11 Co 397/2021- 494

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudkyň JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Markéty Čermínové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 11 C 20/2018 - 446, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o provádění factoringu účetních a směnečných pohledávek. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o provádění factoringu účetních a směnečných pohledávek, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky pro provádění factoringu platné pro rok 2014. Předmětem obou smluv byla úprava vzájemných práv a povinností účastníků při odkupu pohledávek žalobkyně za jejími odběrateli vyplývajících z dodávek zboží, a to formou postoupení pohledávek. Pro případ nepostupování pohledávek žalobkyní byla sjednána smluvní pokuta ve výši 10% z hodnoty takové pohledávky. Splatnost postupovaných pohledávek byla max. 120 dnů, průměrně však cca 45 dnů. Dne [datum] žalobkyně vypověděla smlouvu z [datum]. Výpověď na základě pokynu vedení společnosti písemně zpracovala svědkyně [příjmení] a v době, kdy byla vypovídána factoringová smlouva, již nebylo plněno na smlouvu z roku 2009. Žalovaná se domnívala, že výpověď původní smlouvy z roku 2009 je obchodní a cenový nátlak při sjednávání nových obchodních podmínek, proto zaslala žalobkyni dne [datum] závaznou cenovou nabídku platnou do [datum]. V rámci výběrového řízení se zástupci žalobkyně sešli se zástupci žalované. Žalobkyně v lednu 2016 žalované sdělila, že v rámci výběrového řízení vybrala jiného partnera, další pohledávky postupovat nebude, žalovaná reagovala tak, že smlouva z [datum] je stále v platnosti, a až z reakce žalované bylo zjištěno pochybení v datu vypovídané smlouvy. Dne [datum] vypověděla žalobkyně z opatrnosti smlouvu z [datum] opětovně. Žalovaná dne [datum] plnila žalobkyni částku [částka]. K datu [datum] byla mezi stranami odsouhlasena výše zůstatku na účtu dodavatele, tedy výše pohledávky žalobkyně za žalovanou, a to [částka], žalovaná uplatnila vůči žalobkyni jednostranný zápočet smluvní pokuty ve výši [částka], kterou stanovila na základě celkového objemu postoupených pohledávek za leden až květen 2015, neboť neměla k dispozici údaje o postupovaných pohledávkách za leden až květen 2016, ačkoliv žalobkyně byla povinna dle smlouvy tyto informace žalované sdělovat. Žalobkyně postoupila jinému factorovi za období od [datum] do [datum] pohledávky ve výši [částka].

3. Po právní stránce dovodil, že smlouva z roku 2009 zanikla dle čl. 8 smlouvy z roku 2014 vyrovnáním pohledávek a závazků z této smlouvy, přičemž dle § 556 o. z. úmysl bývalého jednatele žalobkyně směřoval k ukončení smluvního vztahu se žalovanou, avšak žalované tento úmysl nebyl znám až do začátku ledna 2016, neboť se důvodně mohla podle textu výpovědi domnívat, že žalobkyně má v úmyslu vypovědět pouze smlouvu ze dne [datum], jak v textu uvedla. K zániku smlouvy ze dne [datum] došlo výpovědí ze dne [datum], přičemž tříměsíční výpovědní doba uplynula v souladu s § 17 odst. 1 VOP dnem [datum]. Mezi stranami nebyla sporná částka nevypořádaných úhrad od odběratelů, když žalovaná nejprve uhradila částku [částka] a k úhradě zbývala ještě částka [částka], kterou účastníci potvrdili. Zaslání dopisu s inventarizací pohledávek bez připojení dalšího textu nelze za uznání dluhu s účinky stanovenými v § 2054 o. z. považovat. Soud I. stupně shledal, že ujednání o smluvní pokutě je dostatečně určité. Účastníci učinili nesporným, že k postupování pohledávek od [datum] do [datum] nedocházelo, a proto došlo k porušení příslušné povinnosti ze strany žalobkyně, a žalované tak vznikl v souladu s § 7 odst. 7 VOP a § 2048 o.z. nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 10% z hodnoty každé pohledávky, kterou žalobkyně v rozporu s ujednáním po dobu zbývajícího trvání smlouvy, tj. od [datum] do [datum], žalované nepostoupila. Hodnotu pohledávky představuje hodnota pohledávky uvedená v konkrétní faktuře, směnce nebo jiném dokladu, nepochybně se tak jedná o pohledávku včetně DPH, pokud je tak odběrateli vyfakturována. Dovodil, že informační deficit žalované ohledně výše smluvní pokuty s odkazem na § 6 odst. 2 o. z. nelze klást k její tíži, neboť žalobkyně porušovala své povinnosti tím, že nepostupovala pohledávky v souladu s trvající smlouvou, a zároveň nesdělovala žalované výši postupovaných pohledávek, jak jí ukládal dodatek [číslo] k factoringové smlouvě ze dne [datum]. Vyčíslila-li žalovaná smluvní pokutu na základě celkové výše pohledávek za stejné období předchozího roku, je takové vyčíslení dostatečně určité. Nadto ze zprávy nového factora [právnická osoba] bylo bez pochyby zjištěno, že vyčíslení smluvní pokuty odpovídá její skutečné výši, resp. tato výši vyčíslené smluvní pokuty přesahuje. [ulice] dodavatelé přitom zůstali i nadále stejní. Nejedná se o pohledávku nejistou ani neurčitou. Pohledávka na úhradu smluvní pokuty byla splatná nejpozději ke dni doručení prvního zápočtu dopisem ze dne [datum] a žalovaná provedla řádný zápočet nejpozději podáním k soudu ze dne [datum]. K námitce promlčení uvedl, že ačkoli by obě pohledávky byly k okamžiku započtení provedeného žalovanou ke dni [datum] promlčené, staly se ve smyslu § 1982 odst. 2 o. z. způsobilými k započtení již ke dni [datum], kdy nebyly promlčeny, neboť promlčecí lhůta začala běžet pro jednotlivé pohledávky někdy v období od [datum] do [datum], a byly tak způsobilé k započtení (splatné a nepromlčené). Ve smyslu § 1987 o. z. s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně zanikla započtením. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Ve věci rozhodl v pořadí druhým rozsudkem poté, co usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] byl rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 11 C 20/2018 - 245, zrušen s tím, že podle § 556 o.z. nebyl žalované znám úmysl žalobkyně ukončit smluvní vztah až do ledna 2016, a že k zániku smlouvy tak došlo až na základě výpovědi ze dne [datum] ke dni [datum]. Soudu I. stupně bylo uloženo, aby posoudil, zda žalované vznikl nárok na smluvní pokutu, v jaké výši a posoudil důvodnost započtení.

5. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně. Nesouhlasí se závěrem, že žalovaná si nemohla být vědoma úmyslu žalobkyně vypovědět smlouvu ze dne [datum], když úmyslem stran nebylo, aby vedle sebe existovaly dvě smlouvy. V době podání výpovědi dne [datum] již smlouva z roku 2009 neexistovala, neboť ve smyslu čl. 8 zanikla, byla splněna, což obě strany věděly. Zpochybňuje závěr soudu I. stupně, že žalovaná provedla výpočet a zápočet smluvní pokuty řádně a platně. Smluvní pokuta vůbec nevznikla, když k ukončení smlouvy z roku 2014 došlo dříve, a proto nemohla být ani započtena. I kdyby žalované vznikl nárok na smluvní pokutu, zpochybňuje výpočet, když žalovaná nepoužila relevantní údaje, ale vyšla z období od [datum] do [datum]. Nadto je smluvní pokuta v § 7 odst. 7 VOP zakotvena pro případ neprovedení cese jednotlivé pohledávky tak, že žalobkyně je povinna uhradit za každý jednotlivý a zjištěný případ 10% z hodnoty takové pohledávky. Žalovaná nikdy po žalobkyni dokumentaci nežádala, ani její vydání nežalovala, aplikace § 6 o.z. je nemístná. I tyto skutečnosti vedou k závěru, že pohledávka je neurčitá a nejasná, s touto argumentací se soud I. stupně nevypořádal. Neplatně provedený zápočet nelze zhojit. Vytýká soudu I. stupně, že se nevypořádal s otázkou určitosti započtení více aktivních pohledávek, které jsou v souhrnu ve vyšší sumě, na jednu nižší pohledávku, a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3082/2007, 29 Odo 1021/2006, 29 Odo 421/2006, 29 Odo 174/2004, 32 Cdo 2196/2016, kdy bez bližšího určení, které z pohledávek žalované byly užity k započtení, není možné stanovit, které z nich následkem započtení zanikly, proto je započtení neplatné (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 180/2020). Navrhla napadený rozsudek změnit a žalobě vyhovět.

6. Žalovaná navrhla napadený rozsudek potvrdit. Vypořádala se s argumentací žalobkyně, uvedla, že jí vytvořená časová osa je účelová a rozporná se skutkovými zjištěními a závěry soudu I. stupně, když žalovaná se o úmyslu žalobkyně vypovědět výpovědí ze dne [datum] smlouvu z [datum] dozvěděla teprve v lednu 2016, když se sama začala dotazovat, proč v lednu 2016 nepostupuje pohledávky, a na sdělení žalobkyně, že smlouva z [datum] byla již ukončena, obratem odpověděla, že byla ukončena smlouva z [datum] a faktoringový vztah i nadále trvá. Pochybení ve formulaci výpovědi ze dne [datum] nebylo pro žalovanou seznatelné, nadto nic ukončení vztahu nenasvědčovalo, když Ing. [příjmení] ihned po doručení výpovědi kontaktovala Ing. [příjmení] (jednu ze tří jednatelů žalobkyně), která jí sdělila, že žalobkyně má nového jednatele a důvodem vypovězení smlouvy výpovědí ze dne [datum] je stlačení cen a vyjednání lepších obchodních podmínek. Shrnula časovou osu událostí a dovodila, že strany jednaly v oboustranném omylu až do ledna 2016 a za své pochybení musí nést odpovědnost žalobkyně. Žalovaná zadržela prostředky z proplacených postoupených pohledávek, účastníci komunikovali a sešli se [datum], žalobkyně nedala žádný závazný příslib a požadovala, aby se žalovaná nároků na zaplacení smluvní pokuty vzdala a vyplatila prostředky žalobkyni, k čemuž došlo v rozsahu jako vstřícný krok k odblokování situace. Skutečnost, že za období od [datum] do [datum] žalobkyně nepostupovala pohledávky, byla nesporná. Žalovaná započetla nárok na zaplacení smluvní pokuty proti žalobnímu nároku, který zanikl. Použila pouze část svého nároku, ačkoli bylo prokázáno, že tento činí nejméně [částka]. Žalobkyně ignoruje, že informační deficit vyvolala porušováním faktoringové smlouvy, čímž se nezbavila smluvní povinnosti poskytovat žalované informace o pohledávkách, které měly být dle smlouvy postoupeny žalované, a to vždy do 10. dne v měsíci, jak několik let činila. Podivuje-li se žalobkyně nad tím, proč žalovaná nevymáhala zbývající část své smluvní pokuty, uvedla, že žalovaná si zakládá na dobrých obchodních vztazích. Ohledně námitky nekompenzability pohledávek uvedla, že pohledávky pocházející z jednoho smluvního vztahu jsou primárně započitatelné. Pokud jde o námitku neurčitosti zápočtu, odkázala na čl. V. závěrečného návrhu ze dne [datum], v němž zopakovala započtení.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal odvolání žalobkyně důvodným.

8. Odvolací soud zopakoval dokazování listinou ze dne [datum] označenou jako prohlášení o započtení vzájemných pohledávek, v níž se uvádí, že žalované vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši [částka] ve smyslu § 7 odst. 7 VOP z důvodu porušení povinnosti provádět cese dle smlouvy ze dne [datum], a tímto dopisem uplatňuje nárok na zaplacení této pohledávky. Dále z listiny vyplývá, že žalobkyně uplatňuje nárok na zaplacení částky [částka] coby kladného salda obchodních faktoringových operací, jejíž splatnost nastala dne [datum]. Dále je v listině uvedeno, že žalovaná prohlašuje, že započítává svoji pohledávku s pohledávkou žalobkyně, v rozsahu, v němž se kryjí, tj. v částce [částka], pohledávka žalobkyně zaniká v tomto rozsahu, a pohledávka žalované nadále trvá v rozsahu [částka].

9. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, dospěl ke správným skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud po zopakování dokazování vychází. Na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že pohledávka žalované, kterou uplatnila k započtení je neurčitá dle § 1987 odst. 2 o.z., a tudíž k započtení nezpůsobilá, a proto nárok žalobkyně nemohl započtením zaniknout.

10. Ohledně odvolací námitky týkající se skončení smluvního vztahu účastníků odvolací soud i nadále setrvává na svých závěrech uvedených v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 11 Co 71/2020 - 301, od nichž nemá důvodu se odchylovat a pro stručnost na ně odkazuje, tedy, že s přihlédnutím k § 556 o.z. byla výpovědí ze dne [datum] vypovězena smlouva ze dne [datum], na niž žalobkyně v textu výpovědi odkázala, když až do začátku ledna 2016 žalovaná nemusela vědět o úmyslu žalobkyně ukončit smluvní vztah založený smlouvou ze dne [datum], jak vyplynulo z výpovědi Ing. [příjmení], Ing. [příjmení] a Ing. [příjmení], zápisu ze schůze ze dne [datum], i z následného chování stran, když k dotazu žalované počátkem ledna 2016, proč nedochází k cedování pohledávek, se žalobkyně teprve dozvídá o chybném datu smlouvy v textu výpovědi ze dne [datum]. Ing. [příjmení] ve své výpovědi vysvětlil, že při setkání s novým jednatelem žalobkyně [příjmení] dospěl k závěru, že se žalobkyně pouze snaží zlepšit obchodní podmínky (neboť žádné další dokumenty k výběrovému řízení neobdrželi), řešili pouze úpravu cenových parametrů nikoli výpověď. Shodně toto potvrdila i svědkyně [příjmení] [příjmení] a svědčí o tom email z [datum]. Ing. [příjmení] nedokázal odpovědět, kdy došlo k vyrovnání veškerých závazků ze smlouvy z roku 2009 ve smyslu čl. 8 VOP, a uvedl, že je potřeba vypořádat faktury s různou dobou splatnosti, což může trvat i rok či dva.

11. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že žalobkyni vznikl nárok ve výši [částka], resp. [částka], představující neuhrazené pohledávky vzniklé z faktoringu, jak jej vyčíslila žalovaná v listině ze dne [datum] nazvané odsouhlasení zůstatku k [datum] a žalobkyně tuto výši potvrdila. Tato částka představovala zhruba polovinu všech plateb odběratelů, jež měla žalovaná na účtu ze smluvního vztahu, jak vypověděl Ing. [příjmení]. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalovaná částku v rozsahu cca jedné poloviny ve výši [částka] žalobkyni zaplatila dne [datum].

12. Odvolací soud přisvědčil soudu I. stupně, že za období od [datum] do [datum], kdy došlo výpovědí ze dne [datum] k ukončení smlouvy ze dne [datum], vznikl žalované nárok na smluvní pokutu ve smyslu § 2048 o.z. a násl. ve spojení s čl. § 7 odst. 7 VOP a odst. 5 dodatku [číslo] ke smlouvě ze dne [datum], neboť žalobkyně v této době nejen že neprováděla cesi pohledávek, ale ani nezaslala do 10. dne následujícího měsíce žalované údaje za měsíc předchozí, čímž porušila smlouvu. Výše smluvní pokuty byla sjednána v § 7 odst. 7 VOP tak, že žalobkyně byla povinna uhradit za každý jednotlivý zjištěný případ smluvní pokutu ve výši 10% z hodnoty takové pohledávky. Toto ujednání o smluvní pokutě považuje odvolací soud za dostatečně určité, byť problematické co do zjištění výše smluvní pokuty, neboť žalovaná je odkázána na informace, které jí sdělí druhá strana. Ujednání ve VOP formulovala žalovaná, tedy výlučně k její tíži jde problematické zjištění výše smluvní pokuty, jakož i neuvedení způsobu splatnosti.

13. Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky žalobkyně, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky žalované, která provádí kompenzační úkon, její vymahatelnost. Součástí vymahatelnosti je mj. splatnost pohledávky. Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení, tj. aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem, jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 4967/2017. Dopis žalované ze dne [datum] není zesplatněním smluvní pokuty, neboť neobsahuje žádnou výzvu k úhradě, pouze konstatuje vznik pohledávky a způsob určení její výše (podle celkového objemu postoupených pohledávek za období leden až květen 2015). Prvou výzvou k úhradě dluhu je tak prohlášení o započtení vzájemných pohledávek ze dne [datum], jež bylo žalobkyni doručeno dne [datum], jak vyplývá z dopisu ze dne [datum], v němž žalobkyně zápočet neuznává„ pro neexistenci pohledávky nebo nezpůsobilosti k započtení pro spornost a neurčitost“. Tímto prohlášením o započtení ze dne [datum] tedy nemohlo dojít k započtení pohledávek, neboť mu nepředcházela výzva, jež by nárok na smluvní pokutu činil splatnou. Zjednodušeně řečeno není přípustné jedinou listinou vyzvat k úhradě dluhu a současně provést započtení. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním (prohlášením o započtení vůči druhé straně) až po splatnosti, k tomu došlo až v průběhu soudního řízení ve vyjádření žalované ze dne [datum]. Tento zápočet však nelze považovat za řádný, obdobně jako zápočet provedený v závěrečném návrhu žalované ze dne [datum] pro svoji neurčitost, kterou žalobkyně namítá od počátku a dovolává se neplatnosti započtení.

14. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé o. s. ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost dle § 1987 o.z. Na tom nic nemění ani skutečnost, že obě pohledávky vycházejí ze stejného právního vztahu založeného stejnou smlouvou, jakkoli proti právu věřitele pasivní pohledávky stojí právo věřitele aktivní pohledávky (žalované) na to, aby dříve, než bude žalovaná nucena uhradit svůj dluh, byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, to odpovídá rozumnému a spravedlivému uspořádání poměrů mezi stranami (srov. bod 33 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Protože se žalobkyně od počátku řízení brání námitkou neplatnosti jednostranného započtení provedeného žalovanou a namítá, že se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou, bylo třeba posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. O neurčitosti právního jednání započtení jde tehdy, pokud součet pohledávek na straně jedné převyšuje počet pohledávek na straně druhé, přičemž z projevu vůle kompenzujícího (žalované) nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2196/2016).

15. V poměrech souzené věci žalovaná uplatňuje pohledávku ve výši [částka], jejíž splatnost nastala dle § 1958 odst. 2 o.z. dne [datum] (jakožto následující den po doručení listiny označené jako prohlášení o započtení vzájemných pohledávek ze dne [datum]). Správně žalobkyně argumentuje tím, že z kompenzačního úkonu nelze dovodit, které konkrétní pohledávky žalované započtením zanikly. Vzniká-li smluvní pokuta podle § 7 bod 7 VOP za„ každý jednotlivý zjištěný případ ve výši 10% z hodnoty takové pohledávky“, pak je prohlášení o započtení třeba formulovat ve smyslu konkrétní pohledávky označené fakturou a datem splatnosti, nepostačí označení konkrétního odběratele, např. Alza, byť v konkretizované výši souboru pohledávek, jak to učinila žalovaná v závěrečném návrhu ze dne [datum], proto ani tento zápočet nemůže pro neurčitost obstát. Zjištění a prokázání této aktivní pohledávky co do důvodu nebo výše je podstatně rozsáhlejší a složitější, než u pohledávky žalobkyně, která nebyla stranami zpochybněna a její výše je stranami odsouhlasená, jak vyplývá z dopisů ze dne [datum] a [datum]. Naproti tomu stojí pohledávka žalované, jejíž dokazování je významně složité, neboť předpokládá s ohledem na formulaci § 7 bod 7 VOP vysvětlovací povinnost žalobkyně a provedení rozsáhlého dokazování, které by významným způsobem zatížilo řízení a svým rozsahem zcela nahrazuje samostatné soudní řízení, přičemž je zřejmé, že teprve na samém konci takto rozsáhlého dokazování by žalovaná byla teprve schopna provést řádný kompenzační úkon tak, aby byl dostatečně určitý.

16. Soud I. stupně nepochybil, neprováděl-li takto rozsáhlé dokazování, a správně zamítl další návrhy na doplnění dokazování dotazy na jednotlivé odběratele ve vztahu k jednotlivým konkrétním pohledávkám. Přitom žalované nic nebránilo uplatnit svoji pohledávku samostatnou a zpoplatněnou žalobou, tím spíše, že neposkytnutí žalované částky bylo obchodním rozhodnutím, jak vyplynulo z výpovědi [příjmení] Odvolací soud uzavírá, že prokazování skutečností rozhodných pro posouzení aktivní pohledávky je významně složitější, než je tomu v případě žalobou uplatněné pohledávky, rozsah dokazování zjevně přesahuje rámec tohoto řízení (navíc dosud ani řádný úkon započtení vykazující dostatečnou určitost proveden žalovanou nebyl), a proto se jedná o pohledávku neurčitou dle § 1987 odst. 2 o.z., a tudíž k započtení nezpůsobilou.

17. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě jako důvodné vyhověl v plném rozsahu včetně příslušenství dle § 1968 odst. 1 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšná žalobkyně má nárok na náklady řízení před soudem I. stupně, které jsou tvořeny odměnou advokáta 11,5 úkonu právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, písemné vyjádření ze dne [datum], [datum], závěrečný návrh a dále účast u jednání soudu dne [datum], [datum] od 10 hod. do 12,30 hod. v rozsahu 2 úkonů, dále [datum], [datum] a [datum] v rozsahu půl úkonu, poradu s klientem dne [datum], kterou žalobkyně prokázala záznamem na č.l. 238, po [částka] (§ 7 a § 11 odst. odst. 1 písm. a), c), d), g), a odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/96 Sb.), náhradou 12 hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 1, 4 cit. vyhl.), a 21% DPH ve výši [částka] dle § 139 o. s. ř., tj. [částka] Náklady za odvolací řízení ve výši [částka], sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po [částka] (§ 7 a § 11 odst. odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/96 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši [částka] (§ 13 odst. 1, 4 cit. vyhl.), a 21% DPH ve výši [částka] dle § 139 o. s. ř. Dále náleží žalobkyni náklady řízení před soudem I. stupně po zrušení rozhodnutí, které jsou tvořeny odměnou advokáta za 7 úkonů právní služby (písemné vyjádření ze dne [datum], [datum] a [datum] a dále účast u jednání soudu dne [datum], [datum], [datum] a [datum]) po [částka] (§ 7 a § 11 odst. odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/96 Sb.), náhradou 7 hotových výdajů ve výši po [částka] (§ 13 odst. 1, 4 cit. vyhl.), a 21% DPH ve výši [částka] dle § 139 o. s. ř., tj. [částka]; a náklady za odvolací řízení ve výši [částka], sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po [částka] (§ 7 a § 11 odst. odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/96 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši [částka] (§ 13 odst. 1, 4 cit. vyhl.), a 21 % DPH ve výši [částka] dle § 139 o. s. ř., tedy celkem právnímu zástupci žalobkyně náleží částka [částka], k níž je třeba přičíst soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] a soudní poplatek za odvolání ve stejné výši. Náklady řízení v celkové výši [částka] odvolací soud uložil žalované zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.