116 C 143/2016-350

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného a žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; 1. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] o 400.970,00 Kč s přísl. - kupní smlouva takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 400.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1.1.2014 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 161.013,49 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady znalečného ve výši 34.596,80 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady znalečného jehož výše bude určena v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem zdejšího soudu dne 28.6.2018 č.j. 116 C143/2016-129 bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky, jako poslední splátky kupní ceny za bytovou jednotku, která byla v souladu se smlouvou převedena do vlastnictví žalovaného. Na žalobci bylo, aby prokázal svá tvrzení, že potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo sepsáno s podmínkou, což se mu dle názoru soudu I. stupně prokázat nepodařilo.

2. Usnesením ze dne 30.10.2019 č.j. 37 Co 363/2018-143 Krajský soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu projednání a zavázal ho k vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví k posouzení otázky, kým bylo potvrzení – čestné prohlášení sepsáno.

3. Žalobce tvrdil, že prohlášení o bezdlužnosti bylo vystaveno jen pro potřeby banky, aby žalovanému poskytli úvěr. Navíc po domluvě, že dluh bude žalovaný splácet pracemi na stávajícím domě žalobce, jelikož má stavební firmu a dům potřeboval opravy. Žalobce nejprve zpochybnil, že by částka 427.000 Kč jakýmkoli způsobem souvisela s platbou kupní ceny, v průběhu řízení svá tvrzení změnil. Částku, vzhledem k tomu, že se platby od žalovaného zpožďovaly, na kupní cenu započetl, a i přesto zůstal dluh 400.000 Kč. Od počátku bylo mezi účastníky dohodnuto, že žalobce použije částku 427.000 Kč na splátku kupní ceny, proto je také první splátka v kupní smlouvě uvedena ve výši 430.000 Kč, což zaokrouhleně odpovídá částce 427.000 tis. Kč. Podle žalobce se nejedná o změnu tvrzení, spíše o nešťastnou formulaci.

4. Žalovaný tvrdil, že kupní cenu žalobci, svému otci zaplatil a nic mu nedluží, o čemž svědčí i čestné prohlášení, sepsané účastníky o bezdlužnosti žalovaného.

5. Soud provedl následující dokazování:

6. Z kupní smlouvy uzavřené dne 4.12.2013 mezi účastníky bylo zjištěno, že předmětem koupě byla bytová jednotka [číslo] v budově [adresa] zapsaná na [list vlastnictví] v k.ú. [část obce] na pozemku parc. č. 2060 a spoluvlastnický podíl na společných částech budovy. Kupní cena byla stanovena na částku 1.680.000 Kč se způsobem zaplacení ve splátkách. Částka 430.000 Kč měla být uhrazena do 30.9.2013, částka 400.000 Kč do 15.10.2013 a částka 450.000 Kč do 31.10.2013, zbývající část kupní ceny ve výši 400.000 Kč měla být uhrazena prostřednictvím úvěru, nejpozději do 31.12.2013 Smluvní strany se dohodly, že po zaplacení částky 1.280.000 Kč bude ze strany kupujícího podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí a do 15 pracovních dnů ode dne předložení kupní smlouvy s vyznačením podacího razítka z katastru nemovitostí, bude prodávajícímu vyplacena zbývající část kupní ceny tj. 400.000 Kč.

7. Z čestného prohlášení soud zjistil, že je sepsáno ručně. Žalobce v něm prohlašuje uhrazení kupní ceny za byt na ul. [ulice a číslo], podpis je ověřen na [obec] poště ve [obec] ze dne 14.2.2014. Pod podpisem je uvedeno, že toto prohlášení je pro potřeby [anonymizováno] stavební spořitelny a na listině je také razítko Ing. [příjmení] obchodního zástupce [anonymizováno] s parafou.

8. Z výpisu z běžného účtu u [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] vedeného pro žalovaného bylo zjištěno, že dne 27.8.2010 zadal příkaz k úhradě v částce 427.000 Kč na účet [číslo].

9. Z dopisu ze dne 4.12.2014 a fotokopie obálky a podacího lístku bylo zjištěno, že jej sepsal žalobce a adresoval žalovanému, kde ho vyzýval k řešení jejich finančních záležitostí, neboť má u něj žalovaný značný dluh.

10. Z výzvy k úhradě dalšího členského vkladu ze dne 7.5.2010 bylo zjištěno, že [anonymizováno] družstvo [ulice a číslo] vyzvalo v souvislosti s převodem nemovitostí do vlastnictví družstva žalobce k zaplacení členského vkladu ve výši 427.698 Kč do 15.8.2010.

11. Ze smlouvy o převodu vlastnictví jednotky do vlastnictví člena družstva včetně příloh ze dne 11.4.2011 a návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne 16.4.2011 bylo zjištěno, že byla převedena předmětná bytová jednotka a účastníky vkladového řízení bylo [anonymizováno] [ulice a číslo] a žalobce jako nabyvatel.

12. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 13.8.2010 bylo zjištěno, že [právnická osoba] [ulice] spořitelna potvrdila, že z účtu žalobce odcházela dne 13.8.2010 platba 227.698 Kč a dne 30.8.2010 částka 200.0000 Kč ve prospěch účtu [bankovní účet], VS [anonymizováno].

13. Z potvrzení ze dne 2.9.2010 bylo zjištěno, že [anonymizováno] [ulice a číslo] potvrdilo uhrazení členského vkladu ve výši 427.698 Kč. Dne 16.8.2010 obdrželi platbu 227.698 Kč a dne 31.8.2010 pak platbu 200.000 Kč.

14. Z emailů 16.12.2012 a 6.1.2013 bylo zjištěno, že žalobce psal žalovanému a mimo jiné v dopise uvedl, že si na byt od něj půjčil peníze a že mu je vrátí, až byt prodá. Nabídl mu odkup s tím, že pokud se dokážou dohodnout, upraví cenu v rámci jejich vyrovnání. Finanční obnos požadoval do konce dubna 2013.

15. Z výpisu z účtu žalobce za období od 1.8.2010 do 31.10.2010 bylo zjištěno, že dne 5.8.2010 došla žalobci na účet platba z automatického čerpání úvěru ve výši 200.000 Kč. Dne 13.8.2010 pak je na účtu evidována odchozí platba ve výši 227.698 Kč s variabilním symbolem 24. Dne 17.8.2010 jako došlá platba od [právnická osoba] částka 100.000 Kč. Dne 30.8. 2010 pak byla zaúčtována došlá platba od žalovaného ve výši 427.000 Kč a téhož dne odchozí platba ve výši 200.000 Kč s VS 24 a částka 230.000 Kč na č. účtu [bankovní účet]. K 31.10.2010 měl žalobce zůstatek na účtu 23,79 Kč.

16. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je matkou žalobce a babičkou žalovaného. Podle ní se mezi účastníky jedná o to, že si vnuk půjčil peníze na byt, a pak to synovi nezaplatil. Respektive, že syn mu nechal byt a vnuk mu za něj nezaplatil. Jednou, když vnuk přijel k nim, takto řešili u ní v kuchyni a domluvili se, že vnuk si ten dluh odpracuje, že bude chodit pomáhat na barák, co syn koupil pro ni vedle jejich domu. Sepsali listinu u ní v kuchyni, vnuk měl synovi zaplatit asi 400 tis. Kč, ten papír má syn doma. Byla u toho i synova přítelkyně. Sama žije v domě svého syna-žalobce, tento dům na něj přepsala asi před 4 lety, byl na ni moc drahý a taky za to, že syn koupil sousední dům. Nechtěla, aby vedle bydlel někdo cizí. Teď v tom sousedním domě bydlí její další syn. Sama je spokojená, už se o nic nestará, žije si jako důchodkyně dobře.

17. Ze svědecké výpovědi přítelkyně žalobce [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že o věci byla informována, zajímalo ji, co uvádí žalovaný, když přišlo vyjádření od právníka. Je přítelkyní žalobce. Žalovaný žalobce přemluvil, aby na něj přepsal byt, ačkoli nebylo vše doplaceno. Pak přestal komunikovat. Potom v únoru přijel žalovaný náhle do [část obce], že potřebuje peníze a nikdo mu nepůjčí. Potřeboval podepsat prohlášení o bezdlužnosti pro banku. V té době ale ještě dlužil žalobci 400 tis. Kč. Dohodli se, že podle toho, kolik mu v bance půjčí, tak splatí dluh a zbytek si v podstatě odpracuje. Svědkyně chtěla, aby dohodu o splacení dluhu 400 tis. Kč sepsali písemně, ještě před podpisem prohlášení o bezdlužnosti, ale sám žalobce to sepsat nechtěl, že synovi věří. Nakonec prohlášení sepisovala sama vlastnoručně, a také tam vepsala dodatek, že je to pro potřeby banky. Byla u toho ještě i matka žalobce. Účastníci pak odjeli podpisy ověřit do [obec].

18. Ze znaleckého posudku Mgr. [jméno] [příjmení], soudní znalkyně v oboru a odvětví písmoznalectví – specializace ruční písmo, [číslo] ze dne 22.3.2021 bylo zjištěno, že jejím úkolem bylo posoudit, zda text na listině„ čestné prohlášení“ psala jedna osoba a zda jí byla Mgr. [příjmení] [příjmení]. Po provedeném znaleckém zkoumání znalkyně dospěla k závěru, že text psala jedna osoba, a pravděpodobně jej nenapsala Mgr. [příjmení]. Z tohoto znaleckého posudku a výslechu znalkyně u jednání bylo zjištěno, že jako srovnávací materiál měla k dispozici pouze text vytvořený Mgr. [příjmení] u jednání před soudem a jí zaslané zkušební texty. Tyto však nemohly být ke srovnání využity, jelikož tam byly velké rozdíly od textu sepsaného u soudu. Mgr. [příjmení] neposkytla součinnost a neposlala rukopis z rozhodného období i přesto, že byla žádána. Srovnávací materiál znalkyně označila za částečně vyhovující, tedy ne zcela dostačující, aby mohl být stanoven přesnější závěr. Podle znalkyně by závěr neovlivnilo ani kdyby pisatelka psala vzorky textu přímo před ní, jelikož nemůže pisatele donutit psát rychle, ev. určitým písmem, pokud sám nebude chtít, či umět. Stěžejní jsou rukopisy z dané doby. Posuzovaná ji výslovně sdělila, že žádný srovnávací materiál nemá, proto ji překvapilo, když zjistila, že znalec [příjmení] [celé jméno znalce] od ní srovnávací materiál obdržel. Problém znaleckého posudku vypracovaného tímto znalcem shledala ve srovnávacím materiálu, jelikož pracoval pouze s kopií„ čestného prohlášení“.

19. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] a jeho výslechu u jednání bylo zjištěno, že vypracoval znalecký posudek k zadání žalobce, přičemž odpovídal na otázku, zda je ručně psaný text na kopii čestného prohlášení, kopií textu, který v originálu vyhotovila Mgr. [příjmení] [příjmení]. Znalec měl ke srovnání kopii čestného prohlášení. Jako srovnávací materiál mu byly předloženy zkoušky rukopisu, 5 listů s poznámkami ke studiu čínského jazyka, diplomová práce [anonymizována dvě slova] v [obec], kopie pro potvrzení nominace z 12.5.2014. Znalec upozornil, že jakákoliv kopie je pouhým odrazem původního písemného projevu z čehož vyplývají specifika a omezení. Znalec po znaleckém zkoumání v rámci provedené komparace učinil závěr, že ručně psaný text na kopii čestného prohlášení je jednoznačně kopií textu, který v originálu vyhotovila Mgr. [příjmení].

20. S ohledem na tyto závěry soud ustanovil znalce [celé jméno znalce] k vyhotovení tzn. revizního znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace zkoumání ručního písma. Úkolem znalce bylo posoudit, zda text na listině„ čestné prohlášení“ psala jedna osoba a zda jí byla Mgr. [příjmení] [příjmení] a své závěry srovnat se závěry posudků znalkyně [příjmení] a znalce [celé jméno znalce].

21. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 10.8.2022 a výslechu znalce bylo zjištěno, že po provedeném znaleckém zkoumání dospěl k závěru, že pisatelem celého textu listiny„ čestné prohlášení„ je jedna osoba a tímto pisatelem ale není Mgr. [příjmení]. Analýzou jednotlivých částí sporného materiálu znalec zjistil, že dominantní rukou pisatele všech částí sporného materiálu byla levá ruka a Mgr. [příjmení] píše pravou. To, že by text napsala nedominanční rukou považuje znalec za nereálné. Systémové rozdíly zjištěné mezi sporným materiálem a srovnávacím materiálem Mgr. [příjmení] jsou natolik identifikačně významné, že ji znalec jako pisatelku textu kategoricky vyloučil. Tzn., že má jistotu, že není pisatelem textu. Závěr znalkyně [příjmení] považuje za správný nicméně vzhledem k tomu, že k němu dospěla z jedné zkoušky písma se jeví tento názor poněkud nadhodnocený. Lépe by jej vystihovala nízká pravděpodobnost. Závěr zkoumání Mgr. [celé jméno znalce] označil za chybný, a to v důsledku toho, že tento znalec zkoumal pouze barevnou kopii sporné listiny a nemohl rozpoznat nejdůležitější znaky a dále znalec přecenil význam srovnávacího materiálu, který měl k dispozici. Při hodnocení a interpretaci znaků se zaměřil pouze na opticky nejnápadnější shody.

22. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je otcem přítelkyně žalobce. Přes žalobce se nakontaktoval na žalovaného a jeho společníka kvůli prodeji rodinného domu. Žalovaný jim tehdy nabídl, že pokud po zaplacení poloviny kupní ceny na něj nemovitost převedou, zaplatí jim zbytek kupní ceny. Jelikož se jim to zdálo nekorektní a představovalo to riziko, a navíc jim žalovaný přestal brát telefon, koupě se nerealizovala.

23. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je bývalou manželkou žalobce a matkou žalovaného. V době, kdy docházelo k privatizaci bytů měla sama jeden na ulici [ulice], ten zprivatizovala. Brala si na něj úvěr. Poté, co zprivatizovala byt svých rodičů, koupila dům v [obec], kde také žije. Poté se dozvěděla, že do privatizace půjde i žalobcův byt. Od syna se dozvěděla, že žalobce nedosáhne na úvěr, proto se rozhodli, že prodají ten její zprivatizovaný byt a dá synovi peníze, který je bude moci půjčit otci, ovšem s podmínkou, že ten byt po privatizaci na syna převede. Dělala to pro syna, nikoli pro žalobce. Prodej bytu však nějakou dobu trval, proto si syn musel peníze na ten otcův byt půjčit od známých, kterým ty peníze po prodeji jejího bytu vrátil. Když se dozvěděla, že žalobce byt na syna po privatizaci nepřevedl, přišlo jí to neseriózní, ale nebyla u toho, co a jak si to spolu domluvili. Když se dozvěděla, že mu byt chce prodat, přišlo jí to jako rána pod pás a nemorální.

24. Z výslechu [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je dlouholetý kamarád žalovaného a žalobce, jeho otce zná také. Asi před deseti lety, v době, když probíhala privatizace bytu, ve kterém bydleli účastníci, sháněl žalovaný peníze na privatizaci bytu. Co se týče dohody mezi účastníky, tak o té nevěděl. Žalovanému půjčoval v hotovosti 200.000 Kč až na odkup bytu, nikoli na privatizaci. Kdy přesně to bylo, si vzpomenout nedokázal.

25. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je přítelkyní žalovaného, ve společné domácnosti s ním žije od roku 2011 a již 3-4 roky před tím spolu chodili. Věděla, že žalovaný kupuje v privatizaci byt, ve kterém společně bydleli. Brali to tak, že ten byt bude na něj jednou přepsaný. Byla přítomna, když žalovanému žalobce oznámil, že chce byt zaplatit znovu. Dostali i časové ultimátum do 2-3 měsíců zaplatit kupní cenu. Byli z toho překvapení a nebyli jsme na to finančně připraveni. Finančně jim pomohla její matka, známí a kamarádi. Pak to vyřešili hypotékou, kterou si bral žalovaný. Žalobci byla zaplacena celá cena, tak jak ji požadoval, v hotovosti. U předávání peněz sama nebyla. Žalobce si od žalovaného běžně chodil půjčovat peníze. Jestli si půjčoval žalovaný od žalobce, o tom nic nevěděla.

26. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že od roku 2008 2009 se prodávaly byty na [příjmení], v té době v bytě na [příjmení] bydlela matka žalovaného. Byt přecházel na něj, protože na bytu vázla nezaplacená částka za nájem. Na ten byt si žalovaný půjčil od pana [příjmení] 150 tis., od otce bývalé přítelkyně druhého syna [jméno] 250 tis. a od JUDr. [příjmení] 600tis. V té době mu žalovaný tvrdil, že koupil i další byt na [příjmení] a kočárkárnu, kde měla matka žalovaného podnikat. Byt na [příjmení] opravoval a po roce se začali ozývat věřitelé, proto byt asi za 1, 8mil.Kč prodal a nějak je vyplatil a část peněz mu zbyla. V roce 2009 2010 se začaly privatizovat byty na [příjmení], cena byla 427 tis. a byt jim byl nabídnut k odprodeji. V té době u něj žalovaný bydlel a nabídl mu, že mu peníze na odkup bytu půjčí. Byty se měly odkoupit do konce srpna, protože mu peníze žalovaný stále neposílal, musel si půjčit od spořitelny a zbytek od rodiny. Až to zaplatil, tak mu od žalovaného peníze přišly. Družstvu to platil nadvakrát. Peníze zůstaly u něj na účtu s tím, že když je bude žalovaný potřebovat, tak mu je vrátí. Pak přešel byt na jeho osobu. V roce 2013 mu s ohledem na zdravotní stav byl doporučen pobyt na venkově, proto začal hledat nějaký domek. Měli více variant, buď byt prodá, vyplatí mu peníze a koupí domek, nebo koupí domek společně a žalovaný tam bude mít sídlo firmy, nebo že žalovaný byt odkoupí a on mu započte část kupní ceny. Potom dostal návrh od matky, že na něj převede svůj dům poté, co koupí sousední dům a bude se o ni do konce života starat. Měl kupce na byt za mnohem vyšší cenu, ale žalovanému navrhl částku 1.650tisíc s tím, že 427 tis. bude započteno a zbytek mu doplatí. Zaplatil v různých částkách, až to dělalo 800tis. Kč. V té době mu ještě žalovaný dlužil 200tis. Kč, které si za něj půjčil v bance a které mu měl splácet po 5tis. Kč měsíčně. Pak přestal komunikovat, nebral telefony, ani neotvíral. V únoru 2014 žalovaný přijel do [část obce], protože potřeboval potvrzení pro banku. Dohodli se před matkou žalobce, že mu pomůže domek opravit, zejm. že ho zateplí a tím vrátí poměrnou část dluhu. Potom jeho přítelkyně [anonymizováno] sepsala pro stavební spořitelnu prohlášení, že žalovaný nic nedluží.

27. Rozpor v původním tvrzení ohledně částky 427 tis. Kč vysvětlil žalobce tak, že tuto částku započetl na kupní cenu, jelikož se platby zpožďovaly a žalovaný zaplatil pouze 800tis. Kč, proto tuto částku započetl na kupní cenu a soudí se jen o 400tis. Kč.

28. Pokud jeho matka (svědkyně [anonymizováno]) hovořila o tom, že se sepisovaly papíry, zřejmě dala dohromady prohlášení o bezdlužnosti a čestné prohlášení, které sepisovala pro toto řízení, což je vzhledem k jejímu věku pochopitelné.

29. Žalobce žalovanému neřekl, že už peníze nepotřebuje, protože si na odkup vzal půjčku, protože syn ty peníze nepotřeboval, navíc měl nějaké dluhy ze směnek a u něj byly ty peníze v bezpečí. Proč si v roce 2010 půjčoval peníze od [příjmení] [jméno] nevěděl, ale finanční problémy popřel. Na byt si půjčoval z banky a od své sestry Zuzky. O půjčku 200 tis Kč si žalovaný řekl na jaře 2012, z ní mu vrátil pouze 50tis., ale tyto peníze už žalobce vrátit nepožaduje. [příjmení] [jméno] si od žalobce půjčil peníze někdy před rokem 2009, většinou mu dělal ručitele a pak za něj dluh splácel. Když žalovaný zapisoval svoji společnost, nabídl mu, aby byl jednatelem a také svolil, aby sídlo firmy bylo v jeho bytě.

30. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že dohoda mezi účastníky ohledně převodu bytu byla taková, že když došlo k privatizaci, přišel žalobce s tím, že na ni nemá finanční prostředky. Tlačil na něj, ať prodá byt na [příjmení] a z toho mu půjčí 427 tis. Kč. O úschovu peněz žalovaný nikdy nežádal. Podmínka matky žalovaného byla, že ten byt pak žalobce na něj převede. Kdyby ho převedl rovnou, neplatila by se daň. Byt pak byl převeden z Města na žalobce. Před návrhem na odkup mu nabídl, že má nějaký domek v [obec], ten by mu opravil a on na něj zato převedl byt. Pak mu ale žalobce napsal email, že se rozhodl byt prodat a stanovil částku. Začal řešit úvěr, ale žalobce požadoval peníze dřív, že nemůže čekat tak dlouho. Byla to částka 1.250tis. Kč s tím, že těch 427 tis. Kč považoval za doplatek kupní ceny. Peníze získal ze svojí firmy, jako půjčku, pak od [jméno] [příjmení], paní [příjmení] a pana [příjmení]. Platil hotově, protože to tak žalobce chtěl. Konkrétní částky a data, kdy kupní cenu platil, už si nevzpomněl, bylo to v řádu x částek v průběhu třech měsíců, předával je tak, jak je od někoho získal. Ačkoli je smlouva až z prosince 2013, tak žalobce požadoval peníze do května 2013, protože kupoval dům v [část obce]. Žádná podmínka pro sepsání prohlášení o bezdlužnosti nebyla a není. V době, kdy byla sepisována, žádný dluh u žalobce neměl a žádných 200tis. si od něj nepůjčoval. U sepisu byla přítomna babička, [anonymizováno] a žalovaný, poté tam dorazila i teta [jméno]. Žalobci ještě předtím, než nastal prodej bytu pomohl opravit dům v [část obce] tak, aby byl obyvatelný. Nedělala to jeho firma, ale on sám. Dělaly se dva pokoje v horním patře a taky otci pomohl, společně s kamarády, se přestěhovat.

31. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

32. Účastníci uzavřeli dne [číslo] kupní smlouvu na základě, které nabyl žalovaný vlastnické právo k bytu na ulici [ulice a číslo]. Tento byt získal v privatizaci žalobce za částku 427.000 Kč, kterou mu měl zapůjčit žalovaný. Částka byla žalobci připsána na účet dne 30.8.2010, platby městu provedl žalobce ve dnech 13.8.2010 a 30.8.2010. Z došlé částky odešlo 200.000 tis. Kč městu a 200.000 Kč na č. ú. [bankovní účet]. Žalovanému na účtu tyto prostředky nezůstaly. Žalovaný se domníval, že žalobce, stejně tak, jako jeho matka na něj byt převede. Otec se však rozhodl, že byt prodá, jelikož si chtěl koupit dům na venkově. Dohodli se na částce 1.680.000 Kč Cena byla hrazena hotově v období únor až květen 2013, tak jak žalovaný sehnal peníze od známých, či z firmy. Potvrzení o převzetí si nevystavovali. Ze smlouvy bylo zjištěno, že si strany sjednali zaplacení kupní ceny 430 tis. Kč do 30.9.2013, 400 tis. Kč do 15.10.2013, 450tis. Kč do 31.10.2013 a částku 400 tis. Kč nejpozději do 31.12.2013 prostřednictví hypotéčního úvěru s tím, že po zaplacení částky 1.280.000 Kč bude podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. K převodu vlastnického práva došlo. Dne 14.2.2014 sepsali účastníci čestné prohlášení pro potřeby banky o uhrazení kupní ceny za předmětný byt v němž žalobce čestně prohlásil, že kupní cena za byt na ul. [adresa žalovaného a žalobce] byla uhrazena a svůj podpis nechal téhož dne ověřit na poště ve [obec]. Žalobce tvrdil, že toto čestné prohlášení bylo sepsáno s podmínkou, že dlužnou částku 400 tis. Kč si žalovaný částečně odpracuje rekonstrukcí, opravou domu žalobce a částečně uhradí. Písemně to nesepsali, domníval se, že ústní dohoda postačuje. Účastníci se shodli, že u podpisu byla přítomna přítelkyně žalobce a žalobcova matka.

33. Důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědi svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností. (NS ČR 21CDo 3341/2006)

34. Výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení] soud hodnotil jako nevěrohodnou a účelovou. Jako přítelkyně žalobce byla do věci zainteresována a před svým výslechem obeznámena s vyjádřením žalované strany. Výpověď matky žalobce také nebyla přesvědčivým důkazem, a to nikoli pro úmysl svědkyně svědčit ve prospěch svého syna, ale s ohledem na věk žalované a směšování různých událostí a listin. Tudíž tvrzení žalobce, že potvrzení o bezdlužnosti bylo sepsáno s podmínkou úhrady dluhu na kupní cenu nebylo věrohodným způsobem prokázáno.

35. Velice nevěrohodně působí také změna tvrzení žalobce, kdy na začátku sporu popírá jakoukoli souvislost částky 427.000 Kč s kupní cenou za byt a následné tvrzení, že synovi tyto peníze u sebe na účtu uschoval, když evidentně z této částky minimálně částečně uhradil cenu za privatizaci, a ještě téhož dne odešla z jeho účtu platba představující zbytek této částky. Přičemž zůstatek na účtu v následujícím období nedosahoval částky 427 tis. Kč.

36. Žalobce tvrdil, že mu nebyla uhrazena část kupní ceny, na žalovaném tedy bylo prokázat zaplacení kupní ceny. K tomu doložil čestné prohlášení, účastníci nerozporovali, že listina sepsána byla ani její obsah, či podpis a ověření. Znaleckým posudkem znalce [příjmení] [celé jméno znalce] bylo vyloučeno, že by toto prohlášení sepsala svědkyně [příjmení]. Na žalobci pak bylo prokázat svá tvrzení, že toto potvrzení o úhradě celé kupní ceny bylo sepsáno s podmínkou. Toto se mu prokázat věrohodným způsobem nepodařilo, jelikož soud neuvěřil svědkyni [příjmení] a s ohledem na zmatenost (nikoli v pejorativním chápání smyslu slova, ale pro vyšší věk svědkyně a komplikovanost situace, v níž se nezvládla orientovat) svědkyně [příjmení]. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu zamítl.

37. Žalovaný byl v řízení úspěšný, proto mu v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší náhrada nákladů řízení spočívající v odměně advokáta za zastupování dle vyhlášky 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Advokát učinil 12 úkonů po 9.900 Kč (převzetí a příprava, sepis odporu včetně odůvodnění, účast na jednání de 23.1.2018, doplnění tvrzení ze dne 1.2.2018, účast na jednání dne 15.3.2018 a 17.4.2018 oba přesahující dvě hodiny, účast na jednání dne 19.6.2018, účast na jednání dne 14.10.2021, 29.3.2022 a 28.2.2023) k tomu náhrada hotových výdajů po 300 Kč, 12x 300, tj. 3.600 Kč. Cestovné 4x k jednání [obec] [obec] a zpět á 70 km osobním automobilem, při průměrné spotřebě benzínu 6,8 l [číslo] km, vyhláškové ceně benzínu 30,50 Kč a náhradě 4 Kč km, celkem cestovné 3.400 Kč. Cestovné za jízdu k odvolacímu soudu [obec] [obec] (á 70 km) a zpět 14.10.2021 osobním vozem při průměrné spotřebě benzínu 6,5 l /100 km, vyhláškové ceně benzínu 31,50 Kč a náhradě 4,40 Kč km, celkem cestovné 903 Kč. Cestovné za jízdu k Městskému soudu [obec] [obec] (á 70 km) a zpět 29.3.2022 osobním vozem při průměrné spotřebě benzínu 6,5 l /100 km, vyhláškové ceně benzínu 40,50 Kč a náhradě 4,70 Kč km, celkem cestovné 1.026 Kč. Cestovné za jízdu k Městskému soudu [obec] [obec] (á 70 km) a zpět 28.2.2023 osobním vozem při průměrné spotřebě benzínu 6,5 l /100 km, vyhláškové ceně benzínu 45,20 Kč a náhradě 5,20 Kč km, celkem cestovné 1.140 Kč. Dále náklady řízení spočívají v náhradě za ztrátu času při jízdě k soudu celkem 42 půlhodin po 100 Kč celkem 4.200 Kč. Z odměn a náhrad pak 21 % DPH tj. 27.944,49 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 161.013,49 Kč, je žalobce povinen nahradit žalovanému k rukám jeho právní zástupkyně.

38. Podle ustanovení § 148odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalobci, jako neúspěšnému účastníkovi zaplatit znalečné. Výrok II.