111 C 251/2017-333

Rubrum

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o 1 936 139 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 875 979 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 20. 7. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se zastavuje v rozsahu požadavku na zaplacení částky 60 160 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 20. 7. 2017 do zaplacení.

III. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 68 248 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].

IV. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit státu soudní poplatek v částce 96 807 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.

V. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit státu náklady řízení v částce 60 372,66 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 7. 2017 domáhala po žalovaném zaplatit částku 1 930 864 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od podání žaloby do zaplacení s odůvodněním, že jednáním žalovaného ji vznikla újma na zdraví a újma na majetku. Žalobkyně požadovala náhradu v podobě bolestného v částce 50 256 Kč, v podobě ztížení společenského uplatnění v důsledku posttraumatické stresové poruchy v částce 1 806 619 Kč, ztrátu na výdělku za dobu od 31. 3. 2015 do 31. 1. 2016 v částce 44 051 Kč a náhradu nákladů spojených s péčí o zdraví v částce 29 938 Kč, kteroužto vynaložila za odměnu znalci, nákup léků a jízdné do zdravotnických zařízení. Žalovaný způsobil žalobkyni újmu jako řidič motorového vozidla pojištěného u vedlejšího účastníka, kdy dne 30. 9. 2014 ji jako cyklistku srazil na kruhovém objezdu. Žalovaný byl za své jednání pravomocně uznán vinným. Žalobkyně dosud pojišťovny obdržela plnění za bolestné ve výši 18 750 Kč a za ztížení společenského uplatnění ve výši 37 406 Kč. Žalovaný jí sám zaplatil částku 10 000 Kč, v tomto rozsahu vzala žalobkyně u prvního jednání žalobu zpět, v průběhu řízení po vypracování znaleckého posudku žalobu rozšířila o částku 5 275 Kč ve vztahu k náhradě za ztížení společenského uplatnění. Změna žaloby byla připuštěna usnesením č. j. 111 C 251/2017 – 322 s právní mocí ke dni 9. 6. 2022. Ke dni vydání rozsudku byla předmětem řízení částka 1 936 139 Kč tvořená nárokem na bolestné v částce 50 256 Kč, na ztížení společenského uplatnění v částce 1 911 894 Kč, na ztrátu na výdělku v částce 44 051 Kč a skutečnou škodu v částce 29 938 Kč. U posledního jednání žalobkyně vzala žalobu zpět o další částku ve výši 50 160 Kč ve vztahu k bolestnému bez odůvodnění, bolestné požadovala již jen v částce 96 Kč.

2. Žalovaný navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Na svou obranu tvrdil, že nemá být žalován on, ale pojišťovna, která by měla plnit z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni dobrovolně zaplatil částku 10 000 Kč ze svého, další prostředky nemá, i s manželkou jsou v insolvenci. Prostřednictvím svého zástupce tvrdil neexistenci příčinné souvislosti mezi svým jednáním a následkem, který se u žalobkyně projevil. U prvního jednání učinil nesporné tvrzení žalobkyně o výši vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví v částce 29 938 Kč.

3. Vedlejší účastník (dále také jako„ pojišťovna“) vstoupil do řízení k výzvě žalobkyně a to ke dni 9. 8. 2017, kdy soudu bylo doručeno souhlasné vyjádření pojišťovny se vstupem do řízení na straně žalovaného. V průběhu řízení původní vedlejší účastník [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], dle zápisu v obchodním rejstříku se jeho právním nástupcem stala společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa vedlejší účastnice], soud rozhodl o procesním nástupnictví usnesením č. j. 111 C 251/2017-311 s právním mocí ke dni 10. 2. 2022 Vedlejší účastník tvrdil, že na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi jím a žalovaným o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla již plnil žalobkyní vznesený nárok na bolestné v částce 18 750 Kč, kdy ale neposkytl plnění za traumatický šok, jehož existence nebyla doložena zdravotní dokumentací, a na ztrátu na výdělku za dobu od 30. 9. 2014 do 8. 3. 2015 ve výši 37 406 Kč. Za ztížení společenského uplatnění plnění neposkytl, kdy žalobkyně nedodala podklady pro stanovení výše odškodnění, nedodala kopie zdravotní dokumentace, znalecký posudek pak byl nekompletní, kdy neobsahoval výpočet z webového rozhraní. Neplnil ani nároky za jízdné, kdy nebyla doložena relevantní zdravotní dokumentace. Žalobkyní předložený znalecký posudek neuváděl, jakými konkrétními příznaky žalobkyně trpí a jak se v jejím životě konkrétně projevují, nebylo tak možno přezkoumat znalcovo hodnocení stupně omezení funkčních schopností žalobkyně, posudek obsahoval jen obecné závěry. Pojišťovna měla zájem plnit, potřebovala ale spolupráci žalobkyně v podobě dodání informací o jejím předchozím životě, aby případně mohla zadat vlastní posudek. Vedlejší účastník navrhl vypracování nového znaleckého posudku a to i znaleckým ústavem.

4. Soud svá skutková zjištění opřel o shodná tvrzení účastníků, listinné důkazy, výslech svědků, znalecké posudky a výslech žalobkyně. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 30. 9. 2014 jako řidič motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], srazil v [obec] žalobkyni jako cyklistku a způsobil jí tím újmu na zdraví i na majetku. V souvislosti se svým jednáním zaplatil žalobkyni částku 10 000 Kč bez specifikace, zda šlo o plnění na bolestné, ztížení společenského uplatnění či o náhradu škody. Žalovaný učinil nesporné tvrzení žalobkyně o výši vynaložených nákladů spojených s péčí o její zdraví v částce 29 938 Kč. Sporná zůstala existence příčinné souvislosti mezi zdravotním stavem žalobkyně a jednáním žalovaného. Ohledně sporných tvrzení soud provedl níže označené důkazy.

5. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaný společně s manželkou byli jako dlužníci v době od [datum] do [datum] účastníky insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. [anonymizována tři slova] [číslo] [rok] vedeného u [název soudu]. Usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] rozhodl insolvenční soud o schválení oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Dlužníci splnili řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, soud proto rozhodl dle § 413 a § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníků splátkovým kalendářem, zprostil insolvenčního správce funkce a osvobodil dlužníky od placení pohledávek.

6. Ze spisu Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově sp. zn. [spisová značka] soud četl záznam o přijatém oznámení na čl. 1, protokol o nehodě v silničním provozu s připojeným náčrtkem místa dopravní nehody s fotodokumentací na čl. 3-18, úřední záznam ze dne 16. 1. 2015 na čl. 37, sdělení [právnická osoba] na čl. 72, omluvný dopis obviněného poškozené na čl. 73, doklad o převodu finančních prostředků na účet poškozené obviněným na čl. 74, odborné lékařské vyjádření včetně lékařských zpráv k poraněním poškozené na čl. 29-35, znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] na čl. 58-68, obžalobu, protokol z hlavního líčení ze dne 26. 5. 2015, protokol o mediaci čl. 69-71 a usnesení č. j. [číslo jednací] a usnesení č. j. [číslo jednací]. Z uvedeného obsahu trestního spisu soud zjistil, že dne 28. 4. 2015 byla podána obžaloba proti žalovanému, byl viněn z toho, že dne 30. 9. 2014 kolem 5.10 hodin v [obec] [část obce], okres [okres], po ulici [ulice] ve směru jízdy ke křižovatce s ulicí [ulice] a [ulice], ulicí [ulice] a na [anonymizováno] - kruhovému objezdu, řídil [značka automobilu], [registrační značka], přičemž při vjíždění na kruhový objezd v důsledku řádného nesledování situace v silničním provozu přehlédl, že po kruhovém objezdu ve směru jízdy od ulice [ulice] přijíždí cyklistka [celé jméno žalobkyně], které byl povinen dát přednost v jízdě, přičemž této vjel do jízdní dráhy na vzdálenost kratší než zábrzdnou a jedoucím osobním vozidlem [celé jméno žalobkyně] srazil na vozovku, tedy porušením ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) a § 22 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, zavinil dopravní nehodu, při které [celé jméno žalobkyně] způsobil poranění v podobě blokády krční páteře, pohmoždění obou horních končetin, které si vyžádalo léčení s následnou dobou pracovní neschopnosti v trvání od 30. 9. 2014 do tří kalendářních týdnů. Žalovaný u hlavního líčení dne 26. 5. 2015 uznal svou vinu v plném rozsahu. Žalobkyně slyšená jako svědkyně popsala průběh děje tak, že jela do práce na kole, přijela na rondl, po pravé straně viděla auto, že přibržďuje, jela dál, v tu chvíli se podívala znovu, auto se rozjelo a jelo dále, snažila se brzdit, abych neskončila pod koly, neubrzdila to, vrazila do auta. Jak ležela na zemi, v tu chvíli přijelo další auto, myslela si, že to nepřežije. Spadla na zem na pravou stranu. Měla ruku v dlaze a problémy s krční páteří. Nebyla v nemocnici hned ten den, až poté tam ležela 14 dní. Obdržela z pojišťovny bolestné, jednala s pojišťovnou o úhradě mzdy, ale nic nepřišlo. Dostala od obžalovaného částku 10 000 Kč. S další částkou se v trestním řízení nepřipojila. Byla stále na nemocenské, do práce chodila chvíli. Měla psychické problémy a pořád problémy s krkem, pořád se ji o nehodě zdá. Chodí v [obec] k MUDr. [příjmení]. Byla vdaná. Žalobkyně potvrdila mediaci s žalovaným, souhlasila s podmíněným zastavením, potvrdila výplatu částky 10 000 Kč od žalovaného jako odškodné, s jiným nárokem se v trestním řízení výslovně nepřipojila, čekala plnění od [anonymizováno] pojišťovny. Soud usnesením č. j. [číslo jednací], plná moc 2. 6. 2015, rozhodl o tom, že žalovaný měl spáchat přečin ublížení na zdraví dle § 148 odst. 1 trestního zákona, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno se zkušební dobou na dva roky, o náhradě škody nebylo rozhodováno. Usnesením č. j. [číslo jednací], plná moc 2. 6. 2015, rozhodl soud o tom, že žalovaný se osvědčil. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ze dne 4. 3. 2015, vypracovaného pro účel trestního řízení, znalec uvedl, že dne 30. 9. 2014 žalobkyně utrpěla podvrtnutí krční páteře a zhmoždění obou zápěstí s krevní podlitinou a oděrkou kůže na palci pravé ruky, v bezvědomí nebyla, nezvracela, amnézie na událost nebyla zjištěna, přítomnost zlomenin nezjištěna. Kromě poúrazové blokády při podvrtnutí krční páteře nebylo diagnostikováno žádné další či ještě závažnější poranění. Vzhledem k diskrepanci subjektivních potíží a výsledků objektivních vyšetření zvažována poúrazová stresová porucha. Zranění žalobkyně omezují poškozenou osobu v obvyklém způsobu života jen do určité míry a to bolestivostí v místě poranění, omezenou hybností krční páteře, případně zvracením, závratěmi, doba trvání 2-3 týdny, pak odeznívají pozvolna, v případě žalobkyně pro jejich přetrvávání i po jejím uplynutí nebyl zjištěn žádný objektivní nález, rozhodné byly psychické obtíže žalobkyně. Žalobkyně v rámci vyrovnání s žalovaným ke dni 20. 3. 2015 požadovala nad rámec již poskytnutého plnění (což byla částka 18 750 Kč od pojišťovny) částku 30 až 35 000 Kč za újmu vzniklou v důsledku nehody, když po nehodě nemohla žít způsobem, na který byla před ní zvyklá. Žalovaný ji mohl poslat jen 10 000 Kč, víc neměl.

7. Z dokumentace České správy sociálního zabezpečení a od ní vyžádaných zpráv soud zjistil, že dne 5. 10. 2015 žalobkyně požádala o prodloužení výplaty nemocenské po uplynutí podpůrčí doby podle § 27 z. č. 187/2006, o nemocenském pojištění, ve stavu pracovní neschopnosti byla od 31. 3. 2015, podpůrčí doba měla končit ke dni 5. 11. 2015, posudkem revizního lékaře ze dne 2. 11. 2015 č. j. [spisová značka] byl učiněn závěr, že trpí úzkostně depresivní poruchou, pravděpodobně posttraumatickou a to po autonehodě v září 2014, po níž má bolesti krční páteře, cervikokranální syndrom, má strach z aut a chození na veřejnosti, je v dlouhodobé pracovní neschopnosti, léčena u psychiatra, aktuálně od 27. 10. 2015 dosud při hospitalizaci, lékař učinil závěr, že doba nezbytného léčení přesáhne podpůrčí dobu, navrhl prodloužení výplaty nemocenské do 5. 2. 2016, poté byl předpoklad, že nabude pracovní schopnost. Dne 12. 1. 2016 žalobkyně požádala o posouzení zdravotního stavu za účelem přiznání invalidního důchodu. Dle posudku o invaliditě č. j. [spisová značka] ze dne 25. 1. 2016 invalidita u žalobkyně vznikla 21. 1. 2016, byl zjištěn pokles pracovní schopnosti o 35 %, šlo tedy o invaliditu I. stupně, žalobkyně byla schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti, byla zachována schopnost rekvalifikace a možnost zlepšení zdravotního stavu. Rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu byla posttraumatická stresová porucha středně těžká, kdy v září 2014 měla srážku s autem, pro posttraumatickou stresovou poruchu byla v psychiatrické péči od března 2015, váhový úbytek, nespavost a úzkostné stavy vedly u žalobkyně k hospitalizaci v srpnu a září 2015 na psychiatrickém oddělení nemocnice v [obec] a v listopadu až prosinci 2015 v ústavu národního zdraví v [obec]. V posudku byl popsán vývoj postižení, provedená léčba a hospitalizace. V pracovní neschopnosti byla v době od 31. 3. 2015, dávky byly vypláceny do 5. 2. 2016. Dne 31. 7. 2017 žalobkyně požádala o posouzení zdravotního stavu, posudkem ze dne 28. 8. 2017 č. j. [spisová značka] byl učiněn závěr totožný jako z posudku ze dne 25. 1. 2016 s tím rozdílem, že nyní již lékař nepředpokládal vzhledem k charakteru onemocnění zlepšení zdravotního stavu a byl vyloučen předpoklad funkčního zlepšení léčbou, případně změny v kvalifikačním potenciálu. Žádost žalobkyně o zvýšení invalidního důchodu byla rozhodnutím [číslo jednací] [číslo] ze dne 14. 9. 2017 zamítnuta, žalobkyni nadále náležel invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Invalidní důchod byl žalobkyni vyplácen od 6. 2. 2016 ve výši 5 541 Kč měsíčně, od ledna 2017 ve výši 5 720 Kč měsíčně. Za dobu od 14. 4. 2015 do 31. 1. 2016 byla žalobkyni vyplacena nemocenská ve výši 82 333 Kč. Posudkem o invaliditě č. j. [spisová značka] ze dne 11. 10. 2018 došlo ke změně stupně invalidity k datu 3. 9. 2018 na II. stupeň, míra poklesu pracovní schopnosti byla 50 %, za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu lékař považoval posttraumatickou stresovou poruchu, rekurentní depresivní, středně těžkou, lékař konstatoval zachování pracovní schopnosti s využitím dosaženého vzdělání, znalostí a zkušeností jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti a jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě, schopnost rekvalifikace byla zachována, zlepšení stavu nebylo předpokládáno, nebyl předpoklad ani funkčního zlepšení léčbou. Z dokumentace ČSSZ byl dále zjištěn průběh vykonávaných profesí, žalobkyně od roku 1992 do listopadu 2011 pracovala celkem u osmi zaměstnavatelů v dělnických či pomocných pozicích, od 1. 6. 2012 nadále již pracovala v [anonymizováno] [část obce] v [obec] jako ošetřovatelka, vykonávala 12hodinové směny na plný úvazek. Žalobkyně byla vyučena jako obuvnice v roce 1991, zkoušku na ošetřovatele složila 22. 4. 2012.

8. Z lékařského posudku zdravotní způsobilosti k práci soud zjistil, že byl vyhotoven v rámci mimořádné prohlídky u MUDr. [jméno] [příjmení], praktické lékařky v [obec], posudek je ze dne 29. 11. 2018, způsobilost k zaškrtnutým okruhům práce byla žalobkyni přiznána s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti, v menším rozsahu a intenzitě, vhodný byl dohled.

9. Ze zpráv zaměstnavatele žalobkyně [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec], soud zjistil, že žalobkyně u zaměstnavatele pracuje od 1. 6. 2012 na základě uzavřené pracovní smlouvy jako pracovník přímé obslužné péče, poměr je sjednán na dobu neurčitou, od 1. 2. 2016 na základě posudku praktického lékaře byl její pracovní úvazek zkrácen z 11 hodinových směn na 6 hodin denně, bez nočních směn a z nepřetržitého a nerovnoměrně rozloženého pracovního režimu přešla na jednosměnný provoz s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti, od 25. 1. 2016 jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně, od 3. 9. 2018 byl změněn na II. stupeň, žalobkyně pracuje samostatně, pracovní úkony jsou koordinovány s přihlédnutím k jejímu zdravotnímu stavu. V době od 31. 3. 2015 do 31. 1. 2016 pobírala dávky v nemoci, za prvních 14 dnů nemoci obdržela 2 808 Kč, její mzda od března do října 2015 činila 13 250 Kč měsíčně hrubého a od listopadu 2015 do ledna 2016 činila 13 580 Kč měsíčně hrubého. Ze zprávy vyhotovené dne 9. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně původní pracovní náplň před úrazem zvládal bez problémů, ke změně pracovní náplně došlo na základě lékařského potvrzení, nikoli žádosti žalobkyně, dokumentaci žalobkyně nevede, zapisuje za pomoci druhé osoby pouze denní záznamy a aktivizace uživatelů, nepamatuje si jména uživatelů, má zpomalené psychomotorické tempo, zadrhává v řeči, má nejasné vyjadřování, projevuje nejistotu ve vystupování, trvá si na svých rozhodnutích a názorech a s nelibostí je mění, trvale u ní musí být jiný zaměstnanec, který zajišťuje dohled, kolektivu se straní, mezi uživateli je oblíbená a má k ním kladný vztah.

10. Z potvrzení o ztrátě na výdělku soud zjistil, že zaměstnavatel žalobkyně [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec] dne 23. 2. 2016 pro účel pojistné události [číslo] vedené u [právnická osoba], potvrdil, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti v době od 31. 3. 2015 do 31. 1. 2016, celkem 151 pracovních dnů, zaměstnavatel ji vyplatil náhradu mzdy ve výši 2 872 Kč a na nemocenských dávkách jí byla vyplacena částka 82 333 Kč.

11. Z písemné komunikace žalobkyně, žalovaného a pojišťovny soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyhotovila dne 25. 4. 2016 dopis pro [právnická osoba], [IČO], v němž uplatnila nárok na bolestné a ztížení společenského uplatnění vycházeje z posudku MUDr. [jméno] [příjmení], lékaře [právnická osoba] v [obec]. Lékař určil bolestné diagnózou [anonymizována dvě slova] (pozn. dle číselníku diagnóz MKN-10 se jedná o traumatický šok) s počtem bodů 200 a ztížení společenského uplatnění, které stanovil částkou 1 806 619 Kč za posttraumatickou stresovou poruchu a rekurentní depresivní poruchu. Současně žalobkyně uplatnila nárok na náklady vypracování znaleckého posudku, jízdné do [obec], [obec], [obec] a [obec] a náklady na léky. [právnická osoba], [IČO], na výzvu žalobkyně reagovala dopisem ze dne 14. 6. 2016, v němž jí připomenula výplatu částky 18 750 Kč za bolestné vyplacenou dne 7. 11. 2014 a výplatu částky 37 406 Kč za ztrátu na výdělku vyplacenou dne 25. 5. 2015, nynější nárok za traumatický šok, ztížení společenského uplatnění a jízdné odmítla pro nepodložení zdravotní dokumentací a nevypracování posudku dle Metodiky Nejvyššího soudu. Zástupce žalobkyně reagoval emailem ze dne 14. 7. 2016, v němž vyzval pojišťovnu k vyjádření jejího požadavku na doplnění znaleckého posudku, totéž uvedl v dalším emailu ze dne 3. 8. 2016. Pojišťovna dopisem ze dne 28. 7. 2016 vyzvala zástupce žalobkyně k přepracování posudku MUDr. [jméno] [příjmení] dle Metodiky Nejvyššího soudu a k zaslání zdravotní dokumentace z [právnická osoba] Z emailová korespondence MUDr. [jméno] [příjmení] a pojišťovny ze dne 18. a 23. 9. 2016 bylo zjištěno, že dr. [příjmení] se ptal na správnou formulaci svého posudku, pojišťovna požadovala opět zaslání zdravotní dokumentace, z níž znalec vycházel, jím vypracovaný výpis nepovažovala za dostatečný a chtěla vysvětlit, jak znalec dospěl k částce 1 806 619 Kč. Z dopisů zástupce žalobkyně ze dne 30. 1. 2017 a 22. 2. 2017 soud zjistil, že zaslal pojišťovně potvrzení o ztrátě na výdělku žalobkyně za dobu od 31. 3. 2015 do 31. 1. 2016 a doklady o jízdách žalobkyně za zdravotní péčí, druhým dopisem zaslal pojišťovně doplněný znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení]. Pojišťovna emailem ze dne 22. 5. 2017 potvrdila, že posudek obdržela, nadále požadovala zaslání výpočtu nemateriální újmy žalobkyně z webového rozhraní a zdravotní dokumentaci, z níž znalec vycházel. Z dopisů zástupce žalobkyně ze dne 26. 4. 2017 a 1. 6. 2017 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě bolestného ve výši 50 256 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 1 806 619 Kč, ztráty na výdělku za dobu od 31. 3. 2015 do 31. 1. 2016 ve výši 44 051 Kč a nákladů na jízdné, léky a zdravotní posudky, vše v celkové výši 1 930 864 Kč se splatností do 15. 5. 2017, resp. do 19. 6. 2017. Dopisy byly zaslány na dvě různé adresy bydliště žalovaného.

12. Z jízdních a nákupních dokladů soud zjistil, že žalobkyně zaplatila dne 27. 2. 2016 za vypracování znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] částku 12 100 Kč, dne 6. 3. 2016 za konzultaci k znaleckému posudku také částku 12 100 Kč, dne 30. 9. 2015 za zprávu od MUDr. [jméno] [příjmení] pro právní účely částku 200 Kč, za nákupy v lékárnách v červnu 2015 částku 251,26 Kč, v dubnu a květnu 2015 částky 176 Kč a 339 Kč, dne 5. 10. 2015 částku 2x 291,76 Kč a 121 Kč a jízdné dne 12. 10. 2015 na trase [obec] [obec] a zpět vlakem ČD za 1 240 Kč, 4xMHD po 32 Kč, 4x18 Kč, celkem 1 440 Kč, dne 27. 10. 2015 na trase [obec] [obec] a zpět spolu s manželem vlakem Student Agency, zpět se vracel do [obec] jen manžel, žalobkyně jela zpět až 2. 12. 2015 za 228 Kč, MHD 3x18 Kč a 3x24 Kč, celkem 1 140 Kč, dne 18. 12. 2015 na trase [obec] [obec] vlakem Student Agency za 363 Kč, dne 21. 2. 2016 na trase [obec] [obec a číslo] Kč, zpět 2x75 Kč, 4xMHD po 14 Kč, celkem 396 Kč (cestovala s manželem), dne 27. 2. 2016 na trase [obec] [obec] 210 Kč (dva dospělý), zpět 2x120 Kč, 4xMHD po 14 Kč, celkem 506 Kč (cestovala s manželem) a dne 6. 3. 2016 na trase [obec] [obec] a zpět 218 Kč a 240 Kč, 4x MHD po 14 Kč, celkem 514 Kč (cestovala s manželem). Celkem doložené doklady prokázaly útratu částky 29 938,02 Kč.

13. Ze zprávy [právnická osoba], [IČO] a pojistné smlouvy soud zjistil, že žalovaný jako vlastník a provozovatel s pojišťovnou uzavřel 29. 6. 2013 pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka]. Ke dni 30. 9. 2014 byla smlouva účinná.

14. Z řidičského průkazu žalobkyně soud zjistil, že byl vydán pro skupiny B a B1 dne 25. 11. 2004, platný je na dobu od 3. 2. 2016 do 3. 2. 2026.

15. Ze zprávy Policie ČR ze dne 21. 12. 2018 soud zjistil, že v evidenci se vede jen jedna dopravní nehoda, jejímž účastníkem byla žalobkyně, jedná se o nehodu ze dne 30. 9. 2014 v [obec] (tj. projednávaná věc).

16. Z rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 15. 3. 2019, soud zjistil, že manželství [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně], rozené [příjmení], uzavřené dne [datum] v [obec], bylo rozvedeno. Rozvodu se domáhal manžel s odůvodněním, že manželství účastníků neplní svou funkci, kdy více než šest měsíců spolu účastníci nežijí jako manželé, z manželství se narodily již zletilé děti [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], k žalobě byla připojena dohoda týkající se vypořádání majetkových poměrů, bydlení manželů a případného výživného pro dobu po rozvodu, manželka s návrhem na rozvod manželství souhlasila a k návrhu se připojila. Manželé spolu nežili od ledna 2018 a žádný z manželů neměl zájem na obnovení jejich společného soužití. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

20. Bolestné dle části B Metodiky NS ohodnotili ústavní znalci 75 body za podvrtnutí a natažení krční páteře (S 134, 30 bodů), podvrtnutí a natažení zápěstí oboustranně (S 635, 2x20 bodů) a zhmoždění prstu ruky bez poškození nehtu (S 600, 5 bodů). Při hodnotě bodu ve výši 251,28 Kč činila hodnota bolestného částku 18 846 Kč.

21. Ztížení společenského uplatnění ústavní znalci stanovili ke dni ustálení zdravotního stavu, který stanovili dnem 31. 3. 2015 (oproti znalci [příjmení], který uvedl den 6. 3. 2016). V následném doplnění posudku den ustálení zdravotního stavu nezměnili. Výši odškodnění v původním posudku stanovil ústav částkou 2 273 964 Kč vycházeje z rámcové částky 10 274 400 Kč. V doplnění ústav výši odškodnění stanovil částkou 1 811 894 Kč, tj. o 462 070 Kč méně, vycházeje ze stejné rámcové částky 10 274 400 Kč. Modifikační koeficient ústav neuplatnil. Procentní vyjádření omezení žalobkyně ústav určil hodnotou 22,13 % v původním posudku a hodnotou 17,64 % v doplnění. Ústav shledal u žalobkyně poškození u celkem 49 domén v původním posudku, v doplnění počet postižených domén redukoval na 47. Na škále od 0 do 4 hodnotil v původním posudku nejtěžší poškození u domény [anonymizováno 5 slov] a [anonymizováno 5 slov], a to stupněm kvalifikátoru 3. V doplnění posudku ponechal ve stupni kvalifikátoru 3 již jen domény D770 Intimní vztahy a D920 Rekreace a volný čas. Hodnota kvalifikátoru byla ponížena u celkem 17 domén, pouze jednou byla těžká obtíž (stupeň 3) snížena na středně těžkou (stupeň 2), ve zbývajících případech znalci snížili středně těžkou obtíž na lehkou obtíž nebo u stejného stupně kvalifikátoru snížili jeho procentní hodnotu. Ústav neshledal původně ani následně možnost použití facilitátorů u kterékoliv domény. V rámci druhého doplnění původního posudku již znalci ponechali redukované výsledky svého zkoumání nepozměněny. K námitkám vedlejšího účastníka uvedli, že i užívání léků SSRI, které měla žalobkyně odmítnout, by nevedlo k ovlivnění výsledků léčby. U posuzované došlo k rozvoji PTSD právě po nehodě ze dne 30. 9. 2014, následující dopravní nehoda se udála již za stavu chonifikované PTSD a z dlouhodobého hlediska nevedla k dalšímu zhoršení stavu. Žalobčin zdravotní stav před nehodou dne 30. 9. 2014 byl dobrý, nebylo zjištěno, že by se psychiatricky léčila již před dnem 30. 9. 2014 Zdravotní stav žalobkyně před datem 30. 9. 2014 neměl dle ústavních znalců vliv na současný stav a na hodnocení ztížení společenského uplatnění. Neexistuje příčinná souvislost stavu žalobkyně s jinou dopravní nehodou. K redukci stupně obtíží u jednotlivých domén či rovnou k vyškrtnutí postižení u dané domény znalci přistoupili po nové diskuzi a srovnání s obdobnými případy PTSD s tím, že stav žalobkyně není pevně dán a vyvíjí se. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

28. Soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti. Potřeba provedení dalších důkazů nevznikla, neboť provedeným dokazováním byl skutkový stav zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Soud přihlédl i k tomu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Podle § 118b o. s. ř. účastníci uvedli všechny skutečnosti rozhodné pro posouzení věci a označili všechny důkazy k jejich prokázání do skončení prvního jednání ve věci a byli poučeni o koncentraci řízení. Později uvedené skutečnosti a označené důkazy byly doplněním skutečností a důkazů již uvedených do okamžiku koncentrace řízení. Důkazy soud hodnotil z hlediska jejich pravdivosti, věrohodnosti a zákonnosti. Uvedená kritéria byla u všech provedených důkazů splněna, neboť nebylo o žádném z důkazů zjištěno, že byl získán způsobem odporujícím zákonu a současně vůči žádnému z provedených důkazů nebyla zpochybněna jeho pravdivost či věrohodnost. Ve vztahu k dokazování listinou má účastník možnost popřít pravost listiny, tj. tvrdit, že listina nepochází od vystavitele, nebo popřít správnost (pravdivost) listiny, tj. tvrdit, že listina neobsahuje pravdivou výpověď o relevantních skutečnostech. K podání důkazu je způsobilá pouze taková listina, která je pravá a správná. Pokud druhá procesní strana nepravost či nesprávnost listiny nenamítne, jde o konkludentní doznání její pravosti a správnosti. Při důkazu výpovědí svědka soud vyhodnocuje věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň k okolnostem, jež provázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů, tj. do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují. Posouzení uvedených hledisek poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti prokazovaných skutečností. Žalobkyně ani žalovaný, potažmo vedlejší účastník na straně žalovaného, v průběhu řízení námitky vůči pravosti, pravdivosti či zákonnosti provedených důkazů nevznesli. Procesní obrana žalované strany spočívala ve zpochybňování odborných znaleckých závěrů ve smyslu hledání příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a stavem žalobkyně, nikoliv ve zpochybňování původu a obsahu listin, či věrohodnosti slyšených svědků a žalobkyně. Rozpor mezi zjištěným obsahem důkazních listin a obsahem výpovědí svědků nebyl v řízení zjištěn. Slyšení svědci měli k žalobkyni kladný či neutrální vztah, žalovaného neznali. Vypovídali určitě, srozumitelně, bez vnitřních rozporů. Svědci jako blízké osoby, tak i svědci k žalobkyni pouze v kamarádském vztahu, vypovídali o relevantních skutečnostech obdobně, vzájemně se doplňovali. Vlastní zájem žádného svědka na výsledku řízení nebyl zjištěn. Znalecké posudky soud hodnotil podle § 132 o. s. ř., jako jedny z řady provedených důkazů. Při hodnocení soud zjišťoval, zda posudek je náležitě odůvodněn, má podklad v obsahu nálezu, zda znalec vyčerpal úkol, který mu byl zadán, zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení a zda závěry posudku jsou podloženy výsledky řízení, a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Pochybnosti o věcné správnosti odborných závěrů vznikly u posudku MUDr. [jméno] [příjmení] Tyto nebyly odstraněny ani vysvětlením znalce, proto byla zadána revize a vypracování nového znaleckého posudku znaleckému ústavu. Posudek znaleckého ústavu splnil všechny shora uvedené formální požadavky na správnost posudku. K odborným závěrům ústavního posudku byly vzneseny ze strany vedlejšího účastníka námitky stran jejich správnosti a úplnosti, námitky byly zapracovány do dvou doplnění ústavního posudku. Následně vznesené další námitky vedlejšího účastníka rozváděly do dalších podrobností námitky již dříve vznesené a ústavem zodpovězené, proto soud po slyšení znalce k dalšímu doplnění posudku nepřistoupil z důvodu jeho nadbytečnosti.

29. Po provedeném dokazování dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně byla dne 30. 9. 2014 jako cyklistka účastníkem dopravní nehody, při níž ji žalovaný jako řidič svým motorovým vozidlem srazil. Soud usnesením č. j. [číslo jednací], plná moc 2. 6. 2015, rozhodl o tom, že žalovaný měl spáchat přečin ublížení na zdraví dle § 148 odst. 1 trestního zákona, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno se zkušební dobou na dva roky, o náhradě škody nebylo rozhodováno, žalovaný se následně osvědčil. Spoluvina žalobkyně na dopravní nehodě nebyla zjištěna. Žalobkyně při nehodě utrpěla fyzické zranění kvalifikované jako podvrtnutí a natažení krční páteře, podvrtnutí a natažení zápěstí oboustranně a zhmoždění prstu ruky bez poškození nehtu. Žalobkyně počínaje dnem nehody začala trpět i psychickými obtížemi. V péči psychiatrické ambulance se ocitla poprvé ve svém dosavadním životě od 31. 3. 2015 a je evidována dosud. Byla vedena zprvu pro depresivní reakci v rámci poruchy přizpůsobení, poté pro posttraumatickou stresovou poruchu. Přes provedené intervence (opakovaná vyšetření RTG, EEG, CT, medikace, rehabilitace, hospitalizace na psychiatrickém oddělení [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] v [obec] v době od 18. 8. 2015 do 9. 9. 2015, hospitalizace v Národním ústavu duševního zdraví v [obec] v době od 9. 11. 2015 do 2. 12. 2015 a v době od 7. 15. 2015 do 18. 12. 2015, hospitalizace na psychiatrickém oddělení [anonymizována dvě slova] [obec] v době od 7. 7. 2017 do 27. 7. 2017, hospitalizace na psychiatrickém oddělení [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] v [obec] v době od 7. 11. 2018 do 27. 11. 2018, hospitalizace na interním oddělení [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] v [obec] v době od 6. 2. 2019 do 8. 2. 2019) se onemocnění žalobkyně nepodařilo příznivě ovlivnit. Posttraumatická stresová porucha u ní dospěla do chronického stádia, které vykazuje symptomy přetrvávající změny osobnosti po katastrofické události. Tato diagnóza je definována jako porucha osobnosti a chování v dospělosti, které vznikly po katastrofickém nebo extrémně dlouhém stresu jedince, jehož osobnost byla dříve normální. V případě žalobkyně jde o hrozící možnost usmrcení. Příznaky změny osobnosti jsou u žalobkyně přítomny po dobu více jak dvou let. U žalobkyně má chronifikovaná forma posttraumatického stresového syndromu rozsáhlé negativní dopady. Funkční narušení, které nebylo přítomno před nehodou, se projevuje napříč sociální, vztahovou i pracovní oblastí a i oblastí fyzického zdraví. Její onemocnění podstatným způsobem snižuje kvalitu života, prognóza vývoje je nepříznivá, stav žalobkyně je nevratný. Lékařský tým znaleckého ústavu se jednoznačně shodl na závěru, že zdravotní stav žalobkyně před datem 30. 9. 2014 neměl vliv na její současný zdravotní stav a na hodnocení ztížení společenského uplatnění. Dle znalců neexistuje příčinná souvislost stavu žalobkyně s jinou dopravní nehodou. Antidepresiva a anxiolytika, která byla žalobkyni předepisována neuroložkou v době od července do listopadu 2011, užívala v souvislosti s bolestmi při potížích s karpálními tunely a šlo o běžný postup, psychiatrická péče nebyla poskytována, tato léčba v době před dopravní nehodou neměla na současný stav žalobkyně žádný vliv. Současný zdravotní stav žalobkyně se ustálil ke dni 31. 3. 2015. Žalobkyně byla ke dni dopravní nehody ve věku 40 let. Byla 22 let vdaná a měla dvě dospívající dcery. Žila semknutým rodinným životem, naplněným vzájemnou pospolitostí a společnými aktivitami, s manželem budovali rodinný dům. Po necelých pěti letech od nehody bylo manželství žalobkyně rozvedeno ke dni 15. 3. 2019 k návrhu manžela, který neunesl změnu osobnosti žalobkyně a našel si jinou partnerku. Žalobkyně postupně od nehody ztrácela zájem o volnočasové aktivity, jako byla cyklistika, výlety či zahradničení, omezovala kontakty s dřívějšími kamarádkami, zůstává pořád jen v bydlišti v domě, který ji dle dohody manželů zůstal ve vlastnictví, péči o domácnost zajišťuje jen v nezbytném rozsahu, izoluje se od vnějšího světa, do něhož vstupuje, jen když musí. Život zvládá pouze s podporou svých dcer, zejména mladší, která s ní trvale žije, kdy její rodina žalobkyni„ drží při životě“. Žalobkyně trpí neustávajícím strachem ze ztráty života, obává se dopravního provozu a maximálně se mu vyhýbá. Je zpomalená, nesoustředí se, má potíže s vnímáním okolního světa. Svůj stav si uvědomuje a stydí se za něj. Vztahy s muži nenavazuje, za dobu od rozchodu s manželem navázala jen jeden na popud dcery, s přítelem tráví jen občasné chvilky, o intimní život zájem trvale nemá. V době před nehodou byl intimní život pravidelnou a chtěnou součástí jejího života. Žalobkyně pracuje u stejného zaměstnavatele od 1. 6. 2012 na základě uzavřené pracovní smlouvy jako pracovník přímé obslužné péče, poměr je sjednán na dobu neurčitou. Od 1. 2. 2016 na základě posudku praktického lékaře byl pracovní úvazek zkrácen z 11 hodinových směn na 6 hodin denně, bez nočních směn a z nepřetržitého a nerovnoměrně rozloženého pracovního režimu přešla na jednosměnný provoz s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti. Od 25. 1. 2016 byl žalobkyni přiznán invalidní důchod I. stupně, od 3. 9. 2018 byl změněn na II. stupeň. Invalidita u žalobkyně vznikla ke dni 21. 1. 2016. V době od 31. 3. 2015 do 31. 1. 2016 pobírala dávky v nemoci, za prvních 14 dnů nemoci obdržela 2 808 Kč, její mzda od března do října 2015 činila 13 250 Kč měsíčně hrubého a od listopadu 2015 do ledna 2016 činila 13 580 Kč měsíčně hrubého. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti v době od 31. 3. 2015 do 31. 1. 2016, celkem 151 pracovních dnů, zaměstnavatel ji vyplatil náhradu mzdy ve výši 2 872 Kč a na nemocenských dávkách jí byla vyplacena částka 82 333 Kč. Dle aktuálního sdělení zaměstnavatele žalobkyně dokumentaci v práci nevede, zapisuje za pomoci druhé osoby pouze denní záznamy a provádí aktivizaci klientů, nepamatuje si jména klientů, má zpomalené psychomotorické tempo, zadrhává v řeči, má nejasné vyjadřování, projevuje nejistotu ve vystupování, trvá si na svých rozhodnutích a názorech a s nelibostí je mění, trvale u ní musí být jiný zaměstnanec, který zajišťuje dohled, kolektivu se straní, mezi klienty je oblíbená a má k nim kladný vztah. Za utrpěnou újmu žalovaný žalobkyni dosud zaplatil ze svých prostředků částku 10 000 Kč. Pojišťovna, u níž měl žalovaný sjednáno pojištění z odpovědnosti z provozu vozidla, vyplatila dne 7. 11. 2014 žalobkyni částku 18 750 Kč za bolestné a dne 25. 5. 2015 částku 37 406 Kč za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v trvání od 30. 9. 2014 do 8. 3. 2015. Žalobkyní vznesený nárok za traumatický šok, ztížení společenského uplatnění a jízdné odmítla pro nepodložení zdravotní dokumentací a nevypracování posudku dle Metodiky Nejvyššího soudu. Bolestné dle části B Metodiky Nejvyššího soudu ohodnotili ústavní znalci 75 body za podvrtnutí a natažení krční páteře (S 134, 30 bodů), podvrtnutí a natažení zápěstí oboustranně (S 635, 2x20 bodů) a zhmoždění prstu ruky bez poškození nehtu (S 600, 5 bodů). Při hodnotě bodu ve výši 251,28 Kč činila hodnota bolestného částku 18 846 Kč. Ztížení společenského uplatnění ústavní znalci stanovili ke dni ustálení zdravotního stavu, který stanovili dnem 31. 3. 2015. Výši odškodnění znalecký ústav stanovil částkou 1 811 894 Kč, vycházeje z rámcové částky 10 274 400 Kč. Modifikační koeficient znalecký ústav neuplatnil. Procentní vyjádření omezení žalobkyně ústav určil hodnotou 17,64 %. Ústav shledal u žalobkyně poškození u celkem 47 životních oblastí, tzv. domén. Na škále od 0 do 4 hodnotil nejtěžší poškození u domény [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a to stupněm kvalifikátoru 3. Ve zbývajících případech znalci určili poškození žalobkyně jako středně těžkou obtíž či lehkou obtíž, tj. stupni 2 a 1. Ústav neshledal možnost u kterékoliv domény k použití facilitátorů.

30. Skutečnost, že žalovaný byl v průběhu řízení v insolvenci, nemělo na řízení vliv, protože náhrada újmy na zdraví je pohledávkou za majetkovou podstatou, je tak uplatnitelná kdykoliv po dobu úpadku (§ 168 insolvenčního zákona) vůči osobě s dispozičním oprávněním, což dle § 229 insolvenčního zákona byl nadále žalovaný jako dlužník v oddlužení splátkovým kalendářem. Dle § 203 insolvenčního zákona se nárok za podstatou uplatní vůči dlužníkovi a není-li plněno dobrovolně, uplatní se nárok žalobou a nepůjde přitom o incidenční spor.

31. Nárok žalobkyně soud po právní stránce posoudil dle § 2910 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z“), dle něhož škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Z § 2910 o. z. plynou předpoklady pro vznik povinnosti nahradit újmu, které musí být naplněny. Těmi jsou protiprávní čin, škoda, příčinná souvislost mezi protiprávním činem a škodou a zavinění. Ohledně kritéria protiprávního činu soud věc hodnotil tak, že žalovaný svým jednáním zasáhl do absolutního práva, kterým je právo na zdraví, což je první skutková podstata dle § 2910 věta první o. z. Jednáním žalovaného byl porušen zákonný zákaz dle § 3 odst. 2 písm. a) o. z., dle něhož každý má právo na ochranu svého života a zdraví, potažmo § 81 odst. 1, 2 o. z., dle něhož ochrany požívají zejména život a zdraví člověka. Dle čl. 10 odst. 2 ústavního zákona č. 23/ 1991, kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Žalovaný svým jednáním zasáhl i do jiného práva, kterým bylo právo na bezpečí v silničním provozu, kdy porušil § 5 odst. 1 písm. b) a § 22 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a naplnil tak i druhou skutkovou podstatu dle § 2910 o. z. Za škodu způsobenou provozem motorového vozidla odpovídá jeho provozovatel podle § 2927 o. z., dle něhož kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Jde o odpovědnost objektivní. Řidič vozidla odpovídá za škodu podle § 2910 o. z. Okolnosti vylučující protiprávnost jednání žalovaného, jako je plnění zákonné povinnosti, zvláštní soukromoprávní oprávnění, svolení poškozené, svépomoc, nutná obrana nebo krajní nouze, v dané věci zjištěny nebyly. Žalovaný rovněž nezmínil okolnosti vylučující odpovědnost dle § 2913 odst. 2 o. z. (plnění smluvní povinnosti), v důsledku jejichž existence se mohl liberovat. Kritérium škody bylo v dané věci naplněno vznikem újmy na zdraví žalobkyně a vznikem skutečné škody v její majetkové sféře. Ohledně kritéria příčinné souvislosti soud učinil závěr, že újma na zdraví a na majetku žalobkyně nebyla způsobena jinak, než právě a pouze jednáním žalovaného. Při neexistenci tohoto jednání by újma nevznikla. Příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a škodou žalobkyně byla zjištěna jednoznačně na základě znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem, k jehož formálnímu ani obsahovému vypracování neměl soud námitky. Posttraumatická stresová porucha žalobkyně je důsledkem dopravní nehody zaviněné žalovaným, kdy její předchozí zdravotní stav nebo následující dopravní nehoda neměli na zjištěné poškození vliv. Ústav neustoupil od svých závěrů ani po tlaku vedlejšího účastníka na změnu hodnocení stavu žalobkyně, provedenou redukci mezi první a druhou verzí svého posudku o 4,49 procentního bodu následně logicky zdůvodnil prostřednictvím vyjádření člena znaleckého týmu nabytím nových poznatků v dalších znaleckých případech stejných diagnóz s tím však, že jejich redukovaný závěr o rozsahu poškození žalobkyně je konečný a není prostor jej již nadále měnit. Existence příčinné souvislosti tak byla v řízení postavena najisto s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2490/2012 ze dne 9. 1. 2013 Poslední kritérium – zavinění - je nutný předpoklad u obou skutkových podstat dle § 2910 o. z. V § 2911 o. z je upravena vyvratitelná právní domněnka o tom, že škůdce zavinil škodu z nedbalosti. Tato domněnka v řízení vyvrácena nebyla, v dané věci šlo o nedbalost vědomou (culpa luxuria), kdy škůdce sice škodu způsobit nechce, ví však, že jej způsobit může a bez přiměřených důvodů spoléhá na to, že se tak nestane. Požadavek„ přiměřených důvodů“ je hodnocen objektivně, tzn. ne tak, jak je subjektivně chápe škůdce, ale soud bere za relevantní znalosti a schopnosti každé rozumně se chovající osoby. Existenci spoluúčasti žalobkyně na vzniklé újmě (§ 2918 o. z.) žalovaný netvrdil.

32. Na základě uvedeného hodnocení bylo možno uzavřít, že na straně žalovaného vznikla povinnost nahradit žalobkyni vzniklou újmu na zdraví i škodu na majetku. Je třeba rozlišovat mezi právem poškozeného na náhradu vzniklé škody proti škůdci a specifickým právem poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce proti pojistiteli odpovědnosti škůdce podle § 6 zákona č. 168/1999 Sb. Právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce je originárním právem založeným zvláštními právními předpisy, které – byť je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem – nemá povahu nároku na náhradu škody. Pojistitel se nestává osobou odpovědnou za škodu namísto škůdce a plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, nýbrž pojistným plněním. V dané věci vystupoval pojistitel na straně žalovaného, samostatně žalován nebyl. Tzv. vedlejší intervence dle § 93 o. s. ř. je procesní institut, pomocí kterého může do sporného řízení vstoupit třetí osoba jako vedlejší účastník. Smyslem je umožnit subjektům, o jejichž právech a povinnostech se v řízení sice nerozhoduje, ale které mají na výsledku řízení právní zájem, tedy, že výsledek řízení se těchto osob bezprostředně dotkne, aby mohly svou aktivní účastí na tento výsledek působit. Žalovaný byl v okamžiku dopravní nehody pojištěn u vedlejšího účastníka z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla dle § 3 zákona č. 168/1999 Sb., tím byl dán právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Podle § 2951 odst. 1, 2 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Podle § 2960 o. z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Podle § 2962 odst. 1 o. z. se náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu. Žalobkyně si nárokovala bolestné, ztížení společenského uplatnění, náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů spojených s péčí o zdraví.

33. V případě bolesti je myšlena bolest fyzická. Psychická bolest patří pod duševní útrapy. Jsou-li bolesti trvalým následkem poškození zdraví, odškodňují se v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění. Vznik bolesti se váže k akutní fázi bolestivého stavu, výši bolestného lze vyčíslit až v době stabilizace bolesti. Bolest vzniká při samotné škodné události, při léčení, při odstraňování následků újmy na zdraví. Hodnotí se samostatně každý bolestivý stav, který je v příčinné souvislosti se škodnou událostí a hodnoty se sčítají. Hodnotícím kritériem je jak intenzivní je bolest a jak dlouho trvá, a její opakování. O tom musí učinit závěr znalec z příslušného lékařského oboru. Hodnota bodu se odvozuje od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikla bolest. Vznikla-li bolest v roce 2014, tak je to částka 251,28 Kč. Přehled bolestí je v části B Metodiky Nejvyššího soudu (dále také jen„ Metodika NS nebo metodika“). Ohledně zmíněné Metodiky NS nutno uvést, že občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ji dne 12. 3. 2014 vzalo na vědomí a doporučilo soudům, aby při aplikaci § 2958 o. z. tuto používaly. Dne 14. 4. 2014 byla Metodika NS zveřejněna na internetových stránkách Nejvyššího soudu a pod Rc 63/14 byla vydána též ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejde o právní předpis, ale postup, jak by se mělo při neexistenci zákonného předpisu k odčinění přistupovat v zájmu naplnění principu legitimního očekávání a právní jistoty. Záštita představiteli Nejvyššího soudu dává metodice neformální sílu potřebnou pro její respektování nižšími soudy. Metodika NS pro účely odškodnění bolesti z části využívá systém plynoucí z vyhlášky č. 440/2001 Sb., zrušené ke dni 1. 1. 2014, zejména pro podrobně rozpracovanou klasifikaci bolestivých stavů podle postižení jednotlivých orgánů či částí těla a vyjadřující míru bolesti jako tělesného a duševního strádání v souvislosti se zásahy do zdraví. Smyslem náhrady za bolest je odškodnit nikoliv jen čistě samotný bolestivý stav, nýbrž i diskomfort, stres či obtíže spojené s utrpěnou zdravotní újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách. Hodnota jednoho bodu bolestného činila dle metodiky v roce 2014 částku 251,28 Kč (jedno procento hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku vzniku bolesti). Bolestné dle části B Metodiky NS ohodnotili ústavní znalci 75 body za podvrtnutí a natažení krční páteře (S 134, 30 bodů), podvrtnutí a natažení zápěstí oboustranně (S 635, 2x20 bodů) a zhmoždění prstu ruky bez poškození nehtu (S 600, 5 bodů). Při hodnotě bodu ve výši 251,28 Kč činila hodnota bolestného částku 18 846 Kč. Znaleckým ústavem zjištěné diagnózy byly předmětem plnění vedlejšího účastníka ve výši 18 750 Kč v době již před podáním žaloby. Žalobkyně požadovala plnění ve výši 50 256 Kč vycházeje z nesprávného posouzení prvního znalce, proto jí byla přiznána částka již jen 96 Kč, ve zbytku by byla žaloba ohledně bolestného zamítnuta, nevzala-li by žalobkyně v tomto rozsahu žalobu zpět. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. bylo řízení ohledně bolestného ve výši 50 160 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 20. 7. 2017 do zaplacení zastaveno.

34. V případě ztížení společenského uplatnění jde o procentní vyjádření ztráty životních příležitostí (lepší budoucnosti) ve škále 0 – 100 % pro jednotlivé položky v devíti oblastech společenského zapojení. Není to náhrada škody, tou je majetková újma. Slouží ke zmírnění strádání, není účelem uvedení poškozeného do stavu před poškozením. Východiskem jsou aktivity a styl života postiženého před ublížením na zdraví a jeho posouzení v porovnání se stavem, který se ustálil po proběhnuvší léčbě. Jde o projev trvalých následků, které mají negativní vliv na další život. Škůdce neomlouvá, že poškozený měl predispozice ke vzniku újmy. Trvalé následky jsou jak fyzické tak psychické. Metodika NS oproti bolestnému u ztížení společenského uplatnění vytvořila nový systém, který vedle odborného lékařského zatřídění újmy zohledňuje i lépe definovaný a zdravotní újmě přiřazený rozsah postižení (omezení) jednak ve vztahu k průměrnému (obvyklému) poškozenému, a to zejména z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, tj. všech oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit a naplnit tak zákonem předvídanou podmínku„ lepší budoucnosti“, jednak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu. Východiskem nového přístupu k hodnocení závažnosti ztížení společenského uplatnění je Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (dále též jen„ MKF“), vypracovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Jedná se o celosvětově uznávanou a používanou systematiku trvalých zdravotních újem, vycházející z roztřídění postižení podle tělesných struktur a funkcí, jdoucí ovšem důsledněji do vystižení dopadů těchto újem na schopnosti poškozeného vykonávat běžné životní aktivity. Pro účely určení výše náhrady za trvalé zdravotní následky lze využít 3. část (komponentu) nazvanou Aktivity a participace. Předností MKF je propracovaná struktura a důraz na určení stupně omezení funkčních schopností postiženého, a to s přihlédnutím k jeho zhoršenému zdravotnímu stavu tak, aby bylo zohledněno zhoršení oproti předchozímu stavu. Tento systém vylučuje potíže s nežádoucím zdvojováním téhož postižení pod různými položkami a zároveň tím, že přiřazuje jednotlivým funkčním potížím určitý stupeň závažnosti (podpořený i procentní škálou), dobře vystihuje touto formou rozsah postižení. MKF umožňuje zjistit velmi plastický obraz nejen funkčních tělesných postižení, nýbrž i jejich praktický dopad do všech sfér života poškozeného, kódovaných v devíti kapitolách. Stupeň závažnosti trvalého zdravotního postižení je pojat jako procentní vyjádření ztráty životních příležitostí (lepší budoucnosti) ve škále 0 – 100 % pro jednotlivé položky (domény) v devíti oblastech společenského zapojení. Těmi jsou kapitola 1. Učení se a aplikace znalostí, kapitola 2. Všeobecné úkoly a požadavky, kapitola 3. Komunikace, kapitola 4. Pohyblivost, kapitola 5. Péče o sebe, kapitola 6. Život v domácnosti, kapitola 7. Mezilidská jednání a vztahy, kapitola 8. Hlavní oblasti života, a kapitola 9. Život komunitní, sociální a občanský. Stav poškozeného se hodnotí v rámci komponenty aktivity a participace ve dvou kategoriích – tzv. kapacita a výkon. Jde o zjištění celkové ztráty potenciálu poškozeného bez kompenzačních pomůcek (facilitátorů), a to v plném rozsahu všech domén (položek) kapacity. Nehodnotí se aktuální kapacita, nýbrž její snížení oproti předúrazovému stavu (tzv. předchorobí). Vzhledem k tomu, že náhrada za ztížení společenského uplatnění má být odškodněním reálného vyřazení ze společenského života a že má zároveň motivovat ke znovu začlenění poškozeného do společnosti, je namístě přihlédnout k tomu, že výkon může být ohodnocen nižším stupněm či procentem omezení, používá-li poškozený facilitátor uvedený v kapitole 1. komponenty faktory prostředí (produkty a technologie – pomůcky, nástroje, vybavení nebo technický systém, používaný zdravotně postiženou osobou, nebo speciálně vyrobené nebo obecně dostupné, které předcházejí, kompenzují, monitorují, uvolňují nebo neutralizují – ISO 9999 – technické pomůcky pro zdravotně postižené). Kvalifikátor výkonu by měl být použit tam, kde se liší od stupně či procenta omezení kapacity, a to za pomoci uvedených pomůcek, jsou-li standardně dostupné či již byly prokazatelně poškozenému zajištěny škůdcem, tehdy se použije průměr obou kvalifikátorů. Výjimkou je použití léků a doplňků, kde se kapacita posuzuje s užívanou medikací. Kvalifikátory se použijí ve stupni omezení podle škály stupňů od 0 do 4. Stupeň 0: žádná obtíž (nepřítomná, zanedbatelná, 0 – 4 %) – osoba nemá a nepociťuje žádný problém, stupeň 1: lehká obtíž (mírná, nízká, 5 – 24 %) – problém je přítomen méně než 25 % času s intenzitou, kterou může osoba tolerovat (je dobře snesitelný), a který se stal zřídka během posledních 30 dní, stupeň 2: středně těžká obtíž (zřetelná větší, 25 – 49 %) – problém je přítomen méně než 50 % času s intenzitou, která zasahuje do každodenního života (je zřetelný), a který se děje občas během posledních 30 dní, stupeň 3: těžká obtíž (vysoká, extrémní, 50 – 95 %) – problém je přítomen více než 50 % času s intenzitou, která částečně rozvrací každodenní život osoby (značně velký), a který se děje často během posledních 30 dní, stupeň 4: úplná obtíž (úplná, 96 – 100 %) – problém je přítomen více než 95 % času s intenzitou, která zcela rozvrací každodenní život osoby (obtíže jsou nesnesitelné nebo je funkce nemožná), a který se děje každý den během posledních 30 dní. V dané věci byl pro účel co nejpřesnějšího stanovení stupně kvalifikátoru u jednotlivých domén zjištěn skutkový stav týkající se poměrů žalobkyně před a po nehodě dostatečně z výpovědí svědků i samotné žalobkyně, kdy obsah její první i druhé výpovědi provedené v rozmezí více jak tří let se shodoval s tím, co vypověděla znalcům v rámci jejich vlastního odborného šetření. Metodika Nejvyššího soudu určila výchozí rámcovou částku, vyjadřující pomyslné 100% vyřazení poškozeného ze společenského života, tato je vyjádřena pomocí 400násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, tj. kdy je možno přistoupit k vyčíslení náhrady. Konkrétně to byla částka 10 051 200 Kč, ustálil-li se zdravotní stav v roce 2014, částka 10 274 400 Kč pro rok 2015 a částka 10 586 800 Kč pro rok 2016. Procentní podíl (odpovídající zjištěnému stupni omezení poškozeného) z výchozí rámcové částky představuje základní ohodnocení náhrady nemateriální újmy při trvalých zdravotních následcích (zejména odčinění morální újmy vzniklé zásahem do tělesné integrity, frustrace z trvalého poškození tělesných orgánů, stresu a vypětí z překonávání nastalých obtíží, pozbytí ztráty životních příležitostí a možností, včetně abstraktní ztráty možností pracovního uplatnění a zapojení se do dalších životních činností) a je proporcionálním vyjádřením ztráty průměrného potenciálu pro určitý typ postižení. Nejde o náhradu škody (majetkové újmy), tato je hrazena zejména prostřednictvím ztráty na výdělku či nákladů péče o zdraví, osobu či domácnost poškozeného. Individuální přístup a zohlednění zvláštností každého jednotlivého případu předpokládá, že takto zjištěná částka základního ohodnocení může být modifikována výjimečnými okolnostmi, a to zejména a) věkem, b) ztrátou skutečně výjimečné lepší budoucnosti a c) důvody vyjmenovanými demonstrativně v § 2957 o. z. Významnou okolností, kterou samotné ocenění podle domén aktivit a participací povětšinou nezohledňuje, je věk, v němž trvalé následky nastanou. Vzhledem k tomu, že vrcholu sil i intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku od 45 do 55 let, je na místě základní částku stanovenou shora popsaným postupem zvýšit přibližně o 10 % ve věku 35–44 let, o 20 % ve věku 25–34 let a o 30– 35 % ve věku 0–24 let. Oproti tomu lze náhradu snížit přibližně o 10 % ve věku 55–69 let a o 20 % od 70 let výše. Výjimečné zapojení do společenských aktivit je namístě zohlednit zvýšením základní částky až do 10 %, je-li nadprůměrné, až do 20 %, je-li výjimečně intenzivní, a až do 30 %, je-li zcela mimořádné. Náhrada se snižuje až o 10 %, je-li zapojení podprůměrné, a až o 20 %, není-li prakticky žádné. Přihlédnutí k výjimečným okolnostem vyjmenovaným v § 2957 o. z. není možné pro jejich předpokládanou šíři a variabilitu vyjádřit konkrétními pojmy ani jim přiřazenými procentními pásmy, je proto ponecháno zcela na úvaze soudu s doporučením, aby po celkovém výsledném zvýšení beroucím v úvahu všechny tři zmíněné kategorie nepřesahovala náhrada dvojnásobek částky. V případě žalobkyně ztížení společenského uplatnění ústavní znalci určili ke dni ustálení zdravotního stavu, který stanovili dnem 31. 3. 2015. Výši odškodnění znalecký ústav stanovil částkou 1 811 894 Kč, vycházeje z rámcové částky 10 274 400 Kč a procentního hodnocení poškození ve výši 17,64 %. Modifikační koeficient znalecký ústav neuplatnil. Neučinil tak ani soud vycházeje ze zjištění, že ačkoliv dopravní nehoda zanechala na žalobkyni negativní vliv, šlo i přesto o běžnou situaci plynoucí ze života, bez přítomnosti úmyslu a diskriminace, a v té souvislosti soud ani věk žalobkyně (40 let) nepoužil za účelem navýšení. Soud proto žalobkyni přiznal právo na částku 1 811 894 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 20. 7. 2017 do zaplacení.

35. V případě náhrady za ztrátu na výdělku právo vznikne, pokud je poškozený uznán práce neschopným v důsledku újmy na zdraví, a zaniká ukončením pracovní neschopnosti nebo přiznáním invalidního důchodu (což u žalobkyně se stalo až ke dni 6. 2. 2016, přičemž požadovala náhradu jen do 31. 1. 2016). Dočasná pracovní neschopnost je upravena v § 55 z. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, dle § 26 odst. 1 zákona podpůrčí doba trvá nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku neschopnosti, dle § 27 zákona lze prodloužit výplatu nemocenské, a to nejdéle po dobu dalších 350 dnů. Dle § 57 zákona o pracovní neschopnosti rozhoduje ošetřující lékař. Výše náhrady je rozdíl mezi průměrným hrubým výdělkem před poškozením a tím, co bylo vyplaceno podle jiných právních předpisů, tj. nemocenské dávky dle zákona č. 187/2006 Sb. a dávky vyplacené zaměstnavatelem prvních 15 dnů neschopnosti (§ 192 zákoníku práce). Nutno je odečíst i náhradu vyplacenou pojišťovnou v případě, kdy pracovník je pojištěn pro případ pracovní neschopnosti. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti v době od 31. 3. 2015 do 31. 1. 2016, celkem 151 pracovních dnů. Pracovní neschopnost žalobkyně byla v příčinné souvislosti s poškozením zdraví utrpěném v důsledku předmětné dopravní nehody. Zaměstnavatel ji vyplatil náhradu mzdy ve výši 2 872 Kč a na nemocenských dávkách jí byla vyplacena částka 82 333 Kč, pojistné jí žádné vyplaceno nebylo, průměrný hrubý výdělek žalobkyně v uvedeném období nebýt nemoci činil částku 129 256 Kč (násobek 151 dnů a průměrných hrubých výdělků ve výši uvedené v odstavci 9. tohoto rozsudku). 129 256 Kč mínus 82 333 Kč mínus 2 872 Kč je částka 44 051 Kč, kterou žalobkyně žalobou také uplatnila a v tomto rozsahu ji byla přiznána.

36. Žalobkyni vznikla i škoda skutečná v podobě nákladů na vypracování posudku, jízdného do zdravotnických zařízení a nákupu předepsaných léků. Nárok na skutečnou škodu má poškozený dle § 2952 o. z. Mezi účastníky byl základ i výše majetkové újmy nesporný. Soud proto žalovanému uložil částku 29 938 Kč žalobkyni zaplatit.

37. Žalovanému byla souhrnně uložena povinnost k úhradě částky 1 875 979 Kč. Je tvořena součtem částky 96 Kč za bolestné, částky 1 811 894 Kč za ztížení společenského uplatnění, částky 44 051 Kč za náhradu za ztrátu na výdělku a částky 29 938 Kč za skutečnou škodu. Výsledek ve výši 1 885 979 Kč byl snížen o 10 000 Kč v důsledku zpětvzetí žaloby bez specifikace, kterého z nároků se částka týká. Splatnost žalované částky ohledně bolestného, ztížení společenského uplatnění, náhrady za ztrátu na výdělku i skutečné škody nastala na základě výzvy žalobkyně adresované žalovanému s lhůtou splatnosti do 15. 5. 2017. Dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení s plněním dluhu vůči žalobkyni. Pokud pak žalovaný nezaplatil žalobkyni částku dluhu řádně a včas, ocitl se dle § 1968 věty první o. z. v prodlení a je podle § 1970 věty první o. z. povinen platit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky, výše úroku k prvnímu dni prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila nárok až od podání žaloby, tj. ode dne 20. 7. 2017. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni zaplatil žalovanou částku s příslušenstvím specifikovaným v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. Vedlejšímu účastníkovi z podstaty jeho procesního postavení nelze uložit povinnost k plnění. Lze mu pouze uložit zaplatit náklady řízení a to společně a nerozdílně s žalovaným, kterého v řízení podporoval.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný, která byl procesně převážně neúspěšný, je povinen společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady na uplatnění svého práva v celkové výši 68 248 Kč. Částka je tvořena odměnou advokáta ve výši 49 600 Kč za 16 úkonů právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 3. 11. 2017 (reakce na procesní obranu vedlejšího účastníka), 30. 3. 2020 (vyjádření k výzvě soudu k zaslanému znaleckému posudku), 29. 6. 2020 (vyjádření k výzvě soudu k zaslanému prvnímu doplnění znaleckého posudku) a 25. 11. 2020 (vyjádření k výzvě soudu k zaslanému druhému doplnění znaleckého posudku) a účast u jednání ve dnech 18. 10. 2018, 4. 12. 2018, 14. 3. 2020, 26. 1. 2022 a 10. 6. 2022, kdy pouze poslední jednání nepřesahovalo délku dvou hodin. Při určení tarifní hodnoty odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), soud v souladu se stávající judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1901/2018, 25 Cdo 3771/2020, či 25 Cdo 2515/2021) aplikoval pro účel výpočtu odměny ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a v projednávané věci odměnu určil z paušální tarifní hodnoty 50 000 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby tak činila částku 3 100 Kč, za 16 úkonů celkem částku 49 600 Kč Náklady byly dále tvořeny náhradou hotových výdajů advokáta za 16 úkonů právní služby vždy po 300 Kč za jeden úkon dle § 13 advokátního tarifu, celkem 4 800 Kč, náhradou jízdného k jednání a zpět ve dnech 6 18. 10. 2018, 4. 12. 2018, 14. 3. 2020, 26. 1. 2022 a 10. 6. 2022 ve vzdálenosti 30 km z [obec] do [obec] a zpět vozidlem [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 6,6 l /100 km benzinu Natural 95, sazba základní náhrady za 1 km jízdy a cena paliva byla v roce 2018 stanovena vyhláškou č. 463/2017 Sb., v roce 2020 vyhláškou č. 358/2019 Sb. a v roce 2022 vyhláškou č. 511/2021 ve znění ke dni 26. 1. 2022 a ke dni 10. 6. 2022, každá ze dvou jízd v roce 2018 byla hodnocena částkou 185 Kč, jedna jízda v roce 2020 částkou 189 Kč a jízdy v roce 2022 částkou 215 Kč a 229 Kč, celkem za všechny jízdy částkou 1 003 Kč. Současně byla přiznána i náhrada promeškaného času v délce deseti půlhodin po 100 Kč za jednu dle § 14 advokátního tarifu, celkem 1 000 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 11 845 Kč. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 60 160 Kč, aniž by současně šlo o plnění žalovaného po zahájení řízení, byla žalobkyně v řízení úspěšná v rozsahu 97 % předmětu řízení. Byla jí však přiznána náhrada nákladů v plné výši, neboť se jednalo o neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu řízení.

39. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. a položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku téhož zákona v souvislosti s výsledkem řízení jsou žalovaný i vedlejší účastník povinni společně a nerozdílně zaplatit státu soudní poplatek ve výši 5 % z předmětu řízení, tj. z částky 1 936 139 Kč, což je částka 96 807 Kč.

40. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. v souvislosti s výsledkem řízení jsou žalovaný i vedlejší účastník rovněž povinni společně a nerozdílně zaplatit státu náklady státu vynaložené na znalečné ve výši 60 372,66 Kč.

Poučení