11 Co 9/2022- 247

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudkyň JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Markéty Čermínové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 6 C 95/2018 - 214, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění jen tak, že se zamítá žaloba co do 8,5% úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], jinak se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně (výrok I.) a dále povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Takto rozhodl v pořadí druhým rozsudkem, poté co byl rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 6 C 95/2018 - 124, zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 11 Co 348/2020 - 163, o žalobě, jíž se žalobce domáhal vrácení částky [částka] s tvrzením, že uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě převedl na bankovní účet žalovaného [částka], žalovaný se zavázal peníze vrátit do konce roku 2017.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce převedl dne [datum] na účet žalovaného částku [částka] (s údajem, že [částka] byla převedena pro štěstí), žalovaný ničeho nezaplatil ani k výzvě žalobce ze dne [datum], která mu byla doručena dne [datum].

4. Po právní stránce uzavřel, že žalobce ani po poučení neprokázal tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o.z., a proto posoudil nárok dle § 2991 odst. 1 o.z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného, když nebylo prokázáno, že by mezi účastníky vznikl smluvní vztah, na jehož základě žalobce převedl na účet žalovaného předmětnou částku, s níž by byl žalovaný oprávněn disponovat. V závěrečném návrhu žalovaný vznesl námitku započtení, a to nákladů, které hradil v souvislosti s přípravou podnikatelského záměru účastníků, avšak tuto soud I. stupně nemohl zohlednit, v průběhu řízení nebylo prováděno dokazování ohledně úhrad nákladů, žalovaný ani neupřesnil, kdy a v jaké souvislosti měly být tyto vynaloženy, aby bylo možno posoudit oprávněnost vzneseného nároku navrhovaného k započtení. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci náklady řízení za 15 úkonů po [částka] a 15 paušálních náhrad, DPH a soudní poplatek [částka]. Nepřiznal náklady spočívající v opakovaných poradách s klientem, když se nejedná o účelně vynaložené náklady, žalobce se k jednání opakovaně nedostavoval, a úkony za nahlížení do spisu činili praktikanti advokátní kanceláře.

5. Proti výroku II. rozsudku podal odvolání žalobce, navrhl jej změnit a přiznat částku [částka]. Vytýká soudu I. stupně, že zcela pominul následující úkony právní služby - písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum] v rozsahu úkonu. Při jednání dne [datum] byl přiznán pouze 1 úkon, ačkoli jednání trvalo od [číslo] do [číslo] h. Dále namítá, že nebyla přiznána odměna za 3 porady s klientem dle § 11 odst. 1 písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. ve dnech [datum], [datum] a [datum]. Prvá porada proběhla v reakci na ústní jednání a šlo o prvé vyjádření žalovaného, druhá porada se uskutečnila proto, že žalovaný týden před jednáním předložil vyjádření a 30 listin, poslední porada se konala v návaznosti na dvě rozsáhlá vyjádření žalovaného.

6. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, navrhl jej změnit a žalobu zamítnout. Vytýká soudu I. stupně, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, odmítl provést všechny důkazy navržené žalovaným ve vyjádření ze dne [datum], kterými prokazoval svá tvrzení o vzniku dohody o spolupráci, když předtím nesl náklady na provádění činností pouze žalovaný, a převod finančních prostředků nelze posuzovat izolovaně od existence spolupráce účastníků řízení, když je dle § 556 odst. 2 o.z. nutno přihlédnout k tomu, co právnímu jednání předcházelo a co následovalo. Zjištění, že neexistoval žádný smluvní vztah, je v rozporu se skutkovým zjištěním učiněným soudem I. stupně ve zrušeném rozsudku ze dne [datum], v němž měl za prokázáno, že žalovaný byl požádán o spolupráci s vytvořením firmy pro elektronické bankovnictví a že ke spolupráci skutečně došlo. Žalovaný chtěl spolupráci v červnu [rok] ukončit, nebude-li za svou činnost kompenzován. Vytýká soudu I. stupně, že mu neposkytl poučení dle § 118a odst. 1 - 3 o. s. ř., a aniž provedl, jakékoli další dokazování vycházeje ze skutkových zjištění učiněných ve zrušeném rozsudku žalobě vyhověl. Namítá nepřezkoumatelnost rozsudku, když se soud I. stupně nevypořádal s argumentací žalovaného, že se neobohatil bez spravedlivého důvodu, formuloval souhrnné zjištění a nesprávně věc právně posoudil. Námitkou započtení se odmítl zabývat, ačkoli byla řádně uplatněna, a nesprávně posoudil, že byla neurčitá.

7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce a doplnění odvolání vysvětlil, že po poskytnutí žalované částky žalovaný nadále pokračoval v obchodní činnosti pro žalobce, spolupracovali na akvizici společnosti [právnická osoba], není pravdou, že neexistoval žádný smluvní vztah. Žalovaný uskutečňoval pro žalobce zahraniční obchodní cesty, nemohl se tedy bezdůvodně obohatit, ale měl spravedlivý důvod, avšak soud I. stupně zamítl návrhy na účastnickou výpověď žalovaného, výslechy paní [příjmení] [příjmení] a pana [příjmení], jakož i listinné důkazy, žalovaný tak neměl možnost přesvědčit soud I. stupně. Napadený rozsudek je překvapivým rozhodnutím. Soud I. stupně se nevypořádal s námitkou, že jde o zneužití práva vůči žalovanému nepožívající ochrany dle § 8 o.z., chybí vysvětlení, v jakém rozsahu by měl žalovaný vydat obohacení a proč bylo nároku vyhověno. Absentuje odůvodnění ohledně počátku prodlení. Nesprávně soud I. stupně posoudil neurčitost námitky započtení, kterou lze vznést i po koncentraci řízení s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4182/2016. Ohledně náhrady nákladů řízení se domáhá aplikace § 150 o. s. ř., když z provedeného dokazování bezpečně vyplynulo, že žalovanou částku žalobce neposlal omylem, žalobce od počátku neunášel břemeno důkazní, odmítl několikrát účastnický výslech, setrval na tom, že poskytl zápůjčku. Náklady vynaložené po soudním jednání dne [datum] jsou vynaložené neúčelně, neboť od tohoto okamžiku bylo na žalovaném, aby prokázal právní titul k žalované částce.

8. Ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl napadený rozsudek potvrdit, soud I. stupně postupoval správně, když provedení navrhovaných důkazů odmítl, neboť žalovaný po poučení reagoval rozsáhlým popisem spolupráce, avšak uvedl, že přímý důkaz o tom, jaká byla dohoda uzavřená mezi účastníky ohledně předmětné částky, v žádné listině není. Ing. [příjmení] se k otázce uzavření smlouvy vyjádřit nemůže. Spravedlivý důvod měl dle žalovaného spočívat v tom, že z jeho činnosti v rámci spolupráce účastníků měl mít žalobce prospěch, jaký konkrétní prospěch však neuvedl. [ulice] spolupráce účastníků neměla s poskytnutím částky žalobcem žádnou spojitost. Námitka započtení je obecná, nekonkrétní, není uvedena, kdy se pohledávka žalovaného měla stát splatnou, odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4186/2016. Lze-li někomu vytýkat nepoctivé jednání a zneužití vzájemné důvěry, je to žalovaný.

9. V souzené věci soud I. stupně vydal rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 6 C 95/2018 - 124, jenž byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze č.j. 11 Co 348/2020 - 163 s tím, aby soud I. stupně řádně poučil žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k prokázání svých tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce, a pro případ, že toto tvrzení nebude prokázáno, poučil žalovaného dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdil a prokázal, kdy, za přítomnosti koho a s jakým obsahem byla uzavřena dohoda mezi účastníky, příp. dalším subjektem, o tom, jak je žalovaný oprávněn částku spotřebovávat, jaká byla dohoda o již vynaložených nákladech a v jaké výši měly být uhrazeny z žalované částky a jaká byla dohoda o způsobu, kterým si budou účastníci konkrétní výši budoucích nákladů sdělovat a potvrzovat. Pro případ, že žalovaný svoji obranu neprokáže, je nutno věc posoudit dle zásad o bezdůvodném obohacení. Zároveň odvolací soud poukázal na rozpory v tvrzení, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že většina žalovaným tvrzených nákladů byla vynaložena z účtu společnosti [právnická osoba] a další část nákladů byla vynaložena před žalovaným tvrzenou dohodou v červnu 2017.

10. Soud I. stupně sice účastníky uvedeným způsobem vyzval, avšak pouze písemně, k doplnění uvedených tvrzení (č.l. 175 a 176 spisu), ačkoli poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje ústně při jednání (resp. vhodným se jeví např. písemná výzva a následné ústní poučení v jednací síni). Na uvedená poučení žalovaný reagoval podáním ze dne [datum] (správně má být 2021) na č.l. 178 a násl. spisu. Odvolací soud pochybení soudu I. stupně napravil a při jednání dne [datum] poučil dle § 118a o. s. ř. žalobce, který setrval na svých dosavadních tvrzeních, a neoznačil žádné důkazy, jimiž by prokázal uzavření smlouvy o půjčce. Proto odvolací soud uzavřel, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy o půjčce dle § 2390 o.z. Následně odvolací soud poučil účastníky dle § 118a odst. 2 o. s. ř. a vyzval žalovaného dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve smyslu citovaného zrušujícího usnesení k doplnění tvrzení týkajících se jeho obrany, když dosavadní tvrzení jsou obecná.

11. Žalovaný odkázal na podání ze dne [datum] na č.l. 178 a násl. spisu a uvedl, že„ na poskytnutí prostředků se dohodl ústně (k čemuž navrhuje účastnickou výpověď), že nedošlo k žádné konkrétní dohodě, jak byly hrazeny náklady a jak se budou vykazovat. Dále uvedl, že žalobce si byl vědom toho, že výsledkem je spolupráce žalobce a jím ovládaných společností s [firma], aby monetizovali velký trh. Nedošlo ke konkrétní dohodě, probíhaly porady, nebyl důvod se na tom dohadovat. Žalovaný již v účastnickém výslechu uvedl, že provedl spoustu zahraničních cest a v červnu 2017 s tím nechtěl mít další náklady. O tom, že se řešily náklady, vypověděla i svědkyně [příjmení] [příjmení]“.

12. Odvolací soud poté přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, odvolání žalovaného je důvodné jen v nepatrné části.

13. Odvolací soud neshledal rozsudek nepřezkoumatelným. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, ze dne [datum rozhodnutí]).

14. Odvolací soud po řádném poučení žalobce uzavřel, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o.z. Smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt, tudíž je třeba splnění dvou podmínek, a to uzavření smlouvy (i ústně) a předání peněz. Soud I. stupně správně zjistil, že dne [datum] žalobce převedl na účet žalovaného částku [částka], podle SMS (mohu poprosit o číslo účtu, kam to mám převést ze dne [datum]), a„ ta koruna je pro štěstí“ a reakcí žalovaného„ [jméno], opravdu děkuji. A jsem přesvědčen, že to 1000x zhodnotím.“ Z žalobcem předložených SMS zpráv je zřejmé, že finanční prostředky nebyly zaslány omylem. Žalobce účastnický výslech odmítal, tudíž jde k jeho tíži, že ani po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se mu nepodařilo prokázat, že žalovanému půjčil částku [částka] na základě ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce.

15. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. netvrdil dostatečně konkrétní skutečnosti pro svoji obranu. Tvrzení žalovaného jsou obecná, nekonkrétní a vnitřně rozporná. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne [datum] (č.l. 37 spisu) zmínil dřívější spolupráci mezi účastníky v letech [rok] - [rok], za niž nebyl žalobcem honorován. Dále uvedl, že na konci roku 2016 začal žalovaný na žádost žalobce opětovně spolupracovat, a to na zavedení systému mobilních bezhotovostních plateb, činnost žalobce vykonával pod názvem [příjmení] [příjmení] a později [příjmení] [příjmení] [jméno]. Dále tvrdil, že žalobce přesvědčil žalovaného, aby všechny činnosti sdružili pod hlavičku firmy [příjmení], účastníci pracovali společně na založení firmy [příjmení] [příjmení]. Dále tvrdil, že vykonal několikrát cesty do [příjmení], [město] a v červnu [rok] se účastníci dohodli, že žalobce pokryje částečně již vynaložené a plánované budoucí náklady finanční částkou, a z tohoto důvodu dal žalobce žalovanému k dispozici částku [částka] (bod 11 vyjádření). Následně připravil pro žalobce cestu do Číny a na konci roku [rok] žalobce začal bez vědomí žalovaného jednat s Ing. [příjmení] a samostatně kontaktoval zahraniční partnery žalovaného. Došlo k nabídce převodu významného podílu ve [právnická osoba] [příjmení], avšak k dohodě nedošlo (bod 22 vyjádření na č.l. 40 spisu). V účastnické výpovědi žalovaný popřel uzavření smlouvy o zápůjčce. Uvedl, že v roce [rok] vytvořili firmu (aniž uvedl jakou) a tehdy žalobci řekl, že již další částky financovat nebude, když předtím financoval cesty do zahraničí (Thajsko, [právnická osoba]) a hradil veškeré náklady v souvislosti se vznikem firmy a cestami v letech [rok] - polovina 2017. Jako důvod převedení peněz uváděl, že vyvíjeli společnou činnost, pracoval rok na přípravě firmy, podnikali zahraniční cesty, a zároveň uvedl, že se předem nedohaduje o tom, jaký bude jeho podíl ve společnostech. Vypověděl též, že [právnická osoba] [příjmení] byla založena v dubnu [rok] a že se běžně dělá, že ze soukromých prostředků se hradí náklady v souvislosti se založením firmy. Ve vyjádření ze dne [datum], resp. [rok], na č.l. 178 spisu žalovaný uvedl, že žalobce v roce [rok] požádal o spolupráci žalovaného s tím, že chce vytvořit společnost, která by prováděla elektronické mobilní platby, oslovil žalovaného z důvodů jeho kontaktů v Číně a Rusku, na středním východě a v [město], a účastníci se jako dvě fyzické osoby dohodli na spolupráci, ačkoli žalobce vykonával činnost v rámci této spolupráce i jako statutární ředitel [právnická osoba] and [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] V bodu 2.4. tohoto vyjádření žalovaný uvedl, že plnil úkoly obchodního zástupce, když zprostředkovával obchodní příležitosti. V červnu 2017 poté, co úspěšně zprostředkoval obchodní příležitost s čínskou [právnická osoba], nechtěl nést další náklady na zahraniční cesty prostřednictvím [právnická osoba] s.r.o. V bodu 2.7. vyjádření uvedl, že se na poskytnutí peněžních prostředků dohodl se žalovaným ústně, této dohodě byl přítomen pouze žalobce a žalovaný. Existenci dohody může potvrdit [jméno] [příjmení] [příjmení], která byla přítomna komunikaci mezi účastníky řízení, jenž se týkala toho, na co je určena částka [částka]. V září [rok] byl čínské [právnická osoba] zaslán finální byznys model projektu [příjmení] [příjmení] [jméno], v němž je žalovaný uveden jako člen týmu projektu. S probíhající obchodní spoluprací s Tencent žalobce s žalovaným dospěli k nápadu na akvizici [příjmení] [jméno], avšak k akvizici nedošlo, protože žalobce předložil [datum] Ing. [příjmení] samostatnou nabídku a spolupráce mezi účastníky tak skončila. V závěrečném návrhu žalovaný v navrženém započtení požaduje započíst tvrzenou pohledávku ve výši [částka] za poskytnutí poradenských služeb v souvislosti s obchodními jednáními o komerčním spojení s čínskou [právnická osoba] (za období 4 - 9/ 2017 za 44 h po [částka], a dále též odměnu vždy po [částka] za vyjednávání - [částka] jako odměnu pro [příjmení], [částka] pro O2, [částka] pro AM Rest, [částka] s [jméno] [příjmení] v [země], [částka] pro [jméno] [příjmení] [země], a dále částku [částka] jakožto náklady na cesty do [země], [země], [příjmení], [země], [město] a Šen-Jangu, či ubytování v hotelech včetně [obec].

16. Žalovaný tak na jednu stranu tvrdí, že k dohodě o vypořádání nákladů nedošlo, na druhou stranu tvrdí, že se v červnu [rok] měli se žalobcem dohodnout (č.l. 39 – bod 11). Není zřejmé, v jakém postavení účastníci měli dle tvrzení žalovaného vystupovat, zda jako jednatelé společností, či jako dvě fyzické osoby, když z většiny důkazů ohledně nákladů na cesty vyplývá, že byly hrazeny prostřednictvím firmy [právnická osoba], a pouze v rozsahu částky [částka] z účtu žalovaného (dne [datum] ve výši [částka], dále dne [datum] ve výši [částka], ve výši [částka] a [částka], [částka] a [částka] a [částka], přičemž všechny tyto platby předcházejí červen [rok]). Rozpory jsou i v tvrzení, že účastníci měli založit firmu, přitom se žalovaný předem nedohaduje o tom, jaký bude jeho podíl ve společnostech. Posléze žalovaný požaduje započtení z titulu odměny za zprostředkování či obchodního zastoupení. Zjednodušeně řečeno, žalovaný tak sice tvrdil souhrn skutečností o spolupráci, za niž„ se cítí být odměněn“, ale ani po poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. netvrdil dostatečně určitě kauzu – hospodářský důvod, tak, aby bylo možno obranu žalovaného relevantně podřadit a právně posoudit. Skutková tvrzení žalovaného totiž nepostačují k tomu, aby bylo možno uvažovat o právních institutech typu např. tiché společenství, zprostředkovatelská smlouva (chybí identifikace zprostředkovávané smlouvy). [ulice] zastoupení je vyloučeno, neboť žalovaný tvrdí, že nevystupoval jako podnikatel, přestože většina nákladů, které namítá k započtení, je hrazena prostřednictvím firmy, jejímž je jednatelem; nadto má smlouva o obchodním zastoupení obligatorně písemnou formu.

17. Protože ve věci absentují konkrétní skutková tvrzení, na jejichž základě žalovaný uplatňuje svoji obranu, není důvodná jeho námitka o tom, že nebyly provedeny jím navržené důkazy. Dle § 101 odst. 1 o. s. ř. má účastník nejprve povinnost rozhodné skutečnosti tvrdit a teprve poté prokazovat. Důkazními prostředky nelze nahrazovat chybějící tvrzení. Soud I. stupně proto nepochybil, neprovedl-li dokazování listinami předloženými žalovaným k vyjádření ze dne [datum] (resp. 2021), a neprovedl-li doplňující výpověď žalovaného a doplňující výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení], která byla v řízení slyšena dne [datum] a potvrdila, že důvodem cest účastníků do Číny byla platební aplikace, a že na poradách se řešilo i financování cest do Číny a placení její osoby. Je vyloučeno, aby svědkyně popsala soudu obsah dohody, jíž nebyla přítomna, když z tvrzení žalovaného vyplývá, že„ jím tvrzené dohodě byli přítomni pouze žalobce a žalovaný“. Vytýká-li žalovaný soudu I. stupně, že neprovedl výslech svědka Ing. [příjmení], je nutno uvést, že právní zástupce žalovaného při jednání dne [datum] uvedl, že svědek byl navržen k prokázání skutečnosti, jaká byla spolupráce mezi účastníky, k otázce uzavření smlouvy a jejího obsahu se vyjádřit nemůže. Soud I. stupně tudíž nepochybil, neprovedl-li výslech Ing. [příjmení]. Svědek může potvrdit, že mezi účastníky docházelo ke spolupráci, o čemž odvolací soud nepochybuje, avšak není zřejmé, z jakého titulu, v čem tato měla spočívat a jakým způsobem se na ní účastníci dohodli, jaký byl výsledek, ani zda účastníci vystupovali jakožto zástupci firem, v nichž jsou jednatelé, či jako fyzické osoby.

18. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 5089/2017, Nejvyšší soud zaujal stanovisko, že i po přijetí zákona č. 89/2012 Sb. je možno vycházet ze závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve věcech bezdůvodného obohacení, která dovodila, že účastník, jenž v rámci své procesní obrany tvrdí, že mu pro přijetí sporných majetkových hodnot svědčil právní důvod, musí daný titul náležitě specifikovat. Nepostačí pouhé tvrzení, že předmětný přesun majetku činil důvodným blíže neupřesněný právní vztah. Je nutné vymezit a prokázat, o jaký poměr se jednalo, identifikovat právní skutečnost, jíž byl založen, apod. V souzené věci žalovaný řádně nevymezil a neidentifikoval právní skutečnost, jíž byl založen poměr mezi účastníky, pouze obecně popisoval spolupráci se žalobcem. V rozsudku ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2299/2014, Nejvyšší soud v poměrech zákona č. 40/1964 Sb. uvedl, že neprokázal-li žalobce, že právním důvodem peněžního plnění žalovanému byla smlouva o půjčce, a jestliže ani žalovaný neprokázal, že žalobce mu plnil z konkrétního právního důvodu svůj dluh (tj. neprokázal-li ani jeden z účastníků určitý právní důvod plnění), pak nelze než dovodit, za situace, že k plnění prokazatelně došlo – že žalobce žalovanému plnil bez právního důvodu.

19. Po právní stránce soud I. stupně správně věc posoudil věc dle § 2991 o.z. a částka ve výši [částka], které se žalovanému dostalo, je bezdůvodným obohacením žalovaného plněním bez právního důvodu. Generální klauzule § 2991 odst. 1 o.z. vylučuje vznik práva na vydání bezdůvodného obohacení tam, kde vzniklo na základě důvodu sice neprávního, ale přesto - posuzováno z hlediska zásad slušnosti a zvyklostí soukromého života - spravedlivého, jak namítá žalovaný. Podle komentáře k § 2991 o.z. (ASPI), není žádoucí, aby výklad pojmu„ spravedlivý důvod“ směřoval ke konstruování zavazovacího důvodu mezi ochuzeným a obohaceným tam, kde právní řád prostřednictvím k tomu určených pravidel vznik povinnosti k plnění na straně ochuzeného nepředpokládá. Spravedlivý důvod je vhodné chápat především jako důvod právní. Dovozovat spravedlivost nabytí prospěchu na základě pouhých společenských zvyklostí a zásad slušnosti, a vylučovat tak právo na vydání bezdůvodného obohacení, je možné jen s maximální obezřetností. O spravedlivém důvodu neprávní povahy lze tedy hovořit zejména v případech plnění v rámci tzv. společenských úsluh (pro něž je povinnost k vrácení poskytnutého plnění vyloučena též podle § [číslo] in fine) a dále ve výjimečných situacích, v nichž by s ohledem na mimořádné okolnosti, bylo možné kvalifikovat uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení jako rozporné s dobrými mravy. O takovou věc se však v souzené věci nejedná a nejde ani o zjevné zneužití práva dle § 8 o.z., jehož aplikace se žalovaný domáhá. Mezi účastníky sice existovala spolupráce, avšak absentují konkrétní skutková tvrzení ze strany žalovaného, proč by si měl žalovanou částku ponechat (ohledně dohody účastníků, výsledků spolupráce), tudíž žalovaný je povinen žalovanou částku v celém rozsahu vrátit.

20. Namítá-li žalovaný započtení, nelze k jeho námitce přihlížet, a to z několika důvodů. Žalovaný provedl úkon započtení v závěrečném návrhu, přičemž započítává tvrzené pohledávky uvedené v bodu 14. tohoto rozsudku. Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení, tzn., že aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem. Bez výzvy k plnění není aktivně započítávaná pohledávka žalovaného splatná, a tudíž způsobilá započtení. V rozsudku sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 Nejvyšší soud dovodil, že lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé o. s. ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost (§ 1987 o.z.). Námitka započtení uplatněná až na konci nalézacího řízení obstojí pouze v případě, bude-li aktivní (započítávaná) pohledávka zcela nepochybná, tj. nebude-li nutné k jejímu zjištění provádět žádné složitější dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 684/2020). V souzené věci žalovaný započítává mj. pohledávky, u nichž tvrdí, že jde o odměnu, jejíž výši vyčísluje částkou [částka], přičemž nikterak konkrétně netvrdí základní rozhodné skutečnosti ohledně každé jednotlivé pohledávky.

21. Důvodnou odvolací soud shledal pouze argumentaci žalovaného ohledně počátku prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává až výzvou k plnění, která byla žalovanému doručena dne [datum] a dle níž měl žalovaný plnit do 10 dnů od tohoto data, tj. [datum], následujícím dnem se žalovaný ocitl v prodlení dle § 1968 o.z. a teprve od tohoto dat může žalobce požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek změnil jen tak, že zamítl žalobu co do požadavku na úrok z prodlení z žalované částky za dobu od [datum] do [datum] (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) a ve zbytku napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

23. Důvodným shledal odvolací soud odvolání žalobce. O náhradě nákladů před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci neúspěšnému pouze v nepatrné části ohledně úroku z prodlení přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Odvolací soud se neztotožňuje s argumentací soudu I. stupně ohledně nepřiznání 3 porad s klientem, tyto byly soudu řádně prokázány a byly též účelně vynaloženy. Přisvědčit lze žalobci též v závěru, že mu náleží za ústní jednání dne [datum] odměna za 2 úkony právní služby včetně 2 náhrad hotových výdajů, když jednání soudu přesahovalo 2 hodiny. Odvolání je důvodné též ohledně námitky, že žalobci nebyla přiznána odměna v rozsahu poloviny úkonu právní služby za jednání dne [datum], na němž byl vyhlášen rozsudek. Ze shora uvedených důvodů žalobci náleží za fázi řízení před soudem I. stupně náklady za 14,5 úkonu právní služby (předžalobní upomínka, příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum], ústní jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum] a 2 úkony za jednání [datum] v době od [číslo] h do [číslo] h, a v rozsahu úkonu za jednání dne [datum], při němž došlo jen k vyhlášení rozsudku, a 3 porady dne [datum], [datum], [datum]), za odvolací řízení náleží žalobci 3 úkony právní služby za odvolání, repliku k odvolání [datum] a ústní jednání; za řízení před soudem I. stupně po zrušení rozsudku náleží žalobci 4 úkony právní služby (vyjádření žalobce ze dne [datum], závěrečný návrh a ústní jednání dne [datum] a [datum]) dle § 11 odst. 1 písm a), d), g) a odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 21,5 úkonu po [částka] dle § 7 bod 6 vyhl. a dále náleží žalobci dle § 13 odst. 4 náhrada hotových výdajů po [částka] za 22 úkonů, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. 21 % DPH ve výši [částka], tj. náklady právního zastoupení celkem [částka] a soudní poplatek v celkové výši [částka] ([částka] [anonymizováno] za žalobu + [částka] [anonymizováno] za odvolání), tedy celkem [částka]. Za odvolací řízení náleží žalobci náklady právního zastoupení za 2,5 úkonu právní služby, tj. za odvolání dle § 11 odst. 2 písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb., dále za vyjádření k odvolání žalovaného a účast u jednání odvolacího soudu po [částka] (§ 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále 21% DPH ve výši [částka], tj. celkem [částka] [anonymizováno]). Celkem tak žalobci náleží náklady řízení ve výši [částka]. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř odvolací soud přiznal náhradu k rukám právní zástupkyně žalobce a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Aplikace § 150 o. s. ř., jíž se domáhá žalovaný, v souzené věci nepřichází v úvahu, neboť zde nejsou žádné důvody hodné zvláštního zřetele. Ocitl-li se žalobce v důkazní nouzi, i přesto byl se svým nárokem úspěšný, žalovaný svou obranu dostatečně konkrétními tvrzeními neuplatnil.

Poučení