111 C 25/2023 - 100

Rubrum

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 4.6.2025 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] jednající opatrovnicí [Jméno opatrovnice], nar. [Datum narození opatrovnice] bytem [Adresa opatrovnice] o 104 228,64 Kč s příslušenstvím, takto: takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 32 842,00 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12% ročně za dobu od 1.7.2025 do zaplacení, to vše v pravidelných splátkách ve výši 1.000,-- Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím poté, co toto rozhodnutí nabude právní moci.

II. Ke zpětvzetí žaloby se řízení zastavuje v části, v níž žalobkyně žádala na žalované zaplacení částky: 1. a) 48 290,00 Kč s úrokem z prodlení z 44 290,00 Kč ve výši 15% ročně od 25.10.2023 do 1.2.2024 a z 48 290,00 Kč ve výši 15% ročně od 2.2.2024 do zaplacení, b) smluvní pokuty 2 096,64 Kč c) úvěrového úroku ve výši 64,30 % p.a z částky 86 090,47 Kč od 25.10.2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25.10.2023 dosáhne částky 299 116,00 Kč. 2. 1 000 Kč 3. 20 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení 15% ročně z částky: 4 000 Kč od 02. 02. 2024 do 20. 02. 2024; 5 000 Kč od 21. 02. 2024 do 20. 03. 2024; 6 000 Kč od 21. 03. 2024 do 22. 04. 2024; 7 000 Kč od 23. 04. 2024 do 20. 05. 2024; 8 000 Kč od 21. 05. 2024 do 20. 06. 2024 9 000 Kč od 21. 06. 2024 do 22. 07. 2024; 10 000 Kč od 23. 07. 2024 do 20. 08. 2024; 11 000 Kč od 21. 08 .2024 do 20. 09. 2024; 12 000 Kč od 21. 09. 2024 do 21. 10. 2024; 13 000 Kč od 22. 10. 2024 do 15. 11. 2024; 14 000 Kč od 16. 11. 2024 do 13. 12. 2024; 15 000 Kč od 14. 12. 2024 do 14. 01. 2025; 16 000 Kč od 15. 01. 2025 do 17. 02. 2025; 17 000,- Kč od 18. 02. 2025 do 17. 03. 2025; 18 000,- Kč od 18. 03. 2025 do 15. 04. 2025; 19 000,- Kč od 16. 04. 2025 do 15. 05. 2025; 20 000,- Kč od 16. 05. 2025 do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalované zaplacení úroků z prodlení nad rozsah úroků z prodlení přisouzených výrokem I. tohoto rozsudku .

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 14.11.2023 se žalobce domáhal na žalovaném, aby mu zaplatil: 102 132,-- Kč s úrokem z prodlení 15% ročně z této částky od 25.10.2023 do zaplacení, dále smluvní pokutu 2 096,64 Kč a úvěrový úrok ve výši 64,3% ročně z částky 86 090,47 Kč od 25.10.2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25.10.2023 dosáhne částky 299 116,-- Kč, To vše na základě tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru ze dne 30. 1..2022 na 89.000,-- Kč, kterou žalovaný nevrátil mimo 31.158,-- Kč.

2. Soud účastníkům zpřístupnil právní názor, jímž se řídil (číslo listu soudního spisu, „č.l.“ 43).

3. Poté, co soud účastníkům sdělil právní názory na věc, vzal žalobce žalobu částečně zpět dne 9.2.2024 (č.l. 49, viz výrok II.1) a dále dne 23.2.2024 (č.l. 73, viz výrok II.2), jakož i dne 26.5.2025 (č.l.92, výrok II.3) a soud v rozsahu zpětvzetí tvořeném jistinou v celkové výši 69 290 Kč (48 290 Kč a k tomu 1 000 Kč a 20 000 Kč) smluvní pokutou 2 096,64 Kč a úvěrovým úrokem a úrokem z prodlení) řízení podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, zastavil (výrok II.). Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti.

4. Žalobce dne 30.1.2023 poukázal ve prospěch žalovaného 89.000,-- Kč (č.l. 14)

5. Podle sdělení žalobce o schválení úvěru ze dne 31.1.2023 (č.l. 33) žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 30.1.2023 na dálku smlouvu o úvěru (č.l. 33 a dodatek č.l. 7) a právě základě ní měl žalobce (věřitel) žalovanému poskytnout dne 30.1.2023 částku 89 000 Kč (č.l. 14) s tím, že žalovaný ve 48 měsíčních splátkách po 5 193 Kč, splatných k 19. dni v měsíci, vrátí žalobci celkem 249 264 Kč, při uváděné RPSN 90,04% (č.l. 33).

6. Žalovaný na úvěr zaplatil do doby vydání rozsudku 51.158,- Kč (přehledy na č.l. 32, 75, 93).

7. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, byl úvěr ke dni 23.10.2023 zesplatněn (č.l. 31) a věřitel vyzval dlužníka k zaplacení 102.132,-- Kč s příslušenstvím do 10 dní Za 89.000 Kč poskytnutých dne 30.1.2023 tak žalovaný měl dlužit žalobci dne 23.10.2023 102.132,-- Kč ačkoli již zaplatil do té doby 31.158,-- Kč (za 10 měsíců o cca 170% více). V žalobě podané dne 14.11.2023 žalobce požadoval zaplacení téže částky a úvěrového úroku 64,30 % ročně z částky 86 090,47 Kč od 25.10.2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25.10.2023 dosáhne částky 299 116 Kč.

8. Věřitel před schválením smlouvy o úvěru ověřoval ke dni 30.1. 2023 finanční situaci žadatele (č.l. 23, 15) což plyne z listiny nazvané Hodnocení klienta (č.l. 32) podle něhož měl mít žalovaný při celkových měsíčních příjmech 15 948 Kč rezervu ve výši 7 020 Kč měsíčně, kdy výdaje měly celkem činit 8 428 Kč, přičemž splátka, která měla být placena čtyři roky činila dalších 5 193 Kč. Žalobce předložil výpis tzv. CBS Score žalované s hodnotou [hodnota][Anonymizováno](č[Anonymizováno]l. 13), která má značit nízké riziko a nejlepší segment klientů. Žalobce nepředložil byť prostou kopii zdroje informací o konkrétních výdajích žalovaného, jakož i o způsobu, jak plní dosavadní závazky, a to v podobě, která by odpovídala žalobcem užitým údajům.

9. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19.8.2024 č.j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci 10.9.2024 a jímž byla žalovaná nad částku 200 Kč denně omezena ve svéprávnosti na č.l. 82, viz též podrobný přílohový spis [Anonymizováno] č.l. 95 Ve věci žaloby na určení vlastnického práva [Anonymizováno] kde se žalovaná mimo jiné bránila důsledkům lichevních smluv z roku 2023. Spor byl skončen na základě dohody o narovnání, kterou ve výše konstatované opatrovnické věci schválil opatrovnický soud.

10. Za domácnost žalovaný zaplatí 7 000 Kč, dále za komunikační potřeby 1 537 Kč, dále vedle částky 1 000 Kč měsíčně na předmětný úvěr, splácí žalovaný prostřednictvím opatrovnice úvěr [právnická osoba] ve výši 400 Kč měsíčně. Výše důchodu zůstává v zásadě nezměněná. Z přílohového opatrovnického spisu (č.l. 95), znaleckého posudku z oboru psychiatrie (tamtéž č.l. 14) jakož i ze zprávy opatrovníka o správě jmění (tamtéž, č.l. 98) plynou nyní dokládané údaje. Právní posouzení 11. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).

12. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru ve znění platném od 1.12.2016).

13. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 cit. zákona).

14. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (§ 87 odst. 1 cit. z.).

15. Protiprávního jednání v podobě přečinu lichvy se dopustí ten, kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní (§ 218 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb.).

16. Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru (§ 1796 občanského zákoníku).

17. U občanskoprávní skutkové podstaty lichvy není k dispozici ustálená judikatura, neboť zákon platí relativně krátkou dobu. Současně si je soud rovněž vědom, že uplatňování občanského a trestního práva má v zásadě autonomní povahu. Avšak s ohledem na princip harmonie soudních rozhodnutí a souladnosti individuálních aktů veřejné moci nelze judikaturu obou tradičních právních odvětví navzájem přehlížet. Jednání, které trestní právo (kteréžto je krajní právním prostředkem), zapovídá, tedy je kvalifikuje jako protiprávní, stěží může právo soukromé aprobovat (pozn. opačně to neplatí – soukromoprávní protiprávnost díky subsidiaritě trestní represe nezakládá bez dalšího trestní protiprávnost). Platí-li v trestním právu, že při posuzování zákonného znaku poměru plnění, je vedle výše úroku třeba přihlížet i k zajištění a k ostatním akcesorickým závazkům, tedy k souhrnu všech plnění (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. [Anonymizováno]/2013 či 3 Tdo [Anonymizováno] dostupná na: www.nsoud.cz), pak toto posouzení není v civilním řízení zcela bez významu (srov. podobně kupř. rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn.: [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]

18. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).

19. Ze zákona jednoznačně plyne, že posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nesmí být jen formální, byť šíře a hloubka posuzování je spojena s výší poskytovaného úvěru a závěr o ne/vynaložení odborné péče musí respektovat zásadu proporcionality. Žalobce nepředložil žádnou z listin, z níž by bylo možné čerpat údaje o výdajové situaci dlužníka, který měl příjem z důchodu a jeho výdaje byly podceněny (byly uvažovány částkou 8 428 Kč , tj. 281 Kč denně). Toto finanční zatížení bylo věřitelem posouzeno jako únosné po dobu 4 let, ačkoli pravděpodobně neponechávalo prakticky žádné finanční rezervy pro nečekané změny v podobě vyššího výdaje či výpadku příjmu. Z žalobcem vypočtené měsíční „rezervy“ 7.020, -- Kč měla být mj. placena splátka 5.193,-- Kč, takže fakticky zbývalo 1.827,-- Kč měsíčně. Není rovněž zřejmé, jak věřitel vyhodnotil stávající závazky žalovaného a způsob, jímž je plní. Věřitel nesplnil předsmluvní zákonnou povinnost.

20. Z těchto údajů, kterými žalobce disponoval před vyplacením úvěrových prostředků plynulo, že žalovaná pravděpodobně nebude schopna úvěr splácet.

21. Význam posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb. Prokázaným důvodem neplatnosti tvrzené smlouvy bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, jehož ustanovení nutno vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). Platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje nutno vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.

22. K posuzování úvěruschopnosti (i ve vztahu k hrubému nepoměru plnění) je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud předpokládá, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který má skutečný zájem na vyhovět požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost je asi nejvýznamnější dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel řídí rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Je-li úvěruschopnost posuzována jen formálně, pak i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku je pouze formální. Z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility plněním prevenční povinnosti svého druhu.

23. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobce u soudu vymáhal pohledávku z úvěru, který věřitel poskytl, aniž by doložil vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [8 a REF _Ref84839975 \r \h \* MERGEFORMAT 19]). Žalobce nepředložil vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného opřené o konkrétní informační zdroje týkající se skutečných nákladů dlužníka. Splátka, přes svou opticky malou výši, byla s ohledem na předpokládatelné reálné výdaje dlužníka neúnosně vysoká, přičemž měla být splácena dlouhodobě. Smlouva je neplatným úkonem pro nesplnění předsmluvní povinnosti.

24. Neplatnost zakládá i další aspekt: smlouva je založena na lichevním schématu, o čemž svědčí jak poměr plnění (viz výše bod [7]) ve spojení s konstatovaným formálním přístupem k posuzování úvěruschopnosti (viz výše bod [ REF _Ref200020588 \r \h 23]). Protiprávnost charakterizuje smlouvu v jejím celku, když je nepochybné, že i smlouva složená z dílčích částí, které nemusí být nutně jednotlivě shledány, jako protiprávní může být a byla složena v celek, které zakládá výše uvedený rozpor s právem, který brání schválení smíru či vydání rozsudku pro uznání. K rozporu s právem soud přihlíží z úřední povinnosti.

25. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní § 574 občanského zákoníku). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. (Úvěr byl poskytnut v situaci relativně nízké ce peněz -srov. např. statistiky spotřebních úvěrů České národní banky „Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz, což některé věřitele může vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný.) Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, na povinnost státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků majících díky nedbalému posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem „morální hazard“ na straně věřitele). Navíc při překročení určité kritické hranice četnosti takových případů, je ve svém důsledku zahlcována vynucovací kapacita státu na úkor ostatních věcí. Naznačené účely plynou i z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 43/2013 Sb., na www.psp.cz, parlamentní tisk č. [hodnota], volební období 2010-2013), které soud uvádí jen pro ilustraci, srov. však např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

26. Věřitel nedbale prověřující kredibilitu nemůže požadovat soudní ochranu poukazem na požadavek spravedlivého uspořádání vztahů se spotřebitelem. Dlužník je samozřejmě povinen zaplatit věřiteli to, co od něj skutečně přijal, včetně zákonné sankce za prodlení, která je díky své konstrukci přičítající penalizační platbu (nyní 8 procentních bodů) vždy vyšší, než je cena peněz či běžně dostupný zhodnocovací úrok. Argument, že na úroky z prodlení má věřitel nárok ze zákona je lichý, neboť odpovědný úvěrový věřitel neposkytuje úvěr s vyhlídkou na sankční úrok z prodlení, který bude inkasovat společně s úvěrovým úrokem. Navíc přiznávání úvěrového úroku současně s úrokem z prodlení by bylo pobídkou k neodpovědnému plnění jinak samozřejmé povinnosti posuzovat úvěruschopnost a mj. by podrývalo odrazující funkci sankce neplatnosti, jak ji pojímá judikatura SDEU. Sluší se dodat, že smluvní pokuty a sankce při prodlení u dlužníka s nízkou bonitou díky své výši nevedou k naplnění úvěrového vztahu (řádné splacení úvěru), ale naopak jeho naplnění brání, neboť to co dokáže dlužník zaplatit, pohltí tato plnění, jež mají mít podpůrnou povahu.

27. Smlouva, o níž žalobce opírá svůj nárok, je neplatná, podle § 580 a 588 občanského zákoníku ve svém celku, neboť úvěrový vztah je komplexním nedělitelným právním vztahem, tvořeným souborem provázaných a vzájemně podmíněných práv a povinností. Jednoznačná sankce neplatnosti je zde stanovena veřejnoprávní normou. Při soudním vymáhání nelze dosáhnout aprobace neplatného právního jednání komplexní povahy tím, že se v jednotlivém případě uplatní jen část nároků, anebo tím, že soud dle vlastní úvahy vybere ty které části takového jednání, které ještě bude v dané chvíli a na základě konkrétních skutkových zjištění považovat za (ještě) vyhovující zásadě přiměřenosti. Především však vyhodnocení úvěruschopnosti je předsmluvní povinností věřitele, při jejímž nesplnění není smlouva jako celek uzavřena platně. Jde o notorietu obligačního práva.

28. Žalobce konkrétní výdaje neprověřoval a nedoložil, jak prověřoval, zda se žalovaný nechce nově zadlužit jen proto, aby splatil stávající dluh(y), což je vysoce rizikové dlužnické chování. Zákon přitom ukládá zkoumání přístupu žadatele o úvěr ke splácení dosavadních dluhů. Úvěrová kontraktace na dálku, bez osobního kontaktu přitom spíše zvyšuje nároky na vynaložení této péče.

29. Výše uvedené závěry týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž věřitel není s to doložit vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti, jakož i povinnosti přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, jsou plně v souladu i s rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie („SDEU“) týkajících se spotřebitelských úvěrů (srov. za všechny např. rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci [Anonymizováno] CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další anebo rozsudek ze dne 5. 3. 2020 ve věci [Anonymizováno] OPR Finance s.r.o. v. GK, všechna rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie jsou dostupná na: https://curia.europa.eu): „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky“ ([Anonymizováno]). Tyto závěry je třeba respektovat (čl. 1 odst. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR; viz též bod 24 nálezu Ústavního soudu. IV. ÚS 1627/24 ze 4. 9. 2024).

30. Soud je nucen poznamenat, že nemá pochyb o tom, že žalobce tuto judikaturu zná, neboť Ústavní soud ji vyslovil právě i ve věci úvěrů [Jméno žalobkyně]. (rovněž SDEU opakovaně řešil spory z úvěrů poskytnutých skupinou PROFI CREDIT). Žalobce dlouhodobě, v řádu desetiletí úvěrově podniká způsobem, který setrvale a opakovaně vede k vydávání soudních rozhodnutí konstatujících neplatnost tvrzených úvěrových smluv v případech, kdy se dlužníci obrátí na soud. Má-li žalobce opravdovou vůli dostát pravidlům poskytování úvěrů jak tvrdí ve svých podáních, je pro soud obtížné dohledat známky této vůle v praktickém konání žalobce.

31. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému 89.000,-- Kč, které žalovaný vyjma celkové částky 51.158,-- Kč nevrátil (bod [6]) a žalobci vniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, a to minimálně v částce jistiny, který po částečných zpětvzetích žaloby zůstala předmětem řízení (voz výše bod [3]), tj. v částce 32.842,--Kč. Žalovaný je povinen vedle této jistiny zaplatit i úrok z prodlení ve výši vycházející z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy prodlení počíná až s neplněním povinností stanovených tímto rozhodnutím, což plyne z dikce § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (k počátku prodlení srov. právní názor Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V této části nedotčené zpětvzetím soud žalobě vyhověl (výrok I.). K argumentaci žalobce soud dodává, že posouzení věci podle pravidel vypořádání bezdůvodného obohacení představuje projev ekvivalence plnění, který je jednou ze zásad soukromého práva. Dlužník je za nesplnění svých povinností sankcionován přirážkou v podobě 8 procentních bodů k aktuální ceně peněz v době, kdy nastalo jeho prodlení (viz též bod [ REF _Ref87517986 \r \h \* MERGEFORMAT 26]).

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Žalovaná jistina činila 102 132 Kč, což společně se smluvní pokutou činilo 104 228,64 Kč, a první částečné zpětvzetí učiněné poté, co soud žalobci sdělil předběžný názor o neplatnosti smlouvy znamená, že žalobce vzal žalobu zpět ve vztahu k částce blížící se polovině žalovaného nároku, což s přihlédnutím k extenzivní výši zpětvzatých úvěrových úroků znamená, že z poloviny bylo řízení zastaveno pro procesní zavinění žalobce, aniž by se to stalo pro chování žalovaného (omezeného ve svéprávnosti). Žalobcem uplatněné náklady řízení navíc nelze posoudit jako účelně vynaložené, neboť žalobci byl před podáním žaloby nabídnut smír (č.l. 66). I když žalobce byl v řízení částečně úspěšný a v částce 21.000,-- Kč vzal žalobu zpět pro chování žalovaného po podání žaloby, byly tyto složky srovnatelné s částí, v níž bylo řízení zastaveno zaviněním žalobce. Proto soud náhradu nákladů nepřisoudil žádnému z účastníků (výrok III.).

33. O lhůtě k plnění rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plnění rozvrhl do splátek, s nimiž žalobce souhlasil a které opatrovnice žalované navrhla již v před zahájením řízení v podání ze dne 20.9.2023 (č.l. 66). Soud vědomě nestanovil ztrátu výhody splátek pro případ prodlení (viz obdobný postup ve věci žalobce projednávané zdejším soudem pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobce měl procesní prostor k vyjádření u jednání, avšak z jednání se omluvil. Soud plnění rozvrhl do splátek přiměřených situaci žalovaného, plynoucí i ze zprávy o správně jmění založené v opatrovnickém spise. Pro sankci ztráty výhody splátek v případě prodlení s kteroukoli splátkou nebyl důvod i proto, že žalovaný, který je zvlášť zranitelnou osobou a z toho důvodu potřebuje zvýšenou ochranu, je ohrožován insolvencí, resp. exekucemi (k posuzování práva na vydání bezdůvodného obohacení na zvlášť zranitelné osobě srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 9.2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21 všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na: https://nalus.usoud.cz). Finance žalovaného nyní spravuje opatrovnice, která postupuje řádně, takže pokud by došlo v budoucnu k prodlení, nebude to způsobeno liknavostí, nevůlí či zlým úmyslem žalovaného, ale jeho objektivní neschopností splátku zaplatit. Žalobce mohl této situaci čelit, pokud by řádně prověřoval, komu prostředky poskytuje, což má činit každý věřitel. Žalobce navíc poskytuje prostředky dálkovým způsobem a vědomě se tak vystavuje riziku, že rizikově poskytne peníze nebonitní osobě, která se v krátké době silně zadluží u četných věřitelů, které své prostředky nabízejí tímto odvážným způsobem, přičemž díky rapidnosti zadlužení se existence takových závazků nestihne promítnout do databází, z nichž věřitelé ověřují úvěruschopnost, resp. základní úvěrovou způsobilost. Konečně, ale nikoli v poslední řádě, nutno připomenout, že výše popsané podmínky splácení odpovídající schopnostem žalovaného korespondují s § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je „Spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“. Soud na tento aspekt s předstihem upozornil (sdělení ze dne 9.5.2025, č.l. 91 a protokol o jednání dne 4.6.2025, č.l. 95). Žalobce poskytl prostředky objektivně nesvéprávnému žalovanému, v jehož možnostech, i s ohledem na další závazky a nezbytné výdaje, není vracet peníze rychleji. Zvolené řešení podle názoru soudu odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů účastníků v této věci.