11 CO 67/2018-379

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 537.902 Kč k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2021, č. j. 56 C 179/2012-325 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení žalobkyně částku 90.100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ostravě na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyně částku 5.300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 26.900 Kč na účet Okresního soudu v Ostravě ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 537.902 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (odstavec I. výroku) a dále zavázal žalovanou zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení částku 121.900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku).

2. Rozsudek napadla v celém rozsahu žalovaná a domáhala se jeho změny spočívající v zamítnutí žaloby a uložení povinnosti žalobkyni uhradit žalované náklady řízení ve vyčíslené výši. Žalovaná namítala nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Žalovaná především namítala překvapivý závěr okresního soudu v otázce neplatnosti úvěrové smlouvy a navazujících dokumentů, neboť k nim nebyla vznesena žádná žalobní tvrzení ani prováděno dokazování, jedná se o nesprávný závěr s ohledem na výsledky dokazování. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum] obdržela jako úvěr částku 600.000 Kč od [právnická osoba] [právní forma]., kterou za žalobkyni převzal [jméno] [příjmení]. Z této částky si ponechal 350.000 Kč jako neadekvátní provizi za zprostředkování nájemního bytu, za což byl pravomocně odsouzen. Předtím byl byt žalobkyně prodán žalovaným jako realitní kanceláří za kupní cenu ve výši 699.000 Kč, která byla ve výši 14.600 Kč dne [datum] hotově proti potvrzení vyplacena žalobkyni a ve výši 678.000 Kč dne [datum] bezhotovostně poukázána žalovanou [právnická osoba] [právní forma]. Nadále tak obstojí dvojí námitka nedostatku pasivní legitimace žalované, neboť žalobkyně z obsahu rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 1 T 57/2012-235 ze dne [datum rozhodnutí] a navazujícího odvolacího rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 39 To 40/2012-268 ze dne [datum rozhodnutí] měla vědomost o tom, že finanční prostředky z výše uvedeného úvěru si ke škodě žalobkyně ponechal p. [jméno] [příjmení] a nikoliv žalovaná. Pokud by i přesto nalézací soud nedospěl k závěru, že jde o náhradu škody vůči fyzické osobě [jméno] [příjmení] z úvěru, který žalobkyně čerpala od [právnická osoba] [právní forma]. ve výši 600.000 Kč, pak bylo prokázáno, že žalovaná částka 537.902 Kč z prodeje bytu žalobkyně žalovanou jako realitní kanceláří byla právě žalovanou poukázána dne [datum], na vyrovnání úvěru poskytnutého žalobkyni, bezhotovostním převodem [právnická osoba] [právní forma]., a to částkou 678.000 Kč. Pokud by mělo dojít k vydání žalované částky jako bezdůvodného obohacení, pak osobou pasivně legitimovanou dle žalované byla toliko [právnická osoba] [právní forma]., která finanční prostředky od žalované v konečném důsledku přijala a je tak osobou povinnou bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaná si poskytnutý úvěr ani kupní cenu za prodej bytu žalobkyně neponechala, nemůže jí proto být uloženo žalobkyni bezdůvodné obohacení vydat, a to i kdyby byla úvěrová smlouva ze dne [datum] absolutně neplatná.

3. Žalobkyně k podanému odvolání uvedla, že s odvolacími důvody nesouhlasí a naopak navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Dokazování bylo v řízení před okresním soudem prováděno řádně a k tvrzením byli vyslýcháni svědci, nejedná se tedy o překvapivý závěr soudu. Žalobkyně podotýká k opětovně uváděné skutečnosti odsouzení žalovaného [titul] [příjmení], že tento sice byl pravomocně odsouzen pro ponechání si neadekvátní provize 350.000 Kč, nicméně žalobkyni nic nenahradil.

4. Vzhledem k podanému odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, jakož i řízení předcházející jeho vydání podle ust. § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení původně částky 553.000 Kč, a to z důvodu, že byla vlastnicí bytové jednotky [číslo] nacházející se v domě [adresa], v [katastrální uzemí] a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku, který smlouvou o převodu vlastnictví ze dne [datum] prodala [jméno] [příjmení], přičemž zprostředkovatelem této smlouvy byl žalovaný. Právní účinky vkladu nastaly ke dni [datum]. Podle článku III. této smlouvy byla kupní cena stanovena dohodou ve výši 699.000 Kč a v tomto článku se zprostředkovatel zavázal vyplatit kupní cenu poníženou o zálohu na daň z převodu nemovitostí v hotovosti do 5 dnů ode dne, kdy prodávající předloží zprostředkovateli výpis z katastru nemovitostí, podle něhož bude výlučným vlastníkem shora citovaných nemovitostí kupující. Žalovaná uhradila z kupní ceny exekutorovi dluh 95.098 Kč, dále kauci na nájemní byt ve výši [částka] Kč a 6.000 Kč správní poplatek a dále žalobkyni vyplatila částku 50.000 Kč v hotovosti, nadále tak žalobkyni dluží celkem 537.902 Kč, když z prodejní ceny bytu uhradila 161.098 Kč. Žalobkyně žádnou částku 300.000 Kč od žalované neobdržela, ani úvěr ve výši 600.000 Kč od [právnická osoba] [právní forma]. Ohledně částky 15.098 Kč žalobkyně vzala žalobu zpět a v této části bylo řízení zastaveno.

6. Žalovaná v průběhu řízení v prvé řadě namítala, že ve věci není pasivně legitimovaná. Žalobkyně pro vyplacení závazků váznoucích na prodávaném bytě uzavřela dne [datum] s [právnická osoba] [právní forma] smlouvu o úvěru na nominální částku 600.000 Kč, a to za účelem úhrady závazků žalobkyně váznoucích na její bytové jednotce [číslo] v domě [adresa] v k. ú. [město] a exekucí vedených proti majetku žalobkyně. Téhož dne uzavřela s [právnická osoba] [právní forma] k zajištění závazku smlouvu o zřízení zástavního práva. Žalovaná jako zprostředkovatel zajistila kupujícího na nemovitost žalobkyně, avšak aby mohla být kupní smlouva o prodeji nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně uzavřena, bylo nezbytné, aby tuto nezatěžovala zástava k zajištění úvěru. Žalovaná v postavení postupníka uzavřela dne [datum] s [právnická osoba] [právní forma] jako postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky z úvěru uzavřeného tímto subjektem jako věřitelem dne [datum] a žalobkyní jako dlužnicí, a to za shodnou úplatu ve výši postupované pohledávky. Téhož dne bylo postoupení oznámeno žalobkyni jako dlužnici a následujícího dne [datum] sdělila žalovaná, že svůj závazek k výplatě části ceny ve výši 678.000 Kč a 6.400 Kč započetla, když již předtím vyplatila žalobkyni zbývající část kupní ceny ve výši 14.600 Kč. Kupní cena ve výši 699.000 Kč tak byla žalovanou vyplacena na úhradu závazků žalobkyně, a to ve výši 678.000 Kč dne [datum] a ve výši 6.400 Kč dne [datum] za postoupenou pohledávku [právnická osoba] za žalobkyní z výše uvedené smlouvy o úvěru z [datum], dále byla hotově vyplacena žalobkyni částka ve výši 14.600 Kč. Žalovaná tak kupní cenu v plné výši 699.000 Kč vynaložila na úhradu závazků žalobkyně a zůstatek žalobkyni předala.

7. Okresní soud, poté kdy mu bylo usnesením odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Co 67/2018-245 uloženo provést náležité hodnocení důkazů v řízení provedených a vypořádání se s procesní obranou žalované ohledně nedostatku pasivní legitimace, jakož i zániku povinnosti žalované jako zprostředkovatele vyplatit dle smlouvy o převodu vlastnictví bytu ze dne [datum] kupní cenu, v napadeném rozhodnutí shledal žalobou uplatněný nárok důvodným. Z důkazů v řízení provedených učinil skutková zjištění tak, jak jsou obsažena pod bodem 8. odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud odkazuje a pro odvolací řízení z nich vychází, s výjimkou zjištění ze spisu č. j. 1 T 57/2012-235 Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

8. Odvolací soud dále zčásti zopakoval dokazování listinnými důkazy, zčásti toto dokazování doplnil a zjistil následující skutečnosti: - ze smlouvy o převodu vlastnictví bytu ze dne [datum] bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena žalobkyní jako prodávající a [jméno] [příjmení] jako kupující a žalovanou jako zprostředkovatelem. Předmětem převodu se stala bytová jednotka [číslo] v domě [adresa], stojící na pozemku parc. č. [číslo] a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech bytového domu [adresa] a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [město]. Kupní cena byla stanovena dohodou stran ve výši 699.000 Kč a bylo dohodnuto, že kupující uhradí uvedenou kupní cenu do úschovy na účet žalované jako zprostředkovatele. V čl. III. odst. 3 současně bylo sjednáno, že zprostředkovatel vyplatí úschovu prodávající poníženou o zálohu na daň převodu nemovitostí v hotovosti do 5 dnů ode dne, kdy prodávající předloží zprostředkovateli výpis z katastru nemovitostí, který bude obsahovat, že výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí je kupující. Právní účinky vkladu práva vznikly dnem [datum]. - ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena věřitelem [právnická osoba] a dlužníkem [jméno] [příjmení] (žalobkyní). V čl. I. smlouvy se věřitel zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 600.000 Kč s tím, že dohodnutý úvěr bude poskytnut dlužníkovi ve lhůtě do 3 dnů ode dne podpisu této smlouvy. V čl. II. smlouvy se strany smlouvy dohodly na úroku ve výši 3 % měsíčně z částky 600.000 Kč, dále v čl. III. se dlužník zavázal věřiteli splatit jistinu na uvedený účet ve třech měsíčních splátkách, kdy první dvě splátky budou ve výši 18.000 Kč splatné vždy k 22. dni v měsíci počínaje [datum], když se jedná o splátky úroků, třetí splátka bude ve výši 618.000 Kč splatná dne [datum]. - ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi postupitelem [právnická osoba] a žalovanou jako postupníkem s tím, že předmětem postoupení je pohledávka postupitele za dlužníkem [jméno] [příjmení] z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] s tím, že postupitel postupuje pohledávku s veškerým příslušenstvím za úplatu v celkové výši 684.400 Kč. - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] oznámila žalobkyni, že pohledávka za ní jako dlužníkem vzniklá ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] byla postoupena postupníkovi společnosti [právnická osoba] - ze započtení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná oznámila žalobkyni, že má vůči ní závazek z titulu vydání uschované kupní ceny ze smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [město] ve výši 684.400 Kč ze dne [datum] a současně nabyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] pohledávku za žalobkyní vzniklou z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřenou dne [datum] s věřitelem [právnická osoba] [právní forma] v nominální výši 600.000 Kč s úrokem ve výši 3 % měsíčně a provádí tímto započtení obou výše proti sobě jdoucích pohledávek, a to do částky 684.400 Kč. - z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2012, č. j. 39 To 40/2012-268, který nabyl právní moci dnem [datum], bylo zjištěno, že napadený rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 7. 2012, č. j. 1 T 57/2012-235 byl v celém rozsahu zrušen a [jméno] [příjmení] nově uznán vinným, že jako jednatel společnosti [právnická osoba] a také jako podnikatel osoba samostatně výdělečně činná mimo jiné v období od [datum] do [datum], poté co se na společnost [právnická osoba] [obec] obrátila [jméno] [příjmení] s tím, že není schopna uhradit splatný dluh ve výši přibližně 135.000 Kč a má za to, že jí hrozí exekuční prodej jejího bytu, zneužil její neznalosti a důvěřivosti a mimo jiné dne [datum] jí předložil k podpisu smlouvu o úvěru [číslo] na částku 600.000 Kč, kdy na straně věřitele byla uvedena [právnická osoba] [právní forma] [obec] a na straně dlužníka [jméno] [příjmení], nechal jí ve dnech [datum] a [datum] podepsat výdajové pokladní doklady na celkovou částku 600.000 Kč, avšak tuto částku si ponechal s tím, že bude použita na úhradu dluhu, u kterého měla hrozit [jméno] [příjmení] exekuce a na úhradu částky 350.000 Kč za zprostředkování bytu, dopustil se přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen. Žalobkyně byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. - ze vzdání se zástavního práva k nemovitostem ([číslo listu]) bylo zjištěno, že [právnická osoba] doručila katastrálnímu úřadu listinu, v níž se vzdává zástavního práva k nemovitostem konkrétně bytu žalobkyně [číslo] v bytovém domě v k. ú. [město] a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a zastavěné ploše a nádvoří všech k. ú. [město] a žádá o výmaz zástavního práva.

9. Po takto doplněném dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované do věci samé není důvodné, naopak důvodným je nárok žalobkyně vůči žalované na plnění ze smlouvy o převodu vlastnictví bytu ze dne [datum].

10. Podle § 3028 odst. 3 obč. zák. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

11. Ze shora citovaného ustanovení zákona plyne, že na žalobkyní uplatněný nárok je nutno aplikovat ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). V řízení bylo prokázáno smlouvou o převodu vlastnictví bytu ze dne [datum], že z této smlouvy uzavřené ve vztahu mezi účastníky ve smyslu § 51 obč. zák. vznikla žalované povinnost vyplatit žalobkyni kupní cenu ve lhůtě do 5 dnů od předložení výpisu z katastru nemovitostí, z něhož bude zřejmé, že výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí se již stal kupující. Splnění této povinnosti žalovanou v řízení nebylo prokázáno. Argumentaci žalované o nedostatku její pasivní legitimace odvolací soud nepřisvědčil. Žalobkyně jako dlužnice sice uzavřela dne [datum] s věřitelem [právnická osoba] [právní forma] smlouvu o úvěru, ve které se věřitel zavázal poskytnout jí úvěr 600.000 Kč do tří dnů ode dne podpisu smlouvy, avšak v řízení nebylo prokázáno poskytnutí úvěru žalobkyni ve sjednané lhůtě. Žalobkyně popřela převzetí jakýchkoliv finančních prostředků z uvedeného úvěru, finanční prostředky ve výši 600.000 Kč převzal [jméno] [příjmení], který je žalobkyni nepředal, ale sám si je ponechal. Podepsala-li žalobkyně výdajové pokladní doklady ze dne [datum] a [datum] na celkovou částku 600.000 Kč, finanční prostředky podle těchto výdajových pokladních dokladů nebyly žalobkyni předány. Tato skutečnost byla prokázána rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 39 To 40/2012-268 ze dne 31. 10. 2012, jehož výrokem byl [jméno] [příjmení] jednak jako jednatel žalované, a jednak jako podnikatel osoba samostatně výdělečně činná uznán vinným z přečinu lichvy pro skutek spočívající mimo jiné v jednání, kdy nechal žalobkyni podepsat výdajové pokladní doklady na celkovou částku 600.000 Kč, avšak tuto částku si ponechal. Soud je podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, tj. výrokem rozsudku. Z uvedeného je zřejmé, že existuje-li pravomocné rozhodnutí trestního soudu, soud si v civilním řízení nesmí tyto otázky posuzovat samostatně. Vázaností civilního soudu rozsudkem o spáchání trestného činu a o osobě pachatele se rozumí především vázanost skutkovými zjištěními trestního soudu, které vyústily v odsuzující rozsudek. V civilním řízení tedy již nelze provádět dokazování k těm skutkovým okolnostem, z nichž učinil trestní soud v pravomocném odsuzujícím rozsudku závěr o spáchání tresného činu a osobě pachatele, vázanost se již nevztahuje na odůvodnění rozsudku. Pro posuzovanou věc proto lze učinit závěr, že částka 600.000 Kč žalobkyni nebyla poskytnuta, neměla s ní možnost jakkoli disponovat. Tvrzení žalované, že si žalobkyně částku 600.000 Kč převzala, v řízení nebylo prokázáno, a to ani výpovědí jednatele společnosti [právnická osoba], [titul] [jméno] [příjmení], který fyzické předání finančních prostředků žalobkyni nepotvrdil.

12. Podle § 497 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obch. zák.), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. K citovanému ustanovení zákona lze uvést, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je závazek jedné strany poskytnout na žádost druhé strany v její prospěch peněžní prostředky, určení výše peněžních prostředků a závazek druhé strany poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z poskytnutých prostředků úroky. Pro vznik smlouvy stačí dohoda o těchto náležitostech, nevyžaduje se, aby k poskytnutí peněžních prostředků skutečně došlo. Strana smlouvy, která úvěr poskytuje, se věřitelem stává v případě, že peněžní prostředky, k jejichž poskytnutí se zavázala, skutečně poskytla, druhá strana se stává dlužníkem teprve tehdy, když úvěr čerpá a má povinnost ho vrátit a zaplatit úroky. Z uvedeného plyne, že povinnost žalobkyně vrátit finanční prostředky z úvěru s příslušnými úroky nastupuje až poté, kdy je úvěr čerpán. Žalobkyně z úvěru žádné finanční prostředky nečerpala, nevznikla jí proto ani povinnost finanční prostředky z úvěru [právnická osoba] [právní forma] vrátit.

13. K zániku pohledávky žalobkyně za žalovanou ze smlouvy o převodu vlastnictví bytu ze dne [datum] nedošlo ani v důsledku žalovanou tvrzeného započtení. Ve smyslu § 580 obč. zák. k zániku závazku započtením dojde okamžikem, kdy se pohledávky způsobilé k započtení setkaly. Způsobilou pohledávkou k započtení je existující pohledávka, jejíž započtení je ve smyslu § 581 odst. 1, 2 obč. zák. přípustné. Neexistuje-li započítaná pohledávka, k zániku započtením nedojde. Ustanovení § 581 odst. 2 věta druhá obč. zák. výslovně stanoví, že proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] žalobkyni dosud žádný závazek nevznikl, a tedy nevznikla ani pohledávka věřitele [právnická osoba], která by mohla být postoupena jako existentní. Pro neexistující pohledávky platí, že okamžik postupu pohledávky, která v době uzavření postupní smlouvy ještě neexistuje a má vzniknout teprve v budoucnu, je totožný s okamžikem, kdy pohledávka vznikne. Z uvedeného plyne, že pohledávka uvedená v oznámení o postoupení ze dne [datum] vyhotoveného„ postupitelem“ [právnická osoba] je neexistující a z uvedeného důvodu taktéž dosud nesplatná a jako taková nemohla být platně postoupena na žalovanou. Jednostranný právní úkon žalované ze dne [datum] označený jako započtení pohledávek proto nemohl vyvolat zamýšlené účinky spočívající v zániku pohledávky žalobkyně, neboť žalovaná neměla k dispozici řádnou, splatnou dokonce ani existující pohledávku, kterou by mohla vůči existující a splatné pohledávce žalobkyně započíst. Nelze dále pominout další skutečnost, že v textu listiny započtení pohledávek ze dne [datum] žalovaná uvádí, že má vůči žalobkyni závazek z titulu vydání uschované kupní ceny ze smlouvy o převodu vlastnictví ze dne [datum] ve výši 684.400 Kč, vůči které provádí započtení. Smlouva ze dne [datum] o převodu vlastnictví bytu byla uzavřena mezi žalobkyní jako prodávající a [právnická osoba] [právní forma] jako kupující jednající prostřednictvím jednatele [jméno] [příjmení], v té době shodného s jednatelem žalované. Z uvedené smlouvy žádný závazek žalované vůči žalobkyni neplyne. Žalovaná se sice ve svých vyjádřeních ze dne [datum], [datum] a [datum] zmiňuje o započtení provedeném po uzavření smlouvy o převodu vlastnictví ze dne [datum], žádnou listinu, z níž by vyplývalo započtení vůči závazku ze smlouvy ze dne [datum], k důkazu nepředložila. Na výzvu soudu žalovaná doplnila, že původní záměr byl koupě bytu sesterskou společností, s tím, že z kupní ceny z prodeje bytu poté měl být uhrazen úvěr žalobkyně. Uvedené tvrzení koresponduje s předloženou listinou o započtení. I kdyby žalovaná měla započitatelnou pohledávku vůči žalobkyni, nemohla by zaniknout započtením vůči pohledávce ze smlouvy o převodu vlastnictví ze dne [datum] uváděné v listině o započtení. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že na základě listiny předložené žalovanou k důkazu datované dnem [datum] a označené jako započtení pohledávek, k zániku závazku žalované ze smlouvy o převodu vlastnictví bytu ze dne [datum] v podobě povinnosti vyplatit žalobkyni kupní cenu nedošlo a tento závazek nadále trvá.

14. Smlouva o úvěru ze dne [datum] [číslo] byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalobkyní podle ust. § 497 obch. zák. S ohledem na povahu stran se současně jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 52 odst. 1 obč. zák. Právní úprava spotřebitelských smluv vychází ze směrnice Rady 93/13 EHS z [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a promítla se do ust. § 56 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, podle něhož spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 55 odst. 2 obč. zák. v témže znění ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná, jedná se přitom o neplatnost absolutní. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 vyslovil závěr ve vztahu k § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru ve znění od jeho účinnosti 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, že za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnosti prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je taková smlouva od počátku absolutně neplatná. Tento závěr byl sice přijat ve vztahu k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., který nabyl účinnosti až 1. 1. 2011, nicméně dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru i za situace, kdy tato neplatnost přímo v zákoně o spotřebitelském úvěru stanovena nebyla. Tento závěr se opíral o čl. 8 směrnice 2008/48/ES o spotřebitelských smlouvách a spotřebitelském úvěru, který zakládal povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (směrnice nabyla účinnosti 21. 6. 2008). Odvolací soud tak má za to, že závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 jsou přenositelné i na předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou dne [datum] v tom smyslu, že z nich lze dovodit absolutní neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nepřiměřeného ujednání v části smlouvy stanovující splatnost úvěru. [právnická osoba] zabývající se poskytováním úvěrů muselo být zřejmé, že za krátkou dobu (za 9 dnů) nabude účinnosti zákon č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru, kterým se naplňuje legislativa Evropské unie, a kterým se ukládá povinnost prověřování úvěruschopnosti spotřebitele před poskytnutím smlouvy o úvěru. Přesto se žalobkyně před poskytnutím úvěru nijak nedotazovala na její majetkové poměry, nezjišťovala její příjmy ani výdaje. Žalovaná sice uváděla, že jí majetkové poměry žalobkyně byly známy a s těmito zřejmě měla seznámit úvěrující společnost, s tímto tvrzením však je v příkrém rozporu ujednání ve smlouvě o úvěru pod čl. III. ohledně splatnosti poskytnutého úvěru, který měla žalobkyně splácet ve třech měsíčních splátkách, z nichž první dvě činily 18.000 Kč a byly splatné [datum], dále [datum] a třetí splátka ve výši 618.000 Kč dne [datum]. Při řádném posouzení majetkových poměrů žalobkyně by úvěrující společnosti, potažmo žalované, muselo být zřejmé, že takovéto splátky ve lhůtách sjednaných ve smlouvě o úvěru žalobkyně není schopna uhradit právě s ohledem na své majetkové poměry a na objektivní nemožnost ovlivnit zda a kdy budou nalezeni zájemci o koupi její bytové jednotky. Takto sjednané vysoké splátky lze za daných popsaných okolností vyhodnotit jako nepřiměřené ujednání, které ve smyslu § 56 odst. 1 obč. zák. způsobuje absolutní neplatnost celé spotřebitelské smlouvy o úvěru. Rovněž za předpokladu shledání absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nedošlo k zániku závazku žalované ze smlouvy o převodu vlastnictví bytu ze dne [datum], neboť jak již výše zdůvodněno, žalobkyně úvěr od věřitele [právnická osoba] [právní forma] ze smlouvy o úvěru neobdržela, neobdržela tak žádné finanční prostředky, které by v případě neplatnosti smlouvy měla vracet. Jedná se o další důvod, dle kterého rovněž nemohlo dojít k zániku závazku započtením tak, jak žalovaná tvrdila.

15. Námitky žalované, že se na úrok žalobkyně nijak neobohatila, neboť finanční prostředky získané od kupující odeslala [právnická osoba] [právní forma], jsou právně bezvýznamné, neboť žalobkyně žalovanou částku požaduje nikoli z titulu bezdůvodného obohacení, ale plnění ze smlouvy o převodu vlastnictví bytu ze dne [datum]. Právně bezvýznamné shledává odvolací soud taktéž námitky žalované, že finanční prostředky ze smlouvy o úvěru převzal [jméno] [příjmení], za což byl v trestním řízení odsouzen. [jméno] [příjmení] skutečně byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 39 To 40/2018-268 ze dne 31. 10. 2012 uznán vinným ze spáchání přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 trestního zákoníku, nicméně byl odsouzen, že jednal jednak jako [role v řízení] [právnická osoba], a jednak také jako [role v řízení] [anonymizována čtyři slova]. Za situace, kdy se žalobkyně obrátila na žalovanou za účelem vyřešení dluhu prodejem její bytové jednotky, jednal-li za žalovanou [jméno] [příjmení], nelze jeho následné„ dvoudomé“ vystupování, kdy současně jednal jako [role v řízení] [anonymizována tři slova] a jako [role v řízení] žalované společnosti, čímž vytvořil pro žalobkyni nepřehlednou situaci, vyhodnocovat v neprospěch žalobkyně. Žalovaná evidentně o krocích [jméno] [příjmení] byla informována, akceptovala je, neboť na ně navazovala, stěží lze proto přijmout argumentaci žalované, že [jméno] [příjmení] za ni nejednal. O uvedeném svědčí žalovanou uzavřená smlouva o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo], žalovanou žalobkyni doručené oznámení o postoupení pohledávky listinou ze dne [datum] a následné provedení započtení listinou ze dne [datum]. Ze všech uvedených okolností žalobkyně mohla důvodně předpokládat, že jedná se zástupcem žalované společnosti, na kterou se obrátila. Obrana žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru, založená na závěru, že nárok žalobkyně je dán vůči [jméno] [příjmení], nikoli vůči žalované proto nemá oporu v provedeném dokazování. Ostatně aktuálně je [jméno] [příjmení] podle výpisu z obchodního rejstříku opět [role v řízení] žalované. Zavádivá je rovněž argumentace žalované, že si žalobkyně finanční prostředky ze smlouvy o úvěru převzala a ihned tyto předala [jméno] [příjmení]. Žalobkyně nikdy tyto skutečnosti neuvedla, ani v řízení nebyly prokázány, naopak výrokem trestního rozsudku odvolacího soudu bylo prokázáno, že si [jméno] [příjmení] finanční prostředky z úvěru ponechal a žalobkyni pouze dal podepsat dva výdajové pokladní doklady. Z uvedeného zcela zřejmě plyne, že žalobkyni žádné finanční prostředky poskytnuty nebyly, tyto prostředky si převzal [jméno] [příjmení]. Není rovněž pravdivé tvrzení žalované, že v trestním řízení byla vůči [jméno] [příjmení] žalobkyni přiznána finanční částka a že by tak v případě vyhovění sporu dostala dvojí plnění. V trestním řízení byla žalobkyně odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, žádná náhrada škoda jí přiznána nebyla.

16. Dovodil-li okresní soud v napadeném rozsudku dílčí závěr ohledně neplatnosti smlouvy o úschově peněz ze dne [datum], nemá oporu v provedeném dokazování. V průběhu řízení účastníky žádná smlouva o úschově peněz ze dne [datum] nebyla k důkazu navržena ani předložena, v průběhu řízení nebyla k důkazu okresním soudem provedena. Okresní soud závěry o smlouvě o úschově peněz převzal z písemného závěrečného návrhu zástupkyně žalobkyně, aniž by vyhodnotil, zda tento důkaz byl navržen a v řízení řádně proveden. Odvolací soud proto žádnou smlouvu o úschově ze dne [datum] nevyhodnocoval, ani z ní nedovozoval žádné závěry.

17. Ze shora uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku shledán věcně správným a podle § 219 o. s. ř. jej odvolací soud potvrdil.

18. V odstavci II. napadeného rozsudku byl rozsudek okresního soudu změněn podle § 220 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení osvobozena od placení soudních poplatků, současně jí byla k ochraně jejích zájmů ve smyslu § 30 o. s. ř. ustanovena advokátka. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí náleží náhrada nákladů řízení vůči procesně neúspěšné žalované. Tuto náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 2 o. s. ř. státu. Ustanovená advokátka učinila následující úkony, za které jí náleží odměna: Převzetí zastoupení dne [datum] včetně první porady s klientkou, další porada s klientkou dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], podrobné seznámení se spisem dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. f) a § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), porada s klientkou dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání odvolacího soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], studium spisu dne [datum] (poté, kdy byl připojen trestní spis), účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], to je celkem 17 úkonů. Odměna za 1 úkon činí podle § 7 a dále § 12a vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále též jen advokátního tarifu) částku 5.000 Kč. Za 17 úkonů náleží advokátce odměna ve výši [částka]. Za tytéž úkony dále náleží advokátce paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 5.100 Kč, tj. dohromady [částka]. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 2 o. s. ř. státu, a to na účet Okresního soudu v Ostravě. Účtovala-li ustanovená advokátka odměnu za další úkony, tato odměna jí nebyla přiznána, neboť při rozhodování o náhradě nákladů řízení je nutno vždy zvažovat hledisko účelnosti vzniklých nákladů, neboť pouze náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva je povinna hradit ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. procesně neúspěšná strana. Jako neúčelné byly shledány porady s klientkou dne [datum], [datum], neboť po převzetí zastoupení a první poradě s klientkou byla přiznána odměna za další poradu s klientkou [datum], podrobné seznámení se se spisem [datum] a poradu s klientkou dne [datum]. Odměna tak byla přiznána za opakované porady s klientkou, při kterých ustanovená advokátka měla dostatečný prostor si s klientkou objasnit rozhodující skutečnosti a zvolit odpovídající strategii při vedení sporu. Žalobkyni, které byla advokátka ustanovena, nic nebrání v tom, aby se se svou advokátkou opakovaně kontaktovala, nicméně tyto kontakty a jednání s advokátkou nelze vždy vyhodnotit jako účelné v tom smyslu, aby je byla povinna hradit neúspěšná strana v řízení. Navíc honorována je pouze porada přesahující jednu hodinu, chtěla-li se žalobkyně opakovaně radit se svou advokátkou, a to po dobu delší jedné hodiny, odměna za takovéto porady jde k její tíži. Stejně tak nebyla přiznána odměna za další poradu s klientkou dne [datum], která předcházela jednání dne [datum] (trvalo 15 minut) a žalobkyně u něj již žádné zásadní přednesy neučinila. Porady s klientkou [datum] a [datum] rovněž nelze vyhodnotit jako účelný úkon, neboť po něm nenásledovalo žádné doplnění skutkových tvrzení ani důkazní návrhy pouze ústní jednání [datum], které bez provádění dokazování bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. Účelným úkonem nelze shledat ani další poradu dne [datum] před vyhlášením rozsudku, kdy se již žádné skutečnosti ani důkazy nedoplňovaly. Neúčelným byl shledán rovněž požadavek na odměnu za podrobný rozbor věci v závěrečném stanovisku žalobkyně ze dne [datum]. K tomuto nutno uvést, že písemnému závěrečnému stanovisku předcházelo jednání soudu dne [datum], které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. Samotné jednání bylo zahájeno v 10.00 hodin, skončeno v 10.05 hodin, odměna za účast u tohoto jednání byla přiznána. Při tomto jednání advokátka mohla přednést podrobný rozbor věci i závěrečné stanovisko a nebylo důvodu, aby tak činila písemně. Pokud provedla písemné závěrečné stanovisko, nelze zvláště za tento úkon odměnu jako účelnou přiznávat. Nad to odměna byla přiznána i za jednání dne [datum], které soud zahájil ve 13:00 hodin, skončil v 13.20 hodin, účastníky poučil podle § 119a o. s. ř., skončil dokazování a přečetl závěrečné vyjádření a na to vyhlásil rozsudek. Neúčelné byly shledány následující odměny vyúčtované po zrušení v pořadí prvního rozsudku okresního soudu a to za jednání s klientkou dne [datum], další jednání s klientkou dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] O opakovaných poradách s klientkou a požadavku na jejich odměnu platí již zdůvodnění výše ohledně neúčelnosti těchto nákladů. Neúčelným byl shledán rovněž požadavek na další studium spisu [datum], neboť se jednalo o opakovaný úkon (srovnej přiznané odměny shora), které nelze vyhodnotit jako účelné v tom smyslu, aby odměnu za jeho provedení bylo možné přenést na neúspěšnou protistranu. Byl-li vznesen požadavek na odměnu za účast u jednání soudu dne [datum], tak žádné takovéto jednání se nekonalo, neboť na žádost zástupkyně žalobkyně bylo odvoláno. Požadovala-li ustanovená advokátka odměnu za zpracování závěrečného stanoviska ze dne [datum], k dalšímu závěrečnému stanovisku lze obdobně uvést, že mohlo být předneseno u jednání dne [datum], za které byla přiznána odměna advokátky, případně u jednání dne [datum], kde zástupkyně žalobkyně závěrečné stanovisko přednesla. Nebylo tak důvodu, zvláště za jeho písemného zpracování přiznávat odměnu. Žalobkyně sama žádné náklady řízení nepožadovala.

19. Okresní soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z vyúčtované odměny advokátky, aniž by jakkoli hodnotil účelnost úkonů provedených za celé řízení, odvolací soud proto jeho rozhodnutí ze shora uvedených důvodů změnil a přiznal na nákladech žalobkyně částku tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 149 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla procesně úspěšná taktéž v odvolacím řízení, náleží jí proto náhrada vzniklých nákladů, které je žalovaná povinna uhradit rovněž na účet Okresního soudu v Ostravě. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit odměnu ustanovené advokátky za účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum] dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 5.000 Kč jak advokátka požadovala, dále za tentýž úkon náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Dohromady se jedná o [částka], které je žalovaná povinna zaplatit na náhradě nákladů žalobkyně za odvolací řízení. Požadovala-li advokátka odměnu za další úkon spočívající v poradě s klientkou [datum], nelze shledat tento úkon účelným, neboť od napadeného rozsudku okresního soudu nedošlo k žádným změnám, na které by bylo ze strany žalobkyně nutno reagovat, za stejného skutkového a právního stavu nelze poradu přesahující jednu hodinu shledat účelnou.

21. Odvolacím soudem bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 a § 149 odst. 2 o. s. ř. O odměně ustanovené advokátky je ve smyslu § 140 odst. 2 o. s. ř. příslušný rozhodnout okresní soud (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3776/2016 a ze dne 3. 5. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1348/2005).

22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení osvobozena od placení soudních poplatků, a to již v řízení před soudem prvního stupně, podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni podání žaloby platí přenos poplatkové povinnosti na žalovanou. Žalovaná tak je povinna zaplatit na účet okresního soudu soudní poplatek ve výši 26.900 Kč podle položky 1 Sazebníku představující 5 % z žalované částky 537.902 Kč.

Poučení