11 CO 433/2010 - 491

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [příjmení] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] o určení neexistence práva odpovídajícího věcnému břemeni k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně, č. j. 13 C 111/2004-275 ze dne 10. 6. 2010 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavcích II. a III. výroku se rozsudek okresního soudu mění následovně: Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1. k rukám jeho advokátky náhradu nákladů řízení ve výši 7.639 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2. náhradu nákladů řízení ve výši 17.540 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Novém Jičíně na náhradě nákladů řízení žalovaného 1. částku 1.535 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1. k rukám jeho advokátky náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 15.972 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně a žalovaná 2. nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že právo odpovídající věcnému břemeni podle smlouvy o zřízení věcného břemene doživotního užívání celého podzemního podlaží (sklepů), celého prvního nadzemního podlaží a celého druhého nadzemního podlaží v domě [adresa] – bydlení (v obou stavbách tvořících tento dům), postaveném na pozemku p. č. St. [číslo] v [katastrální uzemí], včetně tohoto pozemku, a to se všemi součástmi a příslušenstvím k provozování podnikatelské činnosti dle vlastního uvážení s právem umožnit smluvně užívání části domu [adresa] v k. ú. [obec] jakékoliv třetí osobě úplatně či bezúplatně, uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako oprávněnými, a [jméno] [příjmení] jako povinným, u které byl vklad věcného břemene do katastru nemovitostí povolen rozhodnutím [číslo] [číslo] ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum] neexistuje (odstavec I. výroku), uložil žalobci povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Novém Jičíně náhradu nákladů řízení ve výši 1.535 Kč (odstavec II. výroku), o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými mělo být rozhodnuto samostatným usnesením (odstavec III. výroku).

2. Proti rozsudku podal včasné odvolání ještě právní předchůdce žalobkyně [titul]. [titul] [jméno] [příjmení], který posléze dne [datum] zemřel. Navrhoval změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno. Okresnímu soudu vytýkal, že neprovedl důkazy žalobcem navržené a bez dalšího dokazování rozhodl napadeným rozsudkem. Závěry okresního soudu o tom, že ztížení (omezení) vlastnických práv se muselo odrazit na ceně, za kterou žalobce předmětnou nemovitost nabyl v dražbě, že výsledná cena a vůbec to, že se nemovitost podařilo koupit žalobci a ne jinému případnému zájemci, bylo přímo ovlivněno i existencí věcného břemene; o tom, že pokud by soud rozhodl, že věcné břemeno neexistuje, získal by žalobce nemovitost, jejíž hodnota neodpovídá jím vynaložené částce; že pokud žalobci věcné břemeno vadí, neměl nemovitost kupovat a že zástavnímu věřiteli nevznikla škoda, neboť se zástavní věřitel z prodeje zástavy uspokojil, nejsou ničím podloženy a z dokazování ani tvrzení nevyplývají. Z nepodložených závěrů přitom okresní soud činil závěry další, a to zejména závěry, že vyhovění žalobě z důvodů rozporu s dobrými mravy není opodstatněné. Dle názoru žalobce je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, okresní soud se nezabýval všemi důvody, ve kterých žalobce spatřuje rozpor s dobrými mravy, ani tím, že i kdyby byla smlouva platná (což není), zanikla, neboť byla z důvodu odstoupení od této smlouvy zrušena. V daném případě rozsah a podmínky věcného břemene jakékoliv užívání nemovitosti vlastníkem vylučuje, okolnosti, rozsah a podmínky zřízení věcného břemene způsobují neplatnost smlouvy o zřízení věcného břemene, těmito se však okresní soud vůbec nezabýval. Není ničím podložen závěr okresního soudu, že ztížení (omezení) vlastnických práv se muselo odrazit na ceně, za kterou žalobce předmětnou nemovitost nabyl. Není také správný závěr okresního soudu, že zástavní dlužník mohl poškodit svým jednáním pouze zástavního věřitele a nikoliv žalobce, zřízením věcného břemene došlo samozřejmě nikoli k poškození zástavního věřitele, ale k poškození všech dalších pozdějších vlastníků zatížených nemovitostí, a to navíc za situace, kdy bylo věcné břemeno zřizováno v době, kdy se již zástavní věřitel domáhal uspokojení svých pohledávek. Při posuzování, zda u právního úkonu došlo k protiprávnímu jednání v rozporu s ustanovením trestního zákona, není ani podstatné, kdo je poškozen, podstatné je, že právní úkon je protiprávní podle trestního zákona a takový právní úkon je v rozporu se zákonem a nastává jeho neplatnost. Je rovněž nesprávné, dospěl-li okresní soud k závěru, že žalobce vydražil nemovitost s vědomím, že je zatíženo věcným břemenem, čímž jeho existenci akceptoval. Neplatnost založení věcného břemene je dána okolnostmi, rozsahem a podmínkami při jeho zřízení, vydražení nemovitosti nemohlo na této neplatnosti nic změnit. Je rovněž nesprávný závěr okresního soudu o tom, že žalobce se nemůže dovolávat neplatnosti právního úkonu, neboť taková ochrana náleží účastníku, který byl úkonem přímo dotčen na svých právech, což by mohl být pouze zástavní věřitel, nikoliv žalobce. Neplatnost právního úkonu ve smyslu ustanovení 39 obč. zák. je absolutní neplatností, na absolutní neplatnosti či platnosti nemůže nic změnit skutečnost, jaká osoba se jí dovolává. Okresnímu soudu dále žalobce vytýkal, že se nezabýval dobou, kdy byla smlouva o zřízení věcného břemene uzavřena v návaznosti s existencí pohledávky [jméno] [příjmení] vůči [jméno] [příjmení] a příbuzenským vztahem mezi [jméno] [příjmení] a žalovanými. Je skutečností, že zřízením věcného břemene se vlastně účastníci této smlouvy snažili dosáhnout stavu, kdy příjmy z komerční činnosti nebudou plynout vlastníkovi, u kterého by hrozilo, že budou postiženy exekucí. Žalovaní si sami cení hodnotu věcného břemene na částku vyšší než 12.000 Kč ročně, když byli ochotni zaplatit odstupné předchozím oprávněným [příjmení] a [příjmení] ve výši 400.000 Kč. Měli-li žalovaní zájem užívat nemovitosti v rozsahu, v jakém bylo zřízeno věcné břemeno, mohl jim [jméno] [příjmení] nemovitost prodat a nikoliv za směšnou cenu věcné břemeno zařizovat. To by však nebyl vyřešen problém se zástavou váznoucí na nemovitosti, naopak postup, který smluvní strany zvolily, zřejmě směřoval k tomu, že žalovaní budou oprávněni užívat v podstatě celou nemovitost, aniž by z jejich strany muselo dojít k úhradě kupní ceny za nemovitost. K důvodu neplatnosti spočívající v tom, že úplata za právo odpovídající věcnému břemeni je směšná v rozporu s dobrými mravy, odkázal okresní soud na rozhodnutí [spisová značka], které se na danou situaci vůbec nevztahuje, částku 12.000 Kč ročně je nutno posuzovat s ohledem na rozsah, okolnosti a podmínky zřízení věcného břemene, tedy zatížení v podstatě celé nemovitosti, přičemž zbytek nemovitosti nelze v podstatě vůbec užívat, propojenost smluvních stran smlouvy o zřízení věcného břemene, doba zřízení, zjevný cíl zřízení věcného břemene atd. V budově je přitom provozován hotel, tj. činnost se ziskem daleko vyšším než 12.000 Kč. V daném případě žalovaní ani svůj závazek vyplývající ze smlouvy ve výši 12.000 Kč ročně neplnili, žalobce od této smlouvy odstoupil, neboť ani v dodatečně přiměřené lhůtě svou povinnosti nesplnili.

3. Žalovaný 1. navrhoval potvrzení napadeného rozsudku, žalovaná 2. se k podanému odvolání nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání, poté dospěl s ohledem na nové skutečnosti, níže uvedené, k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává následující. Žalobou podanou u okresního soudu dne 14. 4. 2004 se právní předchůdce žalobkyně [titul]. [titul] [jméno] [příjmení] domáhal vůči žalovaným určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene, přičemž tato smlouva je specifikována v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku, soud bude dále používat termíny předmětná smlouva, předmětné věcné břemeno a předmětné nemovitosti. O žalobě rozhodl Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem sp. zn. 13 C 111/2004-62 ze dne 19. 1. 2005. Soud vyšel ze zjištění, že kupní smlouvou ze dne [datum] nabyl ideální polovinu výše označených nemovitostí [jméno] [příjmení] od [jméno] [příjmení] za kupní cenu 2.000.000 Kč, čímž se stal jejich výlučným vlastníkem. Téhož dne byla mezi [jméno] [příjmení], jako věřitelem, a [jméno] [příjmení], jako zástavním dlužníkem a zástavcem, uzavřena na tyto nemovitosti zástavní smlouva. Smlouvou z [datum] uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a žalovanými [jméno] [příjmení] zřídil ve prospěch žalovaných předmětné věcné břemeno za částku 12.000 Kč ročně. Protože [jméno] [příjmení] neplnil své závazky vůči [jméno] [příjmení] z kupní smlouvy ze dne [datum], [jméno] [příjmení] realizoval svá oprávnění ze zástavní smlouvy a v nedobrovolné dražbě [datum] nemovitosti nabyl žalobce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce se nemůže úspěšně domáhat určení neplatnosti předmětné smlouvy, když tím, že nemovitosti koupil i se zatížením tímto věcným břemenem dal najevo, že je srozuměn s existencí tohoto práva, tedy že toto právo bylo založena platně a dle judikatury není zřízení věcného břemene zástavním dlužníkem k zastaveným nemovitostem ve smyslu § 39 obč. zák. neplatné.

6. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 11 Co 350/2005-114 ze dne 20. 1. 2006 poté, co připustil změnu žaloby, změnil rozsudek tak, že určil, že předmětné právo odpovídající věcnému břemeni dle označené smlouvy neexistuje a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že uvedená smlouva z [datum] je absolutně neplatná zejména proto, že obchází právní předpisy. Uvedl, že vztah sjednaný uzavřenou smlouvou se od institutu věcného břemene a jeho smyslu výrazně liší. Žalovaní k nemovitostem neměli žádný vlastnický vztah, nemovitost neužívají k uspokojování své bytové potřeby, ale ze smlouvy jsou oprávněni je užívat k podnikatelské činnosti, jejímž jediným smyslem je dosažení zisku. Institutu věcného břemene odporuje také právo žalovaných umožnit užívání nemovitostí jakékoliv třetí osobě. Předmětná smlouva je svým obsahem smlouvou o nájmu, nikoli smlouvou o zřízení věcného břemene. Uzavřením smlouvy o zřízení věcného břemene účastníci obešli zákon. Označená smlouva je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy, který podle názoru odvolacího soudu spočívá v rozsahu, v jakém byly předmětné nemovitosti zatíženy věcným břemenem, kdy žalobce jako jejich vlastník nemůže žádným způsobem realizovat svá vlastnická práva. Neplatnost označené smlouvy pak vede k závěru, že právo jí zřízené neexistuje.

7. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu, č. j. 22 Cdo 2670/2007-204 ze dne 5. 9. 2009 a věc byla vrácena Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v tomto rozsudku vyslovil závazný právní názor, že jeden z důvodů tvrzené absolutní neplatnosti této smlouvy, a to obcházení zákona není dán, neboť vlastník nemovitosti má možnost zatížit ji smluvně věcným břemenem ad personam ve stejném rozsahu užívání, jako by ji bylo možno zatížit nájemní smlouvou, a to i za účelem podnikání včetně jejího dalšího pronajímání formou podnájmu. Ohledně tvrzené absolutní neplatnosti smlouvy spočívající v rozporu s dobrými mravy zaujal Nejvyšší soud názor, že závěr krajského soudu o neplatnosti této smlouvy pro rozpor s dobrými mravy nemá oporu v provedeném dokazování.

8. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 350/2005-221 ze dne 2. 10. 2009 byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení.

9. Po doplnění dokazování okresní soud rozsudkem č. j. 13 C 111/2004-275 ze dne 10. 6. 2010 žalobu na určení, že právo odpovídající předmětnému věcnému břemeni neexistuje, zamítl a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 1.535 Kč O dalších nákladech ve vztahu mezi účastníky mělo být rozhodnuto v samostatném usnesení.

10. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 433/2010-326 ze dne 24. 11. 2010 byl rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku potvrzen a v odstavcích II. a III. výroku byl zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresní soud usnesením č. j. 13 C 111/2004-344 ze dne 8. 2. 2011 rozhodl o náhradě nákladů řízení, kterými žalobci uložil zaplatit státu na náhradě nákladů řízení žalovaného 1. částku 1.535 Kč na účet Okresního soudu v Novém Jičíně (odstavec I. výroku), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 98.994,10 Kč k rukám jejich advokátky (odstavec II. výroku). Toto usnesení bylo k odvolání žalobce v odstavci I. výroku potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě, č. j. 11 Co 172/2011-372 ze dne 30. 6. 2011, v odstavci II. výroku bylo usnesení změněno tak, že žalobci bylo uloženo zaplatit na náhradě nákladů řízení 1. žalovanému částku 49.518,50 Kč a 2. žalované částku 47.200,50 Kč.

11. K žalobcovu dovolání Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 22 Cdo 3549/2011-382 ze dne 16. 8. 2013 rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2010 č. j. 11 Co 433/2010-326 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. K tomu uvádí odvolací soud, že ačkoliv Nejvyšší soud nezrušil samostatné usnesení ohledně náhrady nákladů řízení č. j. 11 Co 172/2011-372, nemůže toto usnesení samostatně bez dalšího obstát právě vzhledem k tomu, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 433/2010-326 byl zrušen. Odvolací soud je toho názoru, že z uvedeného důvodu se bez dalšího ruší také usnesení ohledně nákladových výroků. Nejvyšší soud zaujal názor, že i právní úkon, který svým obsahem naplní skutkovou podstatu trestného činu poškozování věřitele podle § 256 trestního zákona, je právním úkonem protiprávním jsoucím v rozporu se zákonem a tudíž neplatným podle § 39 obč. zák. Vycházel-li při řešení této otázky odvolací soud z jiného právního názoru, spočívá jeho rozhodnutí v této části na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod byl uplatněn právem. Dovolatel dále zpochybnil závěr odvolacího soudu, podle kterého od smlouvy o zřízení věcného břemene nelze odstoupit podle § 517 odst. 1 obč. zák. Uvedená právní otázka nebyla dosud v judikatuře soudů řešena. Bylo zjištěno, že povinnost, pro jejíž tvrzené neplnění dovolatel od uzavřené smlouvy odstoupil, spočívala v nezaplacení úplaty za zřízení a realizaci věcného břemene v částce 12.000 Kč. Taková povinnost oprávněných z věcného břemene má vůči žalobci jako povinnému z věcného břemene povahu peněžitého dluhu, který musí být splněn řádně a včas, aby došlo k zániku dluhu. Jestliže tuto povinnost žalovaní podle tvrzení žalobce nesplnili, neshledává dovolací soud důvod, proč by v takovém případě nemohl povinný z věcného břemene odstoupit od uzavřené smlouvy za splnění podmínek vyplývajících z § 517 odst. 1 obč. zák., neboť platební povinnost oprávněných z věcného břemene představuje dluh. Právní úprava věcných břemen neřeší žádným způsobem důsledky neplnění povinnosti oprávněné osoby, pokud jde o placení úhrady za zřízení a realizaci věcného břemene. V takovém případě považuje dovolací soud zákonná ustanovení o oprávněních reflektujících neplnění takových dluhů vyplývajících z právní úpravy závazků za aplikovatelná i v poměrech smlouvy o zřízení věcného břemene.

12. Poté, co byl posledně označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušen, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 433/2010-394 ze dne 26. 2. 2014, že namísto dosavadního žalobce [titul] [jméno] [příjmení] bude v řízení pokračováno s [titul] [jméno] [příjmení]. Usnesení nabylo právní moci 4. 3. 2014.

13. U jednání před odvolacím soudem dne 4. 12. 2014 bylo shledáno, že probíhá insolvenční řízení na majetek [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a insolvenčním správcem byl ustanoven [titul] [jméno] [příjmení]. Tento insolvenční správce měl dle tvrzení žalobkyně uzavřít s předchozím žalobcem [titul] [příjmení] smlouvu o zrušení předmětného věcného břemene za úplatu ve výši 97.200 Kč smlouvou ze dne [datum]. Na základě toho pak podal žalovaný 1. [jméno] [příjmení] incidenční žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě o určení neplatnosti této smlouvy, věc je vedena pod sp. zn. [spisová značka] a věc dosud není skončena. Žalobkyně setrvala na žalobě s tím, že má naléhavý právní zájem i přes tyto uvedené skutečnosti, neboť pokud by se ukázalo v řízení sp. zn. [spisová značka], že 1. žalovaný bude se svou žalobou úspěšný, pak dosáhne neplatnosti smlouvy o zrušení věcného břemene a toto věcné břemeno bude znovu v katastru nemovitostí zapsáno. Z tohoto důvodu je právní postavení žalobkyně dosud nejisté a je třeba nabýt právní jistotu právě v tomto řízení. Rovněž bylo shledáno, že je vedeno insolvenční řízení vůči žalované 2. [jméno] [příjmení] a zde vystupuje jako insolvenční správce [titul] [jméno] [příjmení], také v tomto řízení došlo k uzavření smlouvy mezi insolvenčním správcem a [titul] [příjmení] o zrušení věcného břemene za úplatu. K dotazu soudu žalovaný 1. sdělil, že žalobu o určení neplatnosti smlouvy o zrušení věcného břemene podal pouze on, žalovaná 2. tuto žalobu nepodávala. Dne 5. 3. 2015 Krajský soud v Ostravě vrátil spis Okresnímu soudu v Novém Jičíně s tím, že proti žalovaným je vedeno insolvenční řízení, ve vztahu k 1. žalovanému pod sp. zn. [spisová značka] a ve vztahu k 2. žalované pod sp. zn. [spisová značka], na oba žalované byl prohlášen konkurz. Vzhledem k tomu, že do majetkové podstaty obou dlužníků – žalovaných byla zahrnuta i práva z věcného břemene, nastalo dle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona přerušení předmětného řízení k datu [datum]. Následně bylo zjištěno, že vůči žalovanému 1. byl usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] konkurz na majetek žalovaného 1. zrušen po splnění rozvrhového usnesení a insolvenční řízení bylo pravomocně skončeno. Ve vztahu k 2. žalované byl usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] konkurz na majetek 2. žalované zrušen po splnění rozvrhového usnesení a insolvenční řízení bylo pravomocně skončeno.

14. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem odvolací soud znovu projednal odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně, č. j. 13 C 111/2004-275 ze dne 10. 6. 2010.

15. Odvolací soud provedl důkaz listinami, ze kterých vzal za prokázáno následující. Ze smlouvy uzavřené mezi insolvenčním správcem žalovaného 1. [titul] [jméno] [příjmení] a [titul]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] vzal za prokázáno, že uvedenou smlouvou bylo za úplatu zrušeno právo předmětného věcného břemene váznoucí na předmětných nemovitostech ve prospěch žalovaných 1. a 2. Strany se dohodly, že zrušení věcného břemene je úplatné s tím, že výše úplaty činí 97.200 Kč. Podpisy obou smluvních stran byly notářsky ověřeny. Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, [stát. instituce] výmaz vkladu práva povolil rozhodnutím sp. zn. [číslo] [číslo], výmaz vkladu práva byl zapsán dne 26. 8. 2013 a právní účinky vkladu vznikly ke dni 19. 8. 2013.

16. Ze smlouvy o zrušení věcného břemene uzavřené mezi [titul] [jméno] [příjmení] jako insolvenčním správcem 2. žalované a [titul]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 2. 7. 2013 bylo zjištěno, že smluvní strany se dohodly na úplatném zrušení předmětného věcného břemene váznoucího na předmětných nemovitostech ve prospěch žalovaných 1. a 2., zrušení práva věcného břemene je úplatné s tím, že výše úplaty činí 29.600 Kč. Podpisy na smlouvě byly notářsky ověřeny. Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, [stát. instituce] povolil výmaz vkladu práva rozhodnutím sp. zn. [číslo] [číslo], výmaz vkladu práva byl zapsán v katastru nemovitostí dne 26. 8. 2013 a právní účinky vkladu ke dni 19. 8. 2013.

17. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že žaloba [jméno] [příjmení] proti insolvenčnímu správci [titul] [jméno] [příjmení], aby bylo určeno, že smlouva o zrušení věcného břemene shora označená uzavřená dne [datum] je neplatná, byla zamítnuta (odstavec I. výroku), žaloba, aby bylo určeno, že [jméno] [příjmení] je oprávněným z předmětného věcného břemene, byla zamítnuta (odstavec II. výroku). Rozsudek nabyl právní moci dne 26. 4. 2016.

18. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] bylo zjištěno, že ve vztahu k předmětným nemovitostem (jejichž vlastníkem je žalobkyně) není ke dni 22. 6. 2022 zapsáno předmětné věcné břemeno tížící předmětné nemovitosti ve prospěch oprávněných – žalovaného 1. a žalované 2.

19. S ohledem na shora učiněná zjištění a v souladu s § 80 o. s. ř. odvolací soud vyzval žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce, nechť doplní svá skutková tvrzení tak, aby bylo zřejmé, v čem je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení o neexistenci práva předmětného věcného břemene. Žalobkyně svá tvrzení doplnila tak, že její právní postavení je nejisté, přestože věcné břemeno bylo z katastru nemovitostí vymazáno. Žalobkyně a její právní předchůdci tvrdili, že věcné břemeno nikdy nevzniklo, neboť smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Takže věcné břemeno nikdy neexistovalo a v minulosti probíhalo množství sporů z toho plynoucích. Teoreticky může existovat určité období, za které by žalovaní jako teoreticky oprávnění z předmětného věcného břemene mohli vůči žalobkyni uplatňovat další nároky. Není jí však známo, jestli takové nároky jsou uplatňovány či nikoliv. V žádném soudním řízení nebylo zkoumáno, zda věcné břemeno platně vzniklo či nikoliv. K promlčení nějakých teoretických nároků žalovaných je nutno uvést, že námitka promlčení by musela být vznesena, a pokud by se tak nestalo, teoreticky by tyto (blíže neurčené) nároky mohly být přiznány.

20. K tomu zástupkyně 1. žalovaného sdělila, že naléhavý právní zájem není dle jejího názoru dán. V průběhu insolvenčního řízení se otázka předmětného věcného břemene řešila mnohokrát, byly podány incidenční žaloby, následně došlo ke zrušení práva věcného břemene shora označenými smlouvami a částky vyplacené za zrušení věcného břemene byly poukázány do majetkové podstaty úpadců. Jakékoliv teoretické nároky žalovaných jsou rovněž promlčené.

21. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

22. Naléhavý právní zájem na určovacím výroku je dán tehdy, pokud by se tímto výrokem postavilo najisto dosud právně nejisté postavení žalobkyně, resp. pokud by se tímto určovacím výrokem předešlo budoucím možným sporům, ve kterých by hrozilo uplatnění povinnosti ze strany žalovaných. Naléhavý právní zájem není naopak dán tam, kde právní postavení žalobkyně ohroženo není. Odvolací soud je toho názoru, že tyto budoucí možné spory musí být alespoň pravděpodobné, nemůže jít o ryze„ teoretické spory“, které jsou v podstatě současným skutkovým a právním stavem v dané věci vyloučeny.

23. Lze uzavřít, že naléhavý právní zájem na určení, že předmětné věcné břemeno neexistuje, byl dán do té chvíle, dokud bylo věcné břemeno ve prospěch obou žalovaných a k tíži předmětné nemovitosti zapsáno v katastru nemovitostí. Označenými smlouvami o zrušení práva věcného břemene, které uzavřel insolvenční správce obou žalovaných jako úpadců s [titul] [jméno] [příjmení] se však celá situace zásadním způsobem změnila. V průběhu insolvenčního řízení je evidentní, že [titul] [jméno] [příjmení] nezpochybnil, že by snad věcné břemeno nevzniklo (ať již ho k tomu vedly jakékoli důvody) a uzavřel s insolvenčním správcem zcela jednoznačně formulované 2 dohody, na jejichž základě předmětné právo odpovídající věcnému břemeni zaniklo, neboť bylo těmito smlouvami zrušeno. Zrušení předmětného věcného břemene proběhlo za úplatu, kdy dohodnuté částky [titul] [jméno] [příjmení] zaplatil a tyto šly do majetkové podstaty úpadců. Následně katastrální úřad věcné břemeno vymazal a aktuální stav je takový, že předmětným věcným břemenem není předmětná nemovitost jakkoliv zatížena.

24. Z doplnění skutkových tvrzení vznesených žalobkyní neplyne žádná skutečnost, na jejímž základě by bylo možno dojít k závěru, že je postavení žalobkyně ohroženo či že by požadovaným určovacím výrokem bylo nutno předejít případným budoucím sporům. Odvolací soud dospěl k závěru, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti nejsou dány podmínky ve smyslu § 80 o. s. ř., není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určovacím výroku a zamítavý rozsudek je ve smyslu § 219 o. s. ř. věcně správným. Napadené rozhodnutí proto bylo v odstavci I. výroku potvrzeno.

25. Odvolací soud rozhodl nově o náhradě nákladů řízení. K dnešnímu dni je již zrušena vyhláška č. 484/2010 Sb., odměnu advokátky zastupující oba žalované v průběhu řízení stanovil odvolací soud dle vyhl. č. 177/1996 Sb.

26. Za odvolací řízení probíhající v době od 10. 9. 2004 do 4. 11. 2004 (první odvolání proti prvnímu rozsudku okresního soudu pro uznání) přísluší odměna zastupující advokátce [titul] [příjmení] dle § 9 odst. 3, § 7 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 7. 12. 2004 za 1 úkon právní služby ve vztahu ke 2 zastupovaným žalovaným 1.600 Kč. Za 2 úkony právní služby – převzetí zastoupení a sepis odvolání přísluší advokátce celkem odměna 3.200 Kč, paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 3 činí 2 x 75 Kč rovná se 150 Kč. Celková náhrada nákladů řízení v této fázi činí 3.350 Kč. Na žalovaného 1. připadá 1.675 Kč, na žalovanou 2. také 1.675 Kč.

27. Za řízení před okresním soudem za období od 5. 11. 2004 do 27. 2. 2005 přísluší advokátce zastupující oba žalované odměna za 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 3 písm. c) a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. 1.600 Kč za oba zastupované, advokátce byla přiznána odměna za vyjádření k žalobě 1.600 Kč a jedna polovina úkonu za účast u vyhlášení rozsudku 800 Kč, dále pak paušální náhrada výdajů 2 x 75 Kč rovná se 150 Kč. Z celkové částky 2.550 Kč připadá na 1. žalovaného 1.275 Kč a na 2. žalovanou 1.275 Kč.

28. Další odvolací řízení trvalo od 28. 2. 2005 do 20. 1. 2006, advokátka zastupovala oba žalované, odměna za 1 úkon při zastupování 2 osob činí 1.600 Kč. Advokátka má právo na odměnu za 3 úkony právní služby – vyjádření k odvolání, vyjádření k doplnění odvolání a účast u jednání 3 x 1.600 Kč rovná se 4.800 Kč. Paušální náhrada výdajů 3 x 75 Kč rovná se 225 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů tak činí 5.025 Kč. Náhrada jízdného činí za jízdu z [obec] do [obec] a zpět za celkem ujetých 100 km osobním vozidlem [značka] [anonymizována tři slova] o průměrné spotřebě 6,65 l nafty na 100 km při vyhláškové ceně nafty 29,50 Kč l a paušální náhradě za 1 km 3,80 Kč za naftu 196 Kč a paušální náhradu 380 Kč, celkem 576 Kč. Náhrada za promeškaný čas za 6 půlhodin po 50 Kč činí 300 Kč. Z celkové částky 5.901 Kč připadá na 1. žalovaného 2.950 Kč a na 2. žalovanou 2.950 Kč.

29. Za dovolací řízení probíhající od 2. 5. 2006 do 5. 5. 2009 vznikly náklady řízení pouze 2. žalované, 1. žalovaný již advokátkou zastoupen nebyl. Za sepis dovolání přísluší advokátce odměna dle § 9 odst. 3 písm. c) citované vyhlášky 1.000 Kč, paušální náhrada výdajů 75 Kč. Zároveň podala advokátka návrh na nařízení předběžného opatření, z čehož činí odměna ve výši jedné poloviny za úkon rovná se 500 Kč a paušální náhrada výdajů 75 Kč. Celkem činí částka představující odměnu a náhradu hotových výdajů advokátky 1.650 Kč.

30. Další odvolací řízení, ve kterém advokátka zastupovala pouze 2. žalovanou, trvalo od 6. 5. 2009 do 2. 10. 2009, za účast u jednání advokátce náleží odměna za den 2. 10. 2009 ve výši 2.100 Kč dle § 9 odst. 3 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006. Paušální náhrada výdajů za 1 úkon právní služby rovná se 300 Kč, celkem 2.400 Kč.

31. U dalšího řízení před okresním soudem nebyla 2. žalovaná zastoupena advokátkou, náklady řízení proto nevznikly. Toto řízení probíhalo od 3. 10. 2009 do 10. 6. 2010 a 1. žalovaný měl ustanoveného advokáta [titul] [příjmení] jako opatrovníka z důvodu neznámého pobytu. Náklady na takto ustanoveného advokáta činí 1.535 Kč, zde odkazuje odvolací soud na výpočet uvedený v pravomocném usnesení okresního soudu č. j. 13 C 111/2004-260 ze dne 7. 4. 2010. Rozsudkem okresního soudu č. j. 13 C 111/2004-275 ze dne 10. 6. 2010 končí fáze řízení, za které jsou přiznány náklady tak, jak jsou shora uvedené.

32. Náklady takto vzniklé 1. žalovanému za zastupování advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] činí 5.900 Kč (1.675 Kč + 1.275 Kč + 2.950 Kč), částka 5.900 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 7.139 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 500 Kč činí tyto náklady vzniklé 1. žalovanému 7.639 Kč a v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. je procesně neúspěšná žalobkyně povinna tyto náklady zaplatit žalovanému k rukám jeho advokátky. [titul] [příjmení] [příjmení] žalovaného 1. ke dni rozhodnutí odvolacího soudu zastupuje.

33. Za zastupování 2. žalované činí odměna advokátky a náhrada jejich hotových výdajů 1.675 Kč + 1.275 Kč + 2.950 Kč + 1.650 Kč + 2.400 Kč rovná se 9.950 Kč, zvýšeno o 21 % daně z přidané hodnoty rovná se 12.040 Kč + soudní poplatek 5.500 Kč rovná se 17.540 Kč Tyto náklady je procesně neúspěšná žalobkyně povinna zaplatit žalované ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaná ke dni rozhodnutí odvolacího soudu není zastoupena advokátkou.

34. Další odvolací řízení započalo 8. 7. 2010, v tomto odvolacím řízení je advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] zastoupen pouze 1. žalovaný. Odměna zastupující advokátky činí za úkon podání vyjádření ze dne 8. 11. 2010 a účast u jednání dne 12. 11. 2010 dle § 9 odst. 3 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2010 2 x 2.100 Kč rovná se 4.200 Kč. Paušální náhrada výdajů za 2 úkony právní služby činí 2 x 300 Kč rovná se 600 Kč Odvolací soud nepřiznal advokátce náhradu jízdného, neboť došlo k přenesení sídla advokátní kanceláře [titul] [příjmení] z [obec] do [obec]. V následném dovolacím řízení nevznikly žalovanému žádné náklady, neboť advokátka nečinila žádný úkon právní služby. Následuje fáze odvolacího řízení po zrušení rozsudku krajského soudu Nejvyšším soudem. Za účast u jednání dne 4. 12. 2014 přísluší advokátce odměna ve výši 2.500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2013, odměna za studium spisu dne 5. 4. 2022 v souladu s § 11 odst. 1 písm. f) a odst. 3 citované vyhlášky a účast u jednání dne 20. 7. 2022, celkem činí odměna advokátky v této fázi řízení 7.500 Kč, paušální náhrada výdajů činí 3 x 300 Kč rovná se 900 Kč. Celková částka 13.200 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 15.972 Kč. Rovněž tyto náklady řízení je procesně neúspěšná žalovaná povinna zaplatit procesně úspěšnému žalovanému 1. k rukám jeho zastupující advokátky.

35. Žalované 2. v této fázi řízení žádné náklady řízení nevznikly.

36. Odvolací soud neshledal důvody pro použití § 150 o. s. ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Dle názoru odvolacího soudu zde takové důvody hodné zvláštního zřetele nejsou, k tomuto závěru vede odvolací soud především stanovisko žalobkyně, která na žalobě trvala i poté, co bylo prokázáno, že právo věcného břemene k předmětným nemovitostem bylo na základě shora citovaných smluv zrušeno, a to za náhradu.

Poučení