119 C 88/2023 - 617

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Malenovským ve věci žalobce:a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] žalobkyně:b) [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] žalobce:c) [Jméno žalobce B], narozený dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] žalobce:d) [Jméno žalobce C], narozený dne [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] všichni žalobci zastoupení advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému:[Jméno žalovaného A], IČO: [IČO žalovaného A] sídlem [Adresa žalovaného A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného:[Jméno žalovaného B], IČO: [IČO žalovaného B], sídlem [Adresa žalovaného B] ¨ zastoupeného advokátem [Jméno advokáta C] Sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 9 500 000 Kč s příslušenstvím – náhrada nemajetkové újmy při usmrcení dle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou požaduje žalobce a) po žalovaném zaplacení částky 3 000 000 Kč, žalobkyně b) po žalovaném zaplacení částky 3 000 000 Kč, žalobce c) po žalovaném zaplacení částky 2 000 000 Kč a žalobce d) po žalovaném zaplacení částky 1 500 000 Kč.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 73 591 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 73 591 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

IV. Žalobce c) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 48 294 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

V. Žalobce d) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 34 495 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

VI. Žalobce a) je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 3 840 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka.

VII. Žalobkyně b) je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 3 840 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce vedlejšího účastníka.

VIII. Žalobce c) je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 2 520 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka.

IX. Žalobce d) je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka.

X. Žalobce a) je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 13 333,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XI. Žalobkyně b) je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 13 333,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XII. Žalobce c) je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 8 750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIII. Žalobce d) je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 6 250 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobci – jako osoby blízké zemřelé [jméno FO] [žalobci a), b) byli jejími rodiči, žalobce c) bratrem a žalobce d) jejím partnerem] - v tomto řízení požadovali přiznat peněžitou náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) ve výši uvedené ve výrok I. tohoto rozsudku, a to jako peněžitou náhradu za duševní útrapy způsobené žalobcům usmrcením jim osoby blízké [jméno FO], a to usmrcením způsobeným jednáním žalovaného v podobě porušení povinnosti žalovaného poskytovat zdravotní služby ([Anonymizováno]. [jméno FO]) na náležité odborné úrovni, a to zejména z následujících důvodů. [jméno FO] [jméno FO] (telefonního operátora na tísňové lince) měl být na náležité odborné úrovni takový, že: mělo dojít k rozpoznání závažnosti stavu [Anonymizováno]. [jméno FO] na základě jednoznačně vyjádřených známek závažné dechové tísně, jako známky hrozícího selhání životních funkcí; měl zařadit událost do 1. stupně naléhavosti – tj. na místo měl vyslat výjezdovou skupinu s lékařem; v rámci tísňového volání měl jednat profesionálně, úplně zjistit relevantní informace ve vztahu ke zdravotnímu stavu [Anonymizováno]. [jméno FO] a při hodnocení závažné dechové tísně uvážit i plicní embolii jako možnou příčinu jejího stavu; v návaznosti na uvedené neměl doporučovat postup, který v samotném důsledku pacientce přitížil (zadržet dech). [jméno FO] výjezdové skupiny RZP ([právnická osoba], [jméno FO]) měl být na náležité odborné úrovni takový, že: měla být jimi objasněna příčina dechové tísně [Anonymizováno]. [jméno FO] s přiměřenou spolehlivostí vzhledem k přítomnosti řady alarmujících příznaků; nemělo být [Anonymizováno]. [jméno FO] doporučeno dýchání do igelitového sáčku, nýbrž měl jí být podán kyslík; [Anonymizováno]. [jméno FO] neměl být umožněn pohyb do sanitky chůzí, čímž mohlo být předejito zhoršení jejího stavu; měli poskytnout úplné informaci konzultujícímu lékaři (MUDr. [jméno FO]) o zdravotním stavu L. [jméno FO]; měli disponovat dostatečným vybavením na místě zásahu u L. [jméno FO]; L. [jméno FO] měla být dostatečně vyšetřena za účelem zjištění jejího stavu. [jméno FO] lékaře MUDr. [jméno FO] (poskytoval konzultaci RZP po telefonu) měl být na náležité odborné úrovni takový, že : lékař si měl při telefonní konzultaci s T. [Anonymizováno] vyžádat dostatečné informace o zdravotním stavu L. [jméno FO]; lékař se měl přesvědčit o tom, že se jedná o stav akutní dechové tísně; lékař neměl indikovat podání Apaurinu. Podle žalobců uvedený řetězec pochybení u všech shora uvedených zaměstnanců žalovaného ve svém důsledku zapříčinil, že [jméno FO] zemřela. Žalovaný nerozpoznal včas plicní embolii u [jméno FO], která mohla při včasnosti a správné léčbě přežít.

2. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně navrhli žalobu zamítnout pro její nedůvodnost z důvodu, že žalovaný se nedopustil jednání non lege artis a navíc neexistuje příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a úmrtí [jméno FO].

II. Skutková zjištění

3. Soud z důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Dne 6. 4. 2020 kolem 22h30 bratr L. [jméno FO], tj. žalobce c) uslyšel výkřik sestry z pokoje, tato zrychleně dýchala, nemohla vstát, chtěla volat záchranku, a proto žalobce c) zavolal na linku 155 [důkaz: výslech žalobce c)].

5. Dne 6. 4. 2020 žalobce c) v 22h33min zavolal na linku 155, přičemž hovor vedl [jméno FO] jako zaměstnanec žalovaného. Hovor trval 7 minut a 6 sekund (do 22h40min) a byl následující (podtrženě: [jméno FO], nepodtržené písmo: žalobce c), popř. [Anonymizováno]. [jméno FO]) : „- Záchranná služba [Anonymizováno] [Anonymizováno] - (mužský hlas) [právnická osoba], [jméno FO] xxxx, telefonu xxxx potíže s dýcháním, a…. - … asi špatnej signál, já vás špatně slyším. - Pardon, omluvám se… - Jak se jmenujete? - [Jméno žalobce B]. - Jak? [jméno FO]? - [jméno FO], ano. - Dobře, a voláte z jakého města? - [adresa] - [adresa]… a číslo popisné? - [Anonymizováno]… 2 - Jak? - [Anonymizováno]. - [Anonymizováno]. A ulice? - [Anonymizováno] - [adresa], nebo čistě [Anonymizováno]? - Čistě [Anonymizováno]. - Dobře, jaký jste ročník? - Já? [Anonymizováno]. - Hm… A co vás trápí? - Sestru trápí… má potíže s dýcháním. - Koho? - Sestru. - Sestra. A jak se jmenuje sestra? - [jméno FO]. - A příjmením? - [jméno FO], taky. - A ročník je jaký? - (mimo mikrofon: Ježíš jaký jseš ročník?) [Anonymizováno]. - Dobře. A co ji trápí? (v pozadí je slyšet zakašlání) - Má potíže s dýcháním, ona dneska byla na stěrech, na… na COVID, ale ještě nejsou výsledky, ale teď má právě potíže s dýcháním, nemůže pořádně dýchat, nebo jako… je zadýchaná ale… má nějaký jak kdyby záchvat, nebo něco… - No kašel má, slyším, no. - No, nemůže spíš jako dýchat, hrozně dýchá, ale… - Slyším ji z povzdálí tam, že kašle. - No to taky, no… - Dobrá, a kdo ji ordinoval ty odběry – praktický lékař? - Praktický lékař - Dejte mi ji k telefonu prosím… - Jo, jo - …jestli nehyperventiluje třeba. - (ženský hlas - plačtivě) Prosím - No, záchranná služba, dobrý den, paní [jméno FO], co se děje? - Já nemůžu… dýchat… (oddechuje) - No a… nedýchala jste zrychleně? - Dýchala jsem… zrychleně před tím… - Zrychleně… tak zpomalte a zadržte dech, když jste dýchala zrychleně, tak se vám maximálně dělá špatně. Jo, to je spíš z rozrušení, že jste… Takže zadržte dech, napočítejte do desíti… jo? Teplotu máte? - Hm (souhlasně) - Kolik? - 37,5 - To není teplota, to je jenom zvýšená, jo? To se nemusíte bát. Vzala jste si nějaký paralen nebo něco? - Ne. - Ne, dobře. A co krom toho, té zvýšené teploty, ještě něco máte? - No, celkově se mi… špatně dýchalo… a… (namáhavě oddechuje) - Špatně se vám dýchalo.. a neléčíte se s plícema... nebo s něčím, že byste užívala nějaké léky dlouhodobě? - Na alergii, na pyl - Alergie na pyl akorát. A doma je někdo nemocný ještě, nebo v karanténě? - Ne, jen já. - Jen vy, jo? [adresa], tak zkuste zpomalit to dýchání. Ty potíže budete mít opravdu z toho, že jste hyperventilovala, že jste se rozdýchala rychle, jo, a pak vám začnou brnět končetiny. Nebrněly vám prsty? - Trochu - Jo, no tak to bude spíš z toho rozrušení, z toho strachu. - No… já jsem právě… šla na záchod a… málem jsem omdlela a začala jsme hrozně dýchat… - No, tak to se nedivím, protože když začnete rychle dýchat, tak to tělo ztrácí kyslík a pak můžete až omdlít, jo? - No ne, to začalo právě potom, já jsem… prvně omdlívala, a pak až… jsem začala hrozně… dýchat… (namáhavě oddechuje) - Dobrá, takže pošlu vám tam sanitku a pojedete na infekční do špitálu. Zavřou vás. Nebo jak se domluvíme? - Asi… - Prosím? - Já opravdu nevím. - No tak… já taky nevím, jo? Co vám mám říct. Tak vy takhle zrychleně dýcháte, pak z toho bude vám špatně, tak to zpomalte, to dýchání… - Já se snažím… - Tak napočítejte si do desíti, zadržte dech…. Tak…. (krátká pauza – není slyšet oddechování volající) - To nejde… (namáhavě oddechuje) - Po námaze, že byste, já nevím, byla běhat nebo něco… to není? - Ne - Ne… Bolesti nějaké máte? - Tak nějak všechno mě bolí… - Kde vám dělali ty odběry? - Dneska ráno.. - A kde? - V [Anonymizováno], v [Anonymizováno] - V [Anonymizováno] [Anonymizováno]... dobrá no. Tak jak teda? Potřebujete odvoz do nemocnice? Nebo zkusíte to vydržet doma? - Musím se… to pokusit… nějak… vydržet… - Jo, no, tak musíte se uklidnit, jo? Jste nějaká rozrušená z toho. Já vím, že ta informace, jo, samozřejmě, jste mladá, tak i kdybyste měla být nakažená, tak se svět nezhroutí, normálně to vyléčíte doma jako normální chřipku, jo? Tam, akorát jde o to, že nebudete moct třeba teďka delší dobu nikam jít, dokud nebudete úplně zdravá, a pokud by to mělo být potom nějakým způsobem třeba pozitivní, ale třeba ani nebude, jó, tak… - No…xxx… (namáhavě oddechuje) - Nebo vy se něčeho bojíte? - Já to tak… ne... ale… akorát mě hrozně pálí plíce… - No nic, když je to takhle, že vás pálí plíce, tak vám vyšlu sanitku a pojedete zřejmě na infekční, jo? - Dobrá, - No… - Děkuju - Protože jak tak slyším, tak vy furt jako hyperventilujete a dýcháte jak zadýchaný pes. - Xxx pomoct - No, tak zpomalte to dýchání, ať neomdlíte, než tam někdo přijede. - Dobrá, pokusím se. - No tak zrychlujete… tak zpomalte to dýchání, jo? No, dobrá… tak čekejte, dejte mi toho bratra, nebo kdo to volal… - Jo, dám xxxxxx - (mužský hlas) Ano, slyším - No pane [jméno FO], paní hyperventiluje, nedokáže zpomalit to dýchání, ty potíže si teďka bude způsobovat sama, je dost možný, že se jí bude přitěžovat, takže čekejte, pojede do nemocnice, na… zřejmě přepokládám na infekční, takže když přijedete, ať máte prosím všichni doma roušky a ústenky, i paní, a… s tím, že se počká teda ve špitále na výsledky. Jo? Jinak doma nikdo další nemocní nejste? - Ne, nejsme nemocní, ne ne. - Jo, z toho, co mi popsala, si myslím, že by se dalo zůstat doma ležet, ale holt nedá se úplně nějak s paní moc mluvit, takže… - Jo, jo - Dobrá, tak čekejte, kdyby něco – omdlívala úplně, kolabovala, tak jí položíte na zem, zvedněte jí nohy nahoru a zavolali byste znovu, jo, než tam někdo přijede, jo? Jo, dobře - Jo? Dobrá, na shledanou. - Děkuju, nashle.“ [důkazy: CD obsahující tento telefonát; dale přepis tohoto telefonátu ve znaleckém posudku MUDr. [jméno FO] ze dne 7. 2. 2023 č. [č. účtu], tj. znalce z obou zdravotnictví, odvětví zdravotnická odvětví různá, specializace urgentní medicína, vyhotoveného s doložkou dle § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“), a to na základě objednávky advokáta žalobců].

6. Žalovaný dne 6. 4. 2020 vyslal k [jméno FO] vůz rychlé zdravotnické pomoci (dále jako „RZP“), tedy bez lékaře. V době od 22h40min do 22h50min se osádka připravovala k výjezdu v [Anonymizováno] (oblékání ochranných oděvů, kvůli podezření na covid u L. [jméno FO], která byla ten den na testech na covid na základě doporučení praktické lékařky). Sanitka vyjela v 22h51min a v 23h2min dorazila k [jméno FO] domů (do [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Tyto skutečnosti soud zjistil ze znaleckého posudku MUDr. [jméno FO] ze dne 7. 2. 2023, dále znaleckého posudku MUDr. [jméno FO] (znalec z obou zdravotnictví, odvětví zdravotnická odvětví různá, specializace urgentní medicína) ze dne 4. 5. 2022 č. 1072/2022 (vyhotoveného na základě ustanovení znalcem policejním orgánem v trestním řízení) i ze záznamu o výjezdu RZP z 7. 4. 2020.

7. Mezitím žalobce c) L. [jméno FO] oblékal, protože toho nebyla sama schopná a poté ji vzal do náručí a odnesl na chodbu, posadil na schody a čekali na sanitku, L. [jméno FO] rychle dýchala [důkaz: výslech žalobce c)].

8. Osádku RZP tvořil záchranář [právnická osoba] a řidič [jméno FO]. Osádka RZP přišla do domu k [jméno FO] s tzv. červeným batohem, L. [jméno FO] seděla na chodbě domu, počasí bylo docela chladné, měla studené ruce, bylo vidět, že je nervózní, rychle dýchala. Odpovídala T. [Anonymizováno] na otázky. Uvedla mu, že šla na toaletu a zamotala se jí hlava a musela si sednout a pak jí to nutilo rychle dýchat. [jméno FO] říkala T. [Anonymizováno], že jí bylo několik dní špatně a že se jí hůře dýchalo a že užívá antikoncepci. [jméno FO] T. [Anonymizováno], že ji to nutí rychle dýchat a popisovala příznaky brnění jazyka, úst, konečků prstů; [Anonymizováno]. [jméno FO] si všiml lehkého zkroucení konečků jejích prstů (jakoby v lehké křeči). [právnická osoba] [Anonymizováno]. [jméno FO] změřil teplotu ušním teploměrem, naměřil „strašně nízkou hodnotu“, snad okolo 35 stupňů. [právnická osoba] jí nasadil na prst pulsní oxymetr, který ukázal vysoké hodnoty kyslíku, trojciferné číslo, 100 %, ale pak oxymetr začal „blbnout“, vypnul se, nešel už doma znovu zapnout. V domě T. [jméno FO] L. [jméno FO] tep na začátku změřil oxymetr, T. [jméno FO] si při výslechu u soudu již nevybavil, kolik byl puls na oxymetru (poznámka soudce: při vysvětlení na policii dne 3. 1. 2022 svědek [jméno FO] uvedl, že jaký byl puls, si přesně nevybavuje, ale myslí si, že byl 100 tepů za minutu – důkaz úředním záznamem o tomto vysvětlení na policii). V domě [Anonymizováno]. [jméno FO] nešel ani změřit její tlak, byla nervózní, rozhazovala rukama. [právnická osoba] nasadil igelitový sáček na ústa L. [jméno FO], ale tím, jak byla nervózní, si sáček sundávala, byť si ho tam snažila držet (nebylo to do minuty). Poté sáček pomohl, L. [jméno FO] mu říkala, že je to trošku lepší, že jí to pomohlo, zklidnila dech, bylo vidět, že se celkově lehce (tj. nikoli úplně) uklidnila. Poté T. [jméno FO] rozhodl, že blíže vyšetří L. [jméno FO] v sanitce. Sanitka stála u chodníku před domem L. [jméno FO] a její cesta z domu k sanitce mohla být maximálně 10 až 15 metrů. [jméno FO] řekla na dotaz osádky RZP, že nepotřebuje převést do sanitky na lehátku. [jméno FO] šla do sanitky podepíraná dvěma muži. Po příchodu do sanitky opět L. [jméno FO] zrychleně dýchala. Popisovala T. [Anonymizováno], že ji to nutí rychle dýchat. Záchranáři v sanitce znovu zkusili sáček, L. [jméno FO] ho neměla úplně daný na ústech, snažila se ho držet před sebou, ale sáček jí nepomohl, stále měla sklon k rychlému dýchání. K dotazům T. [jméno FO] v sanitce - jestli ji to nutí jenom rychle dýchat nebo jestli má pocit, že se dusí – mu L. [jméno FO] odpověděla, že ji to nutí jen rychle dýchat. [jméno FO] mu, že je to jiné než oproti minulým dnům, kdy se jí hůře dýchalo, a že teď ji to nutí jenom rychle dýchat. V sanitce záchranáři změřili L. [jméno FO] tlak, byl lehce nižší (T. [jméno FO] už si při výslechu nevzpomněl, kolik přesně), zajistili periferní kanylu, L. [jméno FO] se už se nedařilo zklidnit dýchání ani přes sáček, pořád se vracela k tomu rychlému dýchání. V sanitce záchranáři zapnuli velké EKG (které má i oxymetr) a nalepili EKG na L. [jméno FO]. Nicméně hodnoty (čísla) saturace kolísaly od nízkých po vysoké, lítalo to nahoru dolů a EKG alarm hlásil, že je tam nízká perfuze, tj. že je špatné prokrvení prstů a stále dokola to vypadávalo. [právnická osoba] proto zkusil zapnout malý oxymetr (který záchranáři již užili doma u L. [jméno FO]) a ukazoval mu o něco vyšší hodnoty než monitor, ale i zde hodnoty kolísaly, měření tímto ručním oxymetrem též vypadávalo (vypadávaly hodnoty); pak zase ruční oxymetr ukázal, že znovu měří a postupně to vždy stoupalo přes 90 %, ale po chvilce měření hodnoty šly dolů, kolísaly a pak to zase vypadlo (hodnoty zase vypadly); takto se to opakovalo stále dokola. [jméno FO] měla studené ruce, prsty. Tudíž měření oxymetrem - ani z ručního oxymetru ani oxymetrem z EKG - nedávalo jasná čísla, čísla kolísaly (hodnoty vystoupaly přes 90 a pak šly dolů). Po napojení L. [jméno FO] na EKG (EKG záchranáři napojili do půl minuty od příchodu do sanitky) [Anonymizováno] [jméno FO] zjistil, že EKG funguje, ukazoval hodnoty; T. [jméno FO] si při výslechu u soudu již nevybavil konkrétní čísla, ale vzpomněl si, že měla rychlý tep, vysoký, tachykardii, zřejmě to bylo více než 120. EKG v sanitce neměl monitor dechu, snímal dech jen z oxymetru, ale jeho měření vypadávalo, takže čísla tam nebyly přesné. V sanitce T. [jméno FO] L. [jméno FO] změřil tlak, tlak byl nižší, přičemž za nižší tlak považuje tlak kolem stovky. K dotazu T. [jméno FO], kolik mívá tlak normálně, mu L. [jméno FO] odvětila, že tlak mívá nižší. Záchranáři v sanitce zajistili [Anonymizováno]. [jméno FO] žílu a dali jí infuzi, fyziologický roztok. Již kvůli tomu, že se nedařilo L. [jméno FO] v sanitce zklidnit, se T. [jméno FO] telefonicky spojil s lékařem (MUDr. [jméno FO]), který mu doporučil podat L. [adresa] miligramů Apaurinu. [právnická osoba] jí aplikoval injekcí 5 miligramu Apaurinu, pomalu (do půl minuty). Po chvíli L. [jméno FO] popisovala, že se cítí lépe, že jí to pomohlo a zklidnila dech i puls (už nebyl tak rychlý). Potom L. [jméno FO] mluvila s druhým záchranářem [jméno FO], kterému potvrdila, že se cítí lépe a T. [jméno FO] mluvil s jejím bratrem (který stál u vozu) a během toho rozhovoru – který trval v řádu minut (nikoli do minuty) – L. [jméno FO] usnula. [právnická osoba], jakmile uviděl, že L. [jméno FO] usnula, tuto poplácal po tváři, štípnul a L. [jméno FO] přiotevřela oči a zareagovala zamručením (jako když je člověk ospalý).

9. Všechny skutečnosti uvedené v předcházejícím bodě soud zjistil ze svědecké výpovědi [právnická osoba]. Nadto [jméno FO] [Anonymizováno] vypovězené následující skutečnosti soud zjistil i ze svědecké výpovědi řidiče RZP [jméno FO], tj. že: osádka RZP přišla do domu L. [jméno FO] s tzv. červeným batohem; L. [jméno FO] řekl, že zvládne pěší cestu do sanitky; L. [jméno FO] byla při příjezdu RZP v psychomotorickém neklidu; T. [jméno FO] měřil L. [jméno FO] saturaci oxymetrem už v domě (přikládal jej L. [jméno FO] na prst); L. [jméno FO] měla zrychlené dýchání; v dome T. [jméno FO] vedl L. [jméno FO] k pokusům dýchat do sáčku; poté se v domě L. [jméno FO] zklidnila, dechy se jí upravily; vzdálenost od domu do sanitky byla krátká; L. [jméno FO] byla podepírána pod ramenem při chůzi do sanitky a šla běžnou chůzí; po příchodu do sanitky se stav L. [jméno FO] lehce zhoršil co do dechové frekvence, která byla opět vyšší a L. [jméno FO] byla znovu neklidná; v sanitce L. [jméno FO] s T. [Anonymizováno] naměřili L. [jméno FO] EKG, měřili tlak i saturaci, tlak měla nižší a saturaci jí měřili kontinuálně po celou dobu v sanitce – saturace dosahovala až k přibližně 93 %, hodnota saturace ale kolísala, křivka saturace na monitoru nebyla standardní a jevila se ne zcela adekvátně saturaci měřit; v sanitce L. [jméno FO] zajistili žílu, podali infuze; po podání Apaurinu L. [jméno FO] uvedla L. [jméno FO], že se cítí lépe.

10. Skutečnost, že se T. [jméno FO] pokoušel změřit v domě L. [jméno FO] saturaci na prstě, a že L. [jméno FO] šla do sanitky podepřená dvěma muži a šla opatrně, soud zjistil i z výpovědi žalobce c). Z výpovědi žalobce c) též soud zjistil následující skutečnosti: jeden ze záchranářů sděloval žalobci c) v době, kdy L. [jméno FO] byla v sanitce, že L. [jméno FO] je napojená na přístroj a že záchranáři vše vidí, přičemž se jim nepodařilo zklidnit L. [jméno FO] a po podání injekce usnula; záchranáři zkoušeli dýchání L. [jméno FO] do sáčku. 11. [jméno FO] při zásahu RZP neměla modré (cyanotické) rty či jiné části těla. Tu soud odkazuje především na výpověď svědka [jméno FO] u soudu ze dne 4. 11. 2025 o tom, že L. [jméno FO] měla normální, nikoli modré (cyanotické) rty a že nezaregistroval ani žádné anomálie barvy její kůže. Rovněž [právnická osoba] u soudu (4. 11. 2025) vypověděl, že ve své praxi záchranáře si všímával případné namodralosti rtů, že je to výrazná změna a že by si toho všimnula že by to značilo, že člověk má nedostatek kyslíku; přitom když T. [jméno FO] podával na policii vysvětlení časově blížeji události ze dne 6. 4. 2020 (blížeji než v době výpovědi u soudu), a to dne 3. 1. 2022, kdy uvedl, že L. [jméno FO] v době příjezdu T. [jméno FO] „měla barvu kůže normální, nevypadala, že by se dusila a ani toto nepopisovala“ (důkaz: úřední záznam o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu z 3. 1. 2022). Přitom na citované vysvětlení z 3. 1. 2022 [právnická osoba] souhlasně odkázal při výpovědi u soudu dne 4. 11. 2025 („… ta výpověď u tý policie bude asi nejpřesnější“) s tím, že normální barvu kůže u L. [jméno FO] myslel jak celkově barvu těla, tak i barvu rtů.

12. Sice žalobce c) u soudu dne 4. 11. 2025 vypověděl o tom, že L. [jméno FO] měla zvláštní barvu rtů, „tmavší“, „šedonamodralou“, „jako promrzlý nebo něco takového“, takovou „šedou, modrou“. Nicméně tato výpověď žalobce c) nebyla s to zpochybnit výpověď obou záchranářů, kteří opakovaně (jak u policie, tak u soudu) vypověděli, že L. [jméno FO] neměla modré rty. Za prvé, žalobce c) má na osudu řízení značný zájem, když je jedním ze žalobců. Za druhé, žalobce c) nebyl schopen přesně barvu rtů popsat – „zvláštní“, „šedá“, „modrá“, „šedonamodralá“. Za třetí, žalobce c) při podání vysvětlení na policii dne 1. 2. 2022 uvedl, že se mu zdálo, že L. [jméno FO] měla „neobvyklou barvu rtů“ - tedy aniž by ji specifikoval jako modrou - a při výpovědi u soudu to podrobněji nebyl schopen vysvětlit (vypověděl, že neví, proč to bylo napsané v úředním záznamu o jeho vysvětlení takto a uvedl, že pro něj to byla nepřirozená [rodné přijmení]); přitom žalobce c) podepsal úřední záznam o svém vysvětlení z 1. 2. 2022, a to pod textem, že je to vše, co chtěl uvést a že text úředního záznamu mu byl hlasitě diktován a souhlasí s jeho výpovědí a že po skončení zápisu měl možnost si jej znovu pozorně přečíst a souhlasí s jeho obsahem a nežádá v němž žádných změn ani doplnění a jako správný jej podepisuje (viz i č. l. 59 – 60 trestního spisu). Za čtvrté, žalobce c) takto vypovídal u soudu poté, co si poslechl zvukový záznam z výslechu revizní znalkyně MUDr. O. [jméno FO] a vypověděl, že zaregistroval, že tato revizní znalkyně uvedla, že případná modrá barva rtů u L. [jméno FO] by znamenala příznak plicní embolie (tedy by vylučovala podání léku Apaurinu); žalobce c) tak měl motivaci vypovídat ve prospěch modré barvy rtů kvůli tomu, že by tato znamenala nesprávnost podání léku Apaurin L. [jméno FO], čímž by žalobce c) zvýšil šance na vyhovění žalobě (kvůli příp. shledání postupu non lege artis v podání Apaurinu L. [jméno FO] s event. modrými rty).

13. Sanitka vyjela z místa bydliště L. [jméno FO] směr nemocnice v 23h30min (důkaz: Záznam o výjezdu RZP s datem 6. 4. 2020 č. výjezdu 204_01; výslech svědka L. [jméno FO] z 4. 11. 2025 a T. [jméno FO] o tom, že tento čas naskočí do systému po tom, co řidič zmáčkne tlačítko, že sanitka vyjíždí; srov. i výpověď revizní znalkyně o tom, že zápis o odjezdu z místa je objektivní, když se ukládá automaticky kvůli zmáčknutí tlačítka odjezdu).

14. Po vyjetí sanitky z bydliště L. [jméno FO] do nemocnice T. [jméno FO] na L. [jméno FO] opakovaně mluvil a vždy od ní slyšel zamručení, že na něj reaguje, že jej vnímá. [právnická osoba] seděl vedle L. [jméno FO] a sledoval i EKG a viděl, že se puls zpomalil na normální hodnotu. Po aplikaci Apaurinu se její puls i dech srovnal. Předtím, než sanitka vjela na dlažební kostky, tak L. [jméno FO] za jízdy sanitky odpověděla T. [Anonymizováno] dvakrát zamručením. Nejpozději jednu minutu před najetím na dlažební kostky L. [jméno FO] odpověděla T. [Anonymizováno] posledním zamručením. [právnická osoba] sledoval srdeční křivku na EKG a reakci L. [jméno FO] na mluvu [Anonymizováno]. [jméno FO] (mručení). Měření saturace během jízdy hlásilo nízkou perfuzi, ukazovalo to čísla, ale po chvíli zase vypadlo; nicméně oxymetr pracoval a až po níže uvedené nerovnosti oxymetr přestal měřit. Následně sanitka vjela na dlažební kostky (které způsobily otřesy) a T. [jméno FO] sledoval EKG, které sice bylo ovlivněné otřesy, ale ten základní, Q res komplex fungoval i přes dlažební kostky a puls se na něm držel stabilně (tj. na EKG byl stabilní puls). Pak v místě začátku mostu na terénní nerovnosti to s L. [jméno FO] lehce nadhodilo na nosítkách a na EKG – do půl minuty od předmětného lehkého nadhození pacientky - se něco začalo dít; nejprve po tom lehkém nadhození pacientky bylo EKG roztřepané, že nešlo nic vidět, ale než sanitka přejela most, tak se EKG srovnalo a šlo poznat, že se něco děje. Hned za mostem sanitka odbočila a během zatáčky se T. [Anonymizováno] EKG nezdálo a L. [jméno FO] se divně bezvládně naklonila na stranu. V tu chvíli se na EKG náhle objevil šokový sestup srdeční akce (tepu) dolů a puls byl okolo 20. V tuto dobu bylo přibližně 23h33. [právnická osoba] řekl L. [jméno FO], ať zastaví, že L. [jméno FO] má zástavu, ten zastavil, požádal o vyslání vozu rychlé lékařské pomoci (dále jako „RLP“) a oba zahájili resuscitaci L. [jméno FO] a pokračovali s ní až do příjezdu RLP. Kyslík záchranáři nasadili L. [jméno FO] v reakci na zástavu (ne předtím). Od podání Apaurinu do shora popsaného naklonění L. [jméno FO] a pulsu kolem 20 uběhlo kolem 9 až 10 minut.

15. Všechny skutečnosti uvedené v předchozím bodě tohoto rozsudku soud zjistil ze svědecké výpovědi [právnická osoba]. Nicméně [jméno FO] Krejčím vypovězené následující skutečnosti soud zjistil i ze svědecké výpovědi řidiče RZP [jméno FO], tj. že: po kilometru až dvou T. [jméno FO] zavolal na L. [jméno FO], ať tento zastaví, že došlo k zástavě L. [jméno FO], pročež L. [jméno FO] zastavil a hned informoval dispečink; před tímto zavoláním T. [jméno FO] sanitka najela na dlažební kostky a poté sanitka jela přes most, před kterým je terénní nerovnost.

16. Nadto následující skutečnosti zjištěné ze svědecké výpovědi T. [jméno FO] soud zjistil i z písemného záznamu RZP z 7. 4. 2020, tj. že: L. [jméno FO] RZP popisovala brnění v prstě horní končetiny, okolo úst a jazyka; T. [jméno FO] se pokoušel zklidnit dýchání L. [jméno FO] i přiloženém sáčku na ústa; po příchodu do sanitky T. [jméno FO] aplikoval L. [jméno FO] 5mg Apaurinu, po čemž L. [jméno FO] zklidnila dech, byla spavá, reagovala na oslovení a pak za stálého monitorování vitálních funkcí sanitka s L. [jméno FO] odjela do nemocnice v Ivančicích, ale po přibližně 3 minutách cesty došlo k úplné ztrátě vědomí a bezdeší L. [jméno FO] a zpomalení srdeční akce na 15-20 /min, pročež osádka sanitky hned zavolala lékaře; srdeční akce nebyla hmatná, a proto RZP zahájila srdeční masáž; po dvou minutách kontrola, stav stále stejný; po dalších 2 minutách kontrola, stav beze změny; podána 1 ampulka Adrenalinu; po 2 minutách kontroly byla srdeční akce hmatná, L. [jméno FO] si začínala sama dýchat; po 1 minuté došlo k opětovnému bezdeší, proto osádky RZP opět začala s resuscitací; po 2 minutých stav beze změny; po dalších 2 minutách stav stejný, proto podán druhý adrenalin; poté při další kontrole přítomna srdeční akce, L. [jméno FO] si opět sama přidechovala; pak opět bezdeší a pokračování v resuscitaci až do předání L. [jméno FO] MUDr. M. [jméno FO].

17. Nadto i ze svědecké výpovědi MUDr. [jméno FO] soud zjistil, že záchranáři ([Anonymizováno]. [jméno FO] a/nebo [Anonymizováno]. [jméno FO]) tomuto lékaři sdělovali, že [Anonymizováno]. [jméno FO] měla saturaci i 100 %, zrychlené dýchání (tachypnoe), zvýšený puls (tachykardii), nízký tlak (kolem 90) a že po podání Apaurinu se L. [jméno FO] zklidnila a s nimi i mluvila a v průběhu cesty zkolabovala.

18. Písemný záznam RZP vyhotovil T. [jméno FO] ještě dne 7. 4. 2020 po půlnoci, během návratu sanitky z [Anonymizováno] do nemocnice [adresa], tj. v den předání L. [jméno FO] do Fakultní nemocnice [adresa] (důkaz: výslech svědka T. [jméno FO]).

19. K zástavě oběhu L. [jméno FO] v sanitce došlo v 23h33min (či 23h34). To plyne nejen z výslechu svědka T. [jméno FO], ale i ze Záznamu o výjezdu RZP vyhotovený tímto svědkem dne 7. 4. 2020 už po půlnoci; v kolonce tohoto Záznamu označené „Vitální hodnoty“ je totiž čas zástavy „23:33“ uveden a s tím koresponduje i část tohoto o výjezdu označená jako „NO“, v níž je uvedeno: „Cca po 3 min. cesty dochází k úplné ztrátě vědomí a bezdeší a zpomalení srdeční akce na 15-20 P/min. Ihned volán na místo lékař.“. Tyto hodnoty zanesl do Záznamu o výjezdu RZP T. [jméno FO] jakožto data, které přepsal z monitoru dne 7. 4. 2020, tj. ještě v den zásahu (důkaz výslechem svědka T. [jméno FO]). [právnická osoba] při svědecké výpovědi vyloučil, že by L. [jméno FO] byla v bezvědomí a zástavě dříve, než si on všiml, a vysvětlil, že vycházel z 1) přístrojů v sanitce monitorujících její životní funkce (viděl změny na EKG) i 2) z předcházejících reakcí L. [jméno FO] na jeho dotazy, na které předtím odpovídala cíleně, a to zamručením, přičemž v bezvědomí člověk nereaguje a ve své praxi viděl i bezvědomí. Rovněž čas zástavy 23h33min (či 23h34) koresponduje i s důkazem písemným Záznamem o výjezdu RLP vyhotoveného lékařem MUDr. M. [jméno FO] bezprostředně po skončení jeho zásahu, tj. po předání L. [jméno FO] dne 7. 4. 2020 v 0h30min; v něm je uveden čas výzvy 23h34 (myšleno výzva vůči RLP k výjezdu) a takový čas výzvy se do Záznamu o výjezdu propíše, když dispečink výzvu učiní (viz i 2. výslech svědka T. [jméno FO]). Čas zástavy 23h33min (či 23h34) odpovídá i svědecké výpovědi L. [jméno FO] o tom, že tento hned informoval dispečink o potřebě sanitky s lékařem po tom, co mu T. [jméno FO] sdělil, že má zastavit a že došlo k zástavě (přitom shodné L. [jméno FO] vypověděl i na policii dne 20. 1. 2022 – viz úřední záznam o podaném vysvětlení z 20. 1. 2022).

20. K zástavě oběhu L. [jméno FO] došlo po 9 až 10 minutách po aplikaci Apaurinu L. [jméno FO]. Tuto skutečnost soud zjistil z následujících důkazů.

21. Za prvé, z výslechu svědka T. [jméno FO] před soudem soud zjistil, že od podání Apaurinu do vzniku zástavy oběh L. [jméno FO] uplynula doba „okolo 10 minut“.

22. Za druhé soud odkazuje i na svědeckou výpověď L. [jméno FO]. Ten totiž vypověděl, že po podání Apaurinu ještě uplynul čas do odjezdu (k němuž došlo v 23h30) v řádu minut (během kterého mj. mluvil s L. [jméno FO] a pak si šel sednout za volant a čekal na odjezd); přitom k zástavě došlo až v 23h33min (či 22h34min). V této verzi přitom byl svědek L. [jméno FO] konzistentní i se svým vysvětlením před policejním orgánem ze dne 20. 1. 2022, kde uvedl (po poučení o povinnosti vypovídat pravdu a nic nezamlčet), že po podání Apaurinu se tento L. [jméno FO] ptal, jak se cítí, domluvil se s rodinou na dalším postupu a šel si sednout za volant, kde přibližně 2 až 3 minuty čekal na pokyn T. [jméno FO] k odjezdu; po předestření této své verze z 20. 1. 2022 při výpovědi před soudem T. [jméno FO] potvrdil, že se to právě takhle událo (tj. že čekal přibližně 2 až 3 minuty za volantem na odjezd). Ostatně uvedené koresponduje i výpovědi žalobce c) o tom, že po podání Apaurinu L. [jméno FO] a jejím usnutí se záchranáři bavili s žalobcem c), co bude dál a jestli dají vědět rodině L. [jméno FO]; i z takové výpovědi tak plyne, že uplynul ještě nějaký čas po podání Apaurinu předtím, než sanitka v 23h30min odjela.

23. Za třetí, ze znaleckého posudku MUDr. O. [jméno FO] i revizního znaleckého posudku soud zjistil, že rozhovor mezi T. Krejčím a MUDr. M. [jméno FO] - v rámci kterého tento lékař záchranáři doporučil podání Apaurinu L. [jméno FO] - skončil v 23h22min (viz str. 10 a 22 posudku MUDr. O. [jméno FO] či str. 55 a 61 revizního znaleckého posudku). Přiléhavě dovodil znalec MUDr. O. [jméno FO], že pokud byl hovor ukončen v 23h22min, lze očekávat, že Apaurin byl podán přibližně v 23h24min. Totéž plyne i z revizního znaleckého posudku (str. 61) a výslechu revizní znalkyně MUDr. O. [jméno FO] – odlomení ampulky a natažení trvá do 30 sekund a podání dalších 30 až 60 sekund. To koresponduje i svědecké výpovědi T. [jméno FO], že tento aplikoval injekcí Apaurin do půl minuty (ve smyslu od započetí aplikace tohoto léku). Pokud tedy došlo k ukončení podání Apaurinu L. [jméno FO] v 23h24 a ke vzniku zástavy oběhu v 23h33 (či 23h34), pak to opět podporuje shora uvedené skutkové zjištění, že k zástavě oběhu došlo (až) v době od 9 do 10 minut od podání Apaurinu.

24. Nadto T. [jméno FO] byl při svědecké výpovědi před soudem zásadně konzistentní i se svým vysvětlením podaným před policií dne 3. 1. 2022 dle § 158 odst. 6 trestního řádu (důkaz: úřední záznam o podaném vysvětlení z 3. 1. 2022). Totiž i před policií uvedl, že po příchodu do domu L. [jméno FO] zrychleně dýchala, popisovala, že ji brní pusa, prsty horních končetin, přičemž prsty horních kočetin měla v křeči, po užití sáčku se L. [jméno FO] uklidnila, zpomalila tep a cítila se lépe, po dojití do sanitky s podporou dvou mužů v sanitce znovu začala s rychlým dýcháním, s kolegou zajistili žilní vstup, změřili tlak, nalepili elektrody EKG, puls byl okolo 150, tlak měla nižší a monitor ukazoval nízké prokrvení prstů měnící se hodnoty saturace, přičemž při měření saturace malým oxymetrem hodnoty kolísaly, vystoupaly na 90 %. Obdobně jako u soudu T. [jméno FO] u policie uvedl, že po podání léku Apaurin L. [jméno FO] řekla, že se cítí lépe, po chvíli usnula, ale reagovala na oslovení , štípnutí či poplácání na tvář a sanitka po chvíli za stálé monitorace fyziologických funkcí vyjela a T. [jméno FO] L. [jméno FO] kontroloval, zda reaguje a tato mu odpovídala několikrát mručením, že jej vnímá; avšak sanitka jela přes náměstí v [Anonymizováno] po dlažebních kostkách, následoval most, před kterým je terénní nerovnost, na které L. [jméno FO] nadskočila na lehátku a T. [jméno FO] zaregistroval změny na EKG, přičemž při odbočení z mostu se L. [jméno FO] sesunula na stranu a šla do zástavy.

25. Sanitka s lékařem MUDr. [jméno FO] (RLP) byla vyzvána k výjezdu k sanitce, v níž byla L. [jméno FO], dne 6. 4. 2020 v 23h34min, vyjela v 23h36min a přijela k sanitce s RZP, v níž T. [jméno FO] a L. [jméno FO] resuscitovali L. [jméno FO], v 23h48min (důkaz: Záznam o výjezdu RLP z 7. 4. 2020).

26. Lékař, který přijel k sanitce, v níž byla L. [jméno FO] záchranáři resuscitována, tj. MUDr. [jméno FO], nahlédl do sanitky, zjistil resuscitaci L. [jméno FO] ze strany záchranářů (k níž užili i ambuvak, tj. ruční dýchací přístroj nahrazující činnost plic u nedýchajícího pacienta) a dooblékl si ochranné prostředky (kvůli hrozbě covidu) [předtím měl připravený ochranný oblek, do kterého se během chvilky po příjezdu k sanitce s RZP nasoukal]. Poté MUDr. M. [jméno FO] vešel do sanitky, viděl fungující EKG napojené na L. [jméno FO] (viděl na EKG bradykardii, z čehož dovodil funkčnost EKG, přičemž pulsní křivka byla nevěrohodná, L. [jméno FO] měla chladné ruce, což ovlivňovalo negativně i měření pulsu; na EKG umístěném v sanitce nebylo možné měřit dech, uvedený přístroj to neumožňoval). Lékař MUDr. M. [jméno FO] převzal resuscitaci L. [jméno FO] od záchranářů v sanitce a zaintubováním zajistil její dýchací cesty (napojil ji na umělou plicní ventilaci) a za stálé resuscitace zahájil jízdu sanitkou do Fakultní nemocnice [adresa]. Zároveň si MUDr. M. [jméno FO] nechal přivézt k sanitce přístroj tzv. Lucas (mechanický systém pro zevní masáž srdce); po obdržení tohoto přístroje sanitka pokračovala do FN [adresa] při resuscitování L. [jméno FO] již za pomoci tzv. Lucase. Lékaři MUDr. M. [jméno FO] se opakovaně zdařilo L. [jméno FO] resuscitovat, ale po nějaké době opět šla do zástavy; nakonec se mu podařilo srdeční činnost obnovit a [jméno FO] předal do Fakultní nemocnice [adresa] s již zachovanými vitálními funkcemi, tj. v tomto smyslu s úspěšnou resuscitací. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu svědeckou výpovědí MUDr. M [jméno FO].

27. Nadto následující skutečnosti zjištěné ze svědecké výpovědi MUDr. M. [jméno FO] soud zjistil i z písemného Záznamu RLP z 7. 4. 2020, tj. že: v době příchodu MUDr. M. [jméno FO] k sanitce RZP byla L. [jméno FO] prodýchávana kyslíkovou maskou (ambuvak), zrovna měla hmatný puls na perfierii; po příchodu MUDr. [Anonymizováno]. [jméno FO] do sanitky měla L. [jméno FO] lapavé dechy, nehmatný puls ani na periferii, monitor ukazoval bradykardii kolem 40/min; proto MUDr. [Anonymizováno]. [jméno FO] L. [jméno FO] zaintuboval (OTI – orotracheální intubace, tj. zavedení rourky do průdušnice pro zajištění dýchacích cest a umělou plicní ventilací), prováděl resuscitaci L. [jméno FO] a po příjezdu i za pomoci tzv. Lucase. Tento záznam RLP vyhotovil MUDr. [Anonymizováno] [jméno FO] bezprostředně po předání L. [jméno FO] do FN [adresa] (důkaz jeho výslechem i Záznamem RLP).

28. Záchranář T. [jméno FO] byl po odevzdání L. [jméno FO] do Fakultní nemocnice [adresa] rozrušený a zapomněl – v rozporu s obvyklou praxí u svého bývalého zaměstnavatele (tj. ZZS) - zmáčknout tlačítko v sanitce, které by přeneslo data z monitoru vitálních funkcí do ZSS; proto tato data neexistovaly a neexistují v uchované podobě (elektronické či listinné), jelikož záznam v monitoru se přemazal dalšími záznamy (důkaz: výslech svědka T. [jméno FO]).

29. L. [jméno FO] měla alergii na pyl [důkaz: výslech žalobce c) i všechny 3 znalecké posudky].

30. Lékaři Oddělení urgentního příjmu FN [adresa] po 0h30 dne 7. 4. 2020 provedli mj. ultrazvukové vyšetření srce L. [jméno FO], na základě kterého vyslovili podezření na plicní embolii a podali L. [jméno FO] heparin. Kontrastní CT vyšetření potvrdilo rozsáhlou oboustrannou embolizaci plic a prokázalo i rozsáhlý zánět plic s podezřením na virový (Covid) původ. Na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (KARIM) FN [adresa] pokračovala oběhová a ventilační resuscitace L. [jméno FO], šlo především o šokový stav na podkladě plicní embolizace a protahované resuscitace se selháváním pravostranných oddílů srdce a s těžkou poruchou srážlivosti s krvácivými projevy (v mezihrudí, po kožních vpiších). Stav vylučoval systémovou trombolýzu jako jedinou účinnou a zásadní léčebnou metodu, poruchu srážlivosti krve bylo nejprve potřeba korigovat. Embolizace plic byla rozsáhlá a postihovala všechny cévy na všech úrovních a ve všech oddílech plic. Stav L. [jméno FO] se nedařilo stabilizovat. Po negativitě testu na COVID-19 přetrvávalo přetížení pravého srdce, L. [jméno FO] byla i nadále oběhově nestabilní, v kritickém stavu. Poté byla L. [jméno FO] dne 7. 4. 2020 operována v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie [adresa] (kde jí byla provedena trombembolektomie z obou hlavních plicních kmenů); po operaci ale i nadále přetrvávala její oběhová nestabilita, pokračovala tak její oběhová resuscitace a antikoagulační terapie Heparinem. Nicméně léčba za dalších 12 hodin selhala a stav vyústil ve smrt L. [jméno FO] dne 8. 4. 2020 (v 17h10) v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie [adresa]. Pitva L. [jméno FO] potvrdila masivní oboustrannou difuzní plicní embolii a oboustranný zánět plic se selháváním pravého srdce. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil ze znaleckého posudku MUDr. A. [jméno FO] a z výslechu tohoto znalce. 31. [jméno FO] trpěla plicní embolií, což je život ohrožující onemocnění na podkladě úplného či částečného uzávěru hlavní plicní tepny nebo jejich větví krevní sraženinou. Zdrojem krevních sraženin zanesených do plic (embolů, vmetků) jsou nejčastěji krevní sraženiny z pánevních žil či žil dolních končetin. Zdroj krevních sraženin nebyl u L. [jméno FO] prokázán. Na tvorbu krevních sraženin má obecně vliv celkový stav a rovnováha organismu člověka, přidružená onemocnění a onemocnění a stavy vedoucí k poruše krevní srážlivosti. Plicní embolizace se projevuje kolapsem, náhle vzniklou dušností, zrychleným dýcháním, bolestmi na hrudi, kašlem, pocením, horečkou, zrychleným tepem, sníženým krevním tlakem, bledou kůží, případně cyanózou (tj. namodralým zbarvením kůže). Na základě těchto klinických příznaků ale lze vyslovit jen podezření na plicní embolii. Diagnostickou jistotu dají až laboratorní a především přístrojová vyšetření jako EKG, echokardiografie, plicní angiografie, případně plicní scintigrafie. Léčba plicní embolie je buď farmakologická [léčba antikoagulační (např. Heparin) a trombolytická (na podání trombolytické látky - např. streptokinázy - navazuje antikoagulace)] nebo chirurgická. Šance na vyléčení je dána celkovým stavem pacienta a rozsahem plicní embolie. Masivní plicní embolie s oběhovou nestabilitou a selháním pravého srdce – o což šlo i v případě L. [jméno FO] – spadá podle doporučeného postupu Evropské kardiologické společnosti do kategorie s vysokým rizikem časného úmrtí. Klinická diagnóza plicní embolie v terénu je krajně náročná, s jistotou ji v terénu nelze stanovit. Prvotní příznaky jsou nespecifické a lékař na místě většinou vysloví jen podezření na toto onemocnění, a to většinou tehdy, pokud se jedná o pacienta s prokazatelnou flebotrombózou dolních končetin, nebo pacienta záhy po chirurgickém zákroku, či v obdobných případech. To však nemá dopad na bezprostřední léčbu, která má řadu komplikací a může být zahájena až po potvrzení diagnózy a zhodnocení stavu pacienta, tedy ve zdravotnickém zařízení. Stanovení klinické diagnózy je úkolem lékaře, nikoli záchranáře. Záchranář má za úkol zhodnotit chorobné projevy pacienta, stabilizovat ho a transportovat do zdravotnického zařízení. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil ze znaleckého posudku MUDr. A. [jméno FO] a z výslechu tohoto znalce a korespondují i reviznímu znaleckému posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, specializace urgentní medicíny MUDr. [jméno FO] ze dne 25. 6. 2025 č. [č. účtu] i jejímu výslechu.

32. K zástavě oběhu L. [jméno FO] v sanitce došlo po a kvůli prudkému pohybu [jméno FO] (až nadskočení) v sanitce kvůli terénní nerovnosti na silnici po cestě do nemocnice, které vedlo k dalšímu utrhnutí trombu a ucpání plicní tepny, což byl projev plicní embolie a bylo to bezprostředním podnětem (příčinou) zástavy L. [jméno FO] (důkaz : výpověď revizní znalkyně).

33. Úmrtí L. [jméno FO] z hlediska medicínského nezpůsobil postup žalovaného. Úmrtí L. [jméno FO] bylo způsobeno rozsahem plicní embolie a následně celkovou nestabilitou L. [jméno FO] po dlouhodobé resuscitaci. Úmrtí L. [jméno FO] by bylo možné předejít jen tehdy, pokud by embolie nebyla tak rozsáhlá, pokud by nedošlo k jejímu oběhovému selhání, k rozvoji kardiogenního šoku, k resuscitaci a k hemokoagulační poruše; pak by mohla být použita trombolýza a L. [jméno FO] by měla šanci přežít. Tyto skutečnosti soud zjistil ze znaleckého posudku MUDr. A. [jméno FO] (včetně jeho výslechu) i revizního znaleckého posudku MUDr. O. [jméno FO] (včetně jejího výslechu). 34. [jméno FO] žalovaného byl zásadně z hlediska medicínského správný, což soud zjistil ze znaleckého posudku MUDr. A. [jméno FO] (včetně jeho výslechu) a revizního znaleckého posudku MUDr. O. [jméno FO] (včetně jejího výslechu). To s následujícími dvěma výjimkami, u kterých jednání žalovaného bylo z hlediska medicínského nesprávné (což soud zjistil revizního znaleckého posudku MUDr. O. [jméno FO], včetně jejího výslechu): 1) operátor na tísňové lince rozhodl o vyslání sanitky až v čase 5min45sek (po zmínce pacientky, ze ji pálí na prsou), ale už v čase 3min28sek měl dostatek informací pro rozhodnutí o vyslání sanitky (věděl místo zásahu, obtíže L. [jméno FO] – kašel, obtížně se jí dýchá, má zrychlený dech, nedokáže doříct větu pro dušnost, má zvýšenou teplotu, podezření na covid, zrychlené dýchání nedokázala zklidnit, při chůzi na WC se jí udělalo špatně a brněly jí prsty a léčila se jen na alergii) – žalovaný tak rozhodl o vyslání sanitky o 2 minuty a 17 sekund později a 2) lékař MUDr. M. [jméno FO] předtím, než (po telefonu) doporučil záchranáři T. [Anonymizováno] aplikaci léku Apaurinu, nezjišťoval všechny informace, které byly z hlediska medicínského potřeba – nezjišťoval hodnoty krevního tlaku, saturace, alergie, s čím se L. [jméno FO] obecně léčí.

35. Nicméně uvedené dva zcela ojedinělé medicínsky nesprávné dílčí postupy žalovaného neměly žádný vliv na úmrtí L. [jméno FO], jak soud zjistil z důkazu revizním znaleckým posudkem MUDr. O. [jméno FO], jejího výslechu i výslechu znalce MUDr. A. [jméno FO].

36. Podstatou obtíží a příčinou úmrtí [jméno FO] byla masivní plicní embolie, tedy vystřelení trombů a ucpání plicní tepny krevní sraženinou. K vystřelení trombů a ucpání plicní tepny by beztak došlo, bez ohledu na délku telefonátu (důkaz revizním znaleckým posudkem MUDr. O. [jméno FO], jejím výslechem a znaleckým posudkem MUDr. A. [jméno FO] a jeho výslechem).

37. Obdobně, i kdyby se lékař MUDr. M. [jméno FO] medicínsky správně dotazoval záchranáře před podáním léku Apaurinu na shora uvedené informace, tak by zjistil informace, které by nevylučovaly podání léku Apaurinu L. [jméno FO] a podání léku Apaurinu by nebylo medicínsky nesprávné (důkaz revizním posudkem MUDr. O. [jméno FO], jejím výslechem a výslechem znalce MUDr. A. [jméno FO]). Jak revizní znalkyně vysvětlila, jen v případě, že by dotazem na L. [jméno FO] byla zjištěna alergie na Apaurin - kterou však netrpěla - by podání Apaurinu bylo pochybením [viz např. 11 až 12 či str. 32 až 33 přepisu zvukového záznamu výslechu revizní lékařky či odpověď na otázku 13) na str. 60 revizního posudku]. Rovněž znalec MUDr. A. [Anonymizováno] u soudu vypověděl, že ani informace o nízkém tlaku L. [jméno FO] a o saturaci L. [jméno FO] (včetně o potížích s jejím měřením) - které MUDr. M. [jméno FO] neznal (protože se na ně ani neptal před tím, než doporučil záchranáři podání Apaurinu) - nevylučovaly podání Apaurinu (v dávce, ve které byl podán).

38. Pokud jde o hodnoty měření uvedené v tabulce „Vitální hodnoty“ v Záznamu o výjezdu RZP vyhotoveného dne 7. 4. 2020 po půlnoci, tak tyto hodnoty zanesl do Záznamu o výjezdu RZP záchranář T. [jméno FO]. Jde o data, které přepsal z monitoru dne 7. 4. 2020 po půlnoci, tj. bezprostředně po zásahu. S tím, že hodnoty uvedené v tabulce „Vitální hodnoty“ na 1. řádku jsou chybně časovány jako 23:05, jelikož ve skutečnosti jde o hodnoty, které ukázal až monitor v sanitce (v 23:05 teprve záchranáři dorazili k L. [jméno FO] domů). Tedy T. [jméno FO] v sanitce z monitoru jen opsal (do Záznamu o výjezdu RZP) L. [jméno FO] skutečně změřený tlak 90/60 a puls 156 a též vypověděl, že tep se pohyboval okolo 150. Pokud jde o v tabulce „Vitální hodnoty“ uvedenou hodnotu „23“ u „RR“, tak monitor dech nezměří a dechovou frekvenci „23“ T. [jméno FO] zanesl to tabulky podle měření dechu L. [jméno FO] jeho osobou podle pohledu na hodinky a počtu dechů, ale nemohl vyloučit, že se spletl, že dech pacientky mohl být rychlejší a že je to jen odhadem. Pokud T. [jméno FO] do tabulky „Vitální hodnoty“ uvedl „100“ u položky „SpO2“, tak to bylo z důvodu, že ke 100 to vystoupalo a pak se to vypnulo. Hodnota „GCS“ v podobě „15“ v tabulce znamená plné vědomí. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil ze svědecké výpovědi T. [jméno FO].

39. Žalobci podali dne 12. 7. 2021 trestní oznámení s tím, nechť je prošetřen postup žalovaného (i FN [adresa]). Městské ředitelství policie [adresa] usnesením ze dne 7. 7. 2023 č. j. [Anonymizováno] podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložilo trestní věc podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Městské státní zastupitelství v Brně usnesením ze dne 4. 9. 2023 č. j. [spisová značka] stížnost žalobců podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítlo jako nedůvodnou. To zejména s odůvodněním, že nelze (ani ze znaleckého posudku MUDr. A. [jméno FO] a MUDr. O. [jméno FO]) dovodit příčinnou souvislost mezi konkrétním prokázaným jednáním určité osoby a úmrtím L. [jméno FO]. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu citovaným usnesením policejního orgánu a státního zastupitelství.

40. Z výslechu MUDr. [jméno FO] soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti (tato lékařka přijímala L. [jméno FO] ve Fakultní nemocnici [adresa] od žalovaného).

III. Závěr o skutkovém stavu

41. Soud na základě dokazování přijal následující závěr o skutkovém stavu. Dne 6. 4. 2020 v 22h33min bratr zavolal žalovanému na tísňovou linku kvůli zdravotním potížím své sestry [jméno FO]. Hovor s operátorem žalovaného trval 7min6sek. Žalovaný vyslal k L. [jméno FO] medicínsky správně sanitku bez lékaře, tedy jen se záchranářem (RZP). Žalovaný vedl L. [jméno FO] s pracovní diagnózou hyperventilace, dušnost; [jméno FO] zrychleně dýchala, kašlala, měla zvýšenou teplotu, pálily ji plíce a byla v ten den na testech na covid. Sanitka dorazila k L. [jméno FO] v 23h2min. Záchranáři žalovaného zasahovali nejprve u L. [jméno FO] doma, následně v sanitce. Po konzultaci záchranáře s lékařem záchranář na doporučení lékaře aplikoval L. [jméno FO] lék Apaurin (lék obsahující látku diazepam tlumící centrální nervovou soustavu, užívaný mj. k léčbě úzkosti a napětí) a poté L. [jméno FO] usnula. Sanitka odjela do nemocnice v 23h30min se spící L. [jméno FO]. V 23h33 (či 23h34) došlo u L. [jméno FO] k zástavě, a to v době 9 až 10 minut po podání léku Apaurin; podání léku Apaurinu nemělo žádný vliv na úmrtí L. [jméno FO] ani na její zástavu v 23h33 (23h34). K zástavě oběhu L. [jméno FO] došlo po a kvůli prudkému pohybu [jméno FO] (až nadskočení) v sanitce kvůli terénní nerovnosti na silnici po cestě do nemocnice, které vedlo k dalšímu utrhnutí trombu a ucpání plicní tepny, což bylo bezprostředním podnětem (příčinou) její zástavy. [jméno FO] byla v sanitce resuscitována (nejprve ze strany záchranářů, následně dodatečně přivolaným lékařem); nakonec se její resuscitace zdařila v tom smyslu, že byly obnoveny její životní funkce (byť vědomí již nenabyla) a byla předána dne 7. 4. 2020 (v 0h30min) k další zdravotní péči do Fakultní nemocnice [adresa]. [jméno FO] zemřela ve zdravotnickém zařízení dne 8. 4. 2020 (v 17h10) v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie [adresa]. Úmrtí L. [jméno FO] bylo z hlediska medicínského způsobeno rozsahem její plicní embolie a následně celkovou nestabilitou po její dlouhodobé resuscitaci. Pitva L. [jméno FO] potvrdila masivní oboustrannou difuzní plicní embolii a oboustranný zánět plic se selháváním pravého srdce. Z hlediska medicínského postup žalovanému neměl žádný vliv na úmrtí L. [jméno FO] a žalovaný vůči ní postupoval zásadně medicínsky správně. Z pohledu medicínského žalovaný pochybil zcela ojediněle – jednak žalovaný rozhodl o vyslání sanitky k L. [jméno FO] o 2 minuty a 17 sekund později než rozhodnout měl, jednak lékař žalovaný záchranáři doporučil podání Apaurinu L. [jméno FO], aniž by se zeptal (záchranáře) na všechny relevantní údaje ohledně jejího zdravotního stavu. Tato dvě dílčí drobná pochybení žalovaného však neměla žádný vliv na úmrtí L. [jméno FO].

IV. Právní posouzení zjištěného skutkového stavu

42. Soud skutkový stav právně posoudil následovně.

43. Žalobci v tomto řízení požadovali přiznat peněžitou náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 2959 o. z., tedy peněžitou náhradu za duševní útrapy způsobené žalobcům usmrcením jím osoby blízké v podobě [jméno FO], a to jako usmrcením způsobeným jednáním žalovaného v podobě porušení povinnosti žalovaného poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni.

44. Žalobní nárok soud právně kvalifikoval jak nárok sekundárních poškozených při usmrcení osoby blízké dle § 2959 o. z.: „Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“.

45. Podle § 2910 o. z. platí: „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“.

46. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách platí: „Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.“. Podle § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách platí: „Poskytovatel je povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.“.

47. Ke vzniku odpovědnosti za újmu dle § 2959 o. z. nepostačí jen existence újmy (zde úmrtí [jméno FO] a duševní útrapy žalobců z jejího úmrtí); je třeba prokázat také protiprávní jednání škůdce (původce zásahu) i příčinnou souvislost mezi újmou a protiprávním jednáním (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 461/25, bod 11. odůvodnění).

48. K vyhovění žalobnímu nároku dle § 2959 o. z. tedy nepostačuje ani prokázání zaviněného protiprávního jednání žalovaného, tedy postup tzv. non lege artis, tj. poskytnutí zdravotních služeb na nikoli náležité odborné úrovni; k tomu je nezbytné prokázat, že protiprávní jednání bylo příčinou usmrcení osoby blízké.

49. Soud shledal žalobu zcela nedůvodnou, a proto ji jako v plném rozsahu zamítl, a to z následujících dvou samostatných důvodů. IV. a) Absence protiprávního jednání žalovaného 50. První samostatný důvod zamítnutí žaloby spočívá v závěru soudu, že žalovaný se vůči [jméno FO] (zásadně) nedopustil protiprávního jednání, tedy poskytl jí zdravotní péči (zásadně) na náležité odborné úrovni, tudíž zásadně lege artis.

51. Poskytováním zdravotní péče s náležitou odbornou úrovní podle § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Byl-li tedy postup při poskytování zdravotní péče z pohledu odborného (medicínského) objektivně správný (srov. § 49 téhož zákona), je třeba postup zdravotnického zařízení a jeho zaměstnanců považovat za postup lege artis, a nejde tak o protiprávní jednání, které by zakládalo odpovědnost za újmu na zdraví způsobenou poškozené.

52. Postup poskytovatele zdravotní péče a jeho soulad se současnými dostupnými poznatky medicínské vědy a praxe se přitom vždy hodnotí tzv. ex ante, tedy na základě poznatků, které měl poskytovatel zdravotní péče k dispozici v době svého rozhodování o dalším postupu, v době provádění zákroku (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1231/24, bod 24. odůvodnění). Přiléhavě pojem ex ante a ex post v medicínských soudních sporech vysvětlil Nejvyšší soud např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2022 sp. zn. [spisová značka]: „Aby soud vyhodnotil, zda lékařka při poskytování zdravotní péče postupovala správně, musí znát škodné následky, které mají být v příčinné souvislosti s teoreticky nesprávným postupem lékařky, které jsou vždy z logiky věci vyhodnocovány ex post. Stejně tak z logiky věci musí být z pohledu ex post určeno, o jakou diagnózu se u pacientky skutečně jednalo a jaký léčebný postup je pro takovou diagnózu v souladu s postupem lege artis hodnocen jako správný. Poté lze kritickému přezkumu podrobit postup lékaře, tj. zda lékař v souladu s pozdějšími poznatky a závěry stanovil správnou diagnózu a léčebný postup, a v případě, že nikoliv, zda na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodování (tedy ex ante), správnou diagnózu stanovit měl a mohl.“.

53. Otázku, zda poskytovatel zdravotní péče postupoval lege artis, je nutno posuzovat za pomoci znalců – lékařů; znalecký posudek tak je skutkovým podkladem (jedním z více podkladů) pro právní závěr soudu o postupu lege artis či non lege artis [srov. např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2024 sp. zn. [spisová značka] (bod 10. odůvodnění), či usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1231/24 (bod 25. odůvodnění)].

54. V řízení nastala kolize mezi závěry dvou znaleckých posudků (které nebyly odstraněny ani po slyšení dvou předmětných znalců ve smyslu § 127 odst. 2 věta první o. s. ř.) – kolize mezi znaleckými posudky vypracovanými znalcem MUDr. A. Kučou na straně jedné a znaleckým posudkem vypracovaným MUDr. O. [jméno FO] na straně druhé. Soud vyhověl návrhu (mimo jiné) žalobců na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví (znalkyně MUDr. O. [jméno FO]), v souladu s § 127 odst. 2 věta poslední o. s. ř.

55. Soud svůj závěr o zásadně správném postupu žalovaného opírá právě zejména o přesvědčivý revizní znalecký posudek MUDr. [jméno FO] ve spojení s jejím výslechem u soudu, která přesvědčivě vysvětlila své odborné závěry, včetně toho, proč nejsou správné odborné závěry znalce MUDr. [jméno FO], nýbrž jsou správné závěry posudku MUDr. [jméno FO]. Znalecké závěry MUDr. [jméno FO] zůstaly osamocené, oproti znaleckým závěrům MUDr. [jméno FO], a byly méně přesvědčivé než znalecké posudky MUDr. [jméno FO] a MUDr. [jméno FO].

56. To již z důvodu, že znalec MUDr. [jméno FO] nepřiléhavě zvolil kritérium hodnocení postupu žalovaného ex post. Tento znalec totiž hodnotil jednání žalovaného nepřípadně prostřednictvím poznatků, které žalovaný neměl v dispozici v době svého jednání, ale které vyplynuly najevo až později. Až později (v nemocnici jiného subjektu, prostřednictvím CT a CTAG plic) bylo zjištěno, že potíže [jméno FO] byly vyvolány plicní embolií (ve vztahu k níž není přiléhavé např. umožnit pacientce chůzi do sanitky či aplikovat lék Apaurin).

57. V době jednání žalovaného nebylo možné vědět, zda potíže [jméno FO] nesouvisejí i s například alergií, bronchopneumonií, onemocněním Covid a strachu z covid pozitivity, astmatem, pylovou alergií. Rozpoznání plicní embolie osádkou sanitky – tím méně dispečerem zdravotnické záchranné služby po telefonu – je více než velmi obtížné, spíše nereálné a diagnóza se stanoví až ve zdravotnickém zařízení. Neexistuje specifický příznak, ze kterého by bylo pro žalovaného v době jeho jednání jasné, že jde o plicní embolii. [jméno FO] měla nespecifické příznaky, které mohly znamenat i jinou diagnózu, méně závažný zdravotní stav (např. bronchopneumonii, která byla též v nemocnici potvrzena). Na základě poznatků, které měl žalovaný k dispozici v době svého rozhodování (tedy ex ante), žalovaný nemohl usuzovat na to, že žalovaná trpí plicní embolií. Ba naopak, u [jméno FO] nebyly přítomny rizikové faktory plicní embolie - jako např. trombóza či plicní embolie v anamnéze, předcházející velký chirurgický výkon a traumata, onkologické onemocnění, těhotenství, vyšší věk (nad 70 let), obezita aj. (viz str. 51 a 52 revizního posudku). O to více se z pohledu ex ante opodstatněně (objektivně) žalovanému nejevilo, že by [jméno FO] měla plicní embolii - [jméno FO] byla mladá, štíhlá, relativně zdravá slečna. Jakkoli tak z pohledu ex post hodnocení (stran slučitelnosti s diagnózou plicní embolie) bylo vhodnější [jméno FO] např. převést do sanitky na lehátku, z pohledu ex ante (což je legitimní a legální způsob posouzení postupu zdravotnické péče) se to tak nejevilo. Tyto skutečnosti soud čerpal nejen z revizního posudku znalkyně MUDr. O. [jméno FO], ale i ze znaleckého posudku MUDr. A. [jméno FO].

58. Revizní znalkyně MUDr. O. [jméno FO] mj. přesvědčivě při svém výslechu vysvětlila, že v praxi záchranné služby se postupuje od nejjednoduššího k nejsložitějšímu, od méně závažných zdravotních stavů ke stavům závažnějším, od nejčastějších variant k méně častým. Tedy se neuvažuje a nepočítá vždy s variantou nejhorší a nejméně častou, ale naopak. Ostatně jinak by hrozil až kolaps v nemocnicích a na urgentním příjmu.

59. Pokud se žalovaný dopustil dílčí nesprávnosti ve svém postupu, pak jen dvojí drobné nesprávnosti ve smyslu shora uvedeném a tato pochybení nevedla k úmrtí L. [jméno FO], tedy úmrtí L. [jméno FO] nebyla v příčinné souvislosti s tímto dvojím dílčím pochybením. IV. b) Neexistence příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a úmrtím [jméno FO]

60. Příčinná souvislost se (na rozdíl od zavinění ve formě nedbalosti) nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/24, bod 41. a 42. odůvodnění).

61. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li újma následkem protiprávního jednání škůdce (původce zásahu); byla-li by příčinou vzniku újmy jiná skutečnost (než protiprávní jednání), odpovědnost za újmu nenastává. Sice protiprávní jednání nemusí být příčinou výlučnou (jedinou) a na újmě se může podílet více příčin; má-li však být škodný následek (zde úmrtí) přičítán k tíži škůdce (původce zásahu), je třeba dospět k závěru, že nebýt protiprávního jednání, k újmě by nedošlo. V tomto smyslu lze odkázat např. na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/24 (bod 42. odůvodnění), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2025 sp. zn. [spisová značka].

62. Žalobci svůj žalobní nárok a tvrzení o protiprávním jednání žalovaného (jednání non lege artis) opírali o znalecký posudek znalce MUDr. [jméno FO]. Ryze hypoteticky, dejme tomu, že by soud vyšel z tohoto znaleckého posudku a přijal by (což však nepřijal) závěr o protiprávním jednání žalovaného, a to i ve smyslu tvrzení žalobců.

63. Nicméně ze znaleckého dokazování (zejména ze znaleckého posudku znalce MUDr. A. [jméno FO] a revizního posudku znalkyně MUDr. O. [jméno FO]) soud zjistil, že i kdyby žalovaný postupoval tak, jak podle žalobců a názoru znalce MUDr. [jméno FO] správně měl postupovat, tak by to na úmrtí [jméno FO] nic nezměnilo. Tedy i důkazně (zejména znalecky) spolehlivě zjištěná neexistence příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a úmrtím [jméno FO] vede sama o sobě nutně k nedůvodnosti žaloby a jejímu plnému zamítnutí. To plyne zejména z následujícího.

64. Podle žalobců i znalce MUDr. O. [jméno FO] měla být k L. [jméno FO] vyslána sanitka s lékařem. Nicméně ze znaleckých posudků MUDr. [jméno FO] a [právnická osoba] soud zjistil, že ani přítomnost lékaře by na úmrtí [jméno FO] nic nezměnila a lékař by nepostupoval jinak než záchranáři. Žalobci v podstatě argumentovali, že lékař by mohl diagnózu plicní embolie stanovit dříve, už v domě [jméno FO]. Nicméně z výpovědi znalců MUDr. A. [jméno FO] i revizní znalkyně MUDr. O. [jméno FO] soud zjistil, že ani lékař by na místě neusuzoval na plicní embolii, kterou v přednemocniční péči nelze diagnostikovat a u [jméno FO] zásadně nebyly přítomny rizikové faktory pro vznik plicní embolie (např. vyšší věk, obezita, stav po operaci aj.). Z výpovědi znalkyně MUDr. O. [jméno FO] soud zjistil, že ani z EKG by běžný lékař (tj. nikoli kardiolog) v sanitce nezjistil plicní embolii. Znalec MUDr. A. [Anonymizováno] vypověděl, že pokud by hypoteticky byl přítomen v domě L. [jméno FO] tehdy na místě zásahu lékař, tak by nepostupoval zásadně jinak, než postupoval záchranář, s čímž souhlasila i revizní znalkyně MUDr. O. [jméno FO]. A to zejména s přesvědčivým argumentem, že pokud u pacientky nejsou rizikové faktory jako např. nadváha, noha v sádře, operace, tak lékař záchranné služby na plicní embolii neusuzuje a tuto ani nemůže poznat. [jméno FO] měla méně časté příznaky plicní embolie, a to navíc jen některé, a tyto mohly svědčit o méně závažném zdravotním stavu. Ostatně i žalobci dovolávaný znalec MUDr. O. [jméno FO] při výpovědi souhlasil s výpovědí znalce MUDr. A. [jméno FO], že příznaky L. [jméno FO] mohly stejně tak souviset s ortostázou, strachem z onemocnění covid, plicní infekcí, infekcí srdečního svalu, infekcí osrdečníku, astmatem, alergií a „jen“ kontroval, že její příznaky mohly souviset i s plnicí embolií; to je však již shora popsaný nesprávný přístup hodnocení postupu zdravotnické záchranné služby pohledem ex post, když znalec vyčítá záchranářům, že si z X myslitelných diagnóz nevybrali právě tu, která až později v nemocnici byla diagnostikována (a diagnostikována mimo nemocnici ani být nemohla), tj. plicní embolii, nadto při zásadní absenci rizikových faktorů u L. [jméno FO] pro vznik plicní embolie.

65. Navíc i kdyby žalovaný (ať už prostřednictvím lékaře či jen záchranářů) usoudil už na místě zásahu (v domě [jméno FO]) na plicní embolii [jméno FO], pak by beztak žalovaný nemohl udělat nic, aby zabránil úmrtí [jméno FO], a zásadně by postupoval stejně. To soud zjistil i z výpovědi revizní znalkyně u soudu.

66. Totiž sice by při úvaze o reálnosti plicní embolie žalovaný neumožnil [jméno FO] jít do sanitky pěšky a převezl by ji do sanitky na lehátku. Nicméně ani chůze [jméno FO] neměla vliv na její zástavu (dechu, oběhu) a úmrtí. To soud zjistil výslechu znalců MUDr. A. [jméno FO] i MUDr. O. [jméno FO], kteří přesvědčivě vysvětlili mimo jiné, že by k zástavě muselo dojít podstatně dříve než například po 15 až 20 minutách po dojití do sanitky. Ostatně v tomto smyslu vypověděl i (žalobci dovolávaný) znalec MUDr. O. [jméno FO], že pokud by chůze do sanitky vedla k zástavě, projevilo by se to dříve a až tehdy by bylo možné dovodit vliv chůze na zástavu.

67. Žalobci ve shodě se znalcem MUDr. O. [jméno FO] argumentovali, že výhodou přítomnosti lékaře v sanitce by bylo, že by mohl začít rychleji s tzv. rozšířenou resuscitací. Nicméně z výpovědi znalce MUDr. A. [jméno FO] soud zjistil, že klíčové je, že vůbec dochází k přímé masáži srdce, třeba i mechanicky rukami, a že záchranáři tuto resuscitaci provedli (řádně) a koneckonců i úspěšně v tom smyslu, že se podařilo obnovit životní funkce [jméno FO], která pak ještě dva dny žila. Proto ani zahájení rozšířené resuscitace lékařem přivolaným (až) dodatečně (tedy nikoli již od počátku zástavy oběhu) nemělo za následek úmrtí [jméno FO]. Toto znalecké posouzení doktora MUDr. A. [jméno FO] potvrdila jako správné i revizní znalkyně, a to mj. s argumentem, že podstatné je zahájit resuscitaci hned, k čemuž došlo a lékař případně přítomný v sanitce už od počátku zástavy by nezmohl nic víc. Dokonce při svém výslechu i znalec MUDr. O. [jméno FO] souhlasil s názorem znalce MUDr. A. [jméno FO], že nelze dovozovat, že kdyby L. [jméno FO] byla hned resuscitována lékařem pomocí tzv. rozšířené resuscitace, tak by neumřela (podotkl též, že když dojde k zástavě oběhu při plicní embolii, tak je situace extrémně nepříznivá a šance na přežití je maximálně jednotky procent).

68. Rovněž soud zjistil zejména z revizního znaleckého posudku MUDr. O. [jméno FO], že ani výzvy dispečera žalovaného k zadržení dechu a výzvy záchranářů žalovaného ke zpomalení dýchání a dýchání do sáčku a realizace těchto pokynů [jméno FO] nijak nepřispělo k úmrtí [jméno FO]. To již z přesvědčivého důvodu, že [jméno FO] trpěla masivní plicní embolií, která značí ucpání plicní tepny vystřeleným trombem (tedy krevní sraženinou), krevní sraženina se do plicní tepny dostane zevnitř (krví) a vnější faktory - jako zpomalení dýchání, dýchání do sáčku apod. – na krevní sraženinu a její vmetení do plic vliv nemá. Rovněž znalec MUDr. A. [Anonymizováno] kategoricky vyloučil (z obdobných důvodů jako revizní znalkyně), že by pokusy o dýchání do sáčku a o zadržení dechu L. [jméno FO] mělo vliv na její úmrtí a že by šlo o jednání medicínsky nesprávné. Ostatně i žalobci dovolávaný MUDr. O. [jméno FO] pokusy o dýchání do sáčku a zadržení dechu zhodnotil tak, že nejsou příčinou úmrtí L. [jméno FO].

69. Z obdobných důvodů přesvědčivě znalec MUDr. A. [Anonymizováno] i revizní znalkyně MUDr. O. [jméno FO] vysvětlili při výslechu, že ani dřívější podání kyslíku [jméno FO] (tedy před zástavou) by zástavu a úmrtí nevyloučilo. To již právě z povahy plicní embolie, která značí ucpání plicní tepny krevní sraženinou, kterou kyslík nerozpustí, plicní embolii nevyléčí. Plíce nemohly pracovat kvůli tomu, že byly ucpané tromby a kyslík by na tom nic nezměnil. Nadto [jméno FO] měla plíce poškozené nejen masivní, oboustrannou plicní embolií, ale i zánětem, a z těchto dvou důvodů plíce nefungovaly (viz též vyšetření z 7. 4. 2020 z 01h33 na str. 29 revizního posudku). V tomto smyslu soud odkazuje zejména na přesvědčivý výslech revizní znalkyně i znalec MUDr. A. [jméno FO]. Ostatně i znalec MUDr. O. [jméno FO] vypověděl, že nepodání kyslíku L. [jméno FO] před její zástavou nebyla klíčovou záležitostí, nejde o zásadní lék, který by zvrátil situaci, jde (jen) o jeden ze střípků a nedá se říci, že by podání kyslíku už na začátku významně zvýšilo šanci L. [jméno FO] na přežití.

70. Z revizního znaleckého posudku MUDr. O. [jméno FO] (a jejího výslechu) i výslechu znalce MUDr. A. [jméno FO] soud zjistil, že ani určité zkrácení telefonátu na tísňové lince - či případné zrychlení zásahu žalovaného v domě [jméno FO] - by nevyloučilo úmrtí [jméno FO]. Totiž podstatou obtíží a příčinou úmrtí [jméno FO] byla masivní plicní embolie, tedy vystřelení trombů a ucpání plicní tepny krevní sraženinou. Tudíž k vystřelení trombů a ucpání plicní tepny by beztak došlo, bez ohledu na délku telefonátu či zásahu žalovaného v bydlišti [jméno FO]. Ostatně i znalec MUDr. O. [jméno FO] vypověděl, že pokud došlo ke zpoždění v rámci hovoru v řádu jednotek minut, nemělo to zásadní význam, je to jen maličkatý střípek.

71. V tomto smyslu tak jsou stran vlivu na úmrtí nedůvodné i námitky žalobců o tom, že v případně rychlejšího zásahu žalovaného by [jméno FO] byla dříve v nemocnici, a to ještě před kolapsem (zástavou oběhu). K masivní plicní embolii došlo bez ohledu na to, za jak dlouho byla [jméno FO] v nemocnici. Sice obecně platí, že nemocniční péče je péčí lepší a lze v ní diagnostikovat a lépe léčit i plicní embolii. Nicméně z výslechu znalce MUDr. A. [jméno FO] i revizní znalkyně soud zjistil, že ani rozšířená resuscitace, prováděná lékařem - tedy případně i v nemocnici - by na úmrtí [jméno FO] nic nezměnila, a resuscitace prováděná žalovaným byla úspěšná, když se žalovanému zdařilo obnovit životní funkce [jméno FO]. Z výslechu i znalce MUDr. A. [jméno FO] soud zjistil, že ani dřívější zahájení nemocniční léčby by nevedlo k přežití L. [jméno FO].

72. Navíc ze znaleckého posudku znalce MUDr. A. [jméno FO] soud zjistil, že [jméno FO] měla koagulační poruchu a vnitřní krvácivé komplikace, kvůli kterým jí nemocnice ani nemohla podal léčbu plicní embolie v podobě trombolýzy (jinak by krvácela ještě víc a vykrvácela), což přitom byla jedinou účinnou léčebnou modalitou v daném případě (viz zejména str. 13 a 16 posudku MUDr. [jméno FO]); tedy i kdyby L. [jméno FO] byla v nemocnici dříve, stejně by jí nemohla být poskytnuta jediná účinná léčba (trombolýza).

73. V rámci námitky o možné dřívější přítomnosti L. [jméno FO] v nemocnici též žalobci důsledně nereflektují, že k zástavě oběhu v sanitce došlo po a kvůli prudkému pohybu [jméno FO] (až nadskočení) v sanitce kvůli terénní nerovnosti na silnici po cestě do nemocnice, které vedlo k dalšímu utrhnutí trombu a ucpání plicní tepny, což bylo bezprostředním podnětem (příčinou) zástavy. To soud zjistil z výpovědi revizní znalkyně. Z logiky věci platí, že k takové terénní nerovnosti a navazujícímu prudkému pohybu [jméno FO] by došlo v jakoukoli dobu, tedy i kdyby sanitka byla na cestě do nemocnice dříve. Ve všech případech by totiž sanitka jela po stejné cestě. Z výpovědi i znalce MUDr. O. [jméno FO] přitom soud zjistil, že šance na přežití u plicní embolie při zástavě oběhu je maximálně v řádu jednotek procent.

74. Přitom nejen znaleckých posudků znalců MUDr. A. [jméno FO] a revizní znalkyně MUDr. O. [jméno FO] soud zjistil neexistenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a úmrtím [jméno FO]. Totiž ke stejnému závěru - tedy že [jméno FO] nezemřela v důsledku jednání žalovaného (ať již by šlo o jednání protiprávní či právně souladné, tj. non lege artis či lege artis) - soud dospěl i na základě znaleckého posudku prosazovaného žalobci, tj. znalce MUDr. O. [jméno FO].

75. Totiž znalec [jméno FO] vypověděl u soudu v tom smyslu, že u [jméno FO] ještě před jednáním žalovaného proběhla závažná plicní embolie (která byla primární příčinou jejího pozdějšího úmrtí), a že obecná pravděpodobnost přežití pacienta s plicní embolií je 75 %, přičemž po zvážení všech faktorů případu [jméno FO] se pravděpodobnost jejího přežití (v případě zcela správného postupu žalovaného) mohla blížit 50 %. Z výslechu tohoto znalce tak plyne, že ani v případě jednání žalovaného v souladu s odborným názorem tohoto znalce (MUDr. O. [jméno FO]) by šance [jméno FO] na přežití nepřekročila 50 %. Tedy i ze znaleckého posudku znalce MUDr. [jméno FO], z něhož žalobci odvozovali svůj nárok, plyne neexistence příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a úmrtím [jméno FO].

76. Totiž v rámci uplatňování nároků na náhradu újmy na zdraví (a při usmrcení) ve vztahu k poskytovatelům zdravotní péče a prokazování rozhodných skutečností, včetně příčinné souvislosti, sice akceptovala judikatura mimo jiné přijatelnost pravděpodobnostně formulovaných závěrů znalce, neboť ohledem na složitost biologických procesů je takováto formulace závěru znalců pochopitelná a nelze vždy trvat na stoprocentním prokázání příčinné souvislosti mezi postupem poskytovatele zdravotní péče a úmrtím pacienta. Nicméně existence příčinné souvislosti musí být prokázána s vysokou mírou pravděpodobnosti - tj. nestačí tu pouhá naděje na vyléčení, či obecné konstatování obvyklé padesátiprocentní pravděpodobnosti vyléčení [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2025 sp. zn. [spisová značka] či rozsudek velkého senátu (občanskoprávního a obchodního kolegia) Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022 sp. zn. [spisová značka] (uveřejněný pod číslem 86/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní)]. Rovněž tak „neobstojí jiné vyjádření, které ukazuje na značnou nejistotu souvislosti chybného postupu s nastalým stavem, včetně vymezení značně širokého pravděpodobnostního intervalu, u nějž se ani jeho horní hranice neblíží vysoké míře jistoty“ (viz citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

77. Tudíž absence příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a úmrtím [jméno FO] -plynoucí přitom ze všech 3 znaleckých posudků (včetně znalce MUDr. O. [jméno FO] i revizní znalkyně) - je druhým ze samostatných důvodů zamítnutí žaloby pro její plnou nedůvodnost (k tomu ze soudní praxe srov. obdobně citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]: „Soudy obou stupňů v daném případě vyšly ze zjištění, že ani v případě správného postupu při včasném přeložení pacientky na ARIP by její šance na přežití nepřekročila 50 %... Závěr odvolacího soudu, že za daných skutkových okolností mezi úmrtím osoby blízké, jehož odškodnění se žalobci domáhali, a jednáním žalované není vztah příčinné souvislosti, pak odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu.“). IV. c) Otázka případného snížení šance na přežití L. [jméno FO]

78. Žalobci v řízení poukazovali na ztrátu (snížení) šancí [jméno FO] na přežití (vyléčení) nedůvodně.

79. U tzv. ztráty (snížení) šance na přežití (vyléčení) je újmou samotná ztráta (snížení) šance. Právě výlučně tato ztracená příležitost je případně kompenzována přiměřeným zadostiučiněním, a příčinnou souvislost je proto nutno prokázat nikoliv ve vztahu k újmě zdraví či smrti, ale ke ztrátě šance na uzdravení, resp. přežití. U tzv. ztráty šance proto nejde o újmu na zdraví či životě, ale o kompenzaci duševních útrap, zásahu do duševní sféry člověka (nejistota, psychické strádání), vyvolaných vědomím nesprávné (nedostatečné) zdravotní péče, která snížila hypotetickou šanci člověka na příznivější výsledek léčby, a člověk tak bude žít s vědomím, že se jeho zdravotní stav nemusel zhoršit, případně se mohl zlepšit, či že osoba mu blízká nemusela zemřít či mohla žít déle, kdyby k pochybení zdravotnického zařízení nedošlo.

80. Podle judikatury porušení povinnosti poskytnout odbornou péči na náležité úrovni sice může - bez ohledu na to, zda ve výsledku došlo k újmě na zdraví – být zásahem do osobnostních práv; šlo by však o zásah do práv pouze pacienta, odčinitelný přiměřeným zadostiučiněním podle § 2951 odst. 2 o. z. (tj. nikoli odčinitelným náhradou dílčích nároků odvozených od újmy při ublížení na zdraví či usmrcení dle § 2958 až 2965 o. z.). Takový (zvláštní) nárok na náhradu tzv. ztráty šance je vázán výlučně na osobu, u níž k újmě na zdraví (životě) došlo - tedy nevzniká jiným osobám než pacientům, tedy ani tzv. druhotným obětem ve smyslu § 2959 o. z. (tudíž ani žalobcům).

81. Takový případný nárok by jen teoreticky mohl na žalobce přejít v rámci pozůstalosti po zemřelé [jméno FO], nicméně žalobci takový případný nárok [jméno FO] (vázaný výlučně na její osobu) nezdědili. To již z důvodu, že [jméno FO] jej ve smyslu § 1475 odst. 2 o. z. za svého života neuplatnila u orgánu veřejné moci a ani nebyl jako dluh uznán.

82. V uvedeném smyslu soud z judikatury odkazuje zejména na již rozsudek velkého senátu (občanskoprávního a obchodního kolegia) Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022 sp. zn. [spisová značka], či citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

83. Tak či onak [tj. bez ohledu na absenci věcné aktivní legitimace na straně žalobců požadovat náhradu za tzv. ztrátu (snížení) šance na přežití [jméno FO]] platí shora uvedené. Tedy za prvé jednání žalovaného vůči L. [jméno FO] zásadně bylo v souladu s právem (lege artis) [viz důkaz znaleckým posudkem MUDr. A. [jméno FO] a revizním znaleckým posudkem O. [jméno FO] a jejich výslechy]. Za druhé soud zjistil z výslechu znalce MUDr. A. [jméno FO] i výslechu revizní znalkyně MUDr. O. [jméno FO], že i v případě jednání žalovaného prosazovaného žalobci (jako údajně jediného správného jednání lege artis) by L. [jméno FO] neměla šanci na přežití [srov. např. výpověď znalce MUDr. A. [jméno FO], že „… šance na to vyřešení toho stavu byla velmi malá, pokud nějaká vůbec byla…“ či o tom, že „kdyby nedošlo k tomu kolapsu v té sanitě a ta embolie nebyla tak masivní, ona nebyla resuscitována a přijela do toho špitálu v té jiné kondici, v uvozovkách, tak byla by šance na to vyléčení. Ale za dané situace ne“ (přitom tento znalec vyloučil, že by k zástavě L. [jméno FO] vedlo jednání žalovaného, když k zástavě vedla plicní embolie); srov. výpověď revizní znalkyně: „Znalkyně: Já si myslím, že neměli šanci. Soudce: Že by nic nevyloučilo úmrtí. Znalkyně: Ano, ano, ale. Soudce: Co by udělali, kdyby něco dělali jinak. Znalkyně: Ano, ano, ano. Soudce: Takže by k tomu stejně vedlo, tak potom si myslím, že o žádném snížení šance na přežití nemůžeme hovořit podle mě ne? Znalkyně: Ale já, to je medicína, jo, a v medicíně není nikde nic stoprocentního. Soudce: Jo, takže Vy tvrdíte nějaké Znalkyně: Já nejsem, jo prostě. Soudce: Jo, takže tam je určitá míra jakoby jistoty, to je ta podstata Vaší odpovědi, že si myslíte, že kdyby cokoliv udělali jinak. Znalkyně: Prostě medicína opravdu není kauzální nebo exaktní věda, není to exaktní věda. Soudce: Jo, jestli mě můžete nechat domluvit paní znalkyně. Takže jestli to chápu správně, tak Vy, Váš závěr je, že kdyby cokoliv udělal jinak, např., co třeba naznačuje, nastiňuje žalobci, že by třeba nešla do té sanitky, že by tam byla rychleji v nemocnici apod., takže stejně by to nezachránilo [jméno FO], že by stejně umřela, akorát argumentujete tím, že medicína není exaktní věda, takže se nedá hovořit o 100 procentech. Znalkyně: Ano, ano… Vzhledem k tomu, tak vzhledem k tomu, že tam byla oboustranná masivní plicní embolie, byla tam i postižení těch plic bakteriálním virovým zánětem, tak si myslím, že opravdu tu šanci na přežití byla minimální. Soudce: Už od počátku, bez ohledu na to, na tu péči. Znalkyně: Ano, ano…“]. Rovněž z těchto dvou (přitom samostatných) důvodů by žalobě vystavěné na tzv. ztrátě (snížení) šance nebylo možné vyhovět, i kdyby žalobcům hypoteticky takové osobnostní právo náleželo (což nenáleželo). [právnická osoba] dalším (zejména skutkovým a procesním) námitkám žalobců 84. Žalobci namítali, že jim nemůže jít k tíži, že záchranář T. [jméno FO] neodeslal záznam z EKG ze sanitky žalovanému do sítě a že proto neexistence takového záznamu nemůže jít k tíži žalobcům. Tato námitka žalobců je nedůvodná již proto, že soud neexistenci záznamu EKG neklade žalobcům k tíži. Žalobci byli ve sporu neúspěšní nikoliv proto, že by byli v důkazní nouzi, že by neunesli důkazní břemeno, ale proto, že v řízení bylo prokázáno, že neexistuje příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a úmrtím [jméno FO] a že nadto bylo prokázáno, že postup žalovaného vůči [jméno FO] byl zásadně lege artis.

85. Žalobci nepřiléhavě snižují význam svědeckých výpovědí záchranářů u soudu i u policie, při kterých tito svědci vypovídali pod sankcí trestného činu křivé svědecké výpovědi pro případ nepravdivé svědecké výpovědi. V soudním řízení mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména právě výslech svědků, jak to stanoví i § 125 věta první o. s. ř. Nelze tak dovozovat, že nebylo možné zdravotnickou dokumentaci upřesnit - a tu kterou případnou mezeru zaplnit – i dodatečnou svědeckou výpovědí. Navíc zde existuje i písemný záznam záchranáře [právnická osoba] již ze dne zásahu žalovaného, tj. z 6. 4. 2020, se kterým jsou dodatečné výpovědi jeho (i L. [jméno FO]) souladné.

86. Soud neshledává za správný názor žalobců mj. o tom, že údajně záchranáři žádné EKG nenatočili. Jde jen o spekulaci žalobců, která nemá reálný podklad v důkazech. O natočení EKG se zmínil [právnická osoba] již v Záznamu o výjezdu RZP vyhotoveném dne 7. 4. 2020 po půlnoci (při návratu z FN [adresa] do [právnická osoba] na jeho pracoviště) - tedy v době, kdy [jméno FO] ještě žila; [právnická osoba] neměl důvod uvažovat o tom, že on či jeho zaměstnavatel bude jednou žalováni kvůli případnému budoucímu úmrtí [jméno FO]. Navíc i svědek lékař MUDr. M. [jméno FO] u soudu vypověděl, že když přišel do sanitky, tak viděl EKG a fungovalo, že tam byla bradykardie. Tvrdit, že EKG nebylo záchranáři užito, důsledně vzato znamená podsouvat rovnou třem svědkům, že spáchali trestný čin křivou svědeckou výpovědí. Nadto samotný žalobce c) vypověděl, že mu záchranáři - ještě předtím, než odjeli z bydliště L. [jméno FO], tj. v době, když ještě neměla zástavu – sdělovali, že L. [jméno FO] mají napojenou na přístroje, které fungují; v té době z logiky věci záchranáři nemohli mít ani motiv lhát žalobci c) o napojení L. [jméno FO] na přístroje (tj. včetně EKG).

87. Rovněž soud neshledává za přiléhavou relativizaci důkazů ze strany žalobců o tom, kdy došlo k zástavě a za jak dlouho po podání Apaurinu. Tuto dobu se podařilo zrekonstruovat nejen ze svědeckých výpovědí před policií a soudem, nýbrž i za pomoci písemných důkazů (srov. text shora).

88. Jde i o písemný záznam RZP vyhotovený záchranářem [jméno FO] [Anonymizováno] ještě dne 7. 4. 2020 po půlnoci, tj. v krátké době po zásahu, po cestě z nemocnice z Brna zpět na pracoviště záchranářů do Ivančic. Už v něm záchranář napsal, že ke ztrátě vědomí a bezdeší a zástavě oběhu došlo po přibližně po 3 minutách po výjezdu, což koresponduje času 23h34min uvedenému v písemném záznamu RLP z nočních hodin 7. 4. 2020 o obdržení výzvy od záchranářů v 23h34min.

89. Čas 23h30min jakožto čas odjezdu sanitky žalovaného od bydliště [jméno FO] byl objektivizován i z písemného záznamu RZP z již 7. 4. 2020, přičemž i revizní znalkyně vyložila, že zápis o odjezdu z místa je objektivní, děje se automaticky kvůli zmáčknutí tlačítka odjezdu; to potvrdila i výpověď svědka [právnická osoba] o tom, že čas odjezdu se propíše do záznamu automaticky po zmáčknutí tlačítka odjezdu řidičem sanitky.

90. Rozsáhlé dokazování neobsahuje žádný podklad pro domněnky o tom, že by snad záchranáři podváděli s relevantními časy (že by záměrně uváděli nesprávné časy v zájmu obhajoby jejich postupů) či se spletli. Nejde jen o shora uvedená skutková zjištění a důkazy (včetně písemného záznamu RZP vyhotoveného ještě za života L. [jméno FO], bezprostředně po jejím předání do FN [adresa] po půlnoci dne 7. 4. 2020). Soud odkazuje i na přesvědčivou výpověď revizní znalkyně, která pracovala 20 let u zdravotnické záchranné služby (od 2000 do 2020 u Středočeské záchranné služby, územní středisko [adresa]), tedy má přehršel zkušeností z této oblasti: „Znalkyně: …Vy máte zcela jasně daný, kdy jste přijeli na místo, zcela jasně daný, kdy jste odjeli z místa, protože to se, to se děje automaticky… Tam, kdy přijeli přesně na místo, kdy odjeli z místa, kdy byl hovor. To jsou zcela jasně dané časové údaje, přes které nejede s prominutím vlak, jo, ty jsou jasně daný… víme přesně, kdy odjeli z místa a víme přesně, kdy byla zástava… Podle toho, kdy si zavolali lékaře, tak jestli to bylo půl minuty předtím, jako rozhodně to nebylo dýl, jo, takže to je opět jako taky, to jsou jakoby daný fakta… Víte co, kdyby ta žaloba byla podána před tím, než odjeli, tak bych si mohla myslet, že to zfalšovali, ale tady opravdu neměli důvod jako říkat, že zástava pět minut předtím nebo pět minut potom. Já si myslím, že tady ty údaje opravdu jsou stoprocentní. Jako opravdu tam nemáte důvod. Soudce: Že Vám to zapadá, zapadá do toho případného děje, který se děje, který se děje obvykle? Znalkyně: Ano, ano, ano a jako ten záchranář opravdu, on tam nechce bejt sám a nechce resuscitovat, on tam opravdu toho doktora u tý resuscitace chce, protože v tu chvíli z něj jaksi spadá odpovědnost za to, jo?“.

91. Úvahy žalobců naznačující, že si záchranář [právnická osoba] všiml zástavy (kolapsu) jen na základě pohybu těla, že nebyl zjištěn přístroji a že tak mohl nastat krátce po aplikaci léku Apaurinu, jsou jen spekulací nemající podklad v provedeném dokazování. [právnická osoba] při svědecké výpovědi přesvědčivě vyloučil, že by si všiml opožděně zástavy [jméno FO] [právnická osoba] [jméno FO] v sanitce sledoval, včetně sledování EKG a tato koneckonců reagovala na jeho výzvy.

92. Žalobci s odkazem na znalecký posudek znalce MUDr. O. [jméno FO] kritizovali aplikaci léku Apaurinu - podle tohoto znalce podání Apaurinu bylo medicínsky nesprávné. Soud však vyšel z přesvědčivějšího znaleckého posudku MUDr. A. [jméno FO] i revizního znaleckého posudku MUDr. O. [jméno FO] (včetně jejich výslechů), ze kterých dovodil, že podání Apaurinu nebylo medicínsky nesprávné. To již z následujících důvodů.

93. Lék Apaurin se nemá používat při mj. závažné nedostatečnosti dýchacích orgánů (důkaz již příbalovým letákem k léku Apaurin na č. l. 44 až 45 trestního spisu a znaleckým posudkem MUDr. O. [jméno FO]). [adresa] L. [jméno FO] před podáním Apaurinu neprojevovala závažnou nedostatečnost dýchacích orgánů, která by byla v kontraindikaci s lékem Apaurin.

94. Tu znalec MUDr. O. [jméno FO] argumentoval, že závažná dechová nedostatečnost ve smyslu kontraindikace s lékem Apaurin je i situace, kdy člověk není schopen vyslovit celou větu. Nicméně jak přesvědčivě vyložila revizní znalkyně MUDr. O. [jméno FO], nikoli vždy, když člověk nedokáže vyslovit souvisle celou větu a je u toho zadýchaný, jde o závažnou nedostatečnost dýchacích orgánů. Kupříkladu poukázala na skřípnutý mezižeberní nerv, či právě na hyperventilaci z psychických příčin (např. stres, strach), tedy když se člověk něčeho bojí, začne zrychleně dýchat, a kvůli tomu se dostane do hyperventilace (výlučně z psychogenních příčin) a pak rovněž není schopen doříci celou větu. Přitom právě tato hyperventilace (z psychogenních příčin, zejména ze strachu z onemocnění covid) byla pracovní diagnóza žalovaného stran L. [jméno FO]. Revizní znalkyně přesvědčivě poukázala na to, že L. [právnická osoba]) byla při vědomi, 2) dýchala si sama, 3) nepopisovala, že nemůže dýchat, nedusila se, 4) neměla modré (cyanotické) rty (které by svědčily o nedostatku kyslíku v krvi – nedostatek kyslíku se jako první projeví právě na rtech, které zmodrají) a saturace (byť jen místy) vystoupala až ke 100 %; pak však lék Apaurin (nadto v tak malém množství, v jakém jí byl podán) u ní nebyl kontraindikován. Tento odborný názor revizní znalkyně přitom byl v souladu i s výpovědí znalce MUDr. A. [jméno FO], který vypověděl, že L. [jméno FO] před podáním Apaurinu nebyla ve stavu “závažné” dechové nedostatečnosti kontraindikující podání Apaurinu, když se zejména nedusila, neměla lapavé dechy a že dokonce názor znalce MUDr. O. [jméno FO] o tom, že u jakékoli dušnosti nelze podat Apaurin, je odborný nonsens. Tu znalec MUDr. O. [Anonymizováno] přiléhavě vypověděl, že dušnost je obecný pojem, porucha dýchání ve smyslu znaménka plus, tj. co se týče námahy, překážek, frekvence, když člověk dýchá ztěžka, rychleji, hlouběji, bolavěji, tíživěji, musí vynakládat větší úsilí na nádech a příčiny dušnosti mohou být různé. Odborné závěry znalce MUDr. A. [jméno FO] a revizní znalkyně jsou přesvědčivější než osamocené závěry znalce MUDr. O. [jméno FO]. Ten kupř. ve znaleckém posudku (str. 10) uvedl, že závažnou respirační insuficiencí (kontraindikující Apaurin) je “dechová nedostatečnost, dušnost”; leč kromě shora uvedených odborných protiargumentů znalců MUDr. A. [jméno FO] a revizní znalkyně soud poukazuje na logiku věci. Vždyť „respirační insuficience“ je synonymem dechové nedostatečnosti. Pokud znalec MUDr. O. [jméno FO] klade rovnítko mezi závažnou dechovou nedostatečnost a dechovou nedostatečností a dušností, pak tím opomíjí požadovanou intenzitu dechové nedostatečnosti vylučující podání Apaurinu v podobě „závažné“ dechové nedostatečnosti (právě proto znalec MUDr. A. [Anonymizováno] zhodnotil takový názor MUDr. O. [jméno FO] přesvědčivě jako až odborný nonsens).

95. Podání Apaurinu nebylo z hlediska medicínského nesprávné již z důvodu, že tento lék je indikován právě při hyperventilaci z psychogenních příčin (např. ze strachu, obav, stresu) a L. [jméno FO] se opodstatněně mohla záchranářům jevit, že se nachází v takové hyperventilaci (srov. např. str. 60 revizního posudku). Záchranáři v místě bydliště L. [jméno FO] viděli, že dýchá rychle, je vystrašená a nadto se dýchání do pytlíku v jisté míře zklidnila, zklidnilo se dýchání; tím spíše mohli dovozovat, že to bude nejspíš hyperventilace (důkaz: výslech revizní znalkyně). Nadto i při hyperventilaci z psychických důvodů (např. strach) rovněž člověk nemůže doříci celou větu (důkaz výslechem revizní znalkyně), což byl i případ L. [jméno FO] (včetně jejího projevu na tísňové lince). Ostatně byla doba covidové krize (duben 2020) a L. [jméno FO] měla podezření, že covidem trpí (byla praktickou lékařkou odeslána na testy na covid), což byl další důvod pro možnost se domnívat, že jde o hyperventilaci z psychogenních příčin, ze strachu L. [jméno FO] z onemocnění covidem (důkaz výslech revizní znalkyně). Rovněž vysoký typ L. [jméno FO] nasvědčoval diagnóze hyperventilace z psychických příčin („…je vyděšená, byla na stěru na covid, opravdu tam ta psychika, jako když budete opravdu vyděšenej, tak ten rychlej puls mít budete, u tý hyperventiluje zase psychogenní, ano, může to být…“ – výslech revizní znalkyně). Nadto L. [jméno FO] ventilovala brnění prstů a T. [jméno FO] si všiml jistého zkroucení jejích prstů v křeči, což obojí též bývá projevem hyperventilace a o to více žalovaného tyto prvky mohly vést k úsudku o hyperventilaci (důkaz: výpověď revizní znalkyně). Z výpovědi revizní znalkyně soud dokonce zjistil, že L. [jméno FO] skutečně hyperventilovala (nešlo tak o mylnou domněnku záchranářů), a to pro shora popsané její projevy (zrychlené dýchání, brnění prstů a zkroucení prstů v křeči), a to kvůli plicní embolii, která ji zhoršovala dýchání, což L. [jméno FO] stresovalo a působilo jí obavy, a proto dýchala stále rychleji a rychleji; tedy L. [jméno FO] jednak hyperventilovala, jednak trpěla plicní embolií. Podání Apaurinu shledal za medicínsky správný postup i znalec MUDr. A. [Anonymizováno] (viz např. str. 12 jeho znaleckého posudku i jeho výslech u soudu o tom, že naordinování Apaurinu bylo v pořádku, a to i při zjištěných hodnotách L. [jméno FO], jako je puls 150 či nízký tlak 90/60).

96. Podání Apaurinu – a pracovní diagnózu hyperventilace z psychických příčin – nevylučovalo ani zjištění záchranáři, že L. [jméno FO] měla nižší tlak (90/60) a vyšší tep (156). Pokud jde o tlak, tak záchranáři věděli, že L. [jméno FO] měla teplotu, jde o mladou, zdravou, hubenou dívku a L. [jméno FO] přitom sdělila T. [Anonymizováno], že mívá tlak nižší (navíc i ze zprávy od praktické lékařky plyne, že L. [jméno FO] mívala nižší tlak, 100/60, při běžném stavu); v tomto kontextu Apaurin nebyl s ohledem na tlak L. [jméno FO] kontraindikován. Ani vysoký tep L. [jméno FO] nevylučoval podání Apaurinu; to již z důvodu, že pokud je člověk vystresovaný, budete mít puls třeba i 150, tedy z psychických příčin. Přitom záchranáři legitimně pracovali z hyperventilací s psychických příčin u L. [jméno FO]. Tyto skutečnosti soud zjistil z výslechu revizní znalkyně MUDr. O. [jméno FO] i znalce MUDr. A. [jméno FO].

97. Žalobci namítli s odkazem na vysvětlení podané žalobcem c) před policejním orgánem dne 1. 2. 2022, že žalobce tehdy uvedl, že dýchání do sáčku nezabralo. Nicméně žalobce c) na policii uvedl, že mu záchranář řekl, že se L. [jméno FO] nedaří zklidnit a že ji odvezou (důkaz úředním záznamem o podání vysvětlení žalobce z 1. 2. 2022); neprezentoval tím vlastní hodnocení o nezdaření zklidnění L. [jméno FO] po dýchání do sáčku. Ze svědeckých výslechů T. [jméno FO] i L. [jméno FO] před soudem přitom soud zjistil, že se po pokusech o dýchání do sáčku L. [jméno FO] částečně zklidnila a tyto výpovědi byly v souladu s podáním vysvětlení těchto osob na policii (kde oba uvedli, že po dýchání do sáčku se L. [jméno FO] uklidnila). Navíc u soudu žalobce c) vypověděl, že v domě L. [jméno FO] neviděl detaily ohledně L. [jméno FO], jelikož se kolem ní pohybovali záchranáři. Tato část vysvětlení žalobce c) není přesvědčivá i proto, že zároveň žalobce c) před policií uvedl, že mu měl údajně sdělit záchranář už v domě před přesunem do sanitky, že L. [jméno FO] odvezou. Nicméně nejen z výslechu svědků T. [jméno FO] a L. [jméno FO], ale i zvukového záznamu telefonátu mezi T. [Anonymizováno] a MUDr. M. [jméno FO], který se odehrával ze sanitky, plyne, že rozhodnutí odvézt do nemocnice záchranáři přijali právě až po konzultaci s MUDr. M. [jméno FO] (tj. nikoli již v domě). Nelze nevidět, že u žalobce jde o výpověď účastnickou, tedy nikoli svědeckou, tj. nikoli pod sankcí trestného činu křivé svědecké výpovědi a že žalobce c) má zájem na výsledku řízení. Naproti tomu svědci T. [jméno FO] a L. [jméno FO] vypovídali u soudu již v době, kdy bylo řízení v části směřující proti nim pravomocně zastaveno a též bylo již delší dobu pravomocně skončeno trestní řízení na základě odložení trestní věci (včetně přezkumu státním zastupitelstvím a odmítnutí ústavní stížnosti podané v trestní věci žalobci). Již z těchto důvodů soud uvěřil svědkům T. [Anonymizováno] a L. [jméno FO], že napoprvé (tj. v domě) se dýchání L. [jméno FO] po pokusech o dýchání do sáčku (zčásti) zklidnilo.

98. Znalec MUDr. O. [jméno FO] u soudu vypověděl o rovnocenné pravděpodobnosti, že k zástavě oběhu L. [jméno FO] vedl Apaurin (na základě útlumu dechu a pak zástavy dechu následkem podání Apaurinu) či její další embolizace. Na policii tento znalec vypověděl, že pokud by zástava oběhu byla následkem Apaurinu, pak bylo možné předejít zástavě oběhu (nepodáním Apaurinu); pokud by ale zástava oběhu byla následkem druhé embolizace, pak předejít zástavě nebylo možné (důkaz protokolem o výslechu tohoto znalce u policie ze dne 19. 4. 2023 z trestního spisu). U soudu pak MUDr. O. [jméno FO] vypověděl ve smyslu, že v případě zástavy oběhu je u plicní embolie šance na přežití v nejlepším případě v řádu jednotek procent. Žalobci se této výpovědi znalce dovolávali.

99. Soud však dospěl k závěru, že k zástavě oběhu nedošlo vlivem Apaurinu a pro tento svůj závěr shledal oporu ve znaleckém posudku MUDr. O. [jméno FO] a revizním znaleckém posudku MUDr. O. [jméno FO] (a v jejich výsleších).

100. Za prvé, žilní podání Apaurinu funguje do 1 až 2 minut. Proto pokud by Apaurin skutečně způsobil zástavu dechu L. [jméno FO] (kvůli útlumu dechového centra způsobeného Apaurinem), tak by k tomu došlo do minuty, maximálně dvou, a proto by bezprostředně na to došlo i k zástavě oběhu (srdce), protože srdce nemůže fungovat, když člověk nemůže dýchat. Nicméně k zástavě oběhu L. [jméno FO] došlo až přibližně po 10 minutách od podání Apaurinu, což medicínsky vylučuje vliv Apaurinu na zástavu dechu a oběhu L. [jméno FO]. Tyto skutečnosti soud zjistil ze znaleckého posudku MUDr. A. [jméno FO] a jeho výslechu i z revizního posudku MUDr. O. [jméno FO] a jejího výslechu (srov. např. str. 61 revizního posudku: „zde časově není ani možné, aby intravenózní podání apaurinu, který účinkuje okamžitě do 1-2 minut způsobilo srdeční zástavu po 10 minutách“).

101. Za druhé, revizní znalkyně MUDr. O. [jméno FO] svůj závěr o absenci vlivu Apaurinu na zástavu podložila dále i přesvědčivým argumentem (str. 61 revizního posudku), že pokud by Apaurin způsobil zástavu dechu utlumením dechového centra a na základě toho pak srdeční zástavu, tak by resuscitace byla úspěšná během několika minut díky podání kyslíku (což nebyla), a že L. [jméno FO] zásadní nedostatečnost dechových orgánů neměla ve chvíli podání Apaurinu (tedy zejména měla volné dýchací cesty, dýchala si samostatně).

102. Za třetí, revizní znalkyně MUDr. O. [jméno FO] dále přesvědčivě vyložila, že k zástavě oběhu při plicní embolii dochází právě při plicní embolii masivní (tedy bez ohledu na Apaurin) a [jméno FO] masivní plicní embolii právě měla; tudíž nastala-li zástava oběhu [jméno FO] při doložené masivní plicní embolii, pak to zapadá do běžného děje (průběhu) masivní plicní embolie, aniž by tak bylo přiléhavé poukazovat na jinou příčinu zástavy oběhu (jak tak činil znalec MUDr. O. [jméno FO] v podobě údajného vlivu Apaurinu). Revizní znalkyně – ostatně i ve shodě se znalcem MUDr. O. Kučou – přesvědčivě vysvětlila, že k zástavě došlo kvůli ucpání plic vmetenými krevními sraženiny a kvůli srdce poškozenému srdci, které vlivem plicní embolie selhávalo, pracovalo proti odporu v plicích (tromby), až selhalo. Své závěry přitom revizní znalkyně objektivizovala i o vyšetření srdce (z tzv. ECHA, tj. echoardiografického, tj. ultrazvukového vyšetření srdce) z doby po zástavě, ze kterého plyne výrazné poškození srdce.

103. Žalobci namítli s poukazem na znalce MUDr. O. [jméno FO], že k L. [jméno FO] měla být správně vyslána sanitka s lékařem (RLP), nikoli jen se záchranářem (RZP). Nicméně soud vyšel ze znaleckého posudku MUDr. A. [jméno FO] a revizní znalkyně MUDr. O. [jméno FO] (včetně jejich výslechů) a dovodil, že vyslání RZP bylo lege artis. Totiž RLP vyjíždí jen k pacientům v naléhavosti prvního stupně (1. jde-li o osobu, u které došlo k selhání nebo bezprostředně hrozí selhání základních životních funkcí, nebo 2. o mimořádnou událost s hromadným postižením osob), což dle obsahu telefonátu na tísňové lince nebyl případ L. [jméno FO]. Sanitka byla k L. [jméno FO] byla vyslána správně ve 2. stupni naléhavosti, tj. jde-li o osobu, u které pravděpodobně hrozí selhání základních životních funkcí). Kupříkladu revizní znalkyně přesvědčivě vysvětlila při svém výslechu, že dle obsahu telefonátu na tísňové lince bezprostředně nehrozilo selhání základních životních funkcí a hrozilo „jen“ pravděpodobně. To již z důvodu, že L. [jméno FO] byla mladá a zdravá a její příznaky byly, že zrychleně dýchá, má kašel, pálí ji na prsou, sice málem omdlela, ale byla při vědomí a byla na odběrech na covid, přičemž např. při zánětu plic může člověka pálit na prsou. Revizní znalkyně přiléhavě poukázala i na to, že lékařů je málo a jsou určeni pro zásadní případy jako je bezvědomí, zahájení resuscitace, těžké popáleniny, autonehody. Obdobně vysvětlil i znalec MUDr. A. [Anonymizováno], že vyslání RZP k L. [jméno FO] bylo správné, a to mj. s ohledem na to, že L. vitální funkce neselhávaly a byly „jen“ ohroženy.

104. Rovněž soud nepřisvědčil námitce žalobců, že operátor na tísňové lince nezjišťoval v dostatečném rozsahu L. [jméno FO] užívané léky. Zde opět soud odkazuje na přesvědčivý revizní znalecký posudek MUDr. O. [jméno FO] (str. 56), vyargumentovaný mj. tím, že operátor ve skutečnosti položil tuto otázku ohledně léků a navíc se u L. [jméno FO] jednalo o mladou, zdravou pacientku, u které se nepředpokládá, že by užívala dlouhodobě nějaké léky a nebylo nutné již položenou otázku rozvádět, rozhovor by se tím prodloužil a nadto zjišťování lékové a osobní anamnézy není úkolem operátora.

105. Soud neshledal za důvodnou ani námitku žalobců o tom, že operátor nezjišťoval v dostatečném rozsahu údaje o zdravotním stavu pacientky. Totiž z přesvědčivého revizního znaleckého posudku MUDr. O. [jméno FO] soud zjistil, že úkolem operátora je zjisti, odkud je voláno, co je volajícímu a dle toho stanovit vhodný typ osádky, jelikož se jedná o příjem a vyhodnocení tísňové výzvy, přičemž úkolem operátora není zjišťovat předchorobí, osobní a lékovou anamnézu, tím by se hovor jen prodloužil (viz str. 57 revizního znaleckého posudku).

106. Pochybením nebylo ani to, že operátor tísňové linky pojal „pracovní“ diagnózu hyperventilace (z psychických příčin) a dušnost a že do pokynu pro výjezdovou skupinu zadal jako hlavní pracovní diagnózu dušnost. Totiž operátor záchranné služby stanovuje vždy jen indikaci, osádka sanitky poté pracovní diagnózu a teprve nemocnice stanovuje definitivní diagnózu; operátorovi bylo sděleno, že L. [jméno FO] se špatně dýchá, v telefonu slyšel kašel a zrychlené dýchání, tudíž stanovil správně indikační kritérium 2. s pracovní indikací dušnost (důkaz: revizní znalecký posudek MUDr. O. [jméno FO], str. 57). Pochybením operátora na tísňové lince nebylo, že neusoudil na podezření z plicní embolie či na kritickou poruchu dýchání; je totiž nemožné z pouhého telefonátu stanovit diagnózu, která má nespecifické příznaky a její potvrzení lze učinit jen v nemocnici (důkaz: revizní znalecký posudek MUDr. O. [jméno FO], str. 57).

107. Nebylo ani pochybením žalovaného, pokud operátor na tísňové lince podněcoval L. [jméno FO] ke zpomalení dýchání a zadržení dechu a napočítání do desíti; to již z důvodu, že operátor mohl pracovat s indikací (pracovní diagnózou) hyperventilace z psychických příčin (strach, stres, např. z hrozby onemocněním covid) a tyto pokusy operátora byla nástrojem ke zklidnění L. [jméno FO] (důkaz: revizní znalecký posudek MUDr. O. [jméno FO] a její výslech).

108. Nešlo ani o pochybení žalovaného, že by na místě zásahu (v domě L. [jméno FO]) neměli s sebou dostatečné vybavení. Indikace od operátora byla dušnost a měli informaci o hyperventilaci s eventuálně covid pozitivní pacientkou. Proto si s sebou adekvátně vzali tzv. červený batoh, měli s sebou vše potřebné, přičemž nadto sanitka stále před jejím domem, takže si okamžitě mohli doběhnout pro další příp. pomůcky. Navíc z dalšího vývoje vyplynulo, že žádné další pomůcky záchranáři v domě L. [jméno FO] nepotřebovali. Žádné další přístroje či pomůcky by neměly vliv na další průběh, stanovit diagnózu plicní embolie by jim nepomohly. Navíc za covidové krize byl i problém s kontaminací nástrojů, pročež bylo na většině záchranných služeb i doporučení brát si s sebou jen nejpotřebnější přístroje a pomůcky, jelikož by se v případě jejich užití u covid pozitivního pacienta musely dekontaminovat. Tyto skutečnosti soud zjistil z revizního znaleckého posudku MUDr. O. [jméno FO] (str. 58).

109. Záchranáři v domě L. [jméno FO] využili dostupných přístrojů; měřili saturaci i puls, provedli vizuální vyšetření, přičemž tlak sice změřili až v sanitě, ale z výpovědi T. [jméno FO] soud zjistil, že kvůli psychomotorickému neklidu tlak u ní doma změřit nešlo (důkaz: revizní znalecký posudek MUDr. O. [jméno FO], str. 58 a její výslech).

110. Nelze ani dovodit, že by záchranáři nesprávně reagovali na průběh měření saturace L. [jméno FO] a výsledky jejího měření. Saturace je jen číslo, jde o přístroj, který může chybovat a např. u prochladnutých konečků prstů – které přitom měla i L. [jméno FO] – nesnímá dobře. Je nutné porovnávat naměřené hodnoty i s vizuálním vyšetřením a klinickým stavem, zda je pacient růžový, tj. nemá promodralé rty, což L. [jméno FO] promodralé rty neměla. Záchranář T. [jméno FO] v domě nasadil L. [jméno FO] na prst pulsní oxymetr, který ukázal trojciferné číslo (tedy jedině 100 procent a více), ale pak přestal řádně měřit a vypnul se, takže už to doma nezkoušeli; potom hodnotu saturace měřili L. [jméno FO] v sanitce, kde rovněž hodnoty saturace kolísaly od nízkých po vysoké a EKG hlásil, že je tam špatné prokrvení prstů a měření saturace dokola vypadávalo. Tyto kolísající hodnoty saturace a potíže s jejím měřením však měly objektivní podklad ve sféře mimo vliv žalovaného, jelikož L. [jméno FO] měla chladné prsty, a proto čidlo snímalo špatně. Tudíž z objektivních důvodů žalovaný neměl spolehlivá čísla saturace a žalovaný s tím nic dělat nemohl a nepochybil (to i s přihlédnutím k tomu, že L. [jméno FO] neměla cyanotické rty, které by svědčily o tom, že má málo kyslíku). Tyto skutečnosti soud zjistil z revizního znaleckého posudku MUDr. O. [jméno FO] (str. 58), jejího výslechu i výslechu znalce MUDr. A. [jméno FO].

111. Ani doporučení záchranářů, aby L. [jméno FO] dýchala do sáčku v jejím domě a pak v sanitce nebylo nesprávné. Jedná se totiž o standardní postup u hyperventilace, která se takto dá zvládnout i bez léků. Diagnóza plicní embolie byla stanovena až v nemocnici a neexistuje specifický příznak, ze kterého by bylo jasné, že jde o plicní embolii a nic jiného, přičemž nelze pracovat s diagnózou stanovenou až ex post. V tomto smyslu soud odkazuje již na revizní znalecký posudek MUDr. O. [jméno FO] (str. 59) i její výslech a na znalecký posudek MUDr. A. [jméno FO] a jeho výslech.

112. Soud neshledal pochybení ani v tom, že záchranáři nezabránili v chůzi L. [jméno FO] do sanitky. Záchranáři věděli, že se L. [jméno FO] špatně dýchá, oběhově neselhává, byla při vědomí a sanita byl vzdálena jen přibližně 10 metrů od domu. Navíc jim L. [jméno FO] sdělila, že chůzi zvládne. Pokud by záchranářům byla známa a potvrzena diagnóza plicní embolie, šlo by o pochybení z hlediska medicínského, ale tato diagnóza plicní embolie jim známa nebyla, pročež nepochybili. Tu je opět třeba nahlížet na situaci ex ante, nikoli ex post. V tomto smyslu soud odkazuje zejména na revizní znalecký posudek MUDr. O. [jméno FO] (str. 59) a její výslech, stejně jako na výslech znalce MUDr. A. [jméno FO] (mj. o tom, že L. [jméno FO] – nadto s pomocí - nešla delší trasu, přičemž přijeli k dušné dívce čekající na schodech, pročež postup záchranářů, že jí umožnili chůzi do sanitky a pomáhali jí při tom, v takovém kontextu nesprávný nebyl).

113. Nebylo pochybením záchranářů ani to, že L. [jméno FO] nepodali kyslík dříve než po vzniku její zástavy. Záchranáři legitimně (odůvodněně při pohledu ex ante) pracovali s diagnózou hyperventilace (z psychických příčin) [L. [jméno FO] zrychleně dýchala, popisovala brnění prstů, měla prsty zkroucené v křeči], přičemž podání kyslíku při hyperventilaci by bylo kontraproduktivní, vedlo ke zhoršení hyperventilace, protože by stále klesala hladiny oxidu uhličitého v těle. Totiž hyperventilace značí vysoký podíl kyslíku v krvi a nízkou hodnotu oxidu uhličitého; proto se indikuje dýchání do pytlíku, kde z vydechovaného vzduchu, v němž je je oxid uhličitý, si člověk oxid uhličitý nabírá zpět do těla, aby navýšil hodnotu oxidu uhličitého v krvi. Tyto skutečnosti soud zjistil zejména z výslechu revizní znalkyně. Nicméně i z výslechu znalce MUDr. A. [jméno FO] soud zjistil, že dřívější nepodání kyslíku bylo medicínsky správné (že dřívější podání kyslíku bylo nadbytečné v kontextu doby zásahu záchranářů, při tom, co věděli a mohli vědět, a při tom, kdy nejprve naměřili normální hodnotu saturace, tj. 100 %, přičemž kyslík se podává až při saturaci pod 90%; poznámka soudu: nadto L. [jméno FO] neměla cyanotické rty, které by tedy svědčily o nedostatku kyslíku).

114. Záchranáři žalovaného nepochybili ani tím, že před přijetím lékaře měli dýchací cesty zajištění „jen“ za pomoci ambuvaku. Druhá možnost zajištění dýchacích cest (než ambuvakem) bylo zajištění dýchacích cest pomocí endotracheální kanyly (zavedení trubičky do krku); to je však lékařský výkon, který při špatném zavedení (tj. do jícnu) je zodpovědný za všechny komplikace s tím spojené a v přednemocniční péči je takové zavedení zatíženo mnohem větší chybovostí. Třetí možnost je použití laryngeální masky či combitubusu. Nicméně u druhé i třetí možnosti hrozí výrazné riziko, že pokud pacient začne zvracet, tak to vše zajede i do plic. Pro záchranáře neplatí doporučení uvedenou 2. a 3. možnost využívat. V medicínské praxi neplatí, že by nevyužití 2. či 3. možnosti bylo nesprávné a nadto 2. možnost a ambuvak jsou vnímány rovnocenné. Tyto skutečnosti soud zjistil z revizního znaleckého posudku MUDr. O. [jméno FO] (str. 59) a jejího výslechu. Navíc z výslechu záchranáře T. [jméno FO] soud zjistil, že záchranáři neměli v kompetenci užít endotracheální kanylu (neměli na to ani kurs) a laryngeální masku neužil zejména právě z důvodu, že by hrozilo již znalkyní nastíněné zvracení a záchranáři měli ochranné brýle (před covidem) zamlžené, takže hrozilo riziko nesprávného zavedení.

115. Nedošlo ani k neopodstatněné prodlevě mezi příjezdem MUDr. M. [jméno FO] na místo resuscitace a převzetím resuscitace tímto lékařem. Lékař MUDr. M. [jméno FO] se totiž musel obléci do ochranného obleku, tudíž jestli by se oblékal před odjezdem na základně, nebo až po vystoupení z auta před sanitkou, je jedno, neboť časová prodleva by byla stejná. Do obleku se musel někdy obléci a za jízdy autem to možné není. Tyto skutečnosti soud zjistil z revizního znaleckého posudku MUDr. O. [jméno FO] (str. 60) i jejího výslechu.

116. Soud nemohl přehlédnout při hodnocení přesvědčivosti znaleckého posudku znalce MUDr. O. [jméno FO] a jeho výpovědi nejen shora uvedené a některé jeho faktické omyly.

117. V písemném znaleckém posudku tento znalec opakovaně psal o kolapsu L. [jméno FO] před zavoláním na tísňovou linku, ačkoli tato kolaps neutrpěla (nikoli omdlela, ale málem omdlela – k tomu srov. i výpověď znalce MUDr. A. [jméno FO]). V písemném posudku (str. 20) tento znalec psal, že záchranář nepředal MUDr. M. [jméno FO] ani informaci o pocitu dechové tísně, ačkoli tuto informaci předal (viz zvukový záznam tohoto rozhovoru i jeho přepis v posudku MUDr. O. [jméno FO], kdy záchranář lékaři uvedl, že L. [jméno FO] říká, že má pocit dušnosti).

118. Nadto soud nemohl přehlédnout ani jistý rozpor mezi výslechem znalce MUDr. O. [jméno FO] dne 11. 10. 2024 a jeho přípisem ze dne 2. 2. 2025 (nešlo o doplnění znaleckého posudku, ale běžný listinný důkaz). Totiž při výpovědi u soudu uvedl v podstatě, že jsou zde rovnocenné varianty pravděpodobnosti, že k zástavě pacientky vedl Apaurin či další embolizace (a že ani jedna není převažující, tj. nad 50 %). Vypověděl ve smyslu, že přesnější závěr nemůžete uvést s ohledem na nedostatek podkladů, aby bylo vidět, jak pacientka zareagovala. K dotazu soudu znalec vypověděl ve smyslu, že chybí kontinuální záznam EKG, ze kterého by bylo vidět, zda: 1) srdeční akce (křivka na EKG) probíhala (asi 150) a najednou (okamžitě či) ve velmi krátké době, v řádu několika sekund se krevní oběh zastavil (tedy z důvodu náhle vzniklé další embolizace), nebo 2) nejprve docházelo k útlumu pacientky, což by se projevovalo na pozvolnějším poklesem křivky EKG (srdeční akce), tj. v řádu čtyř, pěti, šesti minut, kdy by bylo vidět na EKG, že srdeční akce zpomaluje. Vypověděl ve smyslu, že varianta 1) by svědčila pro příčinu zástavy v podobě další embolizace a varianta 2) by svědčila pro Apaurin jako příčinu zástavy. Soud po výslechu znalce MUDr. O. [jméno FO] provedl výslech svědků, a to včetně záchranářů zasahujících na místě. Soud se dotazoval záchranářů i na skutečnosti, které tento znalec označil jako relevantní pro objasnění otázky, zda příčinou zástavy byl Apaurin či další embolizace. Tudíž se soud svědků dotazoval na vývoj křivky EKG – zda její změna byla pozvolná či náhlá, šoková; soud zjistil, že změna křivky nebyla pozvolná, nýbrž náhlá, šoková (viz výpověď svědka T. [jméno FO]). Pokud by měl být znalec MUDr. O. [jméno FO] konzistentní se svojí výpovědí, pak by musel soudu odpovědět, že svědecky zjištěná skutečnost náhlého, šokového poklesu křivky na EKG svědčila pro další embolizaci jako příčinu zástavy (nikoli vliv Apaurinu). Nicméně znalec soudu dne 2. 2. 2025 napsal opačné – že k zástavě došlo kvůli Apaurinu (jako následek poruchy vědomí a útlumu dýchání v souvislosti s podáním léku Apaurinu, pročež tento útlum progredoval do zástavy oběhu). Tím si znalec významně protiřečil svojí předchozí výpovědi, pro což soud shledal oporu i ve výslechu revizní znalkyně, které se na uvedený přípis MUDr. O. [jméno FO] dotazoval. Navíc revizní znalkyně přesvědčivě vysvětlila, že je nesprávný mj. závěr znalce MUDr. O. [jméno FO] z přípisu z 2. 2. 2025, že je prakticky vyloučené, že se L. [jméno FO] zklidnila, klesla jí srdeční i dechová frekvence v důsledku prostého odstranění strestu; revizní znalkyně přesvědčivě vysvětlila, že efektem léku Apaurin právě je zklidnění pacienta, a proto i ke zklidnění (zpomalení) jeho dechu a tepu (kvůli opadnutí stresu).

VI. K navrženým neprovedeným důkazním prostředkům

119. Žalobci namítli, že o postupu žalovaného nikoli na náležité úrovni svědčí i zápis z jednání vedení žalovaného se záchranáři ze dne 27. 8. 2020 a že je procesně nepoctivé a absurdní, aby žalovaný interně uznal chybu a u soudu ji popíral. Žalobci k tomu předložili důkaz v podobě Zápisu ze dne 27 8. 2020 z projednání výjezdu č. 06042020_2024_01 (tedy výjezdu záchranářů k L. [jméno FO]). V tomto Zápise ze dne 27. 8. 2020 je uvedeno, že přítomni byli MUDr. [jméno FO] (náměstek pro ZP), MUDr. [jméno FO] (náměstkyně pro KPV), [jméno FO] (hlavní sestra), MUDr. [jméno FO] (vedoucí lékař ÚO [adresa] [jméno FO] (vrchní sestra ÚO [adresa]) a záchranáři T. [jméno FO] a L. [jméno FO] a jsou tam uvedeny následující závěry: „1. Nedostatečné vybavení na místě zásahu u pacienta (čímž porušili nařízení interní nařízení), 2. Nedostatečné vyšetření pacienta (kdy vyšetření proběhlo jen pulzním oxymetrem, čímž porušili standardní pracovní postup ZZS), 3. Přizpůsobení a chybná interpretace fyziologických hodnot, 4. Podcenění jednoznačných [jméno FO] kritérií (čímž porušili standardní pracovní postup ZZS JmK, p.o. 1/SPP ZZS Vyšetření pacienta), 5. Nesprávné vyhodnocení varovných znamének, 6. Neadekvátní ventilace při nutnosti ventilace pacienta (což dokazuje záznam Sp02), 7. Absence diferenciální diagnózy (čímž porušili standardní pracovní postup ZZS JmK, p.o. 1/SPP ZZS Vyšetření pacienta), 8. Pozdní a chybně vedená telefonická konzultace s lékařem (čímž porušili standardní pracovní postup ZZS JmK, p.o. 1/SPP ZZS Vyšetření pacienta), 9. Chybné vedení zdravotnické dokumentace (čímž porušili vyhlášku č. 98/2012 Sb. o zdravotnické dokumentaci), 10. Nepřenesení dat z monitoru LP 12 do MZD pacienta (čímž porušili interní nařízení účinné od 1. 12. 2019). Posádce rovněž bylo sděleno, že bezdůvodně nevyužili všech dostupných diagnostických metod a tím zapříčinili chybnou diagnózu, jednalo se tedy o postup non lege artis. Navrhnutá řešení: [jméno FO], Dis, požádal o rozvázání pracovního poměru dohodou k 31. 8. 2020, což bylo akceptováno. [jméno FO], [tituly za jménem], přesunutí na jinou výjezdovou základnu v rámci ÚO [adresa].“. Žalobci zároveň navrhli výslech těchto osob, které se zúčastnily projednání výjezdu dne 27. 8. 2020 (tj. MUDr. [jméno FO], MUDr. [jméno FO], [jméno FO], MUDr. [jméno FO] a [jméno FO]).

120. Soud uvedenou námitku žalobců shledal za nedůvodnou.

121. K závěru, zda je jednání zdravotnického zařízení (non) lege artis, je třeba ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. odborného posouzení, tedy znalců z oboru zdravotnictví. Interní závěry vedení žalovaného nejsou závěry znaleckými, a již z tohoto důvodu jsou pro rozhodnutí sporu právně irelevantní.

122. Pokud si to které zdravotnické zařízení jako zaměstnavatel – navíc interně a před zahájením soudního řízení – samo zhodnotí ten který aspekt zásahu jeho zaměstnanců jako chybný, nezbavuje se tím možnosti své obrany v pozdějším soudním řízení, a to ani v tom smyslu, že ve skutečnosti jeho záchranáři nejednali protiprávně (non lege artis).

123. Nadto zápis o výjezdu z 27. 8. 2020 (důkaz tímto zápisem) zmiňuje řadu pochybení s odkazem na (údajné) porušení toho kterého interního nařízení. Nelze klást rovnítko mezi porušením vnitřního předpisu poskytovatele zdravotních služeb a jednáním protiprávní (non lege artis). Vnitřní předpis je závazný jen pro zaměstnavatele a jeho zaměstnance (viz např. § 305 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce), pročež nemá právní účinky navenek, tedy pro třetí osoby. Již proto z případného osamoceného porušení vnitřních předpisů žalovaného nemohou žalobci ve svůj prospěch nic dovozovat (tedy aniž by tím současně byl porušen postup non lege artis). Nadto není zcela vyloučeno, aby si poskytovatel zdravotních služeb (včetně zdravotnické záchranné služby) – jako každý zaměstnavatel - přijal i přísnější vnitřní předpisy než stanoví právní předpisy ve věci poskytování zdravotnické péče. Koneckonců ani nebylo objektivizováno, zda závěry uvedené v zápise z projednání výjezdu byly vůbec správné, když kupříkladu z výpovědi svědka [právnická osoba] vyplynulo, že se některým z nich argumentačně bránil a rozporovala je i revizní znalkyně.

124. Je nepřípustné, aby soud čerpal odborné závěry z výpovědi svědků a zaměňoval svědecké výpovědi za znalecký důkaz (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001 sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2017 sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2021 č. j. [spisová značka], bod 39.).

125. Již z těchto důvodů soud pro nadbytečnost nevyhověl návrhu žalobců na výslech shora uvedených účastníků schůzky ze dne 27. 8. 2020 se záchranáři z řad vedení žalovaného i výslech ředitelky žalovaného MUDr. [jméno FO], která podle žalobců osobě jednala s žalobci a k postupu záchranářů se jim vyjadřovala.

126. Nadto k obsahu Zápisu z 27. 8. 2020 se při své výpovědi vyjádřila i při svém výslechu revizní znalkyně v tom smyslu, že „kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“ a zásadně zpochybnila závěry vedení žalovaného z 27. 8. 2020 jako nesprávné. Už ve svém posudku neshledala pochybení, že by záchranáři neměli na místě dostatečné vybavení. Při výslechu rozporovala závěr, že by záchranáři provedli vyšetření L. [jméno FO] jen pulzním oxymetrem; totiž záchranáři se snažili L. [jméno FO] změřit tlak, ale nebylo to možné (kvůli psychomotorickému neklidu L. [jméno FO]), a potom v sanitce ji napojili na monitor, včetně měření tlaku a natočení EKG. Přesvědčivě zpochybnila i výtku o absenci diferenciální diagnózy s poukazem mj. na to, že tato není namístě u záchranářů. Potvrdila jako správné interní závěry žalovaného z 27. 8. 2020 jen v oblasti nedostačující konzultace záchranářů po telefonu s MUDr. M. [jméno FO] a nepřeposlání záznamu EKG ze sanitky do informačního systému žalovaného a že údaje v Záznamu o výjezdu RZP mohly být konkrétnější (typu, že po příjezdu na místo byla saturace a tlak takový či neměřitelný). Nicméně „jedním dechem“ revizní znalkyně vysvětlila, že tato ojedinělá dílčí pochybení žalovaného neměla žádný vliv na úmrtí L. [jméno FO]. Navíc revizní znalkyně zároveň – k dotazu soudce – při výslechu (důsledně vzato) relativizovala svůj závěr o nesprávnosti vedení zdravotnické dokumentace kvůli zapomnění záchranáře odeslat záznam EKG ze sanitky do interního systému žalovaného v tom smyslu, že jde o interní opatření zaměstnavatele (posílání záznamu) a že ona sama takové záznamy neposílala ze sanitky (tehdy to ještě technicky nešlo) a že záleží na praxi té které zdravotnické záchranné služby, která se mění s příchodem nových technologií.

127. Soud pro nadbytečnost nevyhověl ani návrhu žalobců na výslech svědků MUDr. [jméno FO] a MUDr. [jméno FO], k nimž ostatně žalobci ani nesnesli skutečnosti, které by měly být zjištěny (viz podání žalobců u 19. 8. 2024 na č. l. 249) a spíše je navrhli jen ze „setrvačnosti“ v tom smyslu, že byli vyslechnuti policejním orgánem a ve FN [adresa] měli ve zdravotní péči L. [jméno FO]. Ostatně soud provedl důkaz úředními záznamy o podání jejich vysvětlení před policejním orgánem a žalovaní žádné konkrétní námitky proti pravdivosti jejich vysvětlení nevznesli (srov. protokol o jednání z 11. 10. 2024, str. 3 dole). Tu soud odkazuje i na shora uvedené, že nelze čerpat odborné závěry z výpovědi svědků - k získání odborných závěrů v soudním řízení slouží znalecké posudky (§ 127 o. s. ř.). Především znalec MUDr. A. [Anonymizováno] se ve svém posudku dostatečně věnoval i postupu FN [adresa]. Nadto hodnocení postupu těchto lékařů při poskytování zdravotní péče L. [jméno FO] ani nemohlo být předmětem řízení, jelikož byl žalován jiný subjekt práva v podobě [právnická osoba]. za poskytování jiné zdravotnické péče než poskytovala FN [adresa]. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení MUDr. J. [jméno FO] na policii dne 13. 1. 2022 soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti; ten jakožto vedoucí lékař resuscitace a intenzivní medicíny II FN [adresa] především na policii uvedl, že ve FN [adresa] převzal L. [jméno FO] v ranních hodinách dne 7. 4. 2020 po zástavě oběhu a s diagnostikovanou masivní plicní embolií, byla v kritickém stavu již s pokročilým selháváním orgánů a léčba plicní embolie probíhala konzervativně jen heparinem, jelikož léčba trombolýzou (rozpouštění krevních sraženin způsobující ale krvácení) byla vyloučena s ohledem na těžkou poruchu krevní srážlivosti a krvácení do mezihrudí. Ani z úředního záznamu o podaném vysvětlení MUDr. K. [jméno FO] (z oddělní urgentního příjmu Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicícny FN [adresa]) soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti; ta dne 24. 1. 2022 na policii především uvedla, že L. [jméno FO] přijali v kritickém stavu, vyšetřením ECHO srdce byla potvrzena dilatace pravostranných srdečních oddílů a podezření na plicní embolii a podali heparin (jelikož L. [jméno FO] měla kontraindikovanou trombolýzu), po provedení CT plic a AGCT plic byla potvrzena oboustranná plicní embolie a v šokovém stavu s multiorgánovým selháním byla L. [jméno FO] předána na ORIM II.

128. Soud pro nadbytečnost ze stejných nevyhověl ani důkaznímu návrhu žalobců na výslech svědků doc. MUDr. [adresa], [tituly za jménem], MUDr. [adresa] a MUDr. [adresa], [tituly za jménem] z Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie [adresa] z [Anonymizováno] [právnická osoba]. [Anonymizováno] (CKTCH). Tyto svědky žalobci navrhli kvůli tomu, že „jejich výpovědi by mohly potvrdit stav pacientky před pokusem o operaci. Je totiž pravdou, že uvedení lékaři s operováním pacientky započali, pročež ji pravděpodobně museli vnímat jako nadějnou. V jakém byla pacientka v daném okamžiku stavu však mohou tyto osoby svou výpovědí přiblížit nad rámec obsahu zdravotnické dokumentace.“ (viz podání žalobců z 19. 8. 2024 na č. l. 252). Jednak předmět a důvod výslechu těchto navržených svědků vymezený žalobci neskýtal právně významné skutečnosti pro rozhodnutí nynějšího sporu. Tito lékaři poskytovali zdravotní péči L. [jméno FO] nikoli jménem žalovaného, ale až jménem jiného subjektu práva, který není žalován a až po ukončení poskytování zdravotní péče L. [jméno FO] ze strany žalovaného. Jejich svědectví tak nemohlo přinést žádné skutečnosti významné pro posouzení, jaké bylo jednání žalovaného a zda bylo v souladu s právem. Dále nelze nahrazovat odborné znalecké posuzování svědeckými výpověďmi. Nadto postup CKTCH již byl znalecky posouzen MUDr. A. Kučou (neprodleně dne 7. 4. 2020 v 16h00 byla jimi provedena trombembolektomie z obou hlavních plicních kmenů a pokračovali v léčně započaté KARIM, se závěrem, že mu nelze nic vytknout).

129. Soud pro nadbytečnost neprovedl výslech žalobců a), b) a d), když potřebný skutkový děj ohledně událostí z místa bydliště soud zjistil z výslechu svědků T. [jméno FO], L. [jméno FO] a žalobce c) a nakonec žalobci na těchto výsleších ani netrvali (srov. protokol o jednání z 26. 9. 2025, str. 2). Koneckonců z výslechu žalobce c) soud zjistil, že v permanentním kontaktu s L. [jméno FO] byl ze všech žalobců jen on, když rodiče do jisté doby spali a nejprve to či ono slyšeli přes chodbu a schodiště, když bydlí v patře nahoře a nebyli tak s L. [jméno FO] stále [žalobce d) dokonce vůbec nebyl na místě zásahu žalovaného].

130. Návrh žalobců na ustanovení dalšího – již čtvrtého – znalce soud zamítl pro nadbytečnost, jelikož relevantní skutkový děj, včetně odborného posouzení (§ 127 o. s. ř.), byl zjištěn dostatečně.

131. Nadto soud dodává, že soud provedl důkaz znaleckým posudkem MUDr. A. [jméno FO] vyhotoveného v trestním řízení jako nikoli listinný důkaz dle § 129 o. s. ř., nýbrž jako znalecký posudek ve smyslu § 127 o. s. ř. Obdobně provedl výslech znalce MUDr. A. [jméno FO] (k tomuto jeho posudku) nikoli jako výslech svědka (dle § 126 o. s. ř.), nýbrž jako výslech znalce (dle § 127 o. s. ř.). To vše v souladu s judikaturou přijatou k o. s. ř. ve znění od vložení § 127a o. s. ř. do občanského soudního řádu (tj. od 1. 9. 2011). Totiž „posudek vypracovaný pro účely jiného řízení se prováděl jako listinný důkaz před tím, než nabylo účinnosti ustanovení § 127a o. s. ř.“ [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2025 sp. zn. [spisová značka] (bod 13.), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2013 sp. zn. [spisová značka] (publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, č. 23/2013 jako C 12893)]. Podle § 127a o. s. ř. “Jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem.“. Obdobně jako u znaleckého posudku předloženého účastníkem s doložkou dle § 127a o. s. ř. - resp. tím spíše - je třeba postupovat při provádění důkazu znaleckým posudkem vypracovaným pro účely jiného (třeba i trestního) řízení na základě ustanovení znalce či přibrání znalce stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem právě v tom kterém probíhajícím řízení. Znalec vypracovává znalecký posudek na základě ustanovení soudem či přibrání znalce orgánem veřejné moci po poučení mj. o trestném činu nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 trestního zákoníku. To byl i případ znalce MUDr. A. [jméno FO], který byl přibrán opatřením policejního orgánu ze dne 30. 3. 2022 dle § 105 odst. 1 trestního řádu a byl poučen mj. o trestném činu nepravdivého znaleckého posudku (viz č. l. 85 a 86 trestního spisu). Nadto znalecký posudek MUDr. A. [jméno FO] ze dne 4. 5. 2022 obsahuje i doložku mj. ve smyslu § 127a o. s. ř. (viz č. l. 107 trestního spisu).

VII. Náhrada nákladů řízení vzniklých žalovanému

132. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když zcela úspěšný žalovaný i vedlejší účastník mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

133. Žalovanému vznikly náklady právního zastoupení za zastoupení advokátem.

134. Za úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 soud určil odměnu z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“), a to ve znění do 31. 12. 2024 – sazba odměny ve výši 50 000 Kč. Z judikatury srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. [spisová značka] (bod 10. odůvodnění), které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/2022. Tato judikatura obecných soudů byla aprobována z ústavněprávních hledisek Ústavním soudem, a to např. v usnesení ze dne 31. 10. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2214/23, v nálezu ze dne 5. 12. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2137/23 či usnesení ze dne 20. 12. 2023 sp. zn. IV. ÚS 3274/23. Nelze tak určit sazbu odměny z tarifní hodnoty vypočítané dle výše žalobní částky, tj. dle § 8 odst. 1 a. t., čehož se nepřiléhavě domáhal žalovaný.

135. Za úkony právní služby učiněné od 1. 1. 2025 soud určil odměnu z tarifní hodnoty dle § 9a odst. 1 písm. a) a. t. ve znění do od 1. 1. 2025 – sazba odměny ve výši žalobní částky, respektive z částky 500 000 Kč (viz též čl. II. o přechodném ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb.).

136. Je však zároveň třeba aplikovat § 12 odst. 3 a. t., dle kterého „Při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí.“. V souzené věci jde o subjektivní kumulaci nároků, tedy více žalobců uplatnilo více svých samostatných nároků. Byla proto naplněna hypotéza právní normy zakotvené v § 12 odst. 3 a. t. – „při spojení dvou a více věcí“. Odpovídá to i kontextu nyní souzené věci. Všichni žalobci podali jednu jedinou žalobu a v ní ten který svůj samostatný žalobní nárok v zásadě nerozlišovali. Žaloba se lišila mezi nároky žalobců jen v tom, že žalobci uvedli, že žalobce a) a b) jsou rodiče zemřelé, žalobce c) bratr zemřelé a žalobce d) partnerem zemřelé a jen u žalobce d) byla drobněji rozvinuta tvrzená nemajetková újma mu vzniklá; tato jejich odlišná blízkost vztahu k zemřelé vyústila v odlišné žalobní částky. Z logiky věci se pak i žalovaný vyjadřoval ve své procesní obraně souhrnně a jednotně ve vztahu k nárokům všech žalobců (tedy aniž by ve své procesní obraně odlišoval ten který nárok toho kterého žalobce). Není tak ani přiměřené a spravedlivé, aby soud tyto fakta nereflektoval a vycházel důsledně vzato z fikce, že se snad žalovaný vyjadřoval jinak (a samostatně) ve vztahu k tomu kterému nároku toho kterého žalobce a že by tak snad vždy šlo u jednoho vyjádření o 4 podání, za která by měly náležet 4 odměny a 4 paušální náhrady hotových výdajů a náhrada DPH. Též v materiálním (obsahovém) smyslu tak šlo vždy o jedno jediné podání, o jeden jediný úkon právní služby.

137. Tudíž v souladu s § 12 odst. 3 a. t. soud vycházel ze součtu tarifních hodnot – tedy 1) u úkonů provedených do 31. 12. 2024 z částky 200 000 Kč [4 x 50 000 Kč dle 9 odst. 4 písm. a) a. t.] a u úkonů provedených od 1. 1. 2025 z částky 2 000 000 Kč [4 x 500 000 Kč dle 9a odst. 1 písm. a) a. t.]. Tomu odpovídá sazba odměny dle § 7 bod 5. a. t. za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. učiněný do 31. 12. 2024 ve výši 9 100 Kč a sazba odměny dle § 7 bod 6. a. t. za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. učiněný od 1. 1. 2025 ve výši 16 300 Kč.

138. Jde tak o následující odměnu advokáta žalovaných: 1) příprava a převzetí zastoupení – 9 100 Kč, 2) vyjádření k žalobě z 1. 6. 2023 – 9 100 Kč, 3) a 4) účast u soudního jednání dne 19. 7. 2024 od 9h00 do 12h44, tj. 2 úkony právní služby – 18 200 Kč, 5) vyjádření ve věci samé z 29. 8. 2024 (č. l. 269) – 9 100 Kč, 6) a 7) účast u soudního jednání dne 11. 10. 2024 od 9h15 do 12h06 – 18 200 Kč, 8) a 9) účast při soudním jednání dne 15. 11. 2024 od 8h30 do 12h29 – 18 200 Kč, 10) vyjádření ze dne 24. 1. 2025 ve věci samé k podání žalobců ze dne 7. 1. 2025 – 16 300 Kč, 11) vyjádření ze dne 13. 3. 2025 ve věci samé – 16 300 Kč, 12) vyjádření ze dne 10. 9. 2025 ve věci samé (ke znaleckému posudku) – 16 300 Kč, 13) a 14) účast při soudním jednání dne 26. 9. 2025 od 11h00 do 13h48 – 32 600 Kč, 15) účast při soudním jednání dne 4. 11. 2025 od 13h30 do 15h29 – 16 300 Kč. Celkem se tak jedná o odměnu advokáta žalovaného ve výši 179 700 Kč.

139. K nákladům právního zastoupení patří i paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. – za úkony do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč za úkon a za úkony učiněné od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč. Celkem se jedná o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 5 400 Kč (9 x 300 + 6 x 450).

140. K náhradě nákladů řízení náleží podle § 137 odst. 3 o. s. ř. i náhrada DPH ve výši 21 % z částky 185 100 Kč (179 700 + 5 400), tj. ve výši 38 871 Kč.

141. Konečně k náhradě nákladů řízení náleží i záloha na znalečné zaplacená žalovaným ve výši 6 000 Kč.

142. Celkem tak žalovanému vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 229 971 Kč.

143. Za vyjádření žalovaného ze dne 12. 11. 2024 k výslechu znalce MUDr. O. [jméno FO] a jeho znaleckému posudku soud žalovanému nic nepřiznal pro neúčelnost ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Jednak se žalovaný mohl k písemnému posudku tohoto znalce vyjádřit již ve vyjádření k žalobě či ve vyjádření ze dne 29. 8. 2024, za které soud žalovanému přiznal náhradu právního zastoupení. Jednak se k výslechu tohoto znalce žalovaný mohl vyjádřit po jeho provedení při soudním jednání dne 11. 10. 2024, ale žalovaný zvolil formu následného písemného vyjádření (viz str. 3 protokolu o jednání z 11. 10. 2024); pokud zvolil žalovaný formu následného písemného vyjádření, nelze to klást k tíži žalobcům v tom smyslu, že by za takové vyjádření měli platit žalovaného náklady.

144. Stejně tak soud žalobci nic nepřiznal za jím vyúčtovanou první poradu s klientem, kterou žalovaný ve vyúčtovaní zařadil hned za přípravu a převzetí zastoupení. Totiž první porada je pojmovou součástí již přípravy a převzetí zastoupení jako úkonu právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (bez porady by ani převzetí zastoupení pojmově nebylo možné).

145. Žalobci vystupovali v řízení jako samostatní společníci (§ 91 odst. 1 o. s. ř.). Každý ze žalobců uplatňoval vůči žalovanému svůj samostatný nárok na náhradu nemajetkové újmy, byť tyto nároky vycházely z jednoho skutkového (škodního) děje. Mezi každým ze žalobců a žalovaným tak vznikl samostatný procesní vztah, v jehož rámci je nezbytné rozhodnout o nákladech řízení. Tudíž žalovanému náleží náhrada nákladů řízení vůči každému ze žalobců samostatně, aniž by soud mohl rozhodnout, že žalobci a) až d) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalovanému celou částku nákladů řízení. Výrok o solidární (společné a nerozdílné) povinnosti k náhradě nákladů řízení přichází v úvahu jen u tzv. nerozlučných společníků; nejde-li o tento druh společenství (o což zde nejde), je třeba o povinnosti každého z účastníků, kteří vystupují na téže straně a kterým je náhrada ukládána, rozhodnout samostatně. V tomto smyslu z judikatury srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017 sp. zn. [spisová značka] (a tam shrnutou judikaturu) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014 sp. zn. [spisová značka].

146. Z těchto důvodů soud rozdělil celkovou výši nákladů řízení na tu výši nákladů řízení, kterou je povinen zaplatit ten který ze žalobců žalovanému, a to dle poměru tím kterým žalobcem zažalované částky k celkovému předmětu řízení (k celkem všemi žalobci zažalované částce). Celkový předmět řízení činil částku 9 500 000 Kč, a proto žalobní požadavek žalobce a) zahrnoval 32 % z předmětu řízení, žalobní požadavek žalobkyně b) zahrnoval 32 %, žalobní požadavek žalobce c) zahrnoval 21 % a žalobní požadavek žalobce d) zahrnoval 15 %. Proto je žalobce a) povinen zaplatit žalovanému 32 % nákladů řízení vzniklých žalovanému, žalobkyně b) též 32 %, žalobce d) 21 % a žalobce d) 15 %.

147. Z těchto důvodů je žalobce a) povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 73 591 Kč, žalobkyně b) částku 73 591 Kč, žalobce c) částku 48 294 Kč a žalobce d) částku 34 495 Kč, a to k rukám zástupce žalovaného (viz § 149 odst. 1 o. s. ř.) - viz výrok II. až V. tohoto rozsudku. Třídenní lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

VIII. Náhrada nákladů řízení vzniklých vedlejšímu účastníkovi

148. Vedlejší účastník má rovněž právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (viz hledisko účelnosti explicite v § 142 odst. 1 o. s. ř.), jelikož má stejná práva jako účastník řízení (§ 93 odst. 3 o. s. ř.) a vystupoval na podporu zcela úspěšného žalovaného.

149. Nicméně na rozdíl od žalovaného soud dospěl k závěru, že náklady právního zastoupení vedlejšího účastníka nebyly účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto vedlejší účastník má právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které by vynaložil jako právně nezastoupený účastník řízení, a to ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. Totiž vedlejší účastníka je pojišťovnou ve smyslu zákona č. 272/2009 Sb. o pojišťovnictví, předmětem jehož činnosti je v rámci činností souvisejících s pojišťovací činností mimo jiné i likvidace nároků z titulu náhrady nemajetkové újmy na zdraví a při usmrcení. U takového subjektu tak lze důvodně předpokládat vybavení příslušným odborně erudovaným právnickým zaměstnaneckým kmenovým aparátem, který by měl být schopen zastoupení vedlejšího účastníka v řízení v dostatečně kvalifikované míře zajistit bez nutnosti zastoupení externím advokátem. K tomu ostatně soud poukazuje na pověření vedlejšího účastníka udělené svému zaměstnanci Mgr. [jméno FO] jakožto právníkovi odboru sporové agendy na č. l. 102 a 103 spisu a vyjádření tohoto právníka vedlejšího účastníka na č. l. 144 a 193. Navíc vedlejší účastník - z titulu svého procesního postavení vedlejšího účastníka - nevstoupil do řízení z iniciativy žalobce, nýbrž toliko podporoval v řízení žalovaného, který ostatně zastoupení advokátem pro řízení využil. Zájmy žalovaného fakticky hájili dva advokáti. Rovněž z tohoto důvodu požadovat po žalobcích náhradu nákladů za oba advokáty by nebylo přiměřené. V tomto smyslu soud ze soudní praxe odkazuje kupříkladu na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2025 sp. zn. [spisová značka] či ze dne 5. 11. 2024 sp. zn. [spisová značka]; přitom rozsudek sp. zn. [spisová značka] byl aprobován (z ústavněprávních hledisek) usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 740/25.

150. Vedlejší účastník tak nemá právo na náhradu nákladů vynaložených na právní zastoupení advokátem, nýbrž jen na náhradu zaplacené zálohy na znalečné ve výši 6 000 Kč a na paušální náhradu hotových výdajů účastníka v řízení nezastoupeného dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.

151. Jde o paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč za úkon dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy : 1) příprava účasti na 1. soudní jednání – 300 Kč [viz § 1 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb.], 2) a 3) účast u jednání dne 19. 7. 2024 od 9h00 do 12h44 [viz § 1 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.] – 600 Kč, 4) písemné podání ve věci samé z 19. 8. 2024 [viz § 1 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.] – 300 Kč, 5) písemné podání ve věci same z 9. 9. 2024 – 300 Kč, 6) příprava účasti na soudní jednání konané dne 11. 10. 2024 – 300 Kč, 7) a 8) účast u soudního jednání dne 11. 10. 2024 od 9h15 do 12h06 – 600 Kč, 9) příprava účasti na soudní jednání konané dne 15. 11. 2024 – 300 Kč, 10) a 11) účast při soudním jednání dne 15. 11. 2024 od 8h30 do 12h29 – 600 Kč, 12) písemné podání ve věci samé z 21. 1. 2025 – 300 Kč, 13) písemné podání ve věci samé z 13. 2. 2025 – 300 Kč, 14) písemné podání ve věci samé z 23. 7. 2025 – 300 Kč, 15) příprava účasti na soudní jednání konané dne 26. 9. 2025 – 300 Kč, 16) a 17) účast při soudním jednání dne 26. 9. 2025 od 11h00 do 13h48 – 600 Kč, 18) příprava účasti na soudní jednání konané dne 4. 11. 2025 – 300 Kč, 19) účast při soudním jednání dne 4. 11. 2025 od 13h30 do 15h29 – 300 Kč, 20) účast při vyhlášení rozsudku dne 14. 11. 2025 – 300 Kč [na vyhlášení rozsudku se není třeba připravovat, a proto zde z povahy věci nenáleží náhrada hotových výdajů dle § 1 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb.]. Celkem tak má vedlejší účastník právo na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 6 000 Kč (20 x 300).

152. Vedlejšímu účastníkovi tak v řízení vznikly účelně vynaložené náklady ve výši 12 000 Kč.

153. Žalobce a) je povinen zaplatit vždy 32 % nákladů řízení vzniklých vedlejšímu účastníkovi, žalobkyně b) též 32 %, žalobce d) 21 % a žalobce d) 15 % (srov. text shora). Proto je žalobce a) povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 3 840 Kč, žalobkyně b) částku 3 840 Kč, žalobce c) částku 2 520 Kč a žalobce d) částku 1 800 Kč, a to k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka (viz § 149 odst. 1 o. s. ř.) - viz výrok VI. až IX. tohoto rozsudku. Třídenní lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

IX. Náhrada nákladů řízení vzniklých státu

154. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. platí, že „Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.“. Žalobci nepožádali o osvobození od soudních poplatků a ani netvrdili, že by u nich byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Koneckonců byli zastoupeni advokátem. Přitom žalobci byli zcela neúspěšní, a proto mají povinnost zaplatit státu jím vynaložené náklady řízení (viz cit. kritérium „podle výsledků řízení“).

155. Státu vznikly náklady řízení celkem ve výši 41 667 Kč, a to za následující znalečné: 1) 4 961 Kč vyplacená znalci MUDr. A. [Anonymizováno] (viz č. l. 294), 2) 3 164 Kč vyplacená znalci MUDr. O. [jméno FO] (viz č. l. 295), 3) 21 065 Kč vyplacená revizní znalkyni (viz č. l. 556) a 4) 12 477 Kč vyplacená revizní znalkyni (č. l. 587).

156. Žalobce a) je povinen zaplatit vždy 32 % nákladů řízení vzniklých státu, žalobkyně b) též 32 %, žalobce d) 21 % a žalobce d) 15 % (srov. text shora). Proto je žalobce a) povinen zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 13 333,50 Kč, žalobkyně b) částku 13 333,50 Kč, žalobce c) částku 8 750 Kč a žalobce d) částku 6 250 Kč - viz výrok X. až XIII. tohoto rozsudku. Třídenní lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení