11 Co 407/2019- 424

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudkyň JUDr. Markéty Čermínové a JUDr. Elišky Galiazzo v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o náhradu majetkové újmy a zadostiučinění za nemajetkovou újmu k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 182/2017 - 336, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. ohledně částky [částka] s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši [částka] do 3 dnů do právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] jako náhrady škody (spočívající v nákladech za přijímací zkoušky ve výši [částka], semestrech navíc ve výši [částka], zdravotním pojištění ve výši [částka], nákladech vynaložených prarodičům ve výši [částka] a ušlém zisku ve výši [částka]), částky [částka] jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu (spočívající ve vazebním stíhání ve výši [částka], nezákonném trestním stíhání ve výši [částka] a v zákazu styku žalobce s matkou ve výši [částka]) a konstatování porušení práva z titulu nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 237/2014, jehož byl účastníkem. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět co do nároku na konstatování porušení práva, co do částky [částka] jako zadostiučinění za nezákonné vazební stíhání, která byla žalovanou dobrovolně uhrazena, a dále co do částky ušlého zisku ve výši [částka]. Na procesní návrhy žalobce reagoval Obvodní soud pro Prahu 2 usneseními o částečném zastavení řízení dne [datum], dne [datum] a dne [datum] v rámci konaných ústních jednání. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 182/2017 - 336, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku [částka] s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok III.). Nalézací soud vzal za prokázané, že ve školním roce 2013 2014 byl žalobce studentem II. ročníku bakalářského studia (v prezenční formě) na Provozně ekonomické fakultě [obec] zemědělské univerzity v [obec]. Dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu [uvedené] osoby žijící ve společném obydlí (matky žalobce) podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen„ trestní zákoník“). Dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin [uvedené] osoby žijící ve společném obydlí (matky žalobce) podle § 199 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a obě trestní stíhání byla spojena pod společné řízení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 0 Nt 3601/2014, byl žalobce vzat do vazby podle § 73b odst. 1 a § 68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), z důvodu § 67 písm. b), c) trestního řádu se započtením ode dne zadržení, tj. dne [datum]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 0 Nt 3803/2014, bylo rozhodnuto o propuštění žalobce z vazby za současného přijetí záruky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (prarodičů žalobce), písemného slibu žalobce a uložení probačního dohledu nad žalobcem. Současně bylo žalobci uloženo předběžné opatření, spočívající v zákazu styku s poškozenou [jméno] [příjmení] (matkou žalobce), dle § 88b odst. 1, 2 trestního řádu. K propuštění žalobce z vazby došlo dne [datum]. Na žalobci tak byla vykonána vazba v trvání 51 dnů. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 6 T 237/2014, byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Následné odvolání bylo zamítnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 7 To 335/2016, a podané dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 7 Tdo 1786/2016 Trestní řízení trvalo 3 roky a 8 měsíců. V jeho průběhu byl žalobce upozorněn na možnost změny právní kvalifikace na trestný čin ublížení na zdraví s trestní sazbou 3 až 10 let odnětí svobody. V průběhu trestního řízení byl žalobce dvakrát odsouzen, a to rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum] a ze dne [datum], vždy k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let na zkušební dobu v trvání 5 let. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně na třech stupních soudní soustavy, před soudem prvního stupně 3x, před soudem druhého stupně 3x a před Nejvyšším soudem 1x. Nalézací soud měl dále za prokázané, že v důsledku nezákonně vedeného trestního řízení došlo k zásahům do osobnostních sfér žalobce, týkajících se částečně jeho zdravotních problémů, problémů s řádným dokončením studia, omezení žalobce ve styku s matkou po dobu téměř 3 let, nutnosti vynaložit finanční prostředky na opakované přijímací zkoušky, financování semestrů navíc, hrazení zdravotního pojištění v letech 2015 a 2016, a vynaložení dalších finančních prostředků. Podáním ze dne [datum] uplatnil žalobce nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované, která stanoviskem ze dne [datum] poskytla žalobci přiměřené zadostiučinění za vazební stíhání ve výši [částka], konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za tuto skutečnost se omluvila. Nalézací soud posoudil nároky žalobce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 7, § 8 odst. 1, 3, § 14 odst. 1, 3, § 15 odst. 1, 2 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále též„ OdpŠk“), a dospěl k závěru, že ve věci je dán odpovědnostní titul ve smyslu § 5 písm. a) OdpŠk. V případě nároků na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených za přijímací zkoušky v celkové výši [částka], tj. 5x [částka], nákladech za semestry navíc v celkové výši [částka], tj. 3x [částka], a nákladech za zdravotní pojištění ve výši [částka], dospěl nalézací soud k závěru, že nebýt nezákonného trestního stíhání žalobce, spojeného s vazbou, a s ohledem na předešlé i následné studijní výsledky, by žalobce řádně splnil své povinnosti ve II. ročníku, mohl postoupit do ročníku III., a to bez nuceného dvojího opakování II. ročníku, když toto jeho studium by bylo bývalo řádně zakončeno ve školním roce 2014 2015. Nárok na náhradu škody představovaný náklady vynaloženými prarodičům za období od propuštění z vazby (dne [datum]) do vynesení zprošťujícího rozsudku v trestní věci (dne [datum]), kdy žalobce vzhledem k uloženému předběžnému opatření nesměl pobývat v bytě se svou matkou, tedy za dobu 31 měsíců, v celkové výši [částka] ([částka] měsíčně), nalézací soud nepovažoval za důvodný ani prokázaný. Podle soudu bylo čestným prohlášením prarodičů žalobce ze dne [datum], jejich svědeckým výslechem a účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že žalobce skutečně pobýval ve společné domácnosti s prarodiči. Ohledně uvedených částek prarodiče žalobce shodně vypověděli, že příspěvky v částce [částka] měsíčně byly osobně předávány, nedovedli však přesně uvést období přispívání žalobce na společnou domácnost, k jakému datu byly příspěvky předávány, co měly pokrýt, zda byly zdaňovány, ani z čeho je konkrétně žalobce hradil. Žalobce sice uváděl své příjmy z fotbalu a příležitostných brigád, ze kterých tyto příspěvky údajně hradil, jejich pobírání však neprokázal a bylo naopak prokázáno, že dokud bydlel spolu s matkou a bratrem ve společné domácnosti, tutéž částku za žalobce hradil jeho otec, resp. tento přispíval i částkami vyššími na bydlení a služby v předmětném bytě zbytku rodinných příslušníků. Po propuštění z vazby bylo žalobci 25 let, následně v roce 2015 dovršil 26 rok. S ohledem na jeho stálé studium je dle soudu zřejmé, že otec byl povinen přispívat žalobci výživným (které nebylo soudně stanoveno). Bylo tedy pouze na žalobci, aby případně žádal řádné výživné od otce s ohledem na neukončenou přípravu na budoucí povolání při denním bakalářském programu studia, zahájeném v roce 2012 2013 na předmětné fakultě, když otec byl povinen na výživu syna přispívat. Nalézací soud proto dospěl k závěru o přetržení příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem dle zákona č. 82/1998 Sb. a vznikem škody. Při posuzování nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu vazebního stíhání původně ve výši [částka], následně poníženého o částku [částka] (dobrovolné plnění ze strany žalované), vyšel nalézací soud z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, a jako adekvátní odškodnění určil částku [částka] za den trvání vazebního stíhání, celkově tedy [částka], od ní odečetl částku [částka], která byla dobrovolně poskytnuta žalovanou a přiznal žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu vazebního stíhání ve výši [částka]. Žalobce se dále domáhal nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši [částka] a zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v zákazu styku žalobce s matkou, případně nemožnosti žalobce stýkat se s bratrem ve výši [částka]. Při posouzení nároku na zaplacení částky [částka] vzal soud prvního stupně v potaz specifika daného trestního řízení, a to povahu trestní věci, délku trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce a dále skutečnost, že žalovaná poskytla za vydání nezákonných rozhodnutí omluvu, a dospěl k závěru o nutnosti finančního odškodnění žalobce s tím, že částka ve výši [částka] je adekvátní. V případě nároku ve výši [částka] neshledal nalézací soud příčinnou souvislost mezi nezákonným trestním stíháním žalobce a vznikem a výší požadované újmy, když z provedeného dokazování vyplynuly špatné vztahy žalobce s matkou v minulosti, resp. od dětství. Averze matky vůči žalobci se pak vyhrotila v pravidelné hádky a fyzické napadání ze strany žalobce v jeho dospělém věku. Pokud jde o vztah žalobce k jeho bratrovi, dvojčeti, dokazováním bylo zjištěno, že tento byl negativní již odmala. Přiznání tohoto nároku by se tak dle nalézacího soudu neslučovalo s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Městský soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem č. j. 11 Co 407/2019 - 382 změnil rozsudek nalézacího soudu ve výroku I. tak, že zamítl žalobu co do částky [částka] s tam specifikovaným příslušenstvím, jinak ho v napadené části tohoto výroku potvrdil (výrok I.), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s tam specifikovaným příslušenstvím, jinak ho v tomto výroku potvrdil (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] (výrok III). Odvolací soud se ztotožnil se žalobcem pouze v tom, že vazebním stíháním v době od [datum] do [datum] fakticky ztratil možnost zakončení zimního semestru ve II. ročníku bakalářského studia, když byl ve vazbě držen právě ve zkouškovém období, tedy fakticky neměl možnost se na zkoušky připravit ani se dostavit k jejich složení. Je logické, že pokud žalobce neuzavřel zimní semestr, byl vyloučen i z možnosti uzavřít následný letní semestr školního roku 2013 2014. Žalované odvolací soud přisvědčil v tom, že žalobce požádal o možnost opakování II. ročníku, a nic mu tak nebránilo k jeho studiu nastoupit i za situace, kdy mu opakování ročníku bylo povoleno až na základě podání opravného prostředku. Žalobce tedy mohl plnohodnotně vystudovat II. ročník ve školním roce 2014 2015 a následně i III. ročník ve školním roce 2015 2016 a bakalářské studium by zakončil v červenci 2016. Dle odvolacího soudu musel žalobce vinou státu platit za překročení standardní doby studia částku [částka] za období od [datum] do [datum], nikoli však již za období od [datum] do [datum] a za období od [datum] do [datum] (2x [částka]). Dle odvolacího soudu nelze přičítat státu ani poplatky za nové přijímací řízení v celkové výši [částka] (5x [částka]), neboť při řádném ukončení II. ročníku ve školním roce 2014 2015 by potřeba absolvování nových přijímacích řízení ke studiu vůbec nevyvstala. Stejnou úvahou se odvolací soud řídil i při posuzování nákladů vynaložených na platby zdravotního pojištění za prosinec 2015 ve výši [částka] a za období leden až říjen 2016 ve výši [částka] (10x [částka]). Stát tedy není povinen reparovat zaplacené pojistné za měsíce srpen až říjen 2016 ve výši [částka] (3x [částka]). Odvolací soud tak uzavřel, že stát není povinen nahradit žalobci náklady v celkové výši [částka], proto ohledně této částky žalobu zamítl. Na rozdíl od nalézacího soudu se odvolací soud ztotožnil se žalobcem, že mu v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla škoda spočívající v příspěvku na domácnost, který poskytoval svým prarodičům v době, kdy byl omezen v užívání bytu matky, v němž žil zdarma. [ulice] platby tohoto příspěvku měl odvolací soud za prokázané jak svědeckou výpovědí babičky žalobce, tak i čestným prohlášením obou prarodičů. Svědeckou výpověď děda žalobce hodnotil odvolací soud ve shodě se soudem nalézacím jako nekonkrétní a ničeho neprokazující, když se svědek nedokázal zorientovat ani ve svém příbuzenském vztahu k žalobci. [ulice] příspěvek na domácnost ve výši [částka] považoval odvolací soud za zcela přiměřený. Podle odvolacího soudu není rozhodné, zda žalobci jeho otec řádně platil výživné či nikoli, podstatné je, že žalobci platbami (příspěvky) na domácnost prarodičů vznikla škoda, která by mu při dalším bydlení v bytě matky nevznikla. V případě nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] spočívající v zákazu styku žalobce s matkou se odvolací soud ztotožnil se soudem nalézacím jak v komparaci případu žalobce s jinými (v podstatných znacích) shodnými kauzami odškodnění fyzických osob za nezákonné trestní stíhání, tak i v posouzení tvrzení žalobce o konkrétních negativních dopadech jeho trestního stíhání spočívajících v narušení rodinné sféry života (styku s matkou), když uzavřel, že tato tvrzení o téměř nadstandardně kladných, možno označit až nepřirozených vztazích (tvrzení o tom, že žalobce ve věku téměř 26 let usínal s matkou v jedné posteli), jsou vyvrácena jak skutečností, že žalobce byl již před započetím trestního stíhání vykázán z bytu matky, tak výpovědí matky žalobce v tomto řízení o tom, že žalobce ji fyzicky napadal („ jí občas namlátil“). Odvolací soud dále konstatoval, že fyzické útoky syna na matku, ať již jsou motivovány čímkoli, rozhodně nenasvědčují nadstandardně kladným vztahům mezi synem a matkou, naopak je lze hodnotit jako důkazy o tom, že vztahy mezi žalobcem a jeho matkou byly špatné, což konečně prokázala i svědecká výpověď otce žalobce, a tudíž argumentace žalobce o tom, že by výše odškodnění měla být mimořádně navýšena o nadstandardní částku [částka] z důvodu, že se po dobu od vzetí do vazby do skončení trestního stíhání nemohl s matkou stýkat, je nedůvodná a budí dojem účelovosti takového tvrzení v očekávání dalšího finančního přísudku. V přiznané částce [částka] coby zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání tak je dle odvolacího soudu obsaženo i odškodnění za újmu vzniklou nemožností kontaktu žalobce s matkou v uvedeném období. Odvolací soud nepovažoval za důvodný ani požadavek žalobce na odškodnění za vykonanou vazbu ve výši [částka] za den, když po srovnání s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, a rozsudkem velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], ve věci [příjmení] proti Spojenému království, stížnost [číslo] uvedl, že žalobce strávil ve vazbě celkem 51 dnů a žádné trvalé následky spočívající v poškození zdraví, mimo obavu z nákazy od spoluzadrženého, která se dá podřadit pod obecné negativní následky vazebního stíhání na osobě stíhaného, netvrdil. Z uvedených důvodů považoval soud samotné finanční odškodnění přiznané žalobci soudem nalézacím za adekvátní. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v rozsahu části výroku II. tohoto rozsudku, v níž odvolací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka], včasným dovoláním. Dovolací soud shledal dovolání opodstatněným. Vytkl odvolacímu soudu jeho postup, kdy se odchýlil od skutkového stavu zjištěného soudem nalézacím, aniž však dokazování sám zopakoval, což není v souladu se zásadami spravedlivého procesu. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu pak dovolací soud dovodil, že bylo na odvolacím soudu, aby zvážil, zda v době, kdy si žalobce sám měl hradit náklady na bydlení v důsledku svého trestního stíhání, měli vůči němu rodiče ve smyslu § 910 o. z. a násl. vyživovací povinnost zahrnující i uspokojování potřeby bydlení (příp. zda nepřešla tato právě na prarodiče), a pokud ano, proč ji neuspokojovali osobně ani hrazením výživného k rukám žalobce, a to i ve vazbě na skutkové zjištění, jakým způsobem by žalobce uspokojoval svoji potřebu bydlení, pokud by stíhán nebyl. Teprve na základě těchto skutkových zjištění je totiž možno uzavřít, zda je zde příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou představovanou finančními prostředky, které žalobce ze svých vlastních zdrojů hradil svým prarodičům za zajištění bydlení, aniž by za tím účelem dostával prostředky od rodičů. Je totiž zřejmé, že pokud by žalobce měl možnost uspokojovat svou bytovou potřebu přímo u svého rodiče (a to nikoliv jen matky), příp. pokud by tito rodiče měli povinnost mu na náklady vlastního bydlení u prarodičů přispívat, příp. by sami tito prarodiče poskytováním ubytování svému vnukovi plnili svoji vyživovací povinnost, nebyl by žalobce nucen vynakládat vlastní prostředky na úhradu bydlení u svých prarodičů (míněno nad rámec toho, co by případně na své bydlení musel s ohledem na své příjmové a majetkové poměry vynakládat bez ohledu na probíhající trestní stíhání). Pokud odvolací soud uzavřel, že žalobci vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním škoda spočívající v příspěvku na domácnost, který poskytoval svým prarodičům v době, kdy byl omezen v užívání bytu matky, v němž žil zdarma s tím, že není rozhodné, zda žalobci jeho otec řádně platil výživné či nikoli, a aniž se zabýval dalšími shora uvedenými skutečnostmi, je jeho právní posouzení věci minimálně neúplné a tudíž nesprávné. Jelikož bylo rozhodnutí odvolacího soudu co do právního posouzení nároku na zaplacení částky [částka] nesprávné, dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v uvedeném rozsahu zrušil, a to včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Uložil odvolacímu soudu, aby v dalším řízení znovu posoudil podmínky odpovědnosti státu ve vztahu k výše uvedenému nároku, přičemž aby vyšel ze shora uvedených právních závěrů dovolacího soudu.

2. U jednání odvolacího soudu dne [datum] pak žalobce zdůraznil, že byt jeho prarodičů byl jediným možným bydlištěm, pokud nesměl bydlet v bytě užívaném jeho matkou. Nemohl bydlet v domácnosti otce, neboť ten v té době bydlel spolu se svou přítelkyní v jejím domě ve [obec] u [obec]. [příjmení] se s přítelkyní otce neznal, navíc ona byla výhradní vlastnicí domu, a nebylo její povinností umožnit tam žalobci bydlet. Navíc on sám tehdy studoval vysokou školu v [obec], takže bydlení ve [obec] nebylo reálné z důvodu špatné dostupnosti školy. Pokud by mu prarodiče neumožnili bydlení v jejich bytě, musel by si sehnat bydlení nájemní, na které by musel vynakládat částku vyšší než [částka] měsíčně. Prarodiče vůči němu vyživovací povinnost plnili, neboť jeho náklady na bydlení částku [částka] měsíčně převyšovaly. Navíc rodiče nadále hradili výživné tím, že udržovali jeho pokoj v bytě užívaném matkou pro případ, že by se tam mohl vrátit. Navrhl odvolacímu soudu, aby znovu vyslechl k důkazu jeho babičku, která by vypověděla o tom, na co konkrétně byla použita žalobcem poskytovaná částka [částka] měsíčně a jaké byly žalobcovy skutečné náklady na bydlení. Zdůraznil, že otec mu výživné neplatil a pokud by se měl výživného domáhat soudně, znamenalo by to vyvolání nového sporu a nutnost vynaložení dalších nákladů.

3. Na to reagovala žalovaná poukazem na to, že žalobce jako nezaopatřený student měl právo na výživné bez ohledu na to, zda bylo skutečně placeno. Pokud výživné nebylo placeno v dostatečné výši, nemůže to být kladeno k tíži státu. Navíc žalobce v té době měl příjmy, ze kterých na domácnost u prarodičů přispíval, a vzhledem k tomu, že příjmy měl, měl zároveň i povinnost podílet se na svých výdajích.

4. Poté, co byl jeho předcházející rozsudek částečně zrušen soudem dovolacím, jak popsáno shora, odvolací soud znovu z podnětu podaného odvolání žalobce přezkoumal rozsudek nalézacího soudu a přezkoumal zároveň i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), avšak již toliko v rozsahu zamítavého výroku II. ohledně částky [částka] s přísl. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací soud nepokládal za potřebné provést důkaz opětovným výslechem babičky žalobce, neboť i pokud by byly prokázány žalobcem dovozované skutečnosti ohledně způsobu použití jím poskytované částky [částka] měsíčně a výše jeho skutečných nákladů na bydlení, neměly by tyto skutečnosti vliv na právní posouzení uplatněného nároku.

6. Odvolací soud v intencích výkladu dovolacího soudu změnil právní posouzení žalobcem vzneseného nároku na náhradu jeho příspěvku na domácnost jeho prarodičů. S nalézacím a potažmo dovolacím soudem se shoduje v závěru, že pokud žalobci svědčil nárok na výživné (§ 910 o. z.), bylo povinností osob výživou povinných zabezpečit žalobci jeho životní náklady, a to včetně veškerých nákladů na bydlení, stravu a ošacení. Není důvodná námitka žalobce o tom, že za situace, kdy jeho otec výživné nikdy nestanovené neplatil, bylo by nad jeho možnosti domáhat se výživného soudní cestou. Právě naopak, soudní vymáhání výživného je standardním způsobem vymáhání zákonného nároku neplněného dobrovolně, který žalobci svědčil, a žalobce neuvedl jediný relevantní důvod, pro který by takový postup pro něho nebyl možný. Navíc nárok na výživné je zákonným nárokem existujícím i bez soudního rozhodnutí, a žalobce tedy měl otce k plnění jeho zákonné vyživovací povinnosti vyzvat a teprve v případě neúspěchu nárok uplatnit u soudu. Stejně tak irelevantní je jeho námitka, že rodiče plnili svoji vyživovací povinnost údržbou jeho pokoje v bytě užívaném matkou. Výživné je nárokem nezaopatřeného dítěte, žalobce byl v rozhodné době již zletilý, proto výživné mělo být poukazováno k jeho rukám a sloužilo na úhradu jeho životních nákladů, nikoli na údržbu bytu, ve kterém žalobce nebydlel. Pokud tedy žalobce bydlel u prarodičů s jejich souhlasem s tím, že prarodičům bylo známo, že žalobce není výdělečně činný, plnili úhradou jeho nákladů na bydlení svoji vyživovací povinnost vůči nezaopatřenému žalobci, kterému navíc svědčil nárok na výživné od rodičů. I pokud by žalobce trestně stíhán nebyl, bylo by povinností jeho rodičů formou výživného nebo naturální formou úhrady nákladů na bydlení zajistit pro žalobce úhradu jeho životních nákladů. Není tak dána příčinná souvislost mezi nezákonným stíháním žalobce a vznikem škody v podobě nákladů na bydlení u prarodičů žalobce. Relevantní je i argumentace žalované v tom směru, že pokud v rozhodné době žalobce příjmy měl, bylo zcela po právu, pokud prarodičům na úhradu svých nákladů na bydlení přispíval podle svých možností, a podílel se tak na chodu domácnosti.

7. Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce nemá nárok na úhradu částky [částka] měsíčně, kterou přispíval svým prarodičům na chod domácnosti v rozhodné době, kdy v této domácnosti bydlel, v celkové výši [částka], proto rozsudek nalézacího soudu ve výroku II. v rozsahu částky [částka] s přísl. jako věcně správný potvrdil za použití ust. § 219 o. s. ř.

8. Vzhledem k částečné změně rozsudku nalézacího soudu pak odvolací soud originárně rozhodl i o nákladech řízení před soudy všech stupňů.

9. Před nalézacím soudem žalobce žádal celkové odškodnění odpovídající tarifní hodnotě [částka] ve smyslu § 8 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 3 vyhl č. 177/96 Sb. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Ve znění tohoto rozsudku odvolacího soudu byl úspěšný ve svém nároku na odškodnění imateriální újmy za nezákonné trestní stíhání (ohodnoceném ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 částkou [částka]), nároku na náhradu imateriální újmy za vykonanou vazbu (ohodnoceném stejně) a v nároku na odškodnění materiální újmy v celkové výši [částka] ([částka] za platbu bakalářského studia za jeden semestr a platbu zdravotního pojištění ve výši [částka]), celkem byl tedy úspěšný v částce [částka], což oproti žádané částce [částka] činí po zaokrouhlení 18% úspěchu. Odečtením úspěchu žalobce od úspěchu žalované žalobci za řízení před nalézacím soudem svědčí povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 64% Náklady žalované před nalézacím soudem činí celkem [částka] a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 21 úkonů žalované v tomto řízení (vyjádření k žalobě, další písemné vyjádření ve věci, příprava na celkem 9 jednání nalézacího soudu, účast na těchto jednáních a účast na vyhlášení rozsudku nalézacího soudu), když 64% z uvedené částky činí [částka].

10. V odvolacím řízení byla jeho meritem částka odpovídající tarifní hodnotě [částka], do níž se odvolala žalovaná, dále částka odškodnění materiální újmy [částka] a dva nároky na imateriální odškodnění (za vazbu a nezákonné trestní stíhání) po [částka], do kterých se odvolal žalobce, celkem tedy [částka]. Žalobce byl úspěšný v rozsahu [částka], což představuje po zaokrouhlení 10% úspěšnost. Odečtem úspěchu žalobce od úspěchu žalované žalobci svědčí povinnost zaplatit žalované 80% její celkových nákladů vzniklých jí v odvolacím řízení. Náklady žalované před odvolacím soudem činí celkem [částka] a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 4 úkony žalované v tomto řízení (podání odvolání, vyjádření se k odvolání žalobce, příprava na jednání dne [datum] a účast na tomto jednání), 80% z této částky činí [částka].

11. V řízení před dovolacím soudem byla meritem částka [částka] Náklady žalované před dovolacím soudem činí [částka] za podané dovolání.

12. V dalším odvolacím řízení pak meritem věci byla částka [částka] Náklady žalované před odvolacím soudem činí [částka] za přípravu a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum].

13. Celkově za řízení před soudy všech stupňů tedy žalobci svědčí povinnost zaplatit žalované na náhradu jejích nákladů [částka] [anonymizováno] + [částka] + [částka] + [částka] = [částka]. Bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., pro odvolací řízení v návaznosti na ust. § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Lhůta ke splnění uložené povinnosti byla stanovena [částka] § 160 odst. 1 o. s. ř.