Soudní rozhodnutí (různé) · Rozhodnutí

11A 270/2011 - 67-

Rozhodnuto 2011-12-01

Citované zákony (26)

Rubrum

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 28. 6. 2011 sp.zn./Ident.:2011/451/STR/Rou, čj: STR/2167/2011 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Výrok

Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též žalovaného správního úřadu), jímž Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila společnosti Route Radio s.r.o., provozovateli rozhlasového vysílání s názvem programu Rádio Dálnice, souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů, spočívající ve změně souboru technických parametrů licence a územního rozsahu vysílání, a to přidělením souboru technických parametrů Přimda 91,9 MHz / 100W; Psáře exit 92,3 MHz / 50 W; Rokycany 105,1 MHz / 50 W pro program Rádio Dálnice. Nejprve žalobce uvedl důvody, pro které žalobu podává jako osoba, která byla rozhodnutím o změně licence zkrácena na svých právech, neboť jí nebylo umožněno vykonávat práva účastníka řízení, které předcházelo rozhodnutí o změně licence a z důvodu, že napadené rozhodnutí bylo žalovaným vydáno v rozporu s ustanovením § 21 odst. 3 zákona o vysílání, podle něhož Rada neudělí souhlas tehdy, pokud by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Žalobce poukazuje na to, že vysílá program s názvem Rádio BLANÍK mimo jiné na kmitočtu 87,8 MHz/ 1 kW pro oblast Praha a má za to, že kmitočet Psáře exit 92,3 MHz / 50 W, přidělený provozovateli Route Radio s.r.o. napadeným rozhodnutím přímo konkuruje programu Rádio BLANÍK, zejména pokud jde o formát programové nabídky programu Rádio Dálnice. Žalobce je přesvědčen, že s ním žalovaný měl jednat jako s účastníkem řízení. Žalobce namítá dále, že kmitočty uvedené v napadeném rozhodnutí byly provozovateli Route Radio s.r.o. přiděleny v rozporu s ustanoveními § 21 odst. 1 písm. b) a § 21 odst. 3 zákona o vysílání. Žalobce je přesvědčen o tom, že žalovaný neměl provozovateli Route Radio s.r.o. udělit souhlas se změnou technických parametrů a dané kmitočty měly být předmětem samostatného licenčního řízení, neboť se jedná o kmitočty pokrývající území značného rozsahu a v daném případě se navíc nejedná o přidělení jednoho kmitočtu, ale celkem o přidělení 3 kmitočtů pokrývající území, jež nemá žádnou geografickou souvislost s územím, na které byla původní licence udělena. Žalobce poukázal na stávající judikaturu a to rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2006, čj: 8 As 61/2005-91 a rozhodnutí ze dne 10. 9. 2008, čj: 7As 61/2009-134, dle kterého na základě žádosti o změnu licence nelze obejít požadavky licenčního řízení, k čemuž by došlo i v případě, kdyby změnou územního rozsahu a technických parametrů byl přidělen kmitočet, který by představoval pokrytí území větších parametrů a nikoli tzv.dokrývací kmitočet. Žalobce namítá, s ohledem na stávající judikaturu, že přidělením uvedených kmitočtů, které nemají žádnou geografickou souvislost s původní licencí, nedošlo pouze ke „zlepšení pokrytí“, nýbrž k rozšíření vysílání provozovatele Route Radio s.r.o. na další území, které nebylo součástí územního rozsahu vysílání podle licence udělené provozovateli Route Radio s.r.o. a přidělením kmitočtu bez řádného vyhlášení licenčního řízení byl provozovatel Route Radio s.r.o. nezákonně zvýhodněn oproti ostatním uchazečům o tyto kmitočty. Žalobce dále upozorňuje na povinnost žalovaného stanovenou v § 4 odst. 2 zákona o vysílání, dle kterého je povinen dbát na zachování a rozvoj plurality programové nabídky a informací v oblasti rozhlasového vysílání. Z rozhodnutí není patrné, v čem spatřuje žalovaný „jedinečnost projektu“ společnosti Route Radio s.r.o. Proto namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Není vůbec patrné, že by se formát programu Route Radio s.r.o. odlišoval od programů vysílaných na tomto území a dle žalobce tak není zřejmé, jaké nové programové prvky Route Radio s.r.o. na dané území přináší. Žalovaný také neuvádí, v čem vidí specifičnost tohoto programu či citlivý přístup v hudebním formátu. I programová jedinečnost programu Rádio Dálnice je také velmi nejasná. Licenční podmínky tohoto programu jsou totiž velmi obecné a lze na ně v podstatě navázat jakoukoliv běžnou komerční rozhlasovou stanicí. Poukazuje na zvláštně se jevící podmínku, že v rozhlasovém vysílání mají být v čase od 6 do 18 hodin ve všední dny zařazeny minimálně 4 dopravní vstupy, neboť téměř běžná komerční stanice vysílá dopravní zpravodajství mnohem častěji a za specializovaná dopravní rádia považována nejsou. Formát programu Rádio Dálnice tak nevybočuje z programové nabídky nabízené v oblasti, v níž byly žalovanou Radou rozhodnutím o změně licence přiděleny výše míněné kmitočty. Žalobce poukazuje na to, že kmitočty pokrývající úsek dálnice mají velký potenciál v jejich komerčním využití a jejich přidělování pouze jedinému subjektu bez vyhlášení licenčního řízení vylučuje možnost účasti jiných provozovatelů rozhlasového vysílání. Nesouhlasí s argumentací žalovaného, ve které odkazuje na stanovisko Českého telekomunikačního úřadu, ze kterého vyplývá, že předmětné kmitočty se nehodí pro účely samostatného využití a jsou pro pokrytí trvale usazeného obyvatelstva nevhodné, neboť to nijak nevysvětluje důvod, proč by měly být přiděleny pouze jedinému subjektu - Route Radio s.r.o.- a ostatní provozovatele tak z této soutěže vyloučit. Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že žalovaný při hodnocení kritéria ekonomické připravenosti a finanční zajištěnosti projektu Route Radio s.r.o vycházel z podkladů předložených při rozhodování již v původním licenčním řízení v roce 2008, tedy tři roky zpět, což je nedostačující a v důsledku toho rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné. Žalobce tedy namítá, že žalobce porušil ustanovení § 21 odst. 1 písm. b) a § 21 odst. 3 zákona o vysílání, když společnosti Route Radio s.r.o. přidělil celkem 3 kmitočty jako kmitočty dokrývací, neboť tím nedošlo pouze ke zlepšení pokrytí vysílání území, na které má Route Radio s.r.o. licenci k provozování rozhlasového vysílání, ale tyto kmitočty přesahují území odpovídající rozsahu vysílání podle licence udělené provozovateli Route Radio s.r.o. Pokrytí území tak velkého rozsahu v žádném případě nemá charakter pouhého dokrytí území, neboť se jedná o pokrytí nového, vysíláním Route Radia s.r.o dosud území nepokrytého a povinností žalovaného bylo vyhlásit samostatná licenční řízení na předmětné kmitočty. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě namítá, že žalobce není aktivně procesně legitimován k podání žaloby, poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj: 7 As 111/2010 ze dne 24. 2. 2011, kterým rozhodl o zamítnutí kasační stížnosti společnosti Route Radio s.r.o. a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2010, čj: 9 A 10/2010-80, neboť v situaci, kdy žalovaný neprovedl v odůvodnění svého rozhodnutí posouzení, zda přidělení kmitočtu představuje pouhou změnu v intencích původně udělené licence a nejde o kmitočet dostatečně bonitní na to, aby mohl být předmětem licenčního řízení, nelze jinak vyloučit tvrzení žalobce, že byl na svých právech zkrácen z důvodu, že předmětné kmitočty měly být předmětem licenčního řízení, do kterého se mohl žalobce přihlásit. Na základě tohoto rozsudku Rada přistoupila k hodnocení bonity kmitočtu, které měly být předmětem řízení o změně územního rozsahu vysílání. V případě, že dospěla k závěru, že předmětný kmitočet není dostatečně bonitní a není tudíž způsobilý být předmětem samostatného licenčního řízení, přistoupil žalovaný k hodnocení, zda je požadovaná změna v intencích původní udělené licence. Jestliže i tuto podmínku Rada vyhodnotila jako splněnou, přistoupila v poslední řadě k hodnocení kritérií dle § 17 odst. 1 zákona o vysílání. Pouze v případě, že bylo postaveno na jisto, že nešlo o frekvence, které měly být přiděleny v licenčním řízení, pak by nebylo možné dát za pravdu žalobci a až v této chvíli by bylo možné uzavřít, že žalobce nebyl zkrácen na svých právech. Žalovaný je přesvědčen o tom, že bonita kmitočtu byla jasně prokázána a že existovaly předpoklady pro řízení o změně skutečností uvedených v žádosti o licenci a žalobce tak nebyl na svých právech nijak zkrácen. Bonita kmitočtu je hodnocena jako souhrn jednotlivých parametrů kmitočtu, kam dle hodnocení Rady spadá, kromě počtu posluchačů, také počet programů zachytitelných v odpovídající technické kvalitě na daném území. Dílčími kritérii jsou také skutečnosti, zda na daném území již bylo dříve vyhlášeno licenční řízení z podnětu žadatele a počet žadatelů v daném řízení, kteří představují skupinu možných uchazečů pro případ nového licenčního řízení. Počet posluchačů je vypočten Českým telekomunikačním úřadem a jsou zde zohledňovány také další parametry vysílání, jako jsou výkon vysílače, efektivní výška antény apod. Naopak nelze využít argument skutečné poslechovosti, což by bylo v případě nových uchazečů diskriminujícím kritériem. Žalovaný je přesvědčen o tom, že dostatečně odůvodnil, že se skutečně jedná o změnu v intencích původně udělené licence, zejména s ohledem na územní rozsah vysílání. Všechny kmitočty přidělené provozovateli Route Radio s.r.o. jsou v bezprostřední blízkosti českých dálnic, případně přivaděčů. Ve stanovisku Českého telekomunikačního úřadu ze dne 13. 4. 2010 je uvedeno, že přidělené kmitočty byly koordinovány přímo za účelem pokrytí dálnice, čemuž odpovídají i technické parametry těchto kmitočtů. Možnost jejich využití pro zajištění pokrytí lokalit s trvalým osídlením obyvatel rozhlasovým vysíláním by byla proto zanedbatelná. Žalovaný také dostatečně zdůvodnil, že se jedná o změnu v intencích původně udělené licence z perspektivy obsahové stránky vysílání. Licence k provozování Rádia Dálnice je z pohledu obsahové stránky značně specifická, kdy základní programovou specifikací „specializované dopravní rádio se specifickým průběžným vícejazyčným dopravním zpravodajstvím a stručným všeobecným zpravodajstvím“. V souvislosti s územním vymezením vysílání je pak zjevné, že hranice udělené licence překročeny nebyly. Žalovaný je přesvědčen o prokázání bonity (resp. nebonity) předmětných kmitočtů a poukazuje na to, že Rada je nucena v případě nedostatku objektivně vyhodnotitelných kritérií přistoupit ke správnímu uvážení, kterému je zde dán značný prostor. Odůvodněno bylo i to, že nedošlo k popření původního projektu a změna licence je v intencích původně udělené licence. Dále pak konstatoval, že se v jiných případech řídí závěry soudů a poukázal na to, že na kmitočet Horní Heršpice 94,1 MHz/50 W o jehož přidělení zažádal provozovatele Route Radio s.r.o. v rámci řízení o změně licence, byl Radou vyhodnocen jako bonitní a bylo na něj spolu s dalšími kmitočty vyhlášeno licenční řízení. Předmětné kmitočty byly provozovateli Route Radio přiděleny dle žalovaného v souladu se zákonem a upozornil na to, že pokud by nehodnotil žádost o změnu dle zákonných ustanovení zákonných kritérií pro udělení licencí uvedených v § 17 odst. 1 zákona o vysílání, dostal by se mimo jeho rámec. Pokud by měla být splněna podmínka, že nově pokrytá území mají bezprostředně sousedit s územím pokrytým stávajícím signálem, pak by žalovaný porušil zásadu legality. Nesouhlasí ani s argumentem žalobce, že žalovaný neměl vyslovit souhlas s takovou změnou parametrů licence, která by de facto představovala licenci novou. Poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v rozsudku 7 As 71/2009 a dovozuje, že na správním posouzení Rady je, zda se jedná o změnu v intencích původní udělené licence. Za účelové považuje tvrzení žalobce, že žalovaný neuvedl, v čem spočívá přínos projektu společnosti Route Radio s.r.o. k rozvoji plurality programové nabídky na daném území a v čem je spatřována jedinečnost projektu. Poukazuje na to, že specializované dopravní rádio, jak je definované Rádio Dálnice, nejen že nevysílá na území, jež je pokryto kmitočty, které Rada provozovateli přidělila, ale dokonce ani nikde jinde na území velkých měst v rámci České republiky, vyjma Prahy. Kmitočet, který by zahrnoval území hlavního města Prahy mezi přidělenými kmitočty nebyl. Licenční podmínky jsou žalobcem mylně interpretovány, neboť zmíněné 4 dopravní vstupy nejsou do vysílání zařazeny v průběhu 12 hodin, nýbrž každou hodinu. K námitce, že Rada vycházela při hodnocení kritéria ekonomické připravenosti z podkladů, které byly předložené pro potřeby původního licenčního řízení uvádí, že Rada zákonná kritéria uvedené v § 17 odst. 1 vzala v úvahu a vyhodnotila, ale je irelevantní, z jakých podkladů vycházela, neboť dle ustanovení § 21 odst. 3 zákona o vysílání Rada souhlas se změnou skutečnosti uvedených v žádosti o licenci nevysloví pouze v případě, pokud by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Veřejné slyšení je ale dle § 16 odst. 2 určeno k projednání otázek týkajících se programové skladby. Městský soud v Praze vyrozuměl podle ustanovení § 34 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.) osoby, které mohou být přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno a osoby, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudů, nejsou-li účastníky a výslovně oznámí, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat. V posuzované věci uplatnilo právo osoby zúčastněné na řízení dne 10. 10. 2011 společnost Route Radio s.r., dne 11. 10. 2011 společnost Radio BONTON a.s. a dne 14. 10. 2011 společnost NONSTOP s.r.o. Žádný ze zúčastněných osob na řízení soudu vyjádření k podané žalobě neposlala. U soudního jednání účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. Zástupkyně žalobce zdůraznila, že nebyly podmínky pro rozšíření licence společnosti Route Radio, když přidělené kmitočty územně nesouvisí s dosavadní licencí. Zástupce žalovaného dodal, že při rozhodování o bonitě nemůže zohlednit osoby tranzitující, což vyplývá zejména z vyhlášky č.22/2011, neboť do obyvatel připojených lze zapojit pouze antény, které jsou do 10 metrů nad pevným povrchem a nelze ani započítat osoby, které se připojí prostřednictvím mobilních telefonů. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním úřadem soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Společnost ROUTE Rádio s.r.o. je provozovatelem rozhlasového vysílání programu Rádio Dálnice na základě licence ze dne 16. 12. 2008 sp.zn. 2008/934/ZAB, ve znění platných změn. Provozovatel rozhlasového vysílání ROUTE Rádio s.r.o. požádal dopisem ze dne 2. 5. 2011, čj: 3769 o změnu souboru technických parametrů, spočívající v přidělení souboru technických parametrů již zkoordinovaných Českým telekomunikačním úřadem pro stanoviště Přimda, Psáře exit a Rokycany. V posuzované věci bylo žalovaným správním úřadem rozhodnuto o žádosti provozovatele rozhlasového vysílání Route Rádio s.r.o. o licenci. O žalobě proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2010, č.j.: 9 A 10/2010 - 80, proti kterému podali kasační stížnost jak žalovaný správní úřad, tak i provozovatel rozhlasového vysílání. O podané kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 2. 2011, č.j.: 7 As 111/2010, kterým zamítl kasační stížnosti Rady i provozovatele rozhlasového vysílání, týkající se skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů, spočívající ve změně souboru technických parametrů licence a územního rozsahu vysílání, a to přidělením souboru technických parametrů.. Rada, vázána právním názorem Nejvyššího správního soudu, přistoupila k rozhodnutí o žádosti provozovatele, spočívající v přidělení kmitočtů Přimda, Psáře exit a Rokycany, přičemž hodnotila mimo jiné i bonitu technických parametrů uvedených v žádosti. O žádosti rozhodla Rada pro rozhlasové vysílání novým, nyní napadeným rozhodnutím, ve kterém vyhodnotila soubor technických parametrů Přimda, Psáře exit a Rokycany jako nedostatečně bonitní na to, aby mohly být předmětem samostatného licenčního řízení a vzhledem k tomu, stejně jako vzhledem ke skutečnosti, že požadovanou změnu lze vyhodnotit jako změnu v intencích původně udělené licence a po provedení základních kritérií podle ustanovení § 17 odst. 1, udělila Rada provozovateli Route Rádio s.r.o. souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů programu Rádio Dálnice spočívající ve změně souboru technických parametrů licence a územního rozsahu vysílání přidělením souboru technických parametrů Přimda, Psáře exit a Rokycany. Městský soud v Praze přezkoumal po provedeném řízení žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející správní řízení před žalovaným správním úřadem a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. Věc soud posoudil – když vyšel z následně uvedené právní úpravy – takto: Žalobou napadeným rozhodnutím byla povolena změna souboru technických parametrů již udělené licence spočívající v přidělení dalších tří souborů technických parametrů. Podle ustanovení § 20 odst. 4 zákona o vysílání Rada vyhoví písemné žádosti provozovatele vysílání s licencí o změnu souboru technických parametrů v případě analogového vysílání a diagramu využití rádiových kmitočtů v případě regionálního nebo místního digitálního vysílání, nedojde-li změnou k porušení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, anebo z členství České republiky v Evropské unii anebo v mezinárodních organizacích, nebo k porušení zvláštního zákona, a je-li tato změna v souladu se stanoviskem Českého telekomunikačního úřadu, které si Rada před provedením změny vyžádá. Rada však žádost zamítne, pokud by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Důvody neudělení souhlasu musejí být shodné s kritérii uvedenými v ust. § 6 odst. 1 písm.e). Rada je povinna rozhodnout o změně skutečností podle tohoto odstavce do šedesáti dnů ode dne, kdy jí byla doručena žádost provozovatele vysílání s licencí. Pokud Rada v této lhůtě nerozhodne, má se za to, že se změnou vyslovila souhlas. Rada může řízení přerušit v případě, že je třeba odstranit ve stanovené lhůtě nedostatky v žádosti o změnu nebo pokud bylo zahájeno řízení o předběžné otázce. V takovém případě Rada v rozhodnutí o přerušení řízení uvede, o jakou otázku se jedná; po dobu přerušení řízení lhůty neběží. Podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona o vysílání provozovatel vysílání s licencí je povinen předem požádat Radu o písemný souhlas se změnou těchto skutečností uvedených v žádosti o licenci: a) označení názvu programu, b) změna časového rozsahu vysílání nebo územního rozsahu vysílání podle ust. § 2 odst. 1 písm. y), c) změna územního rozsahu vysílání u kabelových systémů, d) změna licenčních podmínek, e) změna výše základního kapitálu, způsobu rozdělení hlasovacích práv, vkladu jednotlivých společníků (včetně obsahové specifikace a finančního ohodnocení nepeněžitých vkladů) nebo členů a výše jejich obchodních podílů, společenské nebo zakladatelské smlouvy, stanov a seznamu společníků nebo akcionářů. Podle ustanovení § 21 odst. 3 zákona o vysílání je Rada povinna rozhodnout o změně skutečností podle odstavce 1 do šedesáti dnů ode dne, kdy jí byla doručena žádost provozovatele vysílání s licencí. Pokud Rada v této lhůtě nerozhodne, má se za to, že se změnou vyslovila souhlas. Rada souhlas neudělí pouze tehdy, pokud by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Důvody neudělení souhlasu musí být shodné s kritérii, uvedenými v ust. § 6 odst. 1 písm. e). Základní programovou specifikaci nelze měnit. Rada může řízení přerušit v případě, že je třeba odstranit ve stanovené lhůtě nedostatky v žádosti o změnu nebo pokud bylo zahájeno řízení o předběžné otázce. V takovém případě Rada v rozhodnutí o přerušení řízení uvede, o jakou otázku se jedná; po dobu přerušení řízení lhůty neběží. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. w/ zákona o vysílání se pro účely tohoto zákona rozumí souborem technických parametrů v případě analogového vysílání prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení (dále jen "vysílač") kmitočet, vyzářený výkon a vysílací stanoviště. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 7. 2009 č.j. 7 As 50/2009 – 76, dostupný na www.nssoud.cz, rozhlasové vysílání šířené prostřednictvím vysílačů je po technické stránce založeno na šíření elektromagnetických vln o určitém kmitočtu volným prostorem, jejichž prostřednictvím se dostává vysílaná informace (hudba, mluvené slovo atd.) k posluchači. Jde o způsob šíření informací užívající vzácného statku - kmitočtového spektra, který je zákonodárcem považován za statek veřejný a k jehož správě je povolána veřejná moc. Tohoto statku není tolik, aby každý, kdo by chtěl šířit vysílání prostřednictvím vysílačů, tak mohl činit, aniž by tím zasahoval do vysílání jiného. Proto zákon o vysílání vytváří mechanismus distribuce tohoto veřejného statku (práva vysílat na určité frekvenci v určitém územním a časovém rozsahu) prostřednictvím licenčního řízení. Licenční řízení je založeno na tom, že orgán veřejné správy uspořádá výběrové řízení, v němž právo užívat určitou část vzácného statku udělí jednomu ze zpravidla více uchazečů. Právo se udělí na určité časové období (u rozhlasového vysílání na 8 let, viz § 12 odst. 5 písm. a/ zákona o vysílání). Zákon umožňuje za určitých podmínek periodické prodlužování doby trvání tohoto práva (viz § 12 odst. 10 až 12 zákona o vysílání). Klíčovým rysem tohoto způsobu distribuce vzácného veřejného statku je soutěž o určitou jeho konkrétní část mezi více uchazeči, z nichž pouze jeden bude ve vztahu k ní úspěšný, a tedy jen tento jeden bude moci na určité frekvenci v určitém územním a časovém rozsahu vysílat. Všichni ostatní, tedy neúspěšní uchazeči budou z užívání dané části veřejného statku po dobu trvání licence vyloučeni. Soud nezpochybňuje argumentaci žalovaného, že zákon o vysílání vedle licenčního řízení upravuje, a tedy umožňuje vést též řízení o žádosti provozovatele vysílání s licencí o udělení souhlasu se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci, spočívající ve změně územního rozsahu vysílání a změně souboru technických parametrů (§ 20 odst. 4, § 21 odst. 1 písm. b/ zákona). Provozovatel vysílání s již udělenou licencí je tedy za trvání licence oprávněn požádat žalovanou o souhlas se změnou souboru technických parametrů, spočívající v přidělení volného kmitočtu; podle § 21 odst. 1 téhož zákona je nejen oprávněn, ale dokonce povinen předem požádat žalovanou o souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci, spočívající ve změně územního rozsahu vysílání. V posuzované věci právě to učinila společnost Route Radio s.r.o., která se svými žádostmi na žalované domáhala přidělení nově zkoordinovaných kmitočtů. Městský soud v Praze dále vycházel ze závěrů, k nimž dospěl Nejvyšší správní soud v odůvodnění rozsudku ze dne 24. 2. 2011, č.j.: 7 As 111/2010 – 163, rovněž dostupném na www.nssoud.cz. Povahou řízení o změně skutečností uvedených v žádosti o licenci, spočívající ve změně územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů (v podobě přidělení dalších kmitočtů), se Nejvyšší správní soud také zabýval v rozsudku ze dne 10. 9. 2009, č.j.: 7 As 61/2009 - 134 (dostupném na www.nssoud.cz), v němž zdůraznil, „že v režimu ustanovení § 21 odst. 1 písm.b) zákona o vysílání nelze vyslovit souhlas s takovou změnou parametrů, která by de facto představovala novou licenci. Na základě žádosti o změnu licence nelze obejít požadavky licenčního řízení. K tomu by došlo i v případě, kdy by změnou územního rozsahu a technických parametrů byl přidělen kmitočet, který by představoval pokrytí území větších parametrů a nikoliv tzv. dokrývací kmitočet (k terminologii a správní praxi Rady při poskytování dokrývacích kmitočtů viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2006, č.j: 8 As 61/2005 – 91, www.nssoud.cz, v němž bylo zdůrazněno, že „žalovaná nemá povinnost vyhlásit licenční řízení vždy v případě existence „neobsazeného“ kmitočtu, ale může se zabývat posouzením otázky, zda je takový kmitočet dostatečně bonitní, tj. zda může být samostatným předmětem licenčního řízení, či zda bude využit pouze jako kmitočet dokrývací, ke zlepšení existujícího územního pokrytí držitelem jiné licence za její současné změny“). Posouzení, zda se při žádosti o změnu územního rozsahu a technických parametrů nejedná o pouhou změnu v intencích původně udělené licence, ale fakticky o nové licenční řízení, je předmětem odborného posouzení Rady jako k tomu zřízeného odborně specializovaného správního orgánu, které musí být podloženo racionální úvahou opřenou o, po skutkové (a tedy technické) stránce, dostatečně zjištěné parametry vysílání, jež by přidělením kmitočtu žadatel získal.“ Právě tato povaha řízení o změně skutečností uvedených v licenci podle ust. § 20 odst. 4 a ust. § 21 odst. 1 písm. b) zákona o vysílání se zrcadlí ve vymezení okruhu účastníků tohoto řízení, kterými jsou provozovatel vysílání a další účastníci licenčního řízení, na základě něhož provozovatel vysílání licenci obdržel (viz výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2010, č.j.: 7 As 50/2009 - 76, www.nssoud.cz). Změny skutečností, uvedených v žádosti o licenci, spočívajících ve vymezení územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů, totiž nemohou být takového charakteru, že by zcela vybočily z mezí původně udělené licence. Pokud pak Rada svým rozhodnutím skutečně schvaluje pouze změnu v intencích původně udělené licence, nemůže rozhodnutí o schválení této změny zasáhnout do práv nikoho jiného, než vlastníka licence a případně účastníků původního licenčního řízení. Na druhou stranu, jestliže by Rada v řízení o schválení změny skutečností, uvedených v žádosti o licenci obešla řízení licenční tím, že by přidělila provozovateli vysílání kmitočty, způsobilé být předmětem samostatného licenčního řízení, zasáhla by takovým rozhodnutím nejen do práv účastníků řízení, nýbrž také do práv osob, které by se mohly účastnit licenčního řízení, kdyby bylo řádně zahájeno. Pokud takový potenciální účastník licenčního řízení tvrdí, že byl zkrácen na svých právech rozhodnutím o schválení změny skutečností uvedených v žádosti o licenci jiného provozovatele vysílání, a to z toho důvodu, že správně mělo být vedeno licenční řízení, jehož by se mohl účastnit, a toto tvrzení nelze zjevně a jednoznačně vyloučit, pak je potřeba mít za to, že je aktivně legitimován k podání žaloby proti danému rozhodnutí na základě ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. Předchozí účast v řízení o schválení změny skutečností uvedených v žádosti o licenci zde tedy není podmínkou aktivní procesní legitimace. Ze spisového materiálu správního úřadu vyplývá, že žalovaný správní úřad rozhodnutím ze dne 16. 12. 2008, sp.zn. 2008/934/ZAB, udělil společnosti Route Rádio s.r.o. licenci k provozování rozhlasového vysílání programu Rádio Dálnice s využitím souboru technických parametrů Jihlava - Rudný 99,4 MHz/0,8kW. Žalovaný správní úřad v napadeném rozhodnutí dovozuje, že změna některých skutečností a změna licenčních podmínek spočívá jedině a pouze ve změně základní programové specifikace. Soud přisvědčil názoru žalobce, že ustanovení § 21 odst. 1 písm.b) zákona o vysílání však mezi takové změny řadí rovněž změnu územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů. Podle názoru soudu se v souvislosti s tímto napadeným rozhodnutím o pouhou změnu v intencích původně udělené licence jednat nemůže, neboť tato licence představovala jediný kmitočet pro místní vysílání, zatímco tzv. „dokrývacích“ kmitočtů, které žalovaný správní úřad přidělil témuž provozovateli vysílání, jsou více než tři desítky, přičemž žalovaný uvádí, že všechny doposud přidělené kmitočty s velmi rozdílným pokrytím od 500 do 30.000 obyvatel nejsou dostatečně bonitní pro samostatné licenční řízení. Městský soud v Praze se ztotožnil s názorem žalobce, že nesprávnost postupu žalované při hodnocení bonity přidělovaných kmitočtů a v jejím důsledku nesprávnost právního závěru o zákonném způsobu jejich přidělení vyplývá ze skutečnosti, že žalovaná Rada při hodnocení bonity kmitočtu jednotlivě i v jejich souvislosti nehodnotila některá zákonem stanovená kritéria vůbec a zaměřila se výhradně na programovou skladbu žadatele. Tímto postupem Rada opomenula významnou množinu posluchačů, kteří se přechodně na území pokrytém těmito kmitočty nacházejí, ačkoli proto měla dostatek informací. V předcházejícím soudním řízení, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 9 A 10/2010, žalovaný správní úřad adresoval dne 6. 8. 2008 Českému telekomunikačnímu úřadu žádost o koordinaci sítí VKV kmitočtů pro pokrytí dálnic. V této žádosti bylo uvedeno, že na základě žádosti společnosti Route Rádio žalovaný správní úřad žádá o koordinaci kmitočtové sítě obsahující 35 kmitočtů. V následujícím období žalovaný správní úřad žádost průběžně doplňoval o požadavky na koordinaci dalšího blíže neupřesněného počtu kmitočtů. Bonitu jednotlivých kmitočtů nelze posuzovat jednotlivě právě proto, že jsou zaměřeny na pokrytí dálniční sítě. Soud si je vědom úpravy obsažené v § 7 odst. 1 vyhlášky Českého telekomunikačního úřadu č. 22/2011 Sb., vzhledem ke specifickému účelu, pro který byly předmětné kmitočty zkoordinovány, má však za to, že žalovaná měla při posuzování jejich bonity zohlednit též údaj o množství potenciálních posluchačů - účastníků silničního provozu, pro které právě je rozhlasové vysílání z těchto kmitočtů určeno. Pokud tak neučinila, jsou její závěry ohledně způsobu hodnocení bonity kmitočtů nedostatečné. Dle náhledu soudu je tedy závěr žalované o nedostatečné bonitě přidělených kmitočtů nesprávný. Je-li dostatečně bonitní, a tudíž k přidělení v rámci licenčního řízení způsobilý jediný kmitočet pro místní vysílání, který byl původně přidělen společnosti Route Radio s.r.o. (Jihlava – Rudný 99,4 MHz/0,8 kW), tím spíše musí být dostatečně bonitní kmitočtová síť tvořená následně přidělenými kmitočty, která je svým územním rozsahem zcela v intencích regionálního vysílání ve smyslu § 2 odst. 1 písm. e) zákona o vysílání. Soud také dospěl k závěru, že přidělení tzv. dokrývacích kmitočtů společnosti Route Rádio s.r.o. je zcela v zásadním rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. f) zákona o vysílání, který stanoví, že místním vysíláním se rozumí vysílání rozhlasového nebo televizního programu určeného svým dosahem pro místně vymezenou oblast a pro tuto oblast vytvářeného místně vymezená územní oblast nesmí zahrnovat více než 1 % obyvatel České republiky. Z výše opakovaně citované judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že požadavek zákazu podstatných změn parametru licence lze nalézt v zákoně o vysílání, konkrétně v ustanovení § 21 odst. 3 věta třetí zákona, které souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci vylučuje v případě, že by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Žalovaný správní úřad tak porušil ustanovení § 21 odst. 3 zákona o vysílání tím, že žalobou napadené rozhodnutí v součtu s dalšími vydanými rozhodnutími žalovaného správního úřadu, napadenými žalobami žalobce i jiných potencionálních účastníků licenčního řízení, znamenají svým charakterem nikoli dokrytí v rámci místního vysílání, ale jeho nepřípustné překročení a transformaci do vysílání regionálního, resp. do kmitočtové sítě a v konečném důsledku se tedy jedná o udělení licence bez řádného licenčního řízení. Na základě všech výše uvedených důvodů Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a žalobou napadené rozhodnutí je nutno zrušit podle ustanovení § 78 odst. 1 s.ř.s. pro nezákonnost a pro vady řízení. Proto soud zároveň s ohledem na ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému správnímu úřadu, na kterém bude, aby se znovu zabýval žádostí společnosti ROUTE RÁDIO s.r.o. a při jejím posouzení podle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s. vycházel ze závazného právního názoru soudu, vyjádřeného v odůvodnění tohoto rozsudku. V posuzované věci nelze hovořit o pouhé změně skutečností, uvedených v žádosti o licenci, ale o žádost, spadající svým obsahem pod požadavek, který by inicioval nové licenční řízení ve formě veřejné soutěže o získání kmitočtu. O přidělení nových vysílacích frekvencí, nacházejících se zcela mimo územní rozsah stávajícího vysílání, nelze žádat prostřednictvím řízení podle ustanovení § 21 odst. 1 písm. d) zákona o provozování vysílání, neboť tento způsob je v podstatě obcházením ustanovení, týkajících se licenčního řízení. V posuzované věci se původní licence z prosince 2008 vztahovala pouze na jediný technický prostředek Jihlava - Rudný, žádná následná změna licenčních podmínek nemůže být platná, neboť zákon o vysílání pojem „dokrývací“ kmitočet či vysílač vůbec neobsahuje, dokrývané území nemůže být větší, než dosah původně přiděleného technického prostředku. Na základě výše uvedeného přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč a v nákladech, souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou tvořeny jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby a účast při jednání soudu), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2.100,- Kč (ust. § 7, § 9 odst. 3 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ode dne 1. 9. 2006). Náklady právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny třemi paušálními částkami ve výši 300,- Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006) a částkou 1.440,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (ust. § 57 odst. 2 s.ř.s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 10.640,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Olgy Erhartové (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.). Pokud jde o náklady řízení, které vznikly osobám zúčastněným na řízení, soud dospěl k závěru, že v dané věci nejsou dány předpoklady pro rozhodnutí soudu o jejich náhradě. Podle ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností, kterou jí soud uložil. V posuzované věci soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost v řízení nestanovil, pouze dal v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným společnostem možnost uplatnit jejich právo v probíhajícím řízení.

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.