115 C 182/2018-148

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Hany Slané a přísedících PaedDr. [jméno] [příjmení], [titul za jménem] a [titul]. [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: ; (název žalobce), IČO: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátkou [titul]. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; [titul] [titul] [celé jméno žalovaného] [titul za jménem], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] o určení skončení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že při sjednání prodloužení trvání pracovního poměru na dobu určitou od 1.10.2015 do 30.9.2018 dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 1.9.2015 mezi žalobcem a žalovaným byly splněny podmínky ust. § 39 odst. 2 až 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 32.492 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. V žalobě došlé soudu dne 29.11.2018 žalobce tvrdil, že si účastníci sjednáním dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1.9.2015 dohodli v souladu s § 39 odst. 2 až 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen zákoník práce) pracovní poměr na dobu určitou do 30.9.2018. Žalobce tvrdil, že byly splněny podmínky pro sjednání pracovního poměru na dobu určitou stanovené v § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce. Současně poukazoval na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3323/14 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1211/2017 a uváděl, že z opatrnosti podává v prekluzivní lhůtě žalobu ve smyslu ustanovení § 39 odst. 5 zákoníku práce, když žalovaný doručil žalobci oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání i po 30.9.2018, neboť má za to, že mu vznikl pracovní poměr na dobu neurčitou.

2. Z obsahu žaloby dle soudu vyplývá, že žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že v dodatku pracovní smlouvy ze dne 1.9.2015 byly splněny podmínky dle § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce pro sjednání pracovního poměru na dobu určitou, uvedenému však neodpovídal žalobní petit. Soud proto u jednání vyzval žalobce k úpravě žalobního petitu tak, aby jeho znění odpovídalo požadavku na žalobu dle § 39 odst. 5 zákoníku práce. Tento nedostatek žalobce odstranil. I když bylo soudem rozhodnuto o změně žaloby, dle soudu účinky žaloby, aby soud určil, že byly splněny podmínky dle § 39 odst. 2 a 4 zákoníku práce pro sjednání pracovního poměru na dobu určitou, nastaly jejím podáním dne 29.11.2018, tedy před uplynutím dvouměsíční prekluzivní lhůty. Byť žaloba neobsahovala odpovídající žalobní petit, nemůže tento nedostatek znamenat zánik účinků podání žalobce, ve kterém žalobce jednoznačně uvedl, že podává žalobu dle § 39 odst. 5 zákoníku práce a pouze nesprávně naformuloval žalobní petit.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podáních ze dne 6.2.2019, 23.1.2020, 1.9.2020 ve kterých uvedl, že řetězení pracovních smluv na dobu určitou žalobcem opakovaně a kontinuálně od 29.9.2000 až dosud je protiústavní a nezákonné, je proti dobým mravům a zákoníku práce a Evropské směrnicí Rady 1999 /70/. Dle žalovaného postup žalobce spočívající v zneužívání řetězení pracovních poměrů na dobu určitou je jednáním v rozporu se zákonem, neplatným a diskriminačním, ke kterému se nepřihlíží. Žalovaný tvrdil, že opakovaně písemně žalobci sděloval, že trvá na tom, aby žalovaného dále zaměstnával. Žalobce s žalovaným uzavíral v přímém rozporu se zákoníkem práce pracovní poměry na dobu určitou na 5 let, žalovaný po uplynutí této doby, vždy dále konal práci s vědomím zaměstnavatele i po 1.10.2018, a proto se jeho pracovní poměr změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou. Dále žalovaný tvrdil, že se jedná o diskriminaci a nerovné zacházení na základě věku, když ve stejné době mladším lékařům [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], byly žalobcem prodlouženy smlouvy na dobu neurčitou. Dle žalovaného se pracovní poměr mezi účastníky založený pracovní smlouvou ze dne 29.9.2000 stal pracovním poměrem na dobu neurčitou. Po úpravě žalobního petitu žalobcem žalovaný namítal, že žalobce nepodal žalobu podle § 39 odst. 5 zákoníku práce, ale podle § 80 o.s.ř. Došlo-li k připuštění změny žaloby dne 29.11.2018, bylo to po uplynutí prekluzivní lhůty. Dále žalovaný tvrdil diskriminační jednání žalobce vůči žalovanému v souvislosti s případem [jméno] [příjmení], nerovné zacházení v souvislosti s uzavřením pracovní smlouvy na dobu určitou s [titul]. [anonymizována dvě slova]. [příjmení] [titul za jménem].

4. Soud návrh uvedený v podání žalovaného ze dne 6.2.2019, aby soud určil, že pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vzniklý na základě pracovní smlouvy ze dne 29.9.2000 se stal pracovním poměrem na dobu neurčitou, neposuzoval jako uplatnění nového nároku, neboť žalovaný ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] uvedl, že nechce zahajovat proti žalobci žádné řízení, ale jako vyjádření procesního postoje žalovaného v tomto řízení.

5. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.

6. Z pracovní smlouvy ze dne 2.3.1998 soud zjistil, že žalobce jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne 2.3.1998 pracovní smlouvu, kterou se žalovaný zavázal s účinností od 2.3.1998 vykonávat pro žalobce práci lékaře na dobu určitou do 28.2.2001. Z listiny ze dne 17.7.2000 soud zjistil, že žalobce jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dohodu o pracovní činnosti na dobu určitou do 30.9.2000. Žalovaný žádal o prodloužení pracovního poměru do 31.12.2003 a zvýšení úvazku na 0,2. Z pracovní smlouvy ze dne 29.9.2000 soud zjistil, že žalobce jako zaměstnavatel uzavřel s žalovaným jako zaměstnancem pracovní smlouvu s účinností od 1.10.2000 s druhem práce lékař. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30.9.2005. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 2.1.2004 soud zjistil, že účastníci uzavřeli dodatek k pracovní smlouvě, podle kterého v době od 1.1.2004 do 31.12.2006 byl žalobce pověřen jako spoluřešitel pracemi na grantovém projektu č. NR 7921-3. Po zhodnocení v tomto odstavci citovaných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový závěr: na základě pracovní smlouvy ze dne 2.3.1998 vznikl mezi účastníky pracovní poměr na dobu určitou do 28.2.2001, za trvání tohoto pracovního poměru účastníci nově upravili svá práva a povinnosti v pracovní smlouvě ze dne 29.9.2000, ve které si sjednali pracovní poměr na dobu určitou do 30.9.2005, dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 2.1.2004 nebyla měněna doba trvání pracovního poměru.

7. Z listiny ze dne 11.7.2005 soud zjistil, že žalovaný jako zaměstnanec požadoval po zaměstnavateli, aby jeho pracovní poměr sjednaný od 1.10.2000 na dobu určitou do 30.9.2005 byl prodloužen na dobu určitou do 30.9.2010. Listina obsahuje doporučení k vyhovění této žádosti provedené [titul] [titul] J. [příjmení], [titul za jménem] Z listiny ze dne 21.9.2005 soud zjistil, že žalobce doručil žalovanému oznámení o tom, že na základě vzájemné dohody žalobce prodloužil žalovanému pracovní poměr sjednaný na dobu určitou do 30.9.2005 na další dobu určitou do 30.9.2010 s tím, že ostatní podmínky sjednané v pracovní smlouvě se nemění.

8. Z listiny ze dne 12.7.2010 soud zjistil, že žalovaný jako zaměstnanec požadoval po zaměstnavateli, aby jeho pracovní poměr sjednaný od 1.10.2000 na dobu určitou do 30.9.2010 byl prodloužen na dobu určitou do 30.9.2015. Listina obsahuje doporučení k vyhovění této žádosti provedené [titul] [titul] J. [příjmení], [titul za jménem] a schválení odpovědným náměstkem ze dne 28.7.2010.

9. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 2.8.2010 soud zjistil, že žalobce jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dodatek k pracovní smlouvě, kterou byl sjednán pracovní poměr zaměstnance na dobu určitou do 30.9.2010 s platností od 1.10.2000, kterým byl prodloužen pracovní poměr na dobu určitou do 30.9.2015.

10. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1.9.2015 soud zjistil, že žalobce jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dodatek k pracovní smlouvě, kterou byl sjednán pracovní poměr zaměstnance na dobu určitou do 30.9.2015 s platností od 1.10.2000, kterým byl prodloužen pracovní poměr na dobu určitou do 30.9.2018.

11. Z listiny ze dne 28.2.2018 soud zjistil, že žalovaný adresoval žalobci a Ministerstvu zdravotnictví upozornění na porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů a dále oznámení o tom, aby žalobce žalovaného dále zaměstnával.

12. Ze zápisu z porady vedení ÚKIA ze dne 19.9.2018 soud zjistil, že [titul] J. [příjmení], [titul za jménem] informoval přítomné o ukončení pracovního poměru žalovaného u žalobce s tím, že posledním pracovním dnem žalovaného bude čtvrtek 27.9.2018. Žalobce se proti uvedenému ohradil, informoval ředitele žalobce písemně o svém nesouhlasu s ukončením pracovního poměru.

13. Z oznámení o trvání pracovního poměru ze dne 21.9.2018 soud zjistil, že žalovaný oznámil žalobci, že trvá na zaměstnávání i po 30.9.2018, neboť má za to, že mu pracovní poměr vznikl na dobu neurčitou. Oznámení žalovaný doručil na podatelnu žalobce dne 24.9.2018. Na uvedené oznámení žalobce reagoval podáním ze dne 26.9.2018, ze kterého soud zjistil, že žalobce považuje pracovní poměr mezi účastníky za sjednaný na dobu určitou, a to do 30.9.2018.

14. Z listiny ze dne 21.8.2019 soud zjistil, že žalovaný adresoval žalobci výzvu k ukončení trvající překážky v práci ze strany zaměstnavatele, ke smírnému řešení sporu mezi účastníky. Z žádosti ze dne 3.9.2018 soud zjistil, že žalovaný žádal žalobce, aby mu sdělil, kolik a kteří pacienti poslali na žalovaného pochvalu v roce 2018.

15. Z listiny ze dne 18.12.2019 soud zjistil, že žalovaný urgoval svou žádost adresovanou žalobci ze dne 21.8.2019. Žalovaný žádal, nechť mu žalobce sdělí obratem kolik a kteří pacienti na něj poslali pochvalu v roce 2018.

16. Z listiny ze dne 1.10.2018 soud zjistil, že ve věci nezletilé [jméno] [příjmení] byla podána na postup žalovaného stížnost. Vyřízení této stížnosti informoval ředitel žalobce zástupce [titul]. [jméno] [příjmení]. Z usnesení čestné rady ČLK ze dne 8.11.2019 soud zjistil, že řízení ve věci stížnosti [titul]. [jméno] [příjmení] bylo zastaveno s odůvodněním, že řízení je nepřípustné. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím revizní komise ČLK ze dne 5.2.2019.

17. Z listiny ze dne 5.10.2000 vyplývá konkretizace zdravotnického úvazku žalovaného, z popisu pracovní činnosti žalovaného vyplývají pracovní činnosti žalovaného, který vykonával práci lékaře u žalobce. Z jmenovacího dekretu soud zjistil, že s účinností od 1.10.2008 byl žalovaný jmenován členem atestační komise pro obor lékařská imunologie.

18. Z listiny ze dne 26.6.2018 sepsané Spolkem smluvních pneumoftizeologů z.s. soud zjistil, že žalovaný je tímto spolkem hodnocen jako uznávaný lékař, mezinárodní odborník a významný pedagog, který provádí celorepublikově konzilia, přednáší, dokáže odborné veřejnosti i na případná jednání, v Parlamentu ČR a na Ministerstvu zdravotnictví vysvětlit srozumitelně i velmi složité odborné věci. Spolek se domnívá, že pokud nebude moci žalovaný pokračovat v práci u žalobce, znamená to ztrátu dobrého jména žalobce na veřejnosti. Z listiny ze dne 26.6.2018 vzal soud za prokázáno, že [jméno] [příjmení], pacientka žalovaného hodnotila kladně péči žalovaného. Uvedené hodnocení zaslala žalobci. Z článku nazvaného„ Alergie jednou porazíme“ soud zjistil, že žalovaný jako odborník poskytuje rozhovory v časopisech pro veřejnost. Z listiny ze dne 25.10.2016 soud zjistil, že ředitel žalobce poděkoval žalovanému u příležitosti významného životního jubilea za vykonanou práci a popřál žalovanému do dalších let hodně zdraví, osobní pohody a pracovních úspěchů. Z e-mailu ze dne 25.9.2018 odesílatele [titul]. [jméno] [příjmení], prezidenta ČLK adresovaného žalovanému soud zjistil, že ČLK zaslala vedení žalovaného dopis, ve kterém žádala o vysvětlení důvodu skončení pracovního poměru s žalovaným s tím, že žalovaný je přední medicínský odborník a dle ČLK není ukončení působení žalovaného u žalobce žádoucí.

19. Z pracovní smlouvy ze dne 15.7.2002, dodatku k pracovní smlouvě ze dne 12.12.2005, listiny ze dne 11.10.2007, dodatku k pracovní smlouvě ze dne 19.10.2007 a listiny ze dne 13.9.2016 soud zjistil, že žalobce jako zaměstnavatel uzavřel s [titul]. [jméno] [příjmení] jako zaměstnancem pracovní smlouvu s dnem nástupu do práce 1.8.2002, s druhem práce lékař. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31.12.2005. Na základě dodatku k pracovní smlouvě byl pracovní poměr [titul]. [jméno] [příjmení] prodloužen na dobu určitou do 31.12.2007. Na základě dodatku k pracovní smlouvě ze dne 19.10.2017 byl pracovní poměr [titul]. [jméno] [příjmení] změněn na dobu neurčitou. S účinností od 1.10.2016 byl [titul]. [jméno] [příjmení] jmenován na vedoucí pracovní místo zástupce přednosty pro léčebně preventivní péči Ústavu klinické imunulogie a alergologie u žalobce.

20. Z pracovní smlouvy ze dne 21.12.2017, listiny ze dne 18.10.2008, dodatku k pracovní smlouvě ze dne 20.11.2008 soud zjistil, že žalobce jako zaměstnavatel uzavřel s [titul]. [jméno] [příjmení] jako zaměstnankyní pracovní poměr s účinností od 2.1.2008 s druhem práce lékař. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31.12.2008. Na základě dodatku k pracovní smlouvě ze dne 20.11.2008 byl pracovní poměr [titul]. [jméno] [příjmení] u žalovaného změněn na dobu neurčitou.

21. Soud provedl dokazování listinou ze dne 10.1.2018, e-mailem ze dne 17.1.2018, záznamem z lékařské dokumentace [jméno] [příjmení]. Z provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení předmětu žaloby, proto se těmito listinami více nezabýval. Soud provedl dokazování fotografií záznamu z knihy docházky, slibem absolventů magisterských studijních programu všeobecného lékařství a z těchto listinných důkazů nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení nároku žalobce.

22. Pro rozhodnutí ve věci jsou rozhodné pouze skutečnosti vztahující se k tomu, zda byly splněny podmínky dle § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce a nikoli další skutečnosti, pro které by byl dodatek k pracovní smlouvě ze dne 1.9.2015 sjednán (ne) platně, soud proto zaměřil dokazování pouze na skutečnosti rozhodné pro posouzení nároku na určení, zda byly splněny podmínky dle § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce a ohledně dalších dokazování s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení neprováděl. Z tohoto důvodu soud neprovedl dokazování výslechem svědka [titul] [titul]. [příjmení], [titul]. [příjmení], trestním oznámením ve věci [jméno] [příjmení], lékařskou dokumentací [jméno] [příjmení], zvukovým záznamem pořízeným ředitelem [příjmení].

23. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Na základě pracovní smlouvy ze dne 2.3.1998 vznikl mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem pracovní poměr na dobu určitou do 28.2.2001, žalovaný se zavázal vykonávat pro žalobce práci lékaře. Za trvání tohoto pracovního poměru účastníci nově upravili svá práva a povinnosti v pracovní smlouvě ze dne 29.9.2000, ve které si sjednali pracovní poměr na dobu určitou do 30.9.2005. Na návrh žalovaného, jak vyplývá z listiny ze dne 11.7.2005, který byl akceptován žalobcem, jak vyplývá z listiny ze dne 21.9.2005, byl pracovní poměr žalovaného na dobu určitou prodloužen do 30.9.2010. V dodatku k pracovní smlouvě ze dne 2.8.2010 se účastníci dohodli na prodloužení pracovního poměru do 30.9.2015, v dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1.9.2015 se účastníci dohodli na prodloužení pracovního poměru do 30.9.2018 O ukončení pracovního poměru žalovaného u žalobce informoval zaměstnance žalovaného [titul] [titul]. [příjmení], [titul za jménem] na poradě vedení dne 19.9.2018, žalovaný s tímto vyjádřil nesouhlas. Písemně žalovaný oznámil žalobci, že trvá na zaměstnávání i po 30.9.2018, neboť se jeho pracovní poměr změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou, dne 24.9.2018.

24. Podle § 39 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném ke dni 1.9.2015 doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.

25. Podle § 39 odst. 3 zákoníku práce ve znění účinném ke dni 1.9.2015 ustanovením odstavce 2 není dotčen postup podle zvláštních právních předpisů, kdy se předpokládá, že pracovní poměr může trvat jen po určitou dobu17).

26. Podle § 39 odst. 4 zákoníku práce ve znění účinném ke dni 1.9.2015 jsou-li u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou, nepostupuje se podle odstavce 2 za podmínky, že jiný postup bude těmto důvodům přiměřený a písemná dohoda zaměstnavatele s odborovou organizací upraví a) bližší vymezení těchto důvodů, b) pravidla jiného postupu zaměstnavatele při sjednávání a opakování pracovního poměru na dobu určitou, c) okruh zaměstnanců zaměstnavatele, kterých se bude jiný postup týkat, d) dobu, na kterou se tato dohoda uzavírá. Písemnou dohodu s odborovou organizací je možné nahradit vnitřním předpisem jen v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace; vnitřní předpis musí obsahovat náležitosti uvedené ve větě první.

27. Podle § 39 odst. 5 zákoníku práce ve znění účinném ke dni 1.9.2015 sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem trvání pracovního poměru na dobu určitou v rozporu s odstavci 2 až 4, a oznámil-li zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Návrh na určení, zda byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 2 až 4, mohou zaměstnavatel i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby.

28. Za situace, kdy pracovní poměr mezi účastníky měl na základě dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1.9.2015 skončit dne 30.9.2018 a žaloba byla podána dne 29.11.2018 (k tomu blíže bod 2), má soud za to, že žaloba byla podána před uplynutím prekluzivní lhůty.

29. Dodatek k pracovní smlouvě ze dne 1.9.2015 je právním jednáním, které je třeba posuzovat již podle novely zákoníku práce č. 365/2011 Sb. účinné od 1.1.2012. Tato novela však neobsahuje přechodné ustanovení, jak postupovat v případech prodloužení pracovního poměru za situace, že pracovní poměr na dobu určitou byl uzavřen před 31.12.2011 a skončí po 1.1.2012. Soud postupoval v souladu s názorem vyjádřeným v komentářové literatuře (Bělina, M. a kol. Zákoník práce. Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012 242 s.) tak, že za první uzavřený pracovní poměr na dobu určitou považuje pracovní poměr žalovaného, který měl skončit dne 30.9.2015, byť se jedná o prodloužení pracovního poměru založeného původně pracovní smlouvou ze dne 2.3.1998. Podle § 39 zákoníku práce ve znění účinném od 1.1.2012 mohl být pracovní poměr žalované prodlužován ještě dvakrát, a to vždy na dobu nepřesahující 3 roky, avšak celkově na maximální dobu 6 let, počítáno od skončení pracovního poměru na dobu určitou, ke kterému došlo po 1.1.2012. Pokud účastníci uzavřeli dohodu dne 1.9.2015, kterou prodloužili pracovní poměr do 30.9.2018 postupovali v souladu s § 39 odst. 2 zákoníku práce, soud proto návrhu žalobce zcela vyhověl a to výrokem I. rozsudku.

30. Ke všem vzneseným námitkám ze strany žalovaného považuje soud za důležité zdůraznit, že v tomto řízení se zabýval pouze tím, zda v dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1.9.2015 byly splněny podmínky dle § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce a nezabýval se tím, zda byl dodatek k pracovní smlouvě ze dne 1.9.2015 sjednán neplatně z jiného důvodu než v rozporu s ustanovení § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce, neboť toto nebylo předmětem žaloby. Žalobou je soud vázán a může rozhodovat jen o tom, čeho se žalobce domáhá. Při posuzování platnosti sjednání pracovního poměru na dobu určitou je splnění podmínek dle § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce jedním z předpokladů, aby pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou platně (rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 16 Co 100/2019, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1211/2017). Pracovní poměr na dobu určitou může být sjednán neplatně rovněž z jiných důvodů než jen pro porušení § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce, například z důvodu rozporu s dobrými mravy, nerovného zacházení, jak tvrdil žalovaný, uvedené však nebylo předmětem řízení, které soud vedl na základě podané žaloby.

31. K námitce žalovaného spočívající v tvrzení, že řetězení pracovních smluv na dobu určitou žalobcem opakovaně a kontinuálně od 29.9.2000 až dosud je protiústavní a nezákonné, je proti dobým mravům a zákoníku práce a Evropské směrnicí Rady 1999 /70/ soud opakuje, že tyto námitky nesouvisí s předmětem řízení. Může se jednat o právně relevantní argumenty pro řízení o jiných nárocích mezi účastníky. Soud se v projednávané věci zabýval dle podané žaloby pouze jedním z předpokladů sjednání pracovního poměru na dobu určitou a to splněním podmínek dle § 39 odst. 2 až 4 zákoníku práce.

32. Má-li žalovaný za to, že postup žalobce spočívající v zneužívání řetězení pracovních poměrů na dobu určitou je v rozporu se zákonem, neplatným a diskriminačním jednáním, ke kterému se nepřihlíží, může se proti uvedenému bránit příslušnými procesními prostředky. Nelze však v tomto řízení řešit nároky, které žalobce neučinil předmětem řízení, pouze na základě procesních vyjádření žalovaného, které se netýkají předmětu řízení. Stejný závěr soud činí ohledně námitky žalovaného, že se jedná o diskriminaci a nerovné zacházení na základě věku, když ve stejné době mladším lékařům [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], byly žalobcem prodlouženy smlouvy na dobu neurčitou, že se jedná o diskriminační jednání zaměstnavatele v souvislosti s případem [jméno] [příjmení] a nerovné zacházení v souvislosti s uzavřením pracovní smlouvy na dobu určitou s [titul]. Prof. J. [příjmení] [titul za jménem].

33. Též k tvrzení žalovaného o tom, že opakovaně písemně žalobci sděloval, že trvá na dalším zaměstnávání a žalobce s žalovaným uzavíral v přímém rozporu se zákoníkem práce pracovní poměry na dobu určitou na 5 let, soud uvádí, že došlo-li v minulosti k porušení zákonných ustanovení, která omezovala dobu trvání pracovního poměru na dobu určitou, bylo na žalovaném bránit se vůči zaměstnavateli adekvátnímu procesními prostředky. Dále má soud za to, že i kdyby mezi účastníky v minulosti vznikl pracovní poměr na dobu neurčitou, neznamená to, že by si účastníci později nemohli upravit pracovní poměr tak, že se sjednává pracovní poměr na dobu určitou. Soudu se proto jeví nadbytečným zabývat se splněním předpokladů pro sjednání pracovního poměru v jednotlivých dodatcích k pracovní smlouvě, jak je účastníci v minulosti uzavřeli, když současně platí, že se nejedná o skutečnosti podstatné pro projednávaný předmět řízení.

34. K námitce žalovaného, že po 1.10.2018 konal práci se souhlasem zaměstnavatele, a proto došlo k transformaci pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou, lze uvést, že pro projednávanou věc není tato skutečnost podstatnou, v tomto řízení se soud nezabýval trváním pracovního poměru mezi účastníky.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má zcela procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení, které činí celkem 32.492 Kč. Tato částka sestává z těchto částek: - 2.000 za zaplacený soudní poplatek, - 22.500 Kč odměnu advokáta za 9 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, podání ze dne 30.8.2019, účast na jednání dne 6.11.2019 přesahující dvě hodiny, podání doručené soudu dne 27.11.2019, podání doručené soudu dne 4.12.2020, účast na jednání dne 11.12.2020 přesahující dvě hodiny) ve výši 2.500 Kč za úkon určené podle § 9 odst.3 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., - 2.700 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 9 režijních paušálů po 300 Kč služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, podání ze dne 30.8.2019, účast na jednání dne 6.11.2019 přesahující dvě hodiny, podání doručené soudu dne 27.11.2019, podání doručené soudu dne 4.12.2020, účast na jednání dne 11.12.2020 přesahující dvě hodiny). - 5.292 Kč tj. 21 % DPH, jíž je zástupce žalobce plátcem. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit podle § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

36. Zastoupení žalobce advokátem neshledal soud jako neúčelně vynaložený náklad. Z vyjádření žalobce a screenu z webových stránek žalobce soud zjistil, že žalobce disponuje právním aparátem o třech zaměstnancích s dokončeným magisterským vzděláním v oboru právo. Tyto osoby jsou v rámci organizačního členění žalobce zařazeny do oddělení právních věcí a zajišťují dodržování zákonnosti činnosti žalobce, přípravu dokumentů a jednání před soudy, ostatními státními a rozhodčími orgány v právních věcech, přezkum a uzavírání smluv, posouzení a vyřízení oprávněných zájmů druhých stran vůči žalobci v právních věcech, řeší škody z odpovědnosti žalobce způsobených na majetku a zdraví zaměstnanců a pacientů a škod způsobených žalobcem, vymáhají pohledávky žalobce mimosoudní a soudní cestou. Někteří členové oddělení právních věcí jsou i členy etické komise, další zaměstnanec oddělení právních věcí s magisterským vzděláním v oboru právo se zabývá pouze oblastí veřejných zakázek. Pracovně právní spory žalobce před soudem nevede, s výjimkou jednoho řízení, jehož předmětem je posouzení platnosti rozvázání pracovního poměru. V tomto řízení se dle soudu nejedná o běžný, opakující se pracovně právní spor, se kterým by měli zaměstnanci žalobce zkušenosti. Projednávaná věc vyžaduje dobrou znalost rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, znalost komentářové literatury, proto se soudu jeví jako účelné a hospodárné zastoupení žalobce v tomto řízení specializovaným advokátem. Uvedený postup je v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3207/17, s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3648/18, s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1533/20, rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3570/2013.

Poučení