Soudní rozhodnutí (různé) · Rozhodnutí

11Ca 75/2009 - 49

Rozhodnuto 2009-12-03

Citované zákony (16)

Rubrum

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 3.7.2008, č.j.: had/335/09, sp.zn. 2008/230/had/CET, s e z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

Výrok

Žalobce se žalobou, doručenou k Městskému soudu v Praze dne 17.3.2009, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též žalovaného správního úřadu) ze dne 3.7.2008, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.000.000,- Kč za porušení povinností, uvedených v ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o vysílání). Podle výroku napadeného rozhodnutí žalobce porušil povinnost provozovatele vysílání, podle níž je povinen nezařazovat do vysílání v době od 6.00 do 22.00 hodin pořady, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. K porušení povinností došlo odvysíláním pořadu Odpolední televizní noviny dne 30.1.2008 od 17.00 hodin na programu TV Nova, v němž byla odvysílána reportáž, věnovaná případu vraždy a následnému rozřezání těla oběti v Ústí nad Labem. V reportáži byly použity policejní videozáběry částí rozřezaného těla, zabalené do igelitových obalů. Mezi záběry je i záběr do otevřeného mrazáku s několika balíčky, jejichž obsah není vidět a není jasné, zda jde o balíčky s částmi mrtvoly nebo prostě o záběr na jiné balíčky v mrazáku, kde v minulosti byly uchovávány balíčky s částmi mrtvého těla. Žalobce v podané žalobě namítl, že byl především zkrácen na svých právech v důsledku nezákonnosti i vad správního řízení. V prvním žalobním bodu žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného správního rozhodnutí, spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, nesrozumitelnosti odůvodnění a dále v rozporu skutečného stavu se spisovým materiálem. V rámci tohoto žalobního bodu žalobce poukázal na to, že odůvodnění napadeného rozhodnutí má určitou strukturu a tvrdí, že z obsahu napadeného správního rozhodnutí je zřejmé, že důvodem pro uložení pokuty byly jiné důvody, které však ve výroku napadeného rozhodnutí uvedeny nejsou. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je na více místech tučně zvýrazněn text, přičemž žalobce namítá, že nic z toho, co je tučně uvedeno, ve výroku napadeného rozhodnutí obsaženo není. Žalovaná Rada tak vzala v úvahu jiné důvody než ty, které jsou uvedeny ve výroku napadeného správního rozhodnutí. Skutkový stav je podle názoru žalobce v rozporu s provedenými důkazy a nemá v nich dostatečnou oporu, neboť závěr, učiněný Radou, z nich nevyplývá. Reportáž informovala pouze o tom, že začal jednat Krajský soud v Ústí nad Labem o případu muže, který loni v létě zavraždil svoji partnerku. Dále reportáž informovala, jak se choval před soudem, jaký byl obsahu výpovědi obviněného v přípravném řízení, kterou četla soudkyně a o tom, že poté chtěl spáchat sebevraždu. V žádném případě nebyla reportáž věnována případu vraždy a následnému rozřezání těla oběti. Žalobce je provozovatelem televizního vysílání a jeho ústavně zaručeným právem je přinášet informace veřejnosti. Uvedená svoboda zahrnuje i informace o probíhajících trestních řízeních. Pokud jde o to, že v reportáži měly být použity policejní videozáběry částí rozřezaného těla, zabalených do igelitových obalů, žalobce namítl, že ze žádného ze záběrů, který byly použity v pořadu, není patrno, že by obsahoval části rozřezaného těla, což se týká i fotografií policejního fotografa, které soudkyně poskytla novinářům. Sama žalovaná ve výroku napadeného rozhodnutí připouští, že není zřejmé, jaký je obsah balíčku, takže podle názoru žalobce není ani zřejmé, na základě čeho lze dospět k závěru, že reportáž by mohla mít negativní dopad na děti a mladistvé. Z obsahu reportáže - včetně jejího moderátorského uvedení - je patrno, že žalobce nerealizoval jen ústavně zaručenou svobodu projevu, ale že bral v úvahu i veřejný zájem na ochraně dětí a mladistvých před negativními účinky televizního vysílání. Skutečně není vidět, co je obsahem balíčku, záběry na otevřený mrazák jsou velmi decentní a krátké, reportáž je citlivě natočena a neobsahuje žádné drastické záběry. Informaci o uvedeném trestném činu žalobce přinesl již dne 20.7.2007 v Televizních novinách i Odpoledních televizních novinách, aniž by přitom správní úřad shledal, že se dopustil porušení povinnosti, uvedené v ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání. Obdobným způsobem informovaly o uvedeném případu všechny hlavní sdělovací prostředky v České republice, tedy Česká televize, TV Prima, Mladá fronda Dnes i Právo, což musí být Radě známo z úřední činnosti. Závěr žalované o tom, že redakce „pásla" v běžném zpravodajském pořadu na drastickém tématu výrazně více, než jak standardně připravuje své zpravodajství, nemá oporu v žádném z provedených důkazů a jde o pouhou spekulaci. V reportáži nezaznělo nic, co by nebylo uveřejněno a z reportáže je naopak patrné rozumné počínání redakce. Ve druhé žalobní námitce žalobce namítl, že uplynula prekluzívní lhůta a deliktní odpovědnost žalobce v důsledku toho zanikla. V oznámení o zahájení správního řízení ze dne 28.2.2008, které bylo doručeno žalobci dne 4.3.2008, je uvedeno, že dne 13.2.2008 rozhodla Rada o zahájení správního řízení z moci úřední, neboť odvysíláním pořadu Odpolední televizní noviny dne 30.1.2008 v 17.00 hodin na programu TV Nova se mohl dopustit porušení výše uvedené povinnosti. Žalobce poukázal na analýzu Analytického odboru oddělení televize č. 105/08 ze dne 4.2.2008, která koresponduje se zjištěnými uvedenými v oznámení o zahájení správního řízení. Jednoletá subjektivní prekluzívní lhůta, která plyne ode dne, kdy se Rada dozvěděla o porušení povinnosti, již zanikla. Žalovaná Rada se dozvěděla o porušení povinnosti přinejmenším dne 4.2.2008, kdy byla vypracována analýza Analytickým odborem Rady, nejpozději však dne 13.2.2008, kdy rozhodla o zahájení správního řízení. Žalobce podal žalobu dne 16.3.2009, jednoletá prekluzívní lhůta, ve které bylo možno pravomocně uložit pokutu, uplynula dnem 4.2.2009, nejpozději dnem 13.2.2009. Pro úplnost žalobce dodává, že v napadeném rozhodnutí je uvedeno, že Rada rozhodla o zahájení správního řízení dne 12.2.2008 a i kdyby tomu tak bylo, deliktní odpovědnost žalobce by zanikla již dne 12.2.2009. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítl, že žalovaný správní úřad překročil meze správního uvážení při ukládání pokuty a rozhodl v rozporu s provedenými důkazy. Žalobce v této souvislosti poukázal na ustanovení § 61 odst. 2 zákona o vysílání, které stanoví, že Rada přihlíží při ukládání pokuty k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že Rada přihlédla k postavení provozovatele vzhledem k divácké odpovědnosti, přičemž takové hodnocení vybočuje z rámce zákonného kritéria. Nadto má žalobce za to, že konstatování žalované Rady, že účastník je povinen dodržovat zákon a z něj vyplývá jeho odpovědnost, je sice nesporné, ale není takovým hodnocením, které je kritériem pro povahu programu či postavení provozovatele na trhu. Dále žalobce namítl, že uvedený pořad byl odvysílán po 17:00 hodině, že sekvence s rozřezaným trupem a končetinami se v pořadu nevyskytovaly, není to ostatně uvedeno v žádném z podkladů, obsažených ve správním spisu. Pokud žalovaný v napadeném správním rozhodnutí hodnotil míru zavinění a uvedl, že účastník řízení zařadil příspěvek do vysílání vědomě, činí žalobce nesporným, že uvedenou reportáž zařadil do vysílání vědomě, ale namítá, že tak učinil ve veřejném zájmu, s cílem informovat veřejnost o probíhajícím soudním řízení a navázat tak na informace odvysílané rok předtím, kdy došlo k nálezu torza těla. Ačkoli žalovaný v oznámení o zahájení správního řízení uvedl, že slovní uvedení tématu obsahovalo dostatek informací o případu a bylo dostatečně dlouhé, aby divák byl včas touto formou do určité míry varován, nebylo při hodnocení vůbec přihlédnuto k tomu, že ostatky nebyly zobrazeny. Žalobce v podané žalobě rovněž navrhl, aby Městský soud v Praze uloženou pokutu ve výši 1.000.000,- Kč moderoval, přičemž uvedl příklady rozhodovací činnosti žalované Rady, aniž by se chtěl zbavit případné právní odpovědnosti, ani z toho důvodu, aby žalovaná uvedené subjekty sankcionovala, ale pouze proto, že byl v legitimním očekávání, že postupuje v souladu se zákonem a že v obdobných případech nemůže jít o neodůvodněné rozdíly při ukládání sankcí. Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě ze dne 27.7.2009 vyplývá, že žalovaná je povinna monitorovat vysílání, avšak není v kapacitních možnostech regulačního orgánu provádět kontinuální kontrolní monitoring všech programů u všech provozovatelů. Žalovaná neobdržela žádnou diváckou stížnost na zpravodajství o předmětné události na programech České televize či na programu Prima televize. Žalované není jasné, na základě jakých skutečností došel žalobce k závěrům o tom, že žalobce nerealizoval jen ústavně zaručenou svobodu projevu, ale že bral v úvahu i veřejný zájem na ochraně dětí a mladistvých před negativními účinky televizního vysílání. Žaloba v tomto směru není nijak konkretizována a ze samotného znění reportáže ani jejího přepisu nejsou žádné takové skutečnosti patrny. Pro počátek běhu prekluzívní lhůty je rozhodující, kdy se žalovaná jako kolegiální orgán na svém jednání dozví o možném porušení povinnosti, za které následně uložila pokutu napadeným správním rozhodnutím. Lhůta tak počala běžet dnem konání 3.zasedání ve dnech 12.-14.2.2008, subjektivní jednoroční lhůta počala běžet dne 13.2.2008 dnem projednání analýzy č. 105/2008. Objektivní dvouletá lhůta je počítána od data vysílání, tedy ode dne 30.1.2008. K promeškání lhůty ze strany žalované nemohlo dojít a ani nedošlo. Pokud jde o námitku překročení mezí správního uvážení, žalovaná konstatovala, že finanční prospěch účastníka nebyl prokázán a proto uvedla, že toto kritérium nemá vliv na stanovení výše pokuty, což de facto znamená, že žalovaná finanční prospěch účastníka řízení při stanovení výše pokuty vůbec nehodnotila, tedy ani v jeho neprospěch. Takovéto hodnocení svědčí o snaze žalované posoudit výši pokuty co nejobjektivněji a nejúplněji. Žalobce nebyl pokutován za poskytování informací o páchání závažné trestné činnosti, ale za porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání. Žalobce porušil povinnost nezařazovat v době od 6.00 do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Žalobce již obdržel upozornění pro porušení zákona ze dne 11.1.2006, které bylo uděleno za odvysílání upoutávky na horror „Texaský masakr motorovou pilou" a během pořadu „Volejte Novu". V obou případech byli dětští diváci konfrontováni se šokujícími záběry a sděleními, popisujícími brutální vraždy, které mohly vážně ohrozit jejich psychický vývoj. V tomto kontextu je lhostejné, zda v jednom případě šlo o ukázky z dramatického díla a ve druhém o zpravodajské referování. Děti, zejména pak mladší děti školního a předškolního věku, nejsou v daném okamžiku plnohodnotně schopny rozeznat realitu a fikci a proto negativní dopad na tyto diváky bude obdobný. Pokud jde o žalobcem uváděné a citované konkrétní případy, které mají sloužit jako podklad pro žalobcem uplatněné moderační důvody, má žalovaná za to, že žalobce bezprecedentním způsobem zasahuje do kompetence žalované a posuzuje, v jakém pořadu došlo či nedošlo k porušení zákona. Žalovaná dbala při ukládání sankce její přiměřenosti z hlediska jejího účelu a argumentuje-li účastník výčtem sankcí, udělených žalovanou, dovolává se de facto rovnosti při ukládání sankcí. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 9.3.2004, sp.zn. Pl. ÚS 38/02, došel k závěru, že rovnost sankce nelze chápat jako absolutní, ale jako relativní. Není tedy v rozporu, přikloní-li se žalovaná k rozdílným sankcím v různých případech, vyžadují-li to okolnosti konkrétní kauzy. Žalovaný správní úřad závěrem uvedl, že vyvrátil všechny argumenty, předložené žalobcem v žalobě, proto trvá na správnosti svého rozhodnutí. Žalobce využil svého práva a podal k obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu dne 4.9.2009 repliku, v níž vyjádřil názor, že na podané žalobě trvá a doplnil, že žalovaná Rada v rozporu s ustanovením § 18 správního řádu vůbec neprovedla důkaz protokolem o ohledání a důkaz provedením zvukově-obrazového záznamu pořadu. K námitce zániku deliktní odpovědnosti žalobce doplnil, že pořad byl odvysílán dne 30.1.2008 a ať už se žalovaná dozvěděla relevantní informace na začátku února nebo v jeho polovině, má žalobce za to, že s ohledem na ustanovení § 61 odst. 6 věta druhá zákona o vysílání, ještě než došlo k podání žaloby u Městského soudu v Praze, deliktní odpovědnost žalobce zanikla. Ke stanovení výše pokuty a překročení mezí správního uvážení žalobce uvedl, že citace žalované z rozsudku desátého senátu Městského soudu v Praze je odchýlením od ustáleného rozhodování ostatních senátů Městského soudu v Praze s tím, že uvedená kritéria netřeba hodnotit pregnantně a vyčerpávajícím způsobem. Žalobce k námitce moderace pokuty poukázal na to, že pokuta ve výši 1.000.000,- Kč, uložená za posuzovaný případ, je zcela nepřiměřená, přičemž v napadeném správním rozhodnutí není uveden ani jediný argument, který by doložil, že se žalovaná Rada odchýlila od své rozhodovací praxe oprávněně, že jsou zde takové okolnosti, z nichž by vyplynula odůvodněnost uložení tak vysoké sankce. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Oznámením ze dne 28.2.2008 oznámila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání žalobci, že zahajuje správní řízení z moci úřední pro možné porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., neboť žalobce odvysíláním pořadu „Odpolední televizní noviny", konkrétní reportáže „Ústecký řezník" dne 30.1.2008 od 17.00 hodin, na programu TV Nova, se mohl dopustit porušení povinnosti nezařazovat v době od 6.00 do 22.00 hodiny pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Žalobce využil svého práva a podal k zahájenému správnímu řízení dne 20.3.2008 vyjádření, v němž navrhl provedení důkazu záznamem předmětné reportáže, zhlédnutím monitoringu sdělovacích prostředků, které obsahují informaci o předmětné kauze, vyjádřil názor, že se nedopustil porušení povinnosti, uvedené v ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání a navrhl, aby Rada po provedeném řízení toto zastavila. Rozhodnutím ze dne 3.7.2008, č.j.: had/335/09, sp.zn. 2008/230/had/CET, rozhodla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání o tom, že žalobce porušil povinnost provozovatele vysílání, stanovenou v ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání, podle níž je povinen nezařazovat do vysílání v době od 6.00 do 22.00 hodin pořady, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. K porušení povinnosti došlo odvysíláním pořadu „Odpolední televizní noviny" dne 30.1.2008 od 17.00 hodin na programu TV Nova, neboť jím provozovatel porušil povinnost nezařazovat v době od 6.00 do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. K tomuto porušení došlo odvysíláním reportáže, věnované případu vraždy a následnému rozřezání těla oběti v Ústí nad Labem. V reportáži byly použity policejní videozáběry částí rozřezaného těla, zabalené do igelitových obalů. Mezi záběry je i záběr do otevřeného mrazáku s několika balíčky, jejíž obsah není vidět a není jasné, jestli jde o balíčky s částmi mrtvoly nebo prostě o záběr na jiné balíčky v mrazáku, kde v minulosti byly uchovávány balíčky s částmi mrtvého těla. Za porušení uvedené povinnosti uložila Rada žalobci pokutu ve výši 1.000.000,- Kč. Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 3.12.2009 zástupkyně žalobce s odkazem na písemné vyhotovení podané žaloby uvedla, že pokuta byla uložena ve zcela nepřiměřené výši za zpravodajskou informaci. Výše pokuty zcela vybočuje z dosavadní rozhodovací praxe Rady. Zpravodajská informace byla poskytnuta velmi korektně, smyslem a cílem bylo informovat veřejnost o tom, že byl pachatel trestného činu dopaden a informovat o tom, jakým způsobem se choval u soudu. Pokud jde o námitku nesrozumitelnosti rozhodnutí, považuje žalobce za potřebné zdůraznit rozdíl mezi výrokem rozhodnutí, kdy z něho vyplývá, že došlo k uložení sankce za odvysílání záběrů z policejních zdrojů, zatímco v odůvodnění pak jsou uvedeny zcela odlišné údaje, jako je například údaj o tom, že šlo o drastické zobrazení skutečnosti odvysílání fotografie poškozené. Údaje uvedené v napadeném rozhodnutí neodpovídají ani odvysílanému záznamu, z celé reportáže nelze vysledovat, že by v igelitových pytlích či sáčcích měly být části lidského těla. Takováto informace v reportáži nezazněla, naopak věc byla odvysílána velice citlivě. Pokud jde o námitku prekluze, uvedenou v žalobě, je si žalobce vědom toho, že Nejvyšší správní soud zaujal stanovisko, že lhůta se počítá ode dne, kdy Rada rozhodla o zahájení řízení, ačkoliv žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasí, protože má za to, že Úřad Rady je orgánem Rady, nezbývá než toto stanovisko akceptovat. Nicméně považuje za potřebné poukázat na velký časový odstup mezi odvysíláním předmětného pořadu a datem vydání rozhodnutí o uložení pokuty. Pokud jde o meze správního uvážení při uložení pokuty, má žalobce za to, že zejména nebylo dostatečným způsobem zhodnoceno postavení provozovatele na mediálním trhu způsobem jak je výslovně v zákoně k této otázce uvedeno. Žalobce považuje za potřebné k výši pokuty zdůraznit, že šlo o nepřiměřeně vysokou pokutu, když žalobci byla uložena pokuta ve výši jednoho milionu korun. Pouze v jednom případě, a to šlo o odvysílání závadné erotiky s Dolly Buster, tuto pokutu žalobce uhradil. Nicméně v tomto případě jde o pokutu zcela nepřiměřenou. Lze například poukázat na to, že Primě byla uložena pokuta ve výši 250.000,- Kč za odvysílání pořadu Myšlenky zločince, kde bylo vytýkáno zobrazení vražd a násilí, tedy skutečností podstatně horších, než jak zaznělo v odvysílané reportáži. Pokud žalovaný hodlal uložit žalobci tak vysokou pokutu, měl tuto skutečnost řádně odůvodnit, v daném případě tedy měl řádně odůvodnit, proč vybočuje ze své dosavadní praxe, pokud jde o výši uložené pokuty. Je třeba poukázat na to, že v podstatě shodná reportáž byla odvysílána dne 20.7.2007, kdy byly ostatky těla nalezeny, odvysílání tohoto pořadu však zůstalo zcela bez sankce a není tedy zřejmé, proč došlo k uložení tak vysoké pokuty poté, kdy bylo informováno o tom, že pachatel trestného činu byl souzen. Zástupkyně žalovaného správního úřadu u jednání soudu odkázala na písemné vyjádření k podané žalobě s tím, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela jednoznačné a srozumitelné, je v něm obsažena správní úvaha, proč odvysílaný pořad mohl ohrozit vývoj dětí a mládeže. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu jsou hodnocena všechna kritéria, která jsou stanovena zákonem pro uložení pokuty a pro její výši. Pokud jde o obsah reportáže, je sice zřejmé, že v záběru byly ukázány balíčky v mrazáku, aniž by bylo patrno, zda jde o lidské ostatky, tato skutečnost je však zcela nepodstatná, protože z komentáře, který záběry doprovázel, vyplývalo, že ostatky byly nalezeny v mrazáku. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním úřadem z hlediska uplatněných žalobních námitek a při přezkoumání podané žaloby vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.). Věc soud posoudil takto: Jak již bylo výše opakovaně uváděno, žalobce se domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též žalovaného správního úřadu) ze dne 3.7.2008, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.000.000,- Kč za porušení povinností, uvedených v ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o vysílání). Žalobce porušil povinnost provozovatele vysílání, podle níž je povinen nezařazovat do vysílání v době od 6.00 do 22.00 hodin pořady, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. K porušení povinností došlo odvysíláním pořadu Odpolední televizní noviny dne 30.1.2008 od 17.00 hodin na programu TV Nova, v němž byla odvysílána reportáž, věnovaná případu vraždy a následnému rozřezání těla oběti v Ústí nad Labem. V reportáži byly použity policejní videozáběry částí rozřezaného těla, zabalené do igelitových obalů. Mezi záběry je i záběr do otevřeného mrazáku s několika balíčky, jejichž obsah není vidět a není jasné, zda jde o balíčky s částmi mrtvoly nebo prostě o záběr na jiné balíčky v mrazáku, kde v minulosti byly uchovávány balíčky s částmi mrtvého těla. Podle ustanovení § 32 odstavec 1 písmeno g/ zákona o vysílání je provozovatel vysílání povinen nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Podle ustanovení § 61 odstavce 1 zákona o vysílání pokutu Rada uloží do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděla o porušení povinnosti, nejdéle však do dvou let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Správní řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy Radě byl doručen záznam vyžádaný podle ustanovení § 32 odst. 1 písm. l). Při ukládání pokut se postupuje podle správního řádu. Podle odstavce 2 téhož právního ustanovení při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Podle odstavce 3 téhož právního ustanovení Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu. V prvé žalobní námitce žalobce namítl, že napadené správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění. Žalobce má za to, že výrok napadeného rozhodnutí je nepřesný a nesrozumitelný, nelze z něho dovodit, jakým způsobem se vlastně žalobce dopustil porušení povinnosti uvedené v ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání. Uvedená žalobní námitka je důvodná. Městský soud v Praze v daném případě dospěl k závěru, že výrok žalobou napadeného rozhodnutí nekoresponduje jeho odůvodnění do té míry, že jej lze z důvodu nedostatečného odůvodnění považovat za rozhodnutí nepřezkoumatelné, jak žalobce v podané žalobě namítal. Žalovaný správní úřad ve výroku napadeného rozhodnutí identifikoval skutek, jímž se žalobce měl dopustit protiprávního jednání, velice obecným způsobem, přičemž sám zpochybnil, zda žalobcem bylo odvysíláno přesně to, co je ve vydaném rozhodnutí prezentováno jako protiprávní jednání, za něž je žalobci ukládána pokuta. Tyto údaje, uvedené ve výroku rozhodnutí, však nekorespondují zcela odůvodnění rozhodnutí,v němž se žalovaný správní úřad vyjadřuje, popisuje a hodnotí zcela jiné jednání, byť vychází z téhož odvysílaného pořadu. Uvedený rozpor mezi popisem rozhodných skutkových okolností ve výroku napadeného rozhodnutí a jeho právní kvalifikací a odůvodněním uložené pokuty v odůvodnění téhož rozhodnutí způsobuje nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí, tedy vadu, která má za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Ve druhé žalobní námitce žalobce nedůvodně namítal, že uplynula jednoroční prekluzívní lhůta a případná deliktní odpovědnost žalobce zanikla. Pro posouzení otázky počátku běhu prekluzívní lhůty užil městský soud právní názor, vyslovený Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 22.10.2009, č.j. 3 As 15/2009-64, rovněž dostupném na www.nssoud.cz, podle něhož za den, kdy se Rada pro rozhlasové a televizní vysílání dozvěděla o porušení zákona, od kterého počíná běžet subjektivní prekluzívní lhůta podle ustanovení § 61 odstavec 1 věta prvá zákona o vysílání, je třeba považovat den konání jejího zasedání, na němž se podle ustanovení § 134 správního řádu usnesla, že zahájí správní řízení ve věci možného uložení pokuty za spáchání správního deliktu. V projednávané věci proběhlo zasedání Rady, na němž bylo přijato rozhodnutí o zahájení správního řízení se žalobcem pro předmětné porušení zákona, dnech 12.2.2008. Žalobou napadené rozhodnutí o uložení pokuty bylo vydáno dne 3.7.2008 a žalobci bylo doručeno dne 16.1.2009, kdy rovněž nabylo právní moci. Jednoletá subjektivní prekluzívní lhůta podle ustanovení § 61 odstavec 1 věta prvá zákona o vysílání tak byla zachována. Částečně důvodnou shledal soud žalobní námitku, v níž žalobce namítal, že žalovaný správní úřad překročil meze správního uvážení při ukládání pokuty. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí není zřejmé, jak se žalovaná vypořádala s námitkou účastníka správního řízení o tom, že uvedený pořad byl odvysílán po 17:00 hodině, že sekvence s rozřezaným trupem a končetinami se v pořadu vůbec nevyskytovaly. Žalovaná v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí hodnotila míru zavinění, přičemž uvedla, že účastník řízení zařadil příspěvek do vysílání vědomě. Tento závěr se soudu jeví v rozporu s dalším odůvodněním napadeného rozhodnutí, v němž žalovaná uložila žalobci relativně vysokou pokuta v částce 1.000.000,- Kč, přičemž v oznámení o zahájení správního řízení zároveň uvedla, že slovní uvedení tématu obsahovalo dostatek informací o případu a bylo dostatečně dlouhé, aby divák byl včas touto formou do určité míry varován. Soud přisvědčil žalobci v jeho námitce, že při úvaze o výši uložené pokuty nebyla při hodnocení závažnosti jednání žalobce hodnocena skutečnost, že tělesné ostatky nebyly v předmětné reportáži vůbec zobrazeny. Soud proto dospěl k závěru, že i s ohledem na horní hranici zákonné sazby (podle ustanovení § 60 odstavec 3 zákona o vysílání lze pokutu uložit až do výše 10.000.000,- Kč) bylo na žalovaném správním úřadu, aby se důsledně zabýval podrobným odůvodněním, na základě jakých skutkových či právních důvodů shledal na místě uložit pokutu ve výši 1.000.000,- Kč, a to i s přihlédnutím ke své dosavadní rozhodovací praxi, byť se soud ztotožnil s právním názorem Ústavního soudu, uvedeným ve výše citovaném rozhodnutí o tom, že rovnost sankce nelze chápat jako absolutní, ale jako relativní. Není tedy v rozporu, přikloní-li se žalovaná k rozdílným sankcím v různých případech, vyžadují-li to okolnosti konkrétní kauzy. Právě nedostatečné, respektive neurčitě a nesrozumitelně formulované odůvodnění okolností konkrétního odvysílání částí pořadu, v nichž Rada spatřuje porušení ustanovení zákona o vysílání,. způsobuje v projednávané věci nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ve vztahu k odůvodnění výše uložené pokuty a je dalším důvodem pro zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Na základě provedeného řízení a z výše uvedených důvodů Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí pro nezákonnost rozhodnutí zrušil podle ustanovení § 78 odstavec 1 s.ř.s. a současně vyslovil, že věc se vrací žalované k dalšímu řízení (ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s.). V dalším řízení bude žalovaná povinna provést hodnocení dokazování způsobem předepsaným zákonem o vysílání a vydané rozhodnutí musí splňovat všechny náležitosti, stanovené správním řádem a zákonem o regulaci reklamy, které soud vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí. V souladu s ustanovením § 68 odstavce 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, přitom bude žalovaná postupovat tak, aby v odůvodnění rozhodnutí byly uvedeny shora citované náležitosti i důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníka řízení a s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Podle ustanovení § 78 odstavec 5 s.ř.s. je správní orgán právním názorem, vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku, v dalším řízení vázán. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce byl ve věci samé úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému správnímu úřadu. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,- Kč.

Odůvodnění

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY t a k t o: P o u č e n í

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.