115 C 163/2018-201

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Hany Slané a přísedících PaedDr. [jméno] [příjmení], CSc. a Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: ; [celé jméno původního účastníka], narozený dne [datum] bytem [adresa původního účastníka a žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; [název žalované], IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] o zaplacení náhrady mzdy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 285.693 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16.380 Kč za dobu od 1.9.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.10.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.11.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.12.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.1.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.2.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.3.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.4.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.5.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.6.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.7.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.8.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 780.810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13.734 Kč za dobu od 1.1.2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.2.2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.3.2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.4.2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.5.2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.6.2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.7.2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.8.2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.9.2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.10.2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.11.2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.12.2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.1.2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.2.2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.3.2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.4.2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.5.2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.6.2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.7.2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.8.2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.9.2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.10.2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.11.2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.12.2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.1.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.2.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.3.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.4.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.5.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24.483 Kč za dobu od 1.6.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.103 Kč za dobu od 1.7.2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 1.518 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 1.11.2018 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky z titulu náhrady mzdy. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne 18.8.1998 pracovní smlouvu a žalobce vykonával pro žalovanou práci lektora II. stupně na pedagogické fakultě [příjmení] [anonymizováno] na katedře občanské výchovy. Žalovaná ukončila s žalobcem pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce dne 18.6.2015. Rozsudkem Městského soudu v Brně sp.zn.: 38 C 137/2015 byla výpověď žalované jako zaměstnavatele shledána neplatnou pravomocně dne 25.7.2019. Žalobce od počátku doručení výpovědi považoval právní jednání žalované za neplatné a byl připraven vykonávat práci, což vyjádřil ve svém podání adresovaném žalované ze dne 18.6.2015. Žalobce se po připuštění změny žaloby domáhal náhrady mzdy v celkové výši 1.066.503 Kč, která se skládala z náhrady mzdy za měsíc listopad 2015 ve výši 13.734 Kč a dále náhrady mzdy za období od 1.12.2015 do 30.6.2019 v měsíční výši 24.483 Kč.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, tvrdila, že žalobce jako zaměstnanec neoznámil zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával. Dle žalované z přípisu žalobce ze dne 18.6.2015 nevyplývá projev vůle žalobce, kterým by oznamoval žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. Pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní doby. Žalovaná navrhovala, aby soud v rámci moderačního práva dle § 69 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen zákoník práce) přiměřeně snížil náhradu mzdy za dobu přesahující 6 měsíců o 20.000 Kč měsíčně. Žalovaná tvrdila, že žalobce mohl být za v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších podmínek, než by měl při výkonu práce dle pracovní smlouvy u žalované, zaměstnán jako učitel na základní nebo střední škole předmětu občanská nauka, základy společenských věd či jako akademik na vysoké škole v oboru sociologie, státověda, politologie. Žalovaná zpochybňovala bez bližšího odůvodnění výši měsíční náhrady mzdy vypočtenou žalobcem.

3. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.

4. Z pracovní smlouvy ze dne 18.8.1998, dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 24.1.2001, dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 29.1.2001 a dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 14.6.2002, dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 19.9.2005 soud zjistil, že žalovaná jako zaměstnavatel uzavřela s žalobcem jako zaměstnancem pracovní smlouvu ve znění dohod uzavřených mezi účastníky, na jejímž základě se žalobce zavázal vykonávat pro žalovanou práci lektora II. stupně na pedagogické fakultě [příjmení] [anonymizováno] na katedře občanské výchovy.

5. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 18.6.2015 a rozhodnutí [anonymizováno] č. 2/ 2015 ze dne 15.6.2015 soud zjistil, že žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce.

6. Z listiny ze dne 18.6.2015 označené jako předžalobní výzva soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému listinu, ve které potvrdil doručení výpovědi z pracovního poměru a vyjádřil své stanovisko k výpovědi, se kterou nesouhlasil, považoval ji za„ zastřený právní úkon.“ Vytýkal zaměstnavateli porušení zákoníku práce a vyzýval žalovanou k zrušení výpovědi. Uvedená listina neobsahuje projev vůle žalobce, kterým by vyjádřil zájem pokračovat v práci u zaměstnavatele.

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu č.j.: 21 Cdo 5600/2016-72 ze dne 22.11.2017 soud zjistil, že Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Brně č.j.: 38 C 137/2015-19, kterým byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou dala žalovaná dne 18.6.2015 žalobci a rozsudek Krajského soudu v Brně č.j.: 15 Co 112/2016-39, který potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně č.j.: 38 C 137/2015-19. Z rozsudku Městského soudu v Brně č.j.: 38 C 137/2015-105 ze dne 11.4.2018 soud zjistil, že výpověď z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobci dne 18.6.2015 je neplatná. Rozsudek nabyl právní moci dne 25.7.2019.

8. Z listiny ze dne 12.7.2018 označené jako předžalobní výzva a poštovního podacího archu a listiny ze dne 22.7.2018 obsahující reakci zástupce žalované soud zjistil, že dne 13.7.2018 žalobce doručil žalovanému výzvu k zaplacení náhrady mzdy v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru. V této výzvě jednoznačně vyjádřil svou připravenost vykonávat práci dle pracovní smlouvy pro žalovanou. Převzetí listiny ze dne 12.7.2018 potvrzuje zástupce žalované v listině ze dne 22.7.2018. Dle soudu v listině ze dne 12.7.2018 žalobce poprvé oznámil žalované, že trvá na svém dalším zaměstnávání.

9. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn.: 115 C 70/2021, konkrétně z žaloby ze dne 13.7.2020, protokolu o jednání ze dne 27.10.2021, listiny ze dne 20.9.2019, mzdového výměru ze dne 25.7.2019 a výpovědi ze dne 10.7.2020 soud zjistil, že žalobce doručil žalované dne 13.7.2020 výpověď z pracovního poměru a žalovaná se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že tato výpověď je neplatná. Soud žalobu zamítl rozsudkem č.j. 115 C 70/2021-21 ze dne 27.10.2021, rozsudek nabyl právní moci dne 26.11.2021.

10. Ze mzdového listu za rok 2018 a nesporného tvrzení účastníků soud zjistil, že v II. čtvrtletí roku 2018 žalobce odpracoval pro žalovaného 0 hodin.

11. Z vnitřního mzdového předpisu žalované účinného od 29.12.2017 soud zjistil, že lektoru II. stupně zařazenému od 2. mzdové třídy náležel mzdový tarif 27.300 Kč. Dle článku 4 vnitřního mzdového předpisu byly u žalované uplatňovány následující mzdové složky: a) mzdový tarif, b) osobní ohodnocení, c) funkční příplatek, d) odměna. Ze mzdových listů lektorů II. stupně za rok 2018 soud zjistil, že mzdový tarif u těchto zaměstnanců v případě úvazku 40 hodin týdně činil vždy 27.300 Kč. Z pravidel sestavování rozpočtu [anonymizována dvě slova] [příjmení] univerzity pro rok 2018 a mzdových listů lektorů II. stupně soud zjistil, že žalovaná disponovala finančními prostředky na osobní ohodnocení i odměny zaměstnanců, všichni zaměstnanci na pracovní pozici lektor II. stupně pobírali osobní ohodnocení. Výše osobního ohodnocení se v jednotlivých měsících měnila. Při úvazku 40 hodin týdně činilo osobní ohodnocení nejméně 762 Kč, nejvíce 10.000 Kč. Nepravidelně byly zaměstnancům na této pozici vypláceny odměny ve výši od 0 Kč do 20.000 Kč.

12. Ze zprávy Úřadu práce ze dne 5.11.2021 soud zjistil, že v období od 1.9.2015 do 31.12.2016 evidoval Úřad práce 0 volných pracovních míst v oboru učitele všeobecně vzdělávacích předmětů se zaměřením na občanskou nauku a základy společenských věd. V roce 2017 evidoval 4 volná pracovní místa v oboru učitele všeobecně vzdělávacích předmětů, jednalo se o místa bez bližší specifikace. V roce 2018 bylo evidováno 1 volné blíže nespecifikované pracovní místo v oboru učitele všeobecně vzdělávacích předmětů a 1 volné pracovní místo v oboru učitele všeobecně vzdělávacích předmětů se zaměření na český jazyk a občanskou nauku (mzdové rozpětí v tomto případě činilo 25.470 Kč až 33.930 Kč). V roce 2019 bylo evidováno 1 volné pracovní místo v oboru učitele všeobecně vzdělávacích předmětů se zaměřením na základy společenských věd, přičemž hodinová sazba činila 225 Kč. V soukromém sektoru pak byla evidována 2 volná pracovní místa v oboru sociolog, přičemž minimální nabízená mzda činila 30.000 Kč. V oboru politologie a státovědy nebylo evidováno žádné volné pracovní místo. Z uvedeného důkazu soud zjistil rozsah nabízených volných míst. Nelze z něj však zjistit, zda práce nabízená na těchto volných pracovních místech by pro žalobce znamenala rovnocenné nebo výhodnější podmínky než měl dle pracovní smlouvy u žalované.

13. Ze statistiky MŠMT soud zjistil, že hrubá mzda středoškolského učitele v roce 2018 činila 36.955 Kč. Ze statistiky MŠMT za rok 2019 soud zjistil, že průměrná měsíční mzda středoškolského učitele činila 42.359 Kč.

14. Ze zprávy ČSSZ ze dne 19.12.2017 soud zjistil, že žalobce byl poživatelem starobního důchodu. Ze zprávy Úřadu práce ze dne 5.11.2021 soud zjistil, že žalobce byl v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 2.8.1995 do 31.8.1998.

15. Soud provedl dokazování mzdovými listy žalobce za rok 2020, 2015, 2016, 2017 a 2019, zprávou VZP ČR ze dne 5.11.2021, výplatními lístky za 2, 3, 4, 5/ 2015, s ohledem na posouzení nároku žalobce soud z těchto důkazů nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

16. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná jako zaměstnavatel uzavřela dne 18.8.1998 s žalobcem jako zaměstnancem pracovní smlouvu ve znění dohod uzavřených mezi účastníky, na jejímž základě se žalobce zavázal vykonávat v pracovním poměru pro žalovanou práci lektora II. stupně na [anonymizována dvě slova] [příjmení] univerzity na katedře občanské výchovy. Dne 18.6.2015 dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce, tato výpověď byla soudem dne 25.7.2019 pravomocně určena rozsudkem Městského soudu v Brně č.j.: 38 C 137/2015-105 ze dne 11.4.2018 neplatnou. V listině ze dne 12.7.2018 doručené žalované dne 13.7.2018 žalobce vyjádřil svou připravenost vykonávat práci dle pracovní smlouvy pro žalovanou. Dne 13.7.2020 žalobce doručil žalované výpověď z pracovního poměru, žaloba na určení neplatnosti této výpovědi byla rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 115 C 70/2021-21 ze dne 27.10.2021 pravomocně dne 26.11.2021 zamítnuta, pracovní poměr mezi účastníky zanikl uplynutím výpovědní doby dne 30.9.2020.

17. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

18. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

19. Při posuzování nároku žalobce na náhradu mzdy je třeba vzít v úvahu, že zaměstnanec může učinit oznámení o tom, že trvá na dalším zaměstnávání až do doby platného skončení pracovního poměru, které nastalo na základě jiné pracovně právní skutečnosti, nejpozději však do rozhodnutí soudu, jímž bylo řízení o žalobě o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru pravomocně skončeno, a kterým byla určena neplatnost rozvázání pracovního poměru (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2905/2000). V tomto případě tedy žalobce mohl učinit svůj projev vůle o tom, že trvá na dalším zaměstnávání, až do 25.7.2019.

20. Vzhledem k tomu, že zaměstnanec může své písemné oznámení učinit nejen výslovně, ale také jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl projevit, je jeho požadavek na dalším zaměstnávání obsažen v každém písemném projevu vůle, z něhož bez pochybností vyplývá, např. v žalobě, v níž se zaměstnanec domáhá nejen určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, ale také náhrady mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 věty první zákoníku práce nebo určení, že pracovní poměr trvá i v době (po dni), ke kterému měl podle neplatného rozvázání pracovního poměru skončit apod.. Zaměstnancovo oznámení, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, má sledovat účinky dnem, v němž bylo zaměstnavateli doručeno. Bylo-li oznámení učiněno v žalobě nebo v jiném úkonu učiněném vůči soudu, je vůči zaměstnavateli účinné doručením žaloby nebo okamžikem, kdy se o něm jinak v řízení dozvěděl. Byla-li zaměstnanci daná výpověď a bylo-li zaměstnavateli doručeno zaměstnancovo písemné oznámení, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával ještě před uplynutím výpovědní doby, nastávají jeho účinky teprve až ode dne následujícího po uplynutí výpovědní doby (Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, 408-427 s.)

21. V této věci z výzvy k plnění ze dne 12.7.2018, která byla žalované 13.7.2018 doručena, jednoznačně vyplývá písemný projev vůle žalobce o tom, že trvá na dalším zaměstnávání, tzn. byť se soud ztotožňuje s názorem žalované v tom, že uvedená žádost o dalším trvání zaměstnávání nevyplývá z přípisu žalobce ze dne 18.6.2015, tak bylo v řízení zjištěno, že takovéto oznámení o trvání na dalším zaměstnávání žalobce učinil výzvou ze dne 12.7.2018 a to včas, do právní moci rozhodnutí o určení neplatnosti výpovědi ze dne 18.6.2015. Je tedy zřejmé, že žalobci vznikl nárok na náhradu mzdy ode dne 13.7.2018, tedy ode dne kdy žalobce oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. Tento nárok žalobce trval do 30.6.2019, jak se žalobce domáhal žalobou, protože do tohoto data žalovaná jako zaměstnavatel neumožnila žalobci pokračovat v práci a nedošlo k platnému skončení pracovního poměru, tento skončil až 30.9.2020. Za období od 13.7.2018 do 30.6.2019 přísluší žalobci náhrada ve výši průměrného výdělku.

22. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

23. Podle § 354 odst. 1, 2 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

24. Podle § 355 odst. 1, 2 zákoníku práce jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

25. Při zjišťování průměrného výdělku žalobce ke dni 13.7.2018 soud zjistil, že žalobce dle nesporných tvrzení účastníků předchozí kalendářní čtvrtletí neodpracoval alespoň 21 dnů, proto přistoupil k určení pravděpodobného výdělku. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4690/2009 nedosáhne-li zaměstnanec v rozhodném období žádné mzdy (platu), je třeba se zabývat zjištěním, jaká by byla ve smyslu ustanovení § 355 odst. 2 zákoníku práce hrubá mzda nebo plat, které by zřejmě dosáhl. Při stanovení pravděpodobného výdělku soud může přihlédnout k jakýmkoli okolnostem, jestliže jsou významné pro objasnění toho, jakého výdělku by zaměstnanec v rozhodném období zřejmě dosáhl.

26. V daném případě soud při zjišťování mzdy, které by žalobce zřejmě dosáhl, v rozhodném období tj. druhém čtvrtletí roku 2018, přihlédl k tomu, že v roce 2018 byly u žalované mzdové nároky zaměstnanců upraveny vnitřním mzdovým předpisem, který upravoval následující mzdové složky: a) mzdový tarif, b) osobní ohodnocení, c) funkční příplatek, d) odměna. Lektorům II. stupně od 2. mzdové třídy náležel mzdový tarif 27.300 Kč, všichni lektoři II. stupně s pracovním úvazkem 40 hodin týdně dle mzdových listů v rozhodném období pobírali osobní ohodnocení v rozmezí 762 Kč - 10.000 Kč měsíčně, funkční příplatek byl vázán na výkon konkrétní funkce, u žalobce žádný výkon funkce nebyl tvrzen ani zjištěn, a odměny byly přiznány jen u některých lektorů II. stupně. Ekonomické poměry u žalované v roce 2018 umožňovaly žalované, aby zaměstnancům osobní ohodnocení i jednorázové odměny vyplácela. Dle soudu by žalobce ve druhém čtvrtletí roku 2018 dosáhl mzdy odpovídající minimálně mzdovému tarifu 27.300 Kč a z této částky soud při výpočtu pravděpodobného výdělku vycházel. V projednávaném případě však nelze přehlédnout, že pokud jde o stanovení náhrady mzdy při překážkách v práci na straně zaměstnavatele, není náhrada mzdy stanovena měsíční náhradou mzdy, jak ji vyčíslil žalobce, ale je třeba vycházet z průměrné hodinové mzdy.

27. Průměrný pravděpodobný hrubý hodinový výdělek soud vypočetl dle shora citovaných zákonných ustanovení. Rozhodným obdobím bylo v daném případě druhé čtvrtletí roku 2018, žalobce by v tomto období odpracoval celkem 520 hodin (v dubnu 168, v květnu 184, v červnu 168), za odpracovanou dobu by hrubá mzda žalobce činila 81.900 Kč (v dubnu 27.300 Kč, v květnu 27.300 Kč, v červnu 27.300 Kč), průměrný pravděpodobný hrubý hodinový výdělek žalobce činí 157,5 Kč za hodinu.

28. V roce 2018 v měsíci červenci náleží žalobci náhrada za 104 hodin, tedy ve výši 16.380 Kč, v měsíci srpnu 2018 při 184 hodinách by žalobci náležela částka 28.980 Kč, avšak žalobce požadoval za tento měsíc částku 24.483 Kč (soud tedy nemohl překročit návrh žalobce), v měsíci září 2018 při 160 hodinách by žalobci náležela částka 25.200 Kč, avšak žalobce požadoval za tento měsíc částku 24.483 Kč (soud tedy nemohl překročit návrh žalobce), v měsíci říjnu 2018 při 184 hodinách by žalobci náležela částka 28.980 Kč, avšak žalobce požadoval za tento měsíc částku 24.483 Kč (soud tedy nemohl překročit návrh žalobce), v měsíci listopadu 2018 při 176 hodinách by žalobci náležela částka 27.720 Kč, avšak žalobce požadoval za tento měsíc částku 24.483 Kč (soud tedy nemohl překročit návrh žalobce), v měsíci prosinci 2018 při 168 hodinách by žalobci náležela částka 26.460 Kč, avšak žalobce požadoval za tento měsíc částku 24.483 Kč (soud tedy nemohl překročit návrh žalobce), v měsíci lednu 2019 při 184 hodinách by žalobci náležela částka 28.980 Kč, avšak žalobce požadoval za tento měsíc částku 24.483 Kč (soud tedy nemohl překročit návrh žalobce), v měsíci únoru 2019 při 160 hodinách by žalobci náležela částka 25.200 Kč, avšak žalobce požadoval za tento měsíc částku 24.483 Kč (soud tedy nemohl překročit návrh žalobce), v měsíci březnu 2019 při 168 hodinách by žalobci náležela částka 26.460 Kč, avšak žalobce požadoval za tento měsíc částku 24.483 Kč (soud tedy nemohl překročit návrh žalobce), v měsíci dubnu 2019 při 176 hodinách by žalobci náležela částka 27.720 Kč, avšak žalobce požadoval za tento měsíc částku 24.483 Kč (soud tedy nemohl překročit návrh žalobce), v měsíci květnu 2019 při 184 hodinách by žalobci náležela částka 28.980 Kč, avšak žalobce požadoval za tento měsíc částku 24.483 Kč (soud tedy nemohl překročit návrh žalobce), v měsíci červnu 2019 při 160 hodinách by žalobci náležela částka 25.200 Kč, avšak žalobce požadoval za tento měsíc částku 24.483 Kč (soud tedy nemohl překročit návrh žalobce). Za situace, kdy žalobce za období od 13.7.2018 do 30.6.2019 uplatnil žalobou nárok na náhradu mzdy v částkách nižších, než mu za jednotlivé měsíce náležely, a soud je vázán návrhem žalobce, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a přiznal žalobci nárok na náhradu mzdy v celkové výši 285.693Kč. V souladu s § 4 zákoníku práce, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. přiznal soud žalobci dále výrokem I. nárok na úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 9% ročně z přiznaných částek, když splatnost náhrady mzdy se řídí §144 zákoníku práce.

29. Ohledně částky 780.810 Kč s příslušenstvím představující nárok žalobce na náhradu mzdy za období od listopadu 2015 do 13.7.2018 soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nárok na náhradu mzdy vznikl žalobci teprve ode, kdy oznámil žalobci, že trvá na dalším zaměstnávání.

30. Soud se zabýval návrhem žalované na snížení náhrady mzdy žalobci dle § 69 odst. 2 zákoníku práce.

31. Podle § 69 odst. 2 zákoníku práce přesahuje-li celková doba, za kterou by měla být zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy, šest měsíců, může soud na žádost zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy za další dobu přiměřeně snížit, soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil (§ 61 odst. 2 zákoníku práce).

32. Základními hledisky, které soud bere v úvahu při rozhodování o snížení náhrady mzdy podle ustanovení § 69 odst. 2 zákoníku práce, jsou zejména skutečnosti, zda se zaměstnanec zapojil nebo mohl zapojit do práce v místě sjednaném pracovní smlouvou pro výkon práce nebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat za rovnocenné místu sjednanému pro výkon práce (například v místě bydliště zaměstnance), nebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat pro zaměstnance za výhodnější než místo sjednané pro výkon práce (například místo v obci bezprostředně sousedící s obcí bydliště zaměstnance, který do vzdálenějšího místa sjednaného pro výkon práce denně dojíždí), anebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat pro zaměstnance za výhodnější než místo sjednané pro výkon práce (například v jiné obci nebo kraji), zda zaměstnanec vykonával nebo mohl vykonávat takovou práci, která odpovídá druhu práce sjednanému v pracovní smlouvě, nebo práci, která je sjednanému druhu práce rovnocenná, anebo práci, jejíž výkon je pro zaměstnance výhodnější než v pracovní smlouvě sjednaný druh práce, a jakou mzdu za vykonanou práci obdržel nebo by mohl (kdyby takovou práci vykonával) obdržet. Ke snížení náhrady mzdy podle ustanovení § 61 odst. 2 zákoníku práce může soud přistoupit jen tehdy, je-li možné po zhodnocení všech okolností případu dovodit, že zaměstnanec se zapojil nebo mohl zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1103/2003).

33. V projednávané věci žalovaná po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. navrhla k prokázání tvrzení o možnosti žalobce zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy dokazování zprávou úřadu práce o volných pracovních místech učitelů základních, středních škol předmětu občanská nauka, základy společenských věd a vysokých škol v oboru sociologie, státověda, politologie a statistikami MŠTV vypovídajícími o průměrných platech zaměstnanců na pozici středoškolského učitele a učitele základní školy. Z uvedených důkazů soud nezjistil žádnou konkrétní, skutečnou nabídku práce pro žalobce v rozhodném období, u které by bylo možné konstatovat, že by představovala práci za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl žalobce při výkonu práce podle pracovní smlouvy u žalované, proto návrhu žalované na snížení náhrady mzdy žalobce za období od 13.7.2018 do 30.6.2019 nevyhověl.

34. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud určil poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu žalované odečetl její neúspěch. Ve výši rozdílu vznikl žalované nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla ve sporu úspěšná ohledně částky 780.810 Kč, pro kterou byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta, tedy měla úspěch z 73%. Ohledně částek 285.693 Kč byla žalovaná neúspěšná, když v tomto rozsahu byla zavázána plnit, tzn. že žalobce měl úspěch z 27%. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalovaná má právo na náhradu 46% svých nákladů. Žalované vznikly náklady v celkové výši 3.300 Kč. Tuto částku tvoří částka za hotové výdaje dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl.č. 254/2015 Sb. za 11 úkonů po 300 Kč (za přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne 19.3.2019, vyjádření ze dne 3.9.2020, účast u soudu dne 14.4.2021, účast u jednání dne 17.5.2021, podání ze dne 17.9.2021, účast u jednání dne 1.11.2021, podání ze dne 8.11.2021, účast u jednání dne 26.1.2022, podání ze dne 25.2.2022, účast u jednání dne 23.3.2022). Žalovaná má právo na náhradu 46 % nákladů řízení, což činí částku 1.518 Kč Náklady řízení je žalobce povinen uhradit žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.