11 CO 65/2022 - 344

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] o určení, že pozemky nejsou zatíženy služebnostmi k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále č. j. 38 C 76/2020-306 ze dne 19. 10. 2021 ve znění opravného usnesení č. j. 38 C 76/2020-312 ze dne 18. 11. 2021 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10.594 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace v k. ú. [obec] není zatížen služebnostmi ze smlouvy o zřízení služebnosti ze dne [datum], uzavřené mezi společností [název práv. osoby] a [název práv. osoby] [anonymizováno], a pozemky st. [parcelní číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. ev. [číslo] a p. [číslo] trvalý porost (v k. ú. [obec]), nejsou pozemky panujícími (odstavec I. výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 33.229,01 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku).

2. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Vytýkala soudu neúplně a nesprávně zjištěný skutkový stav. Nesouhlasila se závěrem, že by nebyla uvedena žalobkyně v omyl při podpisu smlouvy o zřízení služebnosti. [jednatelka právnické osoby] (předchůdkyně žalobkyně) zjišťovala stav nemovitosti, kterou chtěla koupit včetně potřebnosti věcného břemene od [titul] [jméno] [příjmení], spol. [právnická osoba], stavitele a toho času jednatele společnosti žalované, z jím předložených podkladů, dokumentace, která byla stejná s dokumentací předloženou stavebnímu úřadu. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že jestliže byly právní předchůdkyni předkládány informace a podklady rozhodné pro uzavření předmětné smlouvy druhou smluvní stranou v rámci její informační povinnosti v kontraktačním procesu, mohla být uvedena v omyl, nehledě na to, zdali mohla pravdivost takto předkládaných informací a podkladů ověřit z jiných zdrojů. Soud prvního stupně se nedostatečně zabýval způsobem, jakým byl veden kontraktační proces. Žalobkyně je rovněž přesvědčena o tom, že předloženou smlouvou o zřízení služebnosti došlo ke zřízení nikoliv pozemkové, nýbrž osobní služebnosti. To, že došlo k zápisu do katastru nemovitostí jako služebnosti pozemkové, na tom ničeho nemění. Žalobkyně má za to, že soud se nedostatečně zaobíral rovněž přezkoumáním platnosti předmětné smlouvy z toho pohledu, že neexistuje byť jen možnost výkonu práva účelově vázaného na pozemek [parcelní číslo] ke stavbě penzionu. Tato absolutní nemožnost vést před předmětný pozemek jakoukoliv inženýrskou síť – je to technicky vyloučené. Předmětná smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy, protože na rozdíl od žalobkyně žalovaná měla všechny informace a podklady, ze kterých vyplývala nejen nepotřebnost, ale i faktická nemožnost využít jakkoliv předmětný pozemek. Tyto však právní předchůdkyni žalobkyně neposkytla a nedostala své informační povinnosti při kontraktaci. Žalovaná poskytla právní předchůdkyni nepravdivé informace a údaje, dokumenty a jiné podklady za účelem obohacení se. Žalobkyně se neztotožnila s právním závěrem okresního soudu stran neaplikovatelnosti ust. § 1999 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně se nedostatečně vypořádal s tím, proč by nebylo možno vypovědět závazek ze služebnosti postupem dle citovaného ustanovení. Jestliže odvolací soud konstatoval ve svém zrušujícím rozhodnutí, že by takový postup odporoval domnělé vůli zákonodárce, nelze se s takovým právním názorem ztotožnit. Vůle zákonodárce není než jakýsi abstraktní pojem, jehož obsah není žádným způsobem vymezen. Dále poukázala na § 11 o. z. Jestliže měl odvolací soud za to, že není na místě užití tohoto explicitního a po stránce výkladové zcela jasného zákonného příkazu, měl se touto otázkou blíže zabývat. Účel ust. § 1999 odst. 1 o. z. je zřejmý, umožnit vyvázání se ze závazku, který by jinak trval mimo jiné nepřetržitě – na dobu neurčitou, aby se tak předešlo nutnosti v tomto závazku setrvat, ač je to z hlediska ekonomického, hospodářského, technického či jiného racionálního, mimoprávního důvodu zjevně absurdní. Je zjevné, že by nikdo neměl být za takové situace v daném závazku nucen setrvat. V projednávané věci je žalobkyně rozhodnutím soudu nucena k tomu, aby setrvala v závazku, ze kterého nijak neprofituje, není myslitelné, aby někdy v budoucnu realizovala právo ze služebnosti a naproti tomu má žalované hradit vysoce excesivní roční úplatu. Žalobkyně se domáhala změny napadeného rozsudku tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno.

3. Žalovaná ve svém vyjádření navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného s tím, že výpovědí smlouvy o zřízení služebnosti dle § 1999 o. z. nemohlo k zániku služebnosti dojít. Navíc se na straně žalované nejedná o omluvitelný omyl a je důvodnou shledat také námitku promlčení, kterou žalovaná vznesla.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve Slovenské republice. Mezinárodní příslušnost českých soudů je dána článkem 24 bod 1. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, neboť nemovitosti se nacházejí v Česku. Rozhodným právem je české právo dle článku 4 bod 1.c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I.).

6. Odvolací soud v úplnosti odkazuje na skutková zjištění učiněná okresním soudem tak, jak jsou popsána v odst. 2 a 3 na str. 4 a 5 odůvodnění napadeného rozsudku.

7. Podstatné pro posouzení oprávněnosti žalobkyní vzneseného nároku je následující skutkové zjištění. Žalovaná [název práv. osoby] jako osoba povinná ze služebnosti uzavřela s [právnická osoba] [anonymizováno] (právní předchůdkyně žalobkyně ve vlastnickém vztahu) smlouvu o zřízení služebnosti, dle které žalovaná jako osoba povinná ze služebnosti a vlastník služebného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] zřídila ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] jako vlastníka pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba č. e. 53 a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] služebnost inženýrské sítě spočívající v právu oprávněné osoby ze služebnosti zřídit na služebném pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] a přes něj vést vodovodní, kanalizační, energetické a plynovodní vedení vedoucí ke stavbě č. e. [číslo], provozovat je a udržovat. Dále žalovaná jako povinná osoba ze služebnosti a vlastník služebného pozemku (téhož) zřídila ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] jako vlastníka oprávněného pozemku (téhož) služebnost stezky a služebnost cesty přes služebný pozemek za účelem zajištění přístupu k oprávněnému pozemku. V bodě II. bod 3. bylo ujednáno, že služebnosti zřízené touto smlouvou postihují vlastníka služebného pozemku jako věcné právo; práva odpovídající služebnostem zřízeným touto smlouvou jsou spojena s vlastnictvím služebného pozemku a přechází s vlastnictvím služebného pozemku na nabyvatele. Služebnosti jsou zřizovány k celému služebnému pozemku. V čl. IV. bod 1. byla ujednána úplata za zřízení výše uvedených služebností 30.000 Kč ročně, kterou se oprávněná osoba zavázala hradit vždy k 1. 1. příslušného kalendářního roku počínaje [datum] Smlouva byla datována a podepsána [datum] jednateli obou společností. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalobkyně je zapsána jako vlastník pozemku st. [číslo], jehož součástí je stavba stojící na uvedeném pozemku a pozemku p. [číslo]. V oddílu B je zapsáno věcné břemeno a stezky, oprávnění pro parc. č. st. 356, p. [číslo] povinnost k parcele [číslo] a dále věcné břemeno služebnost inženýrské sítě zřízení kanalizačního, energetického, vodovodního a plynovodního vedení s právem vstupu a vjezdu za účelem provádění kontrol, obsluhy, údržby, oprav a rekonstrukce sítě – dáno celou výměrou pozemku, oprávnění pro stejné pozemky jako je uvedeno shora a povinnost pro stejný pozemek jako je uvedeno shora. Jako listina je označená smlouva o zřízení věcného břemene – úplatná ze dne [datum], právní účinky zápisu k okamžiku [datum], zápis proveden [datum]. Nabývacím titulem pro žalobkyni je smlouva kupní ze dne [datum], právní účinky zápisu k okamžiku [datum], zápis proveden [datum].

8. Okresní soud správně vyhodnotil, že je na straně žalobkyně dán ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na uvedeném určovacím výroku. Tímto výrokem dojde k nastavení pevného základu pro vyjasnění právních vztahů mezi účastníky, ze kterých plyne nárok žalované na roční platbu za služebnost tížící pozemek ve vlastnictví žalované. Může se tak předejít dalším žalobám na plnění, kterými by se žalovaná domáhala po žalobkyni uvedených plateb. Rovněž dle názoru odvolacího soudu je naléhavý právní zájem na uvedeném určovacím výroku dán.

9. Odvolací soud dospěl (stejně jako okresní soud) k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní není důvodný. Žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o služebnosti s právnickou osobou [název právnické osoby] Dle skutkových tvrzení žalobkyně vycházela jednatelka [právnická osoba] [právní forma, titul] [jméno] [příjmení] z předestřeného sdělení jednatele žalované, že potřebuje zřídit služebnost ve prospěch pozemku [právnická osoba] a k tíži pozemku žalované pro lepší potřebnost a využitelnost svého pozemku, že je to ku prospěchu [právnická osoba] [anonymizováno], aby bylo možno připojit pozemek nabývaný do vlastnictví [právnická osoba] na přívod vody a elektřiny, což je nutno vést přes služebný pozemek. Jednatelka společnosti spoléhala na to, že jí jednatel žalované, který znal místní poměry, zajišťoval stavbu budovy č. e. [číslo], zajišťoval její prodej [právnická osoba] [anonymizováno] a následně stavbu pronajímal, poskytuje správné a pravdivé informace. Rovněž se spoléhala na osobu [titul] [příjmení] jakožto osobu s právním vzděláním. Až později zjistila, že informace jí poskytnuté [titul] [příjmení] nejsou korektní, že pro připojení na přívod energií nebylo pro [právnická osoba] [anonymizováno] vůbec třeba zřizovat předmětnou služebnost inženýrských sítí ani služebnost stezky a cesty. Smlouva i úplata za služebnost je v naprostém rozporu s dobrými mravy a v naprostém nepoměru s protiplněním ze strany žalované. V doplnění skutkových tvrzení na č. l. 202 uvedla žalobkyně, že z důvodu právní nejistoty a ochrany svého majetku [právnická osoba] [anonymizováno] předmětné nemovitosti prodala. Na základě informací od [titul] [příjmení] byla [právnická osoba] [anonymizováno] přesvědčená, že se jedná o osobní služebnost a že změnou vlastníka nemovitost ochrání a zbaví se tohoto nesmyslného věcného břemene. Žalobkyně dostala od paní [příjmení] informaci, že se jedná o věcné břemeno osobní a převodem na jinou společnost, že zanikne. To se však nestalo. Následně se žalobkyně marně domáhala po žalované uzavření dohody o zániku služebnosti.

10. Ze shora uvedeného, je tedy zřejmé, že [právnická osoba] [anonymizováno] dne [datum] uzavřela kupní smlouvu, dle které prodala žalobkyni předmětné nemovitosti, přičemž jestliže tak činila z důvodu ochrany svého majetku ([právnická osoba] [anonymizováno]) a jestliže byla tato společnost přesvědčena o tom, že změnou vlastníka předmětných nemovitostí uvedená služebnost zanikne, jeví se, že nejpozději dne 19. 5. 2015 musela [právnická osoba] [anonymizováno] vědět, že byla žalovaným uvedena v omyl, že (dle svého názoru) předmětné nemovitosti služebnost váznoucí na pozemku ve vlastnictví žalované nepotřebuje a projevila svou vůli v tomto závazku služebném dále nesetrvávat. Toho evidentně [právnická osoba] [anonymizováno] hodlala dosáhnout tak, že své nemovitosti (oprávněné) prodala žalobkyni s tvrzením, že se jedná o služebnost osobní, která převodem vlastnického práva k oprávněným nemovitostem zanikne. Žalobkyně při uzavření kupní smlouvy s [právnická osoba] z tohoto tvrzení vycházela, aniž by si ho jakkoliv ověřila.

11. Neobstojí tvrzení žalobkyně, že vycházela ze sdělení [právnická osoba] [anonymizováno] o osobním charakteru služebnosti, stejně tak, že z tohoto sdělení vycházela [právnická osoba] [anonymizováno] při uzavírání smlouvy o služebnosti, které to měl sdělit [titul] [příjmení], jemuž jednatelka [právnická osoba] důvěřovala. Ve vztahu mezi žalobkyní a [právnická osoba] argumentace o tom, že žalobkyně vycházela z tvrzení o osobním charakteru služebnosti neobstojí již z toho důvodu, že ve veřejném seznamu – katastru nemovitostí byla tato služebnost zapsána jako věcné právo sloužící ve prospěch nemovitostí, z katastru nemovitostí bylo zřetelné, že oprávněným pozemkem je parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] povinným pozemkem je parcela je [číslo]. Popis služebnosti byl v katastrálním výpisu dostatečně jasný, stejně jako smlouva o zřízení služebnosti, která zde byla uvedena. Tuto smlouvu si také mohla žalobkyně při uzavírání kupní smlouvy ohledně oprávněných pozemků z katastru nemovitostí zajistit a čerpat z ní relevantní informace. Mezi tyto informace také patří ujednání pod bodem II. bod 3., že se služebnost zřizuje jako věcné právo ve prospěch vlastníka pozemků p. č. st. [číslo] a p. [číslo] z čehož je zřejmé, že oprávnění ze služebnosti přechází na každého dalšího vlastníka oprávněné nemovitosti, povinnosti z povinného pozemku přecházejí na každého dalšího vlastníka povinného pozemku. Pokud žalobkyně, resp. její jednatelka vycházela ze sdělení [právnická osoba] [anonymizováno], která ji nemovitosti prodávala, lze konstatovat, že byla tímto subjektem uvedena v omyl, když byla přesvědčena o tom, že se jedná o služebnost osobní, která převodem vlastnického práva k oprávněným pozemkům zanikne.

12. Zde je však nutno poukázat na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1560/2006 ze dne 26. 2. 2009, které jsou použitelné i pro právní úpravu dle o. z. účinného od 1. 1. 2014. Ustanovení pojednávající o omylu jednající osoby není možno vykládat tak, že na jeho základě je osoba, která se omylu dovolává, zbavena povinnosti podle okolností konkrétního případu sama si zajistit odpovídající míru objektivních informací o okolnostech, resp. skutečnostech, které má za rozhodující pro uskutečnění zamýšleného právního úkonu. Zanedbání požadavku okolnostem přiměřené péče jednající osoby zajistit si odpovídající objektivní informace pro posouzení existence předpokladů, které jsou pro ni z hlediska uvažovaného právního úkonu významné, je proto způsobilé zpochybnit možnost účinně se ve smyslu § 49a obč. zák. dovolat tímto počínáním ovlivněného omylu. O omluvitelný omyl, kterým je pravidelně omyl jednající osoby týkající se skutkových okolností, pak nepochybně nejde, byl-li omyl jednající osoby zaviněn její nedbalostí při využití možnosti ověřit si skutečnosti rozhodné pro uskutečnění zamýšleného právního úkonu. Jinak řečeno, o omyl, který lze omluvit nepůjde tehdy, měla-li jednající a omylu se dovolávající osoba možnost se takovému omylu vyhnout vlastní pečlivostí při seznání skutečností rozhodujících pro uskutečnění právního úkonu. Nelze totiž akceptovat, že by bylo možno se účinně dovolat neplatnosti pro omyl za situace, kdy by omylu dovolávající se osoba zanedbala ve věci objektivně existující možnost přesvědčit se o pravém stavu věci a bez příčiny se ve svém úsudku nechala mylně ovlivnit případnými dojmy, náznaky řešení, resp. hypotézami o vlastnostech předmětu zamýšleného právního úkonu.

13. Ze shora uvedeného závěru vyplývá, že pokud žalobkyně věřila jednatelce společnosti [právnická osoba] při uzavření kupní smlouvy ve vztahu k oprávněným pozemkům, že se jedná o služebnost osobního charakteru, která zanikne (tj. přestane jak zatěžovat povinný pozemek, tak sloužit oprávněnému pozemku) v okamžiku, kdy oprávněný pozemek změní svého vlastníka, nepostupovala žalobkyně s přiměřenou mírou opatrnosti. Neměla jakýkoliv důvod tuto tvrzenou skutečnost věřit jednatelce [právnická osoba], měla naopak možnost (které však nevyužila) nahlédnout do veřejného seznamu, takto katastru nemovitostí, ze kterého by zjistila, že uvedená služebnost je věcněprávního charakteru, že jako věcné právo je zapsána v katastru nemovitostí, rovněž by žalobkyně měla možnost znění smlouvy o vzniku služebnosti ověřit si přímo v katastru nemovitostí. Žalobkyně však takovou míru opatrnosti nevyvinula, naopak se zcela spolehla na tvrzení prodávající [právnická osoba]

14. Odvolací soud dospívá k závěru, že [právnická osoba] [anonymizováno] poskytla žalobkyni při koupi předmětných nemovitostí mylné informace, takže naplnila § 583 o. z., kdy uvedla žalobkyni jako kupující v omyl ohledně charakteru služebnosti. Zároveň je však zřejmé, že se u žalobkyně nejedná o omyl omluvitelný, neboť to byla žalobkyně, která si nezjistila potřebné a zcela základní informace o kupovaných nemovitostech, ačkoliv tak učinit zcela jistě mohla. Aby omyl mohl způsobit neplatnost právního jednání, musí se jednat o omyl omluvitelný. Omyl není omluvitelný, pokud jej způsobil převážně samotný jednající, ať již tím, že se svým jednáním na vzniku omylu spolupodílel anebo tím, že při získávání rozhodných skutečností nepostupoval s obvyklou mírou péče a opatrnosti, kterou lze po něm s ohledem na okolnosti případu požadovat. Pokud si omyl způsobí jednající vlastním jednáním či neopatrností, je na místě, aby nesl i jeho důsledku a není důvodu činit právní jednání pro omyl jednajícího neplatným. Taková situace nastala v daném případě. Žalobkyně se významnou měrou spolupodílela na vzniku svého omylu, neboť naprosto pominula nutnost ověřit si podávané informace ze strany prodávající tím nejjednodušším způsobem, tj. nahlédnutím do veřejného seznamu, ze kterého by si ověřila právní stav nabývaných nemovitostí. Jestliže žalobkyně věřila tvrzení prodávající [název právnické osoby] o charakteru služebnosti, kterážto měla být dle uvedeného tvrzení osobní, nemůže se dovolat neplatnosti právního jednání z důvodu takto vyvolaného omylu. Ačkoliv omluvitelnost omylu není v o. z. výslovně upravena, je zde ve smyslu § 4 odst. 1 o. z. domněnka, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka a schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Požadavek na omluvitelnost omylu je tak možno vyvodit z tohoto ustanovení.

15. Ohledně omylu tvrzeného žalobkyní ve vztahu mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno] při uzavření smlouvy o zřízení služebnosti dne [datum] uvádí odvolací soud následující. V žalobních tvrzeních bylo žalobkyní tvrzeno, že jednatelka [právnická osoba] [anonymizováno] při uzavření smlouvy o zřízení služebnosti zcela věřila [titul] [příjmení] jednajícímu za žalovanou. Bylo jí sděleno, že služebnost je nutno zřídit proto, aby oprávněné pozemky mohly být lépe využívány. Dále jí mělo být sděleno, že se jedná o služebnost osobní. Není zřejmé, z čeho mohla [právnická osoba] s.r.o. dovodit, že se jedná o služebnost osobní, jestliže ve smlouvě o zřízení společnosti ze dne [datum] bylo výslovně uvedeno, že se služebnost zřizuje jako věcné právo. Neoprávněnou důvěru, kterou [právnická osoba] [anonymizováno] měla ve sdělení [titul] [příjmení] je nutno přičíst k její tíži. Stejně tak je nutno přičíst k tíži uvedené společnosti její důvěru ve tvrzení, že služebnost se zřizuje pro lepší využití oprávněných nemovitostí. [právnická osoba] neměla žádný důvod takto věřit uvedeným tvrzením a bylo na ní, aby si tyto tvrzené skutečnosti sama zjistila a ověřila jejich správnost. Je však ještě další důvod, proč k případnému omylu ve vztahu mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno] nelze přihlédnout. Žalobkyně se dovolává omylu, který měl být vyvolán žalovanou při uzavření smlouvy o služebnosti s právnickou osobou [právnická osoba], avšak vzhledem k tomu, že se jedná o námitku relativní neplatnosti a žalobkyně nebyla účastníkem smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno], nemůže se úspěšně tohoto omylu své právní předchůdkyně dovolat. Omyl její právní předchůdkyně se na jednání žalobkyně při uzavření kupní smlouvy ohledně předmětných nemovitostí dne [datum] již nikterak nevztahuje. Žalobkyně totiž jednala v omylu, který v ní vyvolala právě [právnická osoba] [anonymizováno], že se jedná o služebnost osobní, přičemž jak je řečeno shora, právní charakter služebnosti měla žalobkyně možnost si náležitě ověřit. Rovněž nelze odhlédnout od vznesené námitky promlčení ze strany žalované. Jestliže je tvrzeno žalobkyní, že [právnická osoba] s.r.o. jí nabídla prodej předmětné oprávněné nemovitosti proto, že chtěla ochránit svůj majetek, je zřejmé, že nejpozději ke dni uzavření kupní smlouvy dne [datum] [právnická osoba] musela vědět, že ze svého pohledu služebnost ve prospěch svých nemovitostí a tížící nemovitost žalované k užívání svých nemovitostí nepotřebuje. To byl evidentně také důvod, proč se rozhodla nemovitosti prodat, přičemž je prodala žalobkyni. Promlčecí lhůta pak počala plynout nejpozději [datum] a uplynula ve smyslu § 629 o. z. [datum]. I kdyby byla žalobkyně oprávněna namítat relativní neplatnost z důvodu omylu, ve kterém jednala její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizováno] při uzavření smlouvy o zřízení služebnosti dne [datum], zaniklo by jí toto právo [datum].

16. Jako další odvolací námitku vznesla žalobkyně to, že smlouva o zřízení služebnosti ze dne [datum] uzavřená mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno] byla uzavřena jako smlouva o služebnosti osobní, nikoliv věcné. S touto odvolací námitkou odvolací soud nesouhlasí. Ve smyslu § 1257 odst. 1 o. z. věc může zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco strpět nebo něčeho se zdržet. Služebnosti jsou podle zavedené koncepce spojené buď s vlastnictvím určité věci, nebo patří určité osobě. Dle určení oprávněného subjektu tak lze rozlišovat osobní služebnosti a služebnosti pozemkové. Věcně právní charakter obou druhů služebností se projevuje tím, že změna povinného subjektu, tedy vlastníka služebné věci, nemá vliv na existující služebnost. Dojde-li tak ke změně vlastníka zatížené věci, dochází ex lege k přechodu povinností ze služebnosti na nabyvatele služebné věci. Oprávněným subjektem je ten, který má vlastnické právo k věci (panujícímu pozemku), v jejíž prospěch byla služebnost zřízena. Oprávnění z takové služebnosti je oprávněn vykonávat každý vlastník tohoto pozemku. Z osobní služebnosti nemůže být oprávněna jiná osoba než ta, jíž služebnost svědčí. Dle § 1265 odst. 2 o. z. osobní služebnost nelze převést na jinou osobu.

17. Žalobkyně ze znění smlouvy ze dne [datum] dovozuje, že se jedná o služebnost osobní, která měla prodejem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] tj. převodem vlastnického práva ze [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobkyni zaniknout. Dle názoru odvolacího soudu je však ze znění posledně označené smlouvy zřejmé, že se jedná nikoliv o služebnost osobní, nýbrž věcnou. To jest, že povinným ze smlouvy o služebnosti je každý vlastník pozemku parc. [číslo] oprávněným ze služebnosti je každý vlastník pozemku parc. [číslo] parc. [číslo]. V čl. II. bod 1. smlouvy ze dne [datum] je uvedeno, že společnost [název práv. osoby] jako povinná osoba ze služebnosti a vlastník služebného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] zřizuje ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] jako vlastníka pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba č. e. [číslo] a pozemku p. [číslo] služebnost inženýrské sítě a dle bodu 2. společnost [název práv. osoby] jako povinná osoba ze služebnosti a vlastník služebného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] zřizuje ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] jako vlastníka pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba č. e. [číslo] a pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] služebnost stezky a služebnost cesty přes služebný pozemek za účelem zajištění přístupu k pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba č. e. [číslo] a pozemku [číslo] v k. ú. [obec]. Dle bodu 3. služebnosti zřízení touto smlouvou postihují vlastníka služebného pozemku jako věcné právo; práva odpovídající služebnostem zřízeným touto smlouvou jsou spojena s vlastnictvím služebného pozemku a přechází s vlastnictvím služebného pozemku na nabyvatele. Služebnosti jsou zřizovány k celému služebnému pozemku. Uvedené smluvní ujednání nelze vyložit jinak, než že vlastník služebného pozemku jej zatížil ve prospěch oprávněného pozemku. Tomu nasvědčuje ujednání, že je zřizováno právo služebnosti ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] jako vlastníka pozemků parc. č. st. [číslo] a p. [číslo]. Pokud by se mělo jednat o osobní služebnost, nebylo by nutno uvádět vlastnictví k pozemkům p. č. st. [číslo] a p. [číslo]. Stačilo by uvést, že se zřizuje služebnost ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno], avšak bez uvedení vlastnictví posledně označených pozemků. Jestliže byla smlouva formulována tak, jak je uvedeno shora, je zřejmé, že tím bylo míněno zřídit právo označených služebností ve prospěch oprávněných pozemků p. č. st. [číslo] a p. [číslo] které přechází na každého dalšího jejich vlastníka. O tom, že se jedná o služebnost k věci, neměl pochybnosti ani katastrální úřad, který zapsal uvedenou služebnost jako věcné právo sloužící ve prospěch nemovitostí, jak je zřejmé z listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec].

18. Odvolatelka dále nesouhlasila s již jednou vysloveným názorem odvolacího soudu, že nelze aplikovat § 1999 a § 11 o. z., že by snad služebnost zanikla výpovědí učiněnou žalobkyní. Pro úplnost odvolací soud znovu opakuje své závěry již dříve vyslovené. Služebnost inženýrské sítě (§ 1267 a § 1268 o. z.) a služebnost stezky, průhonu a cesty (§ 1274 až 1277 o. z.) jsou řazeny v části třetí občanského zákoníku jako absolutní majetková práva. Ust. § 1999 o. z. umožňující výpověď smlouvy je řazen v části čtvrté – relativní majetková práva. Občanský zákoník v ustanoveních § 1299 až 1302 vyjmenovává způsoby zániku služebnosti. Dle názoru odvolacího soudu, služebnost je věcným právem zapsaným ve veřejném seznamu a její zánik taxativně vymezují § 1299 až 1302 o. z. Ani spojení § 11 o. z. (obecná ustanovení o vzniku, změně a zániku práv a povinností ze závazků v části čtvrté tohoto zákona se použijí přiměřeně i na vznik, změnu a zánik jiných soukromých práv a povinností) s § 1999 o. z. (zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušil ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí alespoň 3 měsíce předem) neumožňuje aplikovat tato ustanovení na zánik služebnosti. Vezmeme-li v úvahu, že služebnost je věcným právem zapsaným ve veřejném seznamu, nelze připustit, aby bez dohody účastníků, tedy osoby oprávněné a osoby povinné, došlo k zániku služebnosti pouhou výpovědí smlouvy o zřízení služebnosti jednou stranou. Takový postup by způsobil naprostou právní nejistotu, ať už osob oprávněných či osob povinných ze služebnosti, a odvolací soud je přesvědčen, že nebylo úmyslem zákonodárce taxativní výčet zániku služebnosti uvedený v § 1299 až 1302 o. z. prolamovat dalším způsobem.

19. Dle § 11 o. z. obecná ustanovení o vzniku, změně a zániku práv a povinností ze závazku v části čtvrté tohoto zákona se použijí přiměřeně i na vznik, změnu a zánik jiných soukromých práv a povinností. Odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 3549/2011 ze dne 16. 8. 2013. V této označené věci řešil Nejvyšší soud otázku, zda lze od smlouvy o zřízení věcného břemene odstoupit na základě § 517 odst. 1 obč. zák. 1964. Jednalo se o situaci, kdy bylo zřízeno věcné břemeno užívání nemovité věci – domu ve prospěch žalovaných, kteří měli za toto věcné břemeno platit částku 12.000 Kč ročně. Uvedenou částku však přes výzvu nezaplatili a žalobce (vlastník povinné nemovitosti) odstoupil od smlouvy z důvodu porušení povinnosti oprávněnými z věcného břemene. Nejvyšší soud v této věci dospěl k závěru, že jestliže smluvní strany smlouvy o zřízení věcného břemene jsou faktickými nositeli a vykonavateli práv a povinností založených smlouvou o zřízení věcného břemene, lze pro prodlení s plněním smluvní povinnosti odstoupit od smlouvy podle § 517 odst. 1 obč. zák. 1964. Toto právo odstoupit od smlouvy opřel o závěr, že zánik věcných břemen byl za účinnosti obč. zák. z roku 1964 upraven sice komplexně v hlavě třetí, části druhé občanského zákoníku, nicméně úpravu zániku závazků v části osmé na něj lze použít přiměřeně (analogicky), a to tam, kde to povaha věci nevylučuje. Ust. § 517 odst. 1 obč. zák. sice není upraveno v části týkající se zániku závazků, ale v části změn v obsahu závazků, nicméně i zde dovolací soud akceptoval závěr, že pokud to nevylučuje povaha věci, jsou i tato ustanovení přiměřeně (analogicky) použitelná na právní poměry ustavené v rovině věcněprávních vztahů smlouvou o zřízení věcného břemene. Uplatnění institutu odstoupení od smlouvy za podmínek § 517 odst. 1 obč. zák. v této souzené věci povaha věci nevylučovala. (Dle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečně přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit.). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že i z právního vztahu založeného smlouvou o zřízení věcného břemene vznikají oprávněnému a povinnému práva a povinnosti. Povinnost, pro jejíž tvrzené neplnění dovolatel (povinný z věcného břemene) od uzavřené smlouvy odstoupil, spočívala v nezaplacení úplaty za zřízení a realizaci věcného břemene v částce 12.000 Kč (ze strany oprávněných z věcného břemene). Taková povinnost oprávněných z věcného břemene má vůči žalobci jako povinnému z věcného břemene povahu peněžitého dluhu, který musí být splněn řádně a včas, aby došlo k zániku dluhu (§ 559 odst. 1 a 2 obč. zák.).

20. Odvolací soud je v předmětné souzené věci toho názoru, že § 1999 o. z. ve spojení s § 11 o. z. nelze použít, a to rovněž s ohledem na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu. Jak již bylo řečeno v uvedeném rozhodnutí, právní úpravu závazků (a to platí také za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) lze použít analogicky tam, kde to povaha věci nevylučuje. Odvolací soud má však za to, že v předmětné věci je právě použití § 1999 o. z. vyloučeno povahou věci. Žalobkyně totiž vypověděla smlouvu o zřízení věcného břemene a domáhá se uznání platnosti této výpovědi ve vztahu k věcnému břemeni tam, kde zákonné limity přesně stanoví v § 1299 až 1302 o. z., za jakých podmínek může právo služebnosti zaniknout. Odvolací soud tak setrvává na svém závěru, že výpovědí ve smyslu § 1999 odst. 1 o. z. zániku práva služebnosti docílit nelze.

21. Nelze pominout, že v průběhu řízení uplatnila žalobkyně také argument, že smlouva o zřízení služebnosti je neplatná, neboť je v rozporu s dobrými mravy, když výše úplaty za služebnost neodpovídá povaze služebnosti; dále, že žádné inženýrské sítě pod služebnými pozemky nevedou, jsou vedeny zcela jinde, rovněž chůze a jízda po služebných pozemcích není pro využití oprávněných pozemků nutná, neboť příchozí cesty vedou jinde. K tomu uvádí odvolací soud následující. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Žalobkyně v podstatě tvrdí, že předmětné povinné nemovitosti pro využití svých oprávněných nemovitostí nepotřebuje, neboť veškeré inženýrské sítě vedou v jiných trasách, než přes či pod služebnými pozemky, a rovněž chůze a jízda je vykonávána jinde, než po služebných pozemcích. Taková skutečnost však nečiní právní ujednání – uzavření smlouvy o zřízení služebnosti absolutně neplatným s tím, že by se snad mělo jednat o plnění od počátku nemožné. Pokud je plnění, to jest jízda, chůze a vedení inženýrských sítí po služebných pozemcích či pod jejich povrchem ekonomicky nevýhodné či s ohledem na daný terén nadbytečné, neboť vše označené je vedeno jinudy, neznamená to, že se jednalo o plnění od počátku nemožné. Jde„ pouze“ o plnění neekonomické hospodářsky nevýhodné, ale nikoliv nemožné.

23. K dobrým mravům pak uvádí odvolací soud následující. Smlouva o zřízení služebnosti byla uzavřena mezi 2 podnikatelskými subjekty, korektiv dobrých mravů se uplatňuje i ve vztazích mezi podnikateli. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s dobrými mravy je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. V této věci nebyla žádná ze smluvních stran (míněno strana žalovaná a [právnická osoba]) v postavení slabší smluvní strany, které by bylo nutno poskytnout vyšší míru ochrany. Samotná výše úplaty za zřízení věcného břemene není naplněním předpokladů pro rozpor s dobrými mravy. Skutečnost, že obě smluvní strany jednaly tak, jak je popsáno shora, není důvodem shledat označenou smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ani skutečnost, že účastník smlouvy, případně uvedl druhou smluvní stranu v omyl, nemá za následek absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Zde odkazuje odvolací soud na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 4187/2019, 23 ICdo 56/2019).

24. S ohledem na všechny shora uvedené závěry bylo napadené rozhodnutí jako věcně správné ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrzeno, a to včetně správně vyčísleného nároku procesně úspěšné žalované na náhradu nákladů řízení.

25. V odvolacím řízení procesně úspěšná žalovaná má v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představuje odměna zastupujícího advokáta za vyjádření k podanému odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb.) 2 x 3.100 Kč rovná se 6.200 Kč; paušální náhrada výdajů za 2 úkony právní služby (§ 13 odst. 4 citované vyhlášky) 2 x 300 Kč rovná se 600 Kč. Náhrada cestovních výdajů za cestu z [obec] do [obec] a zpět činí celkem 3.794 Kč (37,10 Kč benzínu x 453 km x 6,4 l /100 km x 0,01 rovná se 1.076 Kč; 6 Kč/km x 453 km rovná se 2.718 Kč; celkem 3.794 Kč). Celkem činí náklady na právní zastoupení žalované 10.594 Kč a v této výši bylo uloženo procesně neúspěšné žalobkyni je zaplatit. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř.

Poučení