116 C 260/2021-139

Rubrum

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] pro 500 000 Kč nemajetková újma takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 250 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 250 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 2 500 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Dne [datum] žalovaná způsobila dopravní nehodu, při které na vyznačeném přechodu pro chodce narazila do chodce [jméno] [celé jméno svědka], který utrpěl těžká zranění, v důsledku kterých po převozu do Fakultní nemocnice [obec] téhož dne zemřel. Žalobce je synem poškozeného. Žalovaná byla rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 30. 6. 2020 čj. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2020 čj. [číslo jednací], uznána vinnou spácháním přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Žalobce jako poškozený v trestním řízení byl se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Výše specifikovaným trestným činem byla žalobci způsobena nemajetková újma spočívající v duševních útrapách dle ustanovení § 2969 občanského zákoníku. Újma, kterou lze pod pojem duševní útrapy podřadit, může mít různé podoby. V prvé řadě jde o psychickou bolest, kdy sekundární oběť vnímá újmu v podobě usmrcení, jako újmu vlastní, dále se jedná o utrpěný šok ze zprávy o úmrtí či obavy o budoucnost. Nárok na odčinění duševních útrap vychází z faktu, že narušení silných citových pout mezi manželi, rodiči, sourozenci, potomky a prapotomky a jinými osobami blízkými usmrcením takové osoby způsobuje minimálně stejný, ne-li těžší, následek co do narušení duševní integrity jedince, jako újma na zdraví. Za narušení kvalifikovaného sociálního vztahu pak náleží peněžitá satisfakce, jehož výše odvisí od posouzení konkrétních podmínek daného případu soudem, neboť účinností občanského zákoníku došlo k opuštění paušalizovaných náhrad. Smrt blízké osoby je pro pozůstalé téměř vždy osobní tragédií, a to tím spíše, pokud jde o úmrtí nečekané, způsobené v důsledku nedbalosti či jiného protiprávního jednání třetí osoby. V tomto konkrétním případě byl zemřelý [jméno] [celé jméno svědka] otcem žalobce. Vztah mezi otcem a synem je již ze své podstaty vztahem velmi silným. Žalobce byl s otcem v pravidelném kontaktu, jeho smrtí přišel o osobu, se kterou měl společnou minulost v dětství. Obecné mantinely pro náhradu škody pozůstalých nastavil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí čj. 4 Tdo 1402/2015-97 ze dne 12. 4. 2015. Pro skupinu citově nejblíže spjatých osob by se měla v základu škoda odvíjet v rozpětí mezi 240 000 až 500 000 Kč, a to v tzv. typových případech, kdy nejsou naplněny zpřísňující či zmírňující kritéria, zejména jde o intenzitu vztahu zemřelého a pozůstalých, jejich věk, formu zavinění ze strany škůdce a způsob jeho chování. V tomto případě je žalobce, jakožto syn, nejbližší příbuzný, je nezbytné na něj hledět jako na osobu citově nejvíce spjatou se zemřelým a v rámci odčinění by mělo být k němu takto přistupováno. Přestože má žalobce za to, že by se při zohlednění všech okolností mohl domáhat částky vyšší, než která by odpovídala duševním útrapám, které si v souvislosti s protiprávním jednáním žalované vytrpěl, a které stále prožívá, rozhodl se požadovat na náhradě způsobené újmy částku ve výši 500 000 Kč. Žalovaná přes výzvy žalobce a kvalifikovanou předžalobní výzvu právního zástupce žalobce ze dne [datum] ničeho neuhradila.

2. Podáním došlým soudu dne [datum] se žalovaná vyjádřila k žalobě tak, že náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč nahlásila na pojišťovnu [právnická osoba], a to pod číslem pojistné události [číslo]. Na pobočce pojišťovny byla informována, že pojišťovna požaduje po žalobci doložit dokumenty potřebné k vyřízení.

3. K návrhu žalobce vstoupil do řízení vedlejší účastník [pojišťovna], která se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum]. Jako vedlejší účastník vstoupila do řízení na straně žalované z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Jako pojistitel z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla registruje pojistnou událost v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou z [datum], v rámci které uplatnil žalobce, jako syn zemřelého [jméno] [celé jméno svědka], nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 2959 o.z. Žalobce uplatnil nárok výzvou právního zástupce ze dne [datum] adresovanou pojišťovně. K této výzvě pojišťovna právnímu zástupci sdělila dopisem ze dne [datum], že jako pojistitel provádí šetření předmětné škodné události (§ 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a vyzvala k doložení relevantních dokladů. Dopisem ze dne [datum] byl právního zástupce žalobce požádán o doložení podkladů prokazující vztah pozůstalých, konkrétně pak o uvedení kde a jakou formou jejich kontakt probíhal, jak často, doložením například fotek ze společných akcí z posledních let, výpovědí svědků apod. Žádný doklad nebyl ze strany žalobce předložen. V rámci trestního řízení žalobce jako poškozený uplatněný nárok neprokázal, k trestnímu řízení se připojil s nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích prostřednictvím zmocněnkyně s částkou 500 000 Kč. K prokázání nároku však nebyly soudu předloženy vůbec žádné listinné důkazy. Žalobce se k hlavnímu líčení bez omluvy nedostavil. Přitom podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal. Žalobce jako poškozený svůj nárok nijak neprokázal, jako pojistitel proto nemohla pojišťovna skončit šetření a nárok žalobci jako poškozenému na pojistné plnění nevznikl. Nárok nevzniká automaticky z pouhé formální existence vztahu otce a syna, nýbrž nezbytnou podmínkou existence nároku na odškodnění a klíčovou okolností je kvalita vzájemných vztahů před úmrtím zemřelého. Z šetření pojišťovny vyplývá, že intenzita vztahu v době před úmrtím otce byla minimální.

4. Podáním ze dne [datum] se žalobce vyjádřil k podání vedlejšího účastníka. Nepřiznání nároku poškozenému v trestním řízení neznamená, že nárok by nebyl oprávněný. Žalobce smrtí svého otce přišel o osobu, se kterou měl společnou minulost v dětství a která mu byla oporou od samého počátku života. Žalobce s otcem pojila, kromě silné citové vazby, rovněž řada společných zájmů, společně byli vášniví rybáři a tomuto koníčku se společně rádi věnovali. Dalším společným zájmem bylo houbaření, kdy rovněž v této souvislosti trávili spoustu času na houbách. Samozřejmostí byly pravidelné návštěvy a společné sdílení významných událostí, jako jsou vánoční a jiné svátky, narozeniny, jmeniny a jiná rodinná setkání. Vazby mezi rodinnými příslušníky jsou unikátní, nenahraditelné, kde jde o citové pouto vyznačující se dlouhodobým, silným a úzkým sepjetím jedinců. Narušení takových pout pak zejména, dojde-li k němu na základě neočekávané tragické události, vyvolává nejen zásah do integrity samotného jedince, který byl přímo dotčen takovou událostí, ale pochopitelně také do integrity s ním spjatých blízkých osob (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016 čj. 4 Tdo 1402/2015-97). K výši náhrady takto způsobené nemajetkové újmy se vyjádřil Nejvyšší soud například v rozhodnutí ze dne 18. 5. 2016 čj. 6 Tdo 1421/2015-44, kdy se dovolacímu soudu jeví jako ospravedlnitelné, aby se stanovení výše náhrady odvíjelo v základním rozpětí mezi 240 000 až 500 000 Kč, a to pro skupinu nejblíže citově spjatých osob jakými jsou rodiče, děti a manželé. Nutno zdůraznit, že takto stanovený rozsah kompetence odpovídá typovým (neutrálním) případům, tedy takovým, kde nejsou naplněny pro konkrétní situace zpřísňující či naopak zmírňující kritéria, například v podobě rozdílné formy zavinění škůdce, věku pozůstalého, zvýšené intenzity jeho vztahu k zemřelé osobě apod. Právní zástupce se pokoušel s vedlejším účastníkem komunikovat stran poskytnutí dalších důkazů k prokázání vzájemných vztahů, nicméně ze strany vedlejšího účastníka nebylo nikterak reagováno.

5. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

6. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově čj. [číslo jednací] ze dne 30. 6. 2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě čj. [číslo jednací] ze dne 23. 2. 2020, že obžalovaná [celé jméno žalované] byla uznána vinnou, že dne [datum] v době kolem 14:50 hodin v obci [obec], okres [okres], po ulici Ostravské, poblíž křižovatky s ulicí [ulice] a ulicí [ulice], řídila osobní motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizováno], majitelky [jméno] [příjmení] a nerespektovala § 4 písm. a), písm. b), § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, když na vyznačeném přechodu pro chodce při nezměněné rychlosti pravou přední částí shora uvedeného vozidla narazila do chodce [jméno] [celé jméno svědka], narozeného [datum] (dále jen„ poškozeného nebo otce“), jenž začal přecházet komunikaci z jejího pohledu z pravé strany na levou, čímž zapříčinila vznik dopravní nehody, při které poškozený utrpěl těžká zranění v podobě úrazově krvácivého šoku při mnohočetných zlomeninách skeletu LBI, trupu i končetin a zhmoždění orgánů tělních dutin, v důsledku kterých po převozu do Fakultní nemocnice [obec] téhož dne zemřel. Tedy jinému z nedbalosti způsobila smrt proto, že porušila důležitou povinnost uloženou jí podle zákona, čímž spáchala přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku a odsouzena byla k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce trvání 30 měsíců, dále jí byl uložen trest zákazu činností spočívající v řízení motorových vozidel na dobu 4 let. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byli poškozený [celé jméno žalobce], nezletilý [celé jméno svědka], [jméno] [celé jméno svědka], zemřelý [datum], odkázáni se svými nároky na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. V rámci trestního řízení byla vina obžalované dostatečně zjištěna a prokázána, přičemž obžalovaná se po střetu podílela na poskytování první pomoci poškozeného, spoluzavinění předmětné dopravní nehody ze strany poškozeného nebylo shledáno, neboť svým jednáním se nedopustil porušení žádného ustanovení zákona o silničním provozu. Z hlediska zavinění soud dospěl k závěru, že na straně obžalované jde o nedbalost nevědomou podle § 16 odst. 1 písm. b) trestního zákona. Obžalovaná byla studentkou dvou vysokých škol, živili ji rodiče, bydlela s matkou, byla svobodná, bezdětná, nebyla dosud projednávána pro přestupky, v opisu rejstříku trestů nemá žádný záznam, přičemž z evidenční karty řidiče bylo zjištěno, že byla jednou sankciována pro přestupek v dopravě, jednalo se o překročení nejvyšší dovolené rychlosti, za což byla pokutována blokovou pokutou. Při úvaze o trestu přihlédl soud ke všem okolnostem případu, jakož i k osobě obžalované, které polehčovalo, že se k vytýkanému nedbalostnímu protiprávnímu jednání doznala, kajícně je litovala a že před jeho spácháním vedla řádný život. Nepřitěžovala jí žádná okolnost. Poškozený [celé jméno žalobce] jako syn zemřelého se k trestnímu řízení připojil s nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích prostřednictvím zmocněnce, a to s částkou 500 000 Kč. K prokázání těchto nároků však nebyly soudu předloženy vůbec žádné důkazní listiny, pan [celé jméno žalobce] se k hlavnímu líčení bez omluvy nedostavil, nebylo tak ani jeho výslechem objasněno, jaký měl on či jeho nezletilý syn [celé jméno svědka], který se připojil s nárokem ve výši 250 000 Kč, se zesnulým poškozeným vztah. Dokazování stran výše uvedených nároků by již přesahovalo rámec potřeb trestního řízení, a proto byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud pak z podnětu odvolání podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu v napadeném rozsudku zrušil výrok o náhradě škody ohledně poškozeného [jméno] [celé jméno svědka] a za podmínek v § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že obžalovaná je povinna zaplatit na náhradu nemajetkové újmy v penězích poškozené [jméno] [příjmení] částku ve výši 400 000 Kč. Odvolání [celé jméno žalované] bylo zamítnuto, v ostatních výrocích zůstalo rozhodnutí nezměněno. Okresní soud správně rozhodl o nárocích na náhradu nemajetkové újmy, se kterými se připojil zmocněnec za poškozeného [celé jméno žalobce] a nezletilého [celé jméno svědka], když tyto odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

7. Výzvou k vyplacení pojistného plnění ze dne [datum] adresovanou ze strany právního zástupce žalobce společnosti [právnická osoba], ve věci pojistné události [číslo] že právní zástupce žalobce vyzval pojišťovnu k úhradě nemajetkové újmy za odčinění duševních útrap a k vyplacení částky ve výši 500 000 Kč. V uvedené korespondenci se právní zástupce blíže zabývá obecnými pojmy duševních útrap, podstatou vztahu mezi otcem a synem. Žalobce a jeho otec byli vášniví rybáři, tomuto koníčku se společně rádi věnovali, stejně tak jako houbaření. Samozřejmostí byly pravidelné návštěvy a společné sdílení významných událostí, jako jsou vánoční a jiné svátky, narozeniny, jmeniny a jiná rodinná jubilea. Poškozený přišel nejen o otce, ale rovněž o kamaráda, se kterým trávil svůj volný čas.

8. Dopisem ze dne [datum], že na právního zástupce žalobce se obrátil zástupce Centra likvidace pojistných událostí s tím, že potvrdil přijetí výzvy klientů p. [celé jméno svědka] a [celé jméno žalobce]. Právní zástupce žalobce byl vyzván k doložení kopií občanských průkazů a rodných listů uplatňujících osob.

9. Korespondencí ze dne [datum], že touto korespondencí se vedlejší účastník obrátil na právního zástupce žalobce ve věci škodné události [číslo] kdy potvrdil přijetí výzvy k vyplacení pojistných plnění pro klienty nezletilého [celé jméno svědka] a [celé jméno žalobce], pozůstalých po panu [jméno] [celé jméno svědka]. Pojistitel doposud ve věci neukončil nezbytná šetření pro stanovení právního základu nároku a pojištěný byl vyzván k plné součinnosti a poskytnutí veškerých informací k případu. Událost je stále v šetření Policie ČR a na základě materiálu, které má pojistitel k dispozici, nelze posoudit kdo, příp. v jakém poměru, odpovídá za vzniklou škodu. Jakmile bude šetření ukončeno, budou neprodleně informováni o dalším postupu pojišťovny. Zároveň byl vyzván k doložení podkladů, a to kopii rodných listů a občanských průkazů všech uplatňujících osob.

10. Korespondencí ze dne [datum], že [ulice] likvidace pojistných událostí sdělilo právnímu zástupci žalobce, že na základě zatím částečného výsledku šetření žádá o doložení podkladů prokazujících vztah pozůstalých ve výzvách ze dne [datum], zejména k tvrzení syna a vnuka, že byli v posledních letech s poškozeným v intenzivním rodinném vztahu. Současně požádalo o sdělení, kde a jakou formou jejich kontakt probíhal, jak často, doložení například i fotek ze společných akcí z posledních let, výpovědi svědků apod.

11. Korespondencí ze dne [datum], že [ulice] likvidace pojistných událostí reagovalo na výzvu právního zástupce žalobce ze dne [datum] k poskytnutí pojistného plnění za nemajetkovou újmu dle § 2959 o.z. pro klienty [celé jméno žalobce], pozůstalého syna, a [celé jméno svědka], pozůstalého vnuka, současně bylo právnímu zástupci žalobce sděleno, že z šetření pojišťovny vyplývá, že [jméno] [celé jméno svědka] žil řadu roků samostatně, intenzita vztahů se synem a vnukem byla minimální. Vzhledem k tomu, že nebyly dosud prokázány skutečnosti tvrzené ve výzvách k vyplacení pojistného plnění ze dne [datum], trvá pojišťovna na doložení podkladů žádaných v dopisech v předchozích.

12. E-mailovou korespondencí ze dne [datum] z adresy právního zástupce žalobce na podatelnu [právnická osoba] ve věci škodné události [číslo] že právní zástupce žalobce sděluje, že neeviduje reakci na výzvu, prosí o reakci a v případě, že by žádali prokázání újmy čestným prohlášením klientů, jsou schopni jej doložit.

13. Výzvou k náhradě újmy ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum], že právní zástupce žalobce se kvalifikovanou výzvou obrátil na žalovanou a vyzval ji k úhradě způsobené nemajetkové újmy spočívající ve vytrpěných duševních útrapách žalobce spojených se smrtí otce pana [jméno] [celé jméno svědka] ve výši 500 000 Kč, a to nejpozději do [datum].

14. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že je jediným synem poškozeného, s tímto bydlel do svých 4 let, kdy se rodiče rozvedli. S matkou se odstěhoval do [obec] a až do své dospělosti bydlel u babičky, tedy matky matky. V dosahu bydliště žalobce bydlela jak maminka, tak strýc, babička od otce. Žalobce v té době nepociťoval, že by byl více s matkou nebo s poškozeným, bylo to nastejno, lítal mezi příbuznými. S poškozeným se stýkal při jeho návštěvě u babičky, nebo s babičkou jezdili na zahradu do [část obce], kam rovněž poškozený přišel. Otec jej navštívil i u matky, vzal ho na hokej, fotbal, nebo když něco provedl, takto s ním řešil. Žalobce otce v jeho domácnosti nenavštěvoval, spíše výjimečně, tento tam měl své soukromí, nechtěl tam nikoho pouštět, chránil si to. Žalobce mu spíše něco přinesl, počkal na něho před domem, chodili spolu na houby, na ryby. Když byl starší, spíše si volali. Pokud se týče oslav narozenin, svátků, zavolali si, někdy spolu někam zašli, dali si flašku, čokoládu. Po narození syna v roce 2004 mu poškozený párkrát poslal nějaké peníze, koupil hračku. Když byl syn malý, chodil hrát fotbal (do doby 5. třídy), tak se i poškozený přišel podívat, když byl čas, setkali se, v létě o prázdninách zašli na ryby. Asi v roce 2016 mu dal otec finanční dar ve výši 100 000 Kč, bylo to v době, kdy chtěl žalobce začít podnikat – provozovat taxislužbu. U předání peněz byla bývalá přítelkyně p. [celé jméno svědkyně], doklad vyhotoven nebyl. Za poskytnuté peníze koupil žalobce auto, taxametr a potřebné vybavení a začal taxikařit. Vozil i poškozeného. Poškozený chtěl, aby i žalobce jednou dal svému synovi nějakou finanční hotovost. Žalobce [příjmení] s poškozeným netrávil, sám tyto neslaví, bere je jako každý jiný všední den. Když byl žalobce mladší, koupil poškozenému nějaký šampon, později, když mu bylo 18 a více let, už dárky nekupoval, spíše příležitostně. Dokud žili prarodiče ze strany otce (babička zemřela v roce 2009 a dědeček v roce 2012), byly vztahy intenzivnější, neboť oni rodinu stmelovali, po jejich smrti to však už tak časté nebylo. V době 2-3 roky před smrtí otce s ním žalobce býval od dubna do října co 14 dnů, příp. jednou měsíčně osobně. Chodili spolu na ryby na [obec], sešli se tam, a to i se synem, a to v sezoně od dubna do října, možná tak 4x. Posledních 5-8 let žalobce nechytá na své pruty, nemá papíry, ale na ryby chodil za otcem. Rok před smrtí poškozeného s ním byl žalobce asi jednou za půl roku, pracoval ve [obec], potom i mimo bydliště, snažil se mu jednou měsíčně dovolat, říci, co je nového. Poškozený byl na telefon anti talent, uměl nanejvýš vytočit číslo, zvednout, položit. SMS si nepsali, otec nebyl schopen sms přečíst, napsat, vyzvednout, měl starý, tlačítkový mobil bez fotoaparátu. S poškozeným byli spolu párkrát na dovolené, ale to byl ještě malý, max. do věku jeho 12 let. O smrti otce se žalobce dozvěděl až v polovině srpna 2019, tedy asi 2,5 měsíce po jeho úmrtí, kdy jej kontaktovala Policie ČR. Žalobce s poškozeným mluvil někdy v červnu 2019, chtěl se s ním domluvit, že se setkají koncem června, když otec měl 26. 6. narozeniny. V červnu mu žalobce volal, ale už se s ním nemohl spojit. Od Policie ČR se žalobce dozvěděl, že otec zemřel. Byl to pro něho šok. Jelikož se o smrti dozvěděl až po 2,5 měsících, začal se o to zajímat a zjistil, že úmrtí list byl vystaven na Obecním úřadě v [část obce]. Nejdříve navštívil Městský úřad Poruba, kde mu vystavili úmrtní list, zašel do krematoria na Slezské, kde mu podle nějakého čísla zjistili, že otec byl pohřben v [obec], tam se vypravil a bylo mu řečeno, že měsíc zpět otce vlastně hodili do společného hrobu, že byl pohřben v [obec]. Otec byl zpopelněn, popel byl dán do společného hrobu, a to prý podle zákona, když se nikdo o urnu nepřihlásil. Žalobce nemohl tedy otce pohřbít do hrobu prarodičů. Náklady pohřbu neslo asi město. Žalobci šlo o tu urnu, aby mohl otce pochovat k prarodičům. Otec měl bratra, s kterým v poslední době v kontaktu nebyl. V předchozí době jej s otcem navštěvoval v LDN, a to asi 5x, 7x. Žalobce pracuje od svých asi 18 let, je finančně soběstačný. Po smrti otce se v životě žalobce výrazně změnilo snad to, že ho nikdy neuvidí, byl to jeho otec, měl ho rád, má ho v paměti, stejně tak ho neuvidí ani žalobcův syn. Společně fotky s otcem nemá, stejně jako nemá fotky se synem. V době konání trestního řízení byl žalobce pracovně v zahraničí v Německu, o jednání se dozvěděl až na poslední chvíli a nemohl se omluvit. O výsledku trestního řízení byl informován právním zástupcem. Otec nebýval často nemocný, možná ho zavezl někdy na nějakou kontrolu do nemocnice. Žalobci není známo, s kým se otec v posledních pěti letech stýkal, v době dětství věděl, s kým se stýká, říkali jim„ strejdo“. Žalobce otce v domácnosti nenavštěvoval, neví tedy, jaká byla jeho životospráva, pokud se týče alkoholu, částečně pil, ale protože věděl, že to žalobci vadí, tak se s ním v době, kdy měl vypito, nestýkal. V 90. letech otec skončil na šachtě, později byl na úřadu práce, pracoval jako dělník, brigádnicky si přivydělával. Zda pracoval před smrtí, neví. Žalobce neví, jestli měl poškozený dluhy, ale peníze musel mít, něco zdědil po babičce, po dědovi. Jak proběhlo dědické řízení, žalobce neví, ani mu není známo, že by byl k němu předvolán. Žalobce neměl urnu, nic, uzavřel to tak, že víc už se o to nestaral. Byt poškozeného předal RPG. Žalobce se poté, co neměl ani urnu otce na všechno„ vysral“. Na hrob prarodičů dal žalobce fotku poškozeného, byly mu odevzdány jeho zuby, tak si říkal, že je dá do urny, ale zatím to neudělal. V minulosti žalobce pracoval v zahraničí. Byl v Rakousku, v Anglii v roce 2004 pracoval asi půl roku. Vždycky někde, do roka se vracel, třeba na měsíc. Takto pracoval zejména v letech 2005 až 2008.

15. Z výpovědi žalované bylo zjištěno, že je studentkou 1. ročníku denního studia vysoké školy v [obec], obor digitální byznys, současně pracuje brigádně pro pojišťovnu. V době dopravní nehody byla studentkou vyšší odborné školy v [obec] a dálkově studovala [anonymizováno] v [obec]. Žalovaná žije ve společné domácnosti s maminkou p. [jméno] [příjmení], která je vlastníkem vozidla, jímž byla způsobena dopravní nehoda. Její matka splácí hypotéku, žalovaná jí na bydlení nepřispívá, avšak podílí se na nákupu potravin, svého ošacení, drogerie, v tomto je soběstačná. Samozřejmě jí někdy přispěje otec, matka. Celá situace žalovanou hrozně mrzí, do současné doby má z toho trauma, když s někým jede v autě a je u přechodu má strach, že tam někdo vstoupí, myslí si, že si to ponese až do konce života. Po dopravní nehodě žalovaná poskytla poškozenému první pomoc, následující den ho vyhledala v nemocnici, kde jí bylo sděleno, že byla jako jediná, kdo se zajímal o jeho zdravotní stav, následně telefonicky kontaktovala sousedku p. [celé jméno svědka] paní [příjmení], která jí řekla, jaké jsou vlastně rodinné vztahy. [příjmení] kontaktovala proto, že viděla vyjádření pojišťovny, že žalobce ke svému vztahu ničeho nedoložil, jedná se o velké peníze a žalovaná chtěla vědět, jak doopravdy vztahy mezi nimi v rodině jsou. Jmenovaná jí sdělila, že pokud se týče rodinných vztahů, zemřelý se se synem moc nevídal, možná co 3 měsíce, když se však potkali, tak se hádali, neboť zemřelý požíval alkohol a syn se kvůli tomu rozčiloval. Žalobce přišel do bytu zemřelého asi po třech měsících, rozčiloval se, že nemá urnu, že se to dozvěděl až tak pozdě. Se sousedkou žalovaná hovořila telefonicky, říkala jí, že nikdo za ním nejezdil, kromě jeho kamarádů a jeho bratra, který však byl později dlouhodobě v léčebně. Kromě toho, že vztahy v rodině nebyly dobré, se žalovaná ptala na vztah poškozeného a syna a tato jí sdělila, že kromě kamarádů a bratra, tam nikdo nebyl. Žalovaná se nezajímala o kontakt na žalobce, nebyla s ním v kontaktu. V souvislosti s dopravní nehodou žalovaná nevyhledala odbornou pomoc, hovořili o tom v rodině, která jí pomohla, má dobré rodinné zázemí. Pokud se týče předmětné dopravní nehody, žalovaná ví, že je vinna, že jako chodci měla dát přednost na přechodu, viděla ho již dlouho předem, díval se jejím směrem, měla za to, že měl dost času na to, aby přešel, myslela si, že nechce přecházet, samotný přechod je i v místě autobusové zastávky, usoudila, že na někoho čeká a v momentě, kdy vjela na přechod, vstoupil do něho. Ze začátku trestního řízení se žalovaná necítila vinna, neporušila rychlost, chodec měl dostatečný čas na vstup na přechod, učinil tak ve chvíli, kdy tam vjela, avšak v průběhu řízení již po prvním jednání, kdy jí situace byla objasněna, věděla, že je vinna.

16. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že zná žalobce a jeho právního zástupce, který ji zhruba před 3 lety kontaktoval ohledně pana [celé jméno žalobce], že se bude věc řešit a že bude svědčit. Ví, proč je u jednání, je to na předvolání, je volána jako svědek, aby dokázala citovou vazbu mezi [celé jméno žalobce] a jeho zemřelým otcem panem [jméno] [celé jméno svědka]. V roce 2019 svědkyně s žalobcem probírala, že bude svědčit ohledně vztahu mezi ním a poškozeným, situaci řešili s žalobcem a jeho advokátem v advokátní kanceláři právního zástupce žalobce, který ji telefonicky kontaktoval, a ona se dostavila. Řešili situaci, která nastala v souvislostí se smrtí poškozeného s tím, že žalobce bude požadovat náhradu škody. Probírala se situace s tím, že se řešilo, že paní [celé jméno žalované] srazila na přechodě otce žalobce, který na následky zranění zemřel, pro žalobce to byl celkový šok, volal jí a domluvil si schůzku s právním zástupcem. Od té doby svědkyně s právním zástupcem žalobce v kontaktu nebyla. Na skutečnost, že budou u soudu projednávány citové vazby, svědkyně usoudila z toho, že z pojišťovny byli odkázáni na citové vazby. O tom, že pojišťovna odkazuje na citové vazby se svědkyně dozvěděla od advokáta v roce 2019, pak se kontaktovali telefonicky nebo e-mailem. Telefonicky kontaktovala právního zástupce žalobce svědkyně, když nebylo napsáno, jestli se předvolání týká syna a tento má být u soudu nebo ne a chtěla si to ujasnit. S žalobcem spolu krátkou dobu žili, chodili, a to asi půlroku, z tohoto vztahu otěhotněla, narodil se syn [jméno], a to dne [datum]. Na základě vzájemné dohody se domluvili, že spolu žít nebudou, po narození syna spolu již dále nebydleli. Vídali se spíše ve vztahu ohledně styku syna, protože nesdíleli společnou domácnost, zůstali dobří přátelé, styk žalobce se synem byl pravidelný. Žalobce v jeho domácnosti nenavštěvovala. Svědkyně se znala s poškozeným, dobře spolu vycházeli, stejně jako s celou rodinou žalobce. Se zemřelým byla v častém telefonickém kontaktu. [jméno] mu umožnila, aby k nim chodil a vnuka navštěvoval. Asi od 3-4 let [jméno] spolu trávili co 14 dnů čas na rybách, byli v pravidelném kontaktu, všichni tři spolu chytali ryby, a to až do smrti pana [jméno]. Když nastal zdravotní problém, kontaktoval poškozený svědkyni, pomáhala mu i v době, kdy měli zdravotní problémy jeho rodiče, nakonec mu pomáhala i s jeho otcem po smrti babičky, kdy měl domácí péči a ona jako zdravotní sestra poskytovala zdravotní úkony. Matka poškozeného zemřela v roce 2009 a otec v roce 2011. V domácnosti poškozeného byla svědkyně jenom jednou, neměl rád, aby k němu někdo chodil, řešil, že nemá uklizeno, takže přišel spíše ke svědkyni domů, zašli někam na oběd nebo se potkali někde v přírodě. Pokud se týče kontaktu s poškozeným v roce 2019, tento kontakt byl co 14 dnů, chodili spolu s žalobcem na ryby, samozřejmě podle počasí, pokud byla zima, sešli se v restauraci. V době smrti poškozeného jej kontaktovala telefonicky, byl nedostupný, zkoušela mu volat, následně teprve poté od žalobce se dozvěděla, co se stalo. V té době řešila i jiné záležitosti, jako třeba letní tábor syna, když začínaly prázdniny. Žalobce se vídal s poškozeným tak 2x do týdne, zavolali si, což ví od žalobce nebo poškozeného. Kontakt žalobce s poškozeným byl v roce 2019, tedy v roce, kdy poškozený zemřel, byl stejný jako v letech předchozích. Scházeli se na rybách, když měli narozeniny, poškozený přišel za vnukem, dal mu nějaký dárek, tedy vídali se co 14 dnů na rybách a 2x týdně s žalobcem, avšak přesně si to již nepamatuje. Pokud se týče Vánoc, svědkyně uvedla, že pokud žili rodiče poškozeného, trávil Vánoce u rodičů, tam za ním chodil i žalobce s vnukem. Po smrti rodičů se to střídalo, buď přišel poškozený ke svědkyni, nebo byl u žalobce v jeho bytě, jednalo se vždy o jeden den, buď o Štědrý den nebo první či druhý svátek vánoční. Pokud se týče například Vánoc v roce 2018, byl poškozený na návštěvě u svědkyně na první nebo druhý svátek vánoční, byl tam i její syn. Žalobce chodil do bytu poškozeného, když tam poškozený potřeboval něco udělat, pomoct. Pokud se týče rodinných oslav, pokud žili rodiče zemřelého, scházeli se na rodinných oslavách u nich, přišla tam i svědkyně, když měli narozeniny, později už ne. Zhruba v roce 2016 či v roce 2017 dal poškozený svému synovi částku 100 000 Kč, aby si mohl koupit auto k podnikatelské činnosti, svědkyně to ví proto, že vezla k poškozenému žalobce a byla u toho, když žalobci poškozený předával peníze, smlouva sepsána nebyla. Předání peněz nebylo ničím podmíněno. Žalobce zakoupil auto, jestli stálo 60 000 Kč nebo 80 000 Kč, svědkyně neví, musel ještě nakoupit nějaké věci pro taxikaření, chtěl jezdit jako taxikář, provozoval taxislužbu. Sousedy poškozeného svědkyně neznala. Žalobce situaci se smrtí otce nesl špatně, volal jí, byl to pro něj šok, brečel do telefonu. Neví, kde v době nehody byl žalobce, pracoval na stavbách, střídalo se to, myslí si, že v té době byl ve [obec]. Ke skutečnosti, že nikdo po dobu 2,5 měsíců nezjišťoval, co se děje s poškozeným, když byli v pravidelném kontaktu, svědkyně uvedla, že žalobce jezdíval po stavbách, ne vždy byli v denním kontaktu. [příjmení] [jméno] vyplaceno odškodné nebylo, když řešili situaci ohledně škody v roce 2019, byl tam zahrnut i syn, který rovněž bude žádat odškodné. S žádostí o odškodné se obrátili na pojišťovnu a bylo jim sděleno, že musí prokázat citové vazby, následně podali žaloby, a to i syn [jméno]. Poté, co došlo k dopravní nehodě, nastala další věc, která byla pro žalobce velmi psychicky náročná, zjistil, že ostatky má pohřební služba v [obec], chtěl si vyzvednout urnu a zjistil, že v [obec] bylo tělo spáleno a ostatky byly vysypány do společných hrobů. Takže mají hrob s fotkou otce, avšak nemají jeho urnu, což je pro všechny velmi náročné. Poškozený byl úplně obyčejný člověk, měl obyčejný telefon tlačítkový, používal jej spíše na zavolání, občas nějakou zprávu. Nefotili se, nepořizovali fotografie z žádné strany, pokud jsou nějaké fotky, tak jsou z doby, kdy byl syn ještě menší, je i nějaký videozáznam. Svědkyně dlouhodobě rovněž neměla dobrý telefon, měla tlačítkový, např. měli fotku poškozeného, kterou dali na hrob. Spíš fotili foťákem, byly videokamery. Z novější doby fotky nemají. Poškozený se nerad fotil, tento nebyl nijak vážně nemocný, měl běžné nemoci, pokud potřeboval zavést k lékaři, většinou ho vozil žalobce. Poškozený si přivydělával brigádnicky, neměl stálý pracovní poměr, skončil na šachtě, byl evidován na úřadu práce, měl brigády. Tento žil z toho, co měl od úřadu práce, přivydělával si na brigádách. Byl velmi skromný člověk, stačilo mu to. Částku 100 000 Kč měl z dědictví po babičce a dědovi. Poškozený si občas zašel na pivo, ale nebylo to, že by požíval alkohol denně nebo pravidelně. Oslavu narozenin poškozeného řešili tak, že bude až později poté, co se žalobce vrátí z práce, svědkyně se snažila popřát poškozenému telefonicky, avšak nedovolala se, zkoušela to znova, avšak bezúspěšně. Nenavštívila ho a jinak nekontaktovala. Občas se stávalo, že měl poškozený telefon vypnutý. Čekala, až se ozve zpátky. Poškozený měl narozeniny dne 26.

6. Pokud se týče dědictví, záležitost řešil žalobce, byt se musel vrátit, tento řešil vystěhování. Poškozený s žalobcem a vnukem na výlety či prázdniny nejezdil.

17. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že jeho otcem je žalobce a je jediným vnukem poškozeného, ví, proč je u soudu, kvůli dědovi, přejelo ho auto a náhle zemřel. Vztah žalobce s poškozeným byl dobrý, potkávali se pořád, když byl svědek menší, což bylo asi do jeho 13 let, chodívali pořád na ryby, a to o víkendech, max. jednou, 2x za týden, podle počasí. Později svědek hrál fotbal, a to od 1. třídy, asi v 6. třídě měl pauzu a pak znovu asi od 13, 14 začal hrát fotbal. Na ryby nechodili celoročně, chodili na jaře, v létě, na podzim, v zimě už moc ne. Chodili na [obec], pak ještě na nějaký rybník u [část obce]. Buď se potkali, nebo se domluvili předem. Takovéto rybaření trvalo asi do 13 let svědka, takto bylo pravidelně, pak začal mít fotbaly, vyjížděl na kempy, zápasy, turnaje, ale plánovali si, že zase půjdou. V domácnosti poškozeného svědek nebyl ani jednou, tento si to moc nepřál, říkal, že tam má bordel. Sešli se třeba v restauraci nebo na rybách, nebo u pradědy. [příjmení] jej poškozený naposledy navštívil, když bydleli ještě na [příjmení] v [část obce], přesně si to nepamatuje, ale nebydlí tam asi 5-6 let. Žalobce byl s poškozeným často v kontaktu, později vyjížděl za prací do zahraničí. Poslední rok před smrtí poškozeného pracoval žalobce v zahraničí a ve [část obce], proto se už tak často nepotkávali, zavolali si. Poslední rok před smrtí už spolu na ryby nechodili, měli to v plánu v létě, v této době ani žalobce s poškozeným na rybách nebyli. Kromě rybaření jiné společné zájmy neměli, byli i na houbách, to bylo v době, kdy měl svědek asi 10 let, už si to moc nepamatuje. Párkrát se poškozený přišel podívat na fotbal. Mohlo to být asi v jeho 8 letech, kdy ještě hrál za [příjmení]. Zda se žalobce s poškozeným navštěvovali o Vánocích, neví, to šlo nějak mimo něj. U svědka doma byl poškozený kolem Vánoc asi jednou, dvakrát, mohlo to být v jeho 8, 9 letech, už si to také nepamatuje. Poškozený trochu pil, bylo to nad rámec běžného pití, měl telefon starší, tlačítkový, max. z něho zavolal, poslal zprávu. Nějaké fotky s dědou svědek má, ale starší. Žalobce s poškozeným si volali, poškozený často ani telefon nezvedl, sem tam. O smrti poškozeného nevěděli, všichni se to dozvěděli až asi 3 měsíce po jeho smrti, mamka volala dědovi na narozeniny. Telefon nebral. Děda se narodil 26. 6., pak už mu tak moc nevolali. Informaci o smrti dědy vstřebával špatně, dozvěděl se to při nějakém fotbalovém zápase. Děda měl takové období, že třeba telefon pár měsíců nevzal, pak třeba intenzivněji. Pohřeb nebyl, dědova urna byla vysypána do nějakého společného hrobu. Pietní místo mají, a to od [anonymizováno], je tam fotka poškozeného. Svědek neví nic o tom, že by žalobce od poškozeného obdržel nějakou větší finanční hotovost. Neví nic o tom, že by on sám podával žalobu na náhradu škody a soudil se, jen ví, že se to řešilo s žalobcem a on měl být jako svědek. Párkrát žalobce vozil poškozeného někam autem, když měl ještě řidičák. Vozil ho na ryby. Žalobce prožíval smrt poškozeného hodně špatně, byl z toho smutný, naštvaný, nesnášel to dobře, volal na pohřební službu, kde mu to nebyli schopni vysvětlit. Poškozený přispěl otci i na auto, když chtěl jezdit taxíkem, u toho svědek byl, přispěl mu finance. Finančně byl na tom poškozený asi tak průměrně, nestěžoval si, jemu to asi stačilo. Poškozený měl kamarády, ale neví, zda se navštěvovali, byl to nějaký p. [celé jméno svědka], s tím byli jednou na rybách, stanovali. Pokud se týče zájmů poškozeného, jednalo se o rybaření, možná ho bavil i fotbal, zašel s kamarády do hospody. Žalobce pracoval v zahraničí někdy v roce 2018. Poškozený má na hrobě fotku, která je vložena do schránky. Svědek předložil k nahlédnutí fotografie, z nichž bylo zjištěno, že se jedná o fotografie z dětství, kdy je focen s rybou, na jedné fotografii je vyfocen s dědou a rybou, na další je vyfocen děda s rybou. Na fotkách je svědek ve věku asi 5-8 let.

18. Výpovědí svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že zná žalobce odmalička a znal se s jeho otcem panem [jméno] [celé jméno svědka], byli kamarádi od dětství. Vztah mezi poškozeným a synem, byl dobrý. Když byl žalobce ještě dítě, jezdil k babičce a k strejdovi s poškozeným na zahradu, od mládí s ním a poškozeným svědek jezdil na ryby, a to pravidelně, téměř každý víkend. Svědek pracoval na šachtě na směny, když nepracoval, byl na rybách, a to i se svými dětmi a žalobcem. Takto to fungovalo do doby, než žalobce udělal nějaký průser, byl ve výkonu trestu odnětí svobody, poškozený mu posílal balíčky. Mohlo to být asi v 90. letech, rok [číslo], kdy se svědek odstěhoval kousek od [obec] na [anonymizováno]. Poté, kdy se žalobce vrátil z výkonu trestu odnětí svobody, v rybaření pokračovali. Poškozený zdědil nějaké peníze po rodičích a přispěl žalobci kolem 100 000 nebo 120 000 Kč, přesně neví. Svědek předání peněz přítomen nebyl, ale byl svědkem toho, že žalobce přijel autem a poškozený říkal, že žalobci přispěje. Na ryby takto jezdili asi do roku 2015, v tomto roce svědek onemocněl, na rybách se potkali i s žalobcem už jen sporadicky, třeba jednou za měsíc. Naposledy to tak mohlo být asi do roku 2018, 4 roky již nechytá. Žalobce poškozeného navštěvoval u něj v bytě, a to když jeli na ryby, jeli pro poškozeného do [obec], tam ho naložili, jeli na ryby, při té příležitosti šli i do bytu poškozeného. V té době na ryby jezdil autem svědek, neboť oni auto neměli, později měl auto žalobce. Na rybách byli s žalobcem i tři dny, někdy i týden, stanovali. Společné rybaření s poškozeným a žalobcem bylo minimálně na jeden den, někdy i na víkend, někdy i týden. Pokud se týče týdenního rybaření i s žalobcem, mohlo to být 1-2x ročně, a to až do roku 2015. V některých případech se rybaření účastnil i vnuk. Pokud se týče dalších zájmů, koníčků, tyto poškozený pan [jméno] [celé jméno svědka] neměl, ryby, to bylo jeho. Poškozený slavil Vánoce u bratra na baráku, pak 2-3x se svědkem, jinak s rodiči v [část obce]. Pokud se týče narozenin, svátků, tyto většinou slavil se svědkem a bratrem. Poškozený si rád vypil. [příjmení] měl rád i normálně, při příležitosti svátků. Poslední rok, rok a půl, v kontaktu s poškozeným nebyl. V tomto období byli v kontaktu telefonicky a osobně možná se sešli jednou. Poškozený bral telefony, byl kontaktní. Nestalo se, že by nereagoval na telefonát, že by nebyl kontaktní, pokud nemohl vzít telefon, zavolal pak zpátky. Nestalo se, že by třeba 3 měsíce se neozval, když mu volal. Svědek se o smrti poškozeného dozvěděl až 3 měsíce po jeho smrti, jeho bratr byl už pryč a nikdo nedal vědět. Dozvěděl se to od žalobce, že poškozeného pravděpodobně srazilo auto. Svědek neví, jak žalobce prožíval smrt poškozeného. Jedinou zálibou poškozeného bylo rybaření, nebyl sportovní typ, nechodil na fotbal. Poškozený měl obyčejný telefon. SMS svědkovi nepsal, volali si, nefotil. Foťák na rybách neměli. Žalobce fotky s poškozeným nepořizoval. Poškozený si spíše držel soukromí, moc kamarádů neměl, měl bratra, svědka, pár kamarádů rybářů, co se pravidelně stýkali. Pokud měl poškozený narozeniny, pak je slavil se svědkem a pokud tam byl žalobce, tak i s ním, většinou slavili u bratra, ten tam měl větší prostor nebo u svědka. Svědek byl přítomen u toho, kdy si poškozený se synem volali. Poškozený byl veden na úřadu práce, svědek neví, kolik měl peněz, jestli měl podporu nebo dluhy. S poškozeným se přestali stýkat z toho důvodu, že svědek prodělal těžkou nemoc, dostal chronický zánět slinivky, byl každou chvíli v nemocnici, kde jej poškozený 2x navštívil. Svědek přestal chodit na ryby, pít nemohl, takže už nebyl důvod se stýkat.

19. Z výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tato nezná žalobce ani žalovanou. Byla sousedkou poškozeného, neznali se blíže, viděla ho, když přišel, pozdravili se. Od poškozeného věděla, že má syna a vnuka, když si připil, byl trochu výřečnější, jinak ne. Řekl, co ulovil, svědkyně se mu vyhýbala. O vztahu žalobce s poškozeným nemůže nic bližšího říci, společně je neviděla. Mezi zájmy poškozeného patřily ryby a houby. O jeho smrti se dozvěděla nečekaně od někoho ze sousedů. Pokud za poškozeným přišly návštěvy, přijely autem a jely na ryby. Pokud se týče požívání alkoholu poškozeného, vzhledem k tomu, že svědkyně nepije, řekla by, že to bylo pořád. Pokud se týče rodinných vztahů poškozeného, když o své rodině mluvil, hovořil, že byl u bratra někde v ústavu, měl mrtvičku. V [obec] bydlel jeho otec, ale ten taky zemřel. U poškozeného doma nebyla ani on u ní, ale přes okno viděla, že je tam hrůza a děs. S poškozeným byli sousedi, pozdravili se, občas něco prohodili –„ dobrý den“ a„ na shledanou“. Za poškozeným chodili kamarádi, svědka [celé jméno svědka] u poškozeného neviděla, žalobce viděla poté, co po smrti poškozeného vyklízel jeho byt, a to asi rok po jeho smrti. [ulice] situace poškozeného byla asi slabá, svědkyně neví, či jej tam navštěvovala nějaká žena nebo vnuk.

20. Po provedeném dokazování soud z hlediska skutkového stavu učinil následující závěr.

21. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově čj. 102 T 213/2019-257 ze dne 30. 6. 2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě čj. 6 To 228/2020-292 ze dne 23. 2. 2020, byla žalovaná uznána vinnou, že skutkem popsaným ve výrokové části shora uvedených rozhodnutí, jinému (poškozenému panu [jméno] [celé jméno svědka]) z nedbalosti způsobila smrt proto, že porušila důležitou povinnost uloženou jí podle zákona, čímž spáchala přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku a odsouzena byla k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce trvání 30 měsíců, dále jí byl uložen trest zákazu činností spočívající v řízení motorových vozidel na dobu 4 let. [příjmení] žalované byla dostatečně zjištěna a prokázána, žalovaná se po střetu podílela na poskytování první pomoci poškozeného, následně jej navštívila v nemocnici, avšak poškozený již zemřel, spoluzavinění předmětné dopravní nehody ze strany poškozeného nebylo shledáno. K jednání se žalovaná doznala, kajícně ho litovala a před jeho spácháním vedla řádný život. Nepřitěžovala jí žádná okolnost. Žalobce, jako syn poškozeného se k trestnímu řízení připojil s nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích prostřednictvím zmocněnce, a to s částkou 500 000 Kč. K prokázání těchto nároků však nebyly soudu předloženy vůbec žádné důkazní listiny, poškozený se k hlavnímu líčení bez omluvy nedostavil, nebylo tak ani jeho výslechem objasněno, jaký měl se zesnulým poškozeným vztah. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce byl jediným synem poškozeného, s tímto bydlel do svých 4 let, kdy se rodiče rozvedli a až do své dospělosti bydlel u babičky, tedy matky matky. S poškozeným se stýkal při jeho návštěvě u babičky, nebo s babičkou jezdili na zahradu do [část obce], kam rovněž přišel. V tomto věku žalobce nepociťoval, že by byl jeho vztah k matce či otci rozdílný. Žalobce poškozeného v jeho domácnosti nenavštěvoval, otec si to nepřál. Chodili spolu na houby, na ryby. Když byl starší, spíše si volali. Pokud se týče oslav narozenin, svátků, zavolali si, někdy spolu někam zašli, dali si flašku, čokoládu. Po narození syna v roce 2004 mu otec párkrát poslal nějaké peníze, koupil hračku, když byl syn malý a chodil hrát fotbal (do doby 5. třídy), tak se i otec přišel podívat, když byl čas, setkali se, v létě o prázdninách zašli na ryby. Asi v roce 2016 mu dal otec finanční dar ve výši 100 000 Kč, za poskytnuté peníze koupil auto, taxametr a potřebné vybavení a začal taxikařit, přičemž občas vozil i otce, což bylo v řízení prokázáno výpovědí žalobce, svědka [celé jméno svědka] a svědka [celé jméno svědka]. Žalobce [příjmení] s poškozeným netrávil, sám Vánoce neslaví. Dokud žili prarodiče ze strany otce (babička zemřela v roce 2009 a dědeček v roce 2011), byly vztahy intenzivnější, neboť oni rodinu stmelovali, po jejich smrti to však už tak časté nebylo. V době 2-3 roky před smrtí otce s ním žalobce býval od dubna do října co 14 dnů, příp. jednou měsíčně osobně, možná tak 4x, chodili spolu na ryby. Rok před smrtí poškozeného s ním byl žalobce v kontaktu asi jednou za půl roku, pracoval ve [obec], potom i mimo bydliště, asi jednou měsíčně s ním byl v telefonickém kontaktu. Žalobce dovolené s poškozeným netrávil, pouze párkrát v dětství max. do věku jeho 12 let. O smrti otce se žalobce dozvěděl až začátkem srpna 2019, tedy asi 2,5 měsíce po jeho úmrtí, kdy jej kontaktovala Policie ČR. Žalobce s poškozeným mluvil někdy v červnu 2019, chtěl se s ním domluvit, že se setkají koncem června, když poškozený měl 26. 6. narozeniny. V červnu mu žalobce volal, ale už se s ním nemohl spojit. Začátkem srpna jej kontaktovala Policie ČR, žalobce se dozvěděl, že poškozený zemřel. Byl to pro něho šok. Jelikož se o smrti dozvěděl až po 2,5 měsících, začal se o to zajímat. Žalobce zjistil, že úmrtí list má vystavený na Obecním úřadě v [část obce]. Nejdříve navštívil Městský úřad Poruba, kde mu vystavili úmrtní list, zašel do krematoria na [anonymizováno], kde mu podle nějakého čísla zjistili, že poškozený byl pohřben v [obec], tam se vypravil a bylo mu řečeno, že měsíc zpět poškozeného vlastně hodili do společného hrobu, že byl pohřben v [obec]. Poškozený byl zpopelněn, popel byl dán do společného hrobu, a to prý podle zákona, když se nikdo o urnu nepřihlásil. Žalobce nemohl tedy poškozeného pohřbít do hrobu prarodičů. Náklady pohřbu neslo město. Žalobci šlo o tu urnu, aby mohl poškozeného pochovat k prarodičům. K osobě žalobce soud zjistil, že tento pracuje od svých asi 18 let, je finančně soběstačný, má jednu vyživovací povinnost k synovi [jméno]. Po smrti poškozeného se v životě žalobce výrazně změnilo to, že poškozeného nikdy neuvidí, byl to jeho otec, měl ho rád, má ho v paměti, stejně tak ho neuvidí ani žalobcův syn. Společně fotky žalobce s poškozeným nemá, stejně jako nemá fotky se synem, když v řízení bylo prokázáno, že poškozený měl starý tlačítkový mobil bez fotoaparátu, vzájemně se nefotili, SMS si nepsali, poškozený nebyl schopen SMS přečíst, napsat, vyzvednout, což bylo potvrzeno samotnou výpovědí žalobce, svědka [celé jméno svědka] a svědka [celé jméno svědka]. Žalobci není známo, s kým se poškozený v posledních pěti letech stýkal. Žalobce neměl urnu, nic a uzavřel to tak, že víc už se o to nestaral. Na hrob prarodičů dal žalobce fotku poškozeného. V letech 2005 až 2008 pracoval žalobce v zahraničí, byl v Rakousku, v roce 2004 pracoval v Anglii asi půl roku. Do roka se vždy vracel, třeba na měsíc. Intenzita vztahu žalobce s poškozeným pak byla prokázána výpovědí svědka [celé jméno svědka], syna žalobce. Vztah žalobce s poškozeným byl dobrý, když byl svědek menší, což bylo asi do jeho 13 let, chodívali pořád na ryby, a to o víkendech, max. jednou, 2x za týden, podle počasí. Na ryby nechodili celoročně, chodili na jaře, v létě, na podzim, v zimě už moc ne. Chodili na [obec], pak ještě na nějaký rybník u [část obce]. Buď se potkali, nebo se domluvili předem. Takovéto rybaření trvalo asi do 13 let svědka, takto bylo pravidelně, pak začal mít fotbaly, vyjížděl na kempy, zápasy, turnaje, ale plánovali si, že zase půjdou. Poslední rok před smrtí poškozeného pracoval žalobce v zahraničí a ve [část obce], proto se už tak často nepotkávali, zavolali si, na ryby nechodili, měli to v plánu v létě. Poškozený trochu pil, bylo to nad rámec běžného pití, měl telefon starší, tlačítkový, max. z něho zavolal, poslal zprávu. Žalobce s poškozeným si volali, poškozený často ani telefon nezvedl, sem tam. O smrti poškozeného nevěděli, všichni se to dozvěděli až asi 3 měsíce po jeho smrti, mamka volala poškozenému na narozeniny, ten telefon nebral. Svědek informaci o smrti poškozeného vstřebával špatně, dozvěděl se to při nějakém fotbalovém zápase. Intenzita vztahu mezi žalobcem a poškozeným byla v řízení prokázána i výpovědí svědka [celé jméno svědka], který byl kamarádem zemřelého a žalobce znal od malička. Jejich vztah byl dobrý, zejména v dětství žalobce společně se svědkem a poškozeným často jezdili na ryby, skoro každý víkend, později i s vnukem, a to asi do roku 2015, kdy svědek onemocněl a na rybách se potkali i se žalobcem už jen sporadicky, třeba jednou za měsíc. Naposledy to tak mohlo být asi do roku 2018, 4 roky již svědek nechytá. Poslední rok, rok a půl, v kontaktu s poškozeným nebyl, v tomto období byli v kontaktu telefonicky a osobně možná se sešli jednou. Poškozený bral telefony, byl kontaktní. Nestalo se, že by nereagoval na telefonát, že by nebyl kontaktní, pokud nemohl vzít telefon, zavolal pak zpátky. Nestalo se, že by třeba 3 měsíce se neozval, když mu volal. Poškozený si spíše držel soukromí, moc kamarádů neměl, měl bratra, svědka, pár kamarádů rybářů, co se pravidelně stýkali. Výpovědí sousedky poškozeného [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že mezi zájmy poškozeného patřilo rybaření a houby, účastníky řízení blíže nezná, poškozeného věděla, že má syna a vnuka. Pokud za zemřelým přišly návštěvy, přišly a šly na ryby. Pokud se týče požívání alkoholu poškozeným, vzhledem k tomu, že svědkyně nepije, řekla by, že to bylo pořád.

22. Výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] soud vyhodnotil jako nevěrohodnou. Svědkyně se zná s žalobcem a byla v kontaktu i s jeho právním zástupcem. Zhruba před 3 lety ji kontaktoval žalobce, že se bude věc řešit a že bude svědčit. S žalobcem svědkyně probírala, že bude svědčit ohledně vztahu mezi ním a jeho otcem, situaci řešili s žalobcem a jeho advokátem v advokátní kanceláři právního zástupce žalobce, který ji telefonicky kontaktoval, ona se dostavila. Řešili situaci, která nastala v souvislostí se smrtí poškozeného s tím, že žalobce bude požadovat náhradu škody. Probírala se situace ohledně dopravní nehody. Od té doby svědkyně s právním zástupcem žalobce v kontaktu nebyla. Na skutečnost, že budou u soudu projednávány citové vazby, svědkyně usoudila z toho, že z pojišťovny byli odkázáni na citové vazby. O tom, že pojišťovna odkazuje na citové vazby se svědkyně dozvěděla od advokáta, viděli se pouze jednou v roce 2019. Svědkyně telefonicky kontaktovala právního zástupce žalobce, když nebylo napsáno, jestli se předvolání týká i syna a tento má být u soudu nebo ne a chtěla si to ujasnit. Svědkyně pak vypovídala v rozporu s výpovědí samotného žalobce ohledně intenzity vztahu mezi ním a poškozeným, když uvedla, že tento s poškozeným v roce 2019 byl v kontaktu co 14 dnů, chodili spolu s žalobcem na ryby, samozřejmě podle počasí, pokud byla zima, sešli se v restauraci. Kontakt žalobce s poškozeným byl v roce 2019, tedy v roce, kdy poškozený zemřel, stejný jako v letech předchozích. Sám žalobce pak v řízení uvedl, že rok před smrtí otce s ním byl kontaktu asi jednou za půl roku, pracoval ve [obec], potom i mimo bydliště. Stejně tak v rozporu s výpovědí žalobce svědkyně vypověděla ohledně Vánoc s tím, že po smrti rodičů se to střídalo, buď přišel poškozený ke svědkyni, nebo byl u žalobce v jeho bytě, jednalo se vždy o jeden den, buďto Štědrý den nebo první či druhý svátek vánoční. Sám žalobce pak ve své výpovědi uvedl, že Vánoce s otcem netrávil, sám Vánoce neslaví. Svědkyně tedy intenzitu vztahu mezi žalobcem a poškozeným vylíčila mnohem širší, tedy ve větším rozsahu, než to ve své výpovědi uvedl sám žalobce. Z úřední činnosti soudu je pak známo, že v současné době byla podána žaloba na náhradu nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč, a to tehdy ještě nezletilým společným synem svědkyně a žalobce, o čemž musí být svědkyně informována, neboť žije se svědkem ve společné domácnosti, je v kontaktu s žalobcem, přičemž syn ve své svědecké výpovědi uvedl, že neví nic o tom, že by on sám podával žalobu na náhradu škody a soudil se, ví jen, že se to řešilo s žalobcem a on měl být jako svědek.

23. Podle ustanovení § 2959 občanského zákoníku při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

24. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba podaná žalobcem je částečně důvodná. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce v souladu s ustanovením § 2959 o.z., dle kterého při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Ustanovení § 2959 o.z. je speciálním pravidlem, které vylučuje domáhání se náhrady podle obecných pravidel v § 2910 o.z., dle něhož škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Jestliže se má mluvit o škůdci, musí být konstatováno, že byly naplněny předpoklady pro vznik povinnosti nahradit újmu, plynoucí právě z § 2910 o.z., a těmi jsou protiprávní čin, škoda, příčinná souvislost mezi protiprávním činem a škodou a zavinění. Ohledně kritéria protiprávního činu soud věc hodnotí tak, že žalovaná svým jednáním, kdy spáchala přečin usmrcení z nedbalosti při dopravní nehodě shora uvedené, za který byla pravomocně odsouzena, zasáhla do absolutního práva, kterým je právo na život, což je první skutková podstata dle § 2910 věta první o.z. Ohledně kritéria škody je věc zřejmá, kdy škodou je smrt poškozeného pana [jméno] [celé jméno svědka], který na následky uvedené dopravní nehody zemřel. Ohledně kritéria příčinné souvislosti je učiněn závěr, že smrt poškozeného byla způsobena v příčinného souvislosti s jednáním žalované. Při neexistenci tohoto jednání by škoda nevznikla. Předpokladem vzniku sankce za porušení, popř. již ohrožení osobnostních práv člověka je existence konkrétního zásahu do jeho osobnosti představované některou z jejich složek. Tento zásah musí být shledán jako neoprávněným zásahem a mezi ním a újmou musí existovat příčinná souvislost. Odpovědnost za neoprávněný zásah je objektivní, a tudíž stíhá původce zásahu, bez ohledu na jeho zavinění. Při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tedy žalobce, tak i na straně škůdce, tedy žalované. V řízení bylo prokázáno, že poškozený pan [jméno] [celé jméno svědka], ročník 1955, zemřel dne [datum] na následky tragické dopravní nehody, kterou plně zavinila žalovaná. Žalovaná byla trestním soudem shledána vinnou a byl jí uložen trest, tak jak je uvedeno shora. Žalovaná byla označena za výlučného viníka dopravní nehody, poškozenému nebylo přičteno žádné spoluzavinění a toto nebylo shledáno ani v tomto řízení. Z pojištění pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla žalobci nebylo plněno, když žalovaný na výzvy pojišťovny neprokázal intenzitu vztahu s poškozeným, ačkoliv byl k tomu vyzván. Žalobce se se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy připojil k trestnímu řízení prostřednictvím svého zmocněnce, k prokázání těchto nároků však soudu nepředložil vůbec žádné listiny, přičemž žalobce se k hlavnímu líčení bez omluvy nedostavil, nebylo tak ani jeho výslechem objasněno, jaký měl on, žijící v jiné domácnosti, se zesnulým poškozeným vztah. Žalobce byl podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázán se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních.

25. Spornou zůstala výše náhrady.

26. Nárok na peněžitou náhradu za duševní útrapy je nově upraven v o.z. bez bližšího návodu ke stanovení výše náhrady. Je tedy ponecháno na volné úvaze soudu, jak s ohledem na konkrétní okolnosti případu o výši peněžité náhrady rozhodne při současném zachování zákonného pravidla, že náhrada má plně vyvažovat utrpení poškozené osoby a má být v souladu se zásadami slušnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 136 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) určil výši peněžité náhrady dle své úvahy s ohledem na všechny okolnosti a skutečnosti, které byly v řízení prokázány. Soud přitom vycházel z jednotlivých kritérií, na nichž se shoduje Ústavní soud (viz nález ze dne [datum] sp. zn . ÚS 3456/15, nález ze dne [datum] sp. zn . ÚS 2844/14) i Nejvyšší soud (dále jen„ NS“) (viz rozsudek ze dne 12. 4. 2016 sp. zn. [spisová značka], rozsudek NS ze dne 18. 5. 2016 sp. zn. 6 Tdo 1421/2015), kdy při úvahách o výši náhrady nemajetkové újmy podle § 2959 obč. zák. je třeba vycházet z principu proporcionality. Přitom se zohledňují okolnosti na straně poškozeného (tj. pozůstalého), mezi které patří zejména kvalita a intenzita příbuzenského vztahu, věk, materiální závislost pozůstalého na usmrcené osobě apod. Na straně obviněného je třeba vzít v úvahu především jeho postoj k projednávané věci, dopad události do jeho duševní sféry a míru zavinění, eventuálně spoluzavinění usmrcené osoby. Samotné popírání viny nebo podání řádného či mimořádného opravného prostředku nemůže být důvodem ke zpřísnění přiznávané kompenzace. Pokud jde o majetkové poměry obviněného, lze je zohlednit při úvaze o výši náhrady nemajetkové újmy v rámci moderačního práva tak, aby výše náhrady nebyla pro obviněného likvidační. Přitom jsou rozhodné nejen jeho stávající majetkové poměry, ale uváží se i jeho věk a v návaznosti na to též předpoklady uhradit vzniklou újmu do budoucna. Duševní útrapy spojené s prožíváním usmrcení blízké osoby je třeba pro účely stanovení výše náhrady posuzovat z pohledu průměrného člověka. Případné snížení či naopak zvýšení této náhrady musí být v rámci trestního řízení řádně doloženo a prokázáno poškozeným.

27. Pokud se jedná o základ, od něhož se odvíjely další úvahy soudu stran výše náhrady, pak se soud řídil závěry NS vyjádřenými v rozsudku ze dne 12. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 1402/2015. V citovaném případě rozhodoval NS v dovolacím řízení o nároku pozůstalé nezletilé dcery na peněžitou náhradu za duševní útrapy způsobené usmrcením matky při dopravní nehodě, a to v rámci trestního řízení proti řidiči, který dopravní nehodu způsobil. Nezletilá dcera chodila v době dopravní nehody do páté třídy základní školy, žila sama se zemřelou matkou, s otcem se nestýkala, nejevil o ni zájem. Nezletilá dcera byla v době dopravní nehody v autě s matkou, matku viděla před sebou na sedadle umírat. NS stanovil základní rozpětí peněžité náhrady za duševní útrapy mezi 240 000 Kč až 500 000 Kč pro skupinu nejblíže spjatých osob, jakými jsou rodiče, děti a manželé, a to pro typové případy, kde nejsou naplněny pro konkrétní situaci zpřísňující či zmírňující kritéria. NS vycházel ze závěru, že mezi nezletilou dcerou a zemřelou matkou byl nejintenzivnější možný vztah, jaký může mezi osobami blízkými být. Z toho titulu by nezletilé dceři náležela částka ve výši 500 000 Kč, kterou však NS navýšil dvakrát o 100 000 Kč, když přihlédl ke zpřísňujícím kritériím, a to skutečnosti, že matka byla jediným fakticky pečujícím rodičem a že nezletilá byla přítomna dopravní nehodě, což její prožitek ze ztráty matky podstatně zintenzivnilo a i do budoucna se bude její duševní utrpení při vzpomínkách na tragickou událost obnovovat. V projednávané věci tedy bylo východiskem pro úvahu o výši peněžité náhrady základní rozpětí v rozsahu 240 000 Kč až 500 000 Kč pro nejbližší osoby, kterou nesporně žalobce je, neboť byl jediným synem poškozeného. Kromě toho byla rozhodovací praxe soudu v mezidobí usměrněna rozsudkem NS ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. [spisová značka]. Ve zmíněném rozhodnutí NS označil za účelné, aby výše náhrad se vázala na ukazatel průměrné hrubé měsíční mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozené osoby. Za základní částku náhrady v případě neutrálního vyznění všech relevantních kritérií lze u nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) považovat dvacetinásobek této mzdy (průměrná mzda pro rok předcházející škodné události (za rok 2018) činila 31 855 Kč. Předmětem posouzení byly výlučně duševní útrapy sekundárního poškozeného. Duševní útrapy spojené s prožíváním usmrcení či zvlášť závažného ublížení na zdraví blízké osoby se při stanovení výše náhrady posuzují primárně z pohledu obvyklého, průměrného člověka a případné snížení či zvýšení lze odvinout od prokázaných okolností. V souladu s ustálenou judikaturou (rozhodnutí NS ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. [spisová značka]) soud při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s úmrtím osoby blízké musí zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalého a případně jiná satisfakce (jako například omluva, trestní odsouzení). Zohlednit lze rovněž i další okolnosti, například byl-li pozůstalý očitým svědkem škodné události, byl-li s jejímu následky konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Za kritéria odvozená od osoby škůdce, lze považovat zejména postoj škůdce ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z toho hlediska, aby výše náhrady pro něho nepředstavovala likvidační důsledek.

28. Pokud se týče intenzity vztahu mezi žalobcem a poškozeným, má soud za to, že tato intenzita byla vyšší v době útlého věku žalobce a s postupem času se intenzita snižovala. V posledním roce před úmrtím poškozeného se žalobce s ním viděl pouze 2x. Žalobce s poškozeným netrávil Vánoce, když tyto sám považuje za běžný den v roce, dovolené pouze v dětství, v domácnosti se vzájemně nenavštěvovali, neboť si to poškozený nepřál. S ohledem na svůj věk pak žalobce, který je sám výdělečně činný od svých 18 let, nebyl finančně na poškozeném závislý, s otcem nežil ve své domácnosti od svých 4 let, byl vychováván babičkou. O nižší intenzitě vztahu svědčí i ta skutečnost, že žalobce se o smrti poškozeného dozvěděl až za dobu 2,5 měsíců po jeho smrti, když jej naposledy kontaktoval před narozeninami s tím, že později narozeniny oslaví, avšak od 26. 6., kdy měl narozeniny, byl poškozený nekontaktní, přičemž v řízení bylo prokázáno svědeckou výpovědí kamaráda zemřelého pana [celé jméno svědka], že poškozený bral telefony, byl kontaktní, nestalo se, že by nereagoval na telefonát, pokud nemohl jej vzít, zavolal zpátky. V rámci běžných rodinných vazeb, zejména pak vazeb mezi rodiči a dětmi, které jsou vazbami nejsilnějšími, lze považovat za standardní, že v případě, že rodič, který je ve vyšším věku a na telefonát nereaguje, je na místě vyvinout vyšší úsilí k tomu, aby se zjistilo, proč nebere telefon po tak dlouhou dobu. Pokud by vztahy mezi žalobcem a poškozeným byly skutečně tak intenzivní, jak žalobce tvrdí, určitě by žalobce nečekal téměř 2,5 měsíce na odezvu poškozeného a situaci by řešil například osobní návštěvou svého otce. Uvedené pak svědčí o nižší intenzitě vztahu mezi otcem a synem. Pokud se týče osoby škůdce, tedy žalované, na její straně pak soud vyhodnotil zejména tu skutečnost, že se jedná o nedbalostní trestný čin, žalovaná ihned po způsobené dopravní nehodě poskytla zemřelému první pomoc, následující den jej jela navštívit do Fakultní nemocnice v [obec], kde se chtěla zeptat na zdravotní stav chodce, avšak bylo jí sděleno, že zemřel. Žalovanou situace velmi mrzí, byl to pro ni traumatický zážitek, přičemž nevyhledala odbornou pomoc, ale o situaci hovořila v rodině, kde má dobré zázemí. Žalovaná je studentkou vysoké školy v [obec], současně brigádně pracuje pro pojišťovnu, bydlí se svou matkou, vede řádný život.

29. S ohledem na shora uvedené, intenzitu vztahů mezi žalobcem a jeho zemřelým otcem, kterou soud hodnotí jako nižší, když žalobce byl od útlého dětství vychováván prarodiči, nikoliv rodiči a v rámci těchto okolností se vyvíjel i jeho vztah s otcem, se kterým nebyl v denním kontaktu, přičemž v řízení bylo prokázáno, že tato intenzita byla vyšší v dětství žalovaného, postupně se snižovala a rok před smrtí byl žalobce v kontaktu se svým otcem co půl roku. Po smrti otce u žalobce nedošlo k výrazné změně v jeho životě, když je zcela zřejmé, že náhlé úmrtí osoby blízké, zejména pak rodiče, je bolestivou ztrátou. Pokud žalobce považuje za pro něj nejhorší a traumatický prožitek okolnosti, za kterých se dozvěděl o smrti otce, zejména pak tu skutečnost, že otec byl rozprášen do společného hrobu a nemohl otce pohřbít, je nutné uvést, že to byl právě žalobce, který téměř po dobu 2,5 měsíců otce nedostatečně kontaktoval a v této době nepátral po příčinách toho, proč je otec nekontaktní. Pokud by takto učinil, což lze očekávat v rámci intenzivních a dobře fungujících vztahů mezi otcem a synem, při zohlednění vyššího věku otce, nemusel si žalobce tímto traumatem spojeným s nemožností otce pohřbít projít.

30. S ohledem na výše uvedené, a to zejména při vyhodnocení intenzity vztahu mezi žalobcem a jeho zemřelým otcem, kdy se žalobci dostalo i morální satisfakce v podobě trestního odsuzující rozhodnutí a s ohledem na postoj žalované, která svého činu litovala, jednalo o nedbalostní čin, soud zavázal žalovanou k úhradě částky 250 000 Kč, kterou soud považuje za přiměřenou vzhledem ke shora uvedenému. Úroky z prodlení byly přiznány ode dne [datum] v zákonné výši dle § 1970 o.z., a to v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne [datum], kdy byla žalovaná vyzvána k úhradě do [datum] a následujícího dne se dostala do prodlení. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. bylo soudem rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce byl ve sporu úspěšný v rozsahu 50 % a ve stejném rozsahu byl neúspěšný.

32. Žalobce je osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od placení soudního poplatku za řízení a poplatková povinnost přechází podle § 2 odst. 3 na žalovanou. Soud tedy žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované vyměřil soudní poplatek podle § 4 až § 7 tohoto zákona a podle položky 3 Sazebníku soudních poplatků - přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. ve výši 2 500 Kč jako 1 % z přiznané částky.