116 C 60/2025 - 81

Rubrum

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] pro 17 379 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 667,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 25. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 14 332,42 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 6. 2021 do 24. 1. 2025, zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 14 332,42 Kč ve výši 8,25 % ročně od 25. 1. 2025 do zaplacení, zaplacení úroku 12,99 % ročně z částky 17 000 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení a zaplacení částky 379 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 29. 1. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 17 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 000 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % spolu s úrokem 12,99 % ročně z pohledávky 17 000 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení a částky 379 Kč. Mezi žalobkyní (jako věřitelem) a žalovanou (jako dlužníkem) byla dne 23. 11. 2010 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen jako „smlouva o úvěru“). V souladu s čl. 2 odst. 2.4. a odst. 2.5. smluvních ujednání smlouvy o úvěru byl žalobkyní odeslán dodatek spolu se splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 3. 12. 2010, kterým byly upřesněny některé parametry poskytovaného revolvingového úvěru. Na základě smlouvy o úvěru a dodatku ke smlouvě o úvěru byla žalované dne 3.12.2010 vyplacena na účet uvedený ve smlouvě o úvěru částka ve výši 17 000 Kč. Tento úvěr měl být žalovanou, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, splacen ve 36 měsíčních splátkách po 1 312 Kč počínaje měsícem lednem 2011. Žalované byl dne 3. 12. 2010 vyplacena na účet, který uvedla ve smlouvě o úvěru, a to částka ve výši 17 000 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni dne 31. 5. 2021 částku ve výši 14 332,42 Kč. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn. Žalobkyně své nároky vyplývající ze smlouvy přehodnotila a přepočítala uvedený úvěr, jako by byl úročen sazbou 12,99 % p.a., což je sazba dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Žalobkyně vycházela z § 502 odst. [právnická osoba] zákoníku: „Od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.“ Žalobkyně dále dodává, že na úrok podle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalované by měl nárok i z titulu bezdůvodného obohacení, protože žalovaná vyplacené peníze obdržela a nadále užívala bez běžného úroku, čímž došlo ze strany žalované k obohacení, a to podle § 458 odst. 1 občanského zákoníku (1964). Žalobkyně výše uvedené platby započetla nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny, a to dle § 330 odst. [právnická osoba] zákoníku. Výsledný dluh na jistině proto činí částku 17 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od 1. 6. 2021 do zaplacení a dále obvyklý úrok ve výši 12,99 % p. a. z této částky od 1. 6. 2021 do zaplacení. V čl. 13 odst. 13.1. bod a) a b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dní je smluvní pokuta 8 % z výše splátky (tj. 1.312 * 0,08 = 104,96) a při prodlení splátky o více než 30 dní je smluvní pokuta 13 % z výše splátky (tj. 1 312 * 0,13 = 170,56). Za prodlení s úhradou splátky č. [hodnota] byla uplatněna jak smluvní pokuta ve výši 104,96 Kč, tak i smluvní pokuta ve výši 170,56 Kč. Za prodlení s úhradou splátky č. [hodnota] byla uplatněna smluvní pokuta ve výši 104,96 Kč. Celkem tak smluvní pokuty činí částku ve výši 380,48 Kč. Žalobkyně na smluvních pokutách, dle vystavených penalizačních faktur po zaokrouhlení dolů, požaduje částku 379 Kč. Žalovaná byla k úhradě dlužné pohledávky ve smyslu § 142a o.s.ř. vyzván dne 17. 1. 2025, kdy byla žalované odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné pohledávky.

2. V předmětné věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor. S žalobkyní uzavřela dne 23. 11. 2010 smlouvu o revolvingové úvěru č. [hodnota]. Částka úvěru měla být podle původní smlouvy ve výši 20 000 Kč. Smluvní odměna za poskytnutí úvěru je dle smlouvy 27 628 Kč s tím, že celková částka, kterou má klient zaplatit činí 47 628 Kč. RPSN je uváděna jako „předpokládaná RPSN 94,99 %“. Níže je ovšem smluvní odměna za poskytnutí každého revolvingu ve výši 19 369 Kč“, přičemž „Předpokládaná RPSN úvěru po poskytnutí revolvingu v %: 78,96 %“. V Dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru je potom uvedena částka k vyplacení již jen 17 000 Kč s tím, že celková částka, kterou má klient zaplatit, činí 47 232 Kč. RPSN je pak uvedena ve výši 116,2 % pro úvěr, a dále „Předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu v %: 106,5 %.“ Obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů na domácnost činila v době uzavření smlouvy 15,8 % p.a. Smluvní úrok za poskytnutí úvěru je tak přibližně sedminásobkem obvyklého (průměrného) úroku požadovaného poskytovateli úvěrů v době uzavření smlouvy. Judikaturní strop se přitom ustálil na maximálně čtyřnásobku navýšení obvyklé RPSN, aby šlo o dohodu v souladu s dobrými mravy (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], ze dne 15. 12. 2004, nebo sp. zn. [spisová značka], ze dne 27.2.2007). Výše RPSN, která mnohonásobně převyšuje tento průměr je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru z toho důvodu je neplatná. Navíc, ujednání o výši úroku je v souladu s „§ 497 zák. č. 513/1991 (obchodní zákoník)“ pojmovým znakem úvěrové smlouvy, kterým se musí řídit i smlouva o úvěru č. [hodnota]. Do RPSN, jak s ním pracuje předmětná smlouva o úvěru, vstupuje právě jen úrok, jakožto odměna za úvěr, a žádné další poplatky. Jelikož ujednání o RPSN je neplatné, je evidentní, že smlouva o úvěru vůbec nevznikla. Kromě toho, že žalobkyně poskytuje úvěry za takto vysokou odměnu, plnění si dále zajišťuje dalšími sankcemi, které jsou při svém kumulativním uplatnění pro spotřebitele likvidační a při okamžitém zesplatnění úvěru nemůže být v silách spotřebitele dostát jejich úhradě. Tyto sankce nejsou součástí smlouvy samotné, ale vyplývají až ze smluvních podmínek, které jsou přílohou. To je protiprávní stav, neboť od 11. 11. 2013 nesmí být v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ujednání o smluvní pokutě upraveno v obchodních podmínkách, ale vždy jen ve smlouvě hlavní. Bez ohledu na dále uvedené jde tedy o ujednání absolutně neplatné, neboť je v rozporu se zákonem. Jde o ustanovení čl. 13 (1. „V případě prodlení KTa (Spoludlužníka č.[hodnota], Spoludlužníka č.[hodnota]) s úhradou splátky úvěru nebo její části o více než: a) Patnáct (15) dní po termínu splatnosti je VI. oprávněn požadovat úhradu smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky, a dále b)Třicet (30) dní po termínu splatnosti je VI. oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 13., odst. 13.1., písm. A) SU úhradu smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Čl. 13.

2. Smluvní pokuta dle článku 13., odst. 13.

1. SU je splatná do deseti (10) dnů ode dne vystavení penalizační faktury na úhradu smluvní pokuty, nebude-li na základě písemné dohody smluvních stran sjednána lhůta pro zaplacení jiná. Zaplacením této smluvní pokuty nezaniká VLi nárok na náhradu škody. Čl. 13.

3. V případě, že KT (Spoludlužník č.[hodnota], Spoludlužník č.[hodnota]) neuhradí 2 splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že KT (Spoludlužník č.[hodnota], Spoludlužník č.[hodnota]) je v prodlení s úhradou splátky nebo její části déle než třicet (30) dnů, nebo v případě, že KT (Spoludlužník č.[hodnota], Spoludlužník č.[hodnota]) je v prodlení jiného peněžitého závazku vůči VLi dle této SRU, nebo v případě, že KT, Spoludlužník č.[hodnota] nebo Spoludlužník č.[hodnota] poruší některé ustanovení této SRU, nebo v případě že kterékoliv z prohlášení KTa, Spoludlužníka č.[hodnota] nebo Spoludlužníka č.[hodnota] uvedené v této SRU je nebo se stane nepravdivé: a)Je VL oprávněn odepřít plnění veškerých svých závazků vůči [adresa], Spoludlužníkovi č.[hodnota] a Spoludlužníkovi č.[hodnota] podle SRU, b) stávají se k výzvě VLe okamžitě splatnými všechny doposud nesplatné závazky KTa, Spoludlužníka č.[hodnota] a Spoludlužníka č.[hodnota] vůči VLi dle SRU, c) Je VL oprávněn jednostranně okamžitě vypovědět SRU na základě písemného oznámení doručeného [adresa] s jednodenní výpovědní lhůtou, jejíž běh počíná dnem doručení výpovědi [adresa]. Uplynutím výpovědní lhůty se stávají splatnými všechny doposud nesplatné závazky Kta, Spoludlužníka č.[hodnota] a Spoludlužníka č.[hodnota] vůči VLi dle SRU.Čl. 13. [právnická osoba] případě, že KT (Spoludlužník č.[hodnota], Spoludlužník č.[hodnota]) je v prodlení s úhradou splátky déle než třicetpět (35) dnůz, je VL oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 13., odst. 13.

1. SU uhrazení smluvní pokuty ve výši 50 % z maximální výše úvěru uvedené v bodě IV. SRU v případech stanovených v čl. 2, odst. 2.

4. SU a ve výši 50 % z výše úvěru uvedené v DO dle čl. 2., odst. 2.

5. SU v případech stanovených v čl. 2., odst. 2.

5. SU. Právo na zaplacení této smluvní pokuty vzniká VLi pouze jedenkrát, a to bez ohledu na to, s kolika splátkami se KT (Spoludlužník č.[hodnota], Spoludlužník č.[hodnota]) ocitl v prodlení delším než 35 dnů. Čl. 13.

5. Smluvní pokutu dle čl. 13., odst. 13.

4. SU je splatná do deseti (10) dnů ode dne vystavení penalizační faktury na úhradu smluvní pokuty, nebude-li na základě písemné dohody smluvních stran sjednána lhůta pro zaplacení jiná. Zaplacením smluvní pokuty nezaniká VLi nárok na náhradu škody. Čl. 13.

6. Penalizační faktura, kterou je ze strany VLe uplatněna smluvní pokuta dle čl. 13., odst. 13.

1. SU nebo dle čl. 13., odst. 13.

4. SU bude VLem [adresa] odeslána způsobem uvedeným v čl.

15. SU do 2 dnů data vystavení faktury.“ Citovaná ustanovení smlouvy o úvěru a jejích smluvních ujednání způsobují její absolutní neplatnost pro rozpor s dobrými mravy. Smluvní pokuty v hrubě nepřiměřené výši za krátkodobé prodlení s platbou splátek, je třeba hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Dále je excesem, že k zajištění splacení úvěru žalobkyně využila instrumentu blankosměnky. Autonomie vůle a smluvní volnost účastníků při uzavírání smlouvy nemůže být nadřazena ostatním právním úpravám, zvláště pak v těch smluvních vztazích, kde jedna ze stran je spotřebitelem (laikem) a druhá podnikatelem dlouhodobě působícím v dané oblasti s veškerým odborným zázemím. S uvedenou argumentací se absolutně ztotožnil Okresní soud v [adresa] - pobočka v Havířově, který v této věci nedávno rozhodnul v Usnesení sp. zn. č. j. [spisová značka], ze dne 07.01.2025, kde v bodech 24, 25 a 26 učinil závěr, že „24. S ohledem na shora uvedená zjištění soud dospěl k závěru, že v daném případě sjednáním úroku při uzavření smlouvy ve výši 84,65 % zcela nepochybně došlo k podstatnému narušení jejich výše zmíněné funkce, nebylo-li cílem oprávněné získání odměny za užívání půjčené jistiny, nýbrž získat prostřednictvím takto neúměrně vysokých úroků, jakož na ně bez jakéhokoli motivačního faktoru navazujících smluvních pokut majetek dlužníka, jehož hodnota bude ve významném nepoměru k původnímu dluhu. Přiznání práva na plnění za stavu, kdy v dané věci úroky z poskytnuté částky 17 000 Kč ve výši 84,65 % představují téměř šestinásobek (5,90) zjištěné horní hranice obvyklé úrokové míry, musí být považováno za zásadní vadu exekučního titulu, nehledě na další ujednání obsažená ve smluvních podmínkách týkající se možností ukončení této zcela nevýhodné spotřebitelské smlouvy. Z tohoto důvodu je zřejmé, že by výkonem takového rozhodnutí evidentně došlo ke zjevné nespravedlnosti. Exekuční soud učinil závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru. V době uzavření smlouvy o úvěru ještě nebyl platný zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., který by věřiteli ukládal povinnost zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, bylo povinností věřitele takto činit (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 ze dne 26 .2. 2019). V době sjednání úvěrové smlouvy byla žalovaná na mateřské dovolené a postupně se dostala do složité finanční situace a neměla volné finanční prostředky na úhradu splátek. Po dobu vedení výkonu rozhodnutí na základě neplatného exekučního titulu pro nyní žalovanou pohledávku se promlčecí doba nestavěla a odkazuje k tomuto na níže citované rozhodnutí. Dovoluji si poukázat na skutečnost, že i v níže uvedeném rozhodnutí byla exekuční titul shledán nicotným pro rozpor smlouvy samotné s dobrými mravy. „Dle názoru krajského soudu ve shodě se soudem okresním je třeba vycházet ze závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 996/18 ze dne 4. 6. 2019, z něhož vyplývá, že zahájení rozhodčího řízení obecně vede ke stavení promlčecí lhůty i tehdy, jestliže je pozdější rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Tento závěr však nemůže platit v případech, kdy nebankovní úvěrová společnost úmyslně zahájí rozhodčí řízení, přestože je znalá příslušné judikatury o neplatnosti rozhodčích doložek a zároveň si je vědoma skutečnosti, že jí uzavřená smlouva takovou problematickou rozhodčí doložku obsahuje. Právě otázka promlčení bezdůvodného obohacení je nyní v posuzované věci řešena, jelikož s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy měla žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení. Správný je tedy závěr okresního soudu, že v důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a v návaznosti na to i rozhodčí smlouvy žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku a smluvní pokuty a nárok na zaplacení zbývající části jistiny pak soud shledal vzhledem ke - vznesené námitce žalovaného jako promlčený.“ Žalovaná vznesla námitku promlčení. Ve prospěch žalobkyně bylo v exekučním řízení uhrazeno 14 332,42 Kč. Pokud by se soud neztotožnil s námitkou promlčení, předmětná smlouva je absolutně neplatná a v takovém případě se strany vypořádávají dle zásad o bezdůvodném obohacení. Současně žalovaná žádá, aby mohla zbytek jistiny platit ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. ve splátkách, a to ve výši 200 Kč měsíčně.

3. Podáním ze dne 26. 3. 2025 se ve věci vyjádřila žalobkyně s tím, že předmětný úvěr byl z důvodu řádného nehrazení splátek zesplatněn a pohledávka byla uplatněna v rozhodčím řízení. Rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] vydal dne 7. 6. 2011 rozhodčí nález čj. [spisová značka], kterým bylo žalované uloženo uhradit pohledávku ve výši 71 227 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla vedena exekuce, která byla na základě usnesení Okresního soudu v [adresa] – pobočka v Havířově ze dne [datum]. čj. [spisová značka] zastavena, vydaný rozhodčí nález byl shledán nezpůsobilým exekučním titulem, exekuční soud konstatoval, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, čehož exekuční soud dovodil i neplatnost rozhodčí smlouvy, a tudíž nedostatek pravomoci rozhodce věc projednat a rozhodnout. Žalobkyně vyplatila žalované finanční prostředky ve výši 17 000 Kč, žalovanou byla uhrazena částka 14 332,42 Kč. Exekuční soud konstatoval, že smlouva o revolvingovém úvěru je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a jako taková je tudíž absolutně neplatná, neplatnost úvěrové smlouvy pak má podle exekučního soudu za následek neplatnost na ni navázané smlouvy rozhodčí, což vede k absenci pravomoci rozhodce vydat podkladový exekuční titulu. Exekuční soud dovodil, že v daném případě byl rozhodčí nález vydán subjektem, který neměl pravomoc k jeho vydání a považoval tento exekuční titul od počátku za nezpůsobilý, respektive nicotní, na jehož základě nelze vést exekuci. V případech nezpůsobilého exekučního titulu velký senát Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] stanovil, že pokud byla exekuce zastavena z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu a rozhodčího nálezu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky, lze takovou pohledávku uplatnit novou žalobou u obecného soudu (viz § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, který se v daném případě použije a podle kterého třeba ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce podat tento návrh na vymožení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru soudní cestou, tím jsou zachovány účinky podané žaloby u rozhodce a pohledávka tak není promlčena). Věřiteli tak na základě citovaného rozhodnutí byla dána možnost opětovně uplatnit žalobou svůj nárok na vymožení pohledávky soudní cestou. Dle názoru žalobkyně tudíž nedošlo k promlčení pohledávek uplatňovaný v rámci tohoto soudního řízení. Dle názoru žalobkyně dochází ke stavění běhu promlčecí doby i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky, jakož i v případech, kdy je rozhodčí nález sice původně formálně vykonatelný, v důsledku následného posouzení exekučním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá právní účinky. Je tedy nesporné, že po dobu rozhodčího a následného exekučního řízení došlo ke stavění běhu promlčecí doby. Podá-li věřitel poté, co byla exekuce pravomocně zastavena bez zbytečného odkladu, žalobu, jíž uplatní své právo přiznanému formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, nedochází k promlčení nároku, který dle hmotného práva nadále existuje (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR čj. [spisová značka] ze dne 12. 10. 2017). Nejvyšší soud ČR taktéž uvedl, že ke stavění promlčecí doby lze v novém řízení u obecného soudu přihlédnout pouze tehdy, pokud věřitel nepodá novou žalobu k obecnému soudu bez zbytečného odkladu poté, co bylo exekuční řízení pravomocně zastaveno. Za lhůtu bez zbytečného odkladu přitom Nejvyšší soud ČR dle zmiňovaných rozhodnutí považuji lhůtu 30 dnů. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že žalobkyně podala žalobu u obecného soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce, je nutné přihlédnout ke stavění běhu promlčecí doby po dobu trvání rozhodčího a následného exekučního řízení. V případě vyhovění námitky promlčení by byla soudem přiznáno ochranné právo, které bylo vykonáno v rozporu s dobrými mravy. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně předně poukazuje na skutečnost, že smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena dne 23. 11. 2010, na závazkový vztah mezi účastníky řízení tak není možné zejména ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele řádně prověřena, a to na základě dokladů o příjmech a výpisu z registru SOLUS. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý příjem žalované činí 23 962 Kč a celkové měsíční výdaje 14 350 Kč. Dále bylo prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti vycházela z údajů uvedených klientem, která žalovaná svým podpisem potvrdila v kartě hodnocení klienta. Žalobkyně nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené klientem. Dále pak žalobkyně ve smluvních ujednání ke smlouvě o úvěru čl. 11 odst. 11.1 žalovaná prohlásila svým podpisem v rámci úvěrové smlouvy stvrdila, že nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti ní podána jakákoliv žaloba, není vůči ní vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkonu rozhodnutí, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti ní podán insolvenční návrh ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku. Žalobkyně tudíž zjistila veškerá objektivní kritéria, která lze doložit a při sjednání úvěru postupovala s maximální a řádnou péčí, kterou lze po ní požadovat. Příjmy žalované převyšovaly její tvrzené výdaje, kdy v tomto případě tedy nelze schválit nemožnost splácet. Smlouva o úvěru, která byla mezi účastníky sjednána, je zcela platná, není nemravná, byla sjednána v souladu s dobrými mravy. Žalobkyně má za to, že úrok byl sjednán v zákonných limitech a rovněž i smluvní pokuty byly platně sjednány a jsou přiměřené. Žalovaná byla při sjednání smlouvy o úvěru přehledným způsobem informována o výši úroku jako ceny plnění, stejně tak o výši celkové částky, kterou bude povinna uhradit a měla tak možnost posoudit dopady smlouvy na své majetkové poměry. Žalobkyně se pak domáhá řízení přiznání úroku pouze ve výši 12,99 % p.a., tedy úrokové sazby v nejnižší možné sazbě dle ARA. Rovněž za nemravné nelze považovat ujednání o smluvní pokutě, kdy je třeba jinak hodnotit smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu ve výši několikanásobku zajištěné pohledávky by bylo zřejmě možné považovat za nepřiměřenou právě s ohledem na poměr mezi hodnotu zajištěné pohledávky a výši smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Stejné měřítko však nelze použít, dosáhne-li celková výše smluvní pokuty několikanásobku zajištěné pohledávky v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka, kde výše smluvní pokuty závisí plně na době, po kterou dlužník svou pohledávku zajištěnou smluvní pokutou neplní. [adresa] delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta.

4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

5. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 23. 11. 2010, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala k vyplacení částky 20 000 Kč v případě schválení úvěru s výší splátky 1 323 Kč, dále pak se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni smluvní odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 27 628 Kč s výší maximálního úvěru 47 628 Kč, předpokládanou výší RPSN 94,99 % a s dnem splatnosti 25. den v měsíci. Odměna za poskytnutí každého revolvingu činí 19 369 Kč a předpokládaná výše RPSN za poskytnutí úvěru činí 78,96 %. Smlouva je datována a podepsána žalovanou.

6. Smluvními ujednáními smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností [Jméno žalobkyně]., [Anonymizováno], že tyto obchodní podmínky nejsou žalovanou podepsány, jsou psány drobným písmem, obsahují základní ustanovení, kdy smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností upravují vzájemná práva a povinnosti poskytovatele úvěru uvedené společnosti a příjemce úvěru, tj. fyzické osoby uvedené v bodě 2 smlouvy o revolvingovém úvěru. Smluvní ujednání tvoří nedílnou součást smlouvy o úvěru uzavírané mezi věřitelem a dlužníkem. Právní vztahy smlouvy o revolvingovém úvěru výslovně neupravené se řídí dle dohody účastníků smluvního vztahu ustanoveními obchodního zákoníku. Revolvingovým úvěrem se míní poskytnutí peněžních prostředků věřitelem ve prospěch klienta za účelem financování jeho finančních potřeb až do maximální výše úvěru sjednaného ve smlouvě o úvěru a případně poskytování revolvingů za podmínek stanovených čl. 4 smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru se věřitel zavazuje na žádost klienta a za splnění podmínek stanovených smlouvě o úvěru a smlouvě o revolvingovém úvěru poskytnout klientovi peněžní prostředky, a to do sjednané maximální výše úvěru či do výše úvěru akceptované věřitelem v souladu s bonitou klienta a při respektování kritérií úvěrové obezřetnosti a opatrnosti. Návrh smlouvy o revolvingovém úvěru předkládá věřitel vůči dlužníkům přímo, a to tak, že jim jej osobně předloží. Po řádném prověření klienta dojde k akceptaci tohoto návrhu. Za poskytnutí úvěru se klient zavazuje zaplatit věřiteli sjednanou výši SOU. Článek 13 pak stanoví sankce, kdy v případě prodlení klienta s úhradou splátky úvěru nebo její části o více než 15 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky, v případě prodlení 30 dní je oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky, přičemž smluvní pokuta je splatná do 10 dnů ode dne vystavení penalizační faktury na úhradu smluvní pokuty, nebude-li na základě písemné dohody smluvních stran sjednána lhůta pro zaplacení jiná. Zaplacení této smluvní pokuty nezaniká věřiteli nárok na náhradu škody.

7. Dodatkem ke smlouvě o revolvingovém úvěru číslo [hodnota], že tímto dodatkem uzavírají smluvní strany dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru číslo [hodnota] s tím, že výše revolvingového úvěru k vyplacení činí 17 000 Kč, datum první splátky 25. 1. 2011, počet splátek 36, RPSN úvěru činí 116,2 %, smluvní odměna činí 30 232 Kč a výše úvěru celkem 47 232 Kč.

8. Splátkovým kalendářem ke smlouvě o revolvingovém úvěru číslo [hodnota] ze dne 3. 12. 2010, že sjednáno bylo 36 splátek, první splátka je splatná 25. 1. 2011, poslední 36. splátka je splatná 25. 12. 2013, výše měsíční splátky činí 1 312 Kč. Dále jsou stanoveny parametry revolvingového úvěru, kdy výše úvěru činí 47 232 Kč, částka k vyplacení 17 000 Kč, smluvní odměna 30 232 Kč, RPSN úvěru 116,2 %, maximální výše úvěru pro revolving činí 55 104 Kč, výše splátky po provedení revolvingu činí 1 312 Kč, smluvní odměna za poskytnutí každého revolvingu činí 21 097 Kč, předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu činí 106,5 %.

9. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne 3. 12. 2010, že uvedeného dne na vrub účtu žalované bylo připsáno -17 000 Kč.

10. Kartou klienta, a to interním dokladem, že tato karta klienta je vedená na jméno žalované, výše úvěru činí 47 232 Kč, poskytnutá částka 17 000 Kč, smlouva je podepsána dne 23. 11. 2010, výše odměny úvěru činí 30 232 Kč, žádost byla podána dne 23. 11. 2010. K vyplacení úvěru došlo dne 3. 12. 2010, splaceno bylo 14 332,42 Kč, zbývá doplatit – NH 32 899,58 Kč, zbývá doplatit celkem 131 025,16 Kč. Datum posledního příkazu k inkasu byl dne 9. 1. 2025. Žalovaná je zaměstnána u společnosti [právnická osoba]

11. Fakturou číslo [hodnota] ze dne 27. 3. 2011, že tuto fakturu vystavila žalobkyně žalované na částku 23 720 Kč představující smluvní pokutu na základě smlouvy o úvěru za období od 20. 2. 11. do 14. 3. 2011 ve výši 104,96 Kč představující 8 % z výše splátky a dále smluvní pokutu ve výši 50 % z výše půjčky za období od 27. 3. 2011 ve výši 23 616 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky s datem vystavení 27. 3. 2011, s datem splatnosti 6. 4. 2011.

12. Fakturou číslo [hodnota] ze dne 25. 2. 2011, že žalobkyně vystavila žalované fakturu, kde jí fakturuje smluvní pokutu na základě smlouvy o úvěru ve výši 8 % z výše splátky za období od 25. 1. 2011 do 10. 2. 2011 za jednu splátku ve výši 104,96 Kč a 13 % z výše splátky za období od 10. 2. 2011 do 25. 2. 2011 za prodlení s jednou splátkou ve výši 170,56 Kč. Splatnost celkové částky ve výši 275 Kč byla stanovena na 7. 3. 2011. Přehledem smlouvy číslo [hodnota], že dne 3. 12. 2010 byla vyplacena částka -17 000 Kč a dne 31. 5. 2021 uhrazena částka 14 332,42 Kč.

13. Předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2025, že touto výzvou právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě dlužné částky ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo [hodnota] v celkové výši 17 000 Kč na jistině ke dni 14. 1. 2025, dále pak požaduje úrok ve výši 12,99 % p.a. od 1. 5. 2021 do zaplacení. Celkem tedy klient dluží částku 17 379 Kč představující i smluvní pokutu ve výši 379 Kč a současně požaduje zákonný úrok z prodlení od 1. 6. 2021 do zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k úhradě nejpozději do 7 dnů od odeslání této výzvy.

14. Poštovním podacím archem ze dne 17. 1. 2025, že právní zástupce žalobkyně odeslal doporučenou zásilku na adresu žalované.

15. Dodejkou s datem převzetí zásilky 7. 12. 2010, že uvedeného dne převzala žalovaná doporučenou zásilku.

16. Periodickým výpisem účtu číslo [č. účtu] vzal soud za prokázáno, že konečný zůstatek ke dni 25. 9. 2010 činil 66,76 Kč, jedná se o výpis z účtu, který je veden na žalovanou. Dne 19. 10. 2010 obdržela žalovaná od úřadu práce částku 8 746 Kč a dne 20. 10. 2010 obdržela od společnosti [právnická osoba], částku 12 888 Kč.

17. Příkazem k povolení inkasa ze dne 18. 11. 2010, že bylo zřízeno inkaso z čísla účtu plátce [č. účtu] u majitele účtu, a to žalované ve prospěch příjemce platby číslo účtu [č. účtu] ve výši 1 323 Kč.

18. Z příkazu ke zřízení/zrušení/změny povolení inkasa soud neučinil žádný závěr pro nečitelnost této listiny.

19. Usnesením Okresního soudu v [adresa] – pobočka [adresa] čj. [spisová značka] ze dne 7. 1. 2025, jenž nabyl právní moci dne 30. 1. 2025, že okresní soud svým usnesením exekuci nařízenou dne 6. 10. 2011, usnesením Okresního soudu v [adresa] – pobočky v Havířově čj. [spisová značka] zastavil. Okresní soud v [adresa] – pobočka v Havířově, vydal k návrhu oprávněné obchodní korporace enunciátu tohoto rozhodnutí specifikované v usnesení, kterým byla na podkladě vykonatelného rozhodčího nálezu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 7. 6. 2011 čj. [spisová značka] nařízena k uspokojení pohledávky ve výši 71 227 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 8. 4. 2001 a náklady předcházejícího řízení, nařízena exekuce na majetek povinné, jejímž provedením byl pověřen navržený soudní exekutor. Podáním ze dne 20. 8. 2024 navrhla povinná zastavení exekuce s tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž součástí byla i rozhodčí smlouva. V rozhodčí smlouvě bylo ujednáno, že případné spory ze smlouvy budou rozhodovány v rozhodčím řízení. Soud dospěl k závěru, že přiznání práva na plnění za stavu, kdy v dané věci úroky z poskytnuté částky 17 000 Kč ve výši 84,65 % představují téměř šestinásobek (5,90) zjištěné horní hranice obvyklé úrokové míry musí být považováno za zásadní vadu exekučního titulu, nehledě na další ujednání obsažená ve smluvních podmínkách týkající se možností ukončení této zcela nevýhodné spotřebitelské smlouvy. Z tohoto důvodu je zřejmé, že by výkonem takovéto rozhodnutí došlo k zjevné nespravedlnosti. Dovodil-li totiž Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka], kdy dohodnutá výše úroku představila téměř čtyřnásobek obvyklé úrokové míry, že již šlo o ujednání v rozporu s dobrými mravy, tedy ze zákona neplatné, pak je zcela nepochybné, že o to více musí být v rozporu s dobrými mravy shledání situace, v níž rozhodce přiznal předmětným rozhodčím nálezem oprávněné právo na úroky, mj. ve výši dosahující téměř šestinásobku horní hranice obvyklé úrokové míry. Pokud jde o samotná sankční ujednání, tedy sjednané smluvní pokuty, pak i zde zcela evidentní, že v tomto směru byla smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru v neprospěch povinné značně nevyvážená. V dané věci není na místě poskytovat právní ochranu oprávněné jako věřitelce, která v souvislosti s půjčkou peněžních prostředků evidentně poškozuje práva svých klientů nepřiměřenými smluvními ujednáními, které jsou v rozporu s dobrými mravy, v důsledku čehož způsobují absolutní neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru a s ohledem na její obsah ji nepochybně významnou pro hodnocení i na ni navazující rozhodčí smlouvy. Soud má za to, že obě je nutno hodnotit ve vzájemných souvislostech a soud je s ohledem na vše shora uvedené hodnotí obojí ve svém celku v rozporu s dobrými mravy, respektive se zákonnými principy ochrany spotřebitele coby slabší strany. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem nemohl [tituly před jménem] [jméno FO] být v nalézacím řízení vybaven pravomocí projednání a rozhodnutí sporu mezi oprávněnou a povinnou, v důsledku čehož nemůže být ani předmětný rozhodčí nález způsobeným exekučním titulem, na jehož podkladě by bylo možné jím navrženou exekuci vést. Trpí-li tedy exekuční titul již od samého počátku nedostatkem vykonatelnosti, jsou dány důvody pro zastavení exekuce souladu s ustanovením § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nebylo-li vůči povinné možné exekuci vůbec provádět, nemohla ani jakkoliv v průběhu tohoto exekučního řízení v žádném případě následně dojít, a to právě z důvodu vzhledem k nepřípustnosti exekuce k získání finančních prostředků uspokojování věřitelkou vymáhané pohledávky zákonem aprobovaným způsobem a má-li být na základě platné právní úpravy rozhodnuto podle toho, z jakého důvodu k zastavení exekuce došlo, musí jít především o posouzení, zda se oprávněná před nařízením exekuce nebo při jejím provádění nedopustila procesního zavinění. Dále soud dovozuje, že oprávněná musí z procesního hlediska nést odpovědnost za zastavení této exekuce, byla-li to právě ona, kdo v dané věci podklady pro uzavření rozhodčí smlouvy připravovala a vedení exekuce na základě exekučního titulu vydaného rozhodcem, který k tomu neměl pravomoc, také inicioval. 20. [Anonymizováno] nálezem ze dne 7. 6. 2011 čj. [spisová značka], že tento rozhodčí nález vydal rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci žalobkyně [Jméno žalobkyně]., proti žalované [Jméno žalované] o zaplacení částky 71 227 Kč s příslušenstvím a zavázal žalovanou k povinnosti uhradit částku 71 227 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně ode dne 8. 4. 2011 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu a dále k povinnosti uhradit žalobci částku 1 100 Kč, jakožto náklady řízení. Předmětný rozhodčí nález byl vydán ve věci revolvingového úvěru číslo [hodnota] ze dne 23. 11. 2010, na základě, kterého byl poskytnut úvěr ve výši 47 232 Kč. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 47 232 Kč, smluvní pokuty ve výši 23 616 Kč a neuhrazené penalizační faktury ve výši 379 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 7. 2011.

21. Fotokopií občanského průkazu, že na tomto občanském průkazu je fotografie žalované s uvedením jejich iniciál, včetně rodného čísla a čísla občanského průkazu 112002713.

22. Hodnocením klienta ze dne 24. 11. 2010, že se jedná o listinu vyhotovenou společností žalobkyně podepsanou žalovanou, kdy hodnocení se vztahuje ke smlouvě číslo [hodnota], částka k vyplacení 20 000 Kč s měsíční splatností splátek po 1 323 Kč, s celkovým počtem splátek 36. Smluvní odměna činí 27 628 Kč, maximální výše úvěru činí 47 628 Kč. Jedná se o souběh se smlouvou číslo [hodnota]. Mezi příjmy je uveden pravidelný čistý měsíční příjem klienta 3 800 Kč + 12 776 Kč, pravidelný čistý měsíční příjem manžela - zde je uvedena částka 23 962 Kč a částka 25 922 Kč, ostatní příjmy, výživné, sociální dávky - zde je uvedena částka 12 007 Kč, 3 746 Kč a 4 400 Kč, pravidelné výdaje manželky činí 3 800 Kč, u dětí 6 000 Kč, další splátky úvěru 560 Kč, nájemné, inkaso, doprava, ostatní činí 15 000 Kč + 1 500 Kč, celkové výdaje 14 350 Kč, jako volné zdroje je uvedena částka 9 612 Kč a částka 11 372 Kč, koeficient volných zdrojů je uvedeno 7,7 a 8,74. Mezi doklady klienta je kopie občanského průkazu, potvrzení od zaměstnavatele, doklady o dalších příjmech, výpis bankovního účtu. Dále jsou uvedeny osobní iniciále žalované, která je zaměstnána u zaměstnavatele [právnická osoba], od 7. 7. 2010, je rozvedená, vyučena, bydlí v pronajatém bytě. Uvedené hodnocení klienta je žalovanou podepsána. Žalovaná byla doporučena.

23. Výpisem záznamu z registru SOLUS ze dne 24. 11. 2010, že žalovaná je zde bez záznamu.

24. Potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu, a to společnosti [právnická osoba], ze dne 4. 11. 2010, že průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce činí 12 746 Kč a za měsíc 12 888 Kč. Pracovní poměr je uzavřen na dobu určitou do 31. 12. 2010. Součástí jsou výplatní pásky za měsíc srpen 2010, kdy k výplatě byla vyplacena částka 12 604 Kč a výplatní páska za měsíc září 2010, kdy k výplatě byla vyplacena částka 12 888 Kč.

25. Sdělením o změně výše přídavku na dítě ze dne 14. 1. 2010, že uvedené sdělení vydal Úřad práce v [adresa], odbor státní sociální politiky, kdy se přídavek na dítě Karolínu, narozenou 18. 6. 2008, snižuje z částky 550 Kč na 500 Kč od 1. 1. 2010 a příspěvek na Veroniku, narozenou 23. 1. 1993, se snižuje ze 750 Kč na 700 Kč od 1. 1. 2010, rodičovský příspěvek na dítě Karolinu, narozenou 18. 6. 2008, se od 1. 4. 2010 snižuje z částky 7 600 Kč na částku 3 800 Kč, ode dne 1. 7. 2010 do 30. 6. 2011 byl žalované přiznal sociální příspěvek ve výši 3 746 Kč.

26. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] – pobočka v Havířově čj. [spisová značka] byla stanovena vyživovací povinnost na nezletilou [Anonymizováno] od 1. 2. 2008 na částku 1 800 Kč a počínaje dnem 1. 9. 2008 na částku 2 200 Kč a pro Veroniku byla zvýšena na částku 1 400 Kč počínaje dnem 1. 2. 2008 a počínaje dnem 1. 9. 2008 na částku 2 200 Kč.

27. Dopisem ze dne 27. 3. 2011, že žalobkyně prohlásila předmětný úvěrový produkt za okamžitě splatný s tím, že požaduje okamžitou úhradu částky ve výši 71 227 Kč, a to nejpozději do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení, tato částka představuje zbývající dlužné splátky dle splátkového kalendáře ve výši 47 232 Kč, neuhrazené penalizační faktury ve výši 379 Kč a smluvní pokutu ve výši 50 % z výše půjčky/úvěru (splatnost dne 6. 4. 2011) ve výši 71 227 Kč.

28. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Mezi účastníky řízení byla dne 23. 11. 2010 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo [hodnota]. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč oproti závazku žalované úvěr řádně splácet s výší splátky 1 323 Kč a uhradit smluvní odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 27 628 Kč. Maximální výše úvěru tedy činila 47 628 Kč, předpokládaná výše RPSN činila 94,99 %, odměna za poskytnutí každého dalšího revolvingu činila 19 369 Kč s předpokládanou výší RPSN za poskytnutí úvěru ve výši 78,90 %. Dodatkem ze dne 3. 12. 2010 si smluvní strany sjednaly výši revolvingového úvěru k vyplacení, a to ve výši 17 000 Kč s datem první splátky 25. 1. 2011, s celkovým počtem splátek 36 a výší RPSN 116,2 %, smluvní odměna činila 30 232 Kč a celková výše úvěru činila 47 232 Kč. Součástí této smlouvy byl splátkový kalendář. Žalobkyně v řízení prokázala, že vyplatila dne 3. 12. 2010 žalované úvěr ve výši 17 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala majetkové poměry žalované, která byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba], přičemž v říjnu 2010 obdržela žalovaná od úřadu práce částku 8 746 Kč a od zaměstnavatele částku 12 888 Kč, další splátka úvěru byla ve výši 560 Kč, byla prověřena výše příspěvku na dítě, další tvrzené příjmy a výdaje žalované ověřeny nebyly, zejména pak výdaje spojené s bydlením. Dopisem ze dne 27. 3. 2011 došlo k zesplatnění úvěru pro neplnění platebních povinností žalované. Dne 7. 6. 2011 byl vydán rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO] rozhodčí nález čj. [spisová značka], ve kterém byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 71 227 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ode dne 8. 4. 2011 do zaplacení včetně nákladů řízení. Dlužná částka se skládala z jistiny ve výši 47 232 Kč, smluvní pokuty ve výši 23 616 Kč a neuhrazené penalizační faktury ve výši 379 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 7. 2011. Na základě tohoto rozhodčího nálezu soud nařídil exekuci na majetek povinné usnesením vydaným Okresním soudem v [adresa] – pobočka [adresa] dne 6. 10. 2011, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 9. 11. 2011. Uvedené exekuční řízení pak bylo usnesením téhož soudu č.j. [spisová značka] ze dne 7. 1. 2025 pravomocně zastaveno k návrhu povinné ze dne 20. 8. 2024. V odůvodnění usnesení soud dospěl k závěru, že přiznání práva na plnění za stavu, kdy v dané věci úroky z poskytnuté částky 17 000 Kč ve výši 84,65 % představují téměř šestinásobek (5,90) zjištěné horní hranice obvyklé úrokové míry musí být považováno za zásadní vadu exekučního titulu, nehledě na další ujednání obsažená ve smluvních podmínkách týkající se možností ukončení této zcela nevýhodné spotřebitelské smlouvy. Z tohoto důvodu je zřejmé, že by výkonem takovéto rozhodnutí došlo k zjevné nespravedlnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Pokud jde o samotná sankční ujednání, tedy sjednané smluvní pokuty, uzavřel soud v daném usnesení, že je pak i zde zcela evidentní, že v tomto směru byla smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru v neprospěch povinné značně nevyvážená. Soud učinil závěr, že ujednání o úrocích i smluvních pokutách je nutno hodnotit ve vzájemných souvislostech a soud je ve svém celku vyhodnotil jako v rozporu s dobrými mravy, respektive se zákonnými principy ochrany spotřebitele coby slabší strany. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem nemohl [tituly před jménem] [jméno FO] být v nalézacím řízení vybaven pravomocí projednání a rozhodnutí sporu mezi oprávněnou a povinnou, v důsledku čehož nemůže být ani předmětný rozhodčí nález způsobeným exekučním titulem, na jehož podkladě by bylo možné jím navrženou exekuci vést. Trpí-li tedy exekuční titul již od samého počátku nedostatkem vykonatelnosti, jsou dány důvody pro zastavení exekuce souladu s ustanovením § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 30. 1. 2025. Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila na předmětný úvěr částku ve výši 14 332,42 Kč.

29. Podle § 497 obchodního zákoníku účinného do 1. 1. 2014 se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně. Soud věc právně posuzoval dle ustanovení obchodního zákoníku účinného do 1. 1. 2014, v souladu s ust. § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku, a to dle ust. § 261 odst. 3 písm. d), když se tímto zákoníkem řídí závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu, tj. zda jsou oba podnikateli či nikoliv. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru dne 23. 11. 2010 č. [hodnota], na základě, které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 17 000 Kč, který se zavázala uhradit 36 měsíčními splátkami po 1 312 Kč počínaje lednem 2011, tedy celkem se zavázala uhradit částku ve výši 47 232 Kč. Smluvní odměna mezi účastníky řízení byla sjednána ve výši 30 232 Kč. V předmětné věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda poplatek sjednaný ve výši 30 232 Kč není nepřiměřeně vysoký a tudíž v rozporu s dobrými mravy. Zde soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 24. 1. 2007, ve kterém se uvádí, kdy soud může s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na § 3 odst. 1 obč.z. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem a určitým vodítkem zde může být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. V rozsudku ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. [spisová značka], vyslovil Nejvyšší soud názor, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. I když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková sjednaná výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, resp. že činila-li v jejím posuzovaném případě úroková míra úvěru poskytovaných bankami v době uzavření smluv 9 až 15,5% ročně, pak dohodnutá výše úroků ve výši 60% ročně podstatně (téměř čtyřnásobně) horní hranici této obvyklé úrokové míry přesahovala, je za takto zjištěného stavu vůči věci odůvodněn také právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a tady ve smyslu ustanovení paragrafu 39 obč. zák. neplatné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Soud tedy zjišťoval, zda úroky sjednané v předmětné smlouvě jsou přiměřené, či zda jejich výše přesahuje míru přiměřenosti, a tedy zda odporuje dobrým mravům. Dle veřejně dostupných informací na stránkách www.finance.cz bylo zjištěno, že v případě úvěru poskytnutého ve výši 17 000 Kč činí při 36 měsíčních splátkách po 1 312 Kč úroková sazba 84,65% p.a. Dle databáze České národní banky ARAD, dostupné na www.cnb.cz byla v listopadu 2010 úroková míra úvěru z kontokorentů a revolvingových úvěrů ve výši 14,33% ročně. S ohledem na shora uvedené, kdy sjednaný úrok ve výši 84,66 % ročně při poskytnutí úvěru ve výši 17 000 Kč přesahuje téměř šestkrát (5,90) zjištěnou horní hranici obvyklé úrokové míry, tudíž jde o ujednání v rozporu s dobrými mravy a tedy je ze zákona neplatné (§ 39 obč. zák.). Pokud se týče vznesené námitky promlčení, tuto soud vyhodnotil jako nedůvodnou. Čtyřletá promlčecí doba uvedená v ust. § 397 obch. zák. ohledně nároku uplatněného žalobou tedy počala běžet dne 28. 3. 2011, tedy den následující po zesplatnění předmětné pohledávky. Vzhledem ke skutečnosti, že dne 8. 4. 2011 bylo na základě rozhodčí žaloby podané žalobkyní zahájeno rozhodčí řízení o tomtéž nároku, bylo třeba se zabývat otázkou, zda a jaký vliv na běh promlčecí doby mělo rozhodčí řízení, které o pohledávce uplatněné žalobkyní v žalobě probíhalo před rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO] a skončilo vydáním rozhodčího nálezu dne 7. 6. 2011, sp. zn. [spisová značka]. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla vedena exekuce, která byla usnesením Okresního soudu v [adresa]-pobočka [adresa] pod č.j. [spisová značka] zastavena v souladu s ustanovením § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Vydaný rozhodčí nález byl shledán nezpůsobilým exekučním titulem. Exekuční soud konstatoval, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, z čehož exekuční soud dovodil i neplatnost rozhodčí smlouvy, a tudíž nedostatek pravomoci rozhodce věc projednat a rozhodnout, s čím se v dané věci soud ztotožňuje. Neplatnost úvěrové smlouvy pak má za následek neplatnost na ni navázané smlouvy rozhodčí, což vede k absenci pravomoci rozhodce vydat podkladový exekuční titul. Rozhodčí nález byl tudíž vydán subjektem, který neměl pravomoc k jeho vydání a tento je od počátku nezpůsobilý, respektive nicotný, na jehož základě nelze vést exekuci. Exekuční řízení pak bylo pravomocně zastaveno dne 30. 1. 2025. Dle § 16 zák.č. 216/1994 sbírky o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů je třeba ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce podat návrh na vymožení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru soudní cestou, čímž jsou pak zachovány účinky podané žaloby u rozhodce a pohledávka tak není promlčena. Vzhledem k tomu, že usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 30. 1. 2025 a žaloba u zdejšího soudu byla podána dne 29. 1. 2025 byly účinky podané žaloby zachovány. Promlčecí doba plynula pouze ode dne následujícího po zesplatnění, to je ode dne 28. 3. 2011 do dne podání návrhu oprávněné osoby na zahájení rozhodčího řízení, to je do dne 8. 4. 2011, tudíž nárok není promlčen, když zahájením rozhodčího řízení došlo ke stavění běhu promlčecí doby, a tato opětovně začala běžet ode dne následujícího po právní moci usnesení č.j. [spisová značka], to je od 1. 2. 2025. Námitka promlčení tudíž není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela částku 17 000 Kč a uhradila částku 14 332,42 Kč a k úhradě tedy zbývá částka 2 667,58 Kč představující bezdůvodné obohacení, které získala žalovaná a tento nárok byl přiznán v souladu s ustanovením § 451 o.z. účinného do 31. 12. 2013, kdy soud s ohledem na výši dlužné částky, neumožnil žalované dluh splácet ve splátkách. Ve zbytku soud nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst.2 o.s.ř., když procesně převážně úspěšné žalované v souvislosti s projednávanou věcí prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení