116 C 213/2017 - 482

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., ve věci žalobce a) [Jméno zainteresované osoby 0/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 0/0], bytem v [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], PSČ: [Anonymizováno] žalovaným: 1) [Adresa zainteresované osoby 0/0] advokátem se sídlem v [Anonymizováno], PSČ: 602 00, 2) [Anonymizováno], s. r. o., se sídlem v Brně, [Anonymizováno] 3, PSČ: [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČ: [Anonymizováno], zastoupeného Mgr. [Anonymizováno], advokátem se sídlem v [Anonymizováno], [Anonymizováno] a 3) [Jméno zainteresované osoby 2/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 2/0], bytem v [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] advokátem se sídlem v [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]: [Anonymizováno], o náhradě nemajetkové újmy, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce a) domáhal uložení povinnosti žalovanému 1) zaplatit mu částku ve výši 680 000,- Kč, žalovanému 2) zaplatit mu částku ve výši 220 000,- Kč a žalovanému 3) zaplatit mu částku ve výši 1 100 000,- Kč, se zamítá.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 32 912,- Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného 1).

III. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 16 456,- Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného 2).

IV. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení částku 16 456,- Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného 3).

Odůvodnění

1. Žalobou z 20. 4. 2017 se žalobce a) (původně spolu se žalobcem b/, který vzal žalobu při jednání zpět) po postupném opakovaném upřesnění a změně, jež byla připuštěna usnesením zdejšího soudu z 31. 8. 2018, č. j. 116 C 213/2017-250, a posléze i při jednání 18. 1. 2023 domáhal zaplacení částek specifikovaných ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Primárně žaloba směřovala proti žalovanému 1), následně byla žaloba rozšířena o další žalované 2) a 3). Podstata sporu tkví v tom, že žalovaný 1) se stal v důsledku jednání žalovaného 3) za zprostředkování žalovaného 2) podílovým spoluvlastníkem nemovitosti, jejímž podílovým spoluvlastníkem do té doby byli v rozsahu 1/4 žalobce a) a původním žalobcem b).

2. Požadavek na placení uvedené částky vůči žalovanému 1) je odůvodněn tím, že po nabytí podílu na uvedené nemovitosti žalovaný 1) zasahoval do práv žalobce tak, že ten pociťoval naprostou ztrátu soukromí, bezpečí domova, obavu o majetek, zdraví a životy sebe i rodiny. Svůj platební požadavek odůvodnil tím, že u něj došlo ke vzniku zdravotní újmy, kdy je nucen užívat psychofarmaka, je v depresi a trpí pocity bezmoci. V rámci přípravného jednání žalobce vymezil případy porušení povinnosti žalovaným 1), v jejichž důsledku mělo dojít k dané újmě tak, že a) dne 30. 5. 2016 se jednalo o vniknutí jednatele žalovaného 1) s další osobou do suterénní části nemovitosti, která měla být na základě dřívější dohody spoluvlastníků užívána žalobcem, b) žalovaný 1) nesouhlasil s uzavřením smlouvy o dodávce vody žalobcem s Brněnskými vodovody a kanalizacemi, c) dne 21. 9. 2016 měl být žalobce napaden zaměstnancem realitní kanceláře (žalovaného 2/) [jméno FO], který na jejich pozemek vnikl. Dotyčného měl poslat jednatel žalovaného 1), d) dne 29. 9. 2016, 14. 3. 2017 a 18. 5. 2017 byly v dopisech právního zástupce žalovaného 1) uváděny lživé informace mající znaky útisku, stejně v replice k vyjádření žalobce k žalobě z 28. 8. 2017, e) dne 17. 5. 2017 byla podána žaloba na vydání bezdůvodného obohacení, kterou lze charakterizovat jako vydírání, f) dne 5. 5. 2016 i jindy prováděl jednatel žalovaného 1) v domě stavební práce bez souhlasu žalobce, kdy kromě nich odmontoval plynoměr z bytu žalovaného, tím byl dům znehodnocen, g) dne 13. 5. 2016 najížděl jednatel žalovaného na žalobce svým vozidlem, h) bez dohody se žalobce předal jednatel žalovaného klíče od domu elektrikářům, kteří chodili 20. a 22. 7. 2016 po domě a mohli způsobit škodu. V posledně uvedený den mu ve společnosti dalších tří lidí vyhrožoval, že elektrikáře musí do domu pouštět. Znovu přišli elektrikáři 29. 7. 2016, kdy na ně poslal policii, dotyční však po legitimování se pokračovali v práci. Přišli opětovně 11. 8. 2016.

3. Příčinná souvislost se zdravotní jmou byla vylíčena tak, že je obecně známo, že stres vede k infarktu. Současný stav je pak dán jasnými příčinami i dle sdělení jeho lékaře.

4. Nárok vůči žalovanému 2) plyne dle žalobce z toho, že jím byl šikanován v souvislosti s prodejem nemovitosti, kdy se ocital v nejistotě, nebyla mu učiněna žádná nabídka na prodej do vlastnictví, současně byl nucen k tomu, aby on i původní žalobce b) svůj podíl prodali. Byl tak na něj činěn psychický i fyzický nátlak. V důsledku uvedeného jednání došlo ke zhoršení jeho psychického stavu, kdy trpí depresivními a úzkostnými stavy a strachem z možné ztráty domova.

5. U žalovaného 3) je nárok žalobce odůvodněn přístupem dotyčného k prodeji podílu, kdy se současně o svůj podíl žalovaný 3) nestaral od doby jeho nabytí v roce 2009, ani neplatil podíl na společných nákladech. Rovněž tak odpojil plyn a poškodil přípojku vody. Současně necitlivou úpravou poškodil nemovitost. I zde se jednání žalovaného 3) mělo podepsat na zdravotním stavu žalobce, jak jej popsal již shora.

6. Žalovaný 1) navrhl zamítnutí žaloby. Jemu vytýkané jednání je výkonem práv spoluvlastníka, jímž do práv žalobce zasáhnout nelze, neboť není protiprávní. Nabídku na odkup podílu žalobci byl učiněn. V požadavku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti nad rámec podílu nelze spatřovat protiprávnost, ani ve výzvách zástupce žalovaného. I žalovaný má právo užívat nemovitost. Pravdou je, že nemovitost chátrá, žalobce neprovádí její řádnou údržbu a není ochoten se na ničem dohodnout. V důsledku neumožnění oprav nemůže svůj podíl v nemovitosti žalovaný užívat. K žádnému zásahu do práv žalobce nedošlo. Elektrikáře do domu pustil žalovaný a není to tak, že by si chodili, kde by se jim zachtělo. Rovněž není pravdou, že by byl žalobce napaden [jméno FO] (jednatelem žalovaného 2/).

7. Žalovaný 2) s nárokem žalobce nesouhlasil. Zprostředkovával prodej podílu žalovaným 3) žalovanému 1). Prohlídky nemovitosti byly problematické s ohledem na chování žalobce, který se snažil zájemce od koupě odradit, jednou je žalobce dokonce zamkl v suterénu. Snaha bránit prodeji je patrná i z neplatné smlouvy o věcném břemeni, které se snažil mimo jiné i žalobce zřídit a tím tak snížit hodnotu nemovitosti. Nakonec se prodej podařil, nicméně za cenu nižší s přihlédnutím k dalším podílovým spoluvlastníkům. Při fotografování nemovitosti žalobce spadl na schodech, když pronásledoval makléře žalovaného [jméno FO], poté se zvedl a pokračoval v pronásledování k brance a křičel. Žádná újma na něm patrná nebyla a jednáním žalovaného nemohlo dojít k jakémukoli útisku nebo vydírání.

8. Žalovaný 3) nárok žalobce odmítl. Se svým podílem nakládal žalovaný dle zákona a nedošlo k zásahu do práv žalobce. Prodej přes realitní kancelář zvolil, protože se záležitostí nechtěl zabývat, přičemž podíl byl prodán za cenu nižší, než odpovídalo ceně tržní, neboť se jednalo pouze o podíl. Na správě domu se nebylo možné se žalobcem dohodnout, nechtěl předkládat žádné vyúčtování, podle kterého by bylo možné něco platit, tak se stalo až v řízení před soudem. Důkazy předkládané žalobcem v řízení nijak neodůvodňují nárok žalobce nebo snad jakékoli protiprávní jednání žalovaného a poškozování nemovitosti. Plyn byl odpojen z důvodu jeho úniku, vodovodní přípojku nepoškodil.

9. V replice k vyjádření žalovaného 1) žalobce uvedl, že je známo, že stres má vliv na zdraví. Jednání žalovaného bez dohody se žalobcem je pouze nátlakem a vyhrožováním. Nemovitost sice chátrá, ale není možná dohoda mezi účastníky. Není pravdou, že by elektrikáři byli doprovázeni jednatelem žalovaného 1).

10. V replice k vyjádření žalovaného 2) žalobce sdělil, že zprostředkovatelská smlouva je důkazem o tom, že žalovaný 2) měl klíče od domu a volně se po něm pohyboval bez účasti jakéhokoli spoluvlastníka. Pokud se žalobce náhodou setkal se zájemci o koupi, sdělil jim pouze pravdivé informace o péči o dům a nepřispívání na náklady s domem spojené. Rovněž je upozornil na neudržovanost zahrady či neobyvatelnost části domu.

11. V replice k vyjádření žalovaného 3) žalobce uvedl, že žalovaný 3) nemovitost poškodil, když povinnostmi spoluvlastníka byl nadán do zápisu nového v katastru nemovitostí. Poškození i úmysl žalovaného tak činit je patrné z fotografického materiálu i z doby, kdy k prodeji došlo, přičemž žalobce se na případný zájem o koupi podílu nikdo nezeptal. Ke stavebním pracím měl mít souhlas spoluvlastníků. Pokud jde o nedostatky ve vyúčtování, kdykoli do něj mohl žalovaný 3) nahlédnout, bylo vedeno od roku 1934. Nikdy na nic nepřispěl, dokud o tom nerozhodl soud. S ohledem na dobu, po kterou žalovaný 3) žalobci škodil, je jeho podíl na zdravotním stavu násobně větší než u ostatních. Tím, že prodal neobyvatelnou část nemovitosti, poškodil i spoluvlastníka.

12. V dalších fázích řízení účastníci setrvali na svých shora naznačených stanoviscích vzájemně nekompatibilních.

13. Před samotným věcným posouzením se soud musel vypořádat s původně neprojednatelnou žalobou, kde byly jednotlivé nároky původně více žalobců nejasně vymezené a nedostatečně určitě formulované, pokud jde o povinnosti, které mají být žalovanému či žalovaným uloženy, aby takové rozhodnutí bylo materiálně vykonatelné. K tomu soud učinil řadu výzev, když současně v tehdejší fázi řízení nařídil přípravné jednání, na němž byl rámec řízení co do porušení povinností vymezen vůči žalovanému 1). Vůči dalším žalovaným pak předmět řízení krystalizoval postupně, kdy i ve vztahu k nim bylo třeba žalobu, resp. její rozšíření precizovat. Z původní žaloby, jakož i dalších podání žalobce bylo patrné, že v jednání všech žalovaných spatřuje příčinu svých zdravotních problémů převážně psychického rázu, které u něj přetrvávají. Soud v tomto směru nepovažoval za nutné vést žalobce k přesnému právnímu posouzení jeho nároku, které sám označil jako bolestné. Bylo zřejmé, v čem – byť značně obecným způsobem – spatřuje porušení povinnosti jednotlivými žalovanými, jaký následek v takovém porušení spatřuje, doplnil velmi obecná tvrzení o existenci příčinné souvislosti v podobě, že je známo, že stres vede ke zhoršení zdravotního stavu, který dokládal zprávami svého lékaře, a uvedl, kolik požaduje k zaplacení po kterém ze žalovaných, když při vyčíslení vyšel z internetu, což nebrání projednání žaloby, může nicméně vést k neúspěchu ve věci pro neunesení důkazního břemene. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je projednatelná, byť nescházelo mnoho k tomu, aby došlo k jejímu odmítnutí, jako v paralelně projednávané věci vyloučené z projednávané věci usnesením z č. l. 448 a vedené pod sp. zn. 112 C 50/2022.

14. Předmět řízení pak byl vymezen v konečném důsledku na jednání 18. 1. 2023, když soud učinil již dříve dotazy mající za cíl zpřesnit petit a vyjasnit tak požadavek žalobce, jemuž bylo současně na jednání sděleno, že nároky zemřelých osob soud v úmyslu projednávat nemá (viz též přípis z 13. 5. 2022 č. l. 450) a žalobce neupřesnil, jak by si měl soud jeho zmínky o takových nárocích vyložit.

15. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Z výpisu katastru nemovitostí soud zjistil, ostatně nebylo to ani sporné, že žalobce a) je podílovým spoluvlastníkem tam uvedené nemovitosti a žalovaný 1) rovněž (č. l. 4). U posledně jmenovaného k tomu došlo na základě kupní smlouvy uzavřené dne 27. 1. 2016 se žalovaným 3) (č. l. 6 až 7), a to za částku 5 500 000,- Kč. Z podání žalobce (č. l. 8 a 9) bylo zjištěno, že dotyčný podal trestní oznámení na tehdejšího zástupce žalovaného 1) pro psychický nátlak k prodeji jeho spoluvlastnického podílu na nemovitostech. Ačkoli sám zájem o koupi podílu projevil, nebyla mu nabídka učiněna. Nátlak měl spočívat kromě snahy o prodej též voděním zájemců o prodej. Současně z podání bylo patrno, že žalovaný 3) měl nemovitost záměrně poškozovat. Dále žalobce uvedl, že na něj 13. 5. 2016 najížděl vozidlem jednatel žalovaného 1). Dále popsal, jak do jeho nemovitosti přišli elektrikáři, které tam vyslala stejná osoba, aniž by to s ním bylo konzultováno, a to opakovaně (totéž plynulo z podání vysvětlení – č. l. 25, 28 až 31). Rovněž dotyčný žalovaný dle žalobce nechal odpojit plyn. Dále žalobce popsal, že jej měl napadnout jednatel žalovaného 2) 21. 9. 2016 vyslaný tam žalovaným 1). Popsal též útisk a vydírání, jehož se měl dopustit zástupce žalovaného 1). Komunikace žalobce a žalovaného 1) plynula rovněž ze záznamu sms komunikace (č. l. 24), když dle ní žalobce chce, aby žalovaný 1) měl dán souhlas s pohybem elektrikářů po nemovitosti. Ten nabídl žalobci odkup jeho podílu, když odmítl současně jeho vzájemnou nabídku. Z úředního záznamu (č. l. 37) soud zjistil, že 21. 9. 2016 měl žalobce zastoupit cestu [jméno FO], který chtěl prohlédnout zahradu, při čemž se spolu strkali. Na to se posledně jmenovaný otočil a odcházel s fotografkou k dalšímu schodišti. U něho se se žalobcem znovu strkali, závěrem přetlačování žalobce uklouzl na kluzkých schodech a upadl na záda (slovy úředního záznamu z č. l. 132 až 135 – „podjely mu nohy“), nemělo se tak dle jeho vlastních slov stalo v důsledku přímého útoku [jméno FO]. Poté se žalobce zvedl a vyprovodil dotyčného k autu. V posledně citovaném úředním záznamu žalobce uvedl, že šel těsně za [jméno FO], který se pootočil a asi loktem jej strčil do oblasti břicha nebo žeber a na kluzkých mokrých schodech upadl. Z uvedeného děje měl naražené předloktí a hýždi.

16. Z dopisů zástupce žalovaného 1) z 29. 9. 2016 (č. l. 40) soud zjistil, že byl žalobce upozorněn na nezákonnost umístění kamer na společné nemovitosti, neboť k tomu nedal žalovaný souhlas. Souhlas rovněž nebyl udělen k pronájmu společných prostor a požádal o předložení nájemní smlouvy, resp. vyklizení takových prostor. Vyzval rovněž k tomu, aby mu žalobce nebránil využívat nemovitost. Tentýž zástupce vyzval dopisem z 14. 3. 2017 žalobce (č. l. 43) k umožnění užívání nemovitosti s tím, že v opačném případě vzniká žalobci bezdůvodné obohacení, k jehož úhradě jej současně vyzval. Dopisem z 18. 5. 2017 (č. l. 54) vyzval zástupce žalovaného 1) žalobce opět k umožnění užívání nemovitosti a odmítl úhradu platby za revizi a havarijní opravy, neboť nebyly doloženy. Tentýž den byla z jeho strany podána žaloba na vydání avizovaného bezdůvodného obohacení (č. l. 57 a 58). V rámci uvedeného řízení rovněž vyjádřením z 28. 8. 2017 (č. l. 63) odmítl obranu žalobce a jakékoli protiprávní jednání klienta a zopakoval svoje tvrzení o bránění v užívání nemovitosti, komunikaci se žalobcem označil jako nikoli smysluplnou. Dopisy z 17. 10. 2016 a 5. 4. 2017 (č. l. 41 a 44) žalobce požadavky žalovaného 1) odmítl, když v užívání žalovanému 1) nikdo nebrání, rovněž kamerový systém je instalován zákonně.

17. Z nabídky (č. l. 13) ve spojení s opakovanou mailovou komunikací žalovaného 2) a původního žalobce b) a zprostředkovatelskou smlouvou (č. l. 14 až 16, 278 až 280) soud zjistil, že žalovaný 2) byl zmocněn žalovaným 3) k jednání o prodeji podílu posledně jmenovaného, k čemuž žalovaný 2) pro případ úvah o prodeji vyzval i další spoluvlastníky. Současně bylo sdělováno, že je třeba se ozvat urychleně, protože již má žalovaný 2) zájemce, kteří si nemovitost byli prohlédnout (obdobné bylo patrno i z úředního záznamu – č. l. 33, 34 a 37). Z inzerátu (č. l. 17 a 18) bylo zjištěno, že poloviční podíl na nemovitosti žalobce byl žalovaným 2) inzerován za částku 7 000 000,- Kč. Původnímu žalobci byla nabídnuta částka 2 750 000,- Kč (č. l. 23) za podíl o stejné velikosti jako žalobce a). Z fotografií (č. l. 36) byla patrná živá komunikace a gestikulace dvou osob, z nichž jednou byl nejspíše žalobce a), nic bližšího patrno nebylo. Z úředního záznamu (č. l. 131 až 135) soud zjistil, že [jméno FO] se pohyboval v průběhu prodeje volně po domě, kam měl přístup, do bytu žalobci nelezl.

18. Z pracovního příkazu (č. l. 11) soud zjistil, že tento se týká činnosti při manipulaci s elektroměrem v nemovitosti žalobce ze dne 2. 9. 2009. Z mailové komunikace (č. l. 12) z roku 2013 soud zjistil, že mezi žalovaným 3) a žalobcem docházelo k neshodám ohledně obhospodařování nemovitosti s tím, že věci jsou řešeny soudní cestou. Žalovaný 3) požádal o uzavření přívodu vody, protože dochází k jejímu úniku. Z dopisu z 13. 10. 2015 (č. l. 19) soud zjistil, že zástupce žalovaného 3) požádal původního žalobce o předání klíčů, resp. poskytnutí kódů k pořízení jejich duplikátů k bezpečnostním dveřím, je-li jich potřeba, a to k tam uvedeným prostorám. Z protokolu o závadách plynového zařízení (č. l. 150) bylo zjištěno, že přívod plynu do nemovitosti byl uzavřen pro zjištění nadzemního úniku plynu. Z fotografií (č. l. 151) bylo zjištěno, jak vypadaly prostory, které měl podle žalobce svým jednáním poškodit žalovaný [právnická osoba] mailové komunikace žalovaného 3) a žalobce předložené při jednání 18. 1. 2023 soud zjistil, že mezi účastníky proběhla komunikace stran prodeje za částku nižší (3,5 až 4,5 milionu), než za níž byl podíl dle kupní smlouvy žalovaného 3) a žalovaného 1) prodán.

19. Z mailu Brněnských vodovodů a kanalizací žalobci (č. l. 67) soud zjistil, že k uzavření smlouvy musí mít žalobce souhlas všech spoluvlastníků.

20. Z úředního záznamu (č. l. 21 a 22) byly zjištěny okolnosti nesouvisející s předmětem řízení tak, jak je vymezil žalobce z hlediska časového určení případného porušení povinností jednotlivými účastníky řízení na straně žalovaných. Plynulo z něj pouze to, že do jeho nemovitosti v prosinci 2015 přišli pracovníci žalovaného 2). Žalobce v něm současně nicméně uvedl, že přes jednu z jednotek užívaných žalobcem v suterénu mohl procházet i žalovaný 3) do jedné z místností. Potvrzení lékaře z č. l. 71 se stalo v důsledku zpětvzetí žaloby původním žalobcem b) bezpředmětné. Z fotografií (č. l. 66) soud nezjistil nic podstatného pro meritorní posouzení věci, když tyto se netýkaly žádného z protiprávních jednání činěných předmětem řízení žalobcem. Jediné, co fotografie prokazovaly, byl pohyb osob v nemovitosti a před ní. Z čestného prohlášení a dohody (č. l. 109 a 221) soud zjistil, jakým způsobem mělo být rozděleno užívání nemovitosti podílovými spoluvlastníky v dřívější době, což nicméně s přihlédnutím k právnímu posouzení věci nemělo na rozhodnutí vliv, žalobce k takové dohodě rovněž v úředním záznamu (č. l. 21) uvedl, že tato byla pouze ústní. Z fotografie (č. l. 129) soud zjistil pouze to, že dle žalobce dne 5. 5. 2016 byl u nemovitosti zaměstnanec plynáren s tím, že měl jít odpojit plynoměr, což samo o sobě z fotografie nicméně neplyne. Z rozhodnutí katastrálního řadu (č. l. 281) bylo zjištěno, že v době převodu podílu ze žalovaného 3) na žalovaného 1) byly činěny pokusy o zřízení věcného břemene žalobcem, nicméně dělo se tak k celé nemovitosti, ačkoli ve smlouvě věcné břemeno zřizující byl rozsah dán pouze jednou čtvrtinou nemovitosti.

21. Z potvrzení lékaře (č. l. 45, 70) i ze zprávy z července 2022 (předložena při jednání žalobcem) soud zjistil, že žalobce musel opakovaně navštívit psychologa s ohledem na dlouhodobé majetkové problémy, to ovlivňuje negativně zdravotní stav žalobce i v důsledku podrážděných vztahů v rodině a trápí jej obavy, co bude příště a je nucen užívat psychofarmaka. Trpí úzkostnědepresivní poruchou. Úzkostné potíže byly zjištěny i z lékařské zprávy (č. l. 77), jež však tento stav nedává do souvislosti s konkrétní příčinou. Je též v psychiatrické péči.

22. Další návrhy na doplnění dokazování soud zamítl, neboť měl za to, že jejich potřeba v řízení nevyvstala a skutkový stav byl dostatečným způsobem prokázán dokazováním učiněným při daném jednání. Dílem uvedené návrhy směřovaly k prokazování újmy, která nebyla činěna předmětem řízení, dílem byly důkazy duplicitní k těm, které již provedeny byly. Rovněž nebylo třeba provádět výslechy účastníků, resp. svědků, a to ze stejných důvodů, dílem též s ohledem na právní posouzení věci uvedené níže. Řada důkazních návrhů směřovala k prokazování okolností, které nebyly činěny předmětem řízení – potenciálně vznik majetkové újmy na vozidle, majetku či domácím zvířeti. V řadě případů se pak takové listiny týkaly pouze vzniku újmy, aniž byla činěna tvrzení týkající se toho, že to byl některý ze žalovaných v projednávané věci, kdo by se měl takového protiprávního jednání dopustit, kromě toho opětovně směřovala taková jednání k působení majetkové újmy.

23. V projednávané věci bylo pro účely posouzení náhrady nemajetkové újmy, ať již kvalifikovatelné jako zásah do osobnostní sféry v intencích § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též jen „OZ“), jež připadala v úvahu předtím, než byla žaloba v daném rozsahu odmítnuta, nebo § 2958 OZ jako zásah do práva na zdraví s konkrétně projevenou újmou, jak ji tvrdí žalobce v podobě depresí a úzkostných stavů, s nimiž se léčí, klíčovým to, zda došlo k porušení povinnosti některým subjektem, přičemž toto porušení musí být bezprostřední příčinou újmy, jejíž existenci tvrdí žalobce. Podstatné tedy je zjištění, zda a kterou povinnost ten který účastník řízení na straně žalované měl porušit. U každého ze žalovaných pak s ohledem na skutkové vymezení jejich porušení povinností bylo třeba posoudit podmínky vzniku odpovědnosti samostatně. Soud tak pro přehlednost nároky vůči jednotlivým žalovaným v následující partii rozdělil.

24. U žalovaného 1) bylo spatřováno porušení povinností žalobcem v následujících krocích: a) dne 30. 5. 2016 se jednalo o vniknutí jednatele žalovaného 1) s další osobou do suterénní části nemovitosti, která měla být na základě dřívější dohody spoluvlastníků užívána žalobcem, b) žalovaný 1) nesouhlasil s uzavřením smlouvy o dodávce vody žalobcem s Brněnskými vodovody a kanalizacemi, c) dne 21. 9. 2016 měl být žalobce napaden zaměstnancem realitní kanceláře (žalovaného 2/) [jméno FO], který na jejich pozemek vnikl. Dotyčného měl poslat jednatel žalovaného 1), d) dne 29. 9. 2016, 14. 3. 2017 a 18. 5. 2017 byly v dopisech právního zástupce žalovaného 1) uváděny lživé informace mající znaky útisku, stejně jako v replice k vyjádření žalobce k žalobě, e) dne 17. 5. 2017 byla podána žaloba na vydání bezdůvodného obohacení, kterou lze charakterizovat jako vydírání, f) dne 5. 5. 2016 i jindy prováděl jednatel žalovaného 1) v domě stavební práce bez souhlasu žalobce, kdy kromě nich odmontoval plynoměr z bytu žalovaného, tím byl dům znehodnocen, g) dne 13. 5. 2016 najížděl jednatel žalovaného na žalobce svým vozidlem, h) bez dohody se žalobce předal jednatel žalovaného klíče od domu elektrikářům, kteří chodili 20. a 22. 7. 2016 po domě a mohli způsobit škodu. V posledně uvedený den mu ve společnosti dalších tří lidí vyhrožoval, že elektrikáře musí do domu pouštět. Znovu přišli elektrikáři 29. 7. 2016, kdy na ně poslal policii, dotyční však po legitimování se pokračovali v práci. Přišli opětovně 11. 8. 2016.

25. Soud při posouzení listinných důkazů na podkladě skutkových tvrzení žalobce dospěl k závěru, že na straně žalovaného 1) nedošlo k žádnému porušení jeho povinností, jehož důsledkem by měla být újma na zdraví v podobě popisované žalobcem. Nebyl tak naplněn jeden ze základních prvků odpovědnostního vztahu.

26. Z dokazování vyplynulo, a nebylo to sporné, že žalovaný 1) se stal podílovým spoluvlastníkem k ideální polovině nemovitosti, kterou nabyl s účinky k 7. 3. 2016 na základě kupní smlouvy uzavřené se žalovaným 3). Jestliže žalobce spatřuje porušení povinností žalovaným 1) a) ve vniknutí do suterénní části nemovitosti, jejímž byl ideálním spoluvlastníkem, o porušení povinnosti se jednat nemůže, pokud se nejedná o narušení domovní svobody, resp. se takovým jednáním nenaplní znaky skutkové podstaty nějakého jiného trestného činu. Pouze za té situace by přes vlastnictví ideální části nemovitosti nemohl do takové části vstoupit, aniž by měl souhlas obyvatele takového bytu. I v takovém případě se ale i podle žalobce jednalo o část suterénu, kterou sice měl dle dohody k užívání žalobce, ale i z dohody o užívání nemovitosti (č. l. 109) plyne, že se jedná o část sklepa, k němuž měl žalovaný 1) klíče, které získal od předchozího vlastníka podílu. Z úředního záznamu (č. l. 21) ostatně plyne, že přes prostory v suterénu sklepa užívaného žalobcem měl přístup i žalovaný 3) do své části sklepa, lze tedy uzavřít že ve stejném rozsahu má toto právo i jeho právní nástupce - žalovaný 1), jako osoba, jíž se jako právního nástupce týká potenciální dohoda spoluvlastníků o užívání nemovitosti. Skutečnost, že se žalobci vstup žalovaného 1) nelíbil, nemůže vyústit ve znemožnění přístupu žalobcem dalšímu podílovému spoluvlastníku k nemovitosti. K tomu lze dále doplnit, že jestliže snad docházelo k porušení povinnosti (respektu předchozí dohody spoluvlastníků, jež sama o sobě jinak předložena nebyla, pouze čestné prohlášení o způsobu užívání), je dle názoru soudu na místě domáhat se náhrady takto způsobené újmy jiným způsobem než cestou náhrady nemajetkové újmy na zdraví, jak byla vymezena žalobcem a jak je o tom podrobněji uvedeno níže mimo jiné v bodu 30.

27. Jestliže další porušení povinnosti spatřuje žalobce b) v nesouhlasu žalovaného 1) s uzavřením smlouvy o dodávce vody s Brněnskými vodovody a kanalizacemi (přípis z č. l. 67), jedná se o právo spoluvlastníka, jehož nesouhlas lze překonat postupem podle § 1129 odst. 2 OZ podle něhož „k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud“. Z žádné právní normy neplyne povinnost žalovaného 1) souhlasit s uzavřením smlouvy zbylým podílovým spoluvlastníkem s jiným subjektem, je třeba se o společné věci dohodnout, neboť podle § 1127 OZ jsou „z právního jednání týkajícího se společné věci všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně“. Cestou z takové situace je rovněž rozdělení nemovitosti na jednotky se zřízením samostatných vodovodních přípojek, jinak však nelze zbylého spoluvlastníky nutit s uzavřením jakékoli smlouvy. Ani v tomto jednání tedy nelze spatřovat porušení povinnosti, když soud zcela odhlíží od toho, že prokazován byl tento nesouhlas pouze sdělením společnosti, s níž by taková smlouva o dodávce byla uzavřena, nikoli samotným nesouhlasem žalovaného [právnická osoba] nicméně na uvedeném závěru nemohlo ničeho změnit.

28. Tvrdil-li dále žalobce, že byl c) napaden jednatelem žalovaného 2), kterého tam poslal žalovaný 1), k tomu lze uzavřít, že samotný žalobce uváděl v jednom z úředních záznamů, že šel těsně za [jméno FO] – jednatelem žalovaného 2), který se následně otočil, aby žalobce uklouzl na mokrých schodech a narazil si hýždě a loket. Současně uvedl, že k pádu došlo nikoli vlastím útokem dotyčného, ale tím, že se snad měli přetlačovat. Již z těchto tvrzení nelze než dospět k závěru, že samotný žalobce pokaždé popisoval skutkový děj jiným způsobem, který spojuje pouze pád na zem po chůzi na kluzkých schodech. V jednom případě jej popisoval tak, že k němu došlo po vzájemném postrkování, nikoli však v důsledku útoku dotyčného, ve druhém pak tím, že těsně následoval tvrzeného útočníka, nejspíše proto, aby měl přehled, kde se pohybuje a na co se chce podívat. Za pád si tak do značné míry může sám, nehledě na to, že variantním popisem děje sám sebe znevěrohodňuje. Soud zde nepřikročil k poučení podle § 118a odst. 1 nebo 3 OSŘ, pokud jde o bližší upřesnění děje a jeho další doložení, neboť s ohledem na následky, které měly být všemi protiprávními činy žalovaného 1) způsobeny, se následek v tomto případě v podobě naražení lokte a hýždí zcela míjel a vybočoval z předmětu řízení vymezeného žalobcem samotným v rámci koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 OSŘ – jako újmu, u níž se domáhá náhrady, uváděl nikoli poškození hýždí a lokte, ale psychické problémy spojené s úzkostmi a depresemi. Dále je též zcela evidentní, že byť byl k návštěvě vyslán jednatel žalovaného 2) žalovaným 1) a jednal tak na jeho pokyn stran návštěvy zahrady a fotografování a bylo by tak lze na něj pohlížet v intencích § 2914 OZ, podle něhož „kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám“, nelze případné jednání jednatele žalovaného 2) spočívající v tvrzeném útoku připsat samotnému žalovanému 1), ale spíše by připadala v úvahu potenciální odpovědnost žalovaného 2), vůči němuž nicméně toto jednání namítáno nebylo, nebo samotného [jméno FO] jako osoby jednající sice místně a časově v rámci pokynu stran prohlídky, nikoli ale co do způsobení pádu žalobce samého, který by spolu s fyzickým kontaktem mohl být považován spíše za exces z takové návštěvy, jejímž předmětem mělo být fotografování objektu. K tomu měl v zásadě jako podílový spoluvlastník právo. Lze tak uzavřít, že nárok v této části nemohl být důvodný dílem pro vybočení tvrzení a následku z toho, co bylo činěno základem petitorního požadavku a v návaznosti na způsobený následek, jednak dílem pro nedostatek pasivní legitimace. Jinak lze i tak uzavřít, že kdyby žalobce nenásledoval žalovaného 2) těsně za ním, nedošlo by ani k jakémukoli fyzickému kontaktu či překvapení z náhlé změny pozice dotyčného a pádu žalobce.

29. Stran protiprávních jednání žalovaného 1), jichž se měl dopustit prostřednictvím svého zástupce způsobem blíže popsaným pod body d) a e) soud rovněž není názoru, že by na nich bylo možné spatřit jakoukoli protiprávnost. Z písemné komunikace v prvé řadě plyne v zásadě pouze požadavek na zpřístupnění nemovitosti, odstranění kamerového systému, k jehož umístění nebyl vysloven souhlas, a poskytnutí informací o užívání nemovitosti případnou třetí osobou nebo vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti nad rámec spoluvlastnického podílu žalobcem. Tyto požadavky nebyly formulovány žádným způsobem v takové rovině, která by nasvědčovala protiprávnosti. Podílový spoluvlastník má právo na to, být informován o stavu užívání celé nemovitosti, i případném jejím užívání další osobou i příjmech z tohoto užívání dalšími spoluvlastníky, neboť z nakládání se společnou věcí jsou podíloví spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně podle § 1127 OZ, jak bylo shora uvedeno. To platí nejen o zpřístupnění nemovitosti či částí, do nichž případně by zamezen přístup, ale i o odstranění kamerového systému, u něhož nebyl dán předchozí souhlas dotčeného podílového spoluvlastníka. Je zcela jedno, zda jako podporu pro takovou argumentaci žalovaný 1) zvolil ústy svého zástupce důvody, jež nebyly zcela přiléhavé, pokud nevybočují z rámce běžné komunikace osob na normální relativně slušné úrovni odhlédnuto od poněkud strohého a útočnějšího stylu daného nesouladnými vztahy mezi nimi. Za protiprávní jednání nelze považovat ani případnou výzvu k poskytnutí informací o využívání části nemovitosti další osobou případně nad rámec podílu žalobcem samým, neboť byť by existovala dohoda dřívějších podílových spoluvlastníků o užívání té které části nemovitosti, neznamenalo by to automaticky zánik povinnosti žalobce za takové nadpodílové užívání ostatním podílovým spoluvlastníkům náhradu vydat. Je rovněž zcela jedno, jakým způsobem si tuto náhradu žalovaný 1) vyčíslil, nebo zda znalecké posouzení takové obvyklé ceny za užívání je či není zpracováno po odborné stránce tak, že naplňuje znaky nepravdivého, hrubě zkresleného nebo neúplného znaleckého posudku. V této souvislosti nelze žalovanému 1) vyčítat ani podání žaloby na vydání takového bezdůvodného obohacení, neboť v případě, že nedostal informace, které by jeho domněnku vylučovaly, mohl se snažit donutit k poskytnutí takových informací žalobce v rámci soudního řízení, kde by dotyčný byl nucen je odhalit v rámci procesní obrany. Užitím takového posudku v řízení se nicméně žalovaný 1) sám vystavoval riziku, že v případě neúspěchu ponese náklady na takové řízení vůči žalobci. I zde soud nepovažoval jednání za protiprávní, resp. za šikanózní, které by již nepožívalo právní ochrany, rozhodně je vyloučen zásah do zdravotního stavu žalobce v podobě způsobení úzkostnědepresivních stavů a nutnosti užívat psychofarmaka. V jednání žalovaného 1) soud nespatřuje znaky žádného trestného činu, neboť, jakkoli civilní soud není oprávněn dospět ke kvalifikovanému závěru o páchání takového činu, nedomáhal se žalovaný svými přípisy ničeho, na co by jako podílový spoluvlastník neměl v zásadě právo a nečinil tak způsobem právně zakázaným a excesivním z rámce běžné komunikace.

30. Další protiprávní jednání bylo spatřováno f) v provádění stavebních prací v nemovitosti bez souhlasu žalobce. Zde má soud za to, že souhlasu ostatních podílových spoluvlastníků je třeba tam, kde se jedná o nikoli běžnou správu, v rozsahu 2/3 podílu jinak v rozsahu většiny podle § 1128 odst. 1, resp. § 1129 odst. 1 OZ. Byť by soud připustil, že žalovaný 1) prováděl v dané nemovitosti stavební úpravy bez nutného souhlasu a způsobil tak újmu, jedná se primárně o újmu majetkového charakteru, pokud by se projevila na hodnotě nemovitosti či jiného majetku žalobce. Jedná se o jiný typ následku, než jehož reparace se žalobce domáhal v projednávané věci. Jestliže se domáhal náhrady nemajetkové újmy za zásah do zdraví v podobě psychických problémů, kvůli nimž je medikován, přičemž tento problém vyvstal podle lékařské zprávy z nedobrých vztahů s podílovými spoluvlastníky, může mít tato újma sice souvislost s předchozím protiprávním jednáním žalovaného 1), nelze ji však bezprostředně spojit se samotným tvrzeným škodním jednáním žalovaného 1) zasahujícím primárně právě sféru majetkovou. V tomto směru je na místě poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu z 12. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2692/2006 (publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD133064CZ), kdy nelze nalézt příčinnou souvislost tam, kde namítaný následek je reakcí na již dříve způsobený následek způsobený škůdcem. V poměrech projednávané věci je tak zdravotní újma nemajetkového charakteru v podstatě reakcí na potenciální tvrzené porušení povinností žalovaným 1) jako podílovým spoluvlastníkem, jež se nicméně projevuje primárně právě ve sféře majetkové, jedná se tak pouze o reflexi jiné újmy. Soud pak v souvislosti s tímto právním posouzením zcela odhlíží od toho, že z fotografií zachycujících pracovníka plynárenské společnosti nelze explicitně dovodit ničeho jiného, než jeho přítomnost u nemovitosti, nikoli však jakoukoli jeho činnost spočívající v odstranění plynoměru, čehož mělo být důsledkem znehodnocení nemovitosti. Ani prokázání takové okolnosti by však nemělo vliv na závěry soudu, neboť předmětem řízení nebyly nároky v oblasti náhrady majetkové újmy.

31. Spatřoval-li žalobce protiprávní jednání g) v najíždění vozidlem žalovaného 1) na svoji osobu, sám ve svých opakovaných vyjádřeních uváděl, že toto nelze dokázat, když z jím předložených fotografií je patrné pouze vozidlo zn. Volkswagen Passat, nikoli pak SPZ, natož pak jakýkoli pohyb takového vozidla. Dokazování v tomto směru by tak mohlo být dle názoru soudu vedeno výhradně účastnickými výpověďmi žalobce samotného a jednatele žalovaného 1), který se měl takového jednání dopustit, u nichž lze předpokládat zcela rozdílný popis děje plynoucí již z jejich skutkových tvrzení vzájemně zcela odlišných. Soud v tomto směru nepřistupoval k jakémukoli poučení, neboť by se procesně ani důkazně nikam neposunul oproti stavu, v němž se dokazování nacházelo k okamžiku rozhodnutí. Ostatně sám žalobce uvedené jednání označil tak, že se jedná spíše o konstatování (č. l. 127).

32. Další pochybení žalovaného 1) bylo žalobcem spatřováno h) v pohybu elektrikářů po domě. Ani zde soud nepovažoval takové jednání za protiprávní, neboť je zřejmé, že se v domě pohybovali z pověření jednoho z podílových spoluvlastníků, který měl nepochybně právo zhodnotit a případně upravit svoji část nemovitosti způsobem, aby byla uživatelná (odhlédnuto od případné nutnosti mít k provedení konkrétních úprav souhlas většiny spoluvlastníků). Je v tomto směru jedno, zda byli či nikoli současně doprovázeni i jednatelem žalovaného 1) jako podílového spoluvlastníka. Současně žalobce uváděl, že svým pohybem mohli způsobit škodu, nikoli, že k takové škodě došlo. Nadto nebyla požadována jakákoli náhrada újmy na majetku, kterou by snad měli způsobit. Spatřoval-li žalobce protiprávní jednání ve „vyhrožování“, že musí do domu elektrikáře vpouštět, ani z úředních záznamů se nepodává, že by toto svoje vyjádření doprovodil žalovaný 1) čímkoli, co by mělo vzbudit jakékoli důvodné obavy žalobce s výjimkou toho, že se celá situace bude opakovat. Zaznělo pouze vyjádření, že by se měl žalobce nechat léčit. Současně soud znovu upozorňuje, že žalobce se nedomáhal náhrady jakékoli majetkové újmy, o jejímž vzniku ničeho ve vztahu k žalovanému 1) nesděluje, ale náhrady újmy nemajetkové. Ta nemohla být samotným vstupem elektrikářů a jejich pohybem po domě bez souhlasu žalobce způsobena, rozhodně nikoli bezprostředně, ale možná – soud v tomto směru není schopen s ohledem na nutnost potenciálního odborného posouzení takové otázky učinit kategorický závěr – jako důsledek toho, že se podílovým spoluvlastníkem stal někdo, s nímž žalobce v takovém vztahu být nechce a je mu jasné, že se vyřešení celé situace bez soudního řízení neobejde a než k tomu dojde, bude jej to stát spoustu času, sil a nervů. V tomto směru lze odkázat na judikatorní závěry uvedené shora pod bodem 30.

33. V obecné rovině lze k nároku žalobce vůči žalovanému 1) uvést, že ve většině případů jím namítaných nebylo ze strany soudu učiněno žádné zjištění, z něhož by bylo možné dovodit protiprávní jednání žalovaného 1) či osob, které jím byly užity k činnosti v jeho zájmu, a přičitatelné tak žalovanému (§ 2914 OZ). Tam, kde by takové protiprávní chování teoreticky připadalo v úvahu, nemůže být takové jednání příčinou nutnou a bezprostředně vedoucí ke vzniku následku v podobě nemajetkové újmy na zdraví, a to buď s ohledem na charakter takové újmy vymezený žalobcem v rámci koncentrace řízení, nebo povahu takové újmy, jako následku reflektujícího takové předcházející protiprávní jednání mající bezprostřední potenciální efekt ve sféře majetkové, tedy, kde taková újma může být následkem již dříve způsobeného následku. Náhradu takové majetkové újmy však žalobce po upřesnění petitu nepožadoval.

34. Žaloba nemohla být úspěšná ani vůči žalovanému 2). Tomu bylo vytýkáno, že činil kroky směřující k donucení žalobce k prodeji jeho podílu žalovanému 1), aniž by současně byla jemu učiněna nabídka na odkup podílu žalovaného 3). K tomu lze uvést následující. Bylo prokázáno, že žalovaný 2) byl zmocněn žalovaným 3) k jednání vedoucímu k prodeji podílu žalovaného 3). Prvně jmenovaný žalovaný pak kontaktoval původního žalobce b), zda by neprodal i svůj podíl, současně mu postupně byly sdělovány informace o existenci zájemců a nutnosti jednat rychle. Takové jednání nelze považovat za jakkoli protiprávní, byť by nutnost rychlého jednání a existence zájemce nebyla zcela pravdivá a měla pouze za cíl získat do prodeje nikoli pouze část nemovitosti, ale nemovitost celou, což teoreticky mohlo mít vliv na dosaženou kupní cenu a tím i provizi zprostředkovatele, neboť je všeobecně známo, že lépe se prodává nemovitost nevymezená na jednotky jako celek. Bylo vcelku jedno, proč nebyli ke koupi podílu žalovaného 3) osloveni žalobce a) a původní žalobce b), když dotyčným nesvědčilo žádné předkupní právo, které by žalovaný 3) byl povinen respektovat. Ostatně je prokázáno, že i mezi žalobcem a žalovaným 3) probíhala před prodejem podílu posledně jmenovaného komunikace, z níž bylo patrné, že se cenové představy obou stran poněkud rozcházejí, tvrzení o nenabídnutí ke koupi je tedy poněkud nevěrohodné a s ohledem na cenu nabízenou žalobcem bezpředmětné. Nelze pak považovat pozdější „opomenutí“ žalobce s nabídkou na koupi jako porušení jakéhokoli jeho práva, pokud byla nabídnuta částka, která byla pro žalovaného 3) nízká. V zásadě lze pochopit obavu žalobce o to, kdo se místo příbuzného, byť s ním nemusel mít dobré vztahy, ale přece jen příbuzného, stane podílovým spoluvlastníkem a zda se dotyčný nebude snažit získat nemovitost celou s potenciálním následkem nutnosti hledat nové bydlení, nicméně za náhradu v podobě vypořádacího podílu. Jestliže tyto obavy vyústily v psychické problémy, nelze je přičítat k tíži žalovanému 2), a to ani ve vztahu ke vstupování jednatele žalovaného do částí nemovitosti, kam měl kromě toho umožněn přístup. Jestliže měl pověření žalovaného 3), mohl vstoupit stejně jako podílový spoluvlastník do všech prostor, k nimž toto oprávnění svědčilo podílovému spoluvlastníkovi, ten jej ostatně musel vybavit klíči a zřídit mu tak přístup v rozsahu, v jakém jím sám disponoval. Současně sám žalobce uvedl, že do bytu mu nikdo nelezl (úřední záznam – č. l. 131 až 135), nelze tedy hovořit o narušení domovní svobody a případně vzniku jiného typu nároku.

35. Žaloba nemohla být úspěšná ani vůči žalovanému 3). U tohoto žalovaného byla pochybení spatřována v jeho chování z doby před pozbytím spoluvlastnického podílu v březnu 2016. Zde nicméně, jako u některých dílčích jednání shora uvedených, došlo k tomu, že se následek, který žalobce spatřoval jako důvod podání žaloby – zdravotní újma a požadavek na její náhradu, míjel s újmou potenciálně způsobenou žalovaným 3). Ve všech případech mu totiž bylo vytýkáno jednání, jehož důsledkem mohlo být zhoršení faktického stavu nemovitosti, s čímž je logicky spojeno snížení jeho obvyklé ceny, nikoli způsobení újmy na zdraví. To platilo jednak o úpravách nemovitosti, jednak o tvrzeném poškození přípojky vody nebo odhlášení plynu. V tomto směru soud nezajímalo, do jaké míry měl žalovaný 3) podíl na poškození přípojky vody, pokud k němu vůbec došlo. U plynu bylo patrné z protokolu, že k uzavření přívodu došlo pro nadzemní únik. Žalobcem tvrzené nepřispívání do pokladny týkající se nákladů na správu nemovitosti se mohlo projevit pouze v nutnosti platit náklady za žalovaného 3) žalobcem a vznikem tak bezdůvodného obohacení na straně žalovaného 3), nikoli ve škodě na nemovitosti. I u tohoto žalovaného lze odkázat na závěr již užitý shora (bod 30), že možná újma zdravotní nemůže být důsledkem tvrzené protiprávnosti jednání žalovaného 3), ale až důsledkem následku způsobeného v majetkové sféře žalobce. Přímá příčina žalobou uplatněného nároku tak leží jinde a nelze jí tak v tomto řízení vyhovět ani zčásti.

36. Soud nad rámec uvedených skutečností účastníky znovu upozorňuje, jak to ostatně učinil i na jednání, že podstata sporů tkví nikoli v projednávané věci, ale ve sporu o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Tam by měli napřít svoje síly, když je vcelku zřejmé, že při jejich případně stejné či obdobné schopnosti vyplatit oponující stranu je logické dát přednost tomu, kdo společnou nemovitost v současnosti obývá a uspokojuje tak potřebu bydlení. Projednávanou věc by účastníci, s ohledem na platební požadavky zejména žalobce, neměli chápat jako cestu, jak si prostředky k vyplacení protistrany obstarat, čemuž nasvědčoval původní petit žalobce z podání z 20. 4. 2017.

37. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, soud přiznal v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ úspěšným žalovaným právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva, neboť měli vůči žalobci v plném rozsahu úspěch. Náhrada nákladů řízení sestává z odměny za zastupování ve výši 3 100,- Kč/úkon dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), s přihlédnutím k závěrům vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu z 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/2022). Ve vztahu k žalovanému 1) je na místě tuto odměnu přiznat za úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení včetně první porady s klientem, vyjádření k žalobě z 12. 2. 2018, účasti na přípravném jednání z 23. 7. 2018 (2 úkony), vyjádření z 30. 7. 2018 a 5. 9. 2018 a účast u jednání 18.1. 2023 (2 úkony), u žalovaného 2) se jedná o úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení včetně první porady s klientem u žalovaného, vyjádření k žalobě z 9. 10. 2018 a účast u jednání 18. 1. 2023 (2 úkony) a u žalovaného 3) úkony v podobě přípravy a převzetí zastoupení včetně první porady s klientem, vyjádření k žalobě z 5. 10. 2018 a účasti u jednání 18. 1. 2023 (2 úkony). K odměně za uvedené úkony je třeba přičíst paušální náhradu nákladů s těmito úkony spojených podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu po 300,- Kč dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, u žalovaného 1) ve výši 2 400,- Kč, u žalovaného 2) ve výši 1 200,- Kč a u žalovaného 3) rovněž ve výši 1 200,- Kč. Součástí náhrady nákladů je daň z přidané hodnoty, jejímž jsou zástupci žalovaných plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 5 712,- Kč u žalovaného 1), 2 856,- Kč u žalovaného 2) a 3). Celková výše náhrady nákladů tak činí u žalovaného 1) částku 32 912,- Kč, u žalovaného 2) a 3) částku 16 456,- Kč.

38. Náhradu nákladů řízení uložil soud zaplatit žalobci ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce každého ze žalovaných (§ 149 odst. 1 OSŘ).

39. Soud nepřiznal odměnu a náhradu za úkony žalovaného 1) spočívající v odvolání proti usnesení o připuštění dalších účastníků, resp. u změny žaloby, neboť se nejednalo o úkon účelný. U žalovaného 3) nepřiznal odměnu a náhradu nákladů u úkonu spočívajícího v poradě s klientem, neboť tento úkon je součástí přípravy a převzetí věci, další porada s klientem, pokud jím měla být tato, nebyla dokládána. Rovněž nebyl důvod postupovat uvedeným způsobem u studia spisu, u něhož nebylo na místě považovat takový úkon za natolik mimořádný, aby bylo na místě následovat závěry usnesení Nejvyššího soudu z 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015 (publikováno mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD313886CZ), kdy v obecné rovině podle rozsudku Nejvyššího správního soudu z 27. 4 2006, č. j. 6 Azs 177/2005-50 (publikován mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD46605CZ).