11 Co 94/2023-97

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [adresa] o 53.558,68 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově č. j. 106 C 297/2021-69 ze dne 6. 12. 2022 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10.688 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud první stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 53.558,68 Kč se zákonným úrokem od 29. 12. 2018 do zaplacení (odstavec I. výroku), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 16.835 Kč (odstavec II. výroku).

2. Rozsudek napadl včas podaným odvoláním žalobce. Namítal, že zákon pro oznámení postoupení pohledávky nestanovuje jakékoliv náležitosti. Jedná se o právní úkon, který musí vyhovovat obecným náležitostem. Žalovaný se hodnověrným způsobem dozvěděl o tom, že došlo k postoupení pohledávky a věděl, kdo je jeho novým věřitelem. Oznámení o postoupení pohledávky nemusí mít písemnou formu, může být učiněno např. telefonicky nebo ústně a již z tohoto důvodu není případná absence podpisu podstatná. Žalovaná jednoznačně potvrdila, že se jí oznámení o postoupení dostalo do dispozice datovou schránkou. Rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3309/2011 byly potvrzeny dosavadní judikatorní závěry, že splnil-li žalovaný povinnost uloženou mu pravomocným rozhodnutím soudu, které neodpovídá skutečným hmotněprávním poměrům, pak žalobci vzniká bezdůvodné obohacení okamžikem, kdy bylo rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, pravomocně zrušeno. Současně Nejvyšší soud dovodil, že tímto okamžikem též začíná běh promlčecí doby k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nejvyšší soud v rozsudku ve věci sp. zn. 28 Cdo 2242/2010 spojuje počátek běhu subjektivní promlčecí doby s okamžikem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí v dalším průběhu řízení o hmotněprávním nároku. Teprve okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného v dalším průběhu řízení se bezdůvodně ochuzený najisto dozví, že bezdůvodné obohacení vzniklo, kdo se na jeho úkor obohatil a v jaké výši. Vědomost oprávněného musí být skutečná a nikoliv jen předpokládaná. Soud, který založil svůj právní názor ohledně promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu uplynutí subjektivní promlčecí doby na předpokládané a nikoliv prokázané vědomosti žalobce o tom, že se na jeho úkor někdo obohatil a kdo to byl, nerespektoval závěry ustálené judikatury Nejvyšší soudu. Žalovaná jako profesionál, který je v daném vztahu silnější a vystupuje jako osoba s odbornými znalostmi, měla o sjednocení judikatury Nejvyššího soudu ohledně neplatných rozhodčích doložek (11. 5. 2011) vědět, a setrvá-li v exekuci, je namístě jí vytýkat, že vědomě udržovala protiprávní stav. Po 11. 5. 2011 byly již ve velkém množství zastavovány exekuce zahájené žalovanou podle neplatných rozhodčích doložek a nicotných rozhodčích nálezů. Před okresním soudem bylo prokázáno, že žalovaná se bezdůvodně obohatila o předmětnou částku, avšak zcela nesprávně soud konstatoval, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen, když určil běh subjektivní promlčecí doby s podáním návrhu na zastavení exekuce. V té době mohla povinná pouze předpokládat, že se na její úkor někdo obohacuje, v žádném případě však nemohla vědět, že se někdo obohacuje bezdůvodně. Až zastavením exekuce bylo plnění možné identifikovat jako bezdůvodné obohacení. Žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně, popř. navrhoval změnu napadeného rozhodnutí tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno.

3. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Namítala, že se nelze ztotožnit s žalobcovým názorem, že o bezdůvodné obohacení se jedná až od právní moci usnesení o zastavení exekuce, když tato otázka byla vyřešena velkým senátem Nejvyššího soudu už ke dni 10. 7. 2013, kdy bylo vyhlášeno usnesení ve věci sp. zn. 31 Cdo 958/2012. Pravomocné zastavení exekuce není pro počátek běhu promlčecí doby podstatné. Ostatně povinná návrh na zastavení exekuce z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu mohla podat již od 10. 7. 2013 a pokud tak neučinila, nemůže ona, resp. její právní nástupce odpovědnost za to přenášet výlučně na oprávněnou, když zastavení exekuce bylo zejména v zájmu povinné. V projednávané věci musela promlčecí doba začít běžet nejpozději podáním návrhu na zastavení exekuce dne 22. 2. 2017 a uplynout dne 22. 2. 2020. Žaloba v projednávané věci byla podána až 13. 9. 2021. K námitce žalobce ohledně dobrých mravů poukázala na závěr Ústavního soudu v nálezu ve věci sp. zn. II. ÚS 996/18 ze dne 4. 6. 2019. Původní žaloba byla podána dne 14. 7. 2010. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 10. 11. 2010 a exekuce byla nařízena dne 22. 2. 2011. Vše tedy v dobré víře a před rozhodným datem 11. 5. 2011.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Mezinárodní příslušnost českých soudů je dána dle čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodným právem je právo české dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobou došlou okresnímu soudu dne 13. 9. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 53.558,68 Kč. Ve skutkových tvrzeních uvedl, že usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově č. j. 128 EXE 1292/11-59 ze dne 28. 8. 2018 byla na návrh povinné zastavena exekuce pro nevykonatelnost exekučního titulu. V průběhu vedení exekuce bylo pro žalovanou vymoženo celkem 77.186,41 Kč, jistina činila 23.627,73 Kč a není součástí žalobního návrhu. Po nabytí právní moci usnesení o zastavení nezákonné exekuce je vymožené plnění identifikováno jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. jako plnění poskytnuté na základě právního důvodu, který odpadl. S ohledem na to, že exekuce byla vedena protiprávně, má povinná právo na vrácení takto vymoženého plnění, tedy jistiny, úroku z prodlení, smluvní pokuty, náklady nalézacího řízení a náklady exekučního řízení v celkové výši 53.558,68 Kč. K vrácení nicméně nepožaduje částku 23.627,73 Kč jako jistinu. Žalovaná dobrovolně nevrátila, oč se bezdůvodně obohatila. Pohledávka povinné vůči oprávněné - žalované byla v prosinci 2019 postoupena novému věřiteli - žalobci. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno postupitelem datovou schránkou. Dlužník není oprávněn namítat neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky.

6. Soud prvního stupně provedl dokazování tak, jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne 6. 12. 2022. Nutno poznamenat, že bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce, který byl k jednání řádně a včas předvolán, o čemž svědčí potvrzení o dodání a doručení do datové schránky nacházející za č. l. 42 spisu. Předvolání bylo žalobci doručeno dne 24. 10. 2022 k jednání nařízenému na 6. 12. 2022. V podání ze dne 3. 12. 2022 sdělil žalobce soudu, že souhlasí s projednáním věci bez své účasti při jednání, k tomuto jednání se pak nedostavil.

7. Skutková zjištění učiněná okresním soudem z provedených listinných důkazů považuje odvolací soud za zcela správná a provedeným důkazům odpovídající. Odvolací soud je v celém rozsahu přejímá.

8. Odvolací soud sám provedl důkaz listinou - vyúčtováním exekuce ze dne 8. 2. 2017, obálkou a zjištěním z centrální evidence obyvatel z 21. 11. 2016, jak jsou tyto listiny součástí spisu sp. zn. [číslo jednací] EXE 1292/2011 Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově. Ze sdělení [exekutorský úřad], [anonymizována tři slova] [jméno] [jméno], ze dne 8. 2. 2017 bylo zjištěno, že exekutorský úřad sdělil povinné [jméno] [příjmení], bytem [adresa], vyúčtování exekuce při skončení s tím, že na vymáhanou pohledávku byla celkem vymožena částka 92.814,41 Kč, z toho jistina ve výši 23.627,73 Kč, úroky z prodlení ve výši 24.367 Kč, smluvní pokuta ve výši 641,28 Kč, náklady nalézacího řízení ve výši 14.078,40 Kč, náklady exekuce oprávněného ve výši 14.472 Kč, hotové výdaje soudního exekutora ve výši 4.260 Kč a odměna soudního exekutora ve výši 11.368 Kč, celkem bylo uhrazeno 92.814,41 Kč. Toto vyrozumění bylo zasláno na adresu povinné [adresa], zásilka byla poštou vrácena zpět exekučnímu úřadu s tím, že na uvedené adrese je adresátka neznámá, datum vrácení 13. 2. 2017. Z provedené lustrace v centrální evidenci obyvatel ke dni 21. 11. 2016 bylo zjištěno, že od 16. 6. 1977 měla povinná [jméno] [příjmení] jako místo trvalého pobytu uvedenou adresu [adresa], od 11. 5. 2011 měla uvedenou adresu trvalého pobytu [adresa]. K tomuto důkazu žalobce sdělil, že dle jeho informací měla [jméno] [příjmení] adresu v [obec], [ulice a číslo]. Z plné moci uvedené v návrhu na zastavení exekuce datované dne 17. 2. 2017, kterou [jméno] [příjmení] jako zmocnitelka udělila [jméno] [příjmení] jako zmocněnci plnou moc k tomu, aby ji zastupoval v exekučním řízení vedeném [exekutorský úřad], [anonymizována tři slova] [jméno] [jméno] sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] jako své bydliště uvedla [obec], [ulice a číslo].

9. Odvolací soud dospěl k závěru shodnému se závěrem okresního soudu, že žalobcova pohledávka vůči žalované je promlčena. Žalovaná vznesla námitku promlčení již v řízení před soudem prvního stupně. Bylo tak povinností soudu k této námitce přihlédnout (§ 610 odst. 1 o. z.). Ve smyslu § 629 odst. 1 a § 638 odst. 1 o. z. je subjektivní promlčecí lhůta u bezdůvodného obohacení tříletá, objektivní promlčecí lhůta desetiletá. Dále okresní soud správně aplikoval ust. § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odstavce 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

10. Bylo nutno odpovědět na otázku, kdy nastal běh subjektivní promlčecí lhůty u [jméno] [příjmení], tedy kdy se [jméno] [příjmení] dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Zde je nutno poukázat na návrh na zastavení exekuce došlý exekutorskému úřadu 22. 2. 2017, který na základě plné moci udělené mu [jméno] [příjmení] podává její zmocněnec [jméno] [příjmení]. V tomto návrhu na zastavení exekuce již [jméno] [příjmení] prostřednictvím svého zmocněnce zmiňuje skutečnost, že rozhodčí doložka je neplatným ujednáním, neboť v ní absentuje transparentní určení rozhodce a poukazuje na mimo jiné rozhodnutí velkého senátu Nejvyšší soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 958/2012. V uvedeném rozhodnutí dospěl Nejvyšší soud k závěru, že byl-li rozhodce určen odkazem na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. Toto usnesení Nejvyšší soudu [jméno] [příjmení] výslovně sděluje ve svém návrhu na zastavení exekuce. Dále bylo z exekučního spisu zjištěno, že poté co Okresní soud v Karviné tomuto návrhu nevyhověl s názorem (který byl posléze shledán odvolacím soudem nesprávným), že již exekuce zanikla jejím provedením, podala povinná [jméno] [příjmení] i nadále zastoupená obecným zmocněncem [jméno] [příjmení] proti tomuto usnesení odvolání, a to dne 2. 3. 2018. Odvolání se nachází v exekučním spise na č. l.

45. V tomto odvolání výslovně uvádí, že v průběhu exekuce bylo exekutorem vymoženo na povinné [jméno] [příjmení] celkem 77.186,41 Kč, jistina činí 23.627 Kč, rozdílná částka činí 53.558,68 Kč. Po odvolacím soudu se tak domáhá změny napadeného rozhodnutí tak, že exekuce bude ve smyslu § 268 odst. 1 o. s. ř. zastavena. Následně po zrušení krajským soudem rozhoduje Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově svým usnesením č. j. 128 EXE 1292/2011-59 ze dne 28. 8. 2018 tak, že předmětnou exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s ust. § 52 odst. 1 ex. ř. zastavuje. Usnesení nabylo právní moci dne 18. 9. 2018.

11. Jak již bylo řečeno shora, pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení je rozhodný okamžik, kdy se ochuzený (v tomto případě [jméno] [příjmení]) dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání konkrétního bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Poškozený získá vědomost o právu žádat bezdůvodné obohacení, jakmile jsou mu známy rozhodující skutkové okolnosti bezdůvodného obohacení, není však důležité, zda provede správné právní vyhodnocení těchto skutečností. Má-li být bezdůvodné obohacení odškodněno finanční částkou, není pro počátek běhu promlčecí lhůty potřeba, aby poškozený získal naprosto přesnou vědomost o výši bezdůvodného obohacení, kterou je oprávněn požadovat. Postačí, získá-li vědomost o tom, v čem bezdůvodné obohacení spočívá. Také není třeba, aby poškozený věděl s naprostou jistotou, která osoba je povinna bezdůvodné obohacení vydat. Postačí získání informací, které vedou k logickému závěru o takové osobě.

12. Z návrhu na zastavení exekuce ze dne 22. 2. 2017 vzal odvolací soud za prokázáno, že [jméno] [příjmení] k uvedenému dni věděla, že bezdůvodné obohacení ve formě finanční částky na její úkor se dostalo osobě oprávněné v exekučním řízení, tj. v tomto předmětném řízení žalované. V návrhu na zastavení exekuce popisuje skutečnosti rozhodné pro zastavení exekuce, ze kterých jasně plyne závěr, že si je [jméno] [příjmení] vědoma absolutní neplatnosti rozhodní doložky, na jejímž základě došlo k nařízení exekuce, ačkoliv se tak stát nemělo. Rovněž poukazuje na závěr plynoucí z judikatury Nejvyššího soudu, že byla-li již exekuce nařízena, musí být v každém jejím stádiu zastavena pro nepřípustnost. Je ovšem pravdou, že v tomto návrhu neuvádí částku, které se mělo oprávněné osobě v exekučním řízení ([název] [anonymizována dvě slova]) na úkor [jméno] [příjmení] dostat. Je uvedena pouze jistina 23.627,73 Kč s příslušenstvím (jejíž vydání jako bezdůvodné obohacení [jméno] [příjmení] posléze ani nepožaduje). Jinak je tomu ovšem v podání odvolání proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pob. v Havířově č. j. 128 EXE 1292/2011-37 z 10. 1. 2018, ve kterém okresní soud návrhu na zastavení exekuce nevyhověl. V podaném odvolání datovaném 1. 3. 2018 a doručeném Okresnímu soudu v Karviné dne 2. 3. 2018 již výslovně [jméno] [příjmení] prostřednictvím svého zmocnitele uvádí, že v průběhu exekuce bylo exekutorem vymoženo na povinné celkem 77.186,41 Kč, jistina činí 23.627 Kč, rozdílná částka činí 53.558,68 Kč. Opětovně se domáhá zastavení exekuce a jejímu návrhu je posléze vyhověno.

13. Odvolací soud dospěl k závěru, že nejpozději 2. 3. 2018 [jméno] [příjmení], potažmo její zmocněnec [jméno] [příjmení] (nyní statutární žalobcův orgán), věděli, že na úkor [jméno] [příjmení] se (nyní) žalované dostalo bezdůvodného obohacení, přičemž výše tohoto bezdůvodného obohacení činí 53.558,68 Kč. Tato částka odpovídá tomu, co soudní exekutor [jméno] [příjmení] sdělil svým dopisem ze dne 8. 2. 2017 (viz odstavec 8 tohoto odůvodnění). Je zřejmé, že [jméno] [příjmení] jako bezdůvodné obohacení požadovala úroky z prodlení ve výši 24.367 Kč, smluvní pokutu ve výši 641,28 Kč, náklady nalézacího řízení ve výši 14.078,40 Kč, náklady exekuce oprávněného ve výši 14.472 Kč, což činí celkem 53.558,68 Kč. Tuto částku si [jméno] [příjmení] vyhodnotila jako bezdůvodné obohacení, kterému se nyní v předmětném řízení po žalované domáhá. Hotové výdaje soudního exekutora a odměnu soudního exekutora ve výši 15.628 Kč do požadovaného bezdůvodného obohacení nezahrnula, stejně tak jako jistinu vymoženou ve výši 23.627,73 Kč. Ode dne 2. 3. 2018 tak počala dle názoru odvolacího soudu nejpozději běžet subjektivní promlčecí lhůta ve smyslu § 629 odst. 1 o. z. a uběhla 2. 3. 2021. Žaloba byla podána dne 13. 9. 2021, tj. po uplynutí této tříleté promlčecí lhůty.

14. Odvolací soud nesouhlasí s právním názorem odvolatele, že počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty je možno a nutno vázat až ke dni právní moci usnesení Okresního soudu v Karviné - pob. v Havířově č. j. 128 EXE 1292/2011-59, tj. ke dni 18. 9. 2018, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení předmětné exekuce. Jak bylo řečeno shora, [jméno] [příjmení] již předtím věděla o tom, že se v exekuci oprávněné, nyní žalované, dostalo na její úkor bezdůvodného obohacení a v jaké výši. Proto, aby se svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 53.558,68 Kč, domáhala u soudu, nebylo nutné usnesení o zastavení exekuce. Nejedná se o rozhodnutí (v případě usnesení o zastavení exekuce), bez kterého by nemohlo být rozhodnuto o nároku [jméno] [příjmení] na vydání bezdůvodného obohacení po osobě, které se tohoto bezdůvodného obohacení na úkor [jméno] [příjmení] dostalo. Otázku oprávněnosti či neoprávněnosti vedeného exekučního řízení by totiž nalézací soud řešil jako otázku předběžnou ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř.

15. I když povinný neuspěje se svým návrhem na dodatečné zastavení exekuce pro„ nemravnost“ exekučního titulu nebo návrh na zastavení exekuce vůbec nepodá, nic mu nebrání, aby vůči oprávněnému podal žalobu o vydání bezdůvodného obohacení. Stávající judikatura totiž uzavírá, že exekuční vymožení pohledávky, která neexistuje, nic nemění na tom, že jde o plnění bez právního důvodu (Svoboda, K. Zastavení exekuce. druhé vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, 102 s.).

16. Dále odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyšší soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 2424/2011 z 26. 10. 2012, dle kterého přijme-li zaměstnanec plnění, které bylo cestou exekuce vymoženo z majetku zaměstnavatele na uspokojení pracovněprávního nároku zaměstnance, který již dříve splněním nebo jinak zanikl, vznikne mu tím bezdůvodné obohacení, které je povinen zaměstnavateli vydat; okolnost, zda, popř. kdy byla zastavena exekuce, je tu nerozhodná. Přestože se toto rozhodnutí vztahuje na pracovněprávní vztahy, je dle názoru odvolacího soudu zcela použitelné i v předmětné právní věci.

17. Z uvedených závěrů je zřejmé, že [jméno] [příjmení] nemusela čekat na rozhodnutí exekučního soudu o zastavení exekuce a na nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, a mohla podat žalobu ve věci vydání bezdůvodného obohacení po žalované již tehdy, když se o skutečnosti, že žalovaná na její úkon nabyla bezdůvodného obohacení a v jaké se tak stalo výši, dozvěděla. Nejzazším datem, ke kterému lze tyto skutečnosti vztáhnout, je 2. 3. 2018.

18. Žalobce namítal, že námitka žalované ohledně promlčení uplatněného nároku je v rozporu s dobrými mravy. Zde odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že rozpor s dobrými mravy ve vztahu k námitce promlčení dán není. Námitka promlčení může být skutečně za určitých okolností shledána rozporuplnou s dobrými mravy. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek NS sp. zn. 27 Cdo 2826/2017).

19. V daném případě je mimo vši pochybnost zřejmé, že již ke dni 2. 3. 2018 [jméno] [příjmení], resp. její obecný zmocněnec [jméno] [příjmení], věděli o judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ve vztahu k neplatným rozhodčím doložkám. Na straně žalované nebylo shledáno žádné jednání, kterým by mohla přispět k tomu, že žalobci marně uplynula promlčecí lhůta. Námitka promlčení ze strany žalované byla dle názoru odvolacího soudu vznesena zcela po právu a okresní soud k ní správně přihlédl.

20. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby okresním soudem je skutečnost, že žalobce neprokázal, že je nositelem práva, jehož uspokojení se po žalované domáhá. Také zde souhlasí odvolací soud se závěrem okresního soudu. V důsledku zastavení exekuce vedené proti [jméno] [příjmení] jí vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované - v exekučním řízení oprávněné. Právo na zaplacení bezdůvodného obohacení uplatnil u soudu žalobce, přičemž ve skutkových tvrzeních uvedl, že [jméno] [příjmení] svou pohledávku vůči žalované v prosinci 2019 postoupila novému věřiteli - žalobci. Žalobce poukázal na to, že žalovaná jako dlužník není oprávněna namítat neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky a dále, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno postupitelem sdělením do datové schránky. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě namítla, že žalobce není ve sporu aktivně legitimován, kdy není vlastníkem uplatněné pohledávky.

21. V souladu s § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Žalobce tvrdil postoupení pohledávky postupitelkou [jméno] [příjmení] na svou osobu jako postupníka. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Z tohoto ustanovení plyne, že postupitel o postoupení pohledávky vyrozumí, tzn. oznámí postoupení pohledávky, postupník (nabyvatel pohledávky) však musí postoupení pohledávky prokázat. V daném případě vzhledem k tomu, že žalovaná namítla, že nedošlo k řádnému postoupení pohledávky, bylo na žalobci, aby jako postupník ve vztahu k soudu prokázal, že k postoupení pohledávky došlo a že on je nyní nositelem uplatněného práva. Spolu se žalobou žalobce doložil listinu - oznámení o postoupení pohledávek datované dne 31. 8. 2021, kterým žalované oznamuje, že předmětná pohledávka byla postoupena dne 2. 12. 2019 na postupníka - žalovaného, celková výše postoupené pohledávky činí 77.186,41 Kč. Oznámení je datováno 31. 8. 2021 a je zde uvedeno jméno [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], zastoupená [jméno] [příjmení]. Podpis na tomto oznámení není žádný a rovněž k němu není nikterak doloženo, že je [jméno] [příjmení] opravdu zastupovaná [jméno] [příjmení]. Nutno konstatovat, že k nařízenému jednání, ke kterému byl žalovaný řádně a včas předvolán, se tento nedostavil, takže u jednání mu nemohlo být ze strany okresního soudu poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom smyslu, aby žalovaný jako postupitel prokázal, že k řádnému postoupení pohledávky skutečně došlo. Protože odvolací řízení probíhá v systému tzv. neúplné apelace poté, co přítomnému zástupci žalované bylo poskytnuto poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř., odvolací soud již ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. žalovaného poučovat nemohl. Je tak nutno vyjít ze závěru, že žalobce neprokázal, že by nabyl uplatněnou pohledávku postoupením od [jméno] [příjmení]. I to je další důvod pro zamítnutí žaloby.

22. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené rozhodnutí včetně správného nákladového výroku v souladu s § 219 o. s. ř. potvrzeno.

23. V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. má v odvolacím řízení procesně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla zastoupena advokátem. Odměna zastupujícího advokáta v souladu s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí za jeden úkon právní služby 3.260 Kč, advokát má právo na odměnu za dva úkony právní služby - vyjádření k žalobcovu odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem 2 x 3.260 Kč = 6.520 Kč. Paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. činí 2 x 300 Kč = 600 Kč. Náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 cit. vyhl. činí celkem za 2 jízdenky vlakem z [obec] do [obec] a zpět dle těchto doložených jízdenek 613 Kč. Náhrada za promeškaný čas za 11 půlhodin po 100 Kč činí 1.100 Kč. Celková částka 8.833 Kč se zvyšuje o 21% daně z přidané hodnoty na částku 10.688 Kč Tyto náklady řízení je procesně neúspěšný žalobce povinen nahradit žalované, nebyly shledány žádné důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. a výjimečné nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení procesně úspěšné žalované.

24. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.