119 C 2/2021-108

Rubrum

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 97 637 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení 97 637 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 47 389,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10.2.2021 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 97 637 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené vyúčtování. Tvrdil, že p. [jméno] [příjmení] /roč. 1969, byl vlastníkem bytové jednotky č. 1020/6 spadajícím pod žalobce, dne 27.5.2010 však zemřel. Na základě usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23.12.2019, č.j. 26 D 891/2010-783, poté danou bytovou jednotku nabyla do svého vlastnictví žalovaná. Za dobu let 2009 až 2013 přitom nebylo uhrazeno vyúčtování v souvislosti s užíváním předmětné bytové jednotky v celkové výši 97 637 Kč, žalovaná je tak dle názoru žalobce povinna je žalobci uhradit, žalovaná však žalobci tuto částku ani přes výzvu neuhradila.

2. K námitce promlčení žalované žalobce uvedl, že dle jeho názoru ve věci neuplynula zákonem stanovená promlčecí doba, jelikož dle jeho názoru počala běžet až dnem právní moci usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23.12.2019, č.j. [číslo jednací], jímž byla jako dědička p. [příjmení] potvrzena žalovaná. Do té doby totiž žalobce neznal dědice p. [příjmení] a nemohl tak uplatnit toto své právo u soudu s ohledem na § 79 o.s.ř., který stanoví obecné náležitosti žaloby, mezi nimiž je i řádná identifikace žalovaného. Dle jeho názoru potom nebylo možné žalobu podat ani proti potenciálním dědicům p. [příjmení], protože by daná žaloba vůči většině dědiců byla nedůvodná a ti by pak mohli požadovat náhradu nákladů řízení, vystavit se však takovému riziku rozhodně neodpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností. Nadto žalobce potenciální dědice p. [příjmení] neznal.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Tvrdila, že nezpochybňuje tvrzení žalobce co do vlastnictví předmětné bytové jednotky i úhrad vyúčtování, v době úmrtí p. [příjmení] však byla nezletilá. Nadto p. [příjmení] uzavřel dne 3.5.2010 smlouvu o smlouvě budoucí kupní na prodej předmětné bytové jednotky s manželi [příjmení], kteří se následně žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13.6.2011 domáhali proti všem možným dědicům p. [příjmení] povinnosti uzavřít kupní smlouvu na předmětnou bytovou jednotku (věc byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]). Ani žalovanému tak ničeho nebránilo podat proti všem možným dědicům p. [příjmení] žalobu o zaplacení daných vyúčtování, když od r. 2011 byl znám okruh dědiců tak, aby předešel promlčení této pohledávky. Žalobce však této možnosti nevyužil, žalovaná tak vznesla námitku promlčení, když má za to, že u všech vyúčtování došlo k uplynutí zákonem stanovené promlčecí doby.

4. Rozsudkem ze dne 26.4.2021, č.j. [číslo jednací], zdejší soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Při svém rozhodování vycházel z toho, že v řízení bylo nesporné, že p. [příjmení] byl vlastníkem bytové jednotky spadající pod žalobce, přičemž v souvislosti s jeho užíváním nebylo v letech 2009 – 2013 uhrazeno vyúčtování za příspěvky na správu domu a do fondu oprav. P. [anonymizováno] přitom dne 27.5.2010 zemřel a předmětnou bytovou jednotku nabyla do svého vlastnictví žalovaná, která je tak osobou, jež byla povinna dané vyúčtování hradit, i přesto, že předmětnou bytovou jednotku následně prodala manželům [příjmení]. Soud však dospěl k závěru, že došlo k promlčení daných pohledávek, když se jednotlivá vyúčtování, resp. jednotlivé pohledávky z toho plynoucí promlčovaly samostatně ve lhůtě tří let od doby, kdy mohly být uplatněny poprvé, přičemž soud dospěl k závěru, že mohly být uplatněny poprvé vždy den po stanovené splatnosti daných vyúčtování. Uvedenému pak nebránilo ani to, že došlo ke změně v osobě dlužníka (p. [příjmení] x jeho právní nástupci), a to ani za situace, kdy dědické řízení po p. [příjmení] trvalo delší dobu, když žalobce měl a mohl uplatit toto své právo vůči potencionálním dědicům p. [příjmení] (vůči okruhu jeho potenciálních dědiců). Mezi potenciálními dědici p. [příjmení] totiž ke dni smrti p. [příjmení] vznikl vzájemný vztah k majetku spadajícího do dědictví, který trval až do pravomocného rozhodnutí soudu o dědictví. Žalobci přitom byl nejpozději od r. 2011, kdy probíhalo dědické řízení, znám okruh potenciálních dědiců p. [příjmení], již od tohoto roku tak žalobce mohl danou žalobu podat a uplatit tak svou pohledávku plynoucí mu z daných vyúčtování. Nejpozději se tak všechny pohledávky žalobce plynoucí z vystavených vyúčtování promlčely s promlčením posledního vyúčtování, kdy promlčení tohoto vyúčtování počalo běžet v r. 2014 (poslední vyúčtování bylo vystaveno v r. 2014 za r. 2013), pomlčení doba tak uplynulo v r. 2017, žalobce však tyto své pohledávky uplatnil až podáním žaloby v této věci dne 10.2.2021.

5. Shora specifikovaný rozsudek zdejšího soudu byl však na základě odvolání žalobce usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.10.2021, č.j. 21 Co 163/2021-87, zrušen a věc byla zdejšímu soudu vrácena k dalšímu řízení, když zdejšímu soudu v rámci závazného právního názoru odvolací soud uložil povinnost zabývat se ve věci určením počátku běhu promlčecí doby u jednotlivých uplatněných práv (s upřesněním na dny) při ujasnění si, zda se žalobce domáhá v každém jednotlivém případě zaplacení dlužných záloh nebo dlužného vyúčtování, když zálohy a vyúčtování nemohou obstát vedle sebe, a proto je vyloučené domáhat se placení záloh, byla-li již stanovena konkrétní výše úplaty s tím, že je procesní povinností žalované tvrdit a prokázat skutečnosti, které svědčí o počátku běhu promlčecí doby, když se ve svůj prospěch promlčení dovolává.

6. Zdejší soud veden závazným právním názorem odvolacího soudu poučil v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobce, že je nutné tvrdit a prokázat v každém jednotlivém případě, zda se domáhá zaplacení dlužných záloh nebo dlužného vyúčtování, příp. jakého, jakého konkrétního a za jaké konkrétní období, jaké bylo stanoveno zúčtovací období, jak bylo stanoveno vyúčtování (kdy, jakým způsobem) a kdy se jednotlivá vyúčtování dostala do sféry vlivu p. [příjmení] a splatnost případného přeplatku a nedoplatku. Žalovanou pak soud v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučil, že je nutné tvrdit a prokázat relevantní skutečnosti počátku běhu promlčecí doby (tj. kdy počala běžet a kdy skončila v každém jednotlivém případě co do pohledávek uplatněných žalobcem, tedy kdy mohlo být dané právo uplatněno poprvé a kdy tato lhůta skončila).

7. Na základě shora uvedeného poučení žalobce tvrdil, že se domáhá zaplacení nedoplatků z vyúčtování, kdy byla splatnost nedoplatku a přeplatku upravena ve stanovách tak, že se vzájemné vypořádání provede nejpozději do 30 dnů po vyúčtování záloh s tím, že zúčtovací období je uvedeno v jednotlivých vyúčtováních a je to vždy období od 1.1. do 31.12 daného kalendářního roku. Jednotlivá vyúčtování za jednotlivá období pak byla provedena k datu, které je na nich uvedeno, tedy za r. 2009 dne 30.4.2010, za r. 2010 dne 30.4.2011, za r. 2011 dne 31.7.2012, za r. 2012 dne 15.8.2013 a za r. 2013 dne 17.5.2014 P. [příjmení] zemřel 27.5.2010, žalobce tak již není schopný tvrdit a prokázat, zda mu bylo doručeno vyúčtování za r. 2009, další vyúčtování mu však již nemohla být doručena, k jejich doručení tak podle žalobce došlo až 11.1.2021, kdy byly doručeny do datové schránky zástupce žalované - ke splatnosti těchto vyúčtování tak podle žalobce došlo až 10.2.2021, tedy 30. den po doručení těchto vyúčtování žalované prostřednictvím jejího zástupce, který ji v této věci dle názoru žalobce zastupoval, když s žalobcem v této věci za žalovanou komunikoval od r. 2016. V otázce stanovení splatnosti vyúčtování přitom žalobce vycházel z rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 4760/2016, dle kterého je podmínkou splatnosti nedoplatku za služby skutečnost, že vyúčtování bylo řádně provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Nadto žalobce znovu poukázal na to, že dané právo mohl fakticky uplatnit až po skončení dědického řízení, když notářka během tohoto řízení oslovila celkem 9 potenciálních dědiců a nereagovala na výzvy žalobce ke sdělení okruhu potenciálních dědiců. K tomu žalobce poukázal na rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2374/2007. Navíc žalobce uvedl, že dle jeho názoru nelze podat žalobu na neznámého dědice.

8. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že dne 10.2.2021 došlo ke splatnosti daných vyúčtování, když v dané době podal žalobce ve věci žalobu a nemohl tedy vědět, zda bude žalovanou zastupovat právě nynější zástupce, když toto v dané době nevěděl ani on. Co se týče vyúčtování za r. 2009, nebyla ze strany žalobce jeho tvrzení řádně doplněna, i v tomto případě však žalovaná uplatnila námitku promlčení, když je splatnost jednotlivých vyúčtování upravena ve stanovách žalobce, kde je uvedeno, že vzájemné vypořádání nedoplatku a přeplatku se provede do 30 dnů od vyúčtování záloh, přičemž vyúčtování za r. 2009 bylo vystaveno 25.3.2010, promlčecí doba tedy začala běžet 25.4.2010 a skončila nejpozději 25.4.2013, vyúčtování za r. 2010 bylo vystaveno 11.3.2011, promlčecí doba tedy začala běžet 12.4.2011 a skončila nejpozději 12.4.2014, vyúčtování za r. 2011 bylo vystaveno 21.6.2012, promlčecí doba tedy začala běžet 21.7.2012 a skončila nejpozději 21.7.2015 a vyúčtování za r. 2012 bylo vystaveno 21.7.2013, promlčecí doba tedy začala běžet 21.8.2013 a skončila nejpozději 21.8.2016. Jednotlivé počátky běhu promlčecí doby přitom žalovaná odvozuje od vyhotovení jednotlivých vyúčtování, když nejpozději tento den mohla být doručena potenciálním dědicům po p. [příjmení], není však možné říci přesné datum, když jej neříká ani žalobce. Žalovaná přitom odkázala na rozhodnutí NS sp. zn. 33 Odo 1277/2006.

9. Mezi stranami bylo nesporné, že P. [příjmení] byl vlastníkem bytové jednotky [číslo] v předmětném domě, dne 27.5.2010 však zemřel. V rámci řízení o pozůstalosti po p. [příjmení] pak vlastnické právo k předmětné bytové jednotce nabyla žalovaná na základě usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23.12.2019, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci 15.1.2020. Rovněž je mezi stranami nesporné, že nebylo v souvislosti s danou bytovou jednotkou za dobu let 2009 – 2013 uhrazeno vyúčtování v rámci příspěvků do fondu oprav a příspěvků na náklady spojené se správou domu, které v souhrnu dosahovaly 97 637 Kč (za rok 2009 částka 2 387 Kč, za rok 2010 částka 32 841 Kč, za rok 2011 částka 14 689 Kč, za rok 2012 částka 23 139 Kč a za rok 2013 částka 24 581 Kč). Žalobce tak žalovanou vyzval k úhradě této částky přípisem ze dne 7.1.2021 se splatností do 31.1.2021. Mezi stranami tak bylo sporné pouze to, zda v mezidobí došlo k promlčení dané pohledávky. Soud proto nadále vedl dokazování toliko k této otázce.

10. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

11. Podle výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek je žalobce zapsán v tomto rejstříku s předmětem činnosti Správa, provoz a opravy společných částí domu [adresa] ve [obec].

12. Ze stanov společenství vlastníků jednotek domu [adresa] soud zjistil, že na základě pověření vlastníky jednotek zajišťuje společenství mimo jiné plnění poskytovaná s užíváním bytů a nebytových prostorů a společných částí domu, dodávky elektrické energie, vody a odvádění odpadních vod pro společné části domu, dodávky vody a odvádění odpadních vod pro jednotlivé jednotky, dodávky tepla a teplé užitkové vody z centrálního zdroje umístěného v domě, případně od dodavatele tepla ze zdroje umístěného mimo dům (čl. I bod 4). Předmětem činnosti společenství je v případech, kdy společenství zajišťuje služby, mimo jiné vybírání záloh na úhradu za služby od vlastníků jednotek, vedení potřebné evidence plateb vlastníků jednotek na zálohy na úhradu za služby a vyúčtování zálohových plateb na úhradu za služby pro jednotlivé vlastníky jednotek (čl. I bod 5). Členové společenství jsou pak mimo jiné povinni hradit stanovené příspěvky na výdaje spojené se správou domu a stanovené příspěvky na opravy, rekonstrukce a modernizace domu, a to poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu, neurčuje-li písemná dohoda všech vlastníků jednotek jinak, a hradit stanovené zálohy na úhradu za služby a nedoplatky vyplývající z vyúčtování (čl. [příjmení]). Tyto příspěvky a zálohy přitom platí členové společenství měsíčně v částkách a termínech stanovených shromážděním, a to na účet společenství, pokud shromáždění nestanoví jinak. O vyúčtování záloh příspěvky na výdaje spojené se správou domu a stanovené příspěvky na opravy, rekonstrukce a modernizace domu přitom rozhoduje shromáždění jednou ročně. Zálohy na úhradu za služby je poté výbor povinen jednou ročně vyúčtovat, a to nejpozději do 90 dnů po skončení zúčtovacího období stanoveného zvláštním právním předpisem s tím, že vzájemné vypořádání přeplatků a nedoplatků se provede nejpozději do 30 dnů po vyúčtování záloh (čl. VIII s tím, že v tomto čl. je podle názoru soudu uveden s ohledem na chybu v psaní a počtech odkaz na čl. VII, ačkoli se má jednat o čl. [příjmení]).

13. Dle výpočtového listu byly zálohy na úhrady za užívání předmětného bytu stanoveny na 2 500 Kč měsíčně - jednalo se o fond oprav 452 Kč, správu bytu 100 Kč, teplo 1 533 Kč, vodu 352 Kč společnou elektřinu 16 Kč, STA + Kt 6 Kč a pojištění domu 2 500 Kč.

14. Z vyúčtování nákladů služeb za období 1.1.2009 - 31.12.2009 a příslušného individuální rozúčtování vyplývá, že bylo vyúčtování za dané období za užívání předmětného bytu vystaveno dne 30.4.2010 Náklady za toto období dosahovaly 25 763 Kč (24 668 Kč na vodu a vytápění, 322 Kč na společnou elektřinu, 701 Kč na pojištění domu a 72 Kč na STA), přičemž na zálohách bylo uhrazeno 23 376 Kč, vznikl tak nedoplatek 2 387 Kč.

15. Z vyúčtování nákladů služeb za období 1.1.2010 - 31.12.2010 a příslušného individuální rozúčtování vyplývá, že bylo vyúčtování za dané období za užívání předmětného bytu vystaveno dne 30.4.2011 Náklady za toto období dosahovaly 25 085 Kč za vodu a vytápění, 359 Kč za společnou elektřinu, 701 Kč na pojištění domu a 72 Kč na STA.

16. Dle vyúčtování nákladů služeb za období 1.1.2011 – 31.12.2011 a příslušného individuální rozúčtování vyplývá, že bylo vyúčtování za dané období za užívání předmětného bytu vystaveno dne 31.7.2012 Náklady za toto období dosahovaly 6 979 Kč za vodu a vytápění, 313 Kč za společnou elektřinu, 701 Kč na pojištění domu a 72 Kč na STA.

17. Podle vyúčtování nákladů služeb za období 1.1.2012 – 31.12.2012, příslušného individuální rozúčtování a rozpisu dluhu vyplývá, že bylo vyúčtování za dané období za užívání předmětného bytu vystaveno dne 15.8.2013 Náklady za toto období dosahovaly 15 359 Kč za vodu a vytápění, 383 Kč za společnou elektřinu, 701 Kč na pojištění domu a 72 Kč na STA.

18. Dle vyúčtování nákladů služeb za období 1.1.2013 – 31.12.2013 a příslušného individuální rozúčtování vyplývá, že bylo vyúčtování za dané období za užívání předmětného bytu vystaveno dne 17.5.2014 Náklady za toto období dosahovaly 16 892 Kč za vodu a vytápění, 292 Kč za společnou elektřinu, 701 Kč na pojištění domu a 72 Kč na STA.

19. Podle rozpisu dluhu u příslušného bytu vznikl za období r. 2009 až 2013 nedoplatek plynoucí z vyúčtování v celkové výši 97 637 Kč.

20. Z usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23.12.2019, č.j. [číslo jednací], mimo jiné vyplývá, že jím byla žalovaná potvrzena jako nabyvatelka celého dědictví po p. [příjmení]. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je přitom uvedeno, že dědické řízení bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21.6.2010, sp. zn. [spisová značka], a po vyřešení otázky místní příslušnosti byl Okresním soudem v Jihlavě jmenován k provedení úkonů v tomto dědickém řízení soudní komisař. P. [anonymizováno] nepořídil závěť, byl rozvedený, žil sám a měl tři děti, které dědictví odmítly dne 1 8.1.2021, resp. 31.1.2011. Otec p. [příjmení] předemřel, matka a jeho sestra dědictví odmítly 31.1.2011. pozůstalí synovi dědictví odmítli 13.7.2011 a 29.1.2015, žalovaná pak byla o svém dědickém právu a o možnosti dědictví odmítnout vyrozuměna dne 23.2.2015 a v zákonem stanovené lhůtě se nevyjádřila, stala se tak dědičkou p. [příjmení].

21. Z přípisu ze dne 10.10.2016 a z příslušného podacího archu má soud za prokázané, že se žalobce daného dne dotazoval JUDr. [příjmení], notářky pověřené k provedení dědického řízení po p. [příjmení] na jména a adresy dědiců p. [příjmení]. Podle přípisu ze dne 25.10.2016 JUDr. [příjmení] na tento přípis žalobce reagovala sdělením, že dědičkou p. [příjmení] se stala žalovaná.

22. Z přípisu ze dne 1.11.2016 vyplývá, že žalovaná prostřednictvím svého aktuálního zástupce žalobci sdělila, že podala proti rozhodnutí notářky JUDr. [příjmení] v rámci předmětného dědického řízení, jímž byla určena jeho dědičkou, odvolání, takže žalobci ničeho platit nehodlá. Žalobce přitom učinil nesporným, že mu tento přípis byl doručen 2.11.2016.

23. Podle mailové zprávy ze dne 10.1.2018 odesílané z adresy [email] na adresu [email] žalovaná prostřednictvím svého zástupce zástupci žalobce sdělila, že ve věci nic platit nehodlá.

24. Dle emailu ze dne 27.4.2020 odesílaného z adresy [email] na adresu [email] se žalovaná prostřednictvím svého zástupce daného dne dotazovala žalobce prostřednictvím jeho zástupce na aktuální výši dluhu po zemřelém p. [příjmení] vůči žalobci.

25. Z kupní smlouvy ze dne 12.5.2020 soud zjistil, že žalovaná v pozici prodávajícího uzavřela dne 12.5.2020 s manželi [příjmení] v pozici kupujícího smlouvu, jíž se zavázala převést vlastnické právo k předmětnému bytu na manžele [příjmení] a manželé [příjmení] se za to zavázali uhradit 1 140 000 Kč. Strany se přitom v této smlouvě dohodly, že manželé [příjmení] vezmou zpět žalobu v rámci věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 8 C 45/2011. Z úřední činnosti je pak soudu známo, že se jednalo o spor zahájený podáním žaloby dne 14.6.2011 vůči dědicům p. [příjmení] o uložení povinnosti uzavřít tuto kupní smlouvu na základě smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 3.5.2010.

26. Dle mailové zprávy ze dne 8.6.2020 odesílané z adresy [email] na adresu [email] zástupce žalované zástupci žalobce sdělil, že nepromlčenou část dluhu obdrží žalobce od nových vlastníků, manželů [příjmení].

27. Podle přípisu ze dne 7.1.2021 a příslušného dokladu o doručení do datové schránky žalobce prostřednictvím svého současného zástupce zaslal k rukám současného advokáta žalované výzvu žalované k úhradě dluhu za služby spojené s užíváním bytu, za správu domu a na příspěvcích do fondu oprav za období do r. 2013 v celkové výši 97 637 Kč, a to do 31.1.2021 s tím, že dle názoru žalobce nedošlo k promlčení této pohledávky, když nebylo možné právo uplatnit do skončení dědického řízení. Tato výzva byla současnému advokátovi žalované dodána do datové schránky 8.1.2021.

28. Na přípis ze dne 7.1.2021 zástupce žalované reagoval přípisem ze dne 12.1.2021, v němž je uvedeno, že má zástupce žalované na otázku promlčení zcela odlišný názor, když bylo třeba v zájmu toho, aby bylo zabráněno promlčení daných nároků žalobce, aby žalobce podal žalobu proti celému okruhu dědiců, který byl znám v r. 2011 stejně jako to učinili manželé [příjmení] dne 16.6.2011.

29. Z nesporných tvrzení stran a z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

30. Žalobce je zapsán v rejstříku společenství vlastníků jednotek s předmětem činnosti Správa, provoz a opravy společných částí domu [adresa] ve [obec]. Základní práva a povinnosti žalobce a jednotlivých vlastníků jednotek jsou přitom upraveny stanovami, které mimo jiné upravují i otázku vyúčtování záloh na služby a příspěvků, které jsou členové společenství povinni hradit měsíčně v částkách a termínech stanovených shromážděním členů na účet společenství. O vyúčtování pak rozhoduje shromáždění členů společenství jednou ročně a zálohy povinen jednou ročně vyúčtovat výbor společenství, a to nejpozději do 90 dnů po skončení zúčtovacího období stanoveného zvláštním právním předpisem (v tomto případě doba od 1.1. do [číslo] příslušného kalendářního roku) s tím, že vzájemné vypořádání přeplatků a nedoplatků se provede nejpozději do 30 dnů po vyúčtování záloh.

31. P. [příjmení] byl vlastníkem bytové jednotky [číslo] v předmětném domě, dne 27.5.2010 však zemřel.

32. V souvislosti s danou bytovou jednotkou nebylo za dobu let 2009 – 2013 uhrazeno vyúčtování v rámci příspěvků do fondu oprav a příspěvků na náklady spojené se správou domu, které v souhrnu dosahovaly 97 637 Kč (za rok 2009 částka 2 387 Kč, za rok 2010 částka 32 841 Kč, za rok 2011 částka 14 689 Kč, za rok 2012 částka 23 139 Kč a za rok 013 částka 24 581 Kč). Vyúčtování za r. 2009 přitom bylo vystaveno žalobcem dne 30.4.2010, vyúčtování za r. 2010 bylo vystaveno žalobcem dne 30.4.2011, vyúčtování za r. 2011 bylo vystaveno 31.7.2012, vyúčtování za r. 2012 bylo vystaveno 15.8.2013 a vyúčtování za r. 2013 bylo vystaveno 17.5.2014.

33. V rámci řízení o pozůstalosti po p. [příjmení] přešlo vlastnické právo k předmětné bytové jednotce na žalovanou na základě usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23.12.2019, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci 15.1.2020. Dědické řízení přitom bylo zahájeno 21.6.2010 P. [příjmení] nepořídil pro případ smrti, v řízení tedy bylo postupováno dle zákonné dědické posloupnosti, přičemž v r. 2011 již byly provedeny potřebné úkony pro zjištění okruhu potenciálních dědiců, kdy následně notářka z tohoto okruhu postupně dle dědických skupin kontaktovala potenciální dědice a vyzývala je ke sdělení, zda dědictví neodmítají. Žalobce se přitom v r. 2016 notářky dotazoval na okruh dědiců, kdy mu notářka sdělila, že se jedná o žalovanou, žalovaná však na jeho výzvu reagovala sdělením, že nic platit nehodlá, jelikož proti rozhodnutí notářky podala odvolání.

34. Dne 12.5.2020 uzavřela žalovaná v pozici prodávajícího smlouvu, jíž se zavázala převést vlastnické právo na manžele [příjmení] v pozici kupujících. Manželé [příjmení] se přitom domáhali uzavření této kupní smlouvy soudně s ohledem na uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní dne 3.5.2010, když ve věci podali ke zdejšímu soudu žalobu dne 14.6.2011 vůči potenciálním dědicům p. [příjmení], věc byla vedena pod sp. zn. [spisová značka].

35. Přípisem ze dne 7.1.2021 poté žalobce vyzval žalovanou k úhradě shora specifikovaného dluhu do 31.1.2021, žalovaná však v reakci na tuto výzvu žalobci sdělila, že nic platit nebude, jelikož došlo k promlčení dané pohledávky.

36. Po právní stránce soud věc posoudil v souladu s § [číslo] odst. 3 a § 3036 o.z. dle obč. zák. a zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále ZVB).

37. Podle § 13 odst. 1 ZVB se vlastník jednotky podílí na správě domu v rozsahu, který odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu na společných částech domu, není-li mezi vlastníky jednotek dohodnuto jinak.

38. Dle § 15 odst. 1 a 2 ZVB jsou vlastníci jednotek povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§ 8 odst. 2). K tomuto účelu uvedenému skládají vlastníci jednotek předem určené finanční prostředky jako zálohu. Výši záloh si určí vlastníci jednotek usnesením shromáždění dopředu tak, aby byly kryty předpokládané náklady, které bude nutné vynaložit v následujících měsících i v dalších letech. Výši částky a den její splatnosti sděluje vlastníkům jednotek výbor nebo pověřený vlastník. Není-li výbor nebo pověřený vlastník zvolen, rozhoduje se o výši částek podle odstavce 1 nadpoloviční většinou všech vlastníků jednotek v domě.

39. Ust. § 100 odst. 1 a 2 obč. zák. stanoví, že se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

40. Dle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

41. Podle § 111 obč. zák. změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv.

42. Ust. § 110 obč. zák. uvádí, že úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech; jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání.

43. Dle § 122 odst. 1 až 3 obč. zák. lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se rozumí patnáct dní. Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední den. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

44. Na základě těchto zákonných ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba nedůvodná. V řízení bylo nesporné, že p. [příjmení] byl vlastníkem bytové jednotky spadající pod žalobce, přičemž v souvislosti s jeho užíváním nebylo v letech 2009 – 2013 uhrazeno vyúčtování za příspěvky na správu domu a do fondu oprav. P. [anonymizováno] přitom dne 27.5.2010 zemřel a předmětnou bytovou jednotku nabyla do svého vlastnictví žalovaná, která je tak osobou, jež byla povinna dané vyúčtování hradit, i přesto, že předmětnou bytovou jednotku následně prodala manželům [příjmení] (srovnej rozhodnutí NS ze dne 8.12.2010, sp. zn. 22 Cdo 242/2009).

45. Soud má však za to, že došlo k promlčení dané pohledávky, resp. každé dílčí pohledávky vyplývající z jednotlivých vyúčtování, když se jednotlivá vyúčtování, resp. jednotlivé pohledávky z toho plynoucí promlčovaly samostatně ve lhůtě tří let od doby, kdy mohly být uplatněny poprvé. Soud má přitom za to, že tyto pohledávky mohly být uplatněny poprvé vždy den po stanovené splatnosti daných vyúčtování.

46. Co se týče stanovení splatnosti daných vyúčtování, vycházel soud z dat vyhotovení jednotlivých vyúčtování a z úpravy obsažené ve stanovách, dle kterých se vypořádání přeplatků a nedoplatků z vyúčtování provede vždy do 30 dnů od provedení vyúčtování, splatnost každého jednotlivého vyúčtování tak dle názoru soudu nastala první den po uplynutí shora uvedené třicetidenní lhůty stanovené k vypořádání. Vyúčtování za r. 2009 přitom bylo vystaveno žalobcem dne 30.4.2010, splatnost tohoto vyúčtování tedy nastala 1.6.2010, vyúčtování za r. 2010 bylo vystaveno žalobcem dne 30.4.2011, splatnost tohoto vyúčtování tedy nastala 31.5.2011, vyúčtování za r. 2011 bylo vystaveno žalobcem dne 31.7.2012, splatnost tohoto vyúčtování tedy nastala 31.8.2012, vyúčtování za r. 2012 bylo vystaveno žalobcem dne 15.8.2013, splatnost tohoto vyúčtování tedy nastala 17.9.2013 a vyúčtování za r. 2013 bylo vystaveno žalobcem dne 17.5.2014, splatnost tohoto vyúčtování tedy nastala 17.6.2014. Soud si přitom je vědom závěrů obsažených v rozhodnutí NS ze dne 14.2.2017, sp. zn. 26 Cdo 4760/2016, v tom smyslu, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen, v tomto případě však nebylo co do řádnosti vyúčtování mezi stranami sporu, co se pak týče seznámení s vyúčtováním, je tato věc určitým způsobem„ ztížena“ s ohledem na skutečnost, že původní majitel daného bytu p. [příjmení] v mezidobí zemřel, soud má však za to, že s danými vyúčtováními mohl žalobce vždy seznámit všechny potenciální dědice, tj. všechny osoby, na něž potenciálně tato povinnost k úhradě přešla (viz dále), a to buď přímo (osobně či v listinné podobě např. prostřednictvím poštovních služeb), s „ využitím“ součinnosti notářky v této věci tak, že by daná vyúčtování založila do příslušného dědického spisu a potenciální dědice s tím seznámila, příp. v rámci„ pozdějších“ vyúčtování založením do příslušného soudního spisu po zahájení řízení o zaplacení předchozích vyúčtování s tím, že následně (po splatnosti) by byl ze strany žalobce podán návrh na rozšíření žaloby v uvedeném rozsahu. Při opačném výkladu (např. i výkladu předloženého žalobcem, že ke splatnosti mělo dojít až po doručení výzvy ze dne 7.1.2021 žalované) by pak podle soudu docházelo k obcházení práva či k jeho zneužití, jelikož by tím fakticky žalobce svým úmyslným jednáním v podobě nepředložení již zhotoveného vyúčtování (které má nadto povinnost zhotovit do 90 dnů od skončení zúčtovacího období, což v rámci některých těchto vyúčtování nerespektoval)„ oddaloval“ splatnost dané pohledávky tak, aby„ obešel“ institut promlčení, čímž by postupoval i zcela v rozporu se zásadou bdělým náležejí práva a neúměrně by tak zasahoval i do práv vlastníka daného bytu v pozici slabší strany.

47. Jak je pak uvedeno výše, má soud s ohledem na výše uvedené za to, že všechny tyto pohledávky mohly být uplatněny poprvé vždy den po stanovené splatnosti daných vyúčtování (tj. u vyúčtování za r. 2009 dne 2.6.2010, u vyúčtování za r. 2010 dne 1.6.2011, u vyúčtování za r. 2011 dne 1.9.2012, u vyúčtování za r. 2012 dne 18.9.2013 a u vyúčtování za r. 2013 dne 18.6.2014). Uvedenému pak nebránilo ani to, že došlo ke změně v osobě dlužníka (p. [příjmení] x jeho právní nástupci), a to ani za situace, kdy dědické řízení po p. [příjmení] trvalo delší dobu, když žalobce měl a mohl uplatit toto své právo vůči potencionálním dědicům p. [příjmení] (vůči okruhu jeho potenciálních dědiců). Mezi potenciálními dědici p. [příjmení] totiž ke dni smrti p. [příjmení] vznikl vzájemný vztah k majetku spadajícího do dědictví, který trval až do pravomocného rozhodnutí soudu o dědictví. Tento vztah se pak projevoval tím, že až do pravomocného rozhodnutí soudu o dědictví byli všichni potenciální dědici považováni za vlastníky celého majetku p. [příjmení] patřícího do dědictví a že z právních úkonů týkajících se věcí patřících do dědictví byli oprávněni společně a nerozdílně, přičemž jejich dědický podíl vyjadřoval míru, jakou se navzájem podílejí na těchto právech a povinnostech. Daný vztah se pak ve sporech s jinými osobami týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví projevoval tím, že měli postavení nerozlučných společníků - žalobce tak okruh žalovaných v takovémto případě určuje tím způsobem, že uvede všechny potenciální dědice zůstavitele (srovnej rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2374/2007 či 26 Cdo 744/2004 či 21 Cdo 1820/99). Žalobci přitom byl nejpozději od r. 2011, kdy probíhalo dědické řízení a ze strany notářky byly provedeny úkony ke zjištění okruhu potenciálních dědiců, znám okruh potenciálních dědiců p. [příjmení], již od tohoto roku tak žalobce mohl danou žalobu podat a uplatit tak svou pohledávku plynoucí mu z daných vyúčtování (uvedené přitom učinili v dané době mimo jiné i manželé [příjmení] v rámci řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]). Příp. žalobci ničeho nebránilo, aby v případě, kdy neznal jména a adresy dědiců zemřelého, podal žalobu proti neznámým dědicům zemřelého (srovnej rozhodnutí NS ze dne 30.8.2000, sp. zn. 20 Cdo 950/98 či, ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 751/2006).

48. Vzhledem k uvedenému tedy soud dospěl k závěru, že promlčecí doba počala u vyúčtování za r. 2009 běžet dne 2.6.2010, uplynula tedy 3.6.2013, u vyúčtování za r. 2010 počala běžet dne 1.6.2011, a uplynula tedy 2.6.2014, u vyúčtování za r. 2011 počala běžet dne 1.9.2012, a uplynula tak 1.9.2015, u vyúčtování za r. 2012 počala běžet dne 18.9.2013, a uplynula tedy 19.9.2016 a u vyúčtování za r. 2013 počala běžet dne 18.6.2014, a uplynula tak 19.6.2017, žalobce však tyto své pohledávky uplatnil až podáním žaloby v této věci dne 10.2.2021.

49. Dle názoru soudu tak promlčecí doba uplynula, přičemž žalovaná řádně uplatnila námitku promlčení. S ohledem na uvedené tak zanikl nárok žalobce na úhradu daných vyúčtování, žalobci tak není možné právo na jejich úhradu přiznat. S ohledem na uvedené proto soud předmětnou žalobu zamítl, když má za to, že uplatnění této námitky není vzhledem ke všemu výše uvedenému v rozporu s dobrými mravy ani se nejedná o úkon zneužívající právo (výrok I).

50. Na uvedeném pak ničeho nemění tvrzení žalobce, že neznal potenciální dědice p. [příjmení], pročež nemohl dané právo uplatnit. Základní zásadou ovládající soukromé právo je zásada, že bdělým náležejí práva, bylo tedy na žalobci, aby vyvinul potřebné úsilí ke zjištění totožnosti potenciálních dědiců p. [příjmení] tak, aby mohl své právo řádně a včas uplatnit - mohl např. kontaktovat příslušnou notářku a požádat jí o sdělení těchto údajů. O tom konečně svědčí i to, že tento dotaz byl z jeho strany v r. 2016 fakticky učiněn (pro případ nespolupráce ze strany notářky pak mohl kontaktovat příslušný soud či podat stížnost apod.). Na základě příslušného sdělení pak žalobce mohl danou žalobu podat, a to již v rámci běhu stanovené promlčecí doby (obdobně přitom postupovali i manželé [příjmení] v rámci věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]). Příp. jak je uvedeno výše, mohl žalobce podat žalobu i proti neznámým dědicům zemřelého (srovnej rozhodnutí NS ze dne 30.8.2000, sp. zn. 20 Cdo 950/98 či, ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 751/2006).

51. Rovněž pak podle soudu neobstojí námitka žalobce, že vystavovat se riziku náhrady nákladů potenciálním dědicům, kteří se pak dědici nestanou a žaloba vůči nim tak nebude podána důvodně. Podle soudu je totiž otázka okruhu účastníků otázkou velmi podstatnou/rozhodnou, pročež by ze strany soudu muselo dojít ihned na začátku soudního řízení k jeho přerušení v souladu s § 109 o.s.ř. do doby pravomocného skončení dědického řízení, daným potenciálním dědicům, kteří by se následně dědici nestali, by tak žádné náklady v souvislosti s daným řízením nevznikly (srovnej rozhodnutí NS sp. zn 21 Cdo 3081/2016). Ve věci samé by pak tato skutečnost co do potenciality dědiců musela být zohledněna.

52. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, soud jí proto přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci žalované tedy byla stanovena ve výši 5 020 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 35 140 Kč za 7 úkonů (převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 26.4.2021, vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího sodu dne 6.10.2021, účast na jednání dne 22.12.2021 a 19.1.2022) dle §6, §7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 2 100 Kč za 7 úkonů ve věci (§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného ve výši 1 125 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu osobním automobilem zn. BMW za 180 km (cesta [obec] – [obec] a zpět) při sazbě 6,25 Kč za jeden kilometr dle § 1 písm. b/ a § 4 písm. a/ vyhl. č. 589/2020 Sb. při doložené ceně pohonných hmot 30,90 Kč a náhrada za 8 půlhodin ztráty času strávených cestou k jednání soudu po 100 Kč, celkem 800 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 8 224,70 Kč, když je zástupce žalované dle výpisu z ARES plátcem DPH. Soud tak žalované přiznal náklady v celkové výši 47 389,70 Kč. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná zastoupena ve věci advokátem, je žalobce povinen zaplatit náklady řízení žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

53. Lhůta k úhradě nákladů řízení byla žalobci stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení