111 C 372/2022 - 123

Rubrum

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 387 660 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta sídlem [adresa].

IV. Žalobce je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.

V. Žalovaný je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že mu vznikla újma na zdraví v důsledku jednání žalovaného dne [datum], žalobce pro zranění [Anonymizováno] požadoval náhradu za bolestné ve výši [Anonymizováno] bodů a ztížení společenského uplatnění ve výši [Anonymizováno] bodů, žalovaný byl za své jednání soudem uznán vinným za přečin [Anonymizováno].

2. Žalovaný navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Ve vyjádření ze dne [datum] učinil nesporné své jednání vůči žalobci a způsobení újmy na zdraví. Na svou obranu ale tvrdil, že výše požadované náhrady je stanovena nesprávným způsobem v důsledku použití nesprávného právního předpisu odkazujícího na újmy způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a žalobce se na vzniku své újmy na zdraví spolupodílel, neboť z trestního rozhodnutí plyne, že [Anonymizováno]. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaný prvně učinil kompenzační námitku ve výši [částka], jakožto ohodnocení újmy na zdraví způsobené jemu žalobcem ve formě ztížení společenského uplatnění, a to v průběhu stejného vzájemného incidentu. Vznik pohledávky žalovaný tvrdil k okamžiku incidentu, tedy ke dni [datum]. Splatnost pohledávky nastala po ustálení zdravotního stavu, což nastalo v okamžiku, kdy byla zjištěna její výše, což je datum shodné s datem vypracování zdravotní zprávy od lékaře, který ocenil bodově poškození žalovaného. Žalovaný měl vůli odčinit vůči žalobci následky svého jednání, požadoval pouze jejich řádné vyčíslení, což žalobce neučinil a rovnou podal žalobu.

3. Soud svá skutková zjištění opřel o shodná tvrzení účastníků, listinné důkazy, znalecký posudek s výslechem znalce a výslech účastníků. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] mezi nimi došlo [Anonymizováno], při které byla každému z nich způsobena újma na zdraví. Sporná zůstala existence příčinné souvislosti mezi zdravotním stavem žalobce a jednáním žalovaného. Ohledně sporných tvrzení soud provedl níže označené důkazy.

4. Soud provedl důkaz obsahem spisu Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově sp. zn. [spisová značka]. Z trestního příkazu, který nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum] zjistil, že žalovaný dne [Jméno žalobce]

5. Soud provedl důkaz obsahem spisu Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově sp. zn. [spisová značka]. Z rozsudku č. j. [spisová značka], ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. [spisová značka] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že žalobce [Jméno žalobce]

6. Žalobce k tvrzení o výši uplatněného nároku předložil soudu v civilním řízení důkaz v podobě lékařské zprávy ze dne [datum] od [tituly před jménem] [jméno FO], praktické lékařky v [adresa] s tím, že jiný důkaz k výši újmy nemá. Jednalo se o totožnou zprávu, kterou žalobce uplatnil v trestním řízení u zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]. I v civilním řízení soud ze zprávy zjistil totožné skutečnosti (viz závěr 4. odstavce tohoto rozsudku).

7. Žalobce k důkazu o svém zdravotním stavu předložil lékařské zprávy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], jimiž soud provedl důkaz. Zjistil, že zprávy ze dnů [datum], [datum], [datum] vyhotovili lékaři [adresa]. V první zprávě konstatovali u žalobce [Anonymizováno]. V druhé zprávě byla uvedena [Anonymizováno]. V třetí zprávě [Anonymizováno]. Zprávy ze dnů [datum] a [datum] vyhotovila lékařka [podezřelý výraz]. Žalobce udával [Anonymizováno]. Byla provedena [Anonymizováno]. U druhého vyšetření žalobce udával [Anonymizováno]. Žalobce [Anonymizováno].

8. Žalovaný k důkazu o svém zdravotním stavu předložil lékařské zprávy, z nichž soud zjistil, že dne [datum] bylo [adresa] potvrzeno, že žalovaný v důsledku napadení utrpěl [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] (praktický lékař) vyšetřil žalovaného dne [datum] a vystavil mu pracovní neschopenku od [datum] pro poranění [Anonymizováno]. Šlo o zranění z napadení cizí osobou dne [datum]. Další vyšetření u stejného lékaře proběhla dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. [právnická osoba] v [adresa] ve zprávě ze dne [datum] uvedla, že žalovaný přišel pro úraz [Anonymizováno]. Vyšetřením bylo zjištěno, že [Anonymizováno]. Byla konstatována [Anonymizováno]. Lékař učinil závěr, že [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] ohodnotil stav žalovaného po úrazu ze dne [datum] [Anonymizováno] body dle položky [Anonymizováno].

9. Z výzvy k náhradě škody s dokladem odeslání soud zjistil, že zástupce žalobce dopisem ze dne [datum] vyzval žalovaného k úhradě částky [částka] ve lhůtě do sedmi dnů na adresu žalobce, jinak podá soudní žalobu. Dopis byl na adresu bydliště žalovaného odeslán poštou dne [datum].

10. Z reakce na výzvu k úhradě škody soud zjistil, že dopisem ze dne [datum] zástupce žalovaného odmítl žalobcův nárok na náhradu škody, ačkoliv se své odpovědnosti nezřekl, ale požadoval po žalobci její objektivní vyčíslení.

11. Ze znaleckých posudků soud zjistil, že soudem ustanovená znalkyně vyhotovila posudek č. [č. účtu] ohledně žalobce a č. [č. účtu] ohledně žalovaného. Oba obsahují znaleckou doložku a oba byly vyhotoveny ke dni [datum], následně doplněny podáním znalkyně ze dne [datum]. Posudek na žalobce obsahuje [datum].

12. Z výslechu znalkyně soud zjistil, že u žalobce [datum].

13. Z výslechu žalobce soud zjistil, že dne [datum] jednáním žalovaného utrpěl [jméno FO].

14. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že v důsledku incidentu dne [datum] s žalobcem utrpěl úraz [právnická osoba].

15. Provedeným dokazováním byl zjištěn skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Soud přihlédl i k tomu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Účastníci uvedli všechny skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, označili všechny důkazy k jejich prokázání do skončení prvního jednání ve věci a byli poučeni o koncentraci řízení. Později uvedené skutečnosti a označené důkazy byly doplněním skutečností a důkazů již uvedených do okamžiku koncentrace řízení. Důkazy soud hodnotil z hlediska jejich pravdivosti, věrohodnosti a zákonnosti. Uvedená kritéria byla u všech provedených důkazů splněna, neboť nebylo o žádném z důkazů zjištěno, že byl získán způsobem odporujícím zákonu a současně vůči žádnému z provedených důkazů nebyla zpochybněna jeho pravdivost či věrohodnost. Ve vztahu k dokazování listinou má účastník možnost popřít pravost listiny, tj. tvrdit, že listina nepochází od vystavitele, nebo popřít správnost (pravdivost) listiny, tj. tvrdit, že listina neobsahuje pravdivou výpověď o relevantních skutečnostech. K podání důkazu je způsobilá pouze taková listina, která je pravá a správná. Pokud druhá procesní strana nepravost či nesprávnost listiny nenamítne, jde o konkludentní doznání její pravosti a správnosti. Při důkazu výpovědí účastníka soud vyhodnocuje věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k okolnostem, jež provázely vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů, tj. do jaké míry je důkaz výpovědí účastníka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují. Posouzení uvedených hledisek poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti prokazovaných skutečností. Žalobce ani žalovaný v průběhu řízení námitky vůči pravosti, pravdivosti či zákonnosti provedených důkazů nevznesli. Znalecký posudek soud hodnotil podle § 132 o. s. ř., jako jeden z řady provedených důkazů. Při hodnocení soud zjišťoval, zda posudek je náležitě odůvodněn, má podklad v obsahu nálezu, zda znalec vyčerpal úkol, který mu byl zadán, zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení a zda závěry posudku jsou podloženy výsledky řízení, a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Pochybnosti o věcné správnosti odborných závěrů vznikly u otázky doby ustálení zdravotního stavu u každého účastníka a tyto byly odstraněny vysvětlením znalce. [Anonymizovaný odstavec]

17. Nárok žalobce soud po právní stránce posoudil dle § 2910 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle něhož škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Z § 2910 o. z. plynou předpoklady pro vznik povinnosti nahradit újmu, které musí být naplněny. Těmi jsou protiprávní čin, škoda, příčinná souvislost mezi protiprávním činem a škodou a zavinění. V projednávané věci se jednalo o případ vázanosti rozhodnutím jiného orgánu dle § 135 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). V souvislosti s otázkou vázanosti odsuzujícím rozhodnutím jde o posouzení, které okolnosti rozhodné pro vyřešení sporu o náhradu škody musí soud převzít z trestního rozsudku, aniž by je musel a mohl v občanském soudním řízení znovu zjišťovat. V civilním řízení již nelze provádět dokazování k těm skutkovým okolnostem, z nichž učinil trestní soud v pravomocném odsuzujícím rozhodnutí závěr o spáchání trestného činu a osobě jeho pachatele. Oba účastníci byli pravomocně odsouzeni za přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku spáchaný vůči tomu druhému. Jelikož v dané věci se jedná o ublížení na zdraví, je způsobení nemajetkové újmy znakem skutkové podstaty tohoto přečinu. Civilní soud tak byl vázán nejen tím, že byl spáchán trestný čin (přečin) a kdo jej spáchal, ale i tou částí trestního výroku, že v příčinné souvislosti s jednáním účastníků byla způsobena újma na zdraví poškozenému a v jakém rozsahu. Předmětem dokazování v civilním řízení bylo proto již „jen“ zjišťování výše újmy. Jelikož trestní soud shledal žalovaného vinným z úmyslného jednání vůči žalobci, bylo možno uzavřít, že na straně žalovaného vznikla povinnost nahradit žalobci vzniklou újmu na zdraví, kdy škodu na majetku nepožadoval. Dle § 2956 o. z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené útrapy. Dle § 2958 o. z., při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla – li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze – li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

18. Žalobce si nárokoval bolestné a ztížení společenského uplatnění. V případě bolesti je myšlena bolest fyzická. Psychická bolest patří pod duševní útrapy. Jsou-li bolesti trvalým následkem poškození zdraví, odškodňují se v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění. Vznik bolesti se váže k akutní fázi bolestivého stavu, výši bolestného lze vyčíslit až v době stabilizace bolesti. Bolest vzniká při samotné škodné události, při léčení, při odstraňování následků újmy na zdraví. Hodnotí se samostatně každý bolestivý stav, který je v příčinné souvislosti se škodnou událostí a hodnoty se sčítají. Hodnotícím kritériem je jak intenzivní je bolest a jak dlouho trvá, a její opakování. O tom musí učinit závěr znalec z příslušného lékařského oboru. Hodnota bodu se odvozuje od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikla bolest. Přehled bolestí je v části B Metodiky Nejvyššího soudu (dále také jen „Metodika NS nebo metodika“). Ohledně zmíněné Metodiky NS nutno uvést, že občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ji dne 12. 3. 2014 vzalo na vědomí a doporučilo soudům, aby při aplikaci § 2958 o. z. tuto používaly. Dne 14. 4. 2014 byla Metodika NS zveřejněna na internetových stránkách Nejvyššího soudu a pod Rc 63/14 byla vydána též ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejde o právní předpis, ale postup, jak by se mělo při neexistenci zákonného předpisu k odčinění přistupovat v zájmu naplnění principu legitimního očekávání a právní jistoty. Záštita představiteli Nejvyššího soudu dává metodice neformální sílu potřebnou pro její respektování nižšími soudy. Metodika NS pro účely odškodnění bolesti z části využívá systém plynoucí z vyhlášky č. 440/2001 Sb., zrušené ke dni 1. 1. 2014, zejména pro podrobně rozpracovanou klasifikaci bolestivých stavů podle postižení jednotlivých orgánů či částí těla a vyjadřující míru bolesti jako tělesného a duševního strádání v souvislosti se zásahy do zdraví. Smyslem náhrady za bolest je odškodnit nikoliv jen čistě samotný bolestivý stav, nýbrž i diskomfort, stres či obtíže spojené s utrpěnou zdravotní újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách. Hodnota jednoho bodu bolestného činila dle metodiky v roce 2020 částku 341,25 Kč (jedno procento hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku vzniku bolesti). Bolestné dle části B Metodiky NS ohodnotila znalkyně [Anonymizováno] body. Při uvedené hodnotě bodu činila hodnota bolestného částku [částka]. Žalovaný na bolestné do okamžiku vydání tohoto rozsudku nic neplnil.

19. V případě ztížení společenského uplatnění jde o procentní vyjádření ztráty životních příležitostí (lepší budoucnosti) ve škále 0–100 % pro jednotlivé položky v devíti oblastech společenského zapojení. Není to náhrada škody, tou je majetková újma. Slouží ke zmírnění strádání, není účelem uvedení poškozeného do stavu před poškozením. Východiskem jsou aktivity a styl života postiženého před ublížením na zdraví a jeho posouzení v porovnání se stavem, který se ustálil po proběhnuvší léčbě. Jde o projev trvalých následků, které mají negativní vliv na další život. Škůdce neomlouvá, že poškozený měl predispozice ke vzniku újmy. Trvalé následky jsou jak fyzické, tak psychické. Metodika NS oproti bolestnému u ztížení společenského uplatnění vytvořila nový systém, který vedle odborného lékařského zatřídění újmy zohledňuje i lépe definovaný a zdravotní újmě přiřazený rozsah postižení (omezení) jednak ve vztahu k průměrnému (obvyklému) poškozenému, a to zejména z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, tj. všech oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit a naplnit tak zákonem předvídanou podmínku „lepší budoucnosti“, jednak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu. Východiskem nového přístupu k hodnocení závažnosti ztížení společenského uplatnění je Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (dále též jen „MKF“), vypracovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Jedná se o celosvětově uznávanou a používanou systematiku trvalých zdravotních újem, vycházející z roztřídění postižení podle tělesných struktur a funkcí, jdoucí ovšem důsledněji do vystižení dopadů těchto újem na schopnosti poškozeného vykonávat běžné životní aktivity. Pro účely určení výše náhrady za trvalé zdravotní následky lze využít 3. část (komponentu) nazvanou Aktivity a participace. Předností MKF je propracovaná struktura a důraz na určení stupně omezení funkčních schopností postiženého, a to s přihlédnutím k jeho zhoršenému zdravotnímu stavu tak, aby bylo zohledněno zhoršení oproti předchozímu stavu. Tento systém vylučuje potíže s nežádoucím zdvojováním téhož postižení pod různými položkami a zároveň tím, že přiřazuje jednotlivým funkčním potížím určitý stupeň závažnosti (podpořený i procentní škálou), dobře vystihuje touto formou rozsah postižení. MKF umožňuje zjistit velmi plastický obraz nejen funkčních tělesných postižení, nýbrž i jejich praktický dopad do všech sfér života poškozeného, kódovaných v devíti kapitolách. Stupeň závažnosti trvalého zdravotního postižení je pojat jako procentní vyjádření ztráty životních příležitostí (lepší budoucnosti) ve škále 0–100 % pro jednotlivé položky (domény) v devíti oblastech společenského zapojení. Těmi jsou kapitola 1. Učení se a aplikace znalostí, kapitola 2. Všeobecné úkoly a požadavky, kapitola 3. Komunikace, kapitola 4. Pohyblivost, kapitola 5. Péče o sebe, kapitola 6. Život v domácnosti, kapitola 7. Mezilidská jednání a vztahy, kapitola 8. Hlavní oblasti života, a kapitola 9. Život komunitní, sociální a občanský. Stav poškozeného se hodnotí v rámci komponenty aktivity a participace ve dvou kategoriích – tzv. kapacita a výkon. Jde o zjištění celkové ztráty potenciálu poškozeného bez kompenzačních pomůcek (facilitátorů), a to v plném rozsahu všech domén (položek) kapacity. Nehodnotí se aktuální kapacita, nýbrž její snížení oproti předúrazovému stavu (tzv. předchorobí). Vzhledem k tomu, že náhrada za ztížení společenského uplatnění má být odškodněním reálného vyřazení ze společenského života a že má zároveň motivovat ke znovu začlenění poškozeného do společnosti, je namístě přihlédnout k tomu, že výkon může být ohodnocen nižším stupněm či procentem omezení, používá-li poškozený facilitátor uvedený v kapitole 1. komponenty faktory prostředí (produkty a technologie – pomůcky, nástroje, vybavení nebo technický systém, používaný zdravotně postiženou osobou, nebo speciálně vyrobené nebo obecně dostupné, které předcházejí, kompenzují, monitorují, uvolňují nebo neutralizují – ISO 9999 – technické pomůcky pro zdravotně postižené). Kvalifikátor výkonu by měl být použit tam, kde se liší od stupně či procenta omezení kapacity, a to za pomoci uvedených pomůcek, jsou-li standardně dostupné či již byly prokazatelně poškozenému zajištěny škůdcem, tehdy se použije průměr obou kvalifikátorů. Výjimkou je použití léků a doplňků, kde se kapacita posuzuje s užívanou medikací. Kvalifikátory se použijí ve stupni omezení podle škály stupňů od 0 do 4. Stupeň 0: žádná obtíž (nepřítomná, zanedbatelná, 0 – 4 %) – osoba nemá a nepociťuje žádný problém, stupeň 1: lehká obtíž (mírná, nízká, 5 – 24 %) – problém je přítomen méně než 25 % času s intenzitou, kterou může osoba tolerovat (je dobře snesitelný), a který se stal zřídka během posledních 30 dní, stupeň 2: středně těžká obtíž (zřetelná větší, 25 – 49 %) – problém je přítomen méně než 50 % času s intenzitou, která zasahuje do každodenního života (je zřetelný), a který se děje občas během posledních 30 dní, stupeň 3: těžká obtíž (vysoká, extrémní, 50 – 95 %) – problém je přítomen více než 50 % času s intenzitou, která částečně rozvrací každodenní život osoby (značně velký), a který se děje často během posledních 30 dní, stupeň 4: úplná obtíž (úplná, 96 – 100 %) – problém je přítomen více než 95 % času s intenzitou, která zcela rozvrací každodenní život osoby (obtíže jsou nesnesitelné nebo je funkce nemožná), a který se děje každý den během posledních 30 dní. V dané věci byl pro účel co nejpřesnějšího stanovení stupně kvalifikátoru u jednotlivých domén zjištěn skutkový stav týkající se poměrů žalobce před a po incidentu s žalovaným dostatečně z výpovědí účastníků a listinných důkazů. Metodika Nejvyššího soudu určila výchozí rámcovou částku, vyjadřující pomyslné 100% vyřazení poškozeného ze společenského života, tato je vyjádřena pomocí 400násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, tj. kdy je možno přistoupit k vyčíslení náhrady. Konkrétně to byla částka 13 650 000 Kč, ustálil-li se zdravotní stav v roce 2020, částka 14 244 400 Kč pro rok 2021, částka 15 135 600 Kč pro rok 2022, částka 16 141 200 Kč pro rok 2023 a částka 17 336 400 Kč pro rok 2024. Procentní podíl (odpovídající zjištěnému stupni omezení poškozeného) z výchozí rámcové částky představuje základní ohodnocení náhrady nemateriální újmy při trvalých zdravotních následcích (zejména odčinění morální újmy vzniklé zásahem do tělesné integrity, frustrace z trvalého poškození tělesných orgánů, stresu a vypětí z překonávání nastalých obtíží, pozbytí ztráty životních příležitostí a možností, včetně abstraktní ztráty možností pracovního uplatnění a zapojení se do dalších životních činností) a je proporcionálním vyjádřením ztráty průměrného potenciálu pro určitý typ postižení. Nejde o náhradu škody (majetkové újmy), tato je hrazena zejména prostřednictvím ztráty na výdělku či nákladů péče o zdraví, osobu či domácnost poškozeného. Individuální přístup a zohlednění zvláštností každého jednotlivého případu předpokládá, že takto zjištěná částka základního ohodnocení může být modifikována výjimečnými okolnostmi, a to zejména a) věkem, b) ztrátou skutečně výjimečné lepší budoucnosti a c) důvody vyjmenovanými demonstrativně v § 2957 o. z. Významnou okolností, kterou samotné ocenění podle domén aktivit a participací povětšinou nezohledňuje, je věk, v němž trvalé následky nastanou. Vzhledem k tomu, že vrcholu sil i intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku od 45 do 55 let, je na místě základní částku stanovenou shora popsaným postupem zvýšit přibližně o 10 % ve věku 35–44 let, o 20 % ve věku 25–34 let a o 30–35 % ve věku 0–24 let. Oproti tomu lze náhradu snížit přibližně o 10 % ve věku 55–69 let a o 20 % od 70 let výše. Výjimečné zapojení do společenských aktivit je namístě zohlednit zvýšením základní částky až do 10 %, je-li nadprůměrné, až do 20 %, je-li výjimečně intenzivní, a až do 30 %, je-li zcela mimořádné. Náhrada se snižuje až o 10 %, je-li zapojení podprůměrné, a až o 20 %, není-li prakticky žádné. Přihlédnutí k výjimečným okolnostem vyjmenovaným v § 2957 o. z. není možné pro jejich předpokládanou šíři a variabilitu vyjádřit konkrétními pojmy ani jim přiřazenými procentními pásmy, je proto ponecháno zcela na úvaze soudu s doporučením, aby po celkovém výsledném zvýšení beroucím v úvahu všechny tři zmíněné kategorie nepřesahovala náhrada dvojnásobek částky. Znalkyně použila u žalobce rámcovou částku účinnou ke dni 2. 7. 2024 ve výši 17 336 400 Kč a procentuální vyjádření ztížení [Anonymizováno] %, následným upřesněním byl přijat závěr, že jeho zdravotní stav se ustálil ke dni [datum]. V roce 2020 činila rámcová částka hodnotu 13 650 000 Kč, tj. při ztížení v rozsahu [Anonymizováno] % činila výše odškodnění částku [částka]. Modifikační koeficient znalkyně neuplatnila. Neučinil tak ani soud vycházeje ze zjištění, že v době incidentu byl žalobce ve věku [Anonymizováno], byl aktivní, i jako [Anonymizováno], zranění u něj neznamenalo ztrátu výjimečné lepší budoucnosti, a ikdyž jednání žalovaného vůči němu [Anonymizováno], nešlo o použití lsti, pohrůžky či zneužití závislosti žalobce jako poškozeného, nedošlo ani k násobení účinků jednání jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace žalobce.

20. Znaleckým zkoumáním byla výše žalobcova nároku v řízení zjištěna v rozsahu částky [částka] za bolestné a částky [částka] (použita rámcová částka pro rok 2020) za ztížení společenského uplatnění, celkem [částka]. Žalobce v řízení od podání žaloby setrval na požadavku úhrady částky [částka]. Požadavek na nižší plnění není v rozporu s právními předpisy. Splatnost žalované částky ohledně bolestného a ztížení společenského uplatnění nastala na základě výzvy žalobce adresované žalovanému s lhůtou splatnosti do „7 dnů“, tj. do [datum]. Dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení s plněním dluhu vůči žalobci. Pokud pak žalovaný nezaplatil částku dluhu řádně a včas, ocitl se dle § 1968 věty první o. z. v prodlení a je podle § 1970 věty první o. z. povinen platit i úroky z prodlení z dlužné částky, výše úroku k prvnímu dni prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce uplatnil nárok až od [datum]. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni zaplatil ve výroku uvedenou částku s příslušenstvím. Soud však nepřiznal žalobci žalovanou částku v celé výši. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. Ustanovení § 2918 stanoví základní zásadu, podle níž nemůže být škůdce povinen k náhradě celé utrpěné škody, ale pouze její části, bylo-li jednou z příčin vzniku újmy jednání poškozeného. Není přitom rozhodné, zda jde o zavinění v rámci subjektivní odpovědnosti anebo podíl na protiprávním následku v rámci objektivní odpovědnosti. Účelem předmětného ustanovení je distribuce přičítání následku mezi škůdce a poškozeného. Poškozenému se přičítají veškeré okolnosti na jeho straně, jež přispěly ke škodlivému následku, a to bez ohledu na protiprávnost. Z hlediska příčinné souvislosti jednání poškozeného musí být příčinou vzniku škody nebo újmy. Rozhodná příčina rozhoduje o tom, jaká je míra účasti poškozeného na způsobené škodě a v jaké míře bude vyloučena povinnost k náhradě škody na straně škůdce. Spoluzpůsobení újmy (škody) může být od zcela zanedbatelné míry po naprosto rozhodující, a odpovědnost škůdce tak může být zjištěna v rozmezí 0-100 %. Míra účasti se řídí tím, co je spravedlivým rozdělením míry účasti ve světle konkrétní odpovědnosti odpovědných osob za škodu vzhledem k jejich vlastnímu stupni zavinění a všem dalším příčinám, které důvodně zakládají nebo omezují jejich povinnost k náhradě škody. V projednávané věci nebylo pochyb, že bez jednání žalobce [Anonymizováno]. [Anonymizováno], byl by odůvodněn závěr, že spoluúčast žalobce na vlastním zranění je [Anonymizováno]%. K jeho zranění však došlo v okamžiku, kdy [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Spravedlivým rozdělením míry účasti ve světle konkrétní odpovědnosti obou osob za újmu vzhledem k jejich vlastnímu stupni zavinění a všem dalším příčinám je dle názoru soudu vyjádřitelná rozsahem odpovědnosti žalovaného [Anonymizováno] %, tj. v převážném rozsahu si za újmu [Anonymizováno]. Nutno mít na zřeteli, že žalobce [Anonymizováno]. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] jako [Anonymizováno] % z částky [částka].

21. K úplnému zamítnutí žalobcova nároku nedošlo ani přes kompenzační námitku žalovaného (viz § 1982 a násl. o. z.). Žalovaný námitku započtení v řízení použil jako procesní obranu s cílem započítat svou pohledávku proti pohledávce žalobce a tím dosáhnout jejího zrušení v rozsahu, v jakém se kryly. Přednostně je nutné konstatovat, že námitka započtení v rámci procesní obrany je uznáním dluhu (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 32 Odo 901/2004). Kompenzační projev žalovaného implicitně pohledávku žalobce uznává, neboť prohlášení o započtení je nepochybně i projevem vůle, který splňuje náležitosti uznání dluhu (§ 2053 o. z.), vycházeje z podstaty pasivní kompenzability, kdy u pohledávky, proti které je započítáváno, se není třeba zabývat její sporností, vynutitelností nebo výší, kdy započítávající strana by byla sama proti sobě, pokud by takový dluh započtením sama dobrovolně uspokojovala. Tudíž žalovaný uplatněním započtení uznal pohledávku žalobce. Podmínky pro úspěšné uplatnění kompenzační námitky zahrnují vzájemnost pohledávek, kdy obě strany musí mít vůči sobě vzájemné pohledávky, stejnorodost pohledávek, kdy pohledávky musí být stejného druhu a splatnost pohledávek, kdy pohledávky musí být splatné (splnitelné) a vymahatelné před soudem. Z aktivní kompenzability jsou vyloučeny pohledávky nesplatné, nevymahatelné, neurčité a nejisté. Přípustnost započtení proti pohledávce na náhradu újmy na zdraví je dána výjimkou v § 1988 odst. 2 o. z., kdy v projednávané věci je dána totožnost právního důvodu i povahy plnění. Předmětem aktivní pohledávky žalovaného byla částka [částka] z titulu ztížení společenského uplatnění. Pohledávka byla v řízení zjištěna jako jistá a určitá, protože výše újmy byla zjištěna ze znaleckého posudku a rovněž bylo zjištěno, že škůdcem je právě [Anonymizováno]. Kompenzační námitka žalovaného byla žalobci doručena dne [datum]. Žalovaná pohledávka žalobce (pasivní pohledávka) byla splnitelná na začátku dne [datum] vycházeje ze lhůty „do 7 dnů“ určené žalobcem v předžalobní výzvě ze dne [datum]. Okamžik zániku závazku nastane, když se vzájemné pohledávky potkají. V dané věci by k tomu došlo okamžikem splatnosti aktivně započítávané pohledávky, tj. pohledávky žalovaného, protože její splatnost nastala později než splnitelnost pasivní pohledávky. Splatnost aktivní pohledávky se v dané věci odvozovala od výzvy k plnění v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož, není-li doba plnění ujednána, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu. Ve vztahu účastníků bylo první výzvou až vznesení kompenzační námitky, kdy podání bylo žalobci doručeno dne [datum] k rukám jeho zástupce. V podání nebyla určena lhůta plnění. Splatnost tedy nastala dle § 1958 odst. 2 o. z. „bez zbytečného odkladu“. Dle platné judikatury jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn.32 Cdo 2484/2012). V dané věci tedy splatnost aktivní pohledávky mohla nastat nejdříve ke dni [datum] (následující den po výzvě) a nejpozději ve lhůtě až do 15 dnů od doručení, tj. ke dni [datum] ([Anonymizováno]). Dle § 1982 odst. 1 věty druhé o. z., k započtení lze přistoupit jen u pohledávky již splatné. K tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 204/2003, v němž bylo uvedeno, že kompenzační projev učiněný věřitelem s pohledávkou, která v době, kdy kompenzační projev dojde adresátu, ještě není splatná (a to v situaci, kdy zákon započtení pohledávky, která není splatná, výslovně nepřipouští), nemá co do započtení žádné účinky a těchto účinků nenabývá ani k okamžiku, kdy se taková pohledávka (v budoucnu) splatnou stane. Soud tudíž byl nucen učinit závěr, že kompenzační projev žalovaného ze dne [datum] nebyl účinný, a proto k započtení jinak existující pohledávky nemohlo dojít. Aktivní pohledávka žalovaného byla současně zjištěna jako nevymahatelná. Vymahatelnost aktivní pohledávky znamená schopnost věřitele úspěšně vymoci dlužnou částku od dlužníka. Promlčení pohledávky znamená, že právo na náhradu újmy zaniklo uplynutím zákonem stanovené lhůty. Žalobce v postavení dlužníka aktivně vznesl námitku promlčení. Učinil tak u jednání dne [datum], přičemž již u předchozího jednání konaného dne [datum] bylo řízení dle § 118b o. s. ř. koncentrováno. Soud proto zkoumal promlčení pohledávky žalovaného je se zřetelem ke skutečnostem a důkazům, které žalobce uplatnil či navrhl do okamžiku koncentrace, tj. do [datum]. Po uvedeném datu žalobce však nové tvrzení ani důkazy k promlčení neuvedl, tj. k posouzení otázky promlčení pohledávky žalovaného ve výši [částka] z titulu nemajetkové újmy byly použity všechna zjištění ze všech provedených důkazů, včetně výslechu znalkyně, kdy k zadání znaleckého šetření došlo již před koncentrací. Pro právo vzniklé z újmy na svobodě, životě nebo na zdraví není dle § 636 odst. 3 o. z. není limitováno žádnou objektivní lhůtou, právo na finanční odčinění za zásah do těchto práv se proto promlčuje výhradně ve tříleté (§ 629 odst. 1 o. z.) subjektivní (§ 619 o. z.) promlčecí lhůtě. Při úvaze o tom, kdy se poškozený dozví o škodě spočívající ve ztížení společenského uplatnění, není rozhodující ustálení zdravotního stavu jako takového, nýbrž to, kdy bylo možné poprvé definitivně vyhodnotit ztížení společenského uplatnění, tedy bylo možné na základě skutkových okolností, které měl poškozený k dispozici, objektivně provést jeho ohodnocení (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 752/2010). Jestliže k jednání škůdce, jímž došlo k ublížení na zdraví, sice došlo již dříve, ale následek této škodní události (např. další zhoršení zdravotního stavu poškozeného nebo potřeba vynaložit další finanční prostředky na zdravotní pomůcku) se projevil až posléze, je okamžikem, který zakládá počátek běhu subjektivní lhůty, vznik potřeby k náhradě další újmy nebo k úhradě dalších prostředků. I přesto, že soud je vázán v případě přečinu ublížení na zdraví i rozsahem způsobené újmy na zdraví, tak v dané věci tato vázanost nebyla na překážku, kdy z výroku trestního rozhodnutí plyne, že žalobce žalovanému poškodil [Anonymizováno]. Negativní následky poškození se tak nepochybně mohly projevit až po [podezřelý výraz]. To se však u žalovaného nestalo. Žalovaný objektivně [Anonymizováno] již dne [datum] ([Anonymizováno]) a o jím způsobené újmě na zdraví musel vědět nejpozději ke dni [datum], kdy v adhezním řízení uplatnil nárok na bolestné. Sám vypověděl, že ztížení společenského uplatnění již v té době neuplatnil, protože neměl zájem žalobce finančně zatěžovat. Jenom proto, že žalobce trval na svém odškodnění a podal civilní žalobu, nechal si sám ocenit své poškození, což se stalo ke dni [datum]. Tedy jednal ryze účelově v reakci na jednání žalobce. V době od [datum] do [datum] k žádnému zhoršení stavu žalovaného nedošlo, nepodstoupil žádnou další léčbu, nevyskytly se na jeho straně žádné s úrazem související komplikace ani další náklady. Promlčecí lhůta proto začala běžet od [datum] a skončila po třech letech dnem [datum]. K zastavení jejího běhu dle § 648 o. z. nedošlo, protože nárok na ztížení společenského uplatnění žalovaný nikdy dříve u soudu (např. v adhezním řízení) neuplatnil. Neuplatnilo se ani ustanovení § 1989 odst. 1 o. z., dle něhož promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. V dané věci byla pohledávka žalovaného promlčena dříve, než se s pohledávkou žalobce mohla setkat, což by bylo možné nejdříve dne [datum], pokud by kompenzační projev nebyl učiněn před splatností pohledávky žalovaného (viz odůvodnění shora). Žalobě proto bylo vyhověno s přihlédnutím k [Anonymizováno] a bez [Anonymizováno] v rozsahu uvedeném v odstavci I. výroku tohoto rozsudku, ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobce, který byl procesně převážně neúspěšný, je povinen zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady na svou obranu. Žalovanému vznikly náklady v celkové výši [částka]. Částka je tvořena odměnou advokáta ve výši [částka] za 11 úkonů právní služby v podobě převzetí věci dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum] v reakci na předsoudní výzvu žalobce, sepis a odeslání vyjádření ze dne [datum] k žalobě, účast u jednání dne [datum], uplatnění kompenzační námitky dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u šetření znalce v sídle advokáta dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum] k znaleckému posudku, účast u jednání dne [datum], sepis vyjádření k námitce promlčení dne [datum] a účast u jednání dne [datum]. Při určení tarifní hodnoty odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), soud aplikoval pro účel výpočtu odměny ustanovení § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu a v projednávané věci odměnu určil z tarifní hodnoty [částka]. Odměna za jeden úkon právní služby tak činila částku [částka], za 11 úkonů celkem částku [částka]. Náklady byly dále tvořeny náhradou hotových výdajů advokáta za 10 úkonů právní služby vždy po [částka] za jeden úkon dle § 13 advokátního tarifu ve znění do [datum], a z jeden úkon právním služby po [částka] dle § 13 advokátního tarifu ve znění od [datum], celkem [částka]. Náklady byly dále tvořeny náhradou jízdného k jednání a zpět ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], vždy ve vzdálenosti [Anonymizováno] km z [adresa] a zpět vozidlem RZ [SPZ] kombinovanou spotřebou 6 l/100 km benzinu Natural 95, sazba základní náhrady za 1 km jízdy a cena paliva byla v roce 2023 stanovena vyhláškou č. 467/2022 Sb., v roce 2024 vyhláškou č. 398/2023 a v roce 2025 vyhláškou č. 475/2024 Sb. Jízda v roce 2023 byla hodnocena částkou [částka], každá ze dvou jízd v roce 2024 byla hodnocena částkou [částka], jedna jízda v roce 2025 částkou [částka], celkem za všechny jízdy částkou [částka]. Současně byla přiznána i náhrada promeškaného času v délce 8 půlhodin po [částka] za jednu dle § 14 advokátního tarifu ve znění do [datum], a po [částka] za jednu dle § 14 advokátního tarifu ve znění od [datum], celkem [částka]. Náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad přiznána nebyla, kdy advokát nedoložil svou registraci jako plátce daně. Žalovaný byl dle výsledku řízení úspěšný v rozsahu [Anonymizováno] % předmětu řízení, byla mu proto přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu [Anonymizováno] % jako rozdílu úspěchu a neúspěchu ([Anonymizováno] % mínus [Anonymizováno] %), tj. v částce [částka].

23. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích nebyla žalovanému uložena povinnost k úhradě soudního poplatku v žádné výši, neboť měl proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

24. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. v souvislosti s výsledkem řízení jsou žalobce a žalovaný povinni zaplatit státu náklady státu vynaložené na znalečné ve výši [částka]. Každý z nich v řízení zaplatil zálohu na znalečné [částka]. Žalobce byl neúspěšný v rozsahu [Anonymizováno] % předmětu řízení, tj. platí náklady státu v částce [částka] ([Anonymizováno] % z [částka] mínus zaplacená záloha). Žalovaný byl neúspěšný v rozsahu [Anonymizováno] % předmětu řízení, tj. platí náklady státu v částce [částka] ([Anonymizováno] % z [částka] mínus zaplacená záloha).

Poučení