114 C 55/2015-151

Rubrum

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 30 068,51 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 30 068,51 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným, k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], náhradu nákladů řízení ve výši 28 344,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 24.9.2015 se žalobce domáhal na žalovaných [celé jméno žalované] a [celé jméno původního účastníka] zaplacení částky 30 068,51 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 31.5.2006 uzavřel s žalovanou [celé jméno žalované] smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytl úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 869 Kč, splatných vždy k 15.dni v měsíci, počínaje 15.7.2006. Druhý žalovaný, [celé jméno původního účastníka], se zavázal, že závazky z úvěru, včetně příslušenství, uhradí společně a nerozdílně, s žalovanou. Žalovaní poskytnutý úvěr nespláceli řádně a včas. Mezi účastníky smlouvy byla ujednána smluvní pokuta ve výši 8 % z každé částky, s jejímž splacením se žalovaní dostali do prodlení více než 30 dnů a k jejímuž zaplacení byli vyzváni, v daném případě byla smluvní pokuta vyčíslena na částku 1.236 Kč. Žalobce v důsledku prodlení žalovaných dne 17.3.2009 odstoupil od úvěrové smlouvy, s účinností k 30.4.2009, kdy se dluh žalovaných ve výši 120.900,91Kč stal splatným. Ke dni podání žaloby bylo žalovanými uhrazeno celkem 90 832,40 Kč. Žalovanou částku 30.068,51Kč pak představuje zbývající část tohoto dluhu.

2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili v odporu proti platebnímu rozkazu a dále pak na ústním jednání. Předně namítali překážku věci rozsouzené a překážku již zahájeného řízení. Uvedli, že žalobce předmětnou pohledávku již uplatnil dle rozhodčí doložky obsažené v úvěrové smlouvě u soukromého rozhodčího soudu, kde dne 29.10.2009 vydal rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. rozhodčí nález [číslo jednací]. Na základě tohoto nálezu byla proti žalovaným nařízena Okresním soudem v České Lípě exekuce, jejímž vedením byla pověřena soudní exekutorka JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Liberec. S ohledem na usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 10.7.2013 byla nařízená exekuce zastavena z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky. Dále žalovaní vznesli námitku promlčení, neboť k zesplatnění úvěru došlo dne 17.3.2009, promlčecí lhůta dle obchodního zákoníku činí 4 roky a k promlčení tedy došlo dne 18.3.2013. Prodloužení promlčecí lhůty nemůže být aplikováno, neboť se jedná o ujednání odchylující se od dispozitivní právní úpravy v neprospěch spotřebitele a je proto dle § 55 obč. zák. neplatné. Námitka promlčení nemůže být ani v rozporu s dobrými mravy, když žalobce vědomě vedl v rozporu s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu protiprávní exekuci a spoléhal na to, že žalovaní nebudou mít znalosti k zastavení exekuce. Žalobce sám svým protiprávním jednáním zapříčinil promlčení pohledávky. Žalovaní ve svém vyjádření k žalobě ze dne 6.11.2016 vzali zpět námitky překážky věci rozsouzené a překážky zahájeného řízení a dále trvali na námitce promlčení. K té dále argumentovali několika rozhodnutími Nejvyššího a Ústavního soudu a jsou toho názoru, že nemohlo dojít ke stavení běhu promlčecí doby v exekučním ani rozhodčím řízení. Žalovaní proto navrhli zamítnutí žaloby.

3. Ve věci bylo již dne 8.11.2016 rozhodnuto Okresním soudem v České Lípě, č.j. 114C 55/2015-50, který žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Okresní soud konstatoval, že byla důvodně vznesena námitka promlčení a žalovaný nárok je tedy promlčen. Na základě odvolání žalobce se věci zabýval Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který svým rozhodnutím ze dne 25.5.2017, č.j. 29Co 39/2017, rozhodnutí okresního soudu, ve vztahu k žalované [celé jméno žalované], zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání. Odvolací soud konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že smlouva o úvěru ze dne 31.5.2006, obsahovala neplatnou rozhodčí doložku, která nezajišťovala transparentní a předvídatelný výběr rozhodce, když odkazovala na seznam rozhodců a na pravidla soukromého rozhodčího soudu, který nebyl stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona č. 216/1994 Sb.. Na základě této doložky bylo zahájeno rozhodčí řízení, kde byl dne 29.7.2009 vydán rozhodčí nález, podle kterého byla Okresním soudem v České Lípě nařízena dne 29.10.2009 exekuce. Dne 11.5.2015 pověřená soudní exekutorka tuto exekuci zastavila se souhlasem oprávněného, a to pro neplatnost exekučního titulu. K zrušení rozhodčího nálezu nedošlo. Vzhledem k tomu, že právo bylo uplatněno v rozhodčím řízením dalece před promlčením ve čtyřleté lhůtě dle § 397 o.z., k určení toho, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, došlo až právní mocí usnesení o zastavení exekuce dne 28.5.2015 a soudní řízení v této věci bylo zahájeno 24.9.2015, stalo se tak včas ve shora uvedené roční lhůtě, dle § 405 odst. 2 obch. zák. Podáním žaloby nastaly účinky § 402 obch. zák., tj. stavení promlčecí doby při uplatnění práva u soudu. Desetiletá lhůta ve smyslu § 408 obch. zák. rovněž od 30.4.2009 neuběhla, tedy nárok žalobce není promlčen.

4. Soud provedl následující důkazy:

5. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 7.6.2006 soud zjistil, že [právnická osoba] poskytla žalované [celé jméno žalované] úvěr ve výši 150 000 Kč s úrokovou sazbou 10,9 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami po 3.869 Kč.

6. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že úvěr ve výši 150 000 Kč byl čerpán dne 7.6.2006, k datu odstoupení činila dlužná částka 120 900,91 Kč, následně došlo k úhradě částky 90 832 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu ve výši 1 236 Kč, smluvní úroky ve výši 3 977,79 Kč a dlužnou jistinu ve výši 85 618,61 Kč. Ke dni podání žaloby tak činí dluh 30 068,51 Kč.

7. Z všeobecných úvěrových podmínek [právnická osoba], a.s. soud zjistil, že v bodě III .-.5.-5 je uvedeno, že v souladu s § 401 obch. zák. se promlčecí doba práv vzniklých ze smlouvy a ze zajištění závazků prodlužuje na dobu 10 let od okamžiku, kdy začne běžet zákonná promlčecí doba. Tyto podmínky dále obsahují v bodě IV.-3. ujednání o smluvní pokutě vy výši 8 % z každé splátky, s jejíž úhradou se dlužník dostal do prodlení více než 30 dnů a dále v bodě IV.-8. rozhodčí doložku. Obchodní podmínky nejsou žalovanými podepsány.

8. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 17.3.2009 soud zjistil, že [právnická osoba] odstoupila od úvěrové smlouvy a oznámila žalovaným splatnost celého úvěru ke dni 30.4.2009 a vyzvala je k uhrazení dluhu v celkové výši 120.901 Kč.

9. Z výzvy k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu [číslo] ze dne 2.6.2015 soud zjistil, že žalobce jako právní nástupce [právnická osoba], a.s. vyzval žalované prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě 30.068,51 Kč.

10. Z rozhodčího nálezu ze dne 29.7.2009 soud zjistil, že rozhodčí nález se vztahoval pouze na žalovanou [celé jméno žalované], které byla uložena povinnost zaplatit [právnická osoba], a.s. 120.901 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,08% denně od 1.5.2009 do zaplacení.

11. Z exekučního spisu soudní exekutorky Mgr. [příjmení], sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že v průběhu exekučního řízení bylo vymoženo a zaplaceno oprávněnému celkem 90 832,40 Kč. Usnesení soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 11.5.2015 soud zjistil, že exekuce na majetek žalované nařízená na základě výše uvedeného rozhodčího nálezu byla zastavena, a to z důvodu souhlasu oprávněného a neplatnosti sjednané rozhodčí doložky.

12. Z obsahu spisu Okresního soudu v České Lípě sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že exekuce na majetek žalované byla zahájena návrhem ze dne 9.9.2009, nařízena byla usnesením ze dne 29.10.2009 (PM dne 12.6.2010) a zastavena usnesením ze dne 11.5.2015 (PM dne 28.5.2015). Exekučním titulem byl shora uvedený rozhodčí nález ze dne 29.10.2009, který vydal rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., pod [číslo jednací].

13. S ohledem na dobu vzniku předmětného závazkového vztahu soud věc posuzoval v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013.

14. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 387 obch. zák. právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Podle § 388 odst. 1 obch. zák. promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Podle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. Podle § 403 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

16. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. se rozhodčí řízení zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu. Podle § 16, uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, zůstávají účinky podané žaloby zachovány, pokud strana podá znovu u soudu, u příslušných rozhodců či stálého rozhodčího soudu, nebo u jiného příslušného orgánu žalobu do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci (odstavec 1). Účinky podané žaloby zůstávají zachovány i tehdy, pokud strana po zrušení rozhodčího nálezu podala u příslušných rozhodců či stálého rozhodčího soudu, nebo u jiného příslušného orgánu žalobu, nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu, jímž došlo ke zrušení rozhodčího nálezu (odstavec 2). Podle § 34 odst. 1, zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v § 31 písm. a/, b/, g/ nebo h/, pokračuje k návrhu některé ze stran po právní moci rozsudku v jednání ve věci samé a tuto věc rozhodne. Věc již nelze projednat v rozhodčím řízení.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky je v podstatě nesporné, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru dle § 497 obch. zákoníku a že žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela a ten byl proto ke dni 30.4.2009 právním předchůdcem žalobce (věřitelem) zesplatněn. Následně věřitel [právnická osoba] podal žalobu k rozhodčímu soudu, dne 29.7.2009 byl vydán rozhodčí nález, na základě kterého byla Okresním soudem v České Lípě nařízena exekuce. Dne 11.5.2015 pověřená soudní exekutorka tuto exekuci zastavila se souhlasem oprávněného a to pro neplatnost exekučního titulu. Uvedené skutečnosti vyplývají i z provedených důkazy, zejm. smlouvy o úvěru, odstoupení od této smlouvy, rozhodčího nálezu a usnesení soudní exekutorky o zastavení exekuce.

18. Žalovaní v řízení vznesli námitku promlčení a podstata sporu spočívá v tom, zda tato námitka je důvodná či nikoliv. K zesplatnění úvěru došlo dne 30.4.2009 a ode dne následujícího běžela dle § 397 obch. zák. čtyřletá promlčecí doba. Prohlášení o prodloužení promlčecí doby dle § 401 obch. zák. musí být učiněno písemně. V tomto případě prohlášení není součástí samotné smlouvy o úvěru, ale součástí úvěrových obchodních podmínek (bod III .-.5.-5), které žalovaná nepodepsala a jedná se proto o absolutně neplatné ujednání z důvodu nedodržení písemné formy (§ 40 odst. 1 a 3 obč. zák.). Ujednání o prodloužení promlčecí doby je neplatné rovněž z toho důvodu, neboť smlouva o úvěru má charakter spotřebitelské smlouvy a podle § 55 odst. 1 obč. zák. bylo zakázáno odchýlení se od zákonných ustanovení v neprospěch spotřebitele, viz nález Ústavního soudu I. ÚS 1845/11.

19. Dle názoru okresního soudu je právní názor soudu odvolacího, kdy na danou věc aplikoval ustanovení § 405 odst. 1 a 2 obch. zákoníku, nesprávný, nepřípadný a z toho důvodu jím okresní soud není vázán. Toto ustanovení se týká pouze situace, kdy v soudním řízení či rozhodčím řízení, v němž bylo uplatněno právo, nebylo rozhodnuto ve věci samé. O takový případ zde nejde, kdy rozhodčí řízení nepochybně skončilo vydáním rozhodčího nálezu.

20. V usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 92/2013, Nejvyšší soud dovodil, že byl-li rozhodce určen odkazem na„ rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./), neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. Z uvedeného plyne, že exekuční soudy mohou přijmout závěr, že rozhodčí nález jim předkládaný coby exekuční titul nemá žádné právní účinky (jelikož nebyl vydán v mezích pravomoci rozhodce) a není tedy exekučním titulem, bez zřetele k tomu, že formálně nedošlo (ani již nedojde, vzhledem k případně zmeškaným lhůtám) k jeho zrušení (soudem) postupem předjímaným zákonem č. 216/1994 Sb.

21. V návaznosti na závěr, podle něhož rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá žádné právní účinky, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77/2016, dovodil, že nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc.

22. K otázce stavění běhu promlčecí doby se Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2017, vyjádřil tak, že k němu dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. V rozsudku ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 ICdo 41/2014, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2017, Nejvyšší soud uvedl, že„ v témže duchu má (musí) být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl (podle následného posouzení exekučním soudem nebo jako v tomto případě) insolvenčním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce.“ Jinak řečeno,„ dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí.“ Pokud formálně nezrušený rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá v exekučním řízení žádné právní účinky, pak věřitel„ nemůže mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb.“ 23. Ze srovnání účinků rozhodnutí, kterým byla exekuce zastavena, a rozhodnutí podle § 34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. vyplývá, že podal-li žalobce poté, co exekuce byla pravomocně zastavena, bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatnil právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedošlo.

24. V důsledku shora uvedeného a ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 12.10.2017, sp.zn 33 Cdo 5258/2016; rozsudek ze dne 25.3.2020, sp.zn. 33 Cdo 854/2019; rozsudek ze dne 22.6.2021, sp.zn. 33 Cdo 1230/2020), soud konstatuje, že k promlčení žalovaného nároku by nedošlo pouze v případě, kdy by žalobce poté, co exekuce byla pravomocně zastavena, podal bez zbytečného odkladu žalobu, jíž by uplatnil právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem. O tom, zda byla žaloba (poté, co byla zastavena exekuce pro nezpůsobilost exekučního titulu) podána bez zbytečného odkladu, rozhoduje soud vždy na základě konkrétních skutkových okolností případu. Ustanovení § 16 zákona č. 216/1994 Sb. se zde neuplatní, neboť nejde o případ, kdy by o tom, že není dána jeho pravomoc, rozhodl rozhodce. Taková skutečnost se podává až z rozhodnutí exekučního soudu (viz shora uvedený rozsudek ze dne 25.3.2020, sp.zn. 33 Cdo 854/2019).

25. V této konkrétní věci byla exekuce zastavena usnesením soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 11.5.2015, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 28.5.2015. Žaloba v této věci byla podána dne 24.9.2015, tj. téměř po čtyřech měsících. Lhůta„ bez zbytečného odkladu“ přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat. Jde o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku. Úkon žalobce ve shora uvedené lhůtě soud jednoznačně nemůže posoudit za úkon učiněný bez zbytečného odkladu, kdy žalobci objektivně nic nebránilo v tom, aby úkon provedl dříve, tj. bez zbytečného odkladu, v řádu dnů, či týdnů.

26. Z výše uvedených důvodů soud nárok žalobce posuzuje za promlčený, kdy námitka promlčení byla vznesena důvodně.

27. Soud se dále zabýval tím, zda žalovanou uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Judikatura nejvyššího soudu ČR opakovaně dovodila, že že ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu dobrých mravů zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (srov. rozsudek ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2970/2009). Ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. je obecným ustanovením hmotněprávní povahy, které dává soudu možnost posoudit, zda výkon subjektivního práva je v souladu s dobrými mravy, a v případě, že tomu tak není, umožňuje mu odepřít ochranu výkonu práva, které sice je v mezích zákona, avšak v konkrétní situaci může jeho realizace znamenat nepřiměřenou tvrdost. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití § 3 odst. 1 obč. zák., je třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu, tj. jak okolnosti, které uplatňuje ten, kdo se uvedeného ustanovení dožaduje, tak všechny okolnosti na straně toho, kdo se výkonu práva domáhá. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen konkrétními skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují přijmout závěr, že výkon práva je či není v rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 754/2007). Za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2001, ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16/ 1998, ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 263/2001, ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 228/2000, ze dne 29. 7. 2002, sp. zn. 33 Odo 115/2001, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 1244/2004, ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 29/2005, ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 722/2005, ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1406/2007, a ze dne 24. 7. 2009, sp. zn. 33 Cdo 4398/2007, popř. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ve svazku 10, ročník 1998, pod č. 14). Není vyloučeno, že i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana. Na druhé straně však fungování systému psaného práva je založeno zejména na důsledném dodržování pravidel vyplývajících z právních předpisů a korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu principu právní jistoty a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem. Postup soudu podle § 3 odst. 1 obč. zák. má proto místo jen ve výjimečných situacích, kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu, případně kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2002).

28. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by v konkrétní situaci zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti přitom musí být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/2004, ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2002, ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4180/2013, ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1729/2014, ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2244/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 740/2009, nálezy Ústavního soudu z 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, z 15. 1. 1997, sp. zn. II. ÚS 309/95, z 3. 6. 2008, sp. zn. IV. ÚS 581/06, z 21. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 548/11, a z 16. 9. 2010, sp. zn. IV. ÚS 262/10).

29. Z uvedených hledisek vyplývá, že v souvislosti s posouzením, zda uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, je třeba vážit výše uvedená kritéria, nikoliv brát v úvahu samotný důsledek plynoucí z důvodně uplatněné námitky promlčení. Za situace, kdy žalovaná marné uplynutí promlčecí doby objektivně nezavinila, naopak byl to žalobce, který po zastavení exekučního řízení zůstal několik měsíců nečinný, a na základě shora uvedeného pak soud dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy.

30. Z výše uvedených důvodů soud žalobu výrokem I. zamítl.

31. Žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná a má podle § 142 odst.1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalované byly přiznány náklady za právní zastoupení podle vyhlášky č.177/1996 Sb., a to za následující účelně vynaložené úkony zastupujícího advokáta. Podle § 7 citované vyhlášky náleží z tarifní hodnoty 30 068,51 Kč, odměna za jeden úkon ve výši 2 340 Kč. Žalované byla přiznána odměna advokáta za převzetí a přípravu věci; sepis odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 9.10.2015; sepis vyjádření ze dne 6.11.2016 účast na jednání soudu dne 8.11.2016; vyjádření ze dne 29.3.2017; účast na soudním jednání dne 6.2.2018 a dne 20.10.2021 Celkem tedy 7 úkonů po 2 340 Kč, tj. 16 380 Kč. Dále 7 x režijní paušál po 300 Kč, dle § 13 odst. 1 a 3 citované vyhlášky, tj. 2 100 Kč. Jízdné na ústní jednání dne 8.11.2016 (veřejnou hromadnou dopravou – Praha – Česká Lípa a zpět) ve výši 180 Kč. Jízdné na ústní jednání dne 6.2.2018, na trase Praha – Česká Lípa a zpět, celkem 220 km, OA BMW, reg.zn. [registrační značka], průměrná spotřeba 4,9 l /100 km, motorová nafta – vyhlášková cena 33,60 Kč a náhradě za km 4,10 Kč, celkem 1 264,21 Kč. Jízdné na ústní jednání dne 20.10.2021 na trase Praha – Česká Lípa a zpět, celkem 220 km, OA Volkswagen Golf, reg.zn. [registrační značka], průměrná spotřeba 4,9 l /100 km, natural 95 – vyhlášková cena 33,80 Kč a náhradě za km 4,40 Kč, celkem 1 332,36 Kč. Dále byla přiznána odměna za promeškaný čas strávený cestami na ústní jednání, a to za 22 půlhodin po 100 Kč, dle § 14 odst. 1 a 3 citované vyhlášky, tj. 2 200 Kč. Odměna advokáta tedy činí částku 23 456,57 Kč + DPH 21 % z oprávněných položek, tj. z částky 23 276,57 Kč, činí 4 888,08 Kč), tj. celkem 28 344,65 Kč.

Poučení