12 C 100/2019 - 120

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupené advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] o navrácení kupní ceny takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 000 Kč s 9,75 % p. a. úrokem z prodlení z částky 19 000 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 18.814,83 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na náhradě nákladů řízení částku 990 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce proti žalované podal žalobu o zaplacení částky 19 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou coby prodávající dne 27. 2. 2019 uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej osobního vozidla [značka automobilu] [anonymizována tři slova], [registrační značka], rok výroby [rok], a že krátce (asi týden) po koupi vozidla u něj zjistil skrytou vadu spočívající v nefunkčnosti startování, poté uplatnil u žalované reklamaci z důvodu této skryté vady, pročež žalovaná (15. 4. 2019) zamítla reklamaci z důvodu existence zásahu do elektroinstalace osobního vozidla třetí osobou, konkrétně do spínací skříňky zapalování a panelu pojistkové skříně. Na to žalobce reagoval vyjádřením k zamítnutí reklamace, ve které uvedl, že zjištěný zásah na vozidle do elektroinstalace byl přítomen již v době prodeje a tento důvod nemůže být platným důvodem k zamítnutí reklamace, neboť žalobce se zkontaktoval s předchozím vlastníkem uvedeného vozidla, který sdělil žalobci, že při prodeji vozidla žalované informoval žalovanou o problémech vozidla se startováním. Jelikož reklamace žalovanou byla s konečnou platností zamítnuta jako nedůvodná dne 25. 4. 2019, žalobce písemně odstoupil od kupní smlouvy pro skrytou vadu vozidla spočívající v poruše startování, když vozidlo již bylo v dispozici žalobkyně, a požadoval od žalované vrácení kupní ceny, kterou mu žalovaná odmítla vrátit; proto žalobce podal tuto žalobu.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť podle jejího názoru nárok žalobce na vrácení kupní ceny není důvodný. Žalovaná nemůže přijmout odpovědnost za údajnou vadu, jejíž vznik mohl být podmíněn neoprávněnou manipulací se spínací skříní zapalování. Vadu navíc považuje žalovaná za údajnou, jelikož vozidlo žádnou vadu nemá. Osobní automobil je ve stavu, který odpovídá jeho stáří, opotřebení a technickému stavu vozidla. Právě s ohledem ke zmíněným faktorům byla žalobci poskytnuta sleva z kupní ceny, kdy tato skutečnost byla i výslovně uvedena v uzavřené kupní smlouvě, což má podklad i v § 2103 o. z. Nelze tvrdit, že by žalovaná při prodeji vozidla jakkoliv zastírala vady, případně ujišťovala žalobce, že věc je bez vad. Situace je zcela opačná, neboť žalovaná upozorňovala žalobce na stav vozidla a míru jeho opotřebení, což má i podklad v § 2164 o. z. Při koupi vozidla byl stav předmětu koupě zkontrolován technikem žalované, přičemž zásah do spínací skříňky zapalování nebyl zjištěn. Žalovaná má tedy za to, že pokud s vozidlem bylo uvedeným způsobem manipulováno, muselo takto být učiněno neodborným zásahem ze strany žalobce, případně jím pověřené osoby. Za relevantní skutečnost považuje žalovaná rovněž časový úsek mezi projevením tvrzené vady vozidla a jejím oznámením žalované. Ustanovení § 2111 o. z. stanovuje kupujícími povinnost oznámit vadu včas, tedy v této souvislosti s úpravou § 2112 o. z. bez zbytečného odkladu, což v daném případě žalobcem učiněno nebylo. Konečně je žalovaná přesvědčena, že žalobce nebyl oprávněn odstoupit od kupní smlouvy z výše uvedeného důvodu. Reklamace byla žalovanou zamítnuta zcela oprávněně, a proto odstoupení žalobce od kupní smlouvy nelze považovat za důvodné a platné.

3. Okresní soud rozsudkem ze dne 22. 6. 2020, č. j. 12 C 100/2019-70, uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 19 000 Kč s 9,75 % p. a. úrokem z prodlení z částky 19 000 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení, dále aby zaplatila žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 099,33 Kč, a aby zaplatila České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na náhradě nákladů řízení částku 990 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

4. K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále již„ odvolací soud“) usnesením ze dne 23. 2. 2022, č. j. 16 Co 217/2020-89, rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Z odůvodnění kasačního usnesení odvolacího soudu vyplývají následující skutečnosti, které okresní soud musel zohlednit v dalším řízení: a) odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, současně však dospěl k závěru, že celé rozhodnutí okresního soudu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost i pro nedostatek důvodů; b) odvolací soud bez zopakování důkazu hodnotil svědeckou výpověď [jméno] [příjmení]; c) odvolací soud v odůvodnění svého kasačního usnesení vychází z jedné písemné verze kupní smlouvy ohledně předmětného automobilu, ačkoliv byly ohledně téhož vozidla uzavřeny dvě verze kupní smlouvy, přičemž pouze v druhé verzi, jíž se odvolací soud výhradně zabýval a činil z ní dílčí závěry, je obsažena formulace, že její nedílnou součástí je záznam o prohlídce technického stavu vozidla, zatímco v její první verzi, kterou odvolací soud nehodnotil, nikoliv; d) odvolací soud ponechal k uvážení okresnímu soudu postup dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

6. Okresní soud na základě dokazování zjistil pro rozhodnutí následující skutečnosti, přičemž k obsahu kasačního usnesení odvolacího soudu uvádí:

7. K ad a) usnesení odvolacího soudu - přezkoumatelnost vs. nepřezkoumatelnost rozsudku okresního soudu s ohledem na použitelnost dosavadních skutkových zjištění 8. Z ustálené judikatury vyplývá, že je-li rozhodnutí nepřezkoumatelné, lze jen stěží uvažovat o jeho přezkumu kasačním soudem, což ostatně vyplývá již z lingvistické stránky věci, kdy nepřezkoumatelné rozhodnutí nelze věcně přezkoumat. Nelze se zabývat hmotněprávní argumentací, pokud přezkoumávané rozhodnutí soudu neobstojí ani po formální stránce (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 9 As 2/2010).

9. Jestliže ovšem odvolací soud ve svém kasačním usnesení uvádí, že rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný, avšak přesto jej věcně přezkoumal, pak při existenci tohoto (logického) rozporu okresní soud vyvozuje z kasačního usnesení ten závěr, že nakonec byl jeho rozsudek odvolacím soudem věcně přezkoumán, a proto bylo pro okresní soud pro další řízení směrodatné, jaké výtky odvolací soud směřoval do skutkové či právní stránky věci, a to z hlediska zjištění, zda, a pokud ano, pak v jakém rozsahu, odvolací soud ve svém kasačním usnesení vyložil pro okresní soud závazný právní názor pro další prvoinstanční řízení.

10. Ze shodných tvrzení účastníků a z duplicitní kupní smlouvy ze dne 27. 2. 2019 ohledně shora označeného vozidla, kdy v jedné verzi kupní smlouvy byly zčásti uvedeny nesprávné identifikační údaje vozidla, nicméně žalovaná při jednání vysvětlila soudu, že„ ty dvě kupní smlouvy jsou udělány tak, aby jim to korigovalo s fakturou“, je nesporné, že žalovaná coby prodávající dne 27. 2. 2019 prodala žalobci coby kupujícímu shora již identifikovaný osobní automobil za kupní cenu 19 000 Kč. V první verzi kupní smlouvy (na č. l. 4-5), což opět nebylo zpochybněno účastníky, bylo uvedeno, že na vozidlo byla žalovanou žalobci poskytnuta sleva 6 000 Kč, aniž by bylo specifikováno, z jakého důvodu tato sleva byla žalobci vlastně poskytnuta. V této první verzi písemné kupní smlouvy (na č. l. 5) se – oproti druhé verzi kupní smlouvy (na č. l. 6) – neuvádí, že by nedílnou součástí této smlouvy byl stejnopis záznamu o prohlídce technického stavu vozidla.

11. Z kupní smlouvy vyplývá (v její první verzi na č. l. 4-5) a soud toto rovněž přejímá jako skutkové zjištění, že žalobce si před jejím podpisem vozidlo včetně jeho výbavy, doplňků řádně prohlédl a přesvědčil se o jeho vlastnostech a seznámil se s jeho technickým stavem, když absolvoval rovněž zkušební jízdu, a že s přihlédnutím ke skutečnosti, že vozidlo je použité (tzv.„ ojeté“), na něm neshledal žádné vady vyjma odpovídajícího opotřebení a těch vad, které jsou výslovně uvedeny v záznamu o stavu vozidla; do těch vad nebyla zahrnuta vada spočívající ve startování vozidla, kterou žalobce zjistil až po koupi vozidla. Podle této první verze kupní smlouvy však žalovaná žalobci záznam o prohlídce technického stavu vozidla nepředala, ani se v této verzi smlouvy neuvádí, že by takový záznam tvořil nedílnou součást této smlouvy, kteroužto formulaci obsahuje až druhá verze kupní smlouvy (na č. l. 6), kterou odvolací soud výhradně při přezkumu odvoláním napadeného (prvně vydaného) rozsudku okresního soudu hodnotil.

12. Z důvodů na straně žalované žalobce téhož dne podepsal ještě druhou verzi téže kupní smlouvy (nyní na č. l. 6), která je podstatně stručnější a jež oproti první verzi smlouvy obsahuje mj. formulaci, že žalobce„ stvrzuje převzetí stejnopisu o prohlídce technického stavu vozidla, který je nedílnou součástí této smlouvy, a prohlašuje, že zjištěný technický stav a vlastnosti předmětného vozidla jsou v souladu s údaji v záznamu“, ač dokazováním v tomto řízení (k tomu viz odůvodnění níže) bylo prokázáno, že žalovaná tento záznam o prohlídce technického stavu vozidla žalobci nepředala.

13. Na základě uvedené kupní smlouvy žalovaná vystavila žalobci fakturu [číslo] ze dne 27. 2. 2019 k úhradě kupní ceny ve výši 19 000 Kč (č. l. 7), kterou žalobce žalované uhradil, což se podává z příjmového pokladního dokladu [číslo] [anonymizováno] ze dne 27. 2. 2019 (na č. l. 8).

14. Dne 10. 12. 2018 [jméno] [příjmení] jako prodávající a žalovaná jako kupující uzavřeli smlouvu o koupi předmětného osobního vozidla, dle které se [jméno] [příjmení] zavázal prodat žalované toto vozidlo za kupní cenu ve výši 10 000 Kč mj. s tím, že o prohlídce technického stavu vozidla byl sepsán písemný záznam, který měl tvořit nedílnou součást této smlouvy (zjištěno z cit. kupní smlouvy na č. l. 101-102), ač z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento záznam mu žalovaná fakticky nepředala (k tomu viz odůvodnění níže).

15. K výzvě soudu (aby žalovaná zaslala soudu scan záznamu o prohlídce technického stavu vozidla, které koupila od [jméno] [příjmení], jakož i kupní smlouvu o koupi tohoto vozidla od původního vlastníka vozidla [jméno] [příjmení]) žalovaná přípisem ze dne 7. 4. 2022 okresnímu soudu sdělila, že záznam o prohlídce technického stavu předmětného vozidla nemá k dispozici (zjištěno z cit. sdělení na č. l. 97), ač by logicky – vycházeje z obsahu předmětné kupní smlouvy (viz dílčí skutkové zjištění v předchozím odstavci) – takový záznam – mělo-li by se jednat o pravdivou formulaci - měl být součástí této smlouvy. Z dokazování přitom nevyplynuly žádné okolnosti např. vypovídající o tom, že předmětný záznam se např. ztratil, byl znehodnocen, mechanicky oddělen od kupní smlouvy, případně že byl vyhotoven jen v jednom paré, jež bylo předáno pouze [jméno] [příjmení]. Podle soudu (za přiměřeného užití např. nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13) je v kontextu výše uvedeného možno s vysokou mírou pravděpodobnosti presumovat, že žalovaná předmětný technický záznam má v dispozici, leč z důvodu narušení její právní obrany proti žalobě jej soudu nepředložila.

16. K ad c) usnesení odvolacího soudu – reflexe pouze jedné písemné verze kupní smlouvy o prodeji předmětného vozidla 17. Odvolací soud v odůvodnění svého kasačního usnesení vychází z druhé písemné verze kupní smlouvy (na č. l. 6) ohledně předmětného automobilu, když„ ze smlouvy o prodeji předmětného motorového vozidla uzavřené mezi účastníky dne 27. 2. 2019 (fotokopie založená ve spise na č. l. 6)“ učinil skutkové zjištění, že:„ žalobce svým podpisem podle článku II. této smlouvy stvrdil převzetí stejnopisu záznamu o prohlídce technického stavu vozidla, který je nedílnou součástí smlouvy a zároveň prohlásil, že zjištěný technický stav a vlastnosti předmětného vozidla jsou v souladu s údaji v záznamu“, aniž by reflektoval, že okresní soud v předchozím řízení provedl dokazování i první verzí této kupní smlouvy, kterou účastníci v týž den a ohledně téhož osobního vozidla uzavřeli (její kopie je na č. l. 4-5 spisu), a v níž se naopak (oproti druhé verzi kupní smlouvy) neuvádí, že by žalobci byl předán záznam o prohlídce o technickém stavu vozidla.

18. Okresním soudem bylo tedy zjištěno, že mezi účastníky ohledně téhož vozidla byly vlastně uzavřeny dvě verze kupní smlouvy dne 27. 2. 2019, kdy jako prodávající vystupuje žalovaná a jako kupující žalobce.

19. V kupní smlouvě (její první verze) na č. l. 4-5 byla dohodnuta kupní cena 19 000 Kč s poskytnutou slevou na vozidle 6 000 Kč. Ve smlouvě je v rámci čl. IV. mj. formulace, že„ prodávající prohlašuje, že technický stav prodávaného vozidla odpovídá jeho stáří a počtu ujetých kilometrů a je popsán v záznamu o prohlídce technického stavu vozidla. Těmto skutečnostem pak odpovídá i smluvená kupní cena. Kupující prohlašuje, že je mu znám stav prodávaného motorového vozidla, že si ho řádně prohlédl. Kupující současně prohlašuje, že se seznámil také s technickým průkazem k vozidlu.“ 20. V čl. V. mj.„ Kupující prohlašuje, že vozidlo přebírá včetně: - technického průkazu k vozidlu - osvědčení o zaplacení zákonného pojištění – vlastní pojištění zákazníka [pojišťovna] (dále je zde uvedeno číslo tohoto pojištění) … - originální klíče od vozidla v počtu 2 ks.“ 21. Soud konstatuje, že v čl. V. uvedené kupní smlouvy se neuvádí, že kupujícímu byl žalovanou předán záznam o prohlídce o technickém stavu vozidla.

22. Tuto kupní smlouvu kupující – žalobce – vlastnoručně podepsal. Za prodávající – žalovanou smlouvu podepsal příslušný její zaměstnanec.

23. Ve smlouvě o prodeji„ [anonymizováno] [spisová značka]“ (druhá verze kupní smlouvy) na č. l. 6 rovněž ze dne 27. 2. 2019 jsou obsaženy taktéž podpisy účastníků ve stejném postavení, jako u předešlé (první verze) kupní smlouvy. Oproti předchozí kupní smlouvě však čl. II. této smlouvy obsahuje následující formulaci:„ Kupující prohlašuje, že byl před uzavřením této smlouvy řádně seznámen se záznamy o technickém stavu výše uvedeného vozidla, seznámil se s obsahem technického průkazu a bylo mu umožněno, aby se osobně přesvědčil o jeho technickém stavu, zejména zkušební jízdou. Současně s tímto stvrzuje převzetí stejnopisu záznamu o prohlídce technického stavu vozidla, který je nedílnou součástí této smlouvy, a prohlašuje, že zjištěný technický stav a vlastnosti předmětného vozidla jsou v souladu s údaji v záznamu.“ 24. K těmto důkazům soud konstatuje, že zatímco žalobce popírá, že by mu záznam o prohlídce o technickém stavu předmětného vozidla byl žalovanou (rozuměno jejím příslušným zaměstnancem) předán, žalovaná tvrdí opak. Odvolací soud v kasačním rozhodnutí, kterým zrušil v této věci okresním soudem prvně vydaný (žalobě vyhovující) rozsudek vytýká okresnímu soudu, že nezohlednil fakt, že žalobce převzetí tohoto záznamu o prohlídce o technickém stavu vozidla stvrdil v předmětné (druhé verzi) kupní smlouvě. Odvolací soud však v odůvodnění svého usnesení odhlíží od faktu, že v prvně zreferované kupní smlouvě (první verze) žalobci takový záznam výslovně předán nebyl a pokud žalobce tvrdí, že mu nebyl žalovanou tento záznam předán, jde o poněkud jinou situaci, než v případě existence pouze jedné smlouvy, kde by byla obsažena formulace o převzetí takového záznamu žalobcem. Navíc i s přihlédnutím ke shora uvedené kupní smlouvě (uzavřené mezi prodávajícím [jméno] [příjmení] a kupují žalovanou) ohledně prodeje předmětného vozidla, jakož i s přihlédnutím k výpovědi svědka [jméno] [příjmení] (k tomu odůvodnění níže), který rovněž okresnímu soudu uvedl, že když prodával uvedeno vozidlo žalované, žalovaná mu záznam o prohlídce o technickém stavu vozidla nepředala, což je i prokázáno předmětnou kupní smlouvou.

25. Žalobce byl při uzavírání kupní smlouvy v postavení spotřebitele, žalovaná obě kupní smlouvy koncipovala a tedy de facto určovala jejich obsah, jednou s textem o výslovném převzetí záznamu o prohlídce o technickém stavu vozidla žalovaným, v druhém případě (druhá verze kupní smlouvy) nikoliv. Je třeba též reflektovat, že (v rámci ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem) podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější; v tomto směru je třeba závazek mezi účastníky interpretovat v intencích dvou verzí smlouvy, což okresní soud učinil.

26. V situaci, kdy svědku [jméno] [příjmení] žalovaná při uzavření kupní smlouvy ohledně téhož osobního automobilu rovněž nepředala záznam o prohlídce o technickém stavu vozidla (k tomu viz odůvodnění níže), a kdy ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou existují dvě verze kupní smlouvy s již zmíněnou relevantní odlišností, je nasnadě, že závěr odvolacího soudu o tom, že:„ žalobce svým podpisem podle článku II. této smlouvy stvrdil převzetí stejnopisu záznamu o prohlídce technického stavu vozidla, který je nedílnou součástí smlouvy a zároveň prohlásil, že zjištěný technický stav a vlastnosti předmětného vozidla jsou v souladu s údaji v záznamu“, je s ohledem na okresním soudem učiněná skutková zjištění v dalším řízení neudržitelný.

27. O naprosto jinou situaci by se pochopitelně jednalo, pokud by odvolací soud již ve svém kasačním usnesení posuzoval (hodnotil) obě verze kupní smlouvy a napevno pro okresní soud (pro další řízení) vyložil závěr, že je třeba (z toho kterého důvodu) upřednostnit verzi kupní smlouvy o převzetí záznamu o prohlídce technického stavu vozidla žalobcem, neboť v takovém případě by okresnímu soudu nezbylo, než uvedený závěr odvolacího soudu bez dalšího respektovat, pakliže by zde nebyla zmínka o přezkoumatelnosti či nepřezkoumatelnosti rozsudku prvně vydaného okresního soudu a odvolací soud by za účelem takového skutkového zjištění zopakoval dokazování. K takové procesní situaci ovšem nedošlo a proto okresní soud byl povinen reflektovat skutková zjištění, která učinil v tomto dalším řízení, v procesní situaci, kdy odvolací soud existenci dvou verzí kupní smlouvy v odůvodnění svého kasačního usnesení vůbec nezmiňuje, nehodnotí ji a nepromítá do svého závěru ve vztahu k následnému závaznému právnímu názoru vůči okresnímu soudu.

28. Z vyjádření žalované soud zjistil, že žalovaná nedisponuje záznamem o prohlídce o technickém stavu předmětného automobilu, kde měly být specifikovány vady vozidla v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy s [jméno] [příjmení]. Kromě toho žalovaná takovým záznamem nedisponuje ani ve vztahu k druhé verzi kupní smlouvy, kterou uzavřela s žalobcem.

29. Žalobce e-mailem ze dne 25. 3. 2019 (č. l. 9) uplatnil reklamaci u osobního automobilu u žalobkyně s odůvodněním, že reklamuje skryté vady na vozidle, neboť vozidlo nestartuje. Žalobce v e-mailu dále popsal, že již bezprostředně po koupi vozidla se u vozidla projevovaly první známky toho, že je něco špatně. Přibližně týden od koupě vozidlo startovalo až na druhý pokus. Následně měl žalobce vozidlo pět dnů odstavené v garáži, a když chtěl dne 22. 3. 2019 s vozidlem odjet, nebylo to možné, neboť vozidlo již nestartovalo, přičemž imobilizér rychlým blikáním indikoval problém. Žalobce na vozidle vypozoroval několik drobností, které podle jeho názoru svědčily o tom, že bylo dříve s částmi vozidla majícími vliv na imobilizér manipulováno. Např. v přihrádce u spolujezdce byl odpojený modul alarmu, klíč je spojen eska páskou. Žalobce dále v e-mailu uvedl, že od koupě najel s vozidlem pouhých 400 km a výsledkem je totálně nefunkční vozidlo.

30. Mezi účastníky je rovněž nesporné, že osobní vozidlo žalobce bylo předáno k posouzení reklamace žalované dne 8. 4. 2019.

31. Z e-mailu zaměstnankyně žalované – [jméno] [příjmení] ze dne 15. 4. 2019 (č. l. 10) soud zjistil, že žalovaná uvedenou reklamaci žalobce jako nedůvodnou odmítla s tím, že pokud vozidlo občas nestartuje, lze to považovat za vadu způsobenou obvyklým opotřebením, a že s ohledem na stav vozidla žalobce dostal slevu 6 000 Kč, přičemž v čl. IV. kupní smlouvy stvrdil, že je se stavem vozila seznámen, tedy byl srozuměn s vlastnostmi vozidla, včetně startování, a prodávající neodpovídá za vady způsobené běžným opotřebením, ani za vady, pro které byla poskytnuta sleva, což se s ohledem na stav tohoto vozidla stalo.

32. Z reklamačního listu„ číslo: [číslo]“ (na č. l. 11) soud zjistil, že technik žalované ([jméno] [příjmení]) prohlédl předmětné vozidlo žalobce a konstatoval, že na vozidle byl zjištěn zásah do elektroinstalace třetí osobou, konkrétně do spínací skříňky a panelu pojistkové skříně, a že„ z tohoto důvodu nebude brán na reklamaci zřetel.“ Totéž se podává z další listiny ze dne 12. 4. 2019 (na č. l. 12) označené jako„ Vyjádření k reklamaci vozu.“ 33. Žalobce v e-mailovém vyjádření k reklamaci ze dne 24. 4. 2019 (na č. l. 10) mj. uvedl, že s ohledem na vyjádření technika žalované trvá na tom, že předmětný zásah do elektroinstalace byl proveden ještě před prodejem vozidla, když v době prodeje vozidla nebyl upozorněn na skrytou vadu – poruchu imobilizéru nebo řídící jednotky, kvůli níž auto nestartuje. Žalobce dále uvedl, že předchozí majitel vozidla [jméno] [příjmení] sdělil žalobci během telefonického rozhovoru, že vozidlo mělo žalobcem reklamovanou skrytou vadu už v době, kdy jmenovaný prodával vozidlo žalované. V návaznosti na to žalobce sdělil žalované, že se v dané situaci nabízejí tři možnosti řešení: 1) na vozidle bude poskytnuta sleva ve výši 14 000 Kč, což jsou podle žalobce předběžně vyčíslené náklady na odstranění vady, 2) odstoupení od kupní smlouvy a vrácení kupní ceny žalobci, anebo 3) žalovaná sama odstraní na vlastní náklady vytknutou vadu.

34. Žalovaná odmítla řešení této záležitosti v rámci reklamace.

35. Žalobce doporučeným dopisem s dodejkou ze dne 14. 5. 2019 (na č. l. 16), v zastoupení své advokátky, adresovaným žalované, který byl žalované doručen dne 15. 5. 2019 (kopie dodejky na č. l. 18 verte), odstoupil od kupní smlouvy shora, a to pro odmítnutí odstranění skryté vady učiněné zamítnutím reklamace žalobce ze dne 25. 3. 2019, a současně vyzval žalovanou k vrácení kupní ceny ve výši 19 000 Kč.

36. Žalovaná dopisem ze dne 21. 5. 2019 (na č. l. 13) odmítla reflektovat odstoupení od kupní smlouvy žalobcem, když při vyřizování reklamace žalobce měla zjistit, že u předmětného vozidla byl učiněn zásah do elektroinstalace třetí osobou, v důsledku čehož předpoklady § 2100 o. z. nebyly splněny.

37. Žalobce poté v zastoupení svého advokáta zaslal žalované dopis ze dne 12. 6. 2019 označený jako„ výzva k navrácení kupní ceny“ představující současně předžalobní výzvu, kdy z kopie dodejky na č. l. 15 verte vyplývá, že tato předžalobní výzva byla žalované doručena dne 13. 6. 2019.

38. Z výslechu žalobce soud zjistil, že osobní automobil koupil od žalované, byla mu poskytnuta sleva ve výši 6 000 Kč. Během prvního týdne užívání vozidla žalobcem vozidlo nestartovalo napoprvé, ale až napodruhé, a když žalobce poté chtěl po týdnu s vozidlem odjet, již auto nenastartoval; poté zjistil, že v elektroinstalaci musely být nějaké zásahy, posléze se žalobci podařilo kontaktovat předchozího vlastníka vozidla [jméno] [příjmení], který žalobci sdělil, že vozidlo mělo problémy se startováním již v době, kdy vozidlo bylo žalovanou vykupováno od jmenovaného. Poté žalobce postupoval tak, jak již shora bylo vyloženo.

39. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek není v žádném příbuzenském ani jiném vztahu k účastníkům řízení, že žalovaná od svědka vykupovala předmětné vozidlo, neboť svědek si u žalované kupoval jiné vozidlo, přičemž již v době tohoto výkupu mělo vozidlo problémy se startováním, což svědek popsal tak, že vozidlo po určitou dobu startovalo, pak zase nestartovalo. O této vadě svědek v době výkupu vozidla vyrozuměl technika žalované. Žalovaná auto od svědka vykoupila za částku 10 000 Kč. Z výpovědi svědka dále soud zjistil, že svědek v době používání vozidla a při problémech se startováním vozidla se snažil problém odstranit (a toto i doporučil žalobci) tím způsobem, že vytáhl kabel z řídící jednotky a poté jej zpětně zapojil, v důsledku čehož vozidlo nastartovalo. Z výpovědi svědka konečně soud zjistil, že svědek od žalované při vykoupení vozidla neobdržel záznam o prohlídce o technickém stavu vozidla, vozidlo měl v užívání čtyři roky, dva roky vozidlo jezdilo bez problémů a poté docházelo k problémům se startováním.

40. Soud si vyžádal od žalované kopii kupní smlouvy, kterou coby kupující předmětného vozidla dne 10. 12. 2018 uzavřela s prodávajícím [jméno] [příjmení], v níž se mj. uvádí, že:„ technický stav prodávaného vozidla…je popsán v záznamu o prohlídce technického stavu vozidla, který tvoří nedílnou součást této smlouvy“, avšak tento záznam součástí kopie této kupní smlouvy není (viz kopie této smlouvy na č. l. 100-102), a k výzvě soudu o předložení tohoto záznamu o prohlídce technického stavu vozidla žalovaná ve sdělení ze dne 7. 4. 2022 (na č. l. 97) uvedla, že tento záznam nemá k dispozici. Jelikož i [jméno] [příjmení] ve vztahu k žalované ve smluvním vztahu vystupoval jako spotřebitel, je třeba obsah žalovanou předložené kupní smlouvy, o níž žalovaná neuvedla, že se jedná pouze o její dochovanou část bez příloh, ve smyslu § 1812 odst. 2 o. z. vykládat ve prospěch spotřebitele, tj. v tomto směru [jméno] [příjmení], který po poučení o trestněprávním následku v případě křivé svědecké výpovědi mj. před soudem vypovídal také o tom, že mu žalovaná předmětný záznam o prohlídce technického stavu vozidla nepředala. V intencích zhodnocení těchto důkazů a s přihlédnutím k zákonu o ochraně spotřebitele a § 1812 odst. 2 o. z. soud svědecké verzi [jméno] [příjmení] též o nepředložení předmětného záznamu žalovanou uvěřil.

41. K ad b) usnesení odvolacího soudu – k hodnocení důkazu svědecké výpovědi [jméno] [příjmení].

42. Odvolací soud aniž by zopakoval důkaz svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], dospěl oproti okresnímu soudu, který provedl důkaz výslechem tohoto svědka, k závěru, že:„ svědek [jméno] [příjmení] nepotvrdil žalobcovo tvrzení o existenci jím uplatňované vady na vozidle při uzavření kupní smlouvy mezi účastníky.“ Okresní soud ovšem v odstavci 32. odůvodnění svého rozsudku uvedl, že:„ uvěřil žalobní verzi žalobce, což plně podporuje také výslech svědka [jméno] [příjmení]“, a to s přihlédnutím mj. ke zjištění učiněné z výpovědi uvedeného svědka (viz bod č. 17 odůvodnění rozsudku okresního soudu), že:„ …žalovaná od svědka vykupovala předmětné vozidlo, přičemž již v době výkupu mělo vozidlo problémy se startováním…o této vadě svědek v době výkupu vozidla vyrozuměl technika žalované…svědek od žalované při vykoupení vozidla neobdržel záznam o prohlídce vozidla…“ Okresní soud v odůvodnění svého rozsudku neformuloval, že by svědek [jméno] [příjmení] potvrdil žalobcovo tvrzení o existenci jím uplatňované vady na vozidle při uzavření kupní smlouvy mezi účastníky, nýbrž že na základě provedeného dokazování zjistil, že v době výkupu uvedeného vozidla žalovanou od svědka [jméno] [příjmení] bylo vozidlo stiženo vadou projevující se při startování a že svědek na tuto vadu upozornil příslušného technika žalované. Z toho pak okresní soud uzavřel, že:„ V daném případě žalovaná prodávala předmětné vozidlo, ač věděla, že jsou u něj problémy se startováním, které jí popsal při předchozím výkupu tohoto vozidla jeho předchozí vlastník [jméno] [příjmení]. Žalobce sice kupoval opotřebované (tzv. ‚ojeté‘) vozidlo, čemuž ostatně odpovídala nízká kupní cena, avšak i když mu žalovanou byla poskytnuta sleva z kupní ceny ve výši 6 000 Kč, bylo tak učiněno bez uvedení, pro jakou vadu na vozidle či výraznější opotřebení je tato sleva prodávající kupujícímu poskytována, zcela nepochybně měla žalobce informovat o skryté vadě na elektroinstalaci, jež spočívala v nepředvídatelném účinku při startování vozidla, kdy v některých případech vozidlo nebylo možné nastartovat, o čemž žalovaná zcela prokazatelně věděla z poskytnuté informace předchozího vlastníka vozidla [jméno] [příjmení], když od něj toto vozidlo vykupovala za kupní cenu 10 000 Kč“ (bod č. 31 odůvodnění rozsudku okresního soudu).

43. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.

44. Dne 27. 2. 2019 žalobce koupil od žalované předmětné vozidlo za kupní cenu 19 000 Kč, když mu byla poskytnuta sleva 6 000 Kč bez další specifikace důvodu této slevy. Asi týden po koupi u vozidla došlo k problémům se startováním, kdy vozidlo nastartovalo až při druhém pokusu. Po týdenní odmlce, kdy žalobce vozidlo neužíval, se s vozidlem snažil odjet, avšak vozidlo již nenastartoval. Žalobce proto e-mailem dne 25. 3. 2019 u žalované reklamoval vadu startování u vozidla, a to z důvodu skryté vady a dne 8. 4. 2019 vozidlo předal žalované k posouzení vady. Dne 15. 4. 2019 žalovaná zamítla reklamaci vozidla z důvodu existence zásadu do elektroinstalace třetí osobou (zásah do spínací skříňky zapalování panelu pojistkové skříně). V reakci na to žalobce e-mailem ze dne 24. 4. 2019 sdělil žalované, že v době prodeje nebyl žalovanou upozorněn na skrytou vadu (poruchu imobilizéru nebo řídící jednotky, kvůli níž vozidlo nestartovalo), kterou mělo vozidlo již v době výkupu žalovanou od svědka [jméno] [příjmení] – původního vlastníka tohoto vozidla. Žalovaná dne 25. 4. 2019 s konečnou platností sdělila žalobci, že za tuto žalobcem vytknutou vadu neodpovídá, když navíc žalobci byla poskytnuta sleva na kupní ceně ve výši 6 000 Kč. Žalobce poté dopisem ze dne 14. 5. 2019 odstoupil od kupní smlouvy z důvodu skryté vady na elektroinstalaci a vyzval žalovanou k vrácení kupní ceny, což žalovaná odmítla. Žalobce následně prostřednictvím své advokátky učinil vůči žalované předžalobní výzvu, a to dopisem ze dne 12. 6. 2019, v níž vyzval žalovanou k vrácení kupní ceny, ovšem marně.

45. K ad d) usnesení odvolacího soudu – ke zvážení postupu okresního soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

46. Odvolací soud pro další řízení ponechal na uvážení okresního soudu,„ zda s ohledem na dosud provedené dokazování nepřistoupí k poučovací povinnosti ve smyslu ustanovení § 118a odstavec 1 a odstavec 3 o. s. ř., a to zejména ve vztahu k žalobci, neboť odvolací soud je ve shodě s odvolatelem názoru, že svědek [příjmení] svou výpovědí žalobcovo tvrzení neprokázal. Bude tedy zejména na žalobci, aby po případném poskytnutém procesním poučení doplnil tvrzení o právně významných skutečnostech a zároveň, aby navrhl i další potřebné důkazy k prokázání všech svých dosud sporných tvrzení, samozřejmě i s poučením o možných následcích nesplnění takové výzvy plynoucí z poskytnutého poučení.“ 47. Soud konstatuje, že závěr odvolacího soudu v odstavci 12., že:„ svědek [příjmení] svou výpovědí žalobcovo tvrzení neprokázal“, byl učiněn v procesní situaci, kdy odvolací soud důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení] nezopakoval.

48. Soud dále připomíná, že ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] mj. zjistil, že o vadě se startováním vozidla [jméno] [příjmení] vyrozuměl technika žalované, což znamená, že žalovaná o této vadě na vozidle v době výkupu vozidla věděla. Stejnou vadu pak po koupi vozidla zaregistroval žalobce, což posléze žalované opakovaně sdělil.

49. Soud konstatuje, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nijak neřeší situaci, kdy žalobce s žalovanou dne 27. 2. 2019 uzavřel k témuž vozidlu dvě verze kupní smlouvy, kdy první verze neobsahuje formulaci, že by žalovaná předala žalobci záznam o prohlídce o technickém stavu vozidla, oproti druhé verzi, která takovou formulaci (a tedy informaci) obsahuje.

50. Odvolací soud od této procesní situace v odůvodnění svého rozhodnutí odhlíží, avšak okresní soud již v prvně vydaném rozsudku se touto situací zabýval.

51. Jestliže zde existují dvě verze převodní smlouvy s rozdílnými obsahy ve vztahu k předmětnému (ne) předání záznamu o prohlídce o technickém stavu vozidla, a jestliže žalobce při výslechu vypověděl, že mu tento záznam předán žalovanou nebyl a tuto„ praxi“ potvrdil i svědek [jméno] [příjmení], jemuž rovněž záznam o prohlídce o technickém stavu (téhož) vozidla v rámci převodní smlouvy žalovanou předán nebyl, a pokud žalovaná nemá v dispozici záznam o prohlídce o technickém stavu vozidla, a to ani ve vztahu k předchozímu výkupu téhož vozidla od [jméno] [příjmení], který se rovněž nacházel v postavení spotřebitele, pak se zde nemůže uplatnit závěr o neunesení důkazního břemene žalobcem. Soud má totiž za prokázáno, že svědek [jméno] [příjmení] při prodeji vozidla informoval žalovanou o problémech se startováním vozidla, které se následně objevily při koupi téhož vozidla žalobcem, jenž se rovněž nacházel v postavení spotřebitele, a že žalovaná o této vadě žalobce coby kupujícího neinformovala, ač tak učinit mohla a podle práva také měla.

52. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se ustálil právní názor, že byla-li žaloba zamítnuta (popřípadě procesní obrana žalovaného neobstála) nikoli proto, že účastník řízení ohledně určité rozhodné (právně významné) skutečnosti neunesl důkazní břemeno (že se jím tvrzenou skutečnost nepodařilo prokázat), nýbrž na základě učiněného skutkového zjištění (tj. že byla tvrzená rozhodná skutečnost prokázána anebo bylo prokázáno, že je tomu jinak, než bylo tvrzeno), pak zde není pro postup soudu podle § 118a o. s. ř. důvod (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3211/2010, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1591/2011, anebo ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1163/2013).

53. Z těchto důvodů proto okresní soud neshledal důvod k procesnímu postupu vůči žalobci způsobem předvídaným v § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., když navíc v kasačním usnesení odvolacího soudu k uvedenému bylo pouze zdůrazněno, že soud takový postup okresní soud má zvážit, nikoliv že je povinen tak v dalším řízení učinit. Jestliže tedy skutkový stav, jak byl okresním soudem zjištěn, umožňoval přistoupit k dále vyloženému právnímu posouzení věci se závěrem o důvodnosti podané žaloby, plyne z toho pak, že pro postup dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. zde podmínky (podle názoru okresního soudu) splněny nebyly.

54. Soud poté věc posoudil po právní stránce následovně.

55. Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

56. Podle § 2099 odst. 1 věty první o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096.

57. Podle § 2100 odst. 1 věty první o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vadu, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později.

58. Podle § 2106 odst. 2 o. z. kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.

59. Podle § 2112 odst. 2 o. z. prodávající nemá právo na námitku, že vada nebyla oznámena bez zbytečného odkladu, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.

60. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

61. Podle § 2107 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.

62. Podle odst. 2 téhož par. dokud kupující neuplatní právo na slevu z kupní ceny nebo neodstoupí od smlouvy, může prodávající dodat to, co chybí, nebo odstranit právní vadu. Jiné vady může prodávající odstranit podle své volby opravou věci nebo dodáním nové věci; volba nesmí kupujícímu způsobit nepřiměřené náklady.

63. Podle odst. 3 téhož par. neodstraní-li prodávající vadu věci včas nebo vadu věci odmítne odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny, anebo může od smlouvy odstoupit. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího.

64. Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

65. Podle § 2005 odst. 1 věty první o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran.

66. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

67. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 9 odst. 1 stanoví, že prodávající je povinen řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb.

68. Dle § 9 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele povinností uvedených v odstavci 1 se nemůže prodávající zprostit poukazem na skutečnost, že mu potřebné nebo správné informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Tyto povinnosti se však nevztahují na případy, kdy se jedná o zřejmé nebo obecně známé skutečnosti.

69. Odpovědnost prodejce ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele je tedy pojímána značně široce a takto musí být vykládány i přiměřené a rozumné požadavky, které na něj lze klást. Z uvedeného ustanovení plyne, že i pokud nemá prodejce k dispozici potřebné informace, přesto za jejich neposkytnutí odpovídá; tím spíše prodejce musí prodávajícímu poskytnout relevantní informace, jež se týkají technické stavu jím prodávaného vozidla, mezi které nepochybně náleží i otázka funkčnosti startování vozidla, obzvláště v situaci, disponuje-li prodejce informací o nahodilých problémech při startování jím prodávaného vozidla; takovou informaci prodejce je povinen kupujícímu relevantním způsobem sdělit.

70. Hlavním úkolem zákona o ochraně spotřebitele je chránit spotřebitele jako„ slabší stranu“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2015, čj. 6 As 169/2015-33). Proto je třeba vykládat § 9 odst. 1 ve prospěch spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. III. ÚS 2983/08, č. 234/2008 Sb. ÚS, jenž se týkal výkladu ustanovení zákona o ochraně spotřebitele na půdorysu občanského soudního řízení).

71. Řádná informace, na kterou se může spotřebitel spolehnout, má být pravdivá. Za řádné informování naproti tomu nelze považovat nepravdivý údaj, jelikož neposkytuje informaci o skutečném stavu zboží. Tomu odpovídá i znění § 9 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, kde se stanoví, že prodávající se nezbaví informační povinnosti ani v případě, že správné informace nedostane od svého dodavatele.

72. Řádná informace je tedy dle zákona„ správná“ a ta musí být též pravdivá. Jestliže prodávající neinformuje kupujícího o skryté vadě prodávaného vozidla (jako tomu bylo v tomto případě, kdy vozidlo nahodile nešlo nastartovat a kdy žalovaná coby prodejkyně o této skryté vadě – od předchozího vlastníka vozidla [jméno] [příjmení] - věděla a přesto o ní při prodeji tohoto vozidla neinformovala), pak vědomě kupujícímu neposkytne řádnou a tedy i pravdivou informaci o tomto vozidle (což se týká i tohoto posuzovaného případu).

73. V daném případě žalovaná prodávala předmětné vozidlo žalobci, ač věděla, že jsou u něj problémy se startováním, které jí popsal při předchozím výkupu tohoto vozidla jeho předchozí vlastník [jméno] [příjmení], aniž by žalobce o této vadě informovala. Žalobce sice kupoval opotřebované (tzv.„ ojeté“) vozidlo, čemuž ostatně odpovídala i nízká kupní cena, avšak i když mu žalovanou byla poskytnuta sleva z kupní ceny ve výši 6 000 Kč, bylo tak učiněno bez uvedení, pro jakou vadu na vozidle či výraznější opotřebení je tato sleva prodávající kupujícímu poskytována, zcela nepochybně měla žalobce informovat o této skryté vadě, jež spočívala v nepředvídatelném účinku při startování vozidla, kdy v některých případech vozidlo nebylo možné nastartovat, o čemž žalovaná zcela prokazatelně věděla z poskytnuté informace předchozího vlastníka vozidla [jméno] [příjmení], když od něj toto vozidlo vykupovala za kupní cenu 10 000 Kč.

74. Soud má za prokázanou žalobní verzi žalobce, což plně podporuje také výslech svědka [jméno] [příjmení] (tj. ve smyslu, že při prodeji vozidla žalované informoval technika žalované, že vozidlo je stiženo již opakovaně shora popsanou vadou při startování), jakož i skutečnost, že žalovaná nenalezla záznam o prohlídce o technickém stavu předmětného vozidla, na kterou ovšem v (druhé verzi) kupní smlouvě stran rozsahu opotřebení a vad vozidla odkazuje s tím, že tento záznam je nedílnou součástí smlouvy. Když však okresní soud vyzval žalovanou k předložení tohoto záznamu, žalovaná sdělila, že jím nedisponuje.

75. Podle soudu žalobce postupoval zcela v souladu s občanským zákoníkem, když reklamoval zjištěnou vadu, označil ji jako skrytou vadu a poté bezodkladně od kupní smlouvy po právu odstoupil. Soud s ohledem na námitku žalované ohledně toho, že žalobce od kupní smlouvy bezodkladně neodstoupil, poukazuje na okolnost, že žalobce (prostřednictvím své advokátky) dopisem ze dne 14. 5. 2019 (na č. l. 16) odstoupil od kupní smlouvy uzavřené dne 27. 2. 2019 s odkazem na § 2107 odst. 3 o. z.,„ a to pro odmítnutí skryté vady na věci učiněné zamítnutím reklamace…ze dne 25. 3. 2019“ 76. Žalobce přitom e-mailem ze dne 25. 3. 2019 uplatnil u žalované reklamace této skryté vady startování vozidla mj. s popisem, že:„ Přibližně týden od koupě již vozidlo startovalo vždy až na druhý pokus. Následně jsem vozidlo zaparkoval v garáži a když jsem po cca 5ti dnech chtěl odjet (22. 3.) nebylo to již možné. Vozidlo již nestartovalo vůbec a imobilizér rychlým blikáním teď indikoval problém, patrně špatný klíč, závada na imobilizéru nebo na řídící jednotce…Není to od koupě ani měsíc, ujel jsem pouze 400 km a výsledek je totálně nefunkční vůz.“ 77. Žalovaná, ač věděla o předmětné vadě startování vozidla (od předchozího vlastníka [jméno] [příjmení]) s vědomím této informace, v krátké časové souvislosti od uzavření kupní smlouvy a žalobcem uplatněné reklamace, žalobce e-mailem ze dne 25. 4. 2019 (na č. l. 10) a reklamačním listem [číslo] (na č. l. 11) a s vyjádřením z téhož dne (na č. l. 12) informovala s tím, že:„ Na vozidle byl zjištěn zásah do elektroinstalace třetí osobou. Konkrétní spínací skříňka a zapalování a panel pojistkové skříně. Z tohoto důvodu nebude brán na reklamaci zřetel.“ V uvedeném e-mailu pak (nad rozsah uvedeného) žalobci sdělila, že:„ pokud (vozidlo) občas nestartuje, lze to považovat za vadu způsobenou obvyklým opotřebením, s ohledem na stav vozidla jste dostal sledu 6 000 Kč, v čl. IV stvrdil, že jste se stavem vozidla seznámen. Byl jste srozuměn s vlastnostmi vozidla, včetně startování. Prodávající neodpovídá za vady způsobené běžným opotřebením (§ 2167 písm. b) OZ) …neodpovídá ani za vady, pro které byla poskytnuta sleva, což se s ohledem na stav vozidla dle smlouvy stalo (§ 2164 OZ)“ Ovšem shora již bylo soudem vyloženo, že k tíži spotřebitele byly uzavřeny dvě verze kupní smlouvy a žalovaná coby podnikatel – prodejce se vůči žalobci – spotřebiteli dovolává poskytnuté slevy za startování, která ovšem v kupní smlouvě takto explicitně stanovena nebyla. Postup žalované tak v celém komplexu nerespektoval práva žalobce coby spotřebitele, který až po koupi zaznamenal skrytou vadu na vozidle spojenou s jeho problematickým (shora již popsaným) startováním, o níž však žalovaná v době uzavírání kupní smlouvy s žalobcem věděla a žalobce na ni řádným způsobem a včas neupozornila.

78. Žalobce (prostřednictvím své tehdejší advokátky [titul] [jméno] [příjmení]) v dopise ze dne 14. 5. 2019 (odstoupení od smlouvy na č. l. 16) přitom podle okresního soudu důvodně také uvádí, že:„ nestartování vozidla není možné považovat za běžné opotřebení, a to z důvodu, že bylo způsobeno skrytou vadou vozidla, která byla přítomna již v době prodeje a tudíž nemohla být způsobena samotným běžným opotřebením. Také není možné se ztotožnit s udělením slevy, což by mělo vyloučit odpovědnost prodávajícího za vady. Sleva ve výši 6 000 Kč byla sjednána…s ohledem na stav vozidla, tedy především s ohledem na jeho jakost v době prodeje, nikoli konkrétně z důvodu problému se startováním.“ Žalobce„ nebyl nijak upozorněn na skrytou vadu a tudíž mu nemohla být udělena na tuto skrytou vadu sleva. Ustanovení § 2167 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník tedy ze strany prodávajícího nelze použít.“ 79. Soud nezpochybňuje, že prodané vozidlo bylo věcí opotřebovanou, technicky dosluhující, nicméně projevená nefunkčnost startování představuje skrytou vadu, která zakládá kupujícímu právo od kupní smlouvy odstoupit.

80. Soud rovněž zdůrazňuje, že žalované nic nebránilo, aby předmětnou vadu na vozidle v kupní smlouvě popsala a v návaznosti na to učinila příslušnou slevu z kupní smlouvy, když v takovém případě, pokud by i za této situace žalobce toto vozidlo koupil, by již nemohl namítat uvedenou vadu, na kterou by v takovém případě byl řádně a včas upozorněn; k takovému postupu ze strany žalované ovšem nedošlo.

81. Zcela jistě by žalobce měl ztíženou možnost uplatnění předmětného práva, pokud by vozidlo využíval několik týdnů a pak by došlo k problémům se startováním, což by již bylo přičitatelné stáří vozidla a rozsahu jeho opotřebení. O takovou situaci však zjevně nešlo, neboť uvedená vada se vyskytla prakticky bezprostředně po koupi vozidla žalobcem, který neprodleně poté shora popsaným způsobem právně reagoval.

82. Z těchto všech důvodů proto soud podané žalobě zcela vyhověl, když odstoupením od smlouvy došlo ke zrušení předmětného závazku založeného kupní smlouvou od počátku.

83. Zatímco žalovaná již disponuje předmětným vozidlem, které jí žalobce předal ještě v souvislosti s jím uplatněnou reklamací, respektive vytknutím předmětné vady, žalobci dosud částka ve výši 19 000 Kč žalovanou vrácena nebyla, ač k jejímu vrácení byla písemně vyzvána shora označeným dopisem (předžalobní výzvou), který se dostal do dispozice žalované dne 15. 5. 2019. Za této situace proto soud uložil žalované povinnost, aby zaplatila (vrátila) žalobci částku ve výši 19 000 Kč, a vzhledem k tomu, že žalovaná se dnem 16. 5. 2019 ocitla v postavení dlužníka v prodlení, uložil soud žalované ve smyslu § 1970 o. z. rovněž povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ze zaplacení uvedené částky, a to ve výši 9,75 % p. a. právě od 16. 5. 2019 do zaplacení, a to vše ve standardní pariční lhůtě.

84. Okresní soud při jednání zamítl návrh žalobce na provedení zvukového záznamu pořízeného žalobce při jeho telefonátu s [jméno] [příjmení], který se měl vztahovat k okolnostem souvisejícím s technickým stavem předmětného vozidla a k dalším otázkám vztahujícím se k tomuto vozidlu. Učinil tak za procesní situace, kdy se jedná o záznam soukromoprávní povahy, [jméno] [příjmení] v telefonátu nevystupoval např. v pozici pracovníka státního orgánu, orgánu územní samosprávy atd., a k provedení tohoto důkazu, resp. k užití tohoto zvukového záznamu nedal souhlas. Z tohoto důvodu, též s ohledem na Listinu základních práv a svobod a judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14), soud k tomuto dokazování nepřistoupil.

85. Okresní soud při jednání konaném dne 17. 5. 2022 také zamítl návrh žalované (učiněné jejím advokátem) na doplnění dokazování, a to výslechem svědka [jméno] [příjmení],„ aby se vyjádřil k tomu, jakým způsobem se technická stránka vozu a při výkupu auta prováděla, příp. jiných přítomných techniků, kteří uváděli vozidlo do řádného stavu, a to vzhledem k právě ze strany soudu sděleného, že se jedná o totožné vady, které popsal svědek [příjmení], a které tvrdí žalobce.“ Učinil tak z toho důvodu, že v daném případě měl po provedeném dokazování za prokázané, že popsaná vada na vozidle (startování), které žalobce koupil od žalovaného, nebyla v kupní smlouvě uvedena, žalobce prokázal, že jím koupené vozidlo bylo vadou stiženo a žalovaná k dotazu soudu sdělila, že nedisponuje záznamem o prohlídce o technickém stavu vozidla, když soud na základě výslechu žalobce, ve spojení s hodnocením dalších důkazů, uvěřil žalobci, že žalovaná jej prostřednictvím svého technika neinformovala o předmětné vadě na vozidle, ač byla již od svědka [jméno] [příjmení], který žalované prodal předmětné vozidlo, o této vadě na vozidle informována, avšak žalobce o ní neinformovala, ač tak učinit mohla a měla. Žalobce coby spotřebitel se ve vztahu k žalované nacházel v nerovném postavení, žalovaná koncipovala dokonce dvě verze kupní smlouvy s výše již vyloženým obsahem, takže její chování vůči žalovanému nebylo korektní a souladné ve smyslu regulace podle občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele. Vyslýchání techniků žalované by v tomto ohledu nemohlo ničeho nového ve věci přinést, když ve vztahu k žalované okresní soud neučinil závěr o tom, že by žalovaná neunesla důkazní břemeno (v takovém případě by okresní soud důkazní návrh musel provést, neboť nelze učinit závěr o neunesení důkazního břemene v procesní situaci, kdy se dotčenému účastníkovi zamítne návrh na provedení jím označeného důkazu), pakliže má za to, že právně relevantní žalobní tvrzení (že žalovaná měla informaci o existenci této skryté vady na vozidle související s problematickým startováním vozidla) bylo v tomto řízení prokázáno.

86. Soud rovněž zamítl další důkazní návrh žalované na provedení znaleckého posudku,„ aby posoudil technickou stránku, co se týče neodborných zásahů a tvrzené vady“, neboť z dokazování nevyplynulo, že by žalobce prováděl neodborné zásahy do elektroinstalace předmětného vozidla. Žalobce je„ pánem“ sporu, v žalobě vymezil právně rozhodné údaje, které soud shledal za prokázané. Jestliže žalovaná v řízení ani netvrdila konkrétní okolnosti, při jejichž prokázání by bylo nutno učinit závěr, že konkrétně žalobce po koupi předmětného vozidla na něm provedl či opakovaně prováděl neodborné zásahy týkající se startování vozidla, pak – též s přihlédnutím k obsahu reklamačního listu žalované ze dne 27. 2. 2019 na č. l. 11 (obsahující vyjádření technika žalované:„ na vozidle byl zjištěn zásah do elektroinstalace třetí osobou. Konkrétně spínací skříňka a zapalování a panel pojistkové skříně. Z tohoto důvodu nebude brán na reklamaci zřetel.“) a dále k soudem učiněnému zjištění ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] (který upozornil při prodeji vozidla na vadu spojenou se startováním, na což žalovaná žalobce při následném prodeji tohoto vozidla neupozornila) – by dokazování v tomto směru nemohlo zvrátit výsledky stávajícího dokazování.

87. Soud se neztotožnil ani s právní argumentací žalobce (učiněnou prostřednictvím jeho advokáta) v tom směru, že by již sama existence dvou verzí kupní smlouvy ohledně prodeje předmětného vozidla měla vést absolutní neplatnosti tohoto právního jednání. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, kdo (účastníci), co (vozidlo) a za jakou částku (kupní cena) kupuje, přičemž sama okolnost, že žalobce nakonec podepsal dvě verze kupní smlouvy, což žalovaná odůvodňovala s tím, že:„ ty dvě kupní smlouvy jsou udělány tak, aby jim to korigovalo s fakturou. Proto je ta kupní smlouva označena OV, aby se to krylo s fakturami…“ (viz protokol o jednání před okresním soudem konaném dne 16. 6. 2020 na č. l. 49 verte), byť tyto verze měly jisté odlišnosti a v otázce, zda jejich součástí byl či nebyl záznam o prohlídce o technickém stavu vozidla, soudem učiněné zjištění mělo též relevantní vliv na právní posouzení věci, nemohla přivodit absolutní neplatnost tohoto jednání.

88. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve sporu plný procesní úspěch (jeho žalobě bylo zcela vyhověno), je žalovaná povinna nahradit žalobci podle § 142 odst. 1 náklady řízení (jak před zdejším soudem, tak i před odvolacím soudem) v celkové výši, a to dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobce.

89. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednil, že žalovaný byl původně zastoupen [titul] [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem v [obec], a poté v řízení před soudem prvního stupně po vydání kasačního rozhodnutí odvolacím soudem je zastoupen [titul] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem ve [obec].

90. Náklady řízení žalobce činí celkem 18.814,83 Kč a sestávají z odměny jeho advokáta, z paušálních náhrad a cestovného jeho advokáta (v souvislosti s její účastí na soudním jednání u okresního soudu konaného dne 16. 6. 2020), s připočtením 21 % sazby DPH, a dále ze zaplaceného soudního poplatku žalobcem, tedy konkrétně: (právní zastoupení [titul] [jméno] [příjmení]) -) z odměny tehdejší advokátky žalobce ve výši 9.300 Kč, a to za 5 úkonů právní služby podle § 7 bodu 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (advokátní) tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále již„ AT“) (z předmětu řízení 19.000 Kč) po 1.860 Kč (1. převzetí a příprava k jednání, 2. předžalobní výzva k plnění, 3. sepis žaloby a 4. účast při jednání konaném dne 16. 6. 2020, 5. účast při jednání u odvolacího soudu dne 23. 2. 2022; úkon nazvaný jako vyjádření k odvolání ze dne 21. 7. 2020 soud nepovažuje za účelně vynaložený výdaj, neboť vyjádření neobsahuje žádnou právní argumentaci, jedná se o pouhé prosté sdělení, aby odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu 1. stupně jako věcně správné); -) z náhrady hotových výdajů advokátky žalobce podle § 13 odst. 3 AT za 5 úkonů právní služby po 300 Kč v celkové výši 1.500 Kč; -) z cestovného advokátky žalobce ze sídla její advokátní kanceláře ([obec], [ulice a číslo]) k procesnímu (zdejšímu) soudu a zpět v souvislosti s její účastí na soudním jednání konaném dne 16. 6. 2020, při vzdálenosti jedné cesty (podle www.mapy.cz) [obec], ul. [ulice a číslo] – Vyškov, ul. Kašíkova 28 – 30,2 km (tj. celkem 60,4 km), při použití [značka automobilu], [anonymizováno] při kombinované spotřebě 4,2 l /100 km (viz technický průkaz vozidla na č. l. 65) podle § 1 písm. b) (sazba náhrady opotřebení vozidla ve výši 4,20 Kč/km) a § 4 písm. c) (výše průměrné ceny za 1 l nafty ve výši 31,80 Kč) podle vyhl. č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, v celkové výši 333 Kč; -) z náhrady za promeškaný čas advokátky žalobce při její cestě k soudnímu jednání shora, a to za dvě započaté půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 3 AT, tj. celkem 200 Kč; -) z částky představující 21 % sazbu DPH (advokátka žalobce je plátcem této daně) (z částky 11.333 Kč, tj. odměna advokátky 9.300 Kč + režijní paušály 1.500 Kč + náhrada za promeškaný čas 200 Kč + cestovné 333 Kč) ve výši 2.379,93 Kč; -) z částky 1.000 Kč za žalobcem zaplacený soudní poplatek. (právní zastoupení [titul] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení]) -) z odměny současného advokáta žalobce ve výši 2.790 Kč, a to za 1,5 úkonu právní služby podle § 7 bodu 5, § 11 odst. 1 písm. g) a § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (advokátní) tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále již„ AT“) (z předmětu řízení 19.000 Kč) po 1.860 Kč (1. účast při jednání konaném dne 17. 5. 2022, 2. účast při jednání dne 24. 5. 2022, při kterém došlo k vyhlášení rozhodnutí – ve výši 1/2; soud nepovažuje za účelný úkon advokáta, který označil jako převzetí a příprava zastoupení, protože změna advokáta v průběhu řízení, není-li vyvolána jeho nemocí, ukončením jeho advokátní činnosti atd., kdy byla učiněna pouze ze subjektivního rozhodnutí účastníka, nepředstavuje účelně vynaložený výdaj); -) z náhrady hotových výdajů advokáta žalobce podle § 13 odst. 3 AT za 2 úkony právní služby po 300 Kč v celkové výši 600 Kč; -) z částky představující 21 % sazbu DPH (advokát žalobce je plátcem této daně) (z částky 3.390 Kč, tj. odměna advokáta 2.790 Kč + režijní paušály 600 Kč) ve výši 711,90 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Výrokem III. bylo podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto o povinnosti žalované nahradit státu na účet zdejšího okresního soudu náklady řízení spočívající ve vyplaceném svědečném (svědek [příjmení] [příjmení]) ve výši 990 Kč.