119 C 271/2023 - 98

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Tomáše Klusáka a přísedících JUDr. Dagmar Vyskupové a JUDr. Jiřího Navrátila ve věci žalobců:a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované:[Jméno žalované A]., IČO: [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované:[Jméno žalované B], IČO: [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] o zaplacení 1 852 314 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 185 217 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 926 157 Kč od 1. 8. 2023 do 21. 12. 2023, a ve výši 15 % ročně z částky 185 217 Kč od 22. 12. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 185 217 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 926 157 Kč od 1. 8. 2023 do 21. 12. 2023, a ve výši 15 % ročně z částky 185 217 Kč od 22. 12. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 199 648 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 18 524 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne [datum] domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců částku 926 157 Kč s příslušenstvím z titulu jednorázové nemajetkového náhrady újmy pozůstalým dětem zemřelého zaměstnance. Žalobci uvedli, že jsou synové [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum]. Otec žalobců byl od [datum] zaměstnancem žalované, pro kterou pracoval jako [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dne [datum] otec žalobců v rámci výkonu zaměstnání řídil [Anonymizováno] žalované. Při zastávce na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] došlo k pracovnímu úrazu. K pracovnímu úrazu došlo zřejmě tak, že při provádění údržby [Anonymizováno], když [Jméno žalobce A] byl [Anonymizováno] v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], se začal [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), který [jméno FO] [Anonymizováno]. Pracovním úrazem otec žalobců utrpěl zranění spočívající ve zranění [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] v důsledku nedostatku kyslíku. [Jméno žalobce A] v důsledku zranění způsobených pracovním úrazem ze dne [datum] dne [datum] zemřel. Rodiče žalobců, byli od [datum] rozvedeni. Otázka styku otce s nezletilými byla ponechána na domluvě mezi rodiči, která fungovala. [Jméno žalobce A] měl se svými nezletilými syny velmi kvalitní vztah, který nebyl ovlivněn ani rozvodem. Žalobci svůj nárok odvozovali dle § 271i odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákoník práce“), dle kterého náleží jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalým dětem zemřelého zaměstnance. Dle § 271i odst. 2 zákoníku práce náleží každému pozůstalému jednorázová náhrada nemajetkové újmy ve výši nejméně dvacetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém právo na tuto náhradu vzniklo. Dle žalobců 20násobek průměrné mzdy je však částka minimální, kterou je možné za tento nárok přiznat. Nezletilí žalobci úmrtím svého otce utrpěli značné duševní útrapy a zároveň přišli o svůj mužský vzor. Vzhledem k věku nezletilých, k jejich intenzivnímu vztahu k otci a k tomu, jaký vliv má na nezletilé úmrtí otce, je vhodné náhradu nemajetkové újmy pozůstalým nezletilým zvýšit na 25násobek, což byla žalobou požadovaná částka. Matka žalobců prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky, a to nejpozději do 31. 7. 2023. Od 1. 8. 2023 je žalovaná v prodlení s úhradou žalované částky.

2. Podáním doručeným Městskému soudu v Brně dne 9. 1. 2024 vzali žalobci podanou žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 481 800 Kč, neboť žalovaná po podání žaloby dne 21. 12. 2023 uhradila každému z žalobců na účet jejich matky částku 740 940 Kč, tedy pro chování žalované. Žalobci navrhli, aby soud v rozsahu uvedené částky řízení zastavil. Žalobci dále trvali na podané žalobě v rozsahu, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců částku 185 217 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 22. 12. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 926 157 Kč od 1. 8. 2023 do 21. 12. 2023.

3. Usnesením ze dne 10. 5. 2024, č.j. 119 C 271/2023-49, soud v části týkající se zaplacení částky 1 481 800 Kč řízení zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 30. 5. 2024.

4. Předmětem sporu tak zůstal nárok žalobců na zaplacení částky 185 217 Kč každému z nich spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 22. 12. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 926 157 Kč od 1. 8. 2023 do 21. 12. 2023.

5. Žalovaná zbývající nárok neuznala. Měla za to, že žalobcům bylo již uhrazeno vše, na co měli dle zákona nárok. Vztah žalobců s jejich otcem nebyl takový, jak byl ze strany žalobců vykreslován. Poukázala na skutečnost, že otec zemřel v [měsíc] [rok]. Poslední fotografie, provedená k důkazu, je ze [měsíc] [rok]. Dále ze svědecké výpovědi dědečka vyplynulo, že žalobci se vzhledem ke svému věku se smrtí otce vypořádali dobře. Proto žalovaná navrhla, aby soud ve zbývajícím rozsahu podanou žalobu zamítl.

6. Vedlejší účastník na straně žalované poukázal, že nárok ve smyslu § 271i zákoníku práce v podobě dvacetinásobku je nutné vnímat jako běžný stav odčinění nějakého normálního stavu rodiny. Lze předpokládat, že všichni rodiče své děti mají rádi a tito rodiče své děti někam směřují a tráví se svými dětmi čas. V právě projednávané věci byli rodiče žalobců byli rozvedeni. Zesnulý otec se s nimi vídal 1x za 14 dnů, což na intenzitě a rozvíjení těchto vztahů nepřispívá do té požadované míry. Dále poukázal na nízký věk žalobců. Soud měl v tomto kontextu zvážit, jaká by náležela náhrada nemajetkové újmy pozůstalým pocházejícím z úplné rodiny, kde ta intenzita vztahů je nepochybně vyšší. Navrhl, aby podaná žaloba byla ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

7. V podrobnostech argumentace účastníků odkazuje soud na jejich písemná podání a přednesy, které jsou součástí spisu a jsou druhé straně sporu známy.

8. Podle § 120 odst. 3 o. s. ř. soud vzal za svá skutková zjištění v podobě shodných skutkových tvrzení účastníků, že otec žalobců zemřel následkem pracovního úrazu dne [datum], přičemž v době smrti byl zaměstnancem žalované, a to na pozici [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to od [datum]. Dále mezi účastníky je nesporné, že rodiče žalobců byli od [datum] rozvedeni. Mezi účastníky je dále nesporné, že žalobce a) se narodil dne [Datum narození žalobce A] a žalobce b) [Datum narození žalobce B]. Mezi účastníky je nesporné, že žalobci dne [datum] obdrželi od žalované platbu 740 940 Kč, a to každý z žalobců.

9. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

10. Žalobce a) se narodil dne [Datum narození žalobce A] otci [jméno FO] a matce [jméno FO]. Žalobce b) se narodil dne [Datum narození žalobce B] otci [jméno FO] a matce [jméno FO] (rodné listy žalobců, č. l. 14).

11. Z rozsudku Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum] (č. l. 17-18), který nabyl právní moci 15. 12. 2020, soud zjistil, že jím byla schválena dohoda rodičů o péči a výživě nezletilých žalobců. Na základě této dohody byli oba žalobci svěřeni do péče matky. Z rozsudku dále vyplývá, že oba rodiče shodně uvedli, že matka s žalobci za otcem dojíždí podle pracovních možností otce. Matka je návštěvám přítomná, ale do budoucna nebude otci bránit v samostatném styku s dětmi. Rodiče se dále dohodli, že otec bude moci nezletilé navštěvovat i v místě trvalého pobytu matky, aby je mohl vídat častěji.

12. Oběma žalobcům vznikl nárok na výplatu sirotčího důchodu od [datum] (oznámení o vyúčtování důchodu [jméno FO], č. l. 12 + oznámení o vyúčtování důchodu [Jméno žalobce B], č. l. 15).

13. Otec žalobců byl v pracovním poměru u žalované od [datum] (přehled zaměstnání [jméno FO], č. l. 20).

14. Žalobci vyzvali žalovanou k úhradě žalované částky dne 17. 7. 2023, a to do 14 dnů ode dne doručení výzvy (přípis žalobců ze dne 17. 7. 2023, č. l. 21). Z uvedeného přípisu dále vyplývá že otec žalobců utrpěl v důsledku pracovního úrazu zranění [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] v důsledku [Anonymizováno] [Anonymizováno].

15. Žalobci dále vyzvali žalovanou k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne 9. 8. 2023 (předžalobní výzva, č. l. 3-). Žalovaná v reakci na předžalobní výzvu sdělila zástupci žalobců, že jejich nárok rozhodně neodmítá a je připravena jej zákonnou cestou řešit, nicméně lhůta k úhradě stanovená dne 17. 7. 2023 není s ohledem na specifickou situaci přiměřená (sdělení žalované k předžalobní upomínce, č. l. 19). Dne 5. 12. 2023 žalovaná sdělila žalobcům, že každému z nich uhradí částku 740 940 Kč. V případě dohody každému z nich dále vyplatí částku 300 000 Kč (sdělení žalované z 5. 12. 2023, č. l. 30). Žalobci s návrhem dohody nesouhlasili (odpověď žalobců, č. l. 31).

16. Z rozsudku Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (č. l. 47), který nabyl právní moci 16. 1. 2024, soud zjistil, že jím bylo schváleno právní jednání matky, aby za nezletilé žalobce podala žalobu o zaplacení částky 926 157 Kč (každému z nich) s příslušenstvím proti žalované z titulu náhrady nemajetkové újmy.

17. Z účastnické výpovědí matky žalobců učiněné na jednání dne [datum] soud zjistil, že otec s matkou sdílel její těhotenství s žalobcem a), jezdil na kontroly, zajímal se o jeho zdravotní stav, byl přítomen u porodu. Následně si vzal dva týdny volno z práce a byl doma. O žalobce a) se staral od miminka, koupal, přebaloval, vše probíhalo automaticky. Zajímal se o jeho vývoj, trávil s ním volný čas. U žalobce b) sice nebyl u porodu, jelikož hlídal žalobce a), jinak vše probíhalo v zásadě stejně. Do péče o děti se zapojovali rovnocenně. V [měsíc] [rok] se s otcem rozešli. Důvodem rozchodu nebyl vztah otce k dětem. Následný styk otce s žalobci probíhal tak, že matka jezdila za ním. Byli spolu od rána do večera, a to všichni. Vycházelo to tak na jeden den v týdnu o víkendu. Někdy to byla sobota i neděle. Od [měsíc] [rok] se v dojíždění střídali. Jakmile si otec vyzvedl žalobce, tak s nimi šel na hřiště. Otec se snažil stejně jako předtím rozchodem. Po přestěhování matky do [obec] kousek za [obec] probíhal styk tím způsobem, že z důvodu pracovního vytížení otce vozila žalobce do [obec], a to buď na jeden den, nebo na celý víkend. Otec žalobce brával do různých dětských heren, na hřiště nebo do dětského centra na [adresa]. Vždy po těch návštěvách vzpomínali, že uvidí něco nového. Takto ten styk probíhal až do jeho úmrtí. Jakmile se dozvěděla o úmrtí otce, snažila se to žalobcům vysvětlit. Proces sdělení úmrtí otce žalobcům konzultovala jejich matka s lékařkou i psychiatričkou. Snažila se jim tuto informaci podat prostřednictvím komiksu, který se týká dinosaura a ztráty blízkého člověka. Oba žalobci vzhledem ke svému věku tomu moc nerozuměli úmrtí otce, nicméně se vyptávali, co to znamená, kdy otce uvidí, kde je, na což jejich matka neustále musela odpovídat, že to nejde, že už nežije. Oba žalobci na něj vzpomínají doteď, a to prostřednictvím věcí, hraček, knížek. S otcem si udělali komorní rozloučení doma, kde byla fotka, kytička, svíčka a mysleli na něj. Po tom úmrtí to žalobce a) nesl dost špatně. Žalobce b) si zhruba v období [číslo] let začal uvědomovat, že se jedná o definitivní situaci, že v důsledku toho úmrtí ho prostě vidět nemohou. Otec žalobců se po jejich rozchodu znovu oženil s ženou, která měla již dospělou dceru. Někdy žalobce vyzvedávali společně. Matka žalobců dále uvedla, že otec je kromě jí popsané styku na prázdniny nebral, nicméně jí nebylo známo, že by někam na dovolenou jezdil sám.

18. Ze svědecké výpovědi dědečka žalobců [jméno FO] učiněné na jednání dne [datum] soud zjistil, že [jméno FO] byl v tom věku [hodnota] roky na tatínka vázaný. [jméno FO] ještě tolik ne, protože byl malý. [Jméno žalobce A] byl šikovný jako táta vzhledem ke svému věku. Choval se ke klukům dobře. Svědek dále uvedl, že bývalého zetě po rozvodu neviděl. Dcera mu říkala, že za otcem s žalobci jezdila do [obec]. Možná otec jezdil i za jeho dcerou a žalobci do [obec]. Jak žalobci vnímali smrt svého otce svědek moc nevěděl, protože se o tom nebavili. Domníval se, že to zvládli dobře, a to z důvodu nízkého věku. Dle svědka si otec s žalobci hrál, hlavně se starším žalobcem a). Svědek nevěděl, zda jezdili na výlety. Domníval se, že je nevzal ani nikam na dovolenou. Zda žalobci dostávali od svého otce dárky svědek nevěděl.

19. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] učiněné na jednání dne [datum] soud zjistil, že je partnerem matky žalobců zhruba 3,5 roku. S matkou žalobců se seznámil ještě před rozvodem s otcem žalobců. V období před rozvodem bydlela matka s chlapci na [obec]. Jejich otec za žalobci jezdil poměrně často, a to až 2x týdně. Svědek byl překvapený, že se takto zajímá. Po rozvodu se matkou a žalobci přestěhovali na venkov. V tomto období si otec vyzvedával chlapce on a pak je s matkou vyzvedli v [obec]. Dále vozili žalobce o víkendech za otcem na nádraží [adresa], kde si otec chlapce vyzvedl a trávil s nimi čas (tak jednou za 14 dnů). Když byli menší, tak vždycky v sobotu ráno je přivezli a v sobotu večer odvezli, v neděli ráno přivezli, v neděli večer odvezli. Poté tam už i přespávali. Jejich otec se s nimi vídal každý druhý víkend, občas svátky. Snažil se žalobce vidět o Vánocích, v rámci narozenin třeba aspoň na půl dne. aby je vzal třeba do cukrárny ve [obec]. Dále svědek uvedl, že otec s žalobci absolvoval různá lékařská vyšetření. Zajímal se, chtěl být přítomen. V rámci svých setkání koukali na vlaky, na tramvaje, na metro. Otec s nimi chodil na hřiště, případně na kryté hřiště, chodili do ZOO. Starší [jméno FO] se na něj už opravdu vždy těšil, běžel za ním. Měli dobrý vztah. Ohledně dovolených svědek nevěděl. Otec mu nepřišel jako osob jezdící na dovolenou. Dárky o otce žalobci dostávali. Jednalo se o nějaká písmenka, auta, domeček na hraní. Popis úmrtí otce byl náročný. Vyhledali odbornější pomoc. Žalobci b) jako mladšímu to došlo tak před rokem, když jim zemřel kocour. Starší žalobce a) to chápal, byl z toho smutný, špatný. Svědek dále uvedl, že doma mají fotky, aby žalobci mohli na otce vzpomínat. Ohledně rozchodu rodičů žalobců svědek uvedl, že si měli přestat rozumět, hádali se.

20. Z předložených fotografií soud zjistil, že je z nich patrný způsob trávení času otce s žalobci. Jedná se o fotografie z dětských hřišť, z metra, autobusu, tramvají, trávení vánočních svátků. Interval se většinou pohybuje 1x za 14 dnů.

21. Soud na základě shora provedeného dokazování vzal za prokázaný následující skutkový stav věci. 22. [Jméno žalobce A] byl otcem žalobců. Po narození žalobců se otec zapojil do péče, přičemž ta byla s matkou rovnocenná (účastnická výpověď matky). V [měsíc] [rok] se s matkou žalobců rozešli. Rodiče žalobců byli od [datum] rozvedeni. Po rozchodu otec za matkou žalobců dojížděl až 2x týdně. Následně matka dojížděla s žalobci do [obec] o víkendech, aby s nimi jejich otec mohl trávit čas. Po odstěhování matky na venkov otec trávil čas s chlapci cca 1x za 14 dnů o víkendech, vídal je o narozeninách, v době vánočních svátků (účastnická výpověď matky ve spojení s výpovědí svědka [jméno FO]). Otec s žalobci absolvoval různá lékařská vyšetření. Zajímal se, chtěl být přítomen i narozeninám, Vánocům. Žalobcům otec kupoval dárky, které zůstali po jeho smrti jejich památkou na něj. Žalobci se vždy na setkání s otcem těšili. Otec s nimi trávil čas na dětských hřištích, v ZOO, koukali a cestovali dopravními prostředky - vlak, metro, tramvaj, autobus (účastnická výpověď matky ve spojení s výpovědí svědka [jméno FO] + fotografie). Otec žalobců byl v pracovním poměru u žalované a zemřel [datum] následkem pracovního úrazu. Otec žalobců utrpěl v důsledku pracovního úrazu zranění [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] v důsledku [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V době úmrtí otce bylo žalobci a) cca [hodnota] roky a žalobci b) [hodnota] roku. Proces sdělení úmrtí otce byl pro matku a žalobce náročný. Žalobce a) to nesl těžce, žalobci b) to s ohledem na jeho věk došlo později (účastnická výpověď matky ve spojení s výpovědí svědka [jméno FO]). Sdělení dědečka, že žalobci úmrtí svého otce vzhledem ke svému věku nesli dobře soud neuvěřil, jelikož uvedené bylo v rozporu se sdělením jejich matky a jejího partnera. Soudu se uvedené jevilo spíše jako domněnka svědka než jeho pozorování celé situace. Proto soud uvěřil výpovědi matky žalobců a jejího partnera, které byli ve vzájemné shodě. Dle soudu tyto osoby trávili s žalobci podstatně více času než jejich dědeček, přičemž logicky popsali, že starší žalobce a) to nesl špatně a žalobci b) to došlo vzhledem k jeho věku později.

23. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod následující zákonná ustanovení.

24. Podle § 271i odst. 1 písm. b) zákoníku práce jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých přísluší dítěti zemřelého zaměstnance. Podle odst. 2 téhož ustanovení jednorázová náhrada nemajetkové újmy přísluší každému pozůstalému podle odstavce 1 nejméně ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém právo na tuto náhradu vzniklo; je-li náhrada vyplácena oběma rodičům, vyplatí se každému z nich polovina této částky. Výše jednorázové náhrady nemajetkové újmy pozůstalých se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru.

25. Podle § 271i odst. 4 zákoníku práce výši průměrné mzdy zjištěné podle odstavce 2 vyhlásí Ministerstvo práce a sociálních věcí na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů.

26. Podle sdělení č. 494 Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13. prosince 2021, o vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku 2021 pro účely zákoníku práce, činila průměrná mzda v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku 2021 činí 37 047 Kč.

27. Podle § 271s odst. 1 zákoníku práce soud může výši odškodnění stanovenou právním předpisem (§ 271c a 271i) přiměřeně zvýšit.

28. Právním posouzením shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je ve zbývajícím rozsahu důvodná, jelikož soud hodnotil jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalému dle § 271i zákoníku práce ve výši ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství jako nejnižší možnou. V projednávané věci soud při určení jednorázové náhrady nemajetkové újmy žalobců jako pozůstalých vzal na základě provedeného dokazování v úvahu kvalitu a intenzitu vztahů mezi žalobci a jejich otcem. Soud rovněž přihlédl k nízkému k věku žalobců, s čímž je spojeno delší hlubší citové strádáním v souvislostí s absencí otce v jejich dalším životě. Celkový nárok na jednorázové odškodnění vzniklé nemajetkové újmy pro jednoho žalobce jako pozůstalého ve výši 926 157 Kč (25ti násobek výpočtu dle § 271i zákoníku práce) soud hodnotil jako spravedlivé a odpovídající utrpěnému strádání v souvislosti se ztrátou otce.

29. V rozsudku ze dne 26. 5. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1124/2022, se Nejvyšší soud vyjadřoval k předcházející právní úpravě a dospěl k závěru, že uvádí-li citované ustanovení zákoníku práce „nejméně 240 000 Kč“, pak již samo toto ustanovení dává prostor pro zvýšení náhrady nad částku 240 000 Kč, neboť částka 240 000 Kč, podle zákona ta „nejmenší“, by měla být odpovídající náhradou v případech, kdy budou splněny jen základní zákonné podmínky – tedy odškodnění manžela, nezaopatřených dětí a rodičů, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, při úmrtí zaměstnance v důsledku pracovního úrazu.

30. V témže rozhodnutí Nejvyšší soud dále uvedl, že „odpovědnost zaměstnavatele za škodu, kterou zaměstnanec utrpěl v důsledku pracovního úrazu, je odpovědností objektivní. K předpokladům jejího vzniku proto nepatří porušení právní povinnosti zaměstnavatele. Pro samotnou existenci odpovědnosti zaměstnavatele podle § 375 zák. práce je bezvýznamné, zda zaměstnavatel porušil nějakou svou povinnost zakotvenou v zákoníku práce, taková okolnost však může být jedním z důvodů pro zvýšení odškodnění podle § 378 odst. 1 zák. práce. K vymezení kritérií pro přiznání vyššího jednorázového odškodnění, které ustanovení § 378 odst. 1 zák. práce umožňuje, lze podle závěrů uvedených v R 82/2020 využít dosavadní judikaturu ke stanovení výše náhrady nemajetkové újmy způsobené pozůstalému úmrtím blízké osoby podle § 13 obč. zák., jakož i judikaturu k náhradě nemajetkové újmy podle § 2959 o. z., např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, uveřejněný pod číslem 85/2019 Sb. rozh. obč., ústavní stížnost proti citovanému rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4156/18, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4518/2018. Mimořádné okolnosti úmrtí zaměstnance, nízký věk oběti či pozůstalých, závislost pozůstalých na zemřelém, vyšší intenzita jejich vztahu a hlubší citové strádání pozůstalých (které podle judikatury k občanskému zákoníku účinnému do 31. 12. 2013 odůvodňovaly přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 3 obč. zák.) by měly být důvodem pro zvýšení náhrady. Pro vyčíslení odpovídající náhrady není k dispozici žádný exaktní postup, neboť ustanovení § 378 odst. 1 zák. práce je právní normou s relativně neurčitou hypotézou. Uplatní se zde proto volná úvaha soudu, založená na posouzení všech okolností individuálního případu“.

31. Nejvyšší soud v tomto svém rozhodnutí popsal i právní úpravu dle ustanovení § 271i zákoníku práce ve znění účinném od 1. 1. 2021 a neuváděl, že by dvacetinásobek byl částkou konečnou. Dle soud tomu odporuje i znění ustanovení § 271i odst. 2 zákoníku práce, které hovoří o jednorázová náhrada nemajetkové újmy přísluší každému pozůstalému podle odstavce 1 nejméně ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém právo na tuto náhradu vzniklo. Dle soudu nelze ani odhlédnout navazujícího ustanovení § 271s odst. 1 zákoníku práce, dle kterého soud může výši odškodnění stanovenou právním předpisem (§ 271c a 271i) přiměřeně zvýšit.

32. Soud proto uzavírá, že dvacetinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství jako odčinění jednorázové náhrady nemajetkové újmy pozůstalých (vymezených v § 271i odst. 1 zákoníku) zemřelého zaměstnance je částkou nejnižší možnou.

33. Soud se dále tedy zabýval důvodností zbývajícího předmětu řízení, tj. zda v projednávané věci u žalobců existovali důvody pro zvýšení jednorázové náhrady nemajetkové újmy pozůstalých, tj. dle shora uvedené judikatury např. mimořádné okolnosti úmrtí zaměstnance, nízký věk oběti či pozůstalých, závislost pozůstalých na zemřelém, vyšší intenzita jejich vztahu a hlubší citové strádání pozůstalých. Pro soud bylo tedy podstatné zjistit intenzitu a kvalitu vztahu žalobců se zemřelým otcem. Vzájemný vztah je významný proto, že ztráta milované osoby zasáhne pozůstalého nesrovnatelně citelněji než ztráta příbuzného, k němuž má vztah neutrální či dokonce negativní. Při zohlednění věku zemřelého se odlišuje, nakolik je prožívána ztráta rodiče jeho dětmi. I když ztráta rodiče představuje újmu v každém věku, bude mít jiný dopad na dítě útlého věku, které si ztrátu není dosud schopno plně uvědomit (absence rodiče jej však bude ovlivňovat a provázet celým dalším životem), jiný na dítě školního věku, které je na rodiči citově i existenčně závislé, a konečně jiný na dospělého jedince, který již nežije ve společné domácnosti s usmrceným rodičem a má vlastní rodinu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, uveřejněný pod číslem 85/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

34. V posuzované věci bylo dle soudu prokázáno, že přestože rodiče žalobců se rozvedli, tak jejich otec je po rozchodu s matkou vídal dle svých pracovních možností až 2x týdně, aby s nimi budoval svůj vztah. Dle provedeného dokazování se do péče výchovy žalobců jejich otec zapojoval nadstandardně, přestože žalobci byli svěřeni i vzhledem ke svému nízkému věku do péče matky (např. se účastnil lékařských vyšetření i po rozvodu). Je pochopitelné, že s ohledem na nový vztah matky i otce šla intenzita kontaktů postupem času trochu dolů, kdy v posledním období otec vídal žalobce každý druhý víkend, nicméně i tak se snažil svůj čas strávit s žalobci kvalitně (na dětském hřišti, cestováním a pozorováním jejich oblíbených dopravních prostředků). Otec sice již měl novou manželku, která však měla starší dceru, a proto uvedené nelze srovnávat se situací, kde by měl otec další dítě a budoval rodinné vztahy v navazujícím manželství. O kvalitě jejich vztahů vypovídá to, že se žalobci vždy na čas strávený s otcem těšili, měli radost z jeho dárků. Takto zjištěná kvalita a intenzita vzájemných vztahů byla dle soudu relevantním důvodem pro zvýšení základní částky jednorázové náhrady nemajetkové újmy způsobené smrtí otce žalobců. Otec byl pro žalobce v jejich rozvíjejícím se životě důležitou osobou a ztráta milované osoby je musela zasáhnout nesrovnatelně citelněji než ztráta příbuzného, k němuž by měli vztah neutrální či dokonce negativní.

35. Dalším důležitým aspektem, který soud bral v úvahu při hodnocení podmínek pro zvýšení základní sazby náhrady nemajetkové újmy, byl nízký věk obou žalobců. V době úmrtí otce bylo žalobci a) cca [hodnota] roky a žalobci b) [hodnota] roku. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované argumentovali, že právě nízký věk žalobcům, z čehož plyne nízká míra uvědomění si ztráty blízkého člověka, je důvodem pro nezvýšení základní míry náhrady. Dle soudu je taková námitka jistě logická, nicméně v řízení bylo prokázáno, že starší ze žalobců úmrtí otce nesl špatně a mladší si vše uvědomil sice později, ale rovněž uvedené musel nějakým způsobem zpracovat. Pro soud je však otázka nízkého věku žalobců podstatná z toho důvodu, že oba se budou muset v dalším životě bez otce jako jednoho z nejbližších osob nějakým způsobem obejít. Bude tu vždy jistý chybějící článek. Přišli tak v důsledku jeho úmrtí o možnost s otcem sdílet běžné radosti a strasti jejich budoucí životní cesty, což pro oba bude věcí, se kterou se budou muset vyrovnat v různých fázích svého života. Bude jim tedy v podstatě celý život scházet jedna osoba, se kterou by sdíleli své životní úspěchy z roviny osobní, studijní, či jejich budoucích zálib, a to v podstatě ve všech fázích jejich života. Otec tu pro rovněž nebude, aby s ním mohli probrat své problémy či jej požádali o radu v důležitých věcech. Z uvedených důvodů soud vzal nízký věk žalobců jako další argument pro zvýšení pro zvýšení základní částky jednorázové náhrady nemajetkové újmy.

36. Rovněž nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobci byli na svém otci částečně finančně závislí. Přestože je žalobcům poskytován sirotčí důchod, což kompenzuje výpadek hrazeného výživného, tak otec, který pobíral solidní mzdu, se mohl podílet na uspokojování potřeb žalobcům v budoucím životě i nad rámec hrazeného výživného.

37. K námitce vedlejšího účastníka na straně žalované, že soud měl zvážit, jaká by náležela náhrada nemajetkové újmy pozůstalým pocházejícím z úplné rodiny, kde ta intenzita vztahů je nepochybně vyšší, tak soud uvádí, že § 271i zákoníku práce je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, uplatní se zde proto volná úvaha soudu, založená na posouzení všech okolností individuálního případu. Dle soudu nelze paušalizovat výši náhrady nemajetkové situace na případy pozůstalých z úplné rodiny či rozvedené rodiny a hodnotit takto intenzitu vzájemných vztahů. I ve věci pozůstalého po zemřelém z úplné rodiny může být zjištěna nízká kvalita a intenzita vzájemných vztahů, z čehož může pramenit vztah neutrální či dokonce negativní vztah pozůstalého vůči zemřelému.

38. Soud vzal v úvahu i mimořádné okolnosti úmrtí otce žalobců, který zemřel na následky pracovní úrazu, který utrpěl v rámci [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalované. I s těmito okolnostmi se žalobci ve svém budoucím životě budou muset vyrovnat. Zde je nutné však zdůraznit, že hlavní důvody pro zvýšení jednorázové náhrady nemajetkové újmy pro soud byly kvalita a intenzita vzájemných vztahů mezi žalobce a jejich otcem a nízký věk obou žalobců, tj. v posuzované věci přítomné okolnosti, které by měly být důvodem pro zvýšení náhrady dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu.

39. Závěrem by soud rád poznamenal, že se na věc nedíval pouze optikou určitého násobku průměrné mzdy v národním hospodářství, což je tzv. výchozí bod pro odškodnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018). Je nutné hodnotit i absolutní požadovanou částku, jelikož dle zákoníku práce měl jeden žalobce nárok na částku 740 940 Kč v tvrzeném základu. Pokud pak tedy požadovali přiměřené zvýšení na částku 926 157 Kč, tak dle soudu s ohledem na kvalitní vztah mezi žalobci a jejich otcem, a jejich nízký věk v době úmrtí otce, je toto požadované zvýšení přiměřené zjištěným skutečnostem projednávané věci.

40. Soud tedy částku 926 157 Kč považoval za slušnou a spravedlivou jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých žalobců, kteří přišli v nízkém věku navždy o jednu z nejbližších osob ve svém životě.

41. Ze všech shora uvedených důvodů soud podané žalobě ve zbývajícím rozsahu (185 217 Kč pro žalobce a) a 185 217 Kč pro žalobce b)) pod výroky I a II vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou původně žalované částky dne 1. 8. 2023 po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě žalobců ze dne 17. 7. 2023. Jelikož žalovaná uhradila každému ze žalobců dne 21.

12. částku 740 940 Kč (20násobek jednorázové nemajetkového náhrady újmy pozůstalým dle § 271i zákoníku práce), náleží žalobcům i úrok z prodlení za období 1. 8. 2023 do 21. 12. 2023. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

42. Výrok III. je odůvodněn skutečností, že žalobcům náleží náhrada nákladů řízení proti žalované jako účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. Pokud v daném případě byla procesně neúspěšné žalované uložena povinnost zaplatit úspěšným žalobcům náhradu nákladů řízení, je vedlejší účastník vystupující v řízení na její straně povinen tuto náhradu zaplatit s žalovanou společně a nerozdílně.

43. Na tomto místě je třeba provést úvahu o výši tarifní hodnoty, z níž by měl soud vycházet při výpočtu odměny advokáta v těchto typech sporu. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3192/23 ze dne 22. 5. 2024 vyplývá, že ustanovení § 9 odst. 4 advokátního tarifu nelze číst izolovaně, nýbrž v kontextu jeho odst.

1. To konkrétně znamená, že částka 50 000 Kč se nepovažuje za tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv nebo náhrady nemajetkové újmy paušálně ve všech případech, nýbrž pouze tehdy, "nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi." Nemůže tedy obstát usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 podporující v podstatě automatickou aplikaci náhradní tarifní hodnoty podle § 9 advokátního tarifu v případě, že se rozhoduje o náhradě za nemateriální újmu na osobnostních právech.

44. V projednávané věci byla hodnota sporu pro jednoho žalobce na začátku věci dána částkou 926 157 Kč (do rozhodnutí soudu o částečném zastavení řízení). Dále je pro určení tarifní hodnoty podstatné, že byli zastupovány dvě osoby. Podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“), platí jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Za úkon právní služby do částečného zastavení řízení náleží zástupci žalobců odměna ve výši 19 232 Kč.

45. Tato odměna náleží zástupci žalobců za následující čtyři úkony právní služby uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a zpětvzetí ze dne 9. 1. 2024), tj. celkem 76 928 Kč.

46. Pro další úkony učiněné do 31. 12. 2024 byla tarifní hodnota pro jednoho žalobce 185 217 Kč. Při aplikaci § 12 odst. 4 advokátního tarifu náleží zástupci žalobců odměna ve výši 13 664 Kč. Tato odměna náleží zástupci žalobců za následující čtyři úkony právní služby uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu – účast na jednání soudu dne [datum] (2 úkony, jednání nepřesáhlo 4 hodiny) a účast na jednání soudu dne [datum] (2 úkony, jednání nepřesáhlo 4 hodiny) tj. celkem 54 656 Kč.

47. Za jeden úkon (účast na jednání soudu dne [datum]) učiněný po 1. 1. 2025 byla tarifní hodnota pro jednoho žalobce 185 217 Kč (srov. § 9a odst. 1 advokátního tarifu). Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosmluvní odměna. Mimosmluvní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %. Odměna za shora uvedený úkon tedy činí 15 372 Kč.

48. Celkem tedy odměna zástupce žalobců činí 146 956 Kč.

49. Dále zástupci žalobců náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za shora uvedené úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 8 x 300 = 2 400 Kč. Za účast na jednání soudu dne [datum] náleží paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – celkem za paušální náhrady 2 850 Kč.

50. Součástí náhrady nákladů řízení je i náhrada hotových výdajů za cestovní výdaje k jednání dne [datum] a dne [datum] osobním vozidlem při průměrné spotřebě 6,5 l/100 km, palivo BA95 (38,20 Kč), při počtu ujetých kilometrů za jednu cestu tam i zpět 482 km, náhradě 5,60 Kč/km v roce 2024 (3 896 Kč) – celkem za rok 2024 za dvě cesty 7 792 Kč (srov. vyhláška č. 398/2023 Sb.). Za cestovní výdaje k jednání dne [datum] osobním vozidlem při průměrné spotřebě 6,4 l/100 km, palivo BA95 (35,80 Kč), při počtu ujetých kilometrů za jednu cestu tam i zpět 482 km, náhradě 5,80 Kč/km v roce 2025 – celkem za rok 2025 za jednu cestu 3 900 Kč (srov. vyhláška č. 475/2024 Sb.). Celkem zástupci žalobců náleží za cestovné částka ve výši 11 692 Kč. Dále je součástí náhrada za promeškaný čas v době zastoupení advokátem podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu po 100 Kč (150 Kč za cestu k jednání [datum]) za jednu započatou půlhodinu (jedna cesta tam i zpět 10 půlhodin, tj. za 2 cesty 2 x 10 x 100 Kč + 1 x 10 x 150 Kč = 3 500 Kč).

51. Dále má zástupce žalobců nárok na náhradu DPH ve výši 21 %, jíž je plátcem, ve výši 34 650 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 199 648 Kč uložil soud zaplatit společně a nerozdílně žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

52. Výrok IV. je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobci byli od hrazení soudních poplatků osvobozeni dle § 11 odst. 2 písm. e) zákona o soudních poplatcích. Žalobci vzali žalobu částečně zpět pro chování žalované (úhrada části žalované částky po podaní žaloby). Ve zbývajícím části nároku žalobců bylo žalobě plně vyhověno, žalovaná byla v řízení částečně neúspěšná, a proto jí ze strany soudu byla uložena povinnost zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení. Soudní poplatek se vyměřuje z té částky, která byla žalobci rozhodnutím soudu přiznána, a rovněž z částky, o kterou bylo řízení zastaveno pro chování žalované strany (srov. výkladové stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 68/95 k zákonu o soudních poplatcích). V daném případě bylo žalobě vyhověno ohledně částky 370 434 Kč a řízení bylo zastaveno ohledně částky 1 481 800 Kč (z důvodu, že žalovanou stranou bylo během řízení v tomto rozsahu plněno). Proto byl soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení vyměřen z částky 1 852 314 Kč, což dle položky 3 sazebníku poplatků (1 % z této částky) odpovídá poplatku 18 524 Kč. Soudní poplatek jsou žalovaná a vedlejší účastník na její straně povinni zaplatit společně a nerozdílně. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř).

Poučení