117 C 6/2018-213

Rubrum

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Bc. Hany Stuchlíkové a přísedících Renaty Přenosilové a Marie Suchomelové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o zaplacení 358.264 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 330.175 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 330.175 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá zaplacení dalších 28.089 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28.089 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě, na nákladech řízení částku 25.683 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to na účet zdejšího soudu.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě, na nákladech řízení částku 2.233,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to na účet zdejšího soudu.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě soudní poplatek ve výši 16.509 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 91.056 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 7. 3. 2018 domáhal po žalovaném zaplacení částky 358.264 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslil. Žalobu zdůvodnil zejména tím, na základě pracovní smlouvy ze dne 19. 5. 2014 pro žalovaného vykonával práci řidiče a dne 14. 9. 2016 se mu stal při plnění pracovních povinností pracovní úraz (akutně vzniklý lumboischiadický syndrom vpravo s kořenovou symptomatologií L 5 motoricko zánikovou jako následek herniace a sekvestrace ploténky L 4-5 s kořenovým drážděním L 5 s motoricko-senzitivním postižením). K tomuto pracovnímu úrazu došlo při nakládání zboží ručně vedeným paletovým vozíkem do automobilu u zákazníka žalovaného, kdy žalobce pocítil prasknutí v zádech a bolest do pravé dolní končetiny, náklad již nebyl schopen sám naložit, pokusil se odjet z areálu, ale musel si zavolat rychlou záchrannou službu, hned od tohoto dne byl v pracovní neschopnosti a to až do dne 23. 9. 2017. Pro pracovní úraz žalobce již nadále nemohl vykonávat dosavadní práci, neboť k ní pozbyl zdravotní způsobilost, pracovní poměr ukončil dohodou ke dni 5. 10. 2017. V důsledku pracovního úrazu žalobci vznikla škoda a nemajetková újma, spočívající ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (za měsíce září 2016 až září 2017), dále ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (od 23. 9. 2017 do 5. 10. 2017), účelně vynaložených nákladech spojených s léčením (doplatky za léky, poplatek za lázně a náklady na vypracování znaleckého posudku) a dále bolestné a ztížení společenského uplatnění, celkem tak žalobce požaduje po žalovaném úhradu částky ve výši 358.264 Kč, k jejímuž zaplacení žalovaného vyzval, přesto však tato částka zůstala neuhrazena.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, uvedl, že zranění žalobce ze dne 14. 9. 2016 není pracovním úrazem, tudíž nemůže být provedeno požadované odškodnění. Dále namítal, že žalobce pro žalovaného pracoval na pozici řidiče a jeho povinností bylo motorové vozidlo ke klientovi pouze přistavit, kde klient zajistí naložení zboží svými zaměstnanci do vozidla, v žádném případě povinností žalobce nebylo jakkoliv manipulovat se zbožím klienta či jej do motorového vozidla nakládat, přičemž žalobce byl o svých povinnostech žalovaným pravidelně školený, pokud tedy žalobce vykonával další činnosti (kromě přistavení vozidla), stalo se tak v rozporu s pokyny zaměstnavatele. Dále žalovaný uvedl, že žalobce trpěl na bolesti zad již dříve, a to přinejmenším několik let, z tohoto důvodu se tak v daném případě nejednalo o náhlé porušení zdraví, k němuž došlo na základě krátkodobého a nahodilého působení zevních vlivů. Vzhledem k tomu, že v žalobě zcela absentuje popis tzv. úrazového děje, nelze učinit závěr o tom, že k pracovnímu úrazu došlo, žalovaný trvá na tom, že k pracovnímu úrazu žalobce nedošlo, ani dojít nemohlo, a pokud tak žalobce pocítil zdravotní komplikace, které si vyžádaly delší léčení, stalo se tak pouze v důsledku obecné manifestace již dřívějších zdravotních komplikací žalobce (bolest meziobratlové ploténky a její následné vyhřeznutí), kterým mohl žalobce jednoduše předejít tím, že namísto toho, aby v osudný den nastoupil do zaměstnání, navštívil svého obvodního lékaře. Dle žalovaného zranění žalobce nelze kvalifikovat jako pracovní úraz, neboť toto zranění neodpovídá zákonné definici pracovního úrazu. V daném případě zcela absentuje úrazový děj a příčinná souvislost. Žalobce již před svým zraněním trpěl středně těžkým poškozením svého zdraví. Zdravotní potíže žalobce byly chronického charakteru a bylo otázkou času, kdy žalobce bude muset podstoupit případný operativní zákrok (vyhřezlá meziobratlová ploténka). V daném případě se jednalo o obecnou manifestaci již dřívějších zdravotních potíží žalobce, které si přivodil svým počínáním celé roky před osudným dnem 14. 9. 2016. Dále žalovaný namítal, že má za to, že jsou zde dány liberační důvody, pro které se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti zcela nebo zčásti, neboť žalobce porušil přepisy a pokyny o bezpečnosti práce a o ochraně zdraví, ačkoliv byl s nimi seznámen a toto bylo vyžadováno a kontrolováno – žalobce si počínal v rozporu s pokyny zaměstnavatele, neboť v rozporu s pokyny zaměstnavatele manipuloval s nákladem za účelem jeho naložení do motorového vozidla, a dále, že si počínal vědomě lehkomyslně a neopatrně, neboť vědom si svých chronických zdravotních potíží s bolestmi zad, jednal nedbale až hazardně se svým zdravím, jelikož mu muselo být zřejmé, že v důsledku zvýšené námahy si zhorší svůj zdravotní stav.

3. Z provedeného dokazování po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění: -) ze zprávy o ambulantním vyšetření ze dne 14. 9. 2016 a ze záznamu o výjezdu ZZS, že žalobce byl vyšetřen před přijetím do [nemocnice], s tím žalobce nakládal 300 kg na paletový vozík, křuplo mu v zádech, zavolal si RZP, jako závěr je zprávě uvedeno akutní diskogenní LI sd dx L5; -) z posudku o zdravotní způsobilosti žalobce, že dne 4. 10. 2017 byl žalobce uznán zdravotně nezpůsobilý pro výkon práce řidič; -) z dohody o ukončení pracovního poměru, že dne 4. 10. 2017 žalobce se žalovaným uzavřel dohodu, jíž skončil jeho pracovní poměr u žalovaného ke dni 5. 10. 2017, a z dodatku k této dohodě, že důvod ukončení pracovního poměru žalobce bylo pozbytí pracovní způsobilosti; -) ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], že ohodnotil bolestné, jež žalobce vytrpěl v souvislosti se zraněním ze dne 14. 9. 2016, částkou 50.000 Kč a ztížení společenského uplatnění částkou 180.000 Kč, přičemž znalec uvedl, že žalobce utrpěl herniaci a sekvestraci ploténky L 4-5 s iritací kořenu L 5 vpravo, došlo k silné bolesti a následně i senzomotorickému deficitu PDK, pro tento stav byl akutně operován, přes provedenou operaci a dlouhodobou i lázeňskou léčbu má poškozený trvalé následky, především peroneální paresu PDK, pro tento nález má invaliditu I. stupně, nemůže vykonávat svou dosavadní práci, je výrazně omezen i v aktivitách všedního dne; -) z potvrzení o vyplacených dávka nemocenského pojištění, že žalobci bylo vyplaceno celkem 105.051 Kč (za měsíc září 2016 bylo vyplaceno 873 Kč, za měsíce říjen, prosinec roku 2016, leden, březen, květen, červenec a srpen 2017 po 9.021 Kč, za měsíce, listopad 2016, duben a červen 2017 po 8.730 Kč, za únor 2017 bylo vyplaceno 8.148 Kč a za září 2017 částka 6.693 Kč); -) z výpisu z účtu žalobce, že mu byla z ÚP vyplacena dne 14. 12. 2017 částka 6.035 Kč; -) z faktury ze dne 14. 2. 2017, že [obec] žalobci vystavily fakturu na částku 3.500 Kč jako zálohu za pobyt; -) z účtenek z lékárny, že za medikamenty bylo zaplaceno 210 Kč (Novalgin), 198 Kč (Novalgin) a 464 Kč (Milgamma a Magnosolv); -) z vyúčtování znalečného, že žalobce za znalecký posudek vypracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] zaplatil částku 8.000 Kč, což doložil i dokladem o vkladu hotovosti; -) z rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 9. 2017, že žalobci byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 6.745 Kč; -) z výplatních pásek žalobce za období duben až červen 2016, že v měsíci dubnu 2016 měl žalobce hrubou mzdu ve výši 15.006 Kč, přičemž odpracoval 160 hodin, v měsíci květnu 2016 měl žalobce hrubou mzdu ve výši 15.148 Kč, přičemž odpracoval 136 hodin, a v měsíci červnu 2016 měl žalobce hrubou mzdu ve výši 15.320 Kč, přičemž odpracoval 176 hodin; -) z rozhodnutí komise o zranění zaměstnance ze dne 30. 9. 2016, že komise na základě výpovědi žalobce, místního šetření, výpovědi spolupracovníku, konzultace s Oblastním inspektorátem práce, s pojišťovnou a s lékařem došla ke zjištění, že zranění žalobce ze dne 14. 9. 2016 není pracovním úrazem; -) z pracovní smlouvy, že dne 19. 5. 2014 uzavřel žalobce s žalovaným pracovní smlouvu, na jejím základě vykonával pro žalovaného práci řidiče; -) ze zápisu o úrazu ze dne 14. 9. 2016, že žalovaný tohoto dne utrpěl úraz, k němuž dle vyjádření žalobce„ došlo po přejetí paletového ručně vedeného vozíku (vozík tažen za sebou) z rampy na nákladní auto se za ručně vedeným pal. vozíkem přetočil čelem k nákladu z důvodu k bezpečnému zastavení a umístění nákladu paletovým vozíkem a v ten moment přetočení čelem k nákladu najednou křupnutí a bolest v zádech, ocitl se na všech čtyřech končetinách,“ dle vyjádření svědků během nakládky nedošlo k pádu, přiražení, naražení ani jinému porušení bezpečnosti práce, k úrazu došlo při chůzi a následném přetočení; -) z oznámení pracovního úrazu, že dne 26. 9. 2016 oznámil žalobce žalovanému, že se mu stal úraz, přičemž úrazový děj je popsán shodně jako v zápisu o úrazu ze dne 14. 9. 2016; -) z listiny ze dne 16. 9. 2016, že [příjmení] [příjmení] uvedl, že žalobce si dlouhodobě stěžoval na bolesti zad; -) z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], že tato dne 22. 8. 2018 čestně prohlásila, že byla s žalovaným zaměstnána od srpna 2013 do září 2014 u bratra žalobce, a že si žalobce v tomto období opakovaně stěžoval na bolesti zad; -) z výpovědi žalobce, že dne 14. 9. 2016 přijel na nakládku zboží do [právnická osoba], kde mu skladník zpočátku pomáhal nakládat zboží, nakládali ho společně, ale pak k rampě přijela další auta, to už mu skladník nepomáhal, jen rozdělil zboží a žalobce si už zboží do auta nakládal sám, naložil asi 2/3 a pak, když měl naloženy krabice papírenského zboží, táhl vozík a v tahu se otočil a cítil lupnutí – prasknutí v zádech, ke zranění došlo v okamžiku, kdy vozík pořád táhl, přenesl váhu jenom na jednu ruku, stalo se to v tahu při přetočení tělem, dále už nebyl schopen nakládat, přišel skladník, který nakládku zboží dokončil, poté se pokusil s autem odjet aspoň na firmu, ale nemohl pořádně řídit, proto si zavolal záchrannou službu, která ho převezla do nemocnice; dále uvedl, že nikdy dřív neměl problémy se zády, nikdy se s nimi neléčil, pouze třeba když celý den pracoval v lese, tak ho druhý den záda bolela, ale bylo to jenom nadměrnou fyzickou zátěží a druhý den byl v pořádku, neví, proč je uvedena informace o tom, že má problémy se zády, ale když přijela záchranka, zpanikařil a neví, co jim říkal; dále vypověděl, že v den, kdy došlo k úrazu, se při nástupu do práce cítil zdráv a až do úrazu to byl naprosto běžný den; dále uvedl, že jeho běžná činnost bylo přistavit vozidlo, naložit a zabezpečit náklad a odvézt náklad na určené místo; -) z výpovědi žalovaného, že povinností řidiče je přistavit auto k nakládce a vykládce a umožnit ji, že řidiči v jeho společnosti jsou pravidelně školeni, ví, že se mají řídit pravidly, které jsou platné v daném objektu, ve kterém se nachází, což ve [právnická osoba] znamená, že mají přistavit auto k nakládce, ale tato společnost má vlastní skladníky, řidiči nejsou povinni zboží nakládat, ale protože do této společnosti jezdí obden, nemůže jim žalovaný zabránit, aby skladníkům pomohli, v předmětný den žalobce neměl nakládat zboží, ale neměl to ani zakázáno; -) z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že pracoval ve [právnická osoba] jako skladník, že dne 14. 9. 2016 přijel žalobce na rampu, začali nakládat, přivezl první paletu, šel pro druhou, a když se vrátil tak našel žalobce na zemi, jak se snažil vstát, ale co se mu stalo, neviděl; dále popsal, že v práci to fungovalo buď tak, že někteří řidiči si chtěli zboží do auta nakládat sami, nebo tak že jim to nakládali skladníci, v tomto případě si to žalobce nakládal sám, svědek mu přivezl zboží na paleťáku a to mu tam nechal a šel pro další; dále svědek uvedl, že ve společnosti nemají žádná konkrétní pravidla ohledně nakládání aut, některá nakládali skladníci, některá si nakládali řidiči sami, vždy šlo o dohodu, i ostatní řidiči od žalovaného se někdy podíleli na nakládání aut, někdy pomáhali i ostatní řidiči od stejného zaměstnavatele, uvedl, že si není vědom toho, že by u jeho zaměstnavatele bylo zakázáno, aby si řidiči sami nakládali náklad, stejně tak neví, že by ostatní řidiči někdy říkali, že mají zakázáno sami nakládat, i ostatní řidiči od žalovaného takto postupovali, někdy si nakládali sami, někdy ne, praxe byla taková, že když řidič spěchal, tak mu např. jen připravil zboží a on si ho tam nakládal sám nebo mu pomáhal, vždycky záleželo na domluvě a na konkrétních okolnostech, ani si svědek není vědom, že by u [právnická osoba] byl nějaký vnitřní skladový řád, či nějaká jiná směrnice zaměstnavatele, spíše myslí, že ne, pokyny k práci, které dostal, se týkali spíše toho, jak zboží nakládat, aby se všechno vešlo, než že by mu někdo říkal, jestli mohou zboží nakládat i řidiči nebo ne; dále uvedl, že si pamatuje, že když žalobce přijel, on byl ve vratech, žalobce vystoupil z auta a nějako se hrbil, tak se ho zeptal, co se děje, na to mu řekl, že ho bolí záda; -) z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že pracoval jako řidič, ale nikdy ne u žalovaného, jezdil také nakládat do [právnická osoba], kde pomáhal s nakládkou skladníkům, aby jim ulehčil práci, že nakládání zboží do auta, se jako řidič aktivně účastnil, spolupracoval se skladníky; -) z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že pracuje jako řidič, k [příjmení] jezdil asi tak do roku 2015, popsal praxi u nakládání zboží tak, že zboží nakládali buď skladníci, nebo řidiči, záleželo vždy na domluvě, jak se to právě komu hodilo; -) z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že pracoval u žalovaného jako řidič asi 3 měsíce před 3 roky a že i on jezdil do [právnická osoba], kde zboží nakládali někdy skladníci, někdy řidiči, podle toho, kdo měl čas; dále uvedl, že si myslí, že u žalovaného nebyl žádný zákaz, aby si řidiči nakládali zboží sami; -) z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], že s žalobcem pracovala u zaměstnavatele [jméno] [celé jméno žalobce], kde žalobce pracoval jako řidič, stěžoval si na bolesti zad, bylo to asi v roce 2015, ale že neví o tom, že by někdy kvůli bolesti zad byl v pracovní neschopnosti, na bolesti zad si jen stěžoval, neměla pocit, že by ho nějako bolest omezovala, žalobce si většinou stěžoval na bolest zad, když jezdil, právě proto se svědkyně divila, když odcházel, že jde dělat zase řidiče; -) z čestných prohlášení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], že všichni čestně prohlásili, že se jako řidiči podíleli na nakládce zboží u [právnická osoba]; -) z fotografie zafixování zboží, je patrno, jak je zboží na nákladním autě zafixováno; -) z dopisu Krajské hygienické stanice kraje [obec] ze dne 21. 7. 2017, že hygienická stanice akceptovala zařazení prací ([celé jméno žalovaného] Autodoprava, [obec a číslo], [obec], řidič – z hlediska fyzické zátěže) do kategorie druhé; -) z protokolu o kontrole, že dne 25. 8. 2017 proběhla u žalovaného kontrola Krajskou hygienickou stanicí kraje [obec], s tím, že bylo zjištěno, že u žalovaného jsou zaměstnání 4 řidiči, jež jsou zařazeni do kategorie druhé z hlediska fyzické zátěže, dále administrativní pracovnice a sám žalovaný, kteří jsou zařazeni do kategorie první, a že preventivní lékařské prohlídky probíhají pravidelně červen, srpen 2017; -) z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že všichni četně prohlásili, že byli školeni a průběžně informováni o bezpečnosti práce u zákazníků; -) z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, že žalobce byl od 14. 9. 2016 uznán dočasně práce neschopný, toto rozhodnutí vydala [nemocnice], přičemž zde není zaškrtnuto, že by se mělo jednat o pracovní úraz; -) ze zprávy [obec] průmyslové pojišťovny, že u žalobce do předmětného úrazu eviduje pouze úkony pro diagnózu celkové lékařské vyšetření; -) z lékařských zpráv vystavených MUDr. [jméno] [příjmení], že u žalobce akutní bolest vznikla při práci - manipulaci s těžkým břemenem při rotaci v L páteři, postižení meziobratlové ploténky s následných klinickým obrazem je v souvislosti s touto činností, jako závěr je zde uveden akutně vzniklý LI syndrom 1.dx s kořenovou symptomatologií L 5 motorická zánikovou 14. 9. 2016 stav po mikrochirurgické sekvestrotomii L5 dx. 17. 9. 2016, po operaci přetrvává LI syndrom 1.dx s kořenovou symptomatologií L5 motorická zánikovou středně těžkou a senzitivní iritační, jako doporučená medikace jsou zde uvedeny Milgamma, Magnosolv a Novalgin; -) z vyjádření MUDr. [jméno] [příjmení], že v roce 2004 a 2007 byla žalobci vystavena několikadenní krátkodobá pracovní neschopnost pro bolesti v bederní páteři, bez kořenového dráždění, jinak se žalobce dle jeho zdravotní dokumentace se zády neléčil; -) z propouštěcí zprávy, že se žalobce podrobil dne 17. 6. 2016 operaci – mikrochirurgické sekvestrektomii L5 dx; -) z výpisu z lékařské dokumentace, že žalobce je v péči MUDr. [jméno] [příjmení], kam dochází na kontroly, že po operaci měl doporučeny lázně, přičemž lázeňský pobyt i absolvoval, a že ještě v roce 2017 měl žalobce bolesti v L oblasti; -) ze sdělení Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, že za období od roku 2010 do 2013 byla žalovanému poskytnuta léčba týkající se bolesti zad celkem ve dvou případech a to dne 16. 11. 2010 a dne 28. 8. 2013; -) ze znaleckého posudku vypracovaného [celé jméno znalce] a z výslechu znalce, že dle znalce žalobce utrpěl dne 14. 9. 2016 akutní lumbago, blokádu bederní páteře, jako jednu z atak svých chronických degenerativních potížích, přičemž následná operace výhřezu meziobratlové ploténky s popsaným mechanizmem úrazu nesouvisela, šlo o obecné degenerativní onemocnění, přítomné již před tímto datem, znalec uvedl, že má za to, že k poškození zdraví žalobce došlo v důsledku jeho předchozího zdravotního stavu, s vykonávanou prací má toto poškození souvislost pouze časovou, nikoli příčinnou, dále se vyjadřoval k odlišným závěrům svého posudku a posudku zpracovaného znalcem [příjmení] [příjmení], kdy uvedl, že se liší především v popisu mechanizmu úrazového děje, kdy on vycházel z toho, že působilo malé násilí, kdežto MUDr. [příjmení] popisuje intenzivní působení síly, ale to on nikde v dokumentaci nenašel, vycházel z popisu úrazového děje, který je uveden v záznamu o úrazu a poté v žalobě, dále uvedl, že znalec [příjmení] [příjmení] se nevypořádal s tím, že došlo k sekvestraci bez poškození okolí, není v jeho znaleckém posudku žádná zmínka o neurologickém stavu žalobce, MUDr. [příjmení] uvádí ve svém posudku intenzivní působení zevní síly ve vertikálním směru na páteř, ovšem u směru vertikálního má v posudku uvedeno, že jde o podélný směr, přičemž takové působení síly by předpokládalo tlak na hlavu, tak tomu však nebylo, mechanizmus je uváděn tak, že vozík byl tažen, tedy lze předpokládat násilí ve směru horizontálním, vedoucí spíše k vyvrtnutí bederní páteře; dále uvedl, že příčina vyhřeznutí ploténky může mít i intenzitu malého násilí typu nekoordinovaný pohyb, uklouznutí, její nezbytnou podmínkou je právě předchozí postižení ploténky, rotační pohyby vedou spíše k podvrtnutí bederní páteře, zdravá ploténka může vyhřeznout pouze v případě, že dojde k postižení okolních struktur, tedy zlomenině obratlů a protržení vazů, jinak ne, jedná se potom ale o úraz páteře, lépe řečeno obratle, nikoli o úraz té ploténky, mechanismus úrazu tak, jak je popisován, nemohl způsobit výhřez ploténky, protože nebyly poškozeny okolní struktury tak, aby se to dalo označit jako traumatický výhřez ploténky; -) z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], že je ošetřující lékařkou žalobce a to od března 2017, nikdy dříve žalobce nevyšetřovala, z lékařských zpráv ví, že v říjnu 2016 došlo k akutním neurologickým potížím s tím, že došlo k ochrnutí dolní končetiny, když žalobce zvedal těžký předmět, z dokumentace vyčetla, že k tomuto poškození mělo dojít při určité rotaci, když žalobce tahal těžké břemeno, kdy došlo k rupnutí a následnému částečnému ochrnutí nohy, žádný rentgenový snímek, popř. CT z dřívější doby před úrazem, nenašla; uvedla, že u žalobce došlo k herniaci disku, tedy k porušení vazivového prstence, že může dojít i ke spontánní herniaci, kdy nepůsobí žádná vnější síla, ale ze zkušeností se v tomto konkrétním případě nabízí, že k herniaci došlo na základě působení vnějších sil, kdy došlo v kombinaci s rotací a zatížením k herniaci, nezdá se logické, že by žalobce dorazil do práce už s vyhřezlou plotýnkou a s ochrnutou nohou a s bolestí; teoreticky by měl žalobce poznat to, že měl výhřez plotýnky už předtím, než přišel do práce, zejména s ohledem na rozsah poškození, teoreticky je možné, že dojde ke spontánnímu výhřezu plotýnky, ale ze zkušenosti si myslí, že vzhledem k závažnosti postižení nešlo o spontánní výhřez plotýnky, často dochází k výhřezům v rotaci v kombinaci se zatížením, ale nemůže vyloučit, že šlo o spontánní výhřez plotýnky, aby to mohla určit stoprocentně, potřebovala by vidět CT těsně před výhřezem; -) ze znaleckého posudku vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení] a z výslechu znalce, že žalobcovo poškození zdraví - akutně vzniklý bolestivý syndrom bederní páteře s okamžitě vzniklou parezou (ochrnutím) pravé nohy, tzv. peroneální pareza – výpadek funkce míšního kořene L5 (5. bederního kořene), včetně postižení i sensitivního (citlivé) části kořene L5, byl zapříčiněný extrémním náhlým přetížením páteře při pracovní činnosti, kdy zátěží bylo již samotné nakládání zboží – zvedání břemene, střídání předklonu a vzpřímeného postoje, vyvolávajícím faktorem a vlastním úrazovým mechanismem byla komprese páteře při tažení těžkého manipulačního vozíku, vynaložená síla při tažení se přenášela přes horní končetinu a rameno na hrudní a bederní páteř – komprese ve vertikálním směru, zhoršujícím faktorem, ve smyslu akcentace komprese obratlových těl a meziobratlových plotének, byl rotační mechanismus, rotací se komprese plotének ve vertikálním, resp. podélném směru ještě zvýrazní, jednalo se tedy o byť krátkodobé, ale intenzivní působení zevní síly na hrudní a bederní páteř žalobce ve vertikálním – podélném směru, komprimující páteř, následkem tohoto extrémního tlaku došlo k prasknutí obvodové fibrosní části meziobratlové ploténky (anulus fibrosus) v úrovni mezi 4. a 5. bederním obratlem (L4/5) a vyhřeznutí centrální polotekuté - nestlačitelné části ploténky (nucleus pulposus) směrem do páteřního kanálu, s následnou kompresí míšního kořene L5 pro pravou dolní končetinu, akutní vznik a přímá souvislost s akutním přetížením páteře jsou zcela zřejmé; dále znalec uvedl, že vycházel ze spisu a zdravotnické dokumentace a že trvá na tom, že k poškození zdraví žalobce došlo v důsledku akutní zátěže páteře při tažení vozíku a otočením se tak, jak to popsal žalobce ve své výpovědi, k tomuto poškození zdraví nedošlo v důsledku předchozího onemocnění, žádné předchozí onemocnění páteře ve smyslu onemocnění meziobratlových plotének a s tím souvisejícího poškození míchy nebylo konstatováno, tažení vozíku s rotací bylo tou akutní zátěží páteře, která vyústila k prasknutí ploténky a jejímu odlomení, z toho, že došlo k odlomení kusu ploténky, znalec usuzuje, že tam muselo být extrémní zatížení, násilný mechanický podnět; popisované degenerativní změny na rentgenu nemohly mít žádný vliv na akutně vzniklou sekvestraci, to, že by příčinou tohoto vyhřeznutí ploténky byl její předchozí stav, je nesmysl, žalobce by musel mít při takovémto nálezu veliké neurologické příznaky už dřív; -) z revizního znaleckého posudku vypracovaného Fakultní nemocnicí [anonymizována dvě slova] a z výslechu zpracovatele toho posudku MUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], že nelze považovat za správný znalecký posudek vypracovaný znalcem [příjmení] [celé jméno znalce], naopak za správný lze považovat znalecký posudek zpracovaný znalcem [příjmení] [příjmení] a závěry tohoto znaleckého posudku je možné plně akceptovat, i dle znaleckého ústavu bylo poškození zdraví žalobce důsledkem popisovaného úrazového děje, ke kterému došlo při tažení vozíku s papírenským zbožím, kdy se žalobce v tahu otočil a pocítil lupnutí – prasknutí v zádech, přičemž k herniaci bederní meziobratlové ploténky L4/5 došlo u žalobce kromě jiného také proto, že tato meziobratlová ploténka byla již před datem 14. 9. 2016 degenerativně změněná (poškozená), protože jinak by k jejímu výhřezu dojít nemohlo, znalecký ústav uvedl, že k poškození zdraví žalobce došlo při manipulaci s naloženým paletovým vozíkem (jak popsal žalobce), kdy došlo u žalobce ke krátkodobému, náhlému zvýšení síly nutné k překonání tíhy tohoto předmětu i tíhy určité části těla, kdy tíha těla i manipulovaného předmětu i jejich hybnost jsou zevními vlivy, které musí být překonávány vlastní silou organismu, přičemž je nutné zapojit svaly trupu a vedle síly nutné k tomuto pohybu vyvíjet i sílu nutnou k překonání tíhy příslušné části těla, toto„ násilné působení“ síly, jejíž podstatná část působila při ohnutí žalobcova trupu na relativně malou plochu části jeho meziobratlové ploténky L4/5, způsobilo vysoký tlak na tuto část meziobratlové ploténky, což vedlo k ruptuře; dále zpracovatel znaleckého posudku uvedl, že při rotačních pohybech může dojít snáze k výhřezu ploténky, při rotaci se přenáší síla na páteř, někdy i na celou páteř ale někdy jen na jednu ploténku, přitom může dojít k výhřezu, může tedy dojít k výrazně většímu zatížení určité části meziobratlové ploténky, síla, která působila, nebyla dána jenom váhou předmětu, působila tam řada sil, kdy síla je vektorová veličina, tyto síly se tak spojí v jednu, zda měl žalobce výrazně poškozenou ploténku před úrazem nelze zjistit, ale došlo k ději, který mohl způsobit toto poškození, a také víme, že k tomuto poškození došlo, toto poškození by mohlo vzniknout i dříve, nebo později, například při nějaké volnočasové aktivitě, ale nevzniklo ani dříve ani později, nelze vyjádřit, s jakou mírou pravděpodobnosti byl žalobce náchylný k výhřezu ploténky, degenerativní změnou došlo k poškození struktury, která byla poté poškozena úrazem, byla náchylnější, proto to nastalo, ale úrazový děj byl hlavní příčinou poškození zdraví žalobce, toho výhřezu, tedy za příčinu výhřezu ploténky u žalobce znalecký ústav považuje nesporně úrazový děj; -) z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, že žalobce je zdravotně způsobilý s podmínkou (korekce zraku) pro skupiny řidičského oprávnění [příjmení], B, BE, C, T; -) z potvrzení o absolvování pravidelného školení, že žalobce absolvoval pravidelné školení v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a to jak roce 2015, tak v roce 2016; -) ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že v roce 2016 byl zaměstnán u žalovaného jako řidič, při nakládce zboží to fungovalo tak, že mu ho vždycky nakládali skladníci, řidič nemá být při nakládce na autě, je dáno bezpečností práce, je tam nebezpečí úrazu, každoročně je o tom školili na školení šoférů, ví však o tom, že někteří řidiči pomáhají s nakládáním zboží, on sám nedostal od žalovaného žádný písemný pokyn, že nesmí nakládat zboží, ale vycházel z praxe z Německa, kde jsou pravidla přísnější, takto bral automaticky, že nemá nakládat zboží, když spěchal u [právnická osoba], tak skladníkům pomáhal, ale jen tak, že jim říkal, kterou paletu chce kam dát, sám s paleťákem nijak nemanipuloval; -) ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že je zaměstnán u žalovaného na pozici řidič a byl tam zaměstnán i v roce 2016, že nakládka funguje tak, že řekne skladníkům, co chce v jakém pořadí kam naložit, v případě, že spěchá, jim pomůže, aby mohli jít dřív domů, ale nakládání je jejich práce, ne jeho, to, že řidič nemá nakládat zboží, je všeobecně známý fakt, dělá řidiče už 40 let, není to všude stejné, někde musí u nakládky pomáhat, když je něco složitějšího, řekne, kam to mají dát a on už si to na autě upevní sám, ale nepomáhá tak, že by si to přímo vezl na auto, u [právnická osoba] to fungovalo tak, že když přijel k nakládce, řekl jim, co mají kam naložit, v případě, že spěchal, jim aktivně pomáhal a to tak, že na autě sám manipuloval s paleťákem, spěchal tak v 10 % případů, šlo spíš o výjimku, ne o běžnou věc, o tom, že řidiči nemají zboží sami nakládat na autě, byli pravidelně školeni v rámci školení BOZP, to, že řidič nemá nakládat, je všeobecně známá věc, od zaměstnavatele žádný písemný pokyn, že nemá nakládat zboží sám, nedostal, ale ústně mu to říkal.

4. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobce pracoval u žalovaného jako řidič na základě pracovní smlouvy ze dne 19. 5. 2014 (jak vyplývá z této smlouvy), že dne 14. 9. 2016 došlo k poškození zdraví žalobce (akutně vzniklý bolestivý syndrom bederní páteře s okamžitě vzniklou parezou (ochrnutím) pravé nohy, tzv. peroneální pareza – výpadek funkce míšního kořene L5 (5. bederního kořene), včetně postižení i sensitivního (citlivé) části kořene L5) (jak vyplývá z lékařských zpráv, výpovědi žalobce, i znaleckých posudků), toto poškození zdraví se žalobci stalo při nakládce zboží u [právnická osoba], tak, že když žalobce táhl paletový vozík, v tahu se otočil a cítil lupnutí – prasknutí v zádech, což vyplývá z výpovědi žalobce, přičemž dle znaleckého posudku zpracovaného MUDr. [příjmení], a následně i dle revizního znaleckého posudku, je právě takto popsaný úrazový děj příčinou poškození zdraví žalobce, přičemž soud vyšel z revizního znaleckého posudku zpracovaného Fakultní nemocnicí [anonymizována dvě slova], neboť má za to, že tento znalecký posudek je nejvěrohodnější, znalecký ústav zde vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, proč považuje znalecký posudek zpracovaný znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] jako úplně pochybený, naopak dle znaleckého ústavu je zdůvodnění znaleckého posudku zpracovaného MUDr. [příjmení] správné a výstižné, znalecký ústav je stejného názoru a k jeho znaleckému posudku nemá co dodat. Dále bylo zjištěno, že je běžnou praxí u [právnická osoba], že se na nakládce zboží někdy podílí i řidiči (což plyne z výpovědi svědků [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] [příjmení], [příjmení] a [příjmení]), ovšem že řidiči žalovaného byli školeni v rámci pravidelného školení BOZP o tom, že se nakládky nemají účastnit, že se jí přesto někdy účastnili (jak vyplývá z výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení]), avšak dle vyjádření žalovaného řidiči, zaměstnáni v jeho společnosti, nejsou povinni zboží nakládat, ale protože do této společnosti jezdí obden, nemůže jim žalovaný zabránit, aby skladníkům pomohli, v předmětný den žalobce neměl nakládat zboží, ale neměl to ani zakázáno. Dále bylo zjištěno (ani účastníky nesporováno), že žalobce byl pro toto poškození zdraví v pracovní neschopnosti od 14. 9. 2016 a že mu na nemocenských dávkách bylo vyplaceno celkem 105.051 Kč (za měsíc září 2016 bylo vyplaceno 873 Kč, za měsíce říjen, prosinec roku 2016, leden, březen, květen, červenec a srpen 2017 po 9.021 Kč, za měsíce, listopad 2016, duben a červen 2017 po 8.730 Kč, za únor 2017 bylo vyplaceno 8.148 Kč a za září 2017 částka 6.693 Kč), jak plyne z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a z potvrzení o vyplacených dávka nemocenského pojištění, následně dne 27. 9. 2017 byl žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 6.745 Kč (jak vyplývá z rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení), dne 4. 10. 2017 byl žalobce uznán zdravotně nezpůsobilý pro výkon práce řidiče (jak plyne z posudku o zdravotní způsobilosti) a proto toho dne ukončil pracovní poměr u žalovaného dohodou z důvodu pozbytí pracovní způsobilosti (což vyplývá z dohody o ukončení pracovního poměru a z dodatku k této dohodě), že žalobce měl v měsíci dubnu 2016 hrubou mzdu ve výši 15.006 Kč, přičemž odpracoval 160 hodin, v měsíci květenu 2016 v měl žalobce hrubou mzdu ve výši 15.548 Kč, přičemž odpracoval 136 hodin, a v měsíci červnu 2016 měl žalobce hrubou mzdu ve výši 15.320 Kč, přičemž odpracoval 176 hodin (jak vyplývá z výplatních pásek) a že bylo žalobci vyplaceno na podpoře v nezaměstnanosti 6.035 Kč (jak plyne z výpisu z účtu žalobce). Dále bylo soudem zjištěno, že žalobce zaplatil za doporučenou medikaci (jak plyne z lékařské zprávy MUDr. [příjmení]) 210 Kč (Novalgin), 198 Kč (Novalgin) a 464 Kč (Milgamma a Magnosolv), jak vyplývá z účtenek předložených žalobcem, dále žalobce uhradil 3.500 Kč jako zálohu za lázeňský pobyt (jak plyne z faktury vystavené Lázněmi [obec]), přičemž lázeňský pobyt měl doporučen, jak vyplývá z lékařské dokumentace u MUDr. [příjmení], dále žalobce uhradil 8.000 Kč za znalecký posudek MUDr. [příjmení] (jak plyne z vyúčtování znalečného), kterým byla stanovena výše bolestného částkou 50.000 Kč a ztížení společenského uplatnění částkou 180.000 Kč, které žalobce utrpěl v souvislosti s úrazem ze dne 14. 9. 2016 (jak plyne ze znaleckého posudku, soud výslech znalce neprováděl, neboť oba účastníci prohlásili, že na něm netrvají). Soud neprovedl navržený důkaz zdravotnickou dokumentací žalobce vedené MUDr. [příjmení], neboť žalobce nedal souhlas k jejímu vyžádání. Soud ve věci sice provedl i další důkazy, ovšem ty se ve světle důkazů shora uvedených a s ohledem na právní hodnocení věci projevily jako nadbytečně provedené, a proto k nim soud dále nepřihlížel.

5. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá nároků z pracovního úrazu, k němuž došlo dne 14. 9. 2016 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 18. 9. 2016 (dále jen„ zák. práce“).

6. Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 269 odst. 1 zák. práce). Pracovním úrazem se rozumí poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (srov. § 271k odst. 1 zák. práce), nebo úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů (srov. § 271k odst. 2 zák. práce), pracovním ovšem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět (srov. § 271k odst. 3 zák. práce).

7. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu při pracovním úrazu jsou podle ustanovení § 269 odst. 1 zák. práce pracovní úraz (poškození na zdraví zaměstnance nebo jeho smrt úrazem, k němuž došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním), vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody.

8. Škoda, která vzniká následkem pracovního úrazu, spočívá též v bolestném, ztížení společenského uplatnění, ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity). Ke ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti dochází proto, že zaměstnanec, který byl pro následky pracovního úrazu podle zvláštních právních předpisů neschopen výkonu práce, nevykonává práci a pobírá proto místo výdělku nemocenské dávky. Ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity) nastává proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem pracovního úrazu snížena (omezena) nebo zanikla, a účelem náhrady za tuto ztrátu je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením.

9. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem pracovního úrazu (tj. bez pracovního úrazu by škoda nevznikla, tak jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku pracovního úrazu (jeho následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavená najisto. Pracovní úraz přitom nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Bylo by v rozporu se smyslem zákona chránit zaměstnance před škodami z pracovních úrazů, kdyby byla z této ochrany vyloučena poškození na zdraví vykazující všechny znaky pracovního úrazu jen z toho důvodu, že u poškozeného existovala určitá predispozice, která spolupůsobila při vzniku poškození na zdraví způsobeného úrazovým dějem. Z uvedeného vyplývá, že existence určitého chorobného stavu, třeba latentního, nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem je přímá příčinná souvislost a že tedy vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno jako jednou z hlavních příčin (např. výhřez meziobratlové ploténky, na které již několik let byly degenerativní změny tuberkulosního původu, a tím i predispozice k výhřezu ploténky). Na tom nemůže ničeho měnit skutečnost, že na vznik poškození zdraví vyvolaného úrazovým dějem spolupůsobily i jiné vnitřní faktory, vrozené nebo získané, jež vyvolávají pro organismus neobvyklé podmínky, jak je tomu kupř. u dispozice vyvolané dříve vzniklým chorobným stavem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 4. 1962, sp. zn. 4 Cz 86/61, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1963, pod č. 1, nebo Zhodnocení rozhodování soudů k uplatňování ustanovení zákoníku práce o odpovědnosti organizace za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání ze dne 27. 1. 1975, sp. zn. Cpj 37, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1976, pod č. 11, str. 35, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 4. 2009 sp. zn. 21 Cdo 3435/2008).

10. Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty (§ 273 odst. 1 zák. práce). Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či zástupce zaměstnanců v Evropské radě zaměstnanců nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem (§ 273 odst. 2 zák. práce).

11. Z uvedené legální definice vyplývá, že za plnění pracovních úkolů je považována rovněž činnost vykonávaná bez příkazu zaměstnavatele a bez vnějšího podnětu jiných osob, pouze na základě vlastního rozhodnutí zaměstnance, nepotřebuje-li k ní zvláštní oprávnění nebo nekoná-li ji proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, za předpokladu, že jde o činnost konanou pro zaměstnavatele. Pro závěr, zda lze takto pojatou činnost zaměstnance považovat za plnění pracovních úkolů ve smyslu ustanovení § 273 zák. práce, je přitom rozhodující, zda se jednalo – vzhledem k činnosti, při níž došlo k úrazu – z hlediska věcného (vnitřního účelového), místního i časového objektivně o činnost konanou pro zaměstnavatele (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2003 sp. zn. 21 Cdo 454/2002, který byl uveřejněn pod č. 79 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003).

12. Ustanovení § 273 odst. 2 zák. práce umožňuje zaměstnavateli zamezit tomu, aby činnost vykonávaná zaměstnancem bez příkazu zaměstnavatele a bez vnějšího podnětu jiných osob, pouze na základě vlastního rozhodnutí zaměstnance (z jeho vlastní iniciativy), byla považována za plnění jeho pracovních úkolů, zákazem výkonu této činnosti. Takový zákaz může být zaměstnavatelem učiněn jen výslovně; jiným způsobem – má-li mít právní účinky stanovené v § 273 odst. 2 zák. práce – učiněn být nemůže, a to, ani kdyby jiný než výslovný způsob projevu vůle nevzbuzoval žádné pochybnosti o tom, co chtěl zaměstnavatel projevit. Výslovný zákaz zaměstnavatele musí být adresován zaměstnanci, kterého se týká, a musí z něj být zřejmá činnost, jejíž výkon z vlastní iniciativy se zaměstnanci zakazuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 2020 sp. zn. 21 Cdo 2034/2019).

13. Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že tato skutečnosti byla jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy (srov. 270 odst. 1 písm. a) zák. práce). Právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jejichž porušení může být za podmínek stanovených ustanovením § 270 odst. 1 písm. a) zák. práce důvodem liberace zaměstnavatele z jeho odpovědnosti za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem (nemocí z povolání), se rozumí předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, předpisy o bezpečnosti technických zařízení a technické normy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, jedy a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví. Právními předpisy - na rozdíl od ostatních předpisů - se přitom rozumějí obecně závazné právní předpisy, tj. právní předpisy, které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů uveřejněním jejich plného znění - ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu, nařízení vlády, právní předpisy (vyhlášky) vydávané ministerstvy, jinými ústředními správními úřady a Českou národní bankou (srov. § 1 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv). Při rozhodování o úplném nebo částečném zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz je třeba dbát na to, že musí jít o předpis anebo pokyn konkrétní, který upravuje určitý způsob jednání anebo konkrétní způsob jednání zakazuje. Porušení předpisů nebo pokynů všeobecného charakteru, které svým adresátům kupříkladu ukládají počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku, nemůže mít totiž za následek právní účinky uvedené v ustanoveních § 270 odst. 1 písm. a) zák. práce (srov. závěry býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 1. 1975 sp. zn. Cpj 37, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 1976, pod č. 11, str. 102). Z uvedených důvodů pro posouzení, zda a do jaké míry jsou naplněny liberační důvody podle ustanovení § 270 zák. práce, není (právě) pro tuto úvahu významné obecné zjištění, že„ žalobce byl proškolen z BOZP“. Relevantní by totiž byl jen takový právní nebo„ ostatní“ předpis, který by zaměstnancům předepisoval určitý konkrétní způsob chování při nakládání zboží, jenž by žalobce v příčinné souvislosti se vznikem pracovního úrazu porušil. Podle ustanovení § 349 odst. 2 zák. práce pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci jeho nadřízenými. Z tohoto ustanovení vyplývá, že pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou definovány jako konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni. Kromě toho, že je akcentována konkrétnost pokynu, nejsou předepsány žádné další náležitosti jak co do formy, tak co do obsahu. Právní relevanci proto má jakýkoli výslovný pokyn, ať je již učiněn písemně, nebo ústně.

14. Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce (srov. § 270 odst. 2 zák. práce). Lehkomyslné jednání zaměstnance je podle tohoto ustanovení samostatným důvodem pouze pro částečné zproštění se odpovědnosti. Jedná se o případy, kdy způsob jednání zaměstnance při určitém pracovním úkonu neupravuje žádný bezpečnostní předpis, pravidlo nebo pokyn, kdy se však zaměstnavatel může zprostit částečně odpovědnosti, prokáže-li, že jednání zaměstnance lze charakterizovat jako nebezpečné riskování nebo hazardérství, kdy si zaměstnanec vzhledem ke konkrétní časové i místní situaci na pracovišti počíná způsobem, při němž vědomě podstupuje riziko hrozícího nebezpečí újmy na zdraví. Na rozdíl od běžné neopatrnosti a jednání vyplývajícího z rizika práce, o kterých zákon (srov. § 270 odst. 2 písm. b) poslední věta zák. práce) stanoví výslovně, že je za lehkomyslné jednání nelze považovat, se pro naplnění skutkové podstaty ustanovení § 270 odst. 2 písm. b) zák. práce vyžaduje tzv. kvalifikovaná lehkomyslnost (zaměstnanec věděl anebo vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem musel vědět, že si svým jednáním může přivodit úraz nebo nemoc z povolání). Přitom další podmínkou, která musí být splněna současně (i když by jednání zaměstnance bylo možno kvalifikovat jako riskantní nebo hazardní), je, aby šlo o způsob činnosti, který je v rozporu s obvyklým způsobem chování zaměstnanců, kdy tedy nejde o činnost, kterou zaměstnavatel trpí nebo toleruje (srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 1969 sp. zn. 7 Cz 22/69, uveřejněný pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1970, a závěry Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Cpj 37, uveřejněné pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1976, str. 41 a násl.).

15. Podle § 271a odst. 1 zák. práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku podle věty první přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy mu podle § 192 odst. 1 části věty druhé za středníkem nepřísluší náhrada mzdy nebo platu anebo odměny z dohody.

16. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží (srov. § 271b odst. 1 zák. práce). Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada po dobu zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Po skončení zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity postupuje u všech poškozených podle odstavce 1 (srov. § 271b odst. 3 zák. práce).

17. Podle ustanovení § 271c odst. 1 zák. práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2.

18. Vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti (srov. § 271c odst. 1 zák. práce).

19. Podle ustanovení § 271d zák. práce účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil.

20. Podle ustanovení § 352 zák. práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat (srov. ustanovení § 353 odst. 1 a 2 zák. práce). Podle ustanovení § 354 odst. 1 zák. práce je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce (srov. ustanovení § 356 odst. 1 a 2 zák. práce).

21. V posuzovaném případě je (jak vyplývá z revizního znaleckého posudku a z posudku MUDr. [příjmení]) poškození zdraví žalobce důsledkem úrazového děje – popsaného tak, že když žalobce táhl paletový vozík, v tahu se otočil a cítil lupnutí – prasknutí v zádech, neboť jak vyplývá z revizního znaleckého posudku, znalecký ústav za příčinu výhřezu ploténky u žalobce považuje nesporně úrazový děj výše popsaný. Přičemž tato událost splňuje atributy pracovního úrazu, neboť k ní došlo nezávisle na vůli žalobce a došlo k ní při manipulaci s naloženým paletovým vozíkem, kdy došlo u žalobce ke krátkodobému, náhlému zvýšení síly nutné k překonání tíhy tohoto předmětu i tíhy určité části těla, kdy tíha těla i manipulovaného předmětu i jejich hybnost jsou zevními vlivy, které musí být překonávány vlastní silou organismu, přičemž je nutné zapojit svaly trupu a vedle síly nutné k tomuto pohybu vyvíjet i sílu nutnou k překonání tíhy příslušné části těla, toto„ násilné působení“ síly, jejíž podstatná část působila při ohnutí žalobcova trupu na relativně malou plochu části jeho meziobratlové ploténky L4/5, způsobilo vysoký tlak na tuto část meziobratlové ploténky, což vedlo k ruptuře (jak je uvedeno ve znaleckém posudku zpracovaném znaleckým ústav). V projednávané věci byla činnost, při které žalobce utrpěl úraz a kterou vykonával z vlastní iniciativy (nakládání zboží na automobil), objektivně konána pro žalovaného jako zaměstnavatele jak z hlediska věcného (žalobce měl zboží naložit a převést do místa určení), tak i místního (sice v areálu firmy [příjmení], kam žalobce ovšem žalovaný vyslal zboží naložit) a časového (v žalovaným určené pracovní době) a lze ji tedy – za předpokladu, že k ní žalobce nepotřeboval zvláštní oprávnění a ani ji nevykonával proti výslovnému zákazu žalovaného – považovat za plnění pracovních úkolů žalobce ve smyslu ustanovení § 273 odst. 2 zák. práce. Vzhledem k tomu, že sám žalovaný u výslechu uvedl, že žalobce tuto činnost nebyl povinen vykonávat, ale neměl ji ani výslovně zakázanou, a že z výpovědí svědků (zaměstnanců žalovaného) vyplývá, že běžně pomáhali skladníkům s nakládkou zboží, i když byli školeni v rámci BOZP, že tuto činnost konat nemají, má soud za to, že žalobci se úraz stal při výkonu činnosti, která je považována za plnění jeho pracovních úkolů, neboť zákaz výkonu činnosti bez příkazu zaměstnavatele, pouze na základě vlastního rozhodnutí zaměstnance, aby to nebyla považována za plnění jeho pracovních úkolů, může být zaměstnavatelem učiněn jen výslovně, navíc tento výslovný zákaz zaměstnavatele musí být adresován zaměstnanci, kterého se týká, a musí z něj být zřejmá činnost, jejíž výkon z vlastní iniciativy se zaměstnanci zakazuje, což v daném případě nebylo. Soud neshledal žádné liberační důvody na straně žalovaného, neboť sám žalovaný ve své výpovědi připustil (jak bylo uvedeno již výše), že žalobce tuto činnost (nakládání zboží u [právnická osoba]) neměl výslovně zakázanou a že ji svým způsobem u řidičů toleroval a k otázce tvrzené lehkomyslnosti a neopatrnosti žalobce žalovaný nenavrhl žádný důkaz, ač byl soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o své povinnosti k tomu tvrzení navrhnout důkazy poučen a z dosud provedeného dokazovaní žádné skutečnosti, jež by nasvědčovaly tvrzené lehkomyslnosti a neopatrnosti nevyplývají. Soud má tak za to, že poškození zdraví žalobce (které si vyžádalo operativní zákrok a pro něž byl žalobce v dlouhodobé pracovní neschopnosti, a následně i částečném invalidním důchodu, což ani nikdo během řízení nesporoval) nastalo v důsledku pracovního úrazu a žalobci tak přísluší za toto poškození zdraví náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, dále náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění a náhrada za vynaložené náklady spojené s léčením.

22. Rozhodné období pro určení výše průměrného výdělku bylo vzhledem k tomu, že se žalobci úraz stal 14. 9. 2016 (tedy ve 3. čtvrtletí roku 2016), druhé kalendářní čtvrtletí roku 2016 (tedy duben, květen, červen). Za toto období žalobce dosahoval výdělku v měsíci dubnu hrubá mzda 15.006 Kč, v měsíci květenu 2016 hrubá mzda ve výši 15.548 Kč, a v měsíci červnu 2016 hrubá mzda ve výši 15.320 Kč, (celkem 43.874 Kč), přičemž odpracoval 160 hodin v měsíci dubnu, 136 hodin v měsíci květnu a 176 hodin v červnu (celkem 472 hodin). Průměrný hodinový výdělek tak činil 92,95 Kč (43.874/472). A průměrný měsíční výdělek tak činí v souladu s ustanovením § 356 odst. 1 a 2 zák. práce 16.166 Kč (92,95x40x4,348).

23. Náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce stanovil soud dle § 271a zák. práce tak, že od průměrného výdělku žalobce ve výši 16.166 Kč odečetl dávky nemocenského pojištění, které byly žalobci vypláceny (tj. za měsíc září 2016 přísluší žalobci náhrada ve výši 6.837 Kč (16.166-873-8.456, což byla mzda vyplacená zaměstnavatelem); za měsíc říjen 2016 přísluší žalobci náhrada ve výši 7.145 Kč (16.166-9.021); za měsíc listopad 2016 přísluší žalobci náhrada ve výši 7.436 Kč (16.166-8.730); za měsíc prosinec 2016 přísluší žalobci náhrada ve výši 7.145 Kč (16.166-9.021); za měsíc leden 2017 přísluší žalobci náhrada ve výši 7.145 Kč (16.166-9.021); za měsíc únor 2017 přísluší žalobci náhrada ve výši 8.018 Kč (16.166-8.148); za měsíc březen 2017 přísluší žalobci náhrada ve výši 7.145 Kč (16.166-9.021); za duben 2017 přísluší žalobci náhrada ve výši 7.436 Kč (16.166-8.730); za měsíc květen 2017 přísluší žalobci náhrada ve výši 7.145 Kč (16.166-9.021); za měsíc červen 2017 přísluší žalobci náhrada ve výši 7.436 Kč (16.166-8.730); za měsíc červenec 2017 přísluší žalobci náhrada ve výši 7.145 Kč (16.166-9.021); za měsíc srpen 2017 přísluší žalobci náhrada ve výši 7.145 Kč (16.166-9.021)).

24. Náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobce stanovil soud dle § 271b zák. práce tak, že od průměrného výdělku žalobce (září 2017) odečetl, vyplacené dávky nemocenského pojištění (6.693 Kč), dále invalidní důchod (1.540 Kč připadající na období od 24. 9. do konce měsíce), od nějž odečetl poměrnou část z 220 Kč (srov. § 14 zák. č. 183/1994 Sb.), tj. žalobci tak za tento měsíc přísluší náhrada ve výši 7.984 (16.166-6.693 (1.540-220/)); a za měsíc říjen byla od průměrného výdělku odečtena 9.000 Kč (poměrná část minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, tj. [číslo], v září 2017 bylo 22 pracovních dnů a žalobce byl evidován na úřadu práce od 6. 10. 2017) a invalidní důchod ve výši 6.745 Kč (od nějž byla odečtena částka 220 Kč srov. § 14 zák. č. 183/1994 Sb.), celkem tak náhrada za tento měsíc činí 641 Kč (16.166-9.000 (6.745-220)).

25. Dále žalobci přísluší náhrady za bolest a ztížení společenského, jež byly stanoveny v souladu se závěry znaleckého posudku zpracovaného MUDr. [příjmení], tedy náhrada za bolest ve výši 50.000 Kč a za ztížení společenského uplatnění ve výši 180.000 Kč.

26. A dále žalobci v souladu s ustanovením § 271d přísluší náhrada za účelně vynaložené náklady s léčením 872 Kč za doporučenou medikaci (210 Kč (Novalgin), 198 Kč (Novalgin) a 464 Kč (Milgamma a Magnosolv)) a 3.500 Kč za lázeňský pobyt, jež měl taktéž doporučen.

27. Celková výše náhrad, jež přísluší žalobci tak činí 330.175 Kč, vzhledem k tomu, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě jeho nároků z pracovního úrazu předžalobní výzvou, v níž stanovil žalobci lhůtu k plnění do 31. 12. 2017, přísluší žalobci i úrok z prodlení ode dne 1. 1. 2018, jež dle § 2 vl. nař. č. 351/ 2013 Sb, činí 8,5 % ročně, žalobce však v žalobě požadoval pouze úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, proto mu ho soud přiznal v žalobcem požadované výši. Ve zbylé části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dalších 28.089 Kč s příslušenstvím, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (včetně požadavku žalobě k úhradě částky 8.000 Kč za znalecký posudek MUDr. [příjmení], kdy soud tuto částku nepovažoval za účelně vynaložený náklad spojený s léčením jako žalobce v žalobě, ale tuto částku přiznal žalobci v rámci náhrady nákladů řízení, neboť představuje právě náklady řízení).

28. Dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V souvislosti se zpracováním znaleckých posudků a s výslechy znalců, vznikly soudu náklady ve výši 27.916,30 Kč (6.000 Kč za znalecký posudek zpracovaný MUDr. [celé jméno znalce], 1.368 Kč za účast MUDr. [celé jméno znalce] u soudního jednání, 2.140,80 Kč za účast MUDr. [příjmení] u jednání, 15.972 Kč za revizní znalecký posudek a 2.435,50 Kč za účast zpracovatele revizního posudku u soudního jednání). Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci úspěšný z 92% a žalovaný z 8 %, rozhodl soud tak, že žalobce je povinen nahradit státu 8 % nákladů, tj. 2.233,30 Kč a žalovaný 92 %, tj. 25.683 Kč.

29. Žalobce je dle § 11 odst. 2 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od placení soudního poplatku osvobozen. Dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo, není-li též od poplatku osvobozen. Žalovanému proti žalobci nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení, není ani od soudního poplatku osvobozen, proto mu soud uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve lhůtě podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, který stanovil ve výši dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků ve výši 16.509 Kč (5 % z přisouzené částky).

30. Žalobce měl ve věci úspěch co do 92%, neúspěch (představující současně procesní úspěch žalovaného) co do 8 %. Má tak právo na náhradu 84% nákladů řízení (92 % - 8 % = 84 % srov. ustanovení § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o.s.ř.). Ty představovaly náklady právního zastoupení žalobce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), t.j. odměna za 10 úkonů právní služby po 9.740 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), c) d) a g) advokátního tarifu za převzetí zastoupení a 2 písemná podání, 7x účast na soudním jednání) a 10x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Dále žalobci náleží náhrada výdajů, které vynaložil 8.000 Kč na znalecký posudek MUDr. [příjmení] ke stanovení výše ztížení společenského uplatnění a bolestného. Celkem tak činí náklady řízení částku 108.400 Kč, z toho 84% činí 91.056 Kč Náklady řízení v celkové výši 91.056 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)

31. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů.

Poučení