11 CO 68/2022 - 1315

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený obecným zmocněncem [jméno] [příjmení] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 110.231 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 10. 2021, č. j. 14 C 7/2013-1080 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku v rozsahu částky 57.388 Kč s příslušenstvím mění takto: Žaloba na zaplacení částky 57.388 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 57.388 Kč ve výši 7,75 % ročně od 12. 10. 2011 do zaplacení se zamítá.

II. Ve zbývajícím rozsahu se rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku potvrzuje.

III. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům a) a b) k rukám jejich advokáta na náhradě nákladů řízení částku 49.728 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na náhradě nákladů řízení částku 5.931 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na náhradě nákladů řízení částku 7.798 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem okresní soud zavázal oba žalované zaplatit společně a nerozdílně žalobcům a), b) částku ve výši 110.231 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 110.231 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku), zavázal žalované 1., 2. zaplatit společně a nerozdílně žalobcům a), b) na náhradě nákladů řízení částku 593.743,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců a), b) (odstavec II. výroku) a zavázal žalované 1. a 2. zaplatit společně a nerozdílně České republice náklady státu ve výši 13.729 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám Okresního soudu ve Frýdku-Místku (odstavec III. výroku).

2. Rozsudek napadli v celém rozsahu oba žalovaní a domáhali se jeho změny v tom smyslu, aby žaloba byla zamítnuta. Žalovaní v prvé řadě namítali nedostatek aktivní legitimace na straně žalobců s poukazem na skutečnost, že vyjma pozemku parc. [číslo] který je ve výlučném vlastnictví žalobce a), oběma žalobcům nesvědčí vlastnické právo k cestě, ani odvozený hmotněprávní vztah jako povinného z věcného břemene. Žalobci podle názoru žalovaných nemají právo požadovat uhrazení nákladů dle ust. § 151n odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). Dle žalovaných aktivní legitimace k úhradě nákladů dle § 151n odst. 3 obč. zák. svědčí vlastníku cesty jako povinnému z věcného břemene. Žalovaní jako oprávnění z věcného břemene mají pouze právní vztah s vlastníkem věci jako povinným z věcného břemene a nikoli s třetím subjektem, který je také oprávněným z věcného břemene. V případě, že soud prvního stupně má za to, že žalobci vynaložili finanční prostředky na opravu cestu ze společného jmění manželů, mají žalobci aktivní věcnou legitimaci pouze k bezdůvodnému obohacení, nikoli k věcnému břemeni. Soud prvního stupně svůj rozsudek neodůvodnil a právně nekvalifikoval jako bezdůvodné obohacení, i když aktivní věcnou legitimaci žalobců právě z bezdůvodného obohacení dovozuje nikoli ze vztahu věcných břemen. Žalobci si nedostatku aktivní věcné legitimace byli vědomi, že nejsou vlastníky cesty ani povinnými z věcného břemene, když ve svém vyjádření z 27. 1. 2020 uvedli, že žalovaní mají v konečném důsledku hradit žalobcům částku jak za opravu pozemku ve vlastnictví žalobce a) parc. [číslo] tak i to, co by měli žalovaní hradit [titul] [jméno] [příjmení], žádný důkaz do soudního spisu k uvedenému nepřiložili. Soud prvního stupně dále nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům ze strany žalovaného. V prvé řadě soud prvního stupně provedl jen důkazy navržené ze strany žalobců, neprovedl výslech žádného svědka, jejichž výpověď opakovaně navrhovali žalovaní, nepřihlédl téměř k žádné tvrzené skutečnosti ze strany žalovaných, ani žádnou z jimi vznesených námitek nezdůvodnil. Rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, konkrétně na právním posouzení ust. § 151n odst. 3 obč. zák. Je zcela logické a běžné, že různé movité či nemovité věci lze opravit různými způsoby, metodami, použitými materiály, stejně tak u předmětné cesty. Každá cesta vyžaduje dle účelu a předpokládaného zatížení úplně jinou opravu co do použitého materiálu, způsobu, metody, technologie u jednotlivých vrstev cesty. Z ust. § 151n odst. 3 obč. zák. plyne, že po žalovaném lze požadovat jen přiměřené náklady na zachování a opravy cesty. Soud prvního stupně proto měl v prvé řadě vyhodnotit ze všech možných variant oprav cest tu, která je přiměřená a vhodná na předmětnou cestu, při této své úvaze měl vyjít a zhodnotit primární faktory dané cesty a vybrat danou variantu výběru opravy, která by byla přiměřená i s ohledem na tu skutečnost kolik motorových vozidel po ní denně projede, zda je možné cestu využívat i motorovými vozidly těžšími než 3,5 tuny. Provoz předmětné cesty je prakticky od 70. let minulého století neměnný, počet nemovitých věcí, ke kterým má být tato cesta přístupovou se nezměnil, navíc je provoz omezen vjezdovými branami. Po výběru vhodné varianty opravy měl soud následně tuto konkrétní cestu nechat ocenit znaleckým posudkem z oboru ekonomie, jak opakovaně navrhoval žalovaný ve svých vyjádřeních. Soud se však různými variantami oprav cest nezabýval, ani faktory, které ovlivní výběr jednotlivých možných variant opravy cesty. Rozhodli-li se žalobci pro lepší technologii a způsob provedení opravy, není možné takovéto zcela individuální rozhodnutí žalobců přenášet na oprávněné z věcného břemene, jejichž právo má zcela jiný význam a rozsah. Soud se rovněž nevypořádal s námitkou vznášenou ze strany žalovaných, že žalobci nedodrželi právní postup a zákonné požadavky pro opravu cesty dle příslušného stavebního zákona. Poslední úsek cesty od nemovité věci žalobců po nemovitou věc žalovaných měli vždy na starost právě žalovaní a o tento poslední úsek cesty se starali, nikdy je neudržovali žalobci. Žalovaní se tudíž na opravě a údržbě cesty podíleli. Při budování zahrady a stavbě bazénu žalobci využívali právě tento poslední úsek cesty k odvozu hlíny nákladními vozidly těžšími 3,5 tuny, ačkoli se na opravě tohoto posledního úseku cesty nijak nepodíleli, naopak tato cesta byla opravována žalovanými vysypáním pár koleček strusky, jak rovněž potvrdil ve výpovědi [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně nijak nezohlednil skutečnost, že po opravě cesty v roce 2010 již žalovaní nemohli na cestu vjíždět vozidly těžšími než 3,5 tuny. Nepřihlédl rovněž k dalšímu omezení, že žalobci na cestě postavili brány. Další námitka žalovaných směřovala k absenci vyhodnocení té skutečnosti, že žalovaní cestu užívali až od roku 2001, přesto jsou nuceni se podílet na opravách cesty za celé opotřebení od roku 1992 do 2010, i když v té době cestu žádným způsobem neužívali. Žalovaní v odvolání dále obšírně rozvíjeli základní odvolací námitky včetně komentářů k překopírovaným částem výslechu účastníků a svědků z protokolů o jednání a dále v odvolání citovali obsáhlé pasáže z odborné literatury.

3. Žalobci taktéž v obsáhlém vyjádření k odvolání žalovaných navrhovali potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žalobcům. Rekapitulovali, že k odvolání žalobců byl v pořadí první rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 6. 2016, č. j. 14 C 7/2013-657 přezkoumán odvolacím soudem a žalovaným byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku 22.577 Kč s příslušenstvím. Žalovaní se proti rozsudku odvolacího soudu nedovolali, uznali tedy oprávněnost nároku žalobců v přisouzené výši. Ve vyjádření k dovolání se ztotožnili s rozsudkem odvolacího soudu, tj. mimo jiné i s danou pasivní a aktivní legitimací. Nejvyšší soud v kasačním rozhodnutí č. j. 28 Cdo 2361/2018-808 ze dne 5. 12. 2018 a jeho právním názorem vázaný odvolací soud dal jednoznačně najevo, že žaloba je oprávněná a že očekává určení přiměřených nákladů na zachování a opravu cesty ve výši souladné s kalkulací ceny nutné opravy vypočtené znalcem [titul] [příjmení]. Dovolací soud tak jednoznačně postavil najisto, že se otázka přiměřenosti musí řešit v rámci limitů vymezených znalcem – v rámci limitů daných jeho odpověďmi na odborné otázky. Konkrétní závěr soudu týkající se přiměřenosti pak nesmí být v rozporu se znalcem zodpovězenou odbornou otázkou. Okresní soud opakovaně vyslechl znalce [titul] [příjmení] i svědka [příjmení] a znalkyni [titul] [příjmení], řádně se s oběma znaleckými posudky vypořádal. Soudem určený znalec [titul] [příjmení] i svědek [příjmení], stejně tak znalkyně [titul] [příjmení] se shodli, že cestu bylo třeba odvodnit. Odvodnění cesty je proto nesporné. Návrh žalovaných však odvodnění cesty neobsahuje. Soud prvního stupně precizně zkoumal podstatu věci, zjišťoval skutečnost, obsah tvrzení a pojmů užívaných v námitkách žalovaných. Zaměřil se na to, zda tvrzení žalovaných odpovídají skutečnosti. V odborných otázkách se po vrácení věci striktně držel toho, jak znalec jmenovaný soudem odpověděl odbornou otázku ve znaleckém posudku a jeho třech výpovědích a rovněž precizně a detailně zjistil skutkový stav, taktéž na základě výslechu svědka [jméno] [příjmení] a řádně jej právně posoudil a správně zhodnotil. Rozsáhlost celého soudního spisu způsobili žalovaní, kteří se tak stejně zásadním způsobem podíleli na délce řízení. O uvedeném svědčí rovněž ta skutečnost, že v protokolu ze soudního jednání ze dne 14. 12. 2020 žalovaní opět namítali úplně vše, co se obecně namítat dá, ačkoli bylo prokázáno, že se tyto námitky nezakládají na skutečném stavu věci. O uvedeném svědčí odpověď na dotaz soudu prvního stupně, že nikdy v minulosti cestu v délce 109 metrů neopravovali, neudržovali, nevypomáhali s údržbou, ani se nijak finančně na údržbě nepodíleli. Dále pokud jde o průběh charakteru opravy z roku 1991 1992, k tomu žalovaní nejsou schopni ničeho doplnit, neboť v době opravy v domě nebydleli. Byl-li poslední úsek cesty, jak je uvedeno v žalobě, opraven položením zámkové dlažby, žalobci po žalovaných požadovali za tento úsek cenu asfaltového povrchu, nikoli zámkové dlažby, přesto žalovaní tento termín v odvolání opět používají. Námitka nedostatku aktivní legitimace ze strany žalovaných je námitkou nedůvodnou, účelovou. Aktivní legitimace žalobců je dána tím, že náklady na opravu cesty byly hrazeny z účtu v SJM obou žalobců dle dohody s [titul] [jméno] [příjmení]. Pasivní legitimace žalovaných nadále trvá a nemá na ni vliv skutečnost, že nemovitosti žalovaní převedli na manžele [příjmení]. Předmětná cesta se nachází na pozemcích [číslo], St. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo]. Vlastníkem pozemku parc. [číslo] je [jméno] [příjmení] a vlastníkem zbylých pozemků je [titul] [jméno] [příjmení], všechny tyto pozemky jsou povinné vůči parcelám č. St. [číslo] a [číslo]. Žalobce je vlastníkem cesty, resp. žaluje dle dohody o vypořádání s dalším vlastníkem cesty [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 20. 3. 2011. Jde-li o právní posouzení věci, žalobci setrvávají na závěru, že se jedná o přiměřené náklady na zachování a opravu cesty. Jak znalec [titul] [příjmení], tak [titul] [příjmení] rovněž i svědek [příjmení] se shodli, že cesta musí být odvodněna, nejedná se o cestu polní, ani cestu lesní, nýbrž cestu v zástavbě rodinných domů sloužící k příjezdům k nim. Nepřiléhavé, mnohdy i nepravdivé jsou námitky žalovaných ohledně provozu na předmětné cestě v 70. letech minulého století a provozu po provedené opravě v roce 2010. V minulosti dům před nastěhováním žalovaných obývala jedna stará paní, po změně vlastnictví v domě žije 7 osob využívajících 2 auta, změnilo se tak zatížení cesty. Vjezdové brány byly zkolaudovány a nijak žalovaným v průjezdu nebrání. Branami projíždějí bez jakýchkoli omezení. Žalovaný zcela vágně uvádí, že žalobce po provedené opravě z roku 2010 zakázal po příjezdové cestě průjezd těžké techniky, tedy vozidel nad 3,5 tuny. Není pravdivé tvrzení žalovaných, že po cestě nemohou projíždět hasiči, či záchranáři, neboť veřejné právo jim přístup po cestě umožňuje. Naopak pravidelné zatěžování cesty popelářskými vozidly nad 3,5 tuny cestu ničí. Zákaz se vztahuje pro všechny uživatele cesty, aby vydržela co nejdéle bez zbytečného a nadměrného zatěžování. Žalovaní od svého nastěhování dvakrát ročně dováželi dřevo Avií, taktéž uhlí, dále vyváželi a vyváží nákladními vozidly nad 3,5 tuny fekálie. Dovoz dřeva a uhlí ve své výpovědi potvrdil i žalovaný [jméno] [příjmení]. Opakovaný odvoz fekálií v letech 2018 a 2019 již byl ze strany žalobců uváděn ve vyjádření k námitkám žalovaného vzneseným na soudním jednání dne 14. 12. 2020 a 22. 3. 2021 ze dne 14. 10. 2021. Proti laickým tvrzením žalovaných stojí pevné stanovisko znalce [titul] [příjmení] a svědka [příjmení], že u částky 318.882 Kč vynaložené na opravu cesty v roce 2010 se jednalo o zcela zásadní způsob nutné opravy, resp. o minimum možných nákladů. Pokud by měla být cesta opravena za přiměřené náklady, nešla opravit jinak, než tak, jak byla v roce 2010 opravena. Zvážit je nutno rovněž časové rozmezí mezi jednotlivými opravami. Cesta po opravě v roce 1992 byla v roce 2010 za hranicí životnosti. Pokud by byla cesta opravena v roce 2010 bez ohledu na zvýšenou intenzitu jejího užívání od nastěhování žalovaných a bez ohledu na místní podmínky, musela by se opravit celá nejpozději již za 6 let. V průběhu 18 let by byly náklady na opravy dvojnásobné. Žalobci v žalobě uplatnili svůj nárok na náklady vynaložené na opravu cesty v délce 109 metrů. Tvrzení žalovaných o čemkoli jiném jsou mimo rámec vymezený žalobou. Soudy všech stupňů správně vyhodnotily, že základem nároku žalobce je věcné břemeno. Žalovaní užívají cestu v plném rozsahu bez omezení, sami uvedli, že nikdy v minulosti cestu v délce 109 metrů neopravovali, neudržovali, nevypomáhali s údržbou, ani se nijak finančně na údržbě nepodíleli. Žalobci proto navrhují potvrzení rozsudku v plném rozsahu.

4. S ohledem na podané odvolání žalovaných odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu včetně řízení předcházející jeho vydání podle § 206 odst. 1, § 212 věty prvé o. s. ř. se závěrem, že je odvolání zčásti důvodné.

5. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalovaných zaplacení celkem částky 132.808 Kč s příslušenstvím, představující poměrnou část nákladů na opravu cesty vedoucí po pozemku parc. [číslo] ve výlučném vlastnictví žalobce a) a pozemcích parc. [číslo] St. [číslo], jejichž vlastníkem je [titul] [jméno] [příjmení], vše v k. ú. [obec] Tyto pozemky jsou zatíženy věcným břemenem chůze a jízdy ve prospěch pozemku parc. [číslo] parc. č. St. [číslo] ve vlastnictví žalovaných. Původně se jednalo o prašnou cestu, která byla nejprve opravena v letech 1991 1992, s ohledem na špatný stav byla opětovně opravována v roce 2010. Žalobce a) po dohodě s bratrem [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zajistil provedení opravy cesty a její financování a za tuto opravu oba žalobci zaplatili celkem 318.808 Kč ve dvou platbách z účtu ve společném jmění manželů. Podle vzájemné dohody uhradili [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] každý podíl na nákladech opravy cesty ve výši odpovídající poměru délky jimi používané komunikace k celkové délce 85 metrů této komunikace dle výpočtu v žalobě uvedeného. Rovněž za zbývající část cesty v rozsahu 24 metrů byla propočtena částka připadající na standardní opravu jako v předchozím úseku cesty. Ačkoli žalovaní užívali opravenou cestu, podíleli se na zhoršování jejího stavu, přes výzvu žalobců na opravu cesty nezaplatili ničeho.

6. Ve věci bylo rozhodnuto nejprve rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 6. 2016, č. j. 14 C 7/2013-657, kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a rozhodnuto o nákladech řízení.

7. Odvolací soud rozsudkem ze dne 4. 5. 2017, č. j. 11 Co 505/2016-737 s ohledem na podané odvolání žalobců rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku změnil a zavázal žalované zaplatit společně a nerozdílně žalobcům 22.577 Kč s příslušenstvím (odstavec I. výroku) a ve zbylém napadeném rozsahu rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku potvrdil (odstavec II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud se neztotožnil s právním závěrem okresního soudu, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o zřízení přístupu k nemovitostem ve vlastnictví žalovaných z druhé strany. Dále dovodil s odkazem na § 151n odst. 3 obč. zák., že žalobou uplatněný požadavek nepředstavuje přiměřené náklady na zachování a opravy cesty, které jsou povinni nést žalovaní. Dále s ohledem na skutečnost, že v současné době nelze přesně zjistit, v jakém rozsahu by bylo nutno cestu opravit při variantě lokálních oprav poškozených míst, s využitím § 136 o. s. ř. určil výši částky podle své úvahy v rozsahu celkem 60.000 Kč, z čehož poměrnou část připadající na žalované vypočetl na 22.577 Kč.

8. V důsledku podaného dovolání žalobců Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 12. 2018, č. j. 28 Cdo 2361/2018-808 rozsudek odvolacího soudu ve výrocích II. až VI. zrušil a vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolacímu soudu bylo vytčeno nevyhovění požadavku § 136 o. s. ř., na kterém své rozhodnutí založil. Podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je na místě volná úvahu soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. toliko tehdy, lze-li výši nároku zjistit jen s nepoměrnými obtížemi či nelze-li ji zjistit vůbec. Za takové jsou považovány situace, v nichž je prokázán nárok co do svého právního základu, ovšem obtíže skutkových zjištění či jejich úplná nemožnost jsou spojeny s jeho výší. Uvedeným způsobem přijaté konkluze soudu je třeba podložit logickým a v rozhodnutí pečlivě osvětleným úsudkem vycházejícím z v řízení provedených důkazů, přičemž musí být zjevné i jednotlivé úvahové kroky soudu. Nevylučuje-li judikatura, aby byla nastíněná úvaha soudu opřená mimo jiné i o odborná stanoviska či znalecké posudky, je zapotřebí dbát pravidel, jimiž se proces hodnocení a reflexe takových důkazů vyznačují. Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž má znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil, či jinak jeho nedostatky odstranil. Těmto náležitostem postupu ve smyslu § 136 o. s. ř. odvolací soud nevyhověl, nevypořádal-li se se znaleckým posudkem [titul] [příjmení]. Dovolací soud dále připomenul, že podle konstantního výkladu zastávaného v judikatuře Nejvyššího soudu slovu přiměřeně zakotvenému v § 151n odst. 3 obč. zák. není možné přiřadit jiný význam než ten, že náklady, které je oprávněná osoba z věcného břemene povinna vynaložit na zachování věci či její opravy, nemají být neúměrné či neúčelné. Dovolací soud dodal, že právo odpovídající věcnému břemenu má jiný užší obsah, než právo vlastnické, resp. spoluvlastnické. Tuto skutečnost zákon zohledňuje nejen v tom, že oprávněný je povinen nést jen přiměřené náklady, ale i v tom, že nese tyto náklady na zachování věci a její opravy, nikoliv tedy výlohy jiné sledující např. vyšší kvalitu věci. K tomu dále uvedl, že uvedeným tezím se posouzení odvolacího soudu, byť ztížené, shora konstatovanými nedostatky nepříčí.

9. Po kasačním rozhodnutí dovolacího soudu odvolací soud rozhodl v pořadí druhým rozhodnutím, a to usnesením č. j. 11 Co 505/2016-839 ze dne 6. 5. 2019, kterým rozsudek okresního soudu ohledně žaloby na zaplacení částky 110.231 Kč s příslušenstvím, která zůstala předmětem řízení, zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Okresní soud poté v pořadí druhým napadeným rozsudkem žalobě v celém rozsahu vyhověl.

10. Okresní soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, výslechy účastníků, svědků a znalců, jak je zachyceno pod body 31. – 70. odůvodnění napadeného rozsudku. Důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a po jejich vyhodnocení zjistil skutkový stav věci popsaný pod bodem 71. odůvodnění. Odvolací soud zopakoval dokazování některými důkazy a zjistil z nich níže uvedené skutečnosti.

11. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že prováděl opravu předmětné cesty v [obec] v roce 2010 na základě požadavku žalobců na provedení nového povrchu cesty z asfaltobetonu, dále na obrubu, přídlažbu, odvodnění. Vzhledem k tomu, že se požadavek žalobců shodoval s tím, jakou opravu by doporučil on sám, jinými variantami oprav se nezabývali. Před zahájením opravy cesty byl na místě samém, zjišťoval stav jejího poškození. Komunikace byla původně zhotovena z penetračního makadamu, což je kamenivo, které se prolévá asfaltem. Cesty z penetračního makadamu jsou zpevněné, mají rovný povrch, jsou však prašnější a hlučné oproti asfaltobetonovému povrchu. Před opravou byla cesta zdeformována v příčném profilu, byly v ní vyjeté koleje, střední pás byl vyvýšený, povrch vozovky se drolil. Cestu bylo možné opravit i jiným způsobem, nicméně o jiných způsobech opravy cesty s žalobcem svědek nejednal. Pokud by se v cestě pouze vysypaly výtluky kamenivem, musela by se oprava provádět opakovaně několikrát do roka. Cesta je mírně svažitá, vysypané kamenivo by odplavovala voda. Cestu bylo možné opravit i tím způsobem, že by se nerovnosti vyplnily asfaltobetonem a zaválcovaly, nicméně takováto cesta by měla kratší životnost, opravit by bylo nutné větší polovinu až 2/3 cesty. Pokud by se cesta opravila penetračním makadamem, fakticky by se musela znovu pomlít, srovnat, zalít asfaltem, v zásadě by se musela udělat znovu. Při opravě jimi prováděné byl asfaltový povrch ohraničen obrubou, která cestu uzavře a zpevní, povrch pak vydrží déle. Pro odtok vody z komunikace byla použita přídlažba navazující na obrubu, která také chrání obrubu při asfaltování. Při opravě cesty asfaltobetonovým povrchem není nutností provádění obruby ani přídlažby. Odvodnění cesty v souvislosti s opravou bylo možné provést i jiným způsobem, a to příčným povrchovým spádováním. Před opravou komunikace neměla obrubu ani přídlažbu, ani odvodňovací kanálek. Z částky 318.882 Kč, která byla Technickými službami žalobcům za opravu vyúčtována a která odpovídala rozpočtu (č. l. 477), se opravy povrchu cesty týkaly položka 1 řezání živičného krytu v ceně 735 Kč, polovina položky 2 bourání živičného krytu ve výši 5.100 Kč, položka 11 živičný podklad v ceně 50.000 Kč a položka 12 živičný kryt v ceně 75.000 Kč (dohromady 130.835 Kč)

12. Z výpovědi znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že při vypracování svého znaleckého posudku čerpala z informací získaných na místním šetření, dále z fotodokumentace před zahájením stavby, dále měla k dispozici znalecký posudek [titul] [příjmení] a odborné posouzení [titul] [příjmení]. U předmětné cesty bylo provedeno její odvodnění. Před napojením na krajskou komunikaci byl zbudován odvodňovací žlab, celkový sklon komunikace byl k obrubníku, podél kterého voda stékala až do odvodňovacího žlabu. Odvodnění bylo možné provést i jiným způsobem, a to příčným spádováním a průsakem do okolí. Obecně mohou být komunikace vyspádovány jednak jednostranně, případně do obou stran, kdy mají střechový profil.

13. Z výpovědi znalce [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že cesta před provedenou opravou (míněno v roce 2010) měla povrch z makadamu. Tento typ cesty je cestou prašnou, která má zpevněný povrch, nicméně do takovéto cesty prosakuje voda a časem dochází k jejímu poškození. Byla-li cesta opravována původně v 90. letech, s ohledem na způsob provedené opravy, cesta musela být zničená, neboť u makadamu je životnost 19 let. Zvolila-li by se oprava cesty pouze záplatováním děr asfaltobetonem, bylo by nutné cestu opakovaně, přibližně co dva roky opravovat. Cestu bylo možné opravit i tím způsobem, že by se použil stejný materiál jako při opravě na začátku 90. let, nicméně makadam oproti asfaltobetonu má menší životnost. Životnost u cest z asfaltobetonu je 30 až 40 let, oproti makadamu, kde je 19 let. Cenově za opravu provedenou makadamem se zaplatí 190 Kč za m2 a u asfaltobetonu 200 Kč, a to jde-li o ceny v roce 2015. Způsob odvodnění předmětné cesty byl při opravě v roce 2010 nejlepší, nejmodernější. Odvodnění komunikací je možné provádět i tím způsobem, že má komunikace profil střechy, voda z ní pak stéká do okolního terénu.

14. Z listiny ze dne 20. 3. 2011 označené jako vypořádání dále bylo zjištěno, že [titul] [jméno] [příjmení] podpisem potvrdil, že žalobci za něj uhradili náklady na opravu cesty ve výši 93.780 Kč s tím, že tyto náklady měl požadovat po žalovaných. Žalobci a [titul] [jméno] [příjmení] se dohodli, že po něm tyto náklady nepožadují a [titul] [jméno] [příjmení] na ně postupuje pohledávku za žalovanými v téže výši.

15. Odvolací soud odkazuje na okresním soudem zjištěný skutkový stav věci popsaný pod bodem 71. odůvodnění napadeného rozsudku, který po doplněném dokazování rozšiřuje o následující zjištěné skutečnosti. Předmětná cesta před opravou prováděnou v roce 2010 nebyla odvodněna, neměla obrubníky, přídlažbu, ani odvodňovací kanálek před napojením na krajskou komunikaci. Při opravě bylo odvodnění cesty provedeno nejlepším, nejmodernějším způsobem. Bylo však možné provést odvodnění i jiným způsobem, a to příčným povrchovým spádováním a průsakem do okolního terénu. Z částky 318.882 Kč, která byla [firma] [anonymizováno] žalobcům za opravu vyúčtována, se změny povrchu cesty týkala položka 1 řezání živičného krytu v ceně 735 Kč, polovina položky 2 bourání živičného krytu ve výši 5.100 Kč, položka 11 živičný podklad v ceně 50.000 Kč a položka 12 živičný kryt v ceně 75.000 Kč, spolu s 20% DPH, se jedná dohromady o 157.002 Kč.

16. Podle § 3028 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

17. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

18. Podle § 3028 odst. 3, věta první o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

19. Podle § 151n odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání.

20. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

21. Podle § 454 obč. zák. bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

22. Odvolací soud souhlasí se závěry okresního soudu vyjádřenými pod bodem 75. a 76. odůvodnění rozsudku ohledně existence věcného břemene a oprávnění žalovaných cestu užívat včetně obsahu a rozsahu věcného břemene a v podrobnostech na tyto závěry odkazuje. V řízení bylo prokázáno, že v době vzniku věcného břemene se jednalo o prašnou polní cestu místy vysypanou kameny. Námitky žalovaných, že cesta nebyla v letech 1991 1992 opravena řádně a vedla k poškození cesty a následné rekonstrukci v roce 2010, se jeví nepřiléhavými a rozhodně jim nelze přisvědčit. Lze stěží vytýkat vadnost opravy cesty v letech 1991 1992, jestliže byla využívána dalších 18 let a její zásadní oprava byla provedena až v roce 2010. Z logiky věci plyne, že každá cesta je-li využívána a působí na ni přírodní vlivy, podléhá opotřebení a po čase vyžaduje opravu. Skutečnost, že cesta před opravou v roce 2010 byla poškozena, opravu vyžadovala, byla prokázána výpovědí svědka [příjmení], který cestu před opravou viděl a posuzoval její stav, potvrdil rozdrolený povrch cesty, vyjeté koleje, střední část vystouplou, s jeho výpovědí koresponduje rovněž obecně stanovená životnost cest z makadamu, která se pohybuje kolem 19 let. Mimo žalobců a jejich syna [jméno] [příjmení] dále poškození cesty před opravou potvrdil taktéž svědek [jméno] [příjmení], byť dle jeho názoru šlo cestu opravit levněji. Vypovídali-li žalovaní a svědek [jméno] [příjmení], že cesta byla dobrá, nevyžadovala žádné opravy, okresní soud správně k jejich výpovědím nepřihlížel, v této části je vyhodnotil nevěrohodnými, neboť jsou v rozporu s ostatními provedenými důkazy.

23. Další spornou otázkou bylo posouzení přiměřenosti vynaložených nákladů na zachování a opravy cesty. Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 151n odst. 3 obč. zák., není-li jiné dohody, je povinen oprávněný z věcného břemene nést přiměřené náklady na zachování a opravy věci; užívá-li věc její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání. Podle konstantního výkladu zastávaného v judikatuře Nejvyššího soudu slovu přiměřeně není možné přiřadit jiný význam než ten, že náklady, které je oprávněná osoba z věcného břemene povinna vynaložit na zachování věci či její opravy, nemají být neúměrné či neúčelné. Právo odpovídající věcnému břemeni má jiný (užší) obsah než právo vlastnické. Tuto skutečnost zákon zohledňuje nejen v tom, že oprávněný je povinen nést jen přiměřené náklady, ale i v tom, že nese tyto náklady jen na zachování věci a její opravy, nikoli jiné výlohy sledující např. vyšší kvalitu věci než byla dosavadní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1577/2004, kasační rozhodnutí vydané v této věci ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2361/2018).

24. Pro posouzení přiměřenosti nákladů v posuzované věci je nutno vyhodnotit, zda se jednalo o náklady na zachování a opravu věci nebo náklady na vyšší kvalitu než dosavadní. V době zřízení věcného břemene v roce 1951 se jednalo o polní prašnou cestu vysypanou kameny, čemuž odpovídalo i věcné břemeno cesty pěší, vozové a hnání dobytka. Jestliže s ohledem na historický vývoj a technický pokrok odpovídá původně zřízenému věcnému břemeni právo jízdy motorovými vozidly, nelze setrvávat na udržování cesty pouze ve stavu v době, kdy bylo věcné břemeno zřízeno, nýbrž stav cesty je nutno posuzovat podle jejího současného využití. Tomu odpovídala již oprava cesty v letech 1991 a 1992, kdy byla cesta opravována způsobem zahrnujícím vyhloubení tzv. kufru, zaválcování a vyhotovení povrchu z makadamu. Při takovémto způsobu opravy cesty došlo k jejímu srovnání, zpevnění povrchu tak, aby umožňoval průchod a průjezd motorových vozidel. Jde-li o kvalitu cesty po opravě v letech 1991 a 1992, jednalo se o cestu s rovným povrchem, zpevněnou, prašnou, hlučnou, bez odvodňovacích prvků. Oprava v roce 2010 se zachováním původního základu, zahrnovala taktéž zpevnění povrchu, který byl rozdrolený a vykazoval nerovnosti. Oproti původní cestě se zlepšil její povrch, neboť cesta již nebyla prašná a hlučná, obsahovala další prvky v souvislosti s provedeným odvodněním. Jde-li o povrchovou úpravu cesty, výpovědí znalce [titul] [příjmení] bylo prokázáno, že cenový rozdíl povrchu z asfaltobetonu oproti povrchu z makadamu je minimální, neboť za 1 m2 asfaltobetonu činí cena 200 Kč a cena za 1 m2 makadamu 190 Kč, podstatný rozdíl je v životnosti povrchu z makadamu a asfaltobetonu. Je-li cenový rozdíl při zachování povrchu z makadamu oproti asfaltobetonu minimální, naopak životnost u asfaltobetonu výrazně vyšší, nelze vyhodnotit opravu povrchu cesty provedenou asfaltobetonem jako nepřiměřenou z pohledu zachování a oprav věci, i když se asfaltobetonový povrch jeví jako kvalitativně vyšší oproti makadamovému. Setrvávat za daných okolností na opravě cesty makadamem, tak aby došlo k její opravě do původní kvality, se jeví neúčelným. Shodný závěr o přiměřenosti opravy již nelze dovodit ve vztahu k dalším prvkům opravy vedoucím k odvodnění cesty. Odvolací soud považuje za podstatnou tu skutečnost, že cesta před opravou v roce 2010 byla běžně využívána a žádné speciální odvodňovací prvky neobsahovala. Pro posouzení věci je významné, že absence odvodňovacích prvků, po mnoho let od její opravy v roce 1991 1992, používání cesty nijak nebránila. Cesta byla běžně užívána k chůzi a jízdě motorovými vozidly, tedy k určenému účelu. Jestliže při opravě v roce 2010 bylo odvodnění provedeno umístěním přídlažby, obrubníků a odvodňovacího kanálku před napojením na krajskou komunikaci, jedná se zcela nepochybně o nové části cesty, novou, vyšší kvalitu věci oproti dosavadní. Kategorické závěry žalobců, že nebylo možno postupovat jinak, než uvedeným způsobem provést odvodnění komunikace proto nejsou na místě, neboť neodpovídají požadavku na zachování a opravu věci do stávající kvality. Náklady na odvodnění nejsou nezbytnými pro zachování a opravu cesty, na kterých by se žalovaní měli podílet. Rovněž svědek [příjmení] potvrdil, že při opravě nebylo nezbytné použít obrubu, přídlažbu, odvodňovací kanálek. Doplnil, že odvodnění mohlo být provedeno jiným způsobem a to příčným povrchovým spádováním. Možnost odvodnění vozovky vyspádováním jednostranně, případně do obou stran potvrdila rovněž slyšená znalkyně [titul] [příjmení]. Taktéž znalec [titul] [příjmení] jako možnost odvodnění komunikace uvedl stékání vody na jednotlivé strany komunikace do okolního terénu. Požadavek žalobců na náhradu nákladů za provedené odvodnění cesty odvolací soud neshledal důvodným, neboť ve smyslu § 151n odst. 3 obč. zák. neodpovídá kritériu nákladů na zachování věci a její opravy, tedy kritériu přiměřenosti nákladů, ale jedná se již o novou, vyšší kvalitu věci než dosavadní.

25. Po zhodnocení všech důkazů v řízení provedených odvolací soud dospěl k závěru, že způsob opravy cesty, v části v níž byl změněn původní povrch z makadamu na asfaltobetonový a s tím související náklady na opravu jsou přiměřené, neboť vedou k zachování původní cesty se zohledněním jejího využívání jak oprávněnými z věcného břemene, tak vlastníky. Cestu sice bylo možno opravit jinak, nicméně požadavku, aby cesta odpovídala zpevněnému, rovnému povrchu bez ohledu na případnou prašnost, hlučnost, způsob opravy odpovídal. Oprava cesty vysypáním kameniva do děr, případně vyjetých kolejí by s ohledem na spád cesty byla zcela neúčelná, neboť jak bylo prokázáno, vysypání kamenivem bez dalšího zpevnění je nutné provádět několikrát ročně. Záplatování asfaltobetonem by bylo nutné provádět opakovaně přibližně co dva roky (viz výpověď znalce [titul] [příjmení]), event. do 10 let (viz výpověď svědka [příjmení]). S ohledem na rozsah poškození cesty nebylo neúčelné provést její opravu po celé délce, nikoli jen v poškozených částech, neboť se tím výrazně snížila potřeba údržby a opakovaných oprav.

26. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že v daném případě se nejednalo o vybudování nové cesty, ale o opravu cesty původní, zde v podrobnostech odkazuje na zdůvodnění provedené okresním soudem pod body 79. a 80. Taktéž souhlasí se závěrem obsaženým v bodě 81., že cesta mimo účastníků, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nebyla nikým dalším užívána, dále se závěrem o pasivní legitimaci žalovaných obsaženým pod bodem 90. odůvodnění rozsudku, nikoli však se závěrem o přiměřenosti všech nákladů na provedenou opravu cesty (viz zdůvodnění výše). Nedůvodnou shledává odvolací soud odvolací námitku žalovaných o nedostatku aktivní legitimace na straně žalobců. Okresní soud správně zjistil, že finanční prostředky za opravu cesty v celém rozsahu byly vynaloženy ze společného jmění žalobců (závěr bodu 88. a bod 89. odůvodnění). Ust. § 151n odst. 3 obč. zák. ukládá povinnost oprávněnému z věcného břemene nést přiměřené náklady na zachování a opravy věci a užívá-li ji taktéž vlastník, spolu s ním podle míry spoluužívání. Užívají-li věc oprávněný i povinný, stíhá tato povinnost každého z nich. V předmětné věci dohoda mezi žalobci a žalovanými ve smyslu konsenzu jaké opravy budou provedeny a jak budou náklady hrazeny, uzavřena nebyla. Veškeré náklady opravy předmětné cesty hradili ze SJM žalobci, uhradili rovněž i ty náklady, které připadly podle míry spoluužívání na žalované. Žalovaní se tak na úkor žalobců bezdůvodně obohatili, neboť žalobci ve smyslu § 454 obč. zák. za ně plnili, co po právu měli žalovaní plnit sami. Žalovaní jsou tak povinni bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 obč. zák. žalobcům vydat. Mylná je představa žalovaných, že náklady na opravu cesty po nich může požadovat pouze vlastník, a že žalobce a) je vlastníkem toliko pozemku [číslo] vlastnictví dalších pozemků svědčí [titul] [jméno] [příjmení]. Ust. § 151n odst. 3 obč. zák. neupravuje jen vztah mezi vlastníkem jako povinným a osobou oprávněnou z věcného břemene. Lze jej aplikovat taktéž na vztah výhradně mezi oprávněnými z věcného břemene, jestliže vlastník věc vůbec nevyužívá, příp. na vztah mezi více oprávněnými a spoluužívajícím vlastníkem. Za uvedené situace, při extenzivním výkladu, to nemusí být pouze vlastník, ale také oprávněný z věcného břemene, kdo provede opravu a náklady odpovídající kritériu ust. § 151n odst. 3 obč. zák. bude požadovat po ostatních oprávněných, příp. taktéž po spoluužívajícím vlastníku. Ve vztahu k pozemkům ve vlastnictví [titul] [jméno] [příjmení] jsou oprávnění z věcného břemene nejen žalovaní, ale taktéž žalobci. Vynaložili-li veškeré náklady na opravu cesty žalobci, mohou se po žalovaných domáhat jejich poměrné náhrady. Žalovanými vznesená námitka nedostatku aktivní legitimace žalobců je proto nedůvodná. Byla-li ze strany žalobců k důkazu předložena dále dohoda o vypořádání ze dne 20. 3. 2011 uzavřená mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], z této dohody žádné další právně významné skutečnosti nebyly zjištěny, neboť pouze dokladovala vynaložení nákladů na opravu žalobci, a to i pokud jde o náklady, které žalobci zaplatili za žalované za opravu části cesty ve vlastnictví [titul] [jméno] [příjmení].

27. Odvolací soud shledal přiměřenými náklady pouze na opravu povrchu cesty, nikoli na nově vybudované odvodnění v podobě jednak odvodňovacího kanálku, dále zpevnění cesty obrubníky a přídlažbu. Nákladům na opravu povrchu odpovídá celkem 130.835 Kč (výpověď svědka [příjmení], dále rozpočet opravy, který korespondoval se závěry obsaženými ve znaleckém posudku znalce [titul] [příjmení]). Spolu s 20% DPH se tak jedná o částku 157.002 Kč. Tuto částku odvolací soud použil jako výchozí pro výpočet nákladů na opravu cesty připadající na žalované. Při délce cesty 85 metrů, jednomu metru odpovídá částka 1.847 Kč. Po provedeném rozpočtu celkové částky dle jednotlivých úseků a užívání vlastníky a oprávněnými z věcného břemene v úseku a) připadá při délce 36 metrů a 4 uživatelích na žalované částka 16.623 Kč. V úseku b) v délce 28 metrů při počtu 3 uživatelů připadá na žalované částka 17.239 Kč, v úseku c) představujícím 21 metrů při užívání 2 uživatelů připadá na žalované částka 19.394 Kč a v úseku d) v délce 24 metrů při počtu 2 uživatelů na žalované připadá částka 22.164 Kč, vycházeje z částky za jeden metr asfaltobetonového povrchu, ačkoli žalobci v tomto úseku provedli opravu zámkovou dlažbou. Celkem tak jde o částku 75.420 Kč, která dle odvolacího soudu představuje přiměřené náklady na opravu cesty připadající na žalované. Žalovaní z této částky již uhradili 22.577 Kč, byli proto zavázáni k úhradě zbylé částky 52.843 Kč. V dalším rozsahu ohledně částky 57.388 Kč s přísl. byl shledán požadavek žalobců nedůvodným.

28. Nedůvodnými lze vyhodnotit námitky žalovaných ohledně způsobu výpočtu žalované částky, užívali-li cestu kratší dobu od nabytí vlastnictví v roce 2001, nikoli od roku 1992, a dále menší rozsah užívání cesty oproti žalobcům, kteří rekonstruovali svůj rodinný dům a cestu užívali a opotřebili ve větším rozsahu. K těmto námitkám lze uvést, že žalovaní cestu užívali od doby nabytí nemovitostí v roce 2001 do opravy v roce 2010, tudíž téměř 9 let. Cestu užívali pro běžný provoz domácnosti včetně občasného dovozu otopu, dále odvozu běžného odpadu, taktéž prováděli opravu své nemovitosti, byť ne v zásadním rozsahu. Za 9 let užívání se na opotřebení cesty zcela jistě podíleli, není proto důvodu požadovanou částku vůči nim z tohoto důvodu snižovat. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobci v souvislosti s rekonstrukcí svého rodinného domku cestu zásadním způsobem poškodili. V této souvislosti okresní soud správně neprováděl dokazování stavebními spisy, neboť bez konkrétních tvrzení, stavebními spisy nelze prokázat bezprostřední poškození či nadměrné opotřebení cesty. Ze strany žalovaných bylo činěno množství důkazních návrhů bez návaznosti, jaká konkrétní skutková tvrzení by měly prokazovat. Není důvodu provádět dokazování ke skutečnosti, která konkrétně nebyla tvrzena a právně významné skutečnosti dovozovat až z provedených důkazů. Důkazní návrhy, které byly okresním soudem zamítnuty, a které jsou popsány pod bodem 98., odvolací soud shledává rovněž nadbytečnými, včetně výpovědí dalších svědků, resp. opakování výpovědí. Žádná další zjištění nebyla odvolacím soudem učiněna ani z odborného vyjádření [titul] [příjmení], zde se odvolací soud shoduje se závěrem okresního soudu (bod 84.) a důvody, proč s tímto odborným vyjádřením nesouhlasí. Žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí odvolací soud nezjistil ani ze znaleckého posudku [titul] [příjmení], neboť z její výpovědi bylo zjištěno, že neměla k dispozici informace ze spisu, závěry znaleckého posudku jsou víceméně obecné bez zohlednění konkrétních okolností dané věci. Žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí odvolací soud nezjistil ani z listiny předložené u jednání odvolacího soudu s názvem protokol o kontrolní prohlídce ze dne 26. 5. 2022. Jestliže jsou v protokole uvedeny záznamy o vývozu žumpy v roce 2021 a 2022, je tato skutečnost právně bezvýznamná pro posouzení nutnosti oprav cesty v roce 2010 a výpočtu podílu nákladů na opravu cesty v té době s ohledem na její využívání jednotlivými uživateli. Odvolací soud pro úplnost doplňuje, že přistoupil k odročení jednání za účelem vyhlášení rozhodnutí na dobu delší 10 kalendářních dnů z důvodu jednak obsáhlosti spisu a dále z důvodu vyčkání vyúčtování avizovaného znalečného, ke kterému nakonec nedošlo. Byl-li v tomto období po odročení jednání za účelem vyhlášení rozhodnutí, před jeho vyhlášením, do spisu znalcem [titul] [příjmení] doručen doplněk znaleckého posudku, odvolací soud k jeho obsahu již nepřihlížel, neboť nebyl nikým navržen ani požadován, navíc [titul] [příjmení] již není zapsán v seznamu znalců a nemá tak oprávnění provádět znaleckou činnost a v té souvislosti bez dalšího vyhotovovat znalecké posudky.

29. Odvolací soud s odkazem na shora učiněné závěry napadený rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. zčásti změnil a žalobu ohledně částky 57.388 Kč s přísl. zamítnul. Ve zbývajícím rozsahu výroku v odstavci I. byl rozsudek okresního soudu co do částky 52.843 Kč s přísl. podle § 219 o. s. ř. potvrzen. Změnil-li odvolací soud rozsudek, v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

30. Žalobci v řízení původně požadovali po žalovaných částku 132.808 Kč, přiznána jim byla nejprve částka 22.577 Kč a následně částka 52.843 Kč, uspěli tak v rozsahu částky 75.420 Kč. Vyjádřeno procentuálně, žalobci byli úspěšní v rozsahu 56,8 % a neúspěšní v rozsahu 43,2 %. V souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. jim podle poměru úspěchu náleží náhrada nákladů v rozsahu 13,6 %.

31. Žalobcům vznikly náklady za zaplacené soudní poplatky v celkové výši 33.281 Kč představující zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 6.640 Kč, zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 6.641 Kč a zaplacený soudní poplatek za dovolání ve výši 20.000 Kč. Žalobcům dále náleží náhrada nákladů spočívající v odměně advokáta za jeden úkon právní služby v jím požadované výši 6.412,32 Kč. Tato částka je v rámci výše odměny, kterou bylo možné přiznat v souladu s ust. § 7 a dále § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátního tarifu), vycházeje z tarifní hodnoty 132.808 Kč a zastupování dvou osob. Odměna náleží za následující žalobci požadované úkony: 1) příprava a převzetí zastoupení, 2) sepis žaloby, 3) dva úkony za účast u soudního jednání dne 22. 11. 2013, 4) vyjádření žalobce ze dne 3. 3. 2014, 5) polovina úkonu za sdělení k návrhu žalovaných na vydání předběžného opatření ze 4. 7. 2014 (§ 11 odst. 2 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu), 6) dva úkony za účast na soudním jednání 14. 4. 2014, 7) účast na soudním jednání 4. 8. 2014, 8) dva úkony za účast na soudním jednání 17. 2. 2015, 9) dva úkony za účast na soudním jednání 24. 4. 2015, 10) otázky na znalce [titul] [příjmení] ze dne 10. 5. 2015, 11) vyjádření žalobců ke znaleckému posudku ze dne 24. 9. 2015 na výzvu soudu, 12) dva úkony za účast na soudním jednání 14. 1. 2016, 13) dva úkony za účast na soudním jednání 6. 4. 2016, 14) dva úkony za účast na soudním jednání 2. 6. 2016 a 15) polovina úkonu za účast u jednání 13. 6. 2016, při němž bylo vyhlášeno rozhodnutí. Byly-li vyúčtovány dále porady s klientem přesahující jednu hodinu, a to vždy před jednáním soudu a dále ještě další porada před podáním žaloby, nebyla odměna za tyto úkony přiznána. Procesně úspěšný účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Z uvedeného plyne, že každý náklad je nutné poměřovat hlediskem účelnosti. Účastníku nic nebrání v tom, aby se se svým advokátem dlouze radil o strategii vedení sporu, nicméně odměnu za veškeré porady nelze přenášet na procesně neúspěšnou stranu. Jestliže se žalobci se svým zástupcem radili vždy před jednáním soudu, toto právo jim samozřejmě náleželo, nicméně tyto porady nad jednu hodinu času nebyly účelné a odměna jim proto za ně nenáleží. Odměna nebyla přiznána ani za podání obsahující námitku podjatosti a hodnocení věrohodnosti svědka [jméno] [příjmení] ze dne 25. 5. 2016, neboť se nejednalo o žádné podání nebo návrh ve věci samé se základním skutkovým a právním rozborem ve věci. Námitku podjatosti včetně vyjádření se k věrohodnosti svědka žalobci mohli vznést u jednání a nebylo zapotřebí sepisovat ohledně uvedeného samostatné podání. Pokud tak učinili, nejedná se o účelný náklad, který by byl přenositelný na stranu žalovanou. Za výše specifikované úkony byla přiznána náhrada 21 x 6.412,32 Kč, tj. 134.659 Kč. Za tytéž úkony byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon, celkem 22 x 300 Kč = 6.600 Kč. Počet režijních paušálů se nesnižuje při přiznání poloviny mimosmluvní odměny proto 22 úkonů. Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas strávený cestou v souvislosti s poskytnutím právní služby a cestovné za následující: účast u jednání dne 15. 4. 2014, dvě půlhodiny po 100 Kč za cestu ze sídla advokáta ve [obec] do [obec] k okresnímu soudu a zpět, tj. 200 Kč, dále na cestovních výdajích za cestu osobním automobilem při počtu 23 km, průměrné spotřebě vozidla 5,3 l, ceně paliva 36 Kč l a sazbě náhrady za 1 km jízdy 3,70 Kč, požadovaná částka 128,30 Kč. Stejná náhrada za ztrátu času, tj. 200 Kč a na cestovních výdajích 128,30 Kč, dále byla přiznána za účast u soudního jednání 4. 8. 2014, 17. 2. 2015, 24. 4. 2015, 14. 1. 2016, 6. 4. 2016, 2. 6. 2016 a 13. 6. 2016. Dohromady se jedná o částku 8 x 200 Kč a 8 x 128,30 Kč, což je dohromady 2.626 Kč.

32. Po vydání v pořadí prvního rozsudku okresního soudu dále byla žalobcům přiznána náhrada za úkony: 1) porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 29. 7. 2016 před podáním odvolání, 2) podání odvolání a 3) účast na jednání odvolacího soudu dne 4. 5. 2017. V tomto případě vyhodnotil odvolací soud poradu s klientem 29. 7. 2016 přesahující jednu hodinu jako účelnou, neboť šlo o zvolení další strategie s ohledem na zamýšlené podání prvního odvolání. Totéž již nelze dovodit ohledně další porady přesahující jednu hodinu před jednáním odvolacího soudu. Celkem tak byla přiznána odměna za 3 úkony v požadované výši 6.412,32 Kč, tj. dohromady 19.237 Kč. Za tytéž úkony dále byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů 3 x 300 Kč, tj. 900 Kč. Za účast u soudního jednání dne 4. 5. 2017 byla přiznána dále náhrada ztráty času stráveného cestou 2 půlhodiny po 100 Kč, tj. 200 Kč a náhrada cestovních výdajů ze sídla advokáta ve [obec] do sídla Krajského soudu v Ostravě, a to při počtu 65 km, průměrné spotřebě 5,3 l /100 km, ceně paliva 36 Kč l a sazbě základní náhrady 3,70 Kč, tj. dohromady 284 Kč, spolu se ztrátou času 200 Kč byla přiznána požadovaná částka 484 Kč. V souvislosti s podáním dovolání dále byla přiznána odměna za sepis dovolání v požadované výši 6.412,32 Kč a za tentýž úkon paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. Odměna za poradu s klientem před podáním dovolání přesahující 1 hodinu nebyla přiznána, neboť pro účely dovolání nebylo zapotřebí jakýmkoli způsobem rozšiřovat skutkový stav, pro zvolení dovolací argumentace nebylo zapotřebí dlouhé porady s klientem, jelikož sepis dovolání s ohledem na přípustnost dovolání a dovolací důvody leží v převážné míře na advokátovi. Na nákladech žalobců po vrácení věci Krajskému soudu v Ostravě byla dále přiznána odměna za účast u soudního jednání dne 6. 5. 2019 ve výši 6.412,32 Kč a za tentýž úkon paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Rovněž v tomto případě byl shledán neúčelným nákladem požadavek na náhradu odměny za poradu s klientem přesahující 1 hodinu před jednáním odvolacího soudu, s ohledem na nezměněný skutkový stav pouze zrušení rozhodnutí odvolacího soudu. Za účast u jednání odvolacího soudu dne 6. 5. 2019 dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas strávený cestou, a to dvě půlhodiny po 100 Kč, tj. 200 Kč a dále náhrada cestovních výdajů za použití motorového vozidla za jízdu ze sídla advokáta ve [obec] do sídla Krajského soudu v Ostravě celkem 65 km při průměrné spotřebě 5,3 l /100 km, ceně paliva 36 Kč l a sazbě základní náhrady 3,70 Kč, ve výši 284 Kč jak žalobci požadovali.

33. Na nákladech právního zastoupení po vrácení věci okresnímu soudu byla přiznána odměna za následující úkony: 1) účast na soudním jednání dne 16. 10. 2019 za dva úkony, 2) dotvrzení skutečností a označení důkazů ze dne 27. 1. 2020 na výzvu soudu, 3) dva úkony za účast na soudním jednání 28. 1. 2020, 4) dva úkony za účast na soudním jednání dne 14. 12. 2020, 5) účast na místním šetření dne 18. 3. 2021, 6) dva úkony za účast na soudním jednání dne 22. 3. 2021, 7) dva úkony za účast na soudním jednání dne 10. 5. 2021 a 8) dva úkony za účast na soudním jednání dne 18. 10. 2021 Celkem se jedná o 14 úkonů, za které byla přiznána odměna v požadované výši 6.412,32 Kč za úkon, což je dohromady 89.772 Kč. Za tytéž úkony byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů, tj. 14 x 300 Kč, která představuje 4.200 Kč. Odměna za další množství písemných podání specifikovaných ve vyúčtování nákladů nebyla přiznána, neboť písemná vyjádření byla podávána opakovaně bez výzvy soudu, v těchto vyjádřeních se opakovala právní argumentace, nelze je proto vyhodnotit jako účelné náklady, resp. odměnu za ně. Taktéž nebyla přiznána odměna za porady s klientem přesahující jednu hodinu, jak byla žalobci účtována, neboť opakující se porady právě v rozsahu nad jednu hodinu nelze vyhodnotit jako účelný náklad. Bližší zdůvodnění neúčelnosti opakujících se porad s klientem byl již zdůvodněn výše. Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas strávený cestou advokáta z jeho sídla ve [obec] do sídla okresního soudu k jednání vždy dvě půlhodiny po 100 Kč, tj. 200 Kč a stejná náhrada cestovních výdajů ve výši 128,30 Kč, jak bylo zdůvodněno již výše. Tyto náhrady byly přiznány za účast u jednání dne 16. 10. 2019, 28. 1. 2020, 14. 12. 2020, 18. 3. 2021 (tehdy se jednalo o místní šetření), dále za účast u jednání soudu 22. 3. 2021, 10. 5. 2021 a 18. 10. 2021 Celkem se tak jedná o 7 x 200 Kč, tj. 1.400 Kč a 7 x 128,30 Kč, tj. 898 Kč. Dohromady odměna spolu s paušálními náhradami hotových výdajů, cestovným a ztrátou času činí 274.685 Kč. Advokát žalobců dále požadoval 21% DPH, která z této částky činí 57.684 Kč, dohromady se tak jedná o částku 332.369 Kč. K této částce dále byla připočtena částka za zaplacený soudní poplatek ve výši 33.281 Kč, celkem 365.650 Kč. Jedná se o částku účelných nákladů, které žalobcům v souvislosti s vedením sporu do doby vydání nyní napadeného rozsudku vznikly. Ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. žalobcům náleží náhrada nákladů podle poměru jejich úspěchu. Žalobci původně požadovali částku 132.808 Kč, přiznána jim byla částka 75.420 Kč, jejich úspěch tak činil 56,8 %. Po odpočtu neúspěchu 43,2 % jim náleží náhrada vzniklých nákladů v rozsahu 13,6 % 13,6 % z částky 365.650 Kč činí 49.728 Kč. Tuto částku byli procesně neúspěšní žalovaní zavázáni zaplatit v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobců. K přiznané odměně za jeden úkon právní služby lze doplnit, že odměna byla přiznána ve výši požadované advokátem žalobců, vyčíslené ve vyúčtování u jednotlivých úkonů, která byla v rámci sazeb dle advokátního tarifu. Advokátu nebyla přiznána vyšší odměna, než požadoval, neboť je profesionál, u něhož se předpokládá, že si je vědom svého vznášeného požadavku. Není proto důvodu, aby za jeden úkon byla přiznávána částka vyšší, jak to učinil v napadeném rozsudku okresní soud. Dále odvolací soud doplňuje, že požadavek advokáta za ztrátu času stráveného u jednání soudu nemá oporu v advokátním tarifu, neboť podle § 14 odst. 4 náhrada za promeškaný čas advokátu nenáleží, má-li za stejné časové období nárok za odměnu za úkon právní služby dle § 11.

34. Nově rozhodoval odvolací soud taktéž o nákladech, které vznikly státu za řízení před soudem prvého stupně. Tyto náklady státu představují náklady za vypracovaný znalecký posudek ve výši 13.729 Kč O těchto nákladech bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a účastníci zavázáni podle svého neúspěchu tyto náklady hradit. Žalobci byli neúspěšní v rozsahu 43,2 %, zaplatí tak částku 5.931 Kč a žalovaní v rozsahu 56,8 %, zaplatí proto 7.798 Kč. Tuto částku jsou povinni účastníci zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

35. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla již jen částka 110.231 Kč s přísl., žalovaní byli v odvolacím řízení úspěšní ohledně částky 57.388 Kč a neúspěšní v rozsahu 52.843 Kč. Vyjádřeno poměrně úspěšní v rozsahu 52% a neúspěšní v rozsahu 48%. Procentní rozdíl úspěchu a neúspěchu do 5% je považován za natolik nevýznamný, že z něj závěr o převážném úspěchu není činěn a odpovídá výroku, podle kterého žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, tak jak bylo rozhodnuto v odst. VI. výroku.