118 C 23/2020-183

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Veroniky Sekerové a přísedících Marie Lysenkové a Jaroslavy Marhoulové, ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] pro: náhradu škody z nemoci z povolání takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni a) [celé jméno žalobkyně] částku 1 424 100 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně od 5. 6. 2020.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobci b) [jméno] [celé jméno žalobce] částku 1 412 500 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně od 5. 6. 2020.

III. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobcům na náhradě nákladů 284 096,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

IV. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Berouně do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení 2 904 Kč.

V. Žalovaná je povinna do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Berouně soudní poplatek ve výši 141 830 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu 7. 8. 2020 domáhali po žalované úhrady částek uvedených ve výroku rozhodnutí. Uvedli, že jsou potomky pana [jméno] [příjmení], narozeného [datum], u nějž byly před jeho smrtí zjištěny dvě nemoci z povolání (dlaždicobuněčný karcinom pravé plíce s datem zjištění dne 4. 9. 2017 a hyalinóza pleury s restrikční ventilační poruchou s datem zjištění dne [číslo] 2019), které byly uznány nemocí z povolání na základě lékařských posudků vyhotovených dne 4. 11. 2019 Nemoc z povolání u otce žalobců vznikla v důsledku práce pro žalovanou z důvodu vystavení expozici azbestu. U obou uznaných nemocí z povolání bylo provedeno ohodnocení nároků na náhradu škody způsobené jejich otci, a to bolestného a ztížení společenského ohodnocení. Hodnota nárok na odškodnění nemoci z povolání otce žalobců dle posudků činila 2 825 000 Kč. S ohledem na své úmrtí dne [datum] otec žalobců již tento nárok nestihl uplatnit u žalované. Žalobci uvedený neuspokojený nárok zdědili na základě usnesení Okresního soudu v Berouně č.j. [číslo jednací] z 29. června 2020, a to v rozsahu každý. Žalobci se obrátili na žalovanou se svým nárokem, ta ho však neuznala a proto se žalobci obrátili na soud. Žalobkyně a) vedle nároku na odškodnění nemoci z povolání uplatňovala nárok na náhradu nákladů ve výši 11 600 Kč za vypracování čtyř lékařských posudků osvědčujících nároky jejich otce.

2. Žalovaná nárok žalobců v plném rozsahu neuznávala. Poukazovala na to, že nebyl-li nárok u ní uplatněn před smrtí otce žalobců, nemohl nárok na žalobce přejít. Dále namítala, že i pokud by nárok na žalobce přešel, je již promlčen, neboť si otec žalobců musel být vědom existence nemoci z povolání nejpozději v roce 2010, kdy byl indikován k vyšetření nemoci z povolání na klinice posudkového lékařství jako příslušném odborném pracovišti, avšak příslušná vyšetření na Klinice posudkového lékařství nedokončil a následně další vyšetření odmítl. Poukazovala na to, že žalovaný byl na klinice pracovního lékařství vyšetřován opakovaně, a to jak za trvání pracovního poměru u žalované (nejméně v letech 1976, 1987) tak i po ukončení pracovního poměru u žalované v roce 1995 (nejméně v roce 2010 a 2016). Zdůraznila, že podstatným pro běh promlčecí doby je vědomost otce žalobců, že trpí nemocí, která je následně uznána za nemoc z povolání. Zároveň si musel být vědom toho, kdo za škodu na jeho zdraví odpovídá, když jediným zaměstnavatelem, u nějž byl vystaven expozici azbestem, byla žalovaná. Z uvedených důvodů měla žalovaná za to, že je zde dána oprávněná pochybnost o tom, zda nebyla nemoc z povolání u otce žalobců zjištěna již dříve, než v době uvedené v lékařských posudcích, tedy že žalovaný trpěl nemocí u povolání již v roce 2010 resp. 2016 (kdy podstoupil další vyšetření na klinice pracovního lékařští), a že si musel být vědom, že mu vzniká škoda na zdraví, i kdo za ni odpovídá. Od takového okamžiku začala otci žalobců běžet subjektivní promlčecí lhůta a za situace, kdy žaloba byla podána dne 7. 8. 2020, byl již nárok promlčen. Žalovaná rovněž poukazovala na to, že ohledně zdravotního stavu otce žalobců trpí informačním deficitem a nemůže tak objektivně prokázat, kdy se zdravotní stav otce žalobců zhoršil tak, že již bylo možné hovořit o nemoci z povolání a kdy se o tomto svém zdravotním stavu dozvěděl. Není schopna jednoznačně tvrdit takové skutkové okolnosti, z nichž lze běh subjektivní promlčecí lhůty dovodit. Z uvedených důvodů se domáhala vysvětlovací povinnosti žalobců ohledně vývoje zdravotního stavu jejich otce, neboť pouze žalobci mohou v důsledku jeho úmrtí získat jeho zdravotní dokumentaci, resp. zajistit její opis. To vše za situace, kdy má za to, že pro běh promlčecí lhůty je podstatné, kdy skutečně bylo poprvé klinickým vyšetřením u otce žalobců zjištěno onemocnění, které následně bylo uznáno nemocí z povolání a nikoliv až uznáním této nemoci za nemoc z povolání. Tedy, že pro běh promlčecí lhůty je podstatným, aby otec žalobců věděl o poškození svého zdraví, přičemž takový okamžik lze objektivně zjistit z jeho zdravotní dokumentace, k níž však mají přístup pouze žalobci.

3. Vedlejší účastnice navrhla rovněž zamítnutí žaloby. Připojila se k námitkám žalované. Zdůraznila, že otec žalobců svůj nárok za svého života neuplatnil u žalované. Měla za to, že pohledávka na náhradu škody vzniká až uplatněním nároku. Nebyl-li nárok uplatněn, neexistuje ani pohledávka, která by mohla být předmětem dědictví. Zdůraznila, že předmětem dědění může být pouze pohledávka a nikoliv nárok. V této souvislosti se odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.4.2011 sp.zn. 21 Cdo 936/2010. Poukazovala na to, že neprojevil-li otec žalobců vůli, aby jeho nemoc z povolání byla odškodněna, nelze tento nedostatek vůle zhojit tím, že o odškodnění projeví zájem žalobci. Měla za to, že domáhají-li se odškodnění žalobci, aniž by o odškodnění požádal jejich otec, je jejich jednání v rozporu s dobrými mravy. Vedlejší účastnice rovněž poukazovala na to, že je v rozporu s ustanovením § 42 zákona č. 373/2011 Sb. ve spojení s § 2 vyhlášky č. 98/2012 Sb a § 4 vyhlášky č. 104/2012 Sb. a etickými normami, pokud byl vydán posudek o nemoci z povolání na osobu, která byla v době vyhotovení posudku již mrtvá, měla rovněž pochybnost, zda mohl být otec žalobců za této situace vůbec řádně vyšetřen. Lékařské posudky vystavené Všeobecnou fakultní nemocnicí v [obec] dne 4. 11. 2019, jimiž byly u otce žalobců uznány dvě noci z povolání, měla za absolutně neplatné, neboť byly vydány po jeho smrti. Uvedla, že na vydání posudků je třeba aplikovat úpravu obsaženou ve správním řádu a zákonu o specifických zdravotních službách, které ve svém důsledku neumožňovala pokračovat v řízení o uznání nemoci z povolání po smrti posuzované osoby, a řízení mělo být zastaveno. Neplatné posudky pak nemohou být podkladem pro vznik jakéhokoliv nároku žalobců.

4. V řízení mezi účastníky nebylo sporné, že by pan [celé jméno žalobce], [datum narození] byl zaměstnancem žalované, u níž při výkonu své práce přicházel do styku s azbestovým prachem, a že žalovaná byla posledním zaměstnavatelem pana [celé jméno žalobce], u nějž byl vystaven při výkonu své práce expozici azbestovým prachem. Rovněž nebylo sporu o to, že pan [celé jméno žalobce] zemřel dne [datum].

5. V řízení byly předloženy dva lékařské posudky o uznání nemoci z povolání vystavené Všeobecnou fakultní nemocnicí v [obec], klinikou pracovního lékařství příslušné k rozhodnutí podle § 99 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb., oba ze dne 4. 11. 2019 (čl. 109 – 2. strana a čl. 112, resp. čl. 65 až 68). Uvedenými posudky byla u pana [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], otce žalobců, uznána nemoc z povolání Dlaždicobuněčný karcinom pravé plíce s datem zjištění nemoci dne 4. 9. 2017 a nemoc z povolání Hyalinóza pleury s restrikční ventilační poruchou s datem zjištění 5. 8. 2019. V obou případech byla jako práce, při jejímž výkonu onemocnění vzniklo, uvedena práce soustružníka s rizikem azbestu. Uvedené lékařské posudky byly zaslány žalované přímo klinikou pracovního lékařství a oba byly žalované doručeny dne 15. 11. 2019 (čl. 142 a 69 až 70).

6. Následně Všeobecní fakultní nemocnice v [obec], klinika pracovního lékařství vystavila k oběma nemocem z povolání dne 22. 4. 2020 Lékařské posudky o bolestném pro nemoci z povolání a dne 23. 4. 2020 Lékařské posudky o ztížení společenského uplatnění, jimiž stanovila v souladu s nařízením vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, odškodné. V případě Dlaždicobuněčného karcinomu pravé plíce v rozsahu bolestného 1 000 bodů a ztížení společenského uplatnění 6 000 bodů. V případě Hyalinózy pleury s restrikční ventilační poruchou v rozsahu bolestného 300 bodů a ztížení společenského uplatnění v rozsahu 4 000 bodů. Tyto posudky byly rovněž klinikou pracovního lékařství zaslány žalované a byly jí doručeny dne 28. 4. 2020 (viz. doručenky na čl. 69-70).

7. Za bodové ohodnocení nemoci z povolání, tj. za vystavení 4 lékařských posudků ze dne 22. 4. 2020 a 23. 4. 2020 uhradila žalobkyně a), [celé jméno žalobkyně] částku 11 600 Kč (čl. 15).

8. Z žádostí ze dne 30. 9. 2016 a 5. 7. 2019 (čl. 48, [číslo]) má soud za prokázané, že otec žalobců v uvedené dny požádal Všeobecnou fakultní nemocnicí v [obec], klinikou pracovního lékařství o posouzení svého zdravotního stavu, zda netrpí nemocí z povolání, a pokud ano, aby byl vypracován i lékařský posudek bodového ohodnocení za bolest a ztížení společenského uplatnění.

9. Ze dvou žádostí o ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemocí z povolání adresované Všeobecnou fakultní nemocnicí v [obec], klinikou pracovního lékařství Krajské hygienické stanici Středočeského kraje ze dne 6. 8. 2019 a 7. 8. 2019 (čl. 57 a 58) má soud za prokázané, že klinika pracovního lékařství požádala o prošetření pracovních podmínek otce žalobců u žalované za účelem ověření podmínek pro klasifikaci onemocnění otce žalobců jako nemoci z povolání ve spojení s Prachem - azbestová vláka všech azbestů, a to pro každou z nemocí, u nichž bylo dáno podezření na nemoc z povolání, přičemž u každé z těchto nemocí bylo uvedeno i datum vyšetření, při kterém bylo poprvé verifikováno posuzované onemocnění včetně závažnosti poruchy. Uvedená data jsou pak shodná s daty uvedenými jako datum zjištění nemoci z povolání uvedenými v Lékařských posudcích o uznání nemoci z povolání. Ze dvou závazných vyjádření Krajské hygienické stanice k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání ze dne 26. 8. 2019 (čl. 59-60 a čl. 62-61), vypracované ke každé nemoci z povolání samostatně, vyplývá, že otec žalobců pracoval u žalované v období od 5. 10. 1962 do 18. 1. 1966 a poté od 3. 12. 1968 do 30. 4. 1995 jako dělník ve výrobě trub, přičemž uvedená práce byla zařazena do 3. kategorie z důvodu expozice azbestovým prachem, azbestem a rizika chemické karcinogenity. Zároveň byla konstatována nízká úroveň ochrany zdraví, přítomnost prachu v celém závodu, s tím že riziko onemocnění bylo v uvedené době podceňováno. Od roku 1995 pak již není azbest ve výrově užíván. K pracovnímu zařazení otce žalobců je konstatováno, že pracoval jako soustružník a obsluha pily ve výrobě trub, které bylo jedním z nejvíce prachem exponovaných pracovišť. Výrobky se opracovávaly za sucha, prašnost byla významná. V uvedené době nebyla pracoviště dostatečně vzduchotechnicky zajištěna, docházelo k přenášení azbestových vláken ze sousedních výrobních prostor a osobní ochrana byla nedostačená. Závěrem hygienického šetření bylo konstatování, že na pracovišti pana [celé jméno žalobce] st. byly splněny podmínky pro vznik obou nemocí z povolání.

10. Z rozhodnutí Okresního soudu v Berouně čj. [číslo jednací] ze dne 29. 6. 2019, které nabylo právní moci téhož dne (čl. 18) soud zjistil, že k uvedenému dni bylo žalobcům, jako pozůstalým potomkům, potvrzeno nabytí dědičtí po [jméno] [příjmení], narozeném [datum] a zemřelém dne [datum], a to i pohledávky zůstavitele na odškodnění nemoci z povolání, každému v rozsahu nároku.

11. Žalobkyně a) [celé jméno žalobkyně], se obrátila na žalovanou jako správce dědictví přípisem ze dne 27. 4. 2020 o vyjádření k nárokům jejího zemřelého otce na úhradu odškodnění za uznané nemoci z povolání (čl. 17). Z přípisů právního zástupce žalobců má soud za prokázané, že tento dne 3. 6. 2020 uplatnil nárok na náhradu škody vzniklou [jméno] [celé jméno žalobce] st. nemocí z povolání u žalované za žalobkyni a) [celé jméno žalobkyně] (čl. 14) a dne 3. 7. 2020 za oba žalobce (čl. 12). Nárok právní zástupce rovněž uplatnil u vedlejšího účastníka (čl. 15) a ve věci korespondoval i s právním zástupcem žalované (čl. 16 a 23).

12. Z vyjádření vedlejší účastnice ze dne 19. 6. 2020 (čl. 20) má soud za prokázané, že žalovaná, resp. pojišťovna, u níž je žalovaná pojištěna pro případ vzniku pojistné události spočívající v existenci nemoci z povolání za níž žalovaná odpovídá, odmítla nároky žalobců s odůvodněním, že otec žalobců neměl ke dni své smrti žádnou pohledávku, neboť svůj nárok před svojí smrtí neuplatnil, nejde tak o dospělý nárok a jako takový nemůže přejít na dědice.

13. V řízení byla rovněž předložena Překladová zpráva vystavená Všeobecnou fakultní nemocnicí v [obec], klinikou nemocí z povolání ze dne 12. 5. 2010 (čl. 49). Zpráva byla vystavena v souvislosti s hospitalizací otce žalobců na klinice nemocí z povolání od 31. 3. 2010 do 2. 4. 2010. Z uvedené zprávy vyplývá, že jde u pacienta již o čtvrtý pobyt na klinice pracovního lékařští. K aktuálnímu pobytu byl indikován ošetřujícím lékařem za účelem vyšetření zdravotního stavu pro práci v riziku azbestu. K uvedenému datu nebyla hlášena nemoc z povolání. Pacient přinesl rentgenové snímky plic ze 4. 9. 2008 a 3. 9. 2009. Z anamnézy mimo jiné vyplývá, že při posledním pobytu na klinice nemocí z povolání v roce 1987 nebylo u pacienta prokázáno poškození azbestem. Z výsledků vyšetření na klinice se podává, že z rentgenu hrudníku se anamnesticky zjišťuje azbestóza plic - jsou oboustranně patrny pleurální plastické změny a menší hyalinní změny. Spirometrie nebyla z důvodu zdravotního stavu pacienta provedena – byla odložena. Závěr vyšetření konstatuje, že provedeným rentgenem bylo zjištěno„ susp. Poškození plic azbestem – v.s. počínající azbestóza i pleurální hyalinóza, při bázích není snímek ideálně přehledný, srdce. stín rozšířen – proto plánováno ambulantní HRCT plic. Uzavření personality bude možné až po vyhodnocení HRCT plic a spirometrie.“. Ze zprávy se dále podává, že v důsledku opakované fibrilace pacienta byl tento předán po konzultacích na interní oddělení spádové nemocnice, tj. do nemocnice [obec]. Ve zprávě je v části popisující akutní zdravotní stav pacienta při fibrilacích konstatováno, že„ U pacienta sklon k dissimulaci obtíží“.

14. Soud si vyžádal od Všeobecné fakultní nemocnice v [obec], kliniky pracovního lékařství zprávu ohledně hospitalizací otce žalobců a průběhu zjišťování nemocí z povolání. Z vyžádané zprávy ze dne 1. 6. 2021 (čl. 108), která byla doplněna i ústním znaleckým posudkem podaným zaměstnancem kliniky MUDr. [jméno] [příjmení] (čl. 145), jako lékařem vyšetřujícím otce žalobců a osoby zpracovávající podklady pro lékařské posudky, jimiž byly uznány nemoci z povolání otce žalobců, zjistil následující.

15. Otec žalobců podstoupil na klinice pracovního lékařství (dříve klinice nemocí z povolání) celkem čtyři indikované hospitalizace za účelem zjištění přítomnosti nemoci z povolání a následně 2x ambulantní vyšetření. Konkrétně šlo o pobyt v roce 1976, 1983 a 1986, kdy byl posuzován jeho zdravotní stav při práci v riziku azbestu. Poslední, čtvrtým pobytem byl pobyt v roce 2010, který byl předčasně ukončen pro akutní zhoršení jeho zdravotního stavu a přeložení na interní oddělení nemocnice v [obec], jak bylo popsané i v bodě 13. tohoto rozsudku. Důvodem čtvrté hospitalizace bylo podezření ošetřujícího pneumologa na nemoc z povolání Hyalinózu pleury s restrikční poruchou. Následně byl otec žalovaných vyšetřován na klinice pracovního lékařství již jen ambulantně, a to dne 30. 9. 2016 a dne 5. 8. 2019 Nemoc z povolání byla u otce žalovaných potvrzena až při ambulantním vyšetření dne 5. 8. 2019, a to konkrétně dvou nemocí z povolání (viz. odpověď na otázku č. 6 zprávy ze dne 1. 6. 2021).

16. Při vyšetření otce žalobců v roce 2010 bylo otci žalobců provedeno RTG, při němž byla zjištěna pouze hyalinóza. Pro potvrzení či vyvrácení Hyalinózy pleury jako nemoci z povolání bylo třeba provést ještě HRCT vyšetření plic a spirometrii, které nebyly provedeny v důsledku nutného překladu pacienta do nemocnice v [obec]. Následně v roce 2011 otec žalobců další vyšetření odmítl (viz. odpověď na otázku č. 7 zprávy ze dne 1. 6. 2021).

17. Při ambulantním vyšetření otce žalobců dne 30. 9. 2016, k němuž byl opětovně indikován ošetřujícím pneumologem, MUDr. [příjmení] pro podezření na nemoci z povolání Hyalinóza pleury s restrikční poruchou, a při němž požádal otec žalobců o posouzení přítomnosti nemoci z povolání a jejího případného bodového ohodnocení (čl. 53), nebyla přítomnost uvedené nemoci provedenými vyšetřeními prokázána (viz. odpověď na otázku č. 4 zprávy ze dne 1. 6. 2021).

18. MUDr. [jméno] [příjmení] pak jako znalec u jednání soudu uvedl, že otce žalobců sám vyšetřoval v roce 2016 i 2019. Ohledně starších vyšetření pak měl k dispozici jeho zdravotní dokumentaci vedenou klinikou pracovního lékařství. K otázce rozsahu vyšetření v roce 2010 a 2016 uvedl, že standardními vyšetřovacími metodami u podezření na nemoc z povolání Hyalinóza pleury s restrikční poruchou je rentgen plic a spirometrie. Uvedl, že se může stát, že rentgenové vyšetření nedá jasnou odpověď na rozsah přítomnosti hyalinózy, v takovém případě se přistupuje k vyšetření podrobnějšímu prostřednictvím tomografu, tedy HRCT. K HRCT vyšetření se přistupuje výlučně tehdy, pokud základní rentgenové vyšetření hrudníku nedává jasnou kladnou či zápornou odpověď na přítomnost hyalinózy a rozsahu funkčního postižení hyalinózou. V roce 2010 bylo z rentgenového snímku, dle vypracované lékařské zprávy, zjevné, že hyalinóza je u pacienta přítomna, avšak nebyl zjevný rozsah, rozsah funkčního postižení. Proto bylo plánováno podrobnější vyšetření, k němuž však již pro zdravotní komplikace pacienta nedošlo. Při následném vyšetření pacienta, k němuž došlo 30. 9. 2016, byla přítomnost hyalinózy již jen z rentgenových snímků dostatečně jasná a zároveň snímky umožňovaly určit i rozsah funkčního postižení, proto nebylo třeba provádět podrobnější HRCT vyšetření. K stanovení přítomnosti nemoci hyalinózy pleury tak postačovalo již jen spirometrické vyšetření. To však neukázalo takové funkční postižení, které by umožňovalo onemocnění pacienta klasifikovat jako nemoc z povolání Hyalinóza pleury s restrikční poruchou v hlásitelné formě. Vyloučil, že by pacient v roce 2016 trpěl uvedeným onemocněním v takovém rozsahu, aby ho bylo možné považovat za nemoc z povolání. Znalec uvedl, že se běžně setkávají s pacienty, kteří byli vystaveni expozici azbestového prachu, kteří sice trpí zdravotními obtížemi, avšak ty se rozvinou v nemoci z povolání až po 40 – 50 letech. Případ otce žalovaných se časovým odstupem od ukončení práce pro žalovanou a zjištěním nemoci z povolání nevymykal.

19. Pokud jde o vyšetření v roce 2019, k němu se dle MUDr. [příjmení] objednal pacient sám a zároveň dne 5. 7. 2019 požádal o vypracování bodového ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění v případě, že u něj bude shledána nemoc z povolání. Z vyšetření provedeného dne 5. 8. 2019 bylo patrné, že se jeho zdravotní stav mezi lety 2016 a 2019 prudce zhoršil. Pacient byl opět podroben sérii příslušných vyšetření. Zároveň doložil i zdravotní dokumentaci týkající se v roce 2017 diagnostikované rakoviny plic. Vyšetření provedená v roce 2019 potvrdila přítomnost dvou nemocí v hlásitelné podobě, u nichž pak bylo provedeno hygienické šetření a na základě klinických výsledků pacienta a výsledků hygienického šetření na pracovišti pacienta byly u otce žalobců uznány dvě nemoci z povolání, obě vztažené k expozici azbestovým prachem. Konkrétně šlo o Hyalinózu pleury s restrikční poruchou s datem zjištění dne 5. 8. 2019, tedy datem zjištění na základě provedeného ambulantního vyšetření přímo klinikou pracovního lékařství, kdy na základě provedeného ambulantního vyšetření byla konstatována přítomnost nemoci v hlásitelné formě (intenzitě). Druhou nemocí z povolání byl uznán Dlaždicobuněčný karcinom pravé plíce, a to na základě klinických vyšetření ve spojení s vyšetřeními klinickým pracovištěm, na němž byl karcinom diagnostikován ke dni 4. 9. 2017 (tento den byl také označen jako datum zjištění nemoci z povolání).

20. Znalec zdůraznil, že aby porucha zdraví byla uznána za nemoc z povolání, předpokládá současnou přítomnost dvou aspektů. Prvním z nich je klinicky zjištěný zdravotní stav pacienta, přičemž nepostačuje jakákoliv porucha zdraví odpovídající diagnóze nemoci z povolání, ale klinický stav pacienta musí dosahovat minimálně intenzity hlásitelné nemoci. Je-li u pacienta zjištěn klinický stav, při němž nemoc pacienta dosahuje intenzity hlásitelné nemoci z povolání, je třeba prostřednictvím příslušné hygienické stanice provést hygienické šetření pracoviště pacienta, šetření, zda byl vystaven expozici látek, mechanismů apod., které mohou způsobit nemoc z povolání, jako druhého aspektu nutně současně přítomného pro uznání nemoci z povolání. Teprve na základě zjištěného klinického stavu a zjištěných hygienických podmínek práce může pověřené pracoviště pracovního lékařství rozhodnout, vydat lékařský posudek, o uznání moci pacienta jako nemoci z povolání. Pokud výsledkem šetření není závěr, že by nemoc pacienta byla nemocí z povolání, není negativní posudek, tedy posudek o neexistenci nemoci z povolání, vydáván.

21. Pokud jde o doručování lékařských posudků, uvedl MUDr. [příjmení], že ty jsou s ohledem na to, že uznání nemoci z povolání je procesem, který začíná klinickým vyšetřením pacienta, po němž následuje hygienické šetření a následuje proces vyhodnocení výsledků a rozhodnutí o uznání či neuznání onemocnění za nemoc z povolání, doručovány prostřednictvím pošty. O pacientovi mezi vyšetřením a doručováním posudku klinika zpravidla nic neví, neboť není důvod, aby byl pacient dále kontaktován. Nedozví se tak ani, že zemřel. Pokud se tak stane, dozví se to zpravidla až v momentě, kdy vykazuje poskytnuté výkony v rámci nároku na odměnu z veřejného zdravotního pojištění. Jaký je proces v případě úmrtí pacienta přesně neví, je lékař. Zda jsou na klinice nějaké směrnice, jak postupovat v případě úmrtí pacienta neví.

22. Pokud je v překládací zprávě otce žalobců ze dne 12. 5. 2010 (čl. 49) uvedeno, že„ U pacienta sklon k dissimulaci obtíží“, uvedl MUDr. [příjmení], že je tím myšlen sklon pacienta k zlehčování situace, obtíží apod., ač z klinického obrazu je zjevné, že obtížemi trpí. Šlo o situaci, kdy zlehčoval své symptomy a zdravotní obtíže, které vedli k jeho přeložení do nemocnice v [obec].

23. Soud zamítl provedení důkazu výslechem MUDr. [jméno] [příjmení] (ošetřujícího pneumologa) a revizním znaleckým posudkem lékařským posudkům o uznání nemoci z povolání otce žalobců směřujícího k ověření, zda netrpěl nemocí z povolání dříve než ke dni 4. 9. 2017 resp. ke dni 5. 8. 2019. Soud zamítl i návrh na uložení povinnosti žalobcům opatřit a předložit zdravotní dokumentaci jejich otce, neboť z níže uvedených důvodů tyto důkazy nepotřeboval ani ke zjištění skutkového stavu ani k právnímu hodnocení zjištěného skutkového stavu.

24. Z výše uvedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění. Žalovaná byla posledním zaměstnavatelem pana [celé jméno žalobce], [datum narození], u něhož byl vystaven expozici azbestovým prachem. Pan [příjmení] zemřel dne [datum] a oba žalobci jsou jeho potomky a dědici. V dědictví byla projednána i žalovaná pohledávka pana [celé jméno žalobce] z titulu náhrady škody v důsledku nemoci z povolání, kterou nabyly oba žalobci v rozsahu 1/2 každý. Klinika pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v [obec] vydala dne 4. 11. 2019 dva lékařské posudky o uznání nemoci z povolání, a to Dlaždicobuněčného karcinomu pravé plíce s datem zjištění 4. 9. 2017 a Hyalinóza pleury s restrikční ventilační poruchou s datem zjištění 5. 8. 2019. U obou nemocí byly v dubnu 2020 vystaveny lékařské posudky, jimiž u každé nemoci bylo stanoveno bodové ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění. Žalobci uplatnili nárok na náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění z obou nemocí z povolání jako právní nástupci po svém otci u žalované, která však jejich nárok neuznala.

25. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle níže uvedených právních předpisů.

26. Soud předně vyšel z toho, že okamžik škodní události, k níž se váže vznik nároků z nemoci z povolání je okamžik zjištění nemoci z povolání a k těmto datům je rovněž nutno vztáhnout příslušnou zákonnou úpravu. Datem zjištění nemoci z povolání je v případě Dlaždicobuněčného karcinomu pravé plíce 4. 9. 2017 a Hyalinóza pleury s restrikční ventilační poruchou den 5.8.2019.

27. Soud na uvedený případ aplikoval ustanovení § 271k odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále i jako„ ZP“), ve znění účinném od 1. 10. 2015 do 31. 12. 2020, dle něhož jsou nemocemi z povolání nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu.

28. Zvláštním předpisem určujícím nemoci z povolání je zejména nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolení. Podle ustanovení § 1 jsou nemocemi z povolání nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek. Nemoci z povolání jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu tohoto nařízení. Pro uznávání nemocí z povolání podle tohoto nařízení příslušnými poskytovateli zdravotních služeb platí jiné právní předpisy (zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání). Citované nařízení vlády obsahuje přílohu, v níž jsou v kapitole III – Nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice uvedena pod položkou 2. mezi nemocemi z povolání způsobenými prachem azbestu uvedeny i hyalinóza pohrudnice s ventilační poruchou restrikčního typu a rakovina plic. U obou je pak jako podmínka vzniku nemoci uvedeno, že jde o nemoci vznikající při práci, u níž je prokázána taková expozice azbestu, která je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci.

29. Dalším předpisem upravujícím uznání nemoci z povolání je zákon č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách. Posuzování a uznávání nemoci z povolání je upraveno zejména v ustavení § 61 až 68 citovaného zákona. Podle § 61 odst. 2 nemoci z povolání posuzují, uznávají a vývoj zdravotního stavu osoby s uznanou nemocí z povolání sledují poskytovatelé v oboru pracovní lékařství, kteří získali povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání, pokud dále není uvedeno jinak; pro tyto účely mohou též provádět, je-li to účelné, vyšetření pro zjištění zdravotního stavu. Podle § 62 odst. 1 poskytovatel uznává nemoci z povolání na základě a) zjištění zdravotního stavu poskytovatelem uvedeným v § 61 odst. 1, a to včetně zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění a výsledků jím vyžádaných odborných vyšetření a jeho stanoviska, b) výsledků dalších odborných vyšetření, pokud je to důvodné, vyžádaných nebo provedených poskytovatelem uvedeným v § 61 odst. 2 a c) ověření podmínek vzniku nemocí z povolání podle odstavce 3. Podle § 62 odst. 3 písm. a) ověřování podmínek vzniku nemocí z povolání provádí příslušné orgány ochrany veřejného zdraví podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Podle § 62 odst. 5 poskytovatel, který vydal lékařský posudek, zajistí neprodleně jeho prokazatelné předání osobám podle § 44 odst. 1 (posuzované osobě a osobě, která o posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby za účelem vydání posudku oprávněně požádala, není-li posuzovanou osobou) a dalším osobám, kterým uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, jejichž okruh je vymezen prováděcím právním předpisem (tím je § 3 vyhlášky č. 104/2012 Sb. o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemoci z povolání). Podle § 46 odst. 1 zákona o specifických lékařských službách má-li posuzovaná osoba nebo osoba, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, za to, že lékařský posudek je nesprávný, může do 10 pracovních dnů ode dne jeho prokazatelného předání podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal. Podle § 44 odst. 4 psím. c) zákona o specifických lékařských službách právní účinky lékařského posudku nastávají pro osobu, které byl předán, dnem uplynutí lhůty pro podání návrhu na jeho přezkoumání nebo dnem prokazatelného doručení rozhodnutí o potvrzení posudku správním úřadem, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Správní řád na činnost prováděnou dle zákona o specifických lékařských službách se použije výlučně tam, kde je na něj v zákoně výslovně odkazováno (ust. § 35, 36, 47, 76 a 77). Zákon o specifických lékařských službách neobsahuje ustanovení týkající se postupu v případě úmrtí posuzované osoby.

30. K provedení zákona o specifických zdravotních službách v oblasti uznávání nemocí z povolání je vyhláška č. 104/2012 Sb. o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemoci z povolání. Dle § 1 vyhlášky nemoci z povolání posuzují a uznávají poskytovatelé v oboru pracovní lékařství, v jejichž území vymezeném v povolení k uznávání nemocí z povolání podle zákona o specifických zdravotních službách se ke dni zahájení posuzování zdravotního stavu posuzované osoby za účelem vydání lékařského posudku podle § 3 odst. 1 nachází adresa místa trvalého pobytu posuzované osoby, která již není v pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli a u které je důvodné podezření, že pracovala za podmínek, jejichž vlivem posuzovaná nemoc z povolání vzniká. Podle § 3 citované vyhlášky lékařský posudek o uznání nemoci z povolání, o neuznání nemoci za nemoc z povolání nebo o ukončení nemoci z povolání (dále jen„ posudek o nemoci z povolání“) poskytovatel v oboru pracovní lékařství prokazatelně předá zaměstnavateli, u něhož posuzovaná osoba pracovala naposledy před zjištěním nemoci z povolání za podmínek, za kterých nemoc z povolání vzniká a dalším osobám uvedeným v odstavci 2), mezi nimiž však není posuzovaná osoba. Ustanovení § 4 stanoví náležitosti lékařského posudku, a to pod písm. c) mimo jiné i datum zjištění nemoci, kterým je den vyšetření, při kterém bylo poprvé prokázáno onemocnění uznané později za nemoc z povolání, a to ve stupni závažnosti poruchy, pokud je stanoven nařízením vlády.

31. Podle § 269 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

32. Podle § 271c ZP se náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2. Podle odst. 2) citovaného ustanovení vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

33. Prováděcím předpisem k ustanovení § 271c ZP je nařízení vlády č. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ve znění účinném od 21. 7. 2016 stanoví v § 3 hodnotu jednoho bodu částku 250 Kč. [příjmení] ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění v případě nemoci z povolání je uvedeno v příloze 2 a 4 k uvedené vyhlášce. Podle § 8 odst. 1 písm. b) nařízení vlády vydává lékařský posudek ohodnocení bolesti nebo lékařský posudek o ztížení společenského uplatnění, jde-li o nemoc z povolání, poskytovatel zdravotních služeb oprávněný k vydání lékařského posudku o uznání nemoci z povolání podle zákona upravujícího posudkovou péči.

34. Podle § 271t zákoníku práce se nepromlčují práva zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody nebo nemajetkové újmy na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a práva na náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Práva na jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují.

35. Podle § 328 odst. 1 zákoníku práce peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová a platová práva z pracovněprávního vztahu uvedeného v § 3 větě druhé postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.

36. Na základě shora uvedeného skutkového stavu a příslušné právní úpravy dospěl soud k závěru, že žalobci prokázali existenci žalovaného nároku a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

37. Mezi účastníky bylo nesporné, že otec žalobců, [celé jméno žalobce], [datum narození] byl zaměstnancem žalované, a že při výkonu práce u žalované byl vystaven expozici azbestového prachu, a že žalovaná je zaměstnavatelem povinným k náhradě škody na zdraví a nemajetkové újmy, která by z této příčiny vznikla panu [celé jméno žalobce] v důsledku nemocí z povolání. Mezi účastníky nebylo sporu, že posudky o uznání nemocí z povolání vydala oprávněná osoba, shodně jako lékařské posudky o bodovém ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění pana [celé jméno žalobce] st. Spor mezi účastníky se týkal oprávnění posuzující osoby uznat nemoc z povolání po té, co pan [příjmení] zemřel. Pro případ, že by bylo možné nemoc z povolání uznat i po smrti pana [celé jméno žalobce], zda není nárok promlčen, a zda jde o nárok způsobilý k dědění, tedy, zda mohl přejít na žalobce.

38. Žalovaná předně tvrdila neplatnost posudků o uznání nemocí z povolání. Měla za to, že posudek nemohl být vydán, pokud pan [celé jméno žalobce] starší zemřel před jeho vydáním. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že pan [celé jméno žalobce] byl na klinice pracovního lékařství vyšetřen dne 5. 8. 2019 (viz. výpověď MUDr. [příjmení] a odpověď na 5. otázku zprávy ze dne 1. 6. 2020 na čl. 108), tedy ještě před svojí smrtí. Námitka vedlejšího účastníka, že posudek byl klinikou pracovního lékařství vydán bez řádného vyšetření posuzovaného byla v řízení vyvrácena, shodně jako námitka, že otec žalobců neučinil žádný krok směřující k uspokojení jeho případných nároků z nemoci z povolání (otec žalobců byl tím, kdo osobně požádal ještě za svého života o posouzení svého zdravotního stavu a o vydání posudku o uznání nemoci z povolání a její ocenění (viz. žádost na čl. 54 a 48). Za jeho života tak bylo provedeno jak ověření jeho klinického stavu, tak i vydána zpráva o hygienickém šetření pracovních podmínek pana [celé jméno žalobce] u žalované (čl. 58-61). Následně pan [celé jméno žalobce] dne [datum] zemřel. Ke dni jeho smrti již bylo šetření potřebné pro posouzení, zda trpí nemocí z povolání, ukončeno. Samotný posudek o uznání dvou nemocí z povolání pana [celé jméno žalobce] st. byl vydán dne 4. 11. 2020, tedy po jeho smrti.

39. Postup při vydávání lékařských posudků je upraven v zákoně č. 373/2021 Sb., o specifických lékařských službách. Tento postup se neřídí správním řádem, jak se mylně domnívá vedlejší účastník. Předmětný zákon neobsahuje žádný výslovný odkaz na užití správního řádu. Naopak zákon pouze v pěti výslovně vyjmenovaných situacích uvádí, že na tyto konkrétní situace se užijí postupy upravené ve správním řádu. Mezi tyto případy nespadá postup při vydávání ani doručování posudků. Předmětem posudku, jímž je uznání nemoci z povolání, je posouzení zdravotního stavu posuzované osoby a existence podmínek, příčin, za nichž nemoc z povolání vzniká, tedy posouzení lékařských otázek a odborných lékařských závěrů. Výsledkem lékařského posouzení není správní rozhodnutí, na nějž by, shodně jako na proces před jeho vydáním, dopadaly ustanovení správního řádu, nejde o správní řízení. Ostatně, že lékařský posudek vydaný dle zákona o specifických lékařských službách není správním, mocenským, rozhodnutím je opakovaně aprobováno jak nejvyšším správním soudem, tak soudem ústavním (srovnej např. rozhodnutí NSS sp.zn. 8 As 151/2015 či 5 As 142/2018). Zákon o specifických lékařských službách nemá žádnou úpravu postupu pro případ úmrtí posuzované osoby. Soud z uvedených důvodů neplatnost lékařských posudků, jimiž byly uznány nemoci z povolání u pana [celé jméno žalobce] st., neshledal, když neshledal, že by poskytovatel, klinika pracovního lékařství, jako osoba oprávněná k posouzení existence nemoci z povolání u pana [celé jméno žalobce] st. (ust. § 61 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb. a § 1 vyhlášky č. 104/2012 Sb), porušila postup při vydávání posudků (ust. § 62 zákona č. 373/2011 Sb.), to vše za situace, kdy šetření potřebné pro vydání posudky bylo ukončeno před smrtí pana [celé jméno žalobce].

40. Pokud pak vedlejší účastník namítal, že posudky nemohly„ dospět“, když nebyly doručeny posuzované osobě, a tedy nelze z nich nabýt ani práva ani povinnosti, soud se z jeho argumentací neztotožnil. Je pravdou, že ustanovení § 62 odst. 5 ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických lékařských službách ukládá poskytovateli, který vydá lékařský posudek, doručit ho posuzované osobě. Avšak s uvedeným doručením není spojen žádný právní důsledek vztahující se k účinnosti posudku vůči třetím osobám, tedy i žalované. Rovněž ani v této souvislosti nelze přehlédnout, že lékařský posudek není správním aktem, k jehož účinnosti je třeba doručení všem dotčeným subjektům. Zákon pouze upravuje okamžik, od nějž nastávají právní účinky posudku pro osobu, jíž byl předán, a to tak, že tyto nastávají uplynutím lhůty 10 dnů od jeho prokazatelného předání osobě. Účinky posudku nastávají nezávisle na sobě vůči každé jednotlivé dotčené osobě (§ 44 odst. 4 psím. c) zákona č. 373/2011 Sb.). Žalované byl každý z posudků doručen samostatně, a to dne 15. 11. 2019 (čl. 142). Žalovaná nepodala proti uvedeným posudkům ve smyslu § 46 odst. 1) zákona č. 373/ 2011 návrh na jejich přezkoumání, a tedy posudky nabyly pro žalovanou právních účinků dne 30. 11. 2019. K tomuto dni byla osvědčena skutečnost, že otec žalobců trpí dvěma nemocemi z povolání (a to nejméně ode dne jejich zjištění v posudku uvedených), a že příčinou vzniku těchto nemocí byla expozice azbestovým prachem. Obdobně právních účinků nabyly i pro žalobce, kterým byly prokazatelně předány po smrti jejich otce (když tyto nároky přihlásili do dědického řízení po svém otci a posudky předali soudu).

41. Soud tak má lékařské posudky o uznání dvou nemocí z povolání pana [celé jméno žalobce] st. za řádně vydané i za způsobilé způsobit vnik nároku na odškodnění nemocí z povolání.

42. Soud neshledal důvodnou ani námitku promlčení vznesenou žalovanou. Ve smyslu ustanovení § 271t ZP se nároky zaměstnance na náhradu škody a nemajetkové újmy na zdraví nepromlčují. Promlčují se však práva na jednotlivá plnění. Mezi účastníky nebyla pochybnost o tom, že objektivní promlčené lhůta k uplatněným nárokům neběží. Žalovaná však vznesla námitku promlčení v subjektivní promlčecí lhůtě. Poukazovala, že subjektivní promlčecí lhůta počne v souladu s ustálenou judikaturou, běžet poškozenému okamžikem, kdy se dozví o škodě a odpovědné osobě a nikoliv až o odborném posouzení výše nároku, tj. od znalosti poškozeného o skutkových okolnostech, z nichž lze škodu zjistit.

43. K vyhodnocení běhu subjektivní promlčecí doby se je třeba nejprve zabývat otázkou, kdy se poškozený dozví o škodě spočívající v existenci nemoci z povolání. Je nepochybné, že škodou je v uvedeném případě poškození zdraví. Nikoliv však jakékoliv poškození zdraví, ale poškození zdraví vzniklé v důsledku nepříznivého působení chemických či fyzikálních vlivů, které vzniklo za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání (§ 1nařízení vlády č. 290/1995 Sb.), a to v míře, které svojí intenzitou dosahuje intenzity konkrétní v seznamu uvedené nemoci. Aplikováno na projednávaný případ, otec žalobců se mohl o škodě spočívající v existenci nemoci z povolání dozvědět nejdříve v okamžiku, kdy se dozvěděl, že má nejen zdravotní problémy (ostatně se zdravotními obtížemi se léčil dlouhodobě a opakovaně byl vyšetřován i na klinice pracovního lékařství s negativním výsledkem, neboť porucha jeho zdraví nedosahovala intenzity Hyalinózy pleury s restrikční ventilační poruchou), ale že jeho problémy jsou v intenzitě, která dosahuje intenzity nemoci uvedené v seznamu nemocí z povolání a zároveň, že objektivní příčinou této nemoci je práce v expozici azbestu, která je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci (seznam nemocí z povolání - příloha k nařízení vlády č. 262/1995 Sb., kapitola III – Nemoci z povolání týkající se dýchacích cest…). Zjištění, že intenzita onemocnění posuzované osoby dosahuje intenzity nemoci uvedené v seznamu nemocí z povolání (znalcem označované jako„ hlásitelná nemoc z povolání“), tedy osvědčení klinického stavu posuzovaného, náleží v zákoně určené pověřené osobě, v posuzovaném případě klinice pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice [obec], a nikoliv jakémukoliv klinickému pracovišti, jak se mylně domnívá žalovaná. Osvědčení, že zjištěný klinický obraz je zapříčiněn prací posuzované osoby v podmínkách, jež jsou dle lékařských poznatků příčinou nemoci, náleží opět a výlučně klinice pracovního lékařství. Jde o ryze odbornou otázku, kterou není oprávněn zodpovědět žádný třetí subjekt, tím méně posuzovaná osoba. Z výše uvedených důvodů se posuzovaná osoba o vzniku škody, tedy existenci poškození zdraví - nemoci, které je nemocí z povolání, objektivně dozví až vystavením posudku o uznání nemoci z povolání. Do té doby se může pouze domnívat, stejně jako ošetřující klinický lékař, že takovou nemocí trpí, či že na to zjištěné skutkové okolnosti ukazují, avšak neví, zda jsou splněny veškeré zákonem vyžadované podmínky pro podřazení její nemoci, jejího konkrétního zdravotního stavu, pod nemoc z povolání. Teprve okamžikem, kdy se dozví o uznání nemoci z povolání, jí tak může začít běžet promlčecí lhůta. Teprve od tohoto okamžiku má povědomost, že trpí nemocí z povolání, kdo za ní může být odpovědný, neboť má určen i konkrétní vliv, jemuž byla vystavena při práci, a jež je příčinou nemoci, a že jí vznikají finanční nároky spojené s odškodněním poškození zdraví, byť si v tomto okamžiku nemusí být vědoma jejich výše.

44. Pokud jde o data uvedená v posudku o uznání nemoci z povolání, zejména pak datum zjištění nemoci z povolání, zdůrazňované žalovanou. Souhlasí soud s tím, že uvádění data zjištění nemoci, tj. dne vyšetření, při kterém bylo poprvé prokázáno onemocnění uznané později za nemoc z povolání (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 104/2012 Sb.) není samoúčelné. Rozhodným je toto datum pro určení právní úpravy, jíž se nároky řídí (= datum škodní události) a dále stanovení data, od nějž se nároky odvíjí, např. od uvedeného data přísluší náhrada za ztrátu na výdělku apod. Z výše uvedených důvodů však nemůže jít o datum, od nějž běží subjektivní promlčecí lhůta.

45. S ohledem na uvedený závěr soud nevyhověl návrhu žalované, aby uložil žalobcům vysvětlovací povinnost ohledně vývoje zdravotního stavu jejich otce a zajištění lékařské dokumentace, z níž jsou oprávněni si i po jeho smrti pořizovat kopie a výpisy. Vzhledem k tomu, že otec žalobců byl již v důchodu, neexistovala žádná jiná osoba, poskytovatel lékařských služeb, než klinika pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice [obec] (podle místa jeho trvalého bydliště - § 1 vyhlášky č. 104/2012 Sb.), která by mohla posoudit klinický stav otce žalobců a existenci pracovních podmínek a učinit závěr o přítomnosti či nepřítomnosti nemoci z povolání u otce žalobců. Ze zprávy kliniky pracovního lékařství, doplněné o výslech znalce [příjmení] [příjmení], bylo prokázáno, že klinika až do 4. 11. 2019 nevystavila pro otce žalobců žádný lékařský posudek, jímž by uznala jeho onemocnění nemocí z povolání. MUDr. [příjmení], který navíc v roce 2016 provedl i jeho klinická vyšetření, uvedl, že v roce 2016 onemocnění nedosahovala intenzity hlásitelné nemoci z povolání, a to konkrétně Hyalinózy pleury s restrikční poruchou. I pokud by jeho závěr nebyl z medicínského hlediska správný, nebyl to posuzovaný, kdo by se mohl přes závěr lékaře domáhat uznání nemoci z povolání a prošetření dalších podmínek vzniku nemoci z povolání a nemohl si tak být vědom ze všech známých skutkových okolností, že trpí nemocí z povolání.

46. Z týchž důvodů soud zamítl návrh na vypracování revizního znaleckého posudku k lékařským posudkům o uznání nemocí z povolení. Žalovaná v řízení nerozporovala, že by otec žalobců trpěl nemocemi z povolání, ale že jimi trpěl dříve, než je uvedeno v posudcích o jejich uznání, a že z tohoto důvodu jsou nároky na odškodnění nemocí promlčeny. Tedy, za situace, kdy jím mělo být dle žalované prokázáno, kdy klinický zdravotní stav otce žalobců fakticky dosáhl intenzity nemoci z povolání, a zda si mohl či měl být takového zdravotního stavu vědom.

47. Pokud jde o druhou nemoc z povolání, Dlaždicobuněčný karcinom pravé plíce, jde o nemocnění, jehož existence byla objektivně zjištěna na klinickém pracovišti v roce 2017, byla léčena. Následně byla, po prošetření existence onemocnění a hygienických parametrů pracoviště, posouzena příčina vzniku předmětného onemocnění se současnými poznatky o příčinách nemoci a uznána (opět oprávněným poskytovatelem lékařských služeb) klinikou pracovního lékařství, jako nemoc z povolání. Soud pro úplnost právě na tomto druhém onemocnění poukazuje, že úvaha žalované o běhu subjektivní promlčecí lhůty od momentu pouhého zjištění existence onemocnění nemůže obstát. Je nepochybné, že karcinom plíce, může mít celou řadu příčin, tedy že jedinou myslitelnou příčinou karcinomu plic není expozice azbestovým prachem. Teprve řádné šetření nejen zdravotního stavu posuzovaného, ale i ověření podmínek vzniku nemoci z povolání (ve smyslu ust. § 61 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., a jejich následné posouzení ve vztahu příčiny a následku) oprávněnou osobou může vést k závěru, poznatku, o existenci nemoci z povolání.

48. Soud rovněž odkazuje na rozhodnutí nejvyššího soudu 2 Cz 10/64 ze dne 28. 2. 1964 (text lze získat z ASPI), který se zabýval během subjektivní promlčecí lhůty, byť v poměrech staré právní úpravy, dle něhož je pro běh promlčecí lhůty rozhodný den, kdy byla zjištěna nemoc z povolání v odškodnitelné formě. Obdobně i např. rozhodnutí Krajského soudu v [obec] 19 Co 67/73 (text lze získat z [webová adresa]). Uvedenou otázkou se rovněž zabýval i Nejvyšší soud České republiky, který po projednání v občanskoprávním kolegiu vydal ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek souborné stanovisko k uplatňování zákoníku práce při odpovědnosti organizace při pracovních úrazech a nemocech z povolání Cpj 37/74 (R 11/1976 civ.). V tomto stanovisku se mimo jiné uvádí„ Nemoci z povolání uvedené v tomto seznamu jsou charakterizovány znaky velmi obecnými. … Z uvedeného je patrno, že otázka existence či neexistence nemoci z povolání je především otázkou znaleckou“.

49. Z výše uvedeného vyplývá, že běh subjektivní promlčecí lhůty se odvíjí od zjištění nemoci z povolání v odškodnitelné formě, tj. až ode dne, kdy je existence nemoci z povolání konstatována k tomu povolaným odborným pracovištěm. Byla-li žaloba podána dne 7. 8. 2020, byla podána v tříleté subjektivní promlčecí době ve smyslu ustanovení § 629 o.z. ve spojení s § 4 ZP a nárok na její odškodnění promlčen není.

50. Pokud se žalovaná bránila tím, že i pokud nárok na odškodnění otci žalobců vznikl, nemohl přejít na dědice, neboť nebyl před smrtí jejich otce uplatněn u žalované, ani v tomto případě neshledal soud obranu žalované za přiléhavou. Podle § 328 odst. 1 ZP peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají a jsou předmětem dědictví. Podle § 269 ZP je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci nemajetnou újmu vzniklou nemocí z povolání. Nemajetková újma v případě nemoci z povolání se odškodňuje v penězích, a to ve formě náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění, ve smyslu ustanovení § 271c ZP. Tedy nárok na odškodnění nemoci z povolání je peněžité právo zaměstnance, které jeho smrtí nezaniká a přechází na dědice. Zákon nestanoví pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy podmínku uplatnění nároku na její úhradu u příslušného zaměstnavatele. Otázka uplatnění má vliv pouze na promlčení (tj. není-li uplatněna v zákonných lhůtách, může povinná osoba vznést námitku promlčení). Zákon rovněž nerozlišuje mezi nárokem (neuplatněným právem) a pohledávkou (již uplatněným právem), jak činí vedlejší účastník. Tedy není pravdou, že by na dědice mohla přejít pouze taková práva, která zaměstnanec uplatnit před svou smrtí.

51. Dovolával-li se vedlejší účastník rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.4.2011 sp.zn. 21 Cdo 936/2010, na podporu svých tvrzení, že bylo třeba, aby pro zachování nároků došlo k uplatnění nároku u zaměstnavatele otcem žalobců ještě před jeho smrtí, soud se s jeho závěry neztotožnil. Citované rozhodnutí uvedenou otázku vůbec neřeší, neboť dle popisu skutkového stavu v dané věci došlo k uplatnění nároku u zaměstnavatele ještě za života zaměstnance. Rozhodnutím byla řešena otázka výkladu ustanovení § 328 odst. 1 zákoníku práce účinného od 1. 1. 2007 oproti výkladu předchozí právní úpravy.

52. Soud však poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 2913/2010 ze dne 20. 9. 2011. Uvedené rozhodnutí je uvozeno právní větou„ Právo zaměstnance na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění smrtí zaměstnance nezaniká, jen jestliže vzniklo po dni 1. ledna 2007; věřitelem zaměstnavatele, který odpovídá zemřelému zaměstnanci za škodu při nemocech z povolání, se stává ten, kdo tato práva nabyl podle výsledku dědického řízení.“. Ze skutkového stavu obsaženého v citovaném rozhodnutí vyplývá, že zaměstnanec zemřel na následky nemoci z povolání dne 3. 6. 2007 Nemoc z povolání byla u zaměstnance uznána až rozhodnutím ze dne 7. 2. 2008, tj. téměř roku po jeho smrti. Za svého života zaměstnanec neuplatnil u zaměstnavatele nárok na odškodnění nemoci z povolání. Lékařské posudky o bodovém ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění byly vydány až 22. 8. 2008, tedy více než rok po smrti zaměstnance. Soud v dané věci uzavřel, že nároky na náhradu za bolest a na náhradu za ztížení společenského uplatnění vzniknou, jakmile se naplní všechny k tomu zákonem stanovené předpoklady. Okolnost, zda a kdy poškozený zaměstnanec (jiný oprávněný subjekt) požádá o poskytnutí náhrady za bolest nebo za ztížení společenského uplatnění, nemá z hlediska vzniku nároku žádný význam. Pro vznik nároku na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění tedy není rozhodné, kdy nebo kým byly tyto nároky uplatněny, ale kdy skutečně poškozenému zaměstnanci vznikly. Podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2007 se tyto nároky odškodní tehdy, lze-li v této době považovat za ustálený zdravotní stav zaměstnance po nemoci z povolání, popřípadě po jejím zhoršení, jde-li o náhradu za ztížení společenského uplatnění, nebo vytrpěl-li poškozený zaměstnanec v této době bolesti, jde-li o náhradu za bolest.

53. V projednávaném případě nemá soud pochybnost, a nebylo to zpochybněno ani žádným provedeným důkazem, že by otec žalobců trpěl Dlaždicobuněčným karcinomem pravé plíce a Hyalinózou pleury s restrikční ventilační poruchou v hlásitelné (odškodnitelné) formě již před 1.1 2007.

54. Z uvedených důvodů soud neshledal existenci překážky, pro níž by nárok na peněžitou náhradu odškodnění nemoci z povolání nemohl přejít z otce žalobců na žalobce, přičemž zároveň bylo v řízení prokázané, že nárok byl v dědickém řízení projednán a přešel na oba žalobce, a to na každého v rozsahu nároku.

55. Žalobci uplatnili z každé nemoci z povolání náhradu za bolest a náhradu za ztížení společenského uplatnění. Oba nároky se odškodňují ve smyslu ustavení § 271c ZP jednorázově, a to nejméně ve výši stanovené nařízením vlády č. 276/2015 Sb. Odškodnění se stanoví jako součin bodového ohodnocení stanoveného ve vyhlášce a hodnoty jednoho bodu, tj. částky 250 Kč.

56. Náhradou za bolest se odškodňují bolesti, jež poškozený vytrpěl v souvislosti s poškozením zdraví a následnou léčbou. V době uznání obou nemocí z povolání těmito nemocemi otec žalobců již určitou dobu trpěl. V případě karcinomu plic byl tento zjištěn vyšetřeními v září 2017 a následně proběhla jeho léčba včetně radioterapie. Tedy otec žalovaných již vytrpěl bolest spojenou s nemocí jako takovou i s její léčbou. V případě hyalinózi pleury s restrikční ventilační poruchou, šlo o nemoc, kterou otec žalobců v mírnější formě prosté hyalinózy, trpěl celou řadu let. Tedy i v tomto případě, již docházelo k vytrpění bolesti v souvislosti s její existencí a léčbou.

57. U prvé nemoci z povolání Dlaždicobuněčného karcinomu pravé plíce bylo bolestné ohodnoceno k tomu oprávněnou osobou v lékařském posudku ze dne 22. 4. 2020 (čl. 21 – 2. strana) 1 000 body, odpovídající částce 250 000 Kč. U druhé nemoci z povolání Hyalinózy pleury s restrikční ventilační poruchou bylo bolestné ohodnoceno k tomu oprávněnou osobou v lékařském posudku ze dne 22. 4. 2020 (čl. 22) 300 body, odpovídající částce 75 000 Kč.

58. Náhrada za ztížení společenského uplatnění se poskytuje za trvalé následky vyvolané škodu na zdraví, které nepříznivě ovlivňují možnosti poškozeného uplatnit se v jeho dalším životě a ve společnosti.

59. Prvá nemoc z povolání, Dlaždicobuněčného karcinom pravé plíce, byla u otce žalobců zjištěna ke dni 4. 9. 2017. Následně probíhalo jeho léčení včetně radioterapie. V roce 2019 již bylo možné stanovit bodové ohodnocení. Oprávněná osoba, tak učinila lékařským posudkem ze dne 23. 4. 2020 a ohodnotila je položkou určenou pro rakovinu plic v nevyléčitelné formě 6 000 body (čl. 21), odpovídající částce 1 500 000 Kč.

60. Druhá nemoc z povolání Hyalinózy pleury s restrikční ventilační poruchou, přítomná u otce žalobců ve formě nedosahující nemoci z povolání celou řadu let před svým zjištěním a s onemocněním se léčil a nelze tak uvažovat o dalším ustálení zdravotního stavu v důsledku léčby, byla ohodnocena lékařským posudkem ze dne 23. 4. 2020 položkou určenou pro hyalinózu pleury se středně těžkou poruchou funkcí 4000 body (čl. 22 – 2. strana), odpovídající částce 1 000 000 Kč.

61. Ohodnocení nevybočilo z parametrů stanovených nařízením vlády č. 276/2015 Sb., a ani žalovaná takový exces nenamítala. Posudky byly rovněž doručeny žalované, a to dne 28.4.2020 (viz. čl. 69-70), která nežádala v zákonné lhůtě o jejich přezkum.

62. Soud rovněž neshledal, že by uplatnění nároku na odškodnění nemoci z povolání jejich otce bylo v rozporu s dobrými mravy, které mělo spočívat v tom, že otec žalobců neprojevil vůli k odškodnění svých zdravotních problémů. Kroky směřující k odškodnění nemoci z povolání učinil otec žalobců za svého života, když opakovaně žádal o prošetření svého zdravotního stavu v důsledku expozice azbestem na pracovišti (nejméně v roce 2010, 2016 a 2019) a o případné ohodnocení svých nároků. Zákon zároveň, jak uvedeno shora, výslovně pamatuje na přechod nároků zaměstnance na jeho dědice. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by otec žalobců projevil vůli, aby jeho onemocnění, zdravotní stav, nebylo odškodněno.

63. Soud neshledal přiléhavou ani námitku vedlejší účastnice, že by se otci žalobců, resp. žalobcům nemělo dostat náhrady za ztížení společenského uplatnění, když otec žalobců zemřel a tedy u něj objektivně nemůže existovat budoucí ztížení jeho životních podmínek či jeho budoucího uplatnění. Soud poukazuje v souladu s výše uvedeným, že nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění je nárokem výslovně v zákoně stanoveným jako nárokem náležejícím zaměstnanci při uznání nemoci z povolání. Na uvedeném nemůže nic změnit ani případná judikatura k občanskému zákoníku, když rozsah nároků z uvedených zákonů je rozdílný. Nelze ani přehlédnout, že občanský zákoník zná celou řadu nároků, jimiž je odškodňována smrt osoby i na straně druhotných poškozených (např. rodinných příslušníků), které zákoník práce nezná. Soudy vyšších instancí pak opakovaně konstatují, že zákonnou úpravu náhrad škody v zákoníku práce nelze rozšiřovat o nároky přiznávané v občanském zákoníku a tedy nelze vztáhnout volně zaměňovat či aplikovat judikaturu vztahující se k podmínkám vzniku nároku mezi jednotlivými zákony.

64. Náhrada škody na zdraví spočívající v odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění dvou nemocí z povolání zjištěných u otce žalobců činí nejméně 2 825 000 Kč (§ 271c ZP), přičemž žalobci netvrdili důvody pro její zvýšení a v řízení takové důvody nevyplynuly. Z této částky náleží každému z žalobců tedy částka 1 410 500 Kč, kterou soud žalobcům přiznal. Žalobkyni a) [celé jméno žalobkyně] pak soud přiznal i nárok na náhradu prokázaných vynaložených nákladů spojených s vypracováním posudků na ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění v celkové částce 11 600 Kč. Soud rovněž žalobcům přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené v souladu s § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále s ustanovením § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. a II. rozsudku).

65. Výrokem III. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 284 096,50 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s ustanovením § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky: 14 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení žalobkyně a) dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 3. 6. 2020, 13 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení žalobce b) dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 3. 7. 2020, 22 400 Kč za předžalobní výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 7. 2020 22 400 Kč za sepis žaloby § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 7. 8. 2020 22 400 Kč za písemné podání ve věci samé (reakce na námitky žalované, doplnění skutkových tvrzení) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 1. 12. 2020 22 400 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 12. 2020 22 400 Kč za písemné podání ve věci samé (reakce na námitky žalované a vedlejšího účastníka) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 2. 2021 44 800 Kč (2 x 22 400 Kč) za účast na jednání soudu (od 13:05 do 16:20) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 11. 2021 22 400 Kč za písemné podání ve věci samé (vyjádření k návrhu žalované na uložení vysvětlovací povinnosti ze dne 6. 12. 2021) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 12. 22 400 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 1. 2022 včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady v celkové výši 1 890,50 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou o) dne 15. 12. 2020 náhrada 614,20 Kč za 70 ujetých km v částce 414,20 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 5,4 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou o) dne 4. 11. 2021 náhrada 610,80 Kč za 70 ujetých km v částce 410,82 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,4 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou o) dne 6. 1. 2022 náhrada 665,50 Kč za 70 ujetých km v částce 465,46 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,4 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 234 790,50 Kč ve výši 49 306 Kč. K úhradě uvedených nákladů řízení jsou povinni žalovaná a vedlejší účastnice, sdílející osud podporované strany, společně a nerozdílně.

66. Pro úplnost soud uvádí, že k námitce vedlejšího účastníka neshledal důvod pro aplikaci ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. při stanovení tarifní hodnoty úkonu právní pomoci v řízení, dle něhož se částka 50 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv, ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, a ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně osobních údajů nebo podle právních předpisů o ochraně průmyslového a jiného duševního vlastnictví, s návrhem na náhradu nemajetkové újmy. V projednávané věci se žalobci sice domáhali náhrady nemajetkové újmy, avšak ta byla stanovena v penězích na základě předem známého ocenění (stanovení bodového obohacení, jehož výše je upravena právními předpisy), které nezakládá možnost úvahy soudu o výši náhrady. Na předmět řízení tak nedopadají závěry Nejvyššího soudu ČR vyslovené např. v rozhodnutí sp.zn. 25 Cdo 2060/2020 ze dne 29. 4. 2021 či rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 ze dne 27.5.2021, které se vztahují k řízení o náhradě nemajetkové újmy z titulu zásahu do práva na soukromý a rodinný život způsobený usmrcením či těžkým poškozením zdraví osoby blízké podle § 2959 o. z. (tj. do osobnostního práva) neboť v době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, jestliže určení výše náhrady závisí na posouzení soudu podle mnoha kritérií.

67. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v řízení vynaložil částku 2 904 Kč na úhradu znalečného za podání ústního znaleckého posudku, která nebyla kryta zálohou na provedení důkazu. Výše nákladů byla stanovena usnesením soudu ze dne 29. 11. 2021, čj. 118 C 23/2020-159, které nabylo právní moci dne 6. 1. 2022. Soud proto uložil neúspěšné žalované a vedlejšímu účastníku povinnost k jejich úhradě (výrok IV.).

68. Výrokem V. soud rozhodl o nákladech státu, které spočívají v povinnosti žalované k úhradě soudního poplatku. Podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je navrhovatel v řízení o náhradu škody z pracovního nebo služebního úrazu a nemoci z povolání osvobozen od úhrady soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Podle § 7 odst. 1 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé a tímto dnem se stává poplatek i splatným. Soudní poplatek z částky 2 836 600 Kč činí 141 830 Kč.