11A 258/2011 - 65-

Rubrum

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání sp.zn. Ident.:2011/439/STR/Rou, č.j.: STR/2071/2011, ze dne 14. 6. 2011, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

Výrok

Žalobce se žalobou, doručenou Městskému soudu v Praze dne 15. 8. 2011 domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též žalovaného správního úřadu), jímž Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila provozovateli Route Radio s.r.o./ Rádio Dálnice souhlas ke změně územního rozsahu vysílání a souboru technickým parametrů, spočívajících v přidělení kmitočtů Humpolec východ 91,7 MHz/50W, Jiřice 91,7 MHz/50W, Kařez silo 97,1 MHz/50 W a Králův Dvůr 99,6 MHz/50W. Žalobce v podané žalobě odkázal na související a předcházející žaloby, podané žalobcem proti rozhodnutím, jímž správní úřad udělil témuž provozovateli Route Rádio s.r.o. souhlas ke změní územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů v obdobných věcech a uvedl, že v posuzované věci se jedná o nové rozhodnutí žalovaného správního úřadu ve věci poté, kdy předchozí vydaná rozhodnutí byla k žalobcem podané žalobě zrušena rozsudkem Městského soudu v Praze sp.zn. 9 A 10/2010 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp.zn. 7 As 111/2010. Žalobce v podané žalobě namítl, že obecně všechna rozhodnutí, jimiž žalovaný správní úřad udělil provozovali Route Rádio s.r.o. Rádio Dálnice souhlas ke změně územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů, spočívající v přidělení výše udělených kmitočtů, považuje za nezákonná a v rozporu s ustanovením § 20 odst. 4 a § 21 odst. 3 věta druhá zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, v příslušném znění (dále též zákon o vysílání). Žalobce byl tímto rozhodnutím zkrácen na svých právech přímo i v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízením úkonem správního úřadu, jimž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Žalobce rovněž namítl porušení zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zejména ustanovení § 2 odst. 4, které stanoví, že správní úřad dbá o to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Konkrétní žalobní body uvedl žalobce v článku 9 a následujících podané žaloby. Žalobce připomněl, že žalovaný správní úřad rozhodnutím ze dne 16. 12. 2008, sp.zn. 2008/934/ZAB udělil společnosti Route Rádio s.r.o. licenci k provozování rozhlasového vysílání programu Rádio Dálnice s využitím souboru technických parametrů Jihlava-Rudný 99,4 MHz/0,8kW. Žalovaný správní úřad v napadených rozhodnutích mylně dovozuje, že změna některých skutečností a změna licenčních podmínek spočívá jedině a pouze ve změně základní programové specifikace. Ustanovení § 21 odst. 1 písm. b) zákona o vysílání však mezi takové změny řadí rovněž změnu územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů, tedy změny, s nimiž žalovaný správní úřad vyslovoval permanentní a mnohonásobný souhlas několika rozhodnutími, často přijatými na tomtéž zasedání, i když by změna licenčních podmínek měla být spíše výjimečnou záležitostí. Žalobce v této souvislosti připomíná, že povahou řízení o změně skutečností, uvedených v žádosti o licenci, spočívající ve změně územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů, se zabýval Nejvyšší správní soud ve věci sp.zn. 7 As 71/2009, rozsudek je dostupný na www.nssoud.cz. Podle žalobce se v souvislosti s tímto rozhodnutím o pouhou změnu v intencích původně udělené licence jednat nemůže, neboť tato licence představovalo jediný kmitočet pro místní vysílání, zatímco tzv. dokrývacích kmitočtů, které žalovaný správní úřad přidělil do podání této žaloby, jsou více než tři desítky. Racionální úvaha správního úřadu se v tomto případě omezuje na zcela vágní, formální a účelové tvrzení, že všechny doposud přidělené kmitočty s velmi rozdílným pokrytím od 500 do 30.000 obyvatel nejsou dostatečně bonitní pro samostatné licenční řízení. Tato úvaha není ani racionální, ani opřená o dostatečně zjištěné parametry vysílání, které žadatel získal. Popření při původního projektu lze přesvědčivě dokumentovat na části odůvodnění všech napadených rozhodnutí žalovaného správního úřadu, v nichž Rada konstatovala, že provozovatel má dostatek prostředků k zajištění technického řešení projektu včetně potřebného zázemí a zdrojů. Požadavky na ekonomickou připravenost k vysílání na jediné frekvenci jsou přitom diametrálně odlišné od požadavků, kladených na provozovatele, který má téměř tři desítky kmitočtů a provozuje nikoli místní, ale regionální vysílání. Podle vyjádření odborníků na rozhlasové vysílání se náklady spojené na zahájení provozu z jednoho vysílače o srovnatelném výkonu pohybují okolo 200.000,- Kč a při počtu 35 kmitočtů, které žalovaný správní úřad od května 2011 přidělil, by žadatel musel vynaložit nejméně 7.mil. Kč pouze na zprovoznění přidělených technických prostředků. Postup zvolený správním úřadem je v rozporu se zásadou hospodaření se vzácnými statky-kmitočty pro rozhlasové vysílání, přičemž žalovaný je povinen podle zákona č. 231/2001 Sb. předkládat Poslanecké sněmovně parlamentu České republiky výroční zprávu, obsahující informace o změnách licenčních podmínek provozovatelů vysílání s licencí. Povinností žalované je tedy dbát o hospodárné využívání spektra v souladu se zákonem. Žalobce v podané žalobě rovněž namítl, že žalovaný správní úřad ve všech nových rozhodnutích, které učinil opětovně řízení podle ustanovení § 20 odst. 4 zákona o vysílání shodně uvedl, že všechny uvedené soubory technických parametrů vyhodnotil jako nedostatečně bonitní na to, aby mohly být předmětem licenčního řízení. Žalobce tento závěr považuje za účelový a za nepřípustné po překročení správního uvážení. Žalovaný správní úřad porušil obecný princip daný ustanovením § 2 odst. 4 správního řádu, které ukládá správnímu úřadu povinnost postupovat tak, aby v obdobných případech nevznikaly neodůvodněné rozdíly. Lze dokumentovat na jiném rozhodnutí žalovaného správního úřadu, že žalovaný udělil společnosti Eleanes licenci k rozhlasovému vysílání s využitím souboru technických parametrů Valašské Meziříčí 95,3 Mhz/158 W, který podle tvrzení žalovaného pro samostatné licenční řízení byl dostatečně bonitní, zatímco jiné srovnatelné kmitočty dle nedostatečně a jen formálně odůvodněného správního uvážení již dostatečně bonitní pro samostatné licenční řízení nebyly. Žalobce v této souvislosti poukázal na to, že žalovaný správní úřad se nijak nevypořádal s potenciálními posluchači, kteří za určitou jednotku času daným územím projedou v dopravních prostředcích. Toto číslo je objektivně měřitelné ze sčítání dopravy, přičemž podle výsledku celostátního sčítání dopravy uveřejněného na webových stránkách http:// scitani2010.rsd.cz se jak na dálnici D1, tak na dálnici D5 pohybuje intenzita dopravy mezi 25.000 a 40.000 vozidly za 24 hodinový interval. Počet klientů, kteří jsou potenciálně zasaženi reklamou z rozhlasového vysílání se tak pohybuje v řádech 50.000-80.000 lidí denně. Bonita takového kmitočtu jak samostatně, tak zejména v síti dalších kmitočtů se z tohoto pohledu jeví zcela v jiném světle, zvláště když předmětem správního řízení je licence na specializované dopravní rádio zaměřené na posluchače na cestách. Žalobce v této souvislosti poukázal na článek II metodiky, která byla součástí výroční zprávy žalovaného správního úřadu za rok 2002, která stanoví, že při rozhodování, zda kmitočet přidělí žadateli, je preferováno prostorové kriterium, tedy vztah k současnému pokrytí území signálem žadatele. Žalovaná při hodnocení bonity kmitočtu jednotlivě i v jejich souvislosti je nehodnotila vůbec, opomenula významnou množinu posluchačů, kteří se přechodně na území pokrytém těmito kmitočty nacházejí, ačkoli proto měla dostatek informací. V předcházejícím soudním řízení, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 9 A 10/2010, žalovaný správní úřad adresoval dne 6. 8. 2008 Českému telekomunikačnímu úřadu žádost o koordinaci sítí VKV kmitočtů pro pokrytí dálnic. V této žádosti bylo uvedeno, že na základě žádosti společnosti Route Rádio žalovaný správní úřad žádá o koordinaci kmitočtové sítě obsahující 35 kmitočtů. V následujícím období žalovaný správní úřad žádost průběžně doplňoval o požadavky na koordinaci dalšího blíže neupřesněného počtu kmitočtů. Žalobce má za to, že za této situace byl žalovaný správní úřad povinen vypsat řádné licenční řízení na zkoordinovanou kmitočtovou síť a závěr žalovaného o nedostatečné bonitě přidělených kmitočtů je nesprávný. Je-li dostatečně bonitní kmitočet či kmitočtová síť pro místní vysílání, tím spíše musí být dostatečně bonitní kmitočtová síť, která je svým územním rozsahem regionálního vysílání v intencích § 2 odst. 1 písm. e) zákona o vysílání. V článku XI. podané žaloby žalobce namítl, že přidělení tzv. dokrývacích kmitočtů společnosti Route Rádio s.r.o. je zcela v zásadním rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. f) zákona o vysílání, který stanoví, že místním vysíláním se rozumí vysílání rozhlasového nebo televizního programu určeného svým dosahem pro místně vymezenou oblast a pro tuto oblast vytvářeného místně vymezená územní oblast nesmí zahrnovat více než 1 % obyvatel České republiky. Žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž požadavek zákazu podstatných změn parametru licence lze nalézt v zákoně o vysílání, konkrétně v ustanovení § 21 odst. 3 věta třetí zákona, které souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci vylučuje v případě, že by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Žalovaný správní úřad porušil ustanovení § 21 odst. 3 zákona o vysílání, protože jeho rozhodnutí ze dne 14. 6. 2011 a 28. 6. 2011 představují v součtu s rozhodnutími, napadenými žalobou ze 30. 6. 2011 svým charakterem nikoli dokrytí v rámci místního vysílání, ale jeho nepřípustné překročení a transformaci do vysílání regionálního, resp. do kmitočtové sítě a v konečném důsledku udělení licence bez licenčního řízení. V článku XII. podané žaloby žalobce namítl, že nezákonnost všech napadených rozhodnutí lze dovodit rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp.zn. 7 As 48/2010 ze dne 19. 8. 2010, v němž soud dospěl k závěru, že v posuzované věci, která je identická s meritem této žaloby, nelze hovořit o pouhé změně skutečností uvedených v žádosti o licenci, ale o žádosti spadající svým obsahem pod požadavek, který by inicioval nové licenční řízení ve formě veřejné soutěže o získání kmitočtu. O přidělení nové vysílací frekvence nacházející se zcela mimo územní rozsah stávajícího vysílání nelze žádat prostřednictvím řízení podle § 21 odst. 1 písm. d) zákona o provozování vysílání, neboť tento způsob je v podstatě obcházením ustanovení týkajících se licenčního řízení. V posuzované věci se původní licence z prosince 2008 vztahovala pouze na jeden jediný technický prostředek Jihlava Rudný, žádná následná změna licenčních podmínek nemůže být platná, neboť všechna rozhodnutí, jimiž Rada udělila provozovateli Route Rádio s.r.o. , Rádio Dálnice souhlas ke změně územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů, byla napadena žalobou u Městského soudu v Praze. Uvedením dalších kmitočtů, na nichž má společnost Route Rádio s.r.o. vysílat, se žalovaný správní úřad pokouší vyvolat zdání legálnosti rozhodnutí, napadených touto žalobou. Zákon o vysílání pojem dokrývací vysílač vůbec neobsahuje, dokrývané území nemůže být větší, než dosah původně přiděleného technického prostředku. Dokrývací vysílače jsou určeny pro místa, kde signál základního vysílače nedosahuje jisté minimální úrovně. Jedná se např. o místa vzdálená od mateřských vysílačů, místě stíněná terénními nerovnostmi nebo hluboká údolí. Podle tohoto výkladu by se dokrývací vysílač měl nalézat uvnitř již pokrytého území a nikoli mimo ně nebo dokonce zcela mimo ně, ale měl by sloužit pouze pro zlepšení příjmových podmínek v místě, kde je signál mateřského vysílání nedostupný. O takový případ však v dané věci nejde. Pokud žalovaný správní úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí poukazuje na jedinečnost projektu Rádio Dálnice, pak žalobce poukazuje na to, že údaje, nacházející se v příloze zachytitelnosti rozhlasových programů jsou neúplné, neboť chybějí zejména programové prvky dopravního zpravodajství a specializovaný pořad pro motoristy Auto Impuls. Přitom u programu Český rozhlas 1 Radiožurnál informace o dopravě v rubrice programové prvky uvedena je a odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného je v této části tedy v rozporu se skutkovým stavem. Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě ze dne 5. 9. 2011 vyplývá, že žalovaný správní úřad nesouhlasí s tvrzením, že žalobce byl aktivně legitimován k podání žaloby. Až na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu, který byl Radě doručen v dubnu 2011 a jehož závěry je žalovaný správní úřad vázán, žalovaná přistoupila k hodnocení bonity kmitočtů, které měly být předmětem řízení o změně územního rozsahu vysílání. V případě, že dospěla k závěru, že předmětný kmitočet není dostatečně bonitní a není tudíž způsobilý být předmětem samostatného licenčního řízení, přistoupila žalovaná k hodnocení, zda je požadovaná změna v intencích původně udělené licence. Pokud tuto podmínku Rada vyhodnotila jako splněnou, přistoupila v poslední řadě k hodnocení kritérií podle ustanovení § 17 zákona o vysílání. Žalovaný správní úřad se domnívá, že bonita kmitočtu byla jasně prokázána v rozhodnutí o udělení kmitočtů řádně odůvodněna v mezích stanovených zákonem a soudní judikaturou. Existovaly tak předpoklady pro řízení o změně skutečností uvedených v žádosti o licenci a žalobce tak nebyl na svých právech jakkoli zkrácen. Žalovaný správní úřad dostatečně zhodnotil fakt, že se jedná o změnu v intencích původní udělené licence, zejména s ohledem na územní rozsah vysílání. Jedná se o změnu v intencích původně udělené licence, nazíráno z perspektivy obsahové stránky vysílání a proto se žalovaný domnívá, že bonita předmětných kmitočtů byla prokázána a odůvodněna v dostatečném rozsahu, v jakém to jen povaha věci umožňuje. Žalovaný obstála i v argumentaci, že nedošlo k popření původního projektu a změna licence, se kterou žalovaná vyslovila souhlas, je zcela v intencích původně udělené licence. Proto nemůže obstát argument, že žalovaný správní úřad své rozhodnutí řádně neodůvodnil. Současný stav, kdy je Rada povinna hodnotit kritéria, které jsou jen obtížně možné posuzovat na základě objektivních skutečností, je výsledkem rozhodovací činnosti soudů, které je žalovaná povinna respektovat. Žalobce podle názoru žalované účelově vytrhává z kontextu určité souvětí, která se dotýkají dílčího hodnocení kritéria přínosu navrhované programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání na pokrytém území podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona o vysílání. Program, se kterým se společnost Route Rádio s.r.o. do licenčního řízení přihlásila a který byl vyhodnocen jako vítězný, byl charakterizován jako specializované dopravní rádio se specifickým průběžným vícejazyčným dopravním zpravodajstvím a stručným všeobecným zpravodajstvím, které je součástí projektu specializovaného dopravního rádia, provozovaného kolem českých dálnic a významných obchvatů a přivaděčů s cílovou skupinou řidičů a spolujezdců ve věkové kategorii od 18 let. Z uvedeného je patrné, že k popření původního projektu nedošlo, neboť ten nebyl omezen na nejkritičtější část dálnice D1 a na navazující objízdné trasy, jak uvádí žalobce. Pro daný případ je i relevantní skutečnost, že dva přidělené kmitočty se nenacházejí v nejkrytičtější části dálnice D1, ale pokrývají dálnici D5 (kmitočty Strakonice a Žebrák). Fakt, že se nejedná o dálnici, neznamená, že by došlo k popření původního projektu. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že žalovaná ve svých rozhodnutích mylně dovozuje, že změna některých skutečností a změna licenčních podmínek spočívá pouze ve změně základní programové specifikace. Žalobce zde účelově zaměňuje dvojí problematiku. Je jisté, že po pojem změna některých skutečností a změna licenčních podmínek spadá též změna územního rozsahu vysílání, nejde však o změnu, která by vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení, neboť to je určeno k projednání programové skladby. Podle názoru žalované není v žádném případě možné spatřovat překročení hranic původně udělené licence, neboť ekonomická připravenost, stejně jako další skutečnosti významné pro rozhodování o žádostech o udělení licence podle § 17 odst. 1 zákona o vysílání jsou hodnoceny samostatně a se zhodnocením, zda změna v intencích původní licence nijak nesouvisí. Za zcela neopodstatněné pak žalovaná považuje tvrzení žalobce o tom, že v případě, kdy je provozovateli přiděleno více kmitočtů v několika po sobě bezprostředně následujících správních řízení, měla by žalovaná hodnotit bonitu kmitočtu nikoli jednotlivě, nýbrž v jejich souhrnu. Metodika hodnocení bonity kmitočtu z hlediska pokrytí obyvatel spočívá zejména v porovnání nákladů na provoz jednoho vysílače, tedy zásobení obyvatel v rámci právě jednoho kmitočtu a jeho ekonomické kvality. Tedy, zda právě jeden vysílač je s ohledem na pokrytí schopen být ekonomicky provozu schopný. S odkazem na ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 22/2011 vyhlášky Českého telekomunikačního úřadu lze dovodit, že vyhodnocení počtu obyvatel pokrytých signálem zemského rozhlasového vysílání se provádí pro jednotlivé obce České republiky a vychází se z počtu obyvatel jednotlivých obcí podle údajů Českého statistického úřadu, vyplývajícího z posledních provedených sčítání lidu. Na základě toho nelze, aby Rada zohlednila pokrytí potenciálních posluchačů v podobě účastníků silničního provozu na základě sčítání dopravy. Žalovaná není oprávněna postupovat v žádostech o změně některých skutečností a o změně licenčních podmínek ex ofitio, nýbrž jen a pouze v souladu s podněty žadatelů a protože žádost společnosti Route Rádio s.r.o. nebylo podnětem k vyhlášení licenčního řízení na kmitočtovou síť, nebylo ani v kompetenci Rady v takovém smyslu rozhodovat. Podle názoru žalovaného správního úřadu nelze přisvědčit ani argumentu žalobkyně, že přidělením všech požadovaných kmitočtů společnosti Route Rádio s.r.o. došlo k nepřípustné změně licence, neboť limit pokrytí obyvatel místní vysílání, ke kterému je uvedený provozovatel oprávněn, byl překročen. Toto tvrzení není relevantní, žalovaný správní úřad nevyhlásil licenční řízení jako řízení pro licenci na místní vysílání a změna licence nemůže být v rozporu s § 21 odst. 3 věta třetí zákona, které stanoví zákaz takové změny licence, která by vedla k jejímu neudělení na základě veřejného slyšení. Žalobce záměrně zcela ignoruje ustanovení § 16 odst. 2, který jasně říká, že veřejné slyšení je určeno k projednání otázek, týkajících se programové skladby navrhované jednotlivými účastníky licenčního řízení. Pojmy místního, regionálního či celoplošného vysílání s programovou skladbou vůbec nesouvisí. Podle názoru žalovaného správního úřadu nelze uznat ani důvody žalobce uvedené v odstavci 5 článku 9 žaloby, v nichž se odvolání na závěry Nejvyššího správního soudu formulované v rozhodnutí 7 As 71/2009. V tomto rozhodnutí je uvedeno, že nelze přidělit takový dokrývací kmitočet, který by představoval území větších parametrů než základní technický prostředek. Je však na správním posouzení Rady, zda se jedná o změnu v intencích původně udělené licence. Žalovaná již opakovaně uváděla, jak posuzuje bonitu kmitočtu a intence původně udělené licence a domnívá se, že tak naplnila požadavky racionální úvahy opřené a po skutkové a technické stránce dostatečně zjištěné parametry vysílání. Městský soud v Praze vyrozuměl podle ustanovení § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.) osoby, které mohou být přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno a osoby, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámí, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat. V posuzované věci uplatnil právo osoby zúčastněné na řízení dne 19. 8. 2011 společnost Route Rádio s.r.o., dne 29. 8. 2011 společnost Rádio BONTON a.s. a dne 25. 8. 2011 společnost RADIO STATION Brno, spol. s.r.o. Dne 2. 9. 2011 pak uplatnila právo osoby zúčastněné na řízení rovněž společnost NONSTOP s.r.o. Na výzvu soudu ve lhůtě soudem určené podala vyjádření k zahájenému soudnímu řízení pouze společnost Rádio STATION Brno, spol. s.r.o., která se ve svém vyjádření ze dne 25. 8. 2010 omezila pouze na uplatnění svého práva osoby zúčastněné na řízení. Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 1. 11. 2011 zástupce žalobce přednesl, že považuje za potřebné především upozornit na to, že v totožné věci Městský soud v Praze eviduje dvě další řízení, vedená pod sp.zn. 9 A 250/2011 a 10 A 143/2011. Žalobce odkazuje plně na to, co uvedl v podané žalobě i v replice a má za to, že žaloba je důvodná. Prvním hlavním důvodem tohoto závěru je to, že napadeným rozhodnutím došlo podle názoru žalobce k popření původního projektu, když původní licence byla vydána na jediný kmitočet oproti více než třiceti kmitočtům, které byly přiděleny mimo licenční řízení, v rozporu se zákonem a v rozporu se zásadou hospodaření se vzácnými statky. Žalobce má za to, že postup žalovaného správního úřadu je neprůhledný, protizákonný a vylučuje ze soutěže další potencionální uchazeče. Druhým hlavním důvodem nezákonnosti napadeného rozhodnutí je skutečnost, že Městský soud v Praze již rozhoduje ve věci podruhé, v předchozím řízení bylo původní rozhodnutí žalované soudem zrušeno, následně žalovaná vydala sérii nových rozhodnutí, v jejichž odůvodnění tvrdí, že přidělené kmitočty nebyly dostatečně bonitní pro licenční řízení. K tomu žalobce podotýká, že žalovaná tyto kmitočty měla již před vydáním rozhodnutím zkoordinovány, žalobce proto neshledává žádný důvod, proč žalovaná v době od 3.května do 28.června tohoto roku tyto kmitočty postupně přidělila společnosti ROUTE Rádio. Žalobce poukazuje na to, že výběr jednotlivých kmitočtů v jednotlivých rozhodnutích byl učiněn náhodně, v jednotlivých rozhodnutích nemají žádnou místní souvislost a byly vybrány zřejmě jakoby náhodně. Žalobce namítá porušení ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, tj. zásady, podle které přijaté řešení má být v souladu s veřejnými zájmy a nemají vznikat nedůvodné rozdíly v obdobných posuzovaných projednávaných věcech. O tom, že v tomto řízení tyto nedůvodné rozdíly vznikly žalobce argumentuje zcela přesně v podané žalobě. Pokud jde o údajnou unikátnost projektu dopravního Rádia žalobce má k dispozici výtisk z webových stran Rádia DÁLNICE ze dne 27. 7. 2011 a ze dne 31. 10. 2011 , oba tyto výtisky jsou zcela totožné, poslední dopravní informace jsou z října roku 2010. Žalobce vychází a má k dispozici rovněž sdělení specializovaného webu z něhož vyplývá, že signál technického prostředku vysílače Rudný pokrývá dálnici nedostatečně a špatně. Zástupce žalovaného správního úřadu u jednání soudu uvedl, že k popření původní licence nedošlo. Rádio Dálnice mělo dokrývat dálnice a dálniční přivaděče, proto nemůže jít v současném případě o popření původního projektu. Rovněž k porušení zákona o vysílání podle názoru žalovaného nedošlo. Série nových vydaných rozhodnutí respektuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci podané kasační stížnosti proti původnímu zrušujícímu rozsudku Městského soudu v Praze a žalovaná se v nich jednotlivě zabývala bonitou jednotlivých kmitočtů. Pokud je namítáno, že kmitočty již byly zkoordinovány, žalovaná odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. 8 As 61/2006, podle něhož i v případě neobsazeného kmitočtu může Rada zkoumat jeho bonitu a zkoumat tak podmínky, zda musí být licenční řízení vyhlášeno. Pokud byl napaden výběr jednotlivých kmitočtů v jednotlivých vydávaných rozhodnutích, žalovaná má za to, že tento výběr není nahodilý, žalovaná byla vedena způsobem šíření dopravního zpravodajství na jednotlivých úsecích dálnice a dálničních přivaděčů. Jednotlivá řízení podle stávající judikatury a jednotlivá zařízení a území dle současné judikatury souviset spolu vzájemně nemusí. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nevěděla ani vědět nemohla, že bude přidělovat provozovateli jiné kmitočty, jedná se o výsledek judikaturní činnosti Nejvyššího správního soudu, podle níž musí Rada hodnotit bonitu kmitočtů. Pokud jde o vysílač Strakonice, toto město leží zhruba 20 kilometrů od města Písek, kde v současné době končí rychlostní komunikace R4 a projekt Rádia DÁLNICE se zaměřuje i nejenom na dálnice, ale i na další dálniční přivaděče. K namítanému ustanovení § 22 odst. 4 správního řádu žalovaná uvádí, že Rada byla vázána rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, musela respektovat a hodnotit bonitu přidělovaných kmitočtů. Jedná se o výsledek soudní činnosti a žalovaný správní úřad tak neměl jinou možnost. Pokud jde o nedostatečnost vysílání vysílačem Jihlava- Rudný, právě tato skutečnosti byla důvodem, proč provozovatel žádal o přidělení dalších kmitočtů a dalších technických parametrů. Pokud jde o soulad s původní licencí, žalovaná považuje za potřebné zdůraznit, že licenční řízení nebylo vypsáno jako místní vysílání, nejedná se o hledisko, které by bylo třeba zohlednit ve smyslu ustanovení § 21 odst. 3 vysílacího zákona. Zástupce osoby zúčastněné RADIO BONTON k věci uvedl, že se zcela ztotožňuje s podanou žalobou a její argumentací, uvádí, že RADIO BONTON se domáhá zrušení týchž rozhodnutí žalovaného správního úřadu samostatnými žalobami, vedenými u zdejšího soudu pod sp.zn. 10 A 148/2011 a 8 A 261/2011. Zásadní argumentací pro zrušení napadeného rozhodnutí je skutečnost, že rozhodnutí byla vydána v rozporu se zákonem, kdy Rada obešla svojí povinnost poskytnout předmětné kmitočty do licenčního řízení a umožnit tak jiným provozovatelům zúčastnit se soutěže o ně, i když měla na základě předchozích řízení vedených před soudy povědomost o tom, jak má v této věci postupovat. Tím Rada umožnila vytvořit situaci, že společnost ROUTE RADIO získala možnost mimo licenční řízení získat celou řadu dalších kmitočtů, takže z původního místního provozovatele vznikla v podstatě celoplošná síť, aniž by bylo umožněno ostatním provozovatelům se zúčastnit řádného licenčního řízení. Rádio BONTON se účastnilo licenčního řízení na vysílač Jihlava-Rudný, pokud by tehdy mělo povědomost o tom, že v budoucnu budou Radou přidělovány další kmitočty, již tehdy by se svým projektem této skutečnosti přizpůsobilo, tato skutečnost je dalším důvodem pro závěr, že vzniklá situace je v rozporu se zákonem, když vysílací kmitočty jako vzácné statky musí být rozdělovány mezi zájemce, kteří mají mít v soutěži o jejich získání rovné postavení. Další osoby zúčastněné na řízení se přes řádné a včasné vyrozumění ústního jednání soudu nezúčastnily. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Společnost ROUTE Rádio s.r.o. je provozovatelem rozhlasového vysílání programu Rádio Dálnice na základě licence ze dne 16. 12. 2008 sp.zn. 2008/934/ZAB, ve znění platných změn. Provozovatel rozhlasového vysílání ROUTE Rádio s.r.o. požádal dopisem ze dne 2. 5. 2011, čj: 3767 o změnu souboru technických parametrů, spočívající v přidělení souboru technických parametrů Humpolec východ, Jiřice, Kařez a Králův Dvůr. V posuzované věci bylo žalovaným správním úřadem o žádosti provozovatele rozhlasového vysílání Route Rádio s.r.o. rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2010, č.j.: 9 A 10/2010 - 80, proti tomuto rozsudku podali kasační stížnost jak žalovaný správní úřad, tak i provozovatel rozhlasového vysílání. O podané kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 2. 2011, č.j.: 7 As 111/2010, kterým byly zamítnuty kasační stížnosti Rady i provozovatele rozhlasového vysílání, týkající se skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů spočívající ve změně souboru technických parametrů licence a územního rozsahu vysílání. Na základě právních závěrů, vyslovených v rozsudku Nejvyššího správního soudu byla Rada vázána právním názorem Nejvyššího správního soudu a proto přistoupila k rozhodnutí o žádosti provozovatele, spočívající v přidělení z kmitočtů Humpolec východ, Jiřice, Kařez silo a Králův Dvůr, přičemž hodnotila mimo jiné i bonitu technických parametrů uvedených v žádosti. O žádosti rozhodla Rada pro rozhlasové vysílání novým rozhodnutím, které žalobce napadl touto žalobou, rozhodnutím Rada vyhodnotila soubor technických parametrů Humpolec východ, Jiřice, Kařez silo a Králův Dvůr jako nedostatečně bonitní na to, aby mohly být předmětem licenčního řízení a vzhledem k tomu, stejně jako vzhledem ke skutečnosti, že požadovanou změnu lze vyhodnotit jako změnu v intencích původně udělené licence a po provedení základních kritérií podle ustanovení § 17 odst. 1 udělila Rada provozovateli Route Rádio s.r.o. souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů programu Rádio Dálnice spočívající ve změně souboru technických parametrů licence a územního rozsahu vysílání přidělením souboru technických parametrů Humpolec - východ, Jiřice, Kařez - silo a Králův Dvůr. Městský soud v Praze přezkoumal po provedeném řízení žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející správní řízení před žalovaným správním úřadem a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. Věc soud posoudil – když vyšel z následně uvedené právní úpravy – takto: Podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona o vysílání licenci uděluje Rada v řízení o udělení licence (dále jen "licenční řízení"). Licence opravňuje provozovatele vysílání k rozhlasovému a televiznímu vysílání a k šíření teletextu v analogovém televizním vysílání v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem a jinými právními předpisy. Licence vstupuje v platnost dnem, kdy rozhodnutí Rady nabylo právní moci s výjimkou případu podle ustanovení § 18 odst.

2. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o vysílání účastníky licenčního řízení jsou všichni žadatelé o udělení licence, jejichž žádost byla doručena Radě ve lhůtě stanovené ve vyhlášení licenčního řízení (ust.§ 15 odst. 2). Podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona o vysílání licenční řízení zahajuje Rada z vlastního podnětu nebo z podnětu uchazeče o licenci vyhlášením licenčního řízení. Před zahájením licenčního řízení si Rada vyžádá stanovisko Českého telekomunikačního úřadu vymezující územní rozsah vysílání způsobem podle odstavce 2, a jedná-li se o licenční řízení o udělení jedné nebo více licencí k vysílání jednoho nebo více programů šířených prostřednictvím vysílačů pouze digitálně, rovněž stanovisko Českého telekomunikačního úřadu k možnosti umístění v sítích elektronických komunikací; v případě podnětu uchazeče o licenci je Rada povinna vyžádat si od Českého telekomunikačního úřadu potřebná stanoviska nejpozději do patnácti dnů ode dne, kdy podnět obdrží. Licenční řízení Rada vyhlásí nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy od Českého telekomunikačního úřadu obdrží stanovisko, které zahájení licenčního řízení umožňuje; vyžádá-li si Rada od Českého telekomunikačního úřadu k témuž licenčnímu řízení více než jedno stanovisko, počíná lhůta třiceti dnů pro vyhlášení licenčního řízení běžet ode dne, kdy obdrží poslední z vyžádaných stanovisek, pokud tato stanoviska zahájení licenčního řízení umožňují. Podle ustanovení § 15 odst. 2 zákona o vysílání Rada ve vyhlášení licenčního řízení stanoví lhůtu a místo podání žádosti o licenci, časový rozsah vysílání, územní rozsah vysílání určený souborem technických parametrů v případě analogového vysílání nebo diagramem využití rádiových kmitočtů v případě digitálního vysílání; u licenčního řízení na celoplošné vysílání Rada stanoví požadavky na základní programovou specifikaci celoplošného vysílání (dále jen "požadavky"). Rada oznámení o vyhlášení licenčního řízení zveřejní na úřední desce, nejméně ve dvou celostátních denících a způsobem umožňujícím dálkový přístup. Podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona o vysílání veřejné slyšení je určeno k projednání otázek týkajících se programové skladby navrhované jednotlivými účastníky licenčního řízení. Podle ustanovení § 16 odst. 3 zákona o vysílání ve veřejném slyšení konaném v rámci licenčního řízení k jinému než místnímu televiznímu vysílání musí být projednána otázka zastoupení evropských děl, evropských děl vyrobených nezávislými výrobci a děl současné evropské tvorby v navrhované programové skladbě televizního vysílání jednotlivých účastníků licenčního řízení k provozování televizního vysílání. Podle ustanovení § 16 odst. 4 zákona o vysílání ve veřejném slyšení navrhnou účastníci licenčního řízení znění licenčních podmínek, které se v případě udělení licence stanou licenčními podmínkami podle ustanovení § 18 odst. 4, s výjimkou podmínek podle písmene c), které stanoví Rada po dohodě s účastníkem řízení tak, aby byly v souladu se stanoviskem Českého telekomunikačního úřadu. Podle ustanovení § 17 odst. 1 zákona o vysílání při rozhodování o udělení licence Rada hodnotí a) ekonomickou, organizační a technickou připravenost žadatele k zajištění vysílání, včetně výsledků dosavadního podnikání žadatele v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, pokud v této oblasti podnikal, b) transparentnost vlastnických vztahů ve společnosti žadatele, c) přínos programové skladby navrhované žadatelem o licenci k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového nebo televizního vysílání na území, které by mělo být rozhlasovým nebo televizním vysíláním pokryto, d) zastoupení evropské tvorby (§ 42), tvorby evropských nezávislých producentů a současné tvorby (ust. § 43) v navrhované programové skladbě televizního vysílání, jde-li o licenci k televiznímu vysílání, e) přínos uchazeče pro rozvoj původní tvorby, f) v televizním vysílání připravenost žadatele opatřit určité procento vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky pro sluchově postižené, g) přínos žadatele k zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin v České republice. Podle ustanovení § 18 odst. 3 zákona o vysílání rozhodnutí o udělení licence obsahuje výrok o udělení licence jednomu ze žadatelů o licenci a o zamítnutí žádostí ostatních žadatelů, odůvodnění, které obsahuje kritéria, na základě kterých byla licence udělena žadateli o licenci a zamítnuty žádosti všech ostatních účastníků řízení, a poučení o opravném prostředku. Podle ustanovení § 18 odst. 4 zákona o vysílání rozhodnutí o udělení licence dále obsahuje a) označení provozovatele vysílání s licencí, b) označení (název) programu a označení, zda program bude šířen celoplošně, regionálně či místně, c) časový rozsah vysílání, územní rozsah vysílání podle ust. § 2 odst. 1 písm.y), d) dobu, na kterou byla licence udělena, e) základní programovou specifikaci a další programové podmínky, včetně uvedení údaje, zda se jedná o plnoformátový program; v případě digitálního vysílání rovněž podmínky týkající se povinnosti provozovatele vysílání vytvářet a poskytovat soubory datových údajů pro obsah elektronického programového průvodce a podmínky týkající se poskytování případných dalších služeb přímo souvisejících s programem, f) územní rozsah vysílání u kabelových systémů, (dále jen "licenční podmínky"). Podle ustanovení § 20 odst. 4 zákona o vysílání Rada vyhoví písemné žádosti provozovatele vysílání s licencí o změnu souboru technických parametrů v případě analogového vysílání a diagramu využití rádiových kmitočtů v případě regionálního nebo místního digitálního vysílání, nedojde-li změnou k porušení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, anebo z členství České republiky v Evropské unii anebo v mezinárodních organizacích, nebo k porušení zvláštního zákona, a je-li tato změna v souladu se stanoviskem Českého telekomunikačního úřadu, které si Rada před provedením změny vyžádá. Rada však žádost zamítne, pokud by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Důvody neudělení souhlasu musejí být shodné s kritérii uvedenými v ust. § 6 odst. 1 písm.e). Rada je povinna rozhodnout o změně skutečností podle tohoto odstavce do šedesáti dnů ode dne, kdy jí byla doručena žádost provozovatele vysílání s licencí. Pokud Rada v této lhůtě nerozhodne, má se za to, že se změnou vyslovila souhlas. Rada může řízení přerušit v případě, že je třeba odstranit ve stanovené lhůtě nedostatky v žádosti o změnu nebo pokud bylo zahájeno řízení o předběžné otázce. V takovém případě Rada v rozhodnutí o přerušení řízení uvede, o jakou otázku se jedná; po dobu přerušení řízení lhůty neběží. Podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona o vysílání provozovatel vysílání s licencí je povinen předem požádat Radu o písemný souhlas se změnou těchto skutečností uvedených v žádosti o licenci: a) označení názvu programu, b) změna časového rozsahu vysílání nebo územního rozsahu vysílání podle ust. § 2 odst. 1 písm. y), c) změna územního rozsahu vysílání u kabelových systémů, d) změna licenčních podmínek, e) změna výše základního kapitálu, způsobu rozdělení hlasovacích práv, vkladu jednotlivých společníků (včetně obsahové specifikace a finančního ohodnocení nepeněžitých vkladů) nebo členů a výše jejich obchodních podílů, společenské nebo zakladatelské smlouvy, stanov a seznamu společníků nebo akcionářů. Podle ustanovení § 21 odst. 3 zákona o vysílání je Rada povinna rozhodnout o změně skutečností podle odstavce 1 do šedesáti dnů ode dne, kdy jí byla doručena žádost provozovatele vysílání s licencí. Pokud Rada v této lhůtě nerozhodne, má se za to, že se změnou vyslovila souhlas. Rada souhlas neudělí pouze tehdy, pokud by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Důvody neudělení souhlasu musí být shodné s kritérii, uvedenými v ust. § 6 odst. 1 písm. e). Základní programovou specifikaci nelze měnit. Rada může řízení přerušit v případě, že je třeba odstranit ve stanovené lhůtě nedostatky v žádosti o změnu nebo pokud bylo zahájeno řízení o předběžné otázce. V takovém případě Rada v rozhodnutí o přerušení řízení uvede, o jakou otázku se jedná; po dobu přerušení řízení lhůty neběží. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. w/ zákona o vysílání se pro účely tohoto zákona rozumí souborem technických parametrů v případě analogového vysílání prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení (dále jen "vysílač") kmitočet, vyzářený výkon a vysílací stanoviště. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 7. 2009 č.j. 7 As 50/2009 – 76, dostupný na www.nssoud.cz, rozhlasové vysílání šířené prostřednictvím vysílačů je po technické stránce založeno na šíření elektromagnetických vln o určitém kmitočtu volným prostorem, jejichž prostřednictvím se dostává vysílaná informace (hudba, mluvené slovo atd.) k posluchači. Jde o způsob šíření informací užívající vzácného statku - kmitočtového spektra, který je zákonodárcem považován za statek veřejný a k jehož správě je povolána veřejná moc. Tohoto statku není tolik, aby každý, kdo by chtěl šířit vysílání prostřednictvím vysílačů, tak mohl činit, aniž by tím zasahoval do vysílání jiného. Proto zákon o vysílání vytváří mechanismus distribuce tohoto veřejného statku (práva vysílat na určité frekvenci v určitém územním a časovém rozsahu) prostřednictvím licenčního řízení. Licenční řízení je založeno na tom, že orgán veřejné správy uspořádá výběrové řízení, v němž právo užívat určitou část vzácného statku udělí jednomu ze zpravidla více uchazečů. Právo se udělí na určité časové období (u rozhlasového vysílání na 8 let, viz § 12 odst. 5 písm. a/ zákona o vysílání). Zákon umožňuje za určitých podmínek periodické prodlužování doby trvání tohoto práva (viz § 12 odst. 10 až 12 zákona o vysílání). Klíčovým rysem tohoto způsobu distribuce vzácného veřejného statku je soutěž o určitou jeho konkrétní část mezi více uchazeči, z nichž pouze jeden bude ve vztahu k ní úspěšný, a tedy jen tento jeden bude moci na určité frekvenci v určitém územním a časovém rozsahu vysílat. Všichni ostatní, tedy neúspěšní uchazeči budou z užívání dané části veřejného statku po dobu trvání licence vyloučeni. Soud nezpochybňuje argumentaci žalované, že zákon o vysílání vedle licenčního řízení upravuje, a tedy umožňuje vést též řízení o žádosti provozovatele vysílání s licencí o udělení souhlasu se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci, spočívající ve změně územního rozsahu vysílání a změně souboru technických parametrů (§ 20 odst. 4, § 21 odst. 1 písm. b/ zákona). Provozovatel vysílání s již udělenou licencí je tedy za trvání licence oprávněn požádat žalovanou o souhlas se změnou souboru technických parametrů, spočívající v přidělení volného kmitočtu; podle § 21 odst. 1 téhož zákona je nejen oprávněn, ale dokonce povinen předem požádat žalovanou o souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci, spočívající ve změně územního rozsahu vysílání. V posuzované věci právě to učinila společnost Route Radio s.r.o., která se svými žádostmi na žalované domáhala přidělení nově zkoordinovaných kmitočtů. Městský soud v Praze dále vycházel ze závěrů, k nimž dospěl Nejvyšší správní soud v odůvodnění rozsudku ze dne 24. 2. 2011, č.j.: 7 As 111/2010 – 163, rovněž dostupném na www.nssoud.cz. Povahou řízení o změně skutečností uvedených v žádosti o licenci, spočívající ve změně územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů (v podobě přidělení dalších kmitočtů), se Nejvyšší správní soud také zabýval v rozsudku ze dne 10. 9. 2009, č.j.: 7 As 61/2009 - 134 (dostupném na www.nssoud.cz), v němž zdůraznil, „že v režimu ustanovení § 21 odst. 1 písm.b) zákona o vysílání nelze vyslovit souhlas s takovou změnou parametrů, která by de facto představovala novou licenci. Na základě žádosti o změnu licence nelze obejít požadavky licenčního řízení. K tomu by došlo i v případě, kdy by změnou územního rozsahu a technických parametrů byl přidělen kmitočet, který by představoval pokrytí území větších parametrů a nikoliv tzv. dokrývací kmitočet (k terminologii a správní praxi Rady při poskytování dokrývacích kmitočtů viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2006, č.j: 8 As 61/2005 – 91, www.nssoud.cz, v němž bylo zdůrazněno, že „žalovaná nemá povinnost vyhlásit licenční řízení vždy v případě existence „neobsazeného“ kmitočtu, ale může se zabývat posouzením otázky, zda je takový kmitočet dostatečně bonitní, tj. zda může být samostatným předmětem licenčního řízení, či zda bude využit pouze jako kmitočet dokrývací, ke zlepšení existujícího územního pokrytí držitelem jiné licence za její současné změny“). Posouzení, zda se při žádosti o změnu územního rozsahu a technických parametrů nejedná o pouhou změnu v intencích původně udělené licence, ale fakticky o nové licenční řízení, je předmětem odborného posouzení Rady jako k tomu zřízeného odborně specializovaného správního orgánu, které musí být podloženo racionální úvahou opřenou o, po skutkové (a tedy technické) stránce, dostatečně zjištěné parametry vysílání, jež by přidělením kmitočtu žadatel získal.“ Právě tato povaha řízení o změně skutečností uvedených v licenci podle ust. § 20 odst. 4 a ust. § 21 odst. 1 písm.b) zákona o vysílání se zrcadlí ve vymezení okruhu účastníků tohoto řízení, kterými jsou provozovatel vysílání a další účastníci licenčního řízení, na základě něhož provozovatel vysílání licenci obdržel (viz výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2010, č.j.: 7 As 50/2009 - 76, www.nssoud.cz). Změny skutečností, uvedených v žádosti o licenci, spočívajících ve vymezení územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů, totiž nemohou být takového charakteru, že by zcela vybočily z mezí původně udělené licence. Pokud pak Rada svým rozhodnutím skutečně schvaluje pouze změnu v intencích původně udělené licence, nemůže rozhodnutí o schválení této změny zasáhnout do práv nikoho jiného, než vlastníka licence a případně účastníků původního licenčního řízení. Na druhou stranu, jestliže by Rada v řízení o schválení změny skutečností, uvedených v žádosti o licenci obešla řízení licenční tím, že by přidělila provozovateli vysílání kmitočty, způsobilé být předmětem samostatného licenčního řízení, zasáhla by takovým rozhodnutím nejen do práv účastníků řízení, nýbrž také do práv osob, které by se mohly účastnit licenčního řízení, kdyby bylo řádně zahájeno. Pokud takový potenciální účastník licenčního řízení tvrdí, že byl zkrácen na svých právech rozhodnutím o schválení změny skutečností uvedených v žádosti o licenci jiného provozovatele vysílání, a to z toho důvodu, že správně mělo být vedeno licenční řízení, jehož by se mohl účastnit, a toto tvrzení nelze zjevně a jednoznačně vyloučit, pak je potřeba mít za to, že je aktivně legitimován k podání žaloby proti danému rozhodnutí na základě ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. Předchozí účast v řízení o schválení změny skutečností uvedených v žádosti o licenci zde tedy není podmínkou aktivní procesní legitimace. Žalobce v podané žalobě namítl, že obecně všechna rozhodnutí, jimiž žalovaný správní úřad udělil provozovali Route Rádio s.r.o. Rádio Dálnice souhlas ke změně územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů, spočívající v přidělení výše udělených kmitočtů, považuje za nezákonná a v rozporu s ustanovením § 20 odst. 4 a § 21 odst. 3 věta druhá zákona o vysílání. Ze spisového materiálu správního úřadu vyplývá, že žalovaný správní úřad rozhodnutím ze dne 16. 12. 2008, sp.zn. 2008/934/ZAB, udělil společnosti Route Rádio s.r.o. licenci k provozování rozhlasového vysílání programu Rádio Dálnice s využitím souboru technických parametrů Jihlava - Rudný 99,4 MHz/0,8kW. Žalovaný správní úřad v napadeném rozhodnutí dovozuje, že změna některých skutečností a změna licenčních podmínek spočívá jedině a pouze ve změně základní programové specifikace. Soud přisvědčil názoru žalobce, že ustanovení § 21 odst. 1 písm.b) zákona o vysílání však mezi takové změny řadí rovněž změnu územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů. Podle názoru soudu se v souvislosti s tímto napadeným rozhodnutím o pouhou změnu v intencích původně udělené licence jednat nemůže, neboť tato licence představovala jediný kmitočet pro místní vysílání, zatímco tzv. „dokrývacích“ kmitočtů, které žalovaný správní úřad přidělil témuž provozovateli vysílání, jsou více než tři desítky, přičemž žalovaný uvádí, že všechny doposud přidělené kmitočty s velmi rozdílným pokrytím od 500 do 30.000 obyvatel nejsou dostatečně bonitní pro samostatné licenční řízení. Městský soud v Praze se ztotožnil s názorem žalobce, že nesprávnost postupu žalované při hodnocení bonity přidělovaných kmitočtů a v jejím důsledku nesprávnost právního závěru o zákonném způsobu jejich přidělení vyplývá ze skutečnosti, že žalovaná Rada při hodnocení bonity kmitočtu jednotlivě i v jejich souvislosti nehodnotila některá zákonem stanovená kritéria vůbec a zaměřila se výhradně na programovou skladbu žadatele. Tímto postupem Rada opomenula významnou množinu posluchačů, kteří se přechodně na území pokrytém těmito kmitočty nacházejí, ačkoli proto měla dostatek informací. V předcházejícím soudním řízení, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 9 A 10/2010, žalovaný správní úřad adresoval dne 6. 8. 2008 Českému telekomunikačnímu úřadu žádost o koordinaci sítí VKV kmitočtů pro pokrytí dálnic. V této žádosti bylo uvedeno, že na základě žádosti společnosti Route Rádio žalovaný správní úřad žádá o koordinaci kmitočtové sítě obsahující 35 kmitočtů. V následujícím období žalovaný správní úřad žádost průběžně doplňoval o požadavky na koordinaci dalšího blíže neupřesněného počtu kmitočtů. Z obsahu sdělení Českého telekomunikačního úřadu v odpovědi na žádost žalovaného vyplývá, že uvedené VKV kmitočty byly koordinovány pouze za účelem pokrytí dálniční sítě České republiky bez možnosti samostatného využití. Vysílací stanoviště jsou umístěna v těsné blízkosti dálnice a s ohledem na zájmovou oblast pokrytí a minimalizaci rušení byly zkoordinovány úzce směrové vyzařovací diagramy. Z uvedeného sdělení ČTÚ vyplývá, že zatímco z hlediska účelu, pro který byly kmitočty zkoordinovány, tj. k pokrytí dálniční sítě, Rada postupovala zcela opačně. Bonitu jednotlivých kmitočtů nelze posuzovat jednotlivě právě proto, že jsou zaměřeny na pokrytí dálniční sítě. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že nelze hodnotit jako zásadní hledisko množství potencionálních posluchačů, protože kmitočty jsou zaměřeny na pokrytí 500 - 30.000 stálých obyvatel. Rada v této souvislosti nehodnotila, že cílovou skupinou posluchačů jsou nepochybně účastníci silničního provozu na dálničních komunikacích. Za této situace jsou závěry žalované ohledně způsobu hodnocení bonity kmitočtů vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. Tento závěr vyplývá i z pasáže odůvodnění napadeného rozhodnutí, v níž žalovaný správní úřad poukazoval na jedinečnost projektu Rádio Dálnice. Soud musel přisvědčit námitce žalobce, že údaje, nacházející se v příloze zachytitelnosti rozhlasových programů mohou být neúplné, neboť v nich chybějí programové prvky dopravního zpravodajství a specializovaný pořad pro motoristy Auto Impuls a u programu Český rozhlas 1 Radiožurnál informace o dopravě v rubrice „programové prvky“ uvedena je a odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného je tedy i v této části v rozporu se skutkovým stavem. Soud má za to, že žalovaný správní úřad byl povinen vypsat řádné licenční řízení na zkoordinovanou kmitočtovou síť a závěr žalovaného o nedostatečné bonitě přidělených kmitočtů je věcně nesprávný. Je-li dostatečně bonitní kmitočet či kmitočtová síť pro místní vysílání, tím spíše musí být dostatečně bonitní kmitočtová síť, která je svým územním rozsahem regionálního vysílání zcela v intencích ustanovení § 2 odst. 1 písm.e) zákona o vysílání. Žalobci je nutno přisvědčit i v žalobním bodě, v němž namítl, že přidělení tzv. dokrývacích kmitočtů společnosti Route Rádio s.r.o. je zcela v zásadním rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. f) zákona o vysílání, který stanoví, že místním vysíláním se rozumí vysílání rozhlasového nebo televizního programu určeného svým dosahem pro místně vymezenou oblast a pro tuto oblast vytvářeného místně vymezená územní oblast nesmí zahrnovat více než 1 % obyvatel České republiky. Z výše opakovaně citované judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že požadavek zákazu podstatných změn parametru licence lze nalézt v zákoně o vysílání, konkrétně v ustanovení § 21 odst. 3 věta třetí zákona, které souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci vylučuje v případě, že by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Žalovaný správní úřad tak porušil ustanovení § 21 odst. 3 zákona o vysílání tím, že žalobou napadené rozhodnutí v součtu s dalšími vydanými rozhodnutími žalovaného správního úřadu, napadenými žalobami žalobce i jiných potencionálních účastníků licenčního řízení, znamenají svým charakterem nikoli dokrytí v rámci místního vysílání, ale jeho nepřípustné překročení a transformaci do vysílání regionálního, resp. do kmitočtové sítě a v konečném důsledku se tedy jedná o udělení licence bez řádného licenčního řízení. Na základě všech výše uvedených důvodů Městský soud v Praze došel k závěru, že žaloba byla podána důvodně a žalobou napadené rozhodnutí je nutno zrušit podle ustanovení § 78 odst. 1 s.ř.s. pro nezákonnost a pro vady řízení. Proto soud zároveň s ohledem na ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému správnímu úřadu, na kterém bude, aby se znovu zabýval žádostí společnosti ROUTE RÁDIO s.r.o. a při jejím posouzení podle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s. vycházel ze závazného právního názoru soudu, vyjádřeného v odůvodnění tohoto rozsudku. V posuzované věci nelze hovořit o pouhé změně skutečností, uvedených v žádosti o licenci, ale o žádost, spadající svým obsahem pod požadavek, který by inicioval nové licenční řízení ve formě veřejné soutěže o získání kmitočtu. O přidělení nových vysílacích frekvencí, nacházejících se zcela mimo územní rozsah stávajícího vysílání, nelze žádat prostřednictvím řízení podle ustanovení § 21 odst. 1 písm. d) zákona o provozování vysílání, neboť tento způsob je v podstatě obcházením ustanovení, týkajících se licenčního řízení. V posuzované věci se původní licence z prosince 2008 vztahovala pouze na jediný technický prostředek Jihlava - Rudný, žádná následná změna licenčních podmínek nemůže být platná, neboť zákon o vysílání pojem „dokrývací“ kmitočet či vysílač vůbec neobsahuje, dokrývané území nemůže být větší, než dosah původně přiděleného technického prostředku. Na základě výše uvedeného přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč a v nákladech, souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou tvořeny jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby a účast při jednání soudu), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2.100,- Kč (ust. § 7, § 9 odst. 3 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ode dne 1. 9. 2006). Náklady právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny třemi paušálními částkami ve výši 300,- Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006) a částkou 1.440,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (ust. § 57 odst. 2 s.ř.s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 10.640,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Tomáše Jindry (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.). Pokud jde o náklady řízení, které vznikly osoby zúčastněné na řízení, soud dospěl k závěru , že v dané věci nejsou dány předpoklady pro rozhodnutí soudu o jejich náhradě. Podle ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností, kterou jí soud uložil. V posuzované věci soud osoby zúčastněné na řízení žádnou povinnost v řízení nestanovil, pouze dal v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným společnostem možnost uplatnit jejich právo v probíhajícím řízení.

Odůvodnění

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY takto: Poučení: