114 C 1/2022- 71

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], [obec a číslo], [část obce] zastoupený: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [PSČ], [obec a číslo] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa], [obec] zastoupený: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ], [obec] - [ulice] zaplacení 53 544 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení, co do povinnosti žalovaného zaplatit 9 205 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 205 Kč ode dne 26. 1. 2021 do zaplacení; úrok ve výši 65,45 % p. a. z částky 56 827,53 Kč od 26. 1. 2021 do 24. 2. 2021, úrok ve výši 65,45 % p. a. z částky 51 749,79 Kč od 25. 2. 2021 do 30. 4. 2021, úrok ve výši 65,45 % p. a. z částky 41 749,79 Kč od 1. 5. 2021 do 17. 6. 2021, úrok ve výši 65,45 % p. a. z částky 33 749,79 Kč od 18. 6. 2021 do 11. 8. 2021, úrok ve výši 65,45 % p. a. z částky 28 749,79 Kč od 12. 8. 2021 do 20. 9. 2021, úrok ve výši 65,45 % p. a. z částky 26 749,79 Kč od 21. 9. 2021 do 11. 11. 2021, úrok ve výši 65,45 % p. a. z částky 24 749,79 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 100,45 % p. a. z částky 5 077,74 Kč od 25. 2. 2021 do 30. 4. 2021, úrok ve výši 100,45 % p. a. z částky 9 204,63 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci pohledávku ve výši 27 745 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky: 64 745 Kč od 26. 1. 2021 do 24. 2. 2021, 54 745 Kč od 25. 2. 2021 do 30. 4. 2021, 44 745 Kč od 1. 5. 2021 do 17. 6. 2021, 36 745 Kč 18. 6. 2021 do 11. 8. 2021, 31 745 Kč od 12. 8. 2021 do 20. 9. 2021, 29 745 Kč od 21. 9. 2021 do 11. 11. 2021, 27 745 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení 2) pohledávku ve výši 16 594,10 Kč 3) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a., a to z částky: 56 827,53 Kč od 26. 1. 2021 do 24. 2. 2021, 51 749,79 Kč od 25. 2. 2021 do 30. 4. 2021, 41 749,79 Kč od 1. 5. 2021 do 17. 6. 2021, 33 749,79 Kč od 18. 6. 2021 do 11. 8. 2021, 28 749,79 Kč od 12. 8. 2021 do 20. 9. 2021, 26 749,79 Kč od 21. 9. 2021 do 11. 11. 2021, 24 749,79 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 1. 2021 dosáhne částky 229 694,00 Kč, se zamítá

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 19 871,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkem 53 544 Kč s tím, že uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru a poskytl mu úvěr ve výši 60 000 Kč s nominální úrokovou sazbou 100,45 % ročně, který se žalovaný zavázal splácet v 36 měsíčních splátkách po 5 317 Kč, splátkový kalendář tvořil přílohu smlouvy. Schopnost splácet žalobce prověřil zprávami o příjmech a kontrolou úvěrové historie v systémech SOLUS a NRKI. Bylo ověřeno, že žalovaný není v insolvenčním rejstříku a nemá u žalobce jiné úvěry ve stádiu vymáhání, zaměstnavatel žalovaného nebyl v insolvenci a obchodník, jednající se žalovaným, jej doporučil. Žalovaný uhradil žalobci pouze 6 splátek, úvěr byl proto zesplatněn. Před zesplatněním vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším než 30 dní), smluvní pokuta je splatná 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na zaplacení. Žalobci vzniklo též právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 1 000 Kč (200 Kč za každou splátku v prodlení více než 15 dnů), náhrada je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. K zesplatnění došlo automaticky ke dni 24.1.2021, když byl žalovaný s pátou splátkou v prodlení delším než 65 dní. K tomuto dni přirostly k jistině dosud nezaplacené úroky a nová jistina tak tvoří 70 954,42 Kč, z níž má žalovaný platit úroky z prodlení. Po zesplatnění zaplatil žalovaný 37 000 Kč ve splátkách dvakrát 10 000 Kč dne 24.2.2021 a 30.4.2021, 8 000 Kč dne 17.6.2021, 5 000 Kč dne 11.8.2021 a dvakrát 2 000 Kč ve dnech 20.9.2021 a 11.11.2021. Žalobce se tedy domáhá nové jistiny 33 954,42 Kč, smluvní pokuty 0,1% denně z nové jistiny k datu vyhotovení žaloby – 16 594 Kč, úrok 100,45% ročně až do celkové výše 229 694 Kč.

2. Žalovaný uvedl, že žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného, jednalo se pouze o formální proces, a smlouva je proto neplatná dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce řádně nezjišťoval informace o příjmech a výdajích žalovaného (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytovatel úvěru by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat a pokud se spokojí s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostojí povinnosti věřitele (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Smlouva je také neplatná pro zjevně nepřiměřenou a nemravnou výši úroku, neboť ta podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004). Žalovaný také namítl neplatnost ujednání o paušálních nákladech na vymáhání nezaplacených splátek v celkové výši 1 000 Kč, když takové ujednání je ve skutečnosti smluvní pokutou. Také smluvní pokuta za nezaplacené jednotlivé splátky ve výši 1 996 Kč byla sjednána neplatně, neboť zákon o spotřebitelském úvěru připouští smluvní pokutu pouze do výše 0,1% z dlužné částky. S ohledem na to, že žalovaný již žalobci uhradil 79 536 Kč, úvěr činil 60 000 Kč, navrhl žalovaný, aby byla žaloba zamítnuta.

3. Žalobce vzal následně žalobu částečně zpět, a to co do částky 9 205 Kč a dále co do úroku z úvěru ve výši 65,45 % ročně. Dále žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného řádně zjišťoval, když z dokladů o příjmech vyplynulo, že žalovaný má příjem 29 000 Kč, jeho celkové měsíční náklady činí 4 910 Kč, volné zdroje po odečtení tisícikorunové rezervy jsou 23 090 Kč. Byla také ověřena jeho úvěrová historie v registrech SOLUS a NRKI a byl proveden scoring klienta. Bylo prověřeno také to, že žalovaný není v insolvenci, nemá u žalobce jinou smlouvu ve stavu vymáhání, doklad jeho totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl v insolvenci a obchodník doporučil úvěr ke schválení. K výdajové stránce pak žalobce využil zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, kdy životní minimum je zde definováno na částku 3 410 Kč, což je částka postačující k obživě. Tato částka je tedy zohledněna, pokud žadatel o úvěr neuvede částku vyšší. Pokud žadatel řádně neuvedl další své výdaje, nemůže nyní těžit ze svého nepoctivého činu. Žalovaný také potvrdil v prohlášení, které podepsal, že bude úvěr řádně splácet ze svých prostředků, že akceptuje výši úroku a nepovažuje ji za nepřiměřenou a neuzavírá smlouvu v tísni, ve stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti. Žalovaný také v prohlášení tvrdil, že veškeré údaje, které jsou uvedeny ve smlouvě i veškeré informace, které poskytl, jsou pravdivé a úplné. Žalobce nemá možnost si ověřit výdajovou stránku žalovaného. Povinnosti věřitele nelze vykládat extenzivně, věřitel musí zkoumat, zda bude mít dlužník zjevný problém svůj úvěr splatit a zda je reálné splacení dluhu (nález Ústavního soudu České republika sp.zn. III ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019). Žalovaný uvedl, že platí nájem 1 500 Kč + inkaso, tuto informaci žalobce nemá jak ověřit a vychází z toho, že každý jedná poctivě. Žalovaný dále uvedl, že nemá vyživovací povinnosti, v dalších výdajích žalobce spoléhal na prohlášení žalovaného. Na úvěrových společnostech nelze požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž míru přiměřenou (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp.zn. 4 Tdo 238/2019). Klient je odpovědný za správnost jím uvedených údajů. Úroková míra v době uzavření smlouvy odpovídala obchodní politice žalobce, s ohledem na vývoj judikatury však žalobce vzal částečně žalobu zpět.

4. Žalovaný v reakci na toto vyjádření zopakoval své argumenty a uvedl, že postup žalobce při prověřování úvěruschopnosti žalovaného nenaplňoval kvalitativní požadavky judikatury a stanoviska ČNB. Věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat, nespokojit se nepodloženými prohlášeními dlužníka (rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp.zn. 1 As 30/2015, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp.zn. 33 Cdo 201/2018). Dohledová benchmark ČNB č. 1/2014 uvádí, že ust. § 98 ZSÚ nepřipouští poskytnutí úvěru spotřebiteli, u něhož z výsledků odborného, komplexního a důkladného posouzení úvěruschopnosti není zřejmé, že bude schopen úvěr splácet, není možné použití pouze automatizovaných bodovacích metod, je třeba dostatečně průkazné ověření rozhodujících informací od žadatele, věřitel je povinen si informace od dlužníka ověřit.

5. Žalovaný souhlasil se zpětvzetím žaloby, soud tedy dle ust. § 96 odst.2 o.s.ř. v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I).

6. Dále soud ve věci vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Dne 14.2.2020 byla uzavřena smlouva o úvěru mezi žalobcem a žalovaným (byl akceptován návrh na uzavření smlouvy o úvěru), podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který měl žalovaný splatit v 36 měsíčních splátkách po 5 317 Kč, celkem mělo být zaplaceno 191 412 Kč, zápůjční úroková sazba činila 100,45 % ročně, RPSN 167,42 %. Při prodlení se splátkou delším než 30 dní je žalovaný povinen zaplatit 499 Kč za každou splátku jako smluvní pokutu, maximálně 2 999 Kč a náhradu nákladů vzniklých s prodlením ve výši 200 Kč u splátek s prodlením delším než 15 dnů, obojí splatné 10 dní od vzniku práva na zaplacení. Pokud se žalovaný ocitne v prodlení delším než 65 dní s kteroukoliv splátkou, dojde k automatickému zesplatnění a k jistině přirůstá dosud nezaplacený úrok. Jestliže po zesplatnění není nová jistina zaplacena, má žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nové jistiny. Žalobce má právo požadovat úroky po zesplatnění v maximální výši 120% celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit (zjištěno ze smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře, dokladu o vyplacení úvěru). Žalobce hodnotil podle svých vnitřních kritérií žalovaného a zjišťoval jeho výskyt v rejstříku SOLUS, kde nemá žalovaný záznam, byly zkoumány jeho výdělkové poměry (zjištěno z výpisu SOLUS a hodnocení klienta, výpisu z účtu, pracovní smlouvy). Žalovanému byla sedmkrát zaslána výzva k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění a byla mu zaslána i předžalobní výzva (zjištěno z výzev). Žalovaný zaplatil do zesplatnění 42 536 Kč, po zesplatenění 37 000 Kč (zjištěno z karty klienta).

7. Běžná úroková sazba v únoru 2020 na spotřební úvěry pro domácnosti činila 8,05 % ročně, s kontokorenty a revolvingovými úvěry pak 12,52% (zjištěno ze systému ČNB ARAD).

8. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ust. § 95 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru (1) Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, musí být spotřebiteli poskytnuty informace o a) druhu spotřebitelského úvěru, b) kontaktních údajích poskytovatele, popřípadě zprostředkovatele, zejména poštovní adrese pro doručování, telefonním čísle, popřípadě adrese pro doručování elektronické pošty, c) celkové výši spotřebitelského úvěru a podmínkách jeho čerpání, d) době trvání spotřebitelského úvěru, e) zboží nebo službě a o jejich ceně, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, v případě spotřebitelského úvěru ve formě odložené platby za zboží nebo službu a smlouvy o vázaném spotřebitelském úvěru, f) zápůjční úrokové sazbě, podmínkách upravujících použití této sazby a popřípadě o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé úrokové sazby, uvádějí se výše uvedené informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, a roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr, která musí být dále vysvětlena prostřednictvím reprezentativního příkladu s uvedením veškerých předpokladů použitých pro její výpočet, u které je poskytovatel povinen zohlednit požadavky na spotřebitelský úvěr, které mu spotřebitel sdělil; stanoví-li smlouva o spotřebitelském úvěru různé způsoby čerpání s různými poplatky nebo zápůjčními úrokovými sazbami a použije-li poskytovatel předpoklad uvedený v části 2 bodě 2 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, uvede, že jiné mechanismy čerpání uplatňované na tento typ spotřebitelského úvěru mohou vést k vyšším ročním procentním sazbám nákladů na spotřebitelský úvěr, h) výši, počtu a četnosti plateb, jež má spotřebitel provést, popřípadě o způsobu přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými zápůjčními úrokovými sazbami pro účely splácení, i) platbách za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, ledaže je otevření účtu nepovinné, dále o platbách za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání a o veškerých ostatních platbách vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a o podmínkách, za nichž lze tyto platby změnit, j) případné povinnosti spotřebitele hradit notáři náklady spojené s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, k ) případné povinnosti uzavřít smlouvu o doplňkové službě související se smlouvou o spotřebitelském úvěru, je-li uzavření smlouvy o doplňkové službě povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek, l) stanovené úrokové sazbě použitelné v případě opožděných plateb nebo smluvní pokutě v případě prodlení spotřebitele a o veškerých dalších důsledcích vyplývajících z prodlení spotřebitele, m) případném požadovaném zajištění, n) právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, o) právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a o způsobu jejich stanovení, p) právu spotřebitele na okamžité a bezplatné vyrozumění o výsledku vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta na základě vyhledávání v databázi a o údajích o použité databázi, q) právu spotřebitele na bezplatné obdržení návrhu textu smlouvy o spotřebitelském úvěru, r) době, po kterou je poskytovatel vázán informacemi poskytnutými před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo návrhem na uzavření této smlouvy, a s ) skutečnosti, zda případné použití kapitálu, vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru, povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

11. Podle ust. § 106 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru Smlouva o spotřebitelském úvěru musí vždy obsahovat tyto informace: a) druh spotřebitelského úvěru, b) kontaktní údaje smluvních stran, a je-li spotřebitelský úvěr zprostředkován, též kontaktní údaje zprostředkovatele, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, popřípadě adresu pro doručování elektronické pošty, c) celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání, d) dobu trvání spotřebitelského úvěru, není-li to možné, způsob jejího určení, e) určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, jde-li o spotřebitelský úvěr ve formě odložené platby za zboží nebo službu nebo vázaný spotřebitelský úvěr, f) zápůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a popřípadě údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční zápůjční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé zápůjční úrokové sazby, uvádějí se tyto informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku předpokládaného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, h) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a popřípadě způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými úrokovými sazbami pro účely splácení; pokud u spotřebitelského úvěru na bydlení není možné k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení určit výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, uvede poskytovatel podmínky, na nichž výše, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, závisí, i) vyplývá-li ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pevně stanovenou dobou jeho trvání umoření jistiny spotřebitelského úvěru, informaci o právu obdržet bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření uvedené v příloze č. 5 k tomuto zákonu kdykoliv během trvání závazku z takové smlouvy, j) soupis uvádějící doby a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové platby, mají-li být tyto platby a úroky splaceny bez umoření jistiny, k ) případnou povinnost spotřebitele hradit platby za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a podmínky, za nichž lze tyto platby změnit, ledaže je otevření účtu nepovinné, povinnost spotřebitele hradit platby za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a veškeré další platby vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, l) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb platnou v okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a podmínky pro její úpravu a další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele, m) informaci o případných nákladech na služby notáře či jiných obdobných nákladech a jejich výši, je-li poskytovateli známa, n) požadavek na případné zajištění nebo pojištění, o) informaci o právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení a lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 118 odst. 4, jakož i o částce úroku splatné za den, p) informaci o právech vyplývajících z § 119 odst. 1 a 3 a podmínkách jejich uplatnění, q) informaci o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení informaci o způsobu jejich stanovení, p) informaci o způsobu ukončení smluvního vztahu, s ) informaci o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra, t) označení příslušného orgánu dohledu a u) informaci o tom, zda případné použití kapitálu vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

12. Podle ust. § 122 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

13. Podle ust. § 122 odst.2 zákona o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

14. Podle ust. § 122 odst.3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

15. Podle ust. § 124 zákona o spotřebitelském úvěru stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

16. Z § 1813 občanského zákoníku vyplývá, že při zkoumání výrazné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, které za ně podnikatel požaduje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

17. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno.

18. V dané věci lze dovodit, že ujednání o úrocích a ujednání o smluvní pokutě nebylo individuálně sjednáno, když žalovaný neměl reálnou možnost ovlivnit jeho obsah. Toto ujednání bylo připraveno stranou žalobce v citované smlouvě o úvěru. To však ještě neznamená, že takové ujednání musí být vždy v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V dané věci však výše úroku znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřená, značně převyšuje obvyklou hranici výše úrokové sazby.

19. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolává. Soud zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží z úřední moci (občanský zákoník), resp. nezbytnost zajistit ochranu spotřebitele nezávisle na jeho námitce, když se nepřiměřenost zkoumá z úřední moci. Opačný přístup potírá význam ochrany spotřebitele.

20. V této souvislosti je nutné poukázat také na rozhodnutí Finančního arbitra sp. zn. FA/SU/334 /2014, případně FA/SU/707 /2016, v níž Finanční arbitr dospěl ke stejným závěrům, když zkoumal otázku platnosti smluvních ujednání smlouvy o spotřebitelském úvěru, zejména souladu smluvních ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost náležitě seznámit před uzavřením smlouvy a souladu sjednané výše úroku s dobrými mravy.

21. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 v právní větě uvádí: Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Z odůvodnění pak vyplývá, že v tomto případě věřitel vycházel z neověřeného tvrzení žalovaného o výdělku (zaměstnavatelem nepotvrzeného) a výdajích, které měly činit 1 000 Kč měsíčně.

22. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí sp.zn. 1 As 30/2015 uvádí: Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). V odůvodnění v odstavci 27 je pak uvedeno: Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).

23. Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru a poskytl mu všechny předsmluvní i smluvní informace, které požaduje zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval nejprve tím, zda byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný namítá, že žalobce se nemá spokojit s informacemi, které mu podá klient, ale má si úvěruschopnost sám aktivně prověřit a odkazuje na výše zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. V těchto rozhodnutích byly řešeny případy, kdy si věřitel nijak neprověřil informace od klienta, v projednávaném případě však žalobce vycházel z pracovní smlouvy a výpisu z účtu, z něhož je patrné, že zaměstnavatel žalovanému vyplácel mzdu v deklarované výši. Neprověření informací o výdajích a nedoložení např. nájemní smlouvy pak žalobce nahradil předpokladem o výdajích ve výši životního minima – tedy započítal na výdajích více, než uváděl žalovaný. Takový postup není možné podřadit pod nedostatečné zjištění úvěruschopnosti. Žalovaný se nemůže bez dalšího dovolávat toho, že sám uvedl neúplné či nepravdivé informace (žalovaný ostatně netvrdil, že nebyl schopný úvěr splácet, tvrdil pouze, že žalobce jeho úvěruschopnost nedostatečně prověřil). Žalobce není povinen předpokládat, že klient vždy uvede nepravdivé informace, pravidla běžného obchodního styku takovou tuto možnost nepredikují. Soud má tedy za to, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena a smlouva není z tohoto důvodu neplatná.

24. Dále se soud zabýval přípustností sjednaného úroku ze smlouvy a zde již bylo shledáno, že výše úroku byla sjednána v nepřípustné výši a toto ujednání je proto neplatné, aniž by však způsobilo neplatnost smlouvy jako celku. Žalovaný zaplatil celkem 79 536 Kč. Běžný úrok v únoru 2020 pro domácnosti činil 8,05 % ročně. Soud nemá možnost spočítat dlužnou částku a její úročení stejným způsobem, jak to činí žalobce (postupné umořování jistiny a úroku a úročení zbytku jistiny, k čemuž žalobce zjevně používá složité výpočty, které mu umožňuje specializovaný software) – k tomu by bylo nutno zadat znalecký posudek, což je v tomto případě nehospodárné. Ze zjednodušeného výpočtu však vyplývá, že ze 60 000 Kč bylo do splatnosti zaplaceno 42 536, přičemž zesplatněn vyl úvěr po 342 dnech. Za těchto 342 dní by úrok 8,05% ročně činil 7,54% jistiny, tedy 4 524 Kč, pokud by jistina nebyla umořena vůbec. Celkem by tedy činila dlužná částka 64 524 Kč, z toho 42 536 bylo zaplaceno před zesplatněním, po zesplatnění zůstává 21 988 Kč, zaplaceno bylo 37 000 Kč. I kdyby nebyla učiněna žádná platba do podání žaloby, smluvní pokuta z této dlužné částky za období od 12.8.2021 do podání žaloby by činila 3 540 Kč, poplatky za vymáhání 2 000 Kč a smluvní pokuta do splatnosti (která byla sjednána platně podle zákona o spotřebitelském úvěru, stejně jako náklady na upomínky, které nejsou v nepřiměřené výši) 1 996 Kč, celkem by tedy dlužná částka byla 29 524 Kč, zaplaceno bylo 37 000 Kč a žalovaný žádnou další povinnost k platbě již nemá. Tyto výpočty jsou pouze ilustrační, neboť jsou pro žalovaného nevýhodné, když docházelo k průběžným platbám, je z nich však patrné, že žalovaný již všechny své závazky zaplatil. Žaloba byla proto zamítnuta.

25. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 3 260 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 13 040 Kč za 4 úkony (převzetí věci, odpor, vyjádření, účast u jednání) dle ust. § 6 a 7 a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 4 úkony ve věci po 300 Kč, celkem 1 200 Kč (§ 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání soudu osobním automobilem Audi se spotřebou 4,7 l nafty na 100 km za 200 km při základní sazbě 4,70 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 47,10 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 333/2018 Sb.), celkem 1 382,80 Kč a 8 půlhodin ztráty času po 100 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 3 448,80 Kč. Soud přiznal náklady v celkové výši 19 871,60 Kč.

Poučení