119 C 194/2022 - 129

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Zuzanou Skripovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně:a) [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované:1. [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], o výměře 355 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova s čp. [Anonymizováno], objekt k bydlení, pozemku parc. č. [Anonymizováno] m2, druh pozemku zahrada, pozemku parc. č. [Anonymizováno]/4, o výměře 366 m2, druh pozemku zahrada, to vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vedeno na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-venkov, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku ve výši 156 797 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Podanou žalobu se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], o výměře 355 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova s čp. [Anonymizováno], objekt k bydlení, pozemku parc. č. [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, druh pozemku zahrada, pozemku parc. č. [Anonymizováno]/4, o výměře 366 m2, druh pozemku zahrada, to vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vedeno na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-venkov (dále jen předmětné nemovitosti). Žalobu odůvodnila tím, že dle současného stavu zápisu v katastru nemovitostí je žalovaná zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí. Vlastnictví k předmětným nemovitostem nabyla usnesením Městského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2021, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 29. 3. 2021. Tímto rozhodnutím bylo skončeno řízení o pozůstalosti po paní [jméno FO], narozené 11. 1. 1936, zemřelé dne 16. 11. 2020. V usnesení je uvedeno, že zůstavitelka zemřela bez zanechání pořízení pro případ smrti, nabytí celého dědictví bylo potvrzeno dle zákona žalované jako pozůstalé vnučce a jediné zákonné dědičce. Žalobkyně se domnívá, že notář jako soudní komisař neučinil svá zjištění správně, neboť zůstavitelka paní [jméno FO], zanechala pořízení pro případ smrti, a to formou notářského zápisu vyhotoveného dne 19. 9. 2007, sp. zn. [Anonymizováno], sepsaný JUDr. [jméno FO], notářkou v Brně, resp. notářský zápis vyhotovený dne 8. 3. 2013, sp. zn. [Anonymizováno], sepsaný rovněž JUDr. [jméno FO], notářkou v Brně. V souladu se závětí učiněnou notářským zápisem ze dne [Anonymizováno], ve změní notářského zápisu ze dne 8. 3. 2013, číslo [Anonymizováno] měla nabýt po zůstavitelce [jméno FO] předmětné nemovitosti, žalobkyně. V dědickém řízení byla jako oprávněný teď dědic opomenuta. Žalovaná žalobkyni jako dědice neoznačila a neinformovala soudního komisaře o existenci předmětných notářských zápisů. Žalobkyně se dozvěděla o dědickém řízení až po jeho skončení. Výsledkem řízení bylo tedy nesprávné potvrzení nabytí celého dědictví žalované, včetně nabytí předmětných nemovitostí. S ohledem na skutečnost, že mezi stranami je veden spor o určení vlastnictví k nemovitostem, má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve smyslu stanovení § 80 o.s.ř., neboť jinak než podáním této žaloby není možno dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí. Mezi účastnicemi je sporné, kdo je vlastníkem předmětných nemovitostí a kdo má právo s předmětnými nemovitosti nakládat, provádět jejich údržbu, či do nich investovat prostředky. Žalobkyně tvrdí, že k dědění ze zákona nemělo dojít. Předmětné nemovitosti měla zdědit ona jako závětní dědička. Vydání závěti notářem, o kterém pojednává notářský zápis [Anonymizováno] dne 9. 11. 2018 není totiž vydáním závěti ve smyslu ustanovení § 1579 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník), ale vydáním závěti dle ustanovení § 1579 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyně dále tvrdí, že závěť pozdější, sepsaná notářským zápisem [Anonymizováno] ze dne 8. 3. 2013 nemění v plném rozsahu dosavadní závěť sepsanou notářským zápisem č. [Anonymizováno] ze dne 19. 9. 2007. Žalobkyně dále uvádí, že v předmětné nemovitosti po relativně dlouhou dobu žila, zůstavitelka jí toto umožňovala, žalobkyně do předmětných nemovitostí investovala své finanční prostředky, tedy do majetku zůstavitelky a očekávala, že tyto zdědí, o čemž byla zůstavitelkou ujišťována. Žalobkyně tvrdí, že zůstavitelka odvolala závěť v tísni a pod nátlakem žalované a v neposlední řadě žalobkyně tvrdí, že uzavřela se zůstavitelkou dědickou smlouvu a na základě tohoto titulu byla povolána jako dědička. Předmětem této smlouvy mělo být ujednání, kdy žalobkyně bude nemovitost rekonstruovat, bude zde bydlet a zůstavitelka sem bude jezdit na víkend, přičemž jednoho dne se stane žalobkyně majitelkou předmětných nemovitostí.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně zcela neuznává. Žalovaná se stala vlastníkem předmětných nemovitostí jako jediná dědička po své babičce, paní [jméno FO], a to shora označeným dědickým usnesením č. j. [spisová značka]. Její vlastnické právo k předmětným nemovitostem bylo zapsáno dne 9. 4. 2021 pod spisovou značkou [Anonymizováno], právní účinky vkladu práva ke dni 29. 3. 2021. Notářské zápisy, které žalobkyně označuje jako důkazy pro své nároky, a to notářský zápis číslo [Anonymizováno] ze dne 19. 9. 2007 a notářský zápis číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 8. 3.2013 nejsou nijak, v této věci nijak relevantní, neboť žalobkyně nezmiňuje vydání notářského zápisu o závěti [Anonymizováno] dne 9. 11. 2018. Tento protokol osvědčuje, že zůstavitelka [jméno FO] ve smyslu stanovení § 1579 odst. 1 občanského zákoníku odvolala závěť. V důsledku odvolání závěti zůstavitelka zemřela bez pořízení pro případ smrt. Žalovaná se tak stala dědičkou zcela po právu. V případě, kdy žalobkyně tvrdí, že zůstavitelka odvolala pouze pořízení pro případ smrti sepsané notářským zápisem [Anonymizováno] ze dne 8. 3. 2013 a uplatnila by námitku, že by mohla obstát závěť dřívější, k tomu žalovaná uvádí, že závěť pozdější zcela nahradila závěť předchozí. Dřívější závěť nemohla vedle pozdější závěti obstát. Tato závěť sepsaná v pořadí druhým notářským zápisem byla odvolána vydáním notářského zápisu. Ke shodným skutkovým závěrům dospěl i Okresní soud [adresa]-venkov ve věci vedené pod sp.zn. 29 C 299/2021.

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Z indexu [právnická osoba] printscreen z webových stránek se podává, že odhadovaná tržní cena předmětných nemovitostí je 2 681 000 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 6. 2021. Se podává, že zástupce žalobkyně vyzval písemně žalovanou k podpisu souhlasného prohlášení o nabytí vlastnictví žalobkyně. V opačném případě bude podána žaloba. Z dopisu ze dne 12. 7. 2021 se podává, že zástupce žalované, informoval zástupce žalobkyně o skutečnosti, že závěť zůstavitelky byla vydána ve smyslu § 1579 odst. 1 občanského zákoníku a byl sepsán o tom notářský zápis, čímž byla odvolána. Z rozsudku Okresního soudu [adresa]-venkov ze dne 26. 5. 2022, č.j. 29 C 290/2021-58 bylo rozhodnuto o povinnosti [Jméno žalobkyně] a pana [jméno FO] (žalovaných 1,2) vyklidit předmětné nemovitosti a [Jméno žalované] (žalobkyni) zaplatit náhradu nákladů řízení. Z čestného prohlášení paní [jméno FO] ze dne 21. 11. 2023 se podává, že tato je dlouholetou sousedkou zůstavitelky, paní [jméno FO], a že této osobě není známo nic o tom, že by měla sepsánu poslední vůli. Je si však jistá tím, že si přála, aby její nemovitý majetek zdědila žalovaná. Žalobkyni znala, za zůstavitelkou, paní [jméno FO] chodila, nosila jí minerálky. Následně tuto starost převzala žalovaná.

5. Z úmrtního listu vydaného Úřadem městské části města [adresa]-sever dne 26. 11. 2020 se podává, že dne 16. 11. 2020 zemřela paní [jméno FO], narozená 11. 1. 1936. Dle usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2020 ve věci [spisová značka] se podává, že bylo zahájeno dědické řízení po zesnulé [jméno FO] a byl pověřen notář JUDr. [jméno FO] jako soudní komisař, aby provedl úkony pozůstalostního řízení. Z výpisu sdělení o evidování listin z databáze Notářské komory České republiky se podává, že provedl lustraci listin evidovaných v souvislosti se zůstavitelkou [jméno FO]. Z předvolání k předběžnému šetření ze dne 28. 12. 2020 adresovaného žalované se podává, že notář předvolal žalovanou ve věci řízení po [jméno FO]. Dle protokolu o předběžném šetření ve věci [spisová značka], sepsaného dne 11. 1. 2021 notářem JUDr. [jméno FO] ve věci zůstavitelky [jméno FO] se podává, že žalovaná prohlásila (pod bodem 12 protokolu), že zůstavitelka nepořídila pro případ své smrti ústně ani písemně. Dle protokolu ze dne 14. 1. 2021, [Anonymizováno] ve věci [spisová značka] za přítomnosti Mgr. [jméno FO], notářského koncipienta ve věci pozůstalostního řízení po zůstavitelce [jméno FO] bylo na straně 2. konstatováno, že zůstavitelka zemřela bez zanechání pořízení pro případ smrti. V době úmrtí byla vdova a zanechala jedno dítě, které ji předemřelo. Dále bylo konstatováno, že šetřením v Evidenci právních jednání pro případ smrti nebyla zjištěna existence pořízení pro případ smrti zůstavitelky ani žádná závěť, či jiná listina pro případ smrti nebyla předložena.

6. Z notářského zápisu [Anonymizováno] sepsaného 19. 9. 2007 JUDr. [jméno FO], notářkou v Brně se podává, že zůstavitelka [jméno FO] sepsala závěť, ve které pod bodem II. pořídila o nemovitostech v k.ú. [adresa]. Dědičkou předmětných nemovitostí určila žalobkyni. Dále jí pod tímto bodem ustanovila dědičkou veškerých movitých věcí zůstavitelky, bytového zařízení a dále vyjádřila přání, aby žalobkyně provedla vyklizení a odevzdání jejího bytu pronajímateli. Pod bodem IV. učinila dědičkou všeho ostatního majetku, které jí v okamžiku smrti bude patřit svou vnučku. Z notářského zápisu [Anonymizováno] ze dne 8. 3. 2013, sepsaného JUDr. [jméno FO], notářkou v Brně se podává že zůstavitelka paní [jméno FO] sepsala novou závěť, kterou měnila svou předchozí závěť ze dne 19. 9. 2007, a to tak, že pod bodem II. svou vnučku (žalovanou) ustanovila dědičkou veškerých svých movitých věcí, bytového zařízení a uložila jí povinnost vyklidit její byt a odevzdat jej pronajímateli. Pod bodem III. ponechala svou závěť ze dne 19. 9. 2007 beze změny, a to výslovně pod bodem A: žalobkyně se má stát dědičkou předmětných nemovitostí v obci [adresa], pod písmenem B: žalovaná se má stát dědičkou všeho ostatního majetku. Tato ustanovení zopakovala. Z protokolu vydání notářského zápisu o závěti [Anonymizováno] ze dne 9. 11. 2018 soud zjistil, že tohoto ne na místě samém v [adresa] notářský kandidát Mgr. [jméno FO] vydal zůstavitelce [jméno FO] závěť sepsanou notářským zápisem číslo [Anonymizováno], ze dne 8. 3. 2013. [jméno FO], byla pořizovatelem této závěti o vydání notářského zápisu o závěti požádala. Byla poučena notářem o tom, že vydáním notářského zápisu o závěti se podle občanského zákoníku považuje závěť nebo dovětek za odvolané. Zůstavitelka [jméno FO] vzala dané poučení na vědomí.

7. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2021 sepsaného JUDr. [jméno FO], notářem jako soudním komisařem ve věci [spisová značka] se podává pod bodem II, že bylo potvrzeno nabytí celého dědictví dle zákona jediné zákonné dědičce, žalované. V odůvodnění bylo konstatováno, že zůstavitelka, paní [jméno FO], zemřela bez zanechání pořízení pro případ smrti. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 4. 2021.

8. Výslechem svědka Mgr. [jméno FO] soud zjistil, že jako notářský kandidát sepisoval se zůstavitelkou [jméno FO] dne 9. 11. 2018 protokol o vydání notářského zápisu o závěti [Anonymizováno] [Anonymizováno]/2018. Na tuto konkrétní událost si nepamatuje, v rozhodné době pracoval jako notářský koncipient u JUDr. [jméno FO], [jméno FO] notářky se sídlem v Brně. K předloženému protokolu sdělil, že se jedná o vydání originálu notářského zápisu, čímž dochází k odvolání toho právního jednání pro případ smrti, které tam mělo být a o tomto zrušení je zůstavitel poučen. Vydávaná závěť byla sepsána formou notářského zápisu, což je v protokole popsáno. Vydání má následek ten, že dojde ke zrušení závěti. Toho, kdo o vydání požádá, o tom vždy poučuje. Protokol byl sepsán v místě bydliště zůstavitelky. Notář dále uvedl, že pokud by při provádění úkonu měl jakékoliv pochybnosti o svobodném jednání a jednání bez tísně u jakékoliv osoby, se kterou jedná, vždy by toto řešil, úkon by neprovedl. Přestože na tento konkrétní úkon si nepamatuje, obecně vždy nejdříve s klientem probere, co je jeho cílem, co chce udělat, potom mu popíše, jaké má možnosti a jaké má daný úkon následky. Pokud tedy došlo k vydání notářského zápisu o závěti a tím k jejímu odvolání, jistě o tom byla zůstavitelka poučena, což rovněž podepsala. Svědek dále uvedl, že samotná závěť (která byla předmětem vydání a odvolání) byla sepsána formou notářského zápisu. Její vydání má za následek odvolání závěti ve smyslu ustanovení § 1579 odst.

1. Vložení listiny do úschovy a vydání listiny z úschovy ve smyslu ustanovení § 1579 odst. 2, toto se týká soukromých listin, nikoliv listin veřejných. Pokud je závěť sepsána formou notářského zápisu a zůstavitel se chce na závěť pouze podívat, ale neodvolat ji, pak se nejedná o úkon vydání veřejné listiny ve smyslu § 1579 odst. 1 a nesepisuje se o tom předmětný protokol. Tím, že je závěť, listina vydána, dochází i k jejímu výmazu z Evidence právních jednání vedených notářskou komorou. K dotazům zástupkyně žalobkyně notář uvedl, že o rozdílném nakládání se závěťmi pořízenými před a po účinnosti nové občanského zákoníku mu není nic známo. Se závěťmi pořízenými před 1. 1. 2014 se nakládá stejně a jsou vedeny ve stejných řadách a seznamech jako závěti pozdější. Soud hodnotí výpověď svědka jako konzistentní, bez vnitřních rozporů, v souladu s dosud provedeným listinnými důklazy.

9. Výslechem svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek je druh žalobkyně. Žalovanou osobně nezná. [jméno FO] znal. Za paní [jméno FO] se svojí družkou, žalobkyní jezdili, vozili jí nákupy. Tak to bylo předběžně od roku 2015 do roku 2019. S paní [jméno FO] se setkával u ní doma v Brně, občas jezdila k nim do chalupy v [adresa]. Veškerá jeho známost s paní [jméno FO] probíhala přes jeho družku žalobkyni. Ohledně seznámení žalobkyně a paní [jméno FO] vypověděl, že žalobkyně tam někde s karavanem a se svým bývalým manželem kempovala a paní [jméno FO] jim nabídla, že se mohou nastěhovat na předmětný pozemek a potom i do toho domečku, konkrétně do domu [adresa]. Ten dům patřil paní [jméno FO]. Svědek vypověděl, že o dědění, závěti a podobně s paní [jméno FO] nikdy nemluvil, žádné přímé informace v tomto směru nemá. Vše se dozvěděl od žalobkyně. Žalobkyně mu toto sdělila, již v době, kdy se tam nastěhoval, někdy v roce 2015. Žalobkyně svědkovi sdělila, že paní [jméno FO] napsala závěť, že by dům po její smrti měla zdědit ona. Svědek dále k dotazu uvedl, že prováděl v domě opravy, úpravy a rekonstrukce. Motivem bylo, že v domě sám bydlel, věřil, že bude jeho, a proto do něj investoval. Svědek žil v domě paní [jméno FO] od roku 2015. Ohledně nájmu uvedl, že to měla vyřešeno nějak žalobkyně, on se o tuto otázku nijak nezajímal. Kdyby nebyl přesvědčen o tom, že dům zdědí, žádné peníze by do něj neinvestoval. Svědek dále uvedl, že ho nikdy nenapadlo mít k domu nájemní smlouvu, ale měli tam zajištěný trvalý pobyt. Ohledně koupě rovněž uvedl, že to od paní [jméno FO] nikdy koupit nechtěli, protože na to nebyly peníze. [jméno FO] nikdy nabídku k odkupu nemovitosti neučinil, zase tak dobře ji neznal. V nemovitosti spolu se svědkem a žalobkyní bydlel ještě chvíli syn svědka. Bude to asi rok, co odešel. K dotazům na další řízení vedená mezi žalobkyní a žalovanou, případně svědkem, svědek uvedl, že mu není známo žádné další řízení, tedy ani řízení o vydání bezdůvodného obohacení, ani řízení o vyklizení nemovitosti mu údajně není známo. Soud hodnotí výpověď svědka jako konzistentní, bere v úvahu, že svědek je ovlivněn skutečností, že žalobkyně, je jeho družka a dále, že mezi stranami je vedeno více sporů. Sám je účastníkem některých z nich a výsledek v řízení v této věci bude mít bezprostřední dopad i na jeho osobní poměry.

10. Výslechem svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně je matka žalované, žalobkyni viděla asi jednou nebo dvakrát. Zesnulá [jméno FO] byla původně tchýně. Svědkyně, byla manželkou jediného syna [jméno FO], [jméno FO]. Ohledně pořízení pro případ smrti paní [jméno FO] svědkyně vypověděla, že tato se vždy vyjadřovala tak, že jednou po ní všechno zdědí její vnučka. Poté, co potkala paní žalobkyni, slíbila jí, protože byla hodná, aby tam mohla parkovat s karavanem, vjet na zahradu chalupy a tam si karavan umístit. Nějak se tento vztah zvrtl. Vznikly nějaké závěti, kterých později paní [jméno FO] litovala. Žalobkyně začala obývat prvně jednu místnost v domě, potom celý dům. Je pravda, že ji vozila nějaké minerálky. Žalobkyně měla i klíče od bytu paní [jméno FO]. Později se jí začala paní [jméno FO] bát. Proto, když byla paní [jméno FO] v nemocnici, volala svědkyni, aby vyměnila zámek u jejího bytu, aby se tam žalobkyně nemohla dostat. Svědkyně byla s paní [jméno FO] v kontaktu po celou dobu, jezdila za ní, platila za ní složenky, dělala pro ni nějaké nákupy a podobně. K závětem svědkyně uvedla, že postupně rozšiřující se užívání žalobkyně k domu v [adresa] přerostlo přes dvě závěti, které paní [jméno FO] uzavřela, měla potom z toho strach, bála se něco udělat a nějakým způsobem to řešit, i když chtěla, aby nemovitosti připadly vnučce. Když zemřela, tak svědkyně byla překvapena, že si úplně sama zařídila zrušení závětí. Soud hodnotí výpověď svědkyně jako konzistentní, bez vnitřních rozporů, v souladu s dosud provedeným ministryním údaji. Soud vzal v úvahu, že svědkyně je matkou žalované.

11. Účastnickým výslechem žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně znala paní [jméno FO] od roku 2004. Žalobkyně se seznámila s paní [jméno FO] tak, že se svým bývalým manželem se musela odstěhovat od své bývalé tchyně. Skončili jako bezdomovci v [jméno FO]. [jméno FO] náhodou přistavili na příjezdovou cestu v [adresa] u domu číslo [hodnota]. Bylo to rozhodnutí náhodné, někde prostě zastavit museli. Chtěli se zeptat, komu dům patří, nicméně přijela paní [jméno FO], a s tou se domluvili, protože se k nim chovala přátelsky, že tam mohou zůstat parkovat. Dovolila jim natáhnout si do [jméno FO] elektřinu. Posléze jim dovolila parkovat v zahradě, dát si tam maringotku. V domě měla paní [jméno FO] kočky, přijela je nakrmit. Následně začali postupně dům obývat a začali si ho spravovat, protože byl neobyvatelný. Důvod, proč si dali původně [jméno FO] dovnitř do zahrady byl ten, že spousta lidí volalo paní [jméno FO], že jí někdo krade elektriku, že tam stojí nějaký náklaďák. Proto jim dovolila zaparkovat [jméno FO] vevnitř. Za nájem na zahradě a za elektřinu jsme platili nějakých 600 Kč měsíčně do 1 000 Kč měsíčně. [jméno FO] jim dovolila mít v domě trvalé bydliště. V mezidobí zemřel syn paní [jméno FO]. Žalobkyně doprovodila paní [jméno FO] na pohřeb. Jezdila jí pro poštu, o což jí paní [jméno FO] požádala. Nájemné paní [jméno FO] za dům nikdy neplatili, co se týče nabídky na odkoupení domu, tak původně nějakou nabídku paní [jméno FO] udělali, nicméně potom bývalého manžela žalobkyně zavřeli, za ní začali chodit exekutoři, takže z nabídky na koupi domu nic nebylo. V době, kdy byla odvolána druhá závěť, byla na žalobkyni ještě vedena exekuce. V jednu dobu se zhoršily vztahy mezi paní [jméno FO] a její vnučkou, protože vnučka po smrti svého otce, syna paní [jméno FO] nechala vyklidit jeho dům a ani o tom paní [jméno FO] neřekla, a ta si od tam nemohla nic vzít. První závěť sepsala paní [jméno FO] v roce 2007. Posléze se vztahy s vnučkou zase ustálily a zlepšily. Mezi žalobkyní a paní [jméno FO] byla taková dohoda, že paní [jméno FO] chtěla, aby ten dům užívala žalobkyně a ten dům byl její, tím má na mysli dům v [adresa]. Původně paní [jméno FO] chtěla také to, aby se postarala o její pohřeb. Ke konci života, když byla v nemocnici, jsme byly v kontaktu pouze telefonicky. Přes léto jezdila paní [jméno FO] do domu v [adresa] relaxovat, zúčastnila se některých rodinných akcí. S bývalým manželem i se současným druhem dům v [adresa] renovovali, spousta lidí chtěla dům od ní koupit, ona to nechtěla, protože ho prý chtěli pouze kvůli zahradě a barák chtěli zbourat. Ona chtěla barák zachovat tak, jak to tam měli s manželem. Co se týče sepsaných věcí, měli jsme nájemní smlouvu, že nám pronajímá ten pozemek, že tam budeme bydlet v té [jméno FO] a potom v té buňce, když se přestěhovali do domu, ukázala jim závěť, to jim stačilo. Žádnou další smlouvu nájemní, kupní, ani jinou nesepisovali, do domu začali investovat s myšlenkou, že dávají ten dům dohromady pro sebe. K dotazu dále žalobkyně uvádí, žádnou smlouvu o investicích ani písemný souhlas s provedenými investicemi, opravami s paní [jméno FO] jako vlastnicí jsme neměli. Ona nám sdělila, že nám to odkázala. V domě žalobkyně se svým druhem žije dodneška. [jméno FO] žalobkyni informovala o druhé závěti, o tom, že druhou závětí tu první změnila částečně, že domek s pozemkem zůstane žalobkyni, ale o vyklizení bytu a pohřeb se postará vnučka. K dotazu soudu, zda žalobkyně uzavřela s paní [jméno FO] dědickou smlouvu, žalobkyně uvedla, že písemně ne. [jméno FO] prostě řekla, že jim dům odkázala a že chce, aby to tam udržovali tak, jak to vypadalo, když tam jezdili s manželem. [jméno FO] navštěvovala žalobkyni v domě přes léto dvakrát do týdne, přes zimu, vůbec. Naposledy se viděli někdy v roce 2019. Závěrem žalobkyně uvedla, že paní [jméno FO] tím, že je nechala v domě bydlet, slíbila jim, že dům bude jednou jejich, vyvolala u žalobkyně legitimní očekávání, že dům zdědí, pokud by se tak nestalo, cítí se žalobkyně celou věcí poškozená, protože do domu investovala svoje finanční prostředky.

12. Nad rámec shora uvedeného soud z provedených důkazů nevzal za prokázané žádné skutkové zjištění rozhodné pro posouzení a rozhodnutí ve věci. Soud neprovedl důkaz zvukovým záznamem o jednání ze dne 19.5.2022, odvoláním včetně odůvodnění ve věci 29 C 299/2021, notářskými listinami označenými v podání ze dne 27.11.2023 (čl. 68), nájemními smlouvami k nemovitostem včetně jejich dodatků, výpisem z CEO, fotodokumentací z rekonstrukce výslechem JUDr. [jméno FO] [Anonymizováno], výslechem paní [jméno FO] – sousedky, výslechem, Bc. [jméno FO], [adresa] ml., [jméno FO] a jeho syna, [jméno FO], jeho syna [jméno FO] a bagristy z Předkláštěří, provedení místního šetření, odhadem tržní ceny realit, zdravotní dokumentací zesnulé od roku 2017 usnesením Městského soudu v Brně č.j. [spisová značka], odvoláním žalobkyně ve věci 29 C 299/2021-58, úředním záznamem PČR ze dne 14.7.2022, označených v podání ze dne 27.11.2023. Dále soud neprovedl výslechem [jméno FO] navržený žalovaným a důkaz výslech JUDr. [jméno FO], notářky a znalecký posudek z oboru gerontopsychiatrie. Tyto důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost. Jejich provádění by bylo procesně neekonomické a nehospodárné. Rozhodné skutečnosti, ke kterým byly navrženy, buď byly již dostatečně prokázány jinými provedenými důkazy, případně se nejedná o skutečnosti rozhodných pro posouzení věci.

13. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivěji i všechny v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (ustanovení § 32 o.s.ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci.

14. Zůstavitelka [jméno FO] byla vlastnicí předmětných nemovitostí. Zůstavitelka učinila dne 19. 9. 2007 formou notářského zápisu pořízení pro případ smrti [Anonymizováno], sepsaným JUDr. [jméno FO], notářkou v Brně. Touto závětí pořídila pro případ smrti o svém majetku tak, že dědičkou předmětných nemovitostí v obci [adresa] učinila žalobkyni. [jméno FO] dále učinila dědičkou všech svých movitých věcí, bytového zařízení a podobně, a dále vyjádřila přání, aby žalobkyně zařídila vyklizení bytu a jeho odevzdání pronajímateli (článek II.), v článku IV. ustanovila dědičkou všeho ostatního majetku žalovanou. Zůstavitelka [jméno FO] dále pořídila pro případ smrti notářským zápisem ze dne 8. 3. 2013 [Anonymizováno], sepsaným rovněž JUDr. [jméno FO] notářkou v Brně, a to tak, že touto závětí změnila závěť z 19. 9. 2007, a to tak, že dědičkou všech movitých věcí, bytového zařízení, ošacení a podobně určila žalovanou, které zároveň uložila povinnost vyklizení a odevzdání jejího bytu pronajímateli, výslovně sdělila, že ustanovení o tom, že žalobkyně se má stát dědičkou předmětných nemovitostí, ponechává beze změny, stejně tak ustanovení o tom, že žalovaná je dědičkou všeho ostatního majetku. Zůstavitelka [jméno FO] dále odvolala pozdější závěť ze dne 8. 3. 2013, a to úkonem dle § 1579 odst. 1 občanského zákoníku tak, že požádala o vydání notářského zápisu [Anonymizováno], dne 9. 11. 2018. O vydání byl sepsán notářský zápis a o následcích vydání, tj. odvolání závěti byla zůstavitelka poučena a vzala je na vědomí. Dne 16. 11. 2020 zůstavitelka [jméno FO] zemřela. Dne 1. 12. 2020 bylo zahájeno dědické řízení, které vedl pověřený soudní notář JUDr. [jméno FO], notář v Brně, a ten po provedeném šetření a lustrací listin v Evidenci listin vedené Notářskou komorou České republiky, dotazem na žalovanou dospěl k závěru, že zůstavitelka zemřela bez pořízení pro případ smrti a rozhodl usnesením ze dne 29. 3. 2021, které nebylo právní moci 29. 3. 2021, č.j. [spisová značka] tak, že potvrdil nabytí celého dědictví pozůstalé vnučce žalované jako jediné zákonné dědičce, a to mimo jiné ve vztahu k předmětným nemovitostem. Žalovaná se stala zápisem svého vlastnického práva do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 29. 3. 2021 vlastnicí předmětných nemovitostí. Soud vzal dále za prokázáno, že žalobkyně v době, kdy neměla kde bydlet a všechny své věci se svým bývalým manželem měli v [jméno FO], hledala místo, kde s ní lze zaparkovat, a učinila tak na příjezdové cestě u předmětných nemovitostí, tehdy ve vlastnictví zůstavitelky. Následně jí zůstavitelka dovolila zde parkovat, posléze jí dovolila parkovat v zahradě u předmětné nemovitosti a natáhnout si elektriku do jejich [jméno FO]. Ta byla posléze nahrazena buňkou. Později zůstavitelka souhlasila s tím, aby se žalobkyně se svým tehdejším manželem přestěhovala do domu. Žalobkyně se zůstavitelkou uzavřela smlouvu, na základě které měla právo parkovat v zahradě a hradila zůstavitelce za elektřinu a nájemné ve výši 600 Kč a později 1 000 Kč měsíčně. Později se zůstavitelka s žalobkyní dohodla tak, že žalobkyně dům opraví, bude tam bydlet a zůstavitelka je bude navštěvovat. Jezdila převážně v létě, někdy ji přivezla žalobkyně, přes zimu nejezdila. Došlo k sepsání první a druhé závěti. Žalobkyně ani její bývalý manžel či současný druh zůstavitelce nehradili za užívání domu žádné nájemné (to vše dle výpovědi žalobkyně). Žalobkyně počítala s tím, že jednoho dne po zůstavitelce předmětné nemovitosti zdědí. S tímto vědomím do nemovitosti investovala své peníze. Nikdy se však se zůstavitelkou nedohodla na odkoupení předmětných nemovitostí, mimo jiné proto, že na žalobkyni byly vedeny exekuce. Na žalobkyni byla vedena exekuce i v roce 2018, v době, kdy byl sepsán protokol o vydání notářského zápisu ze závěti (9. 11. 2018). Žalobkyně nesepsala se zůstavitelkou žádnou nájemní smlouvu, která by jí dávala právo užívat předmětné nemovitosti, Žalobkyně nesepsala s žalovanou žádnou smlouvu, která by zakládala její předkupní právo k předmětným nemovitostem. Žalobkyně nesepsala se zůstavitelkou žádnou dědickou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1582 odst. 1 občanského zákoníku, tím méně formou veřejné listiny dle ustanovení § 2 tamtéž.

15. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve smyslu stanovení § 80 o.s.ř. V tomto směru dospěl k závěru, že v daném případě je dán. S ohledem na to, že se jedná o spor účastnic, o vlastnictví předmětných nemovitostí, kdo má právo s předmětnými nemovitosti nakládat, provádět jejich údržbu či do nich investovat prostředky. Bez určení vlastnictví k předmětným nemovitostem není možno dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí.

16. V posuzovaném případě žalobkyně napadla vlastnické právo žalované, které tato nabyla děděním. Dle ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále jen z.ř.s.) v případě, že je pro vyřešení sporu o dědické právo třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou střední; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nikdy nebyla účastnicí dědického řízení po zůstavitelce, nelze toto ustanovení použít a soud posuzoval věc jako žalobu dle ustanovení § 189 odst. 2 z.ř.s., dle kterého tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.

17. Na základě takto zjištěného skutkové stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba v celém rozsahu není důvodná. Zůstavitelka [jméno FO] sepsala formu notářského zápisu dne 19. 9. 2007, závěť ([Anonymizováno]). Touto závětí učinila dědičkou předmětných nemovitostí žalobkyní, tuto rovněž učinila dědičkou veškerých svých movitých věcí, bytového zařízení, ošacení a podobně, rovněž vyjádřila přání, aby žalobkyně zařídila vyklizení bytu a jeho předání pronajímateli. Pod bodem IV. učinila dědičkou všeho ostatního svého majetku, žalovanou. Dne 8. 3. 2013 pořídila zůstavitelka novou závěť formou notářského zápisu [Anonymizováno]. Dle ustanovení § 1575 odst. 2 závěť se zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti. Porovnáním znění obou závětí se podává, že druhá závěť měnila pasáž první závěti ohledně ustanovení, kdo má dědit movité věci a bytové zařízení zůstavitelky a kdo má zařídit vyklizení a předání jejího bytu pronajímateli. Zde došlo ke změně žalobkyně na žalovanou, ostatní ustanovení týkající se dědění žalobkyně předmětných nemovitostí v [adresa] a dědění žalované všeho ostatního majetku, zůstavitelka zopakovala. Pořízením nové závěti byla tedy původní závěť částečně změněna a současně částečně zrušena a nahrazena závětí novou (včetně ustanovení o dědění předmětných nemovitostí).

18. V rozsahu, ve kterém nová závěť nahradila závěť předchozí, zrušila pozdější závěť dřívější závěť. Dřívější závěť nemohla vedle závěti pozdější obstát. Pozdější závěť tak v rozsahu dědění předmětných nemovitostí zcela zrušila a nahradila závěť sepsanou notářským zápisem [Anonymizováno]. Sepsáním protokolu o vydání notářského zápisu o závěti ze dne 9. 11. 2018, [Anonymizováno]2018 zůstavitelka odvolala pozdější závěť sepsanou formou notářského zápisu dne 8. 3. 2013 ([Anonymizováno]) ve smyslu § 1579 odst. 1 občanského zákoníku. Tyto skutečnosti byly plně prokázány jednak samotným protokolem o vydání notářského zápisu o závěti, kde byla o následcích vydání zůstavitelka poučena a vzala je na vědomí. Dále skutečností, že závěti byly vymazány z Evidence právních jednání pro případ smrti. Pokud žalobkyně poukazuje na to, že ve výpisu potvrzení o výmazu listiny o pozůstalosti je uvedena formulace „o vydání z úschovy“ listiny, nelze dospět k závěru, že by se jednalo o ustanovení o vydání z úschovy ve smyslu ustanovení § 1579 odst. 2 občanského zákoníku. K tomuto závěru vede i logický výklad ustanovení § 1579 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kde je nutno uvažovat o formě sepsání závěti. Pakliže byla závěť sepsána formou veřejné listiny, znamená její vydání rovněž její odvolání. O této skutečnosti je zůstavitel poučen. Závěť sepsaná formou veřejného notářského zápisu je závětí sepsanou formou veřejné listiny. Pakliže však nebyla závěť sepsána formou veřejné listiny, může zůstavitel takovou závěť uložit do úřední úschovy a následně žádat o její vydání. Ve smyslu ustanovení § 1579 odst. 2 občanského zákoníku pouze závěť nesepsaná ve formě veřejné listiny, která je uložena do notářské úschovy, může být takto vydána. Pokud chce zůstavitel pouze nahlédnout do závěti, kterou pořídil formou veřejné listiny a nemá zájem o její vydání, tak samozřejmě si zhlédnout tuto listinu může, ovšem není pořizován protokol o vydání notářského zápisu o závěti. Nejedná se o úkon ve smyslu ustanovení § 1579 odst. 1 občanského zákoníku. Konstrukci vytvořenou žalobkyní, že závěť sepsaná formou notářského zápisu byla uložena do úschovy u notáře (stejně jako listina soukromá) a následně bylo požádáno o její vydání ve smyslu stanovení § 1579 občanského zákoníku soud považuje za zcela nepřiléhavou, nelogickou a v rozporu s logikou ustanovení § 1579 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Provedené důkazy svědčí o jasném postupu při vydání závěti pořízené formou veřejné listiny dle § 1579 odst. 1 občanského zákoníku.

19. Tvrdí-li, žalobkyně, že do nemovitosti zůstavitelky investovala své vlastní finanční prostředky. K tomu soud uvádí, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala souhlas zůstavitelky k provedení předmětných úprav a oprav. Pokud tyto učinila, je současně nesporné, že žalobkyně se svým dřívějším manželem a současným druhem nemovitosti obývala a do současné doby stále obývá. Provedené rekonstrukce tedy primárně sloužily jí k tomu, aby v předmětné nemovitosti, která dříve byla neobyvatelnou, mohla bydlet a tuto nemovitost užívat. K tomu soud dodává, že jak sama žalobkyně uvedla, nikdy neuzavřela se zůstavitelkou nájemní smlouvu k předmětným nemovitostem, za užívání předmětných nemovitostí zůstavitelce nikdy ničeho neplatila. Zůstavitelka ji pouze navštěvovala. Zůstavitelka žalobkyni pomohla v tíživé životní situaci, když se ocitla bez bydliště a bez přístřeší.

20. Tvrdí-li žalobkyně, že se zůstavitelkou uzavřela dědickou smlouvu, a že tak učinila za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013. K tomu soud uvádí, že tento právní předpis smluvní typ dědické smlouvy vůbec neznal a neupravoval. Co se týče úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, zde je dědická smlouva upravena v § 1582 občanského zákoníku, kde dle odst. 2 vyžaduje dědická smlouva formu veřejné listiny. Žalobkyně nepředložila žádnou veřejnou listinu, kterou by prokázala uzavření dědické smlouvy mezi ní a zůstavitelkou. Skutečnost, že zůstavitelka konkludentně umožňovala žalobkyni a jejím rodinným příslušníkům nemovitosti obývat a upravit si je pro potřeby svého bydlení a užívání za případný příslib dědění není obsahově ani formálně uzavřením dědické smlouvy ve smyslu stanovení § 1582 a občanského zákoníku.

21. Pokud žalobkyně tvrdí, že investovala do nemovitostí zůstavitelky své vlastní finanční prostředky. K tomu soud uvádí, že důkazy navržené ohledně prokázání těchto skutečností zamítl, neboť i kdyby bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně investovala do nemovitostí zůstavitelky, a nyní žalované, své finanční prostředky, nemůže tato skutečnost nijak změnit rozhodnutí o tom, kdo se stal a je vlastníkem předmětných nemovitostí. Tato skutečnost není rozhodná pro posouzení vlastnického práva předmětným nemovitostem.

22. K rozhodnutí o tom, kdo je dědicem, je příslušný pouze pozůstalostní soud. Není pravomocí soudu obecného přezkoumávat rozhodnutí o tom, kdo je dědicem, a o tom, jak bylo vedeno dědické řízení. Soud na základě žaloby podané v této věci neshledal žádný důvod přiznat žalobkyni jakékoliv právo k pozůstalosti, tedy ani vlastnické právo k předmětným nemovitostem, kterého se domáhala touto žalobou (ustanovení § 189 odst. 2 z.ř.s.). Dědické řízení vedl pověřený soudní notář pouze s žalovanou jako jedinou dědičkou zůstavitelky za situace, kdy tato zemřela bez pořízení pro případ smrti. Toto řízení vyústilo v rozhodnutí o potvrzení nabytí celého dědictví žalované jako jediné dědičce. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšné žalované přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 156 797 Kč. Náklady vynaložené žalovanou sestávají z odměny za 8 úkonů právní služby po 19 060 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., cena věci je v době započetí úkonu právní služby (cena předmětných nemovitostí) soud vycházel z ceny nemovitostí zjištěných v dědickém řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 59 D 1828/2020, kdy cena nemovitostí byla stanovena ve výši 2 681 000. K tomu soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, č.j. IV. ÚS 2688/15. Jedná se o tyto úkony právní pomoci: příprava a převzetí zastoupení ze dne 12. 7. 2021, písemné podání – odpověď na kvalifikovanou výzvu ze dne 12. 7. 2021, písemné podání ve věci samé ze dne 28. 7. 2022, porada s klientem přesahující jednu hodinu, dne 6. 11. 2023 doložena protokolem o jednání s klientem, účast na jednání soudu dne 8. 11. 2023, písemné podání ve věci samé – důkazní návrhy ze dne 20. 11. 2023 a účast na jednání soudu dne 29. 1. 2024 (v rozsahu dvou započatých hodin). Jedná se tedy o úkony dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) vyhlášky 177/1996 Sb. Učeně vyložené náklady žalované dále sestávají z 8 náhrad hotových výdajů po 300 Kč, dle ust. § 11 a § 13 odst. 1 vyhlášky. 177/1996 Sb.; z náhrad za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) ve výši 800 Kč (účast u jednání soudu dne 8. 11. 2023 za čtyři započaté půlhodiny ve výši 400 Kč, a účast u jednání soudu dne 29. 1. 2024 za 4 započaté půl hodiny). Dále náklady sestávají z náhrady cestovních výdajů dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb. za cestu [adresa] a zpět dne 8. 11. 2023, osobním automobilem [Anonymizováno], [právnická osoba], která při 70 ujetých kilometrech průměrné spotřebě pro kombinovaný provoz dle TP (6,5) a dle ustanovení § 158 odst. 4 zákoníku práce (ceně pohonných hmot 41,20 Kč) sazbě základní náhrady 5.20 Kč dle vyhlášky č. 191/2023 Sb., činí částku 551 Kč; a z náhrady cestovních výdajů za cestu [adresa] a zpět osobním automobilem [Anonymizováno] [právnická osoba] dne 29. 1. 2024, která při 70 ujetých kilometrech průměrné spotřebuje pro kombinovaný provoz dle TP (6,5) a dle ust. §158 odst. 4 zákoníku práce (cena pohonných hmot 38,20 Kč), sazba základní odměny je 5,60 Kč a dle vyhlášky 398/2023 Sb. činí částku 566 Kč. Celkově tak žalovaná vynaložila v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 156 797 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit k rukám zástupce žalované (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě do tří dnů právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení