12 C 100/2022-89

Rubrum

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená [anonymizováno] [jméno] [příjmení] advokátem se sídlem [adresa] žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení] advokátem se sídlem [adresa] o určení neplatnosti právního jednání o vypořádání SJM takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že dohoda o úpravě vzájemných majetkových poměrů, bydlení a výživného – vypořádání společného jmění manželů, uzavřená dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná, se zamítá.

II. Žaloba na vypořádání společného jmění manželů se v části, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání veškerých aktiv a pasiv spojených s podnikatelskou činností pana [jméno] [příjmení] pod [IČO], se zastavuje.

III. Žaloba na vypořádání společného jmění manželů se ve zbývající části zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna žalovanému zaplatit na náhradu nákladů řízení částku ve výši 10 164 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že s žalovaným jsou bývalí manželé a jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Žalobkyně uvedla, že manželé uzavřeli dne [datum] Dohodu o úpravě vzájemných majetkových poměrů, bydlení a výživného – vypořádání společného jmění manželů (dále jen„ dohoda o vypořádání SJM“). V rámci této dohody si účastníci sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni vypořádací podíl 200 000 Kč a současně že žalobce vyváže žalobkyni ze společných závazků v dohodě uvedených, a to ve lhůtě 2 let. Jelikož žalovaný své povinnosti nesplnil – když se dostal do prodlení s úhradou splátky [číslo] za vypořádání SJM, tak žalobkyně odstoupila od dohody. Protože současně žalovaný do dvou let žalobkyni nevyvázal ze společných závazků, tak žalobkyně také z tohoto důvodu odstoupila od dohody. Žalobkyně se domáhala, aby bylo nejprve soudem určeno, že dohoda o vypořádání SJM, uzavřená dne [datum], je neplatná. A poté aby došlo k vypořádání zaniklého SJM tak, že by hlavní položka k vypořádání – nemovitosti, byly prodány, doplacen hypoteční úvěr a výtěžek by byl rozdělen mezi účastníky.

2. Sdělením ze dne [datum], tj. před zahájením jednání vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět, a to co do části, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání veškerých aktiv a pasiv spojených s podnikatelskou činností pana [jméno] [příjmení] pod [IČO].

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Žalovaný učinil nesporným, že účastníci jsou bývalí manželé, kteří se rozvedli o vypořádání SJM uzavřeli dohodu. Žalovaný nicméně sporoval, že by došlo k platnému odstoupení od dohody o vypořádání SJM. Uvedl, že žalovaný platil splátky po celou dobu řádně, až do 24. splátky, kdy se účastníci domluvili, že částku 4 000 Kč si nepošlou, protože žalobkyně stejnou částku posílá žalovanému žalobkyně jako výživné na nezletilé děti. Proto mu ani žalobkyně v červenci 2022 výživné neposlala. Až s ohledem na odstoupení žalobkyně od dohody o vypořádání SJM žalovaný z opatrnosti zaplatil zbývající dvě splátky. Žalovaný uvedl, že žalobkyně jednala účelově a takové zneužití práva nepožívá právní ochrany. Navíc podmínky pro odstoupení musí být dány v okamžiku, kdy strana od smlouvy odstupuje a nelze odstoupit od smlouvy, pokud důvody pro odstoupení už nebo ještě neexistují. V dané věci již pro odstoupení dne [datum] neexistoval žádný důvod, když pohledávka byla zcela uhrazena dne [datum]. K nevyvázání žalobkyně ze společných závazků uvedl žalovaný, že u některých smluv žalobkyně jako účastník ani nefiguruje a není možné ji z takových smluv vyvázat. Co se týká hypotečního úvěru [právnická osoba], tak žalovaný vyvinul veškeré úsilí proto, aby k vyvázání došlo, ale nesplnil pro to podmínky. Žalovaný nevěděl, že sám tuto podmínku nemohl splnit, ale její plnění je vázáno na třetí osobu (banku), o uvedeném nebyl informován. Žalovaný je přesvědčen, že se mohl zavázat pouze k tomu, že vynaloží veškeré úsilí k vyvázání, ale nelze po něm spravedlivě požadovat, aby byla žalobkyně z úvěru vyvázána. Uvedené je nemožná podmínka, ke které by podle § 548 odst. 1 o. z. nemělo být přihlíženo, a proto nemohla žalobkyně z tohoto důvodu od dohody o vypořádání SJM také odstoupit. Žalobkyni tímto nevznikla žádná újma, žalovaný není schopen si zajistit vyšší příjmy, když pečuje o dvě děti. Žalovaný navrhnul, aby žaloba byla zamítnuta jako nedůvodná.

4. Soud provedl ve věci dokazování, a to:

5. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo rozvedeno manželství žalobce a žalobkyně. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] ([číslo listu] – [anonymizováno]).

6. Dohodou o úpravě vzájemných majetkových poměrů, bydlení a výživného – vypořádání SJM má soud za prokázané, že účastníci coby bývalí manželé uzavřeli dohodu, ve které se domluvili na vypořádání movitých a nemovitých věcí a svých závazků. Strany si v bodě IV. sjednaly, že dojde ke zrušení závazků žalobkyně z šesti smluv, a to nejpozději do 2 let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, k čemuž se žalovaný zavazuje poskytnout veškerou součinnost a zavazuje se uhradit veškeré náklady s tím spojené. Pokud nedojde ke zrušení závazků žalobkyně a jakýkoli z věřitelů se bude domáhat po žalobkyni úhrady části závazků, tak si účastnici sjednali, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu a současně bylo sjednáno právo odstoupení od této dohody. Účastníci si dále sjednali, že vypořádací podíl žalobkyně bude 200 000 Kč, kdy 100 000 Kč bude uhrazeno jednorázově a 100 000 Kč bude spláceno ve 25 splátkách po 4 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 10. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku o rozvodu manželství, pod ztrátou výhody splátek. Zároveň si účastníci sjednali, že žalobkyně má právo odstoupit od této dohody pro prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky celkové částky 200 000 Kč delším jak 30 dnů ([číslo listu] – [anonymizováno]). Dohoda byla uzavřena dne [datum] ([číslo listu] – [anonymizováno]).

7. Výpisem z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že k [datum] byly nemovitosti – tj. parcely [číslo] [číslo] na kterých stojí rodinný dům [adresa] a parc. [číslo] v k.ú. [obec], v katastru nemovitostí, které byly předmětem této dohody, evidovány na oba účastníky ([číslo listu] – [anonymizováno]).

8. Výpisem z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] má soud za prokázané, že dne [datum] jí byla zaslána splátka manželského vyrovnání [číslo] [číslo] v celkové výši 8 000 Kč. Současně má soud za prokázané, že předchozí splátky á 4 000 byly placeny řádně a včas ([číslo listu] – [anonymizováno]). 9. [právnická osoba] ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalobkyně byla informována o možnosti a postupu při předčasném splacení dluhu k úvěrovému účtu č. [bankovní účet] ([číslo listu]).

10. Odstoupením od dohody o vypořádání SJM ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně odstoupila od uzavřené dohody, když žalovaný nezajistil vyvázání žalobkyně z úvěrů od [právnická osoba], s.r.o. a [právnická osoba] do [datum] a závažným způsobem tak porušil dohodu o vypořádání SJM. Žalobkyně mu sdělila, že kdyby uvedené věděla, tak by nikdy takovou dohodu neuzavřela. Žalobkyně odstoupila od dohody a konečně závěrem uvedla, že je ochotna uzavřít novou dohodu o SJM, ale v opačném gardu, kdy by převzala žalobkyně nemovitosti, úvěry z nich a žalovaného by z úvěrů vyvázala. Uvedené odstoupení bylo doručeno žalovanému dne [datum] ([číslo listu] – [anonymizováno]).

11. Návrhem na zamítnutí návrhu na vklad do katastru nemovitostí a informacemi o řízení, má soud za prokázané, že žalobkyně se u katastru nemovitostí domáhala, aby byl zamítnut vklad žalovaného na katastr nemovitostí podle dohody o vypořádání SJM ze dne [datum] ([číslo listu] – [anonymizována dvě slova]).

12. Doplněním odstoupení od dohody o vypořádání SJM ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalobkyně doplnila odstoupení do dohody o další důvod – když žalovaný neuhradil včas 24. splátku ve výši 4 000 Kč. Tato splátka byla splatná k [datum], ale byla uhrazena až [datum], tedy více jak 30 dní po splatnosti, a proto je naplněn i další důvod pro odstoupení od dohody o vypořádání SJM ([číslo listu]). 13. [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za prokázané, že úvěrová smlouva [číslo] byla sjednána pouze na žalovaného, žalobkyně v ní nefiguruje ani jako spoluvlastník, a proto k jejímu vymazání ze smlouvy nedošlo. Z úvěrové smlouvy [číslo] má soud za prokázané, že žalovaný se zavázal k úhradě 323 108 Kč za nákup [značka automobilu] [anonymizováno] ([číslo listu] – [anonymizováno]). 14. [právnická osoba], ze dne [datum], má soud za prokázané, že nikdo z jejich klientů nežádal o vyvázání žalobkyně ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] ([číslo listu]). 15. [právnická osoba] ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalovaný osobně v roce 2022 několikrát navštívil jejich pobočku se záměrem vyvázat bývalou manželku (v období od [anonymizováno] – [anonymizováno] [rok]). Bylo zjištěno, že jeho příjem není dostačující (podle daňového přiznání fyzických osob za rok 2021). Žalovaný také dodal příjmy pana [příjmení] a paní [příjmení] (tj. dalších spoludlužníků), ale ani poté nebyl příjem nedostačující. Jelikož byly vždy příjmy žalovaného nedostatečné, tak mu banka nemohla vyhovět ve vyvázání bývalé manželky z úvěru, ačkoli žalovaný poukazoval, že podle dohody pro něho z takového postupu plynou různé sankce ([číslo listu]).

16. Přehledem e-mailové pošty a potvrzením schůzek, má soud za prokázané, že žalovaný měl v Komerční bance schůzku [datum] a dne [datum]. Od [datum] do [datum] byl žalovaný v pravidelném kontaktu s pracovníkem [právnická osoba] kdy dokládal různé listiny pro případné vyvázání žalobkyně ([číslo listu] – [anonymizováno]). 17. [právnická osoba] ze dne [datum] bylo sděleno žalobkyni, že ke dni [datum] evidují nedoplatek na hypotečním úvěru ve výši 4 513,70 Kč ([číslo listu]).

18. Přehledem výpisu z bankovního účtu žalovaného má soud za prokázané, že dne [datum] zaslal žalobkyni splátky [číslo] [číslo] na manželské vyrovnání ve výši 8 000 Kč. Dne [datum] žalobkyně poslala žalovanému výživné na nezletilé děti ve výši 8 000 Kč ([číslo listu] – [anonymizováno]).

19. Výslechem žalobkyně má soud za prokázané, že se účastníci sešli u její advokátky [anonymizováno] [příjmení]. Advokátka se žalovaného ptala, jestli dokáže žalobkyni do 2 let vyvázat z úvěru a žalovaný sděloval, že ano, že si případně může vzít i ručitele. Před sepisem dohody společně s bývalým manželem v bance nebyli a vyvázání s bankou neřešili. Písemně se banky dopředu nedotazovali. S bankou to nijak neřešili, pouze to řešili společně u advokátky. Vzhledem k tomu, že si brali hypotéku, když žalobkyně byla na mateřské dovolené a chyběla jim pouze tisícikoruna, tak se domnívala, že s vyvázáním nebude problém. V průběhu dvouleté lhůty k vyvázání se na vyvázání ptala pouze žalovaného, ptala se, kdy to zařídí, ale banku žalobkyně sama nekontaktovala. Nedoplatek na splátku hypotéky v říjnu 2023 jí přišel poprvé. U advokátky se dohodli na době pro vyvázání na 2 roky, aby to zvládl i žalovaný. Výše vypořádacího podílu vznikla dohodou, žalobkyně chtěla od manžela odejít a vídat se s dětmi, a proto se takto dohodli. Hypotéka žalobkyni v současném životě omezuje, protože si nemůže vzít žádný úvěr nebo půjčku a otevřít si třeba salon. Žalobkyně si nevzpomínala, že by je advokátka upozorňovala, že o vyvázání z hypotečního úvěru rozhoduje banka. Když se ptala žalovaného na vyvázání z hypotéky, tak ten žalobkyni řekl, že to zařídí. V červenci 2020 žalobkyni řekl, že to nejde. Poté buď zopakoval, že to nejde, protože na to nemá prostředky, nebo že to nějak zařídí. Dle žalobkyně si mohl vzít ručitele, protože jí sděloval, že by mu rodiče klidně ručili. Žalobkyně žádala on-line o různé půjčky od července 2021, chtěla si půjčit u [právnická osoba], [anonymizováno] nebo [anonymizováno], chtěla si půjčit 100 000 Kč. Žádosti žalobkyni vždycky zamítli, protože neměla dostatečné prostředky. Kdyby žalobkyně věděla, že zůstane uvedená v hypotéce, tak by dohodu o vypořádání SJM neuzavřela. Žalobkyně se domnívá, že by o jejím vyvázání mohl rozhodovat soud. Pokud by tak nerozhodl, tak bychom museli dům prodat.

20. Výslechem žalovaného má soud za prokázané, že advokátku si našla sama žalobkyně a žalovaný tam přišel pouze jednou kvůli podpisu. S advokátkou otázku vyvázání hypotéky nijak neprobírali. Advokátka žalovanému pouze řekla, že to je standardní postup. Žádné otázky k tomu žalovaný neměl. Poté, co uzavřel dohodu, kontaktoval Komerční banku a tam mu sdělili, že na vyvázání nemá dostatečný příjem. V bance mu nabídli buď přibrat spoludlužníka, ale toho nesehnal, anebo zvýšit příjmy daňového přiznání, což se žalovanému nepodařilo. Žalobkyni tuto informaci nesděloval, ona se ho sama neptala. V průběhu 2 let se ho žalobkyně neptala, jak to vypadá s vyvázáním z hypotéky. Dohodu o vypořádání poprvé viděl až u advokátky, předtím ji k dispozici neměl. Schůzka s advokátkou trvala asi 10 minut. Informace ohledně majetku a úvěru dodala advokátce sama žalobkyně. Jako případné spoludlužníky oslovil svého bratra a rodiče, ale bratr do toho nechtěl jít, protože má své problémy a rodiče, protože jsou už staří. Žádný úvěr už žalovanému nikdo nedá, ptal se na vícero místech, ale všechny dluhy vzal na sebe a nedostane půjčku ani 50 000 Kč. Komerční banka mu nabídla případné refinancování, ale to je vázáno na jeho příjem. U úvěru už má po fixaci, zvedli splátku, platí více jak 4 000 Kč. Měli úrokovou sazbu 3,8 % a nyní to je více jak 6 %.

21. Soud má po provedeném dokazování prokázaný následující skutkový stav:

22. Účastníci jsou bývalí manželé, kteří uzavřeli dohodu o vypořádání SJM dne [datum]. Dne [datum] bylo jejich manželství pravomocně rozvedeno. V dohodě o vypořádání SJM se účastníci domluvili, že manželka obdrží vypořádací podíl v celkové výši 200 000 Kč (100 000 Kč jednorázově a zbývajících 100 000 Kč ve 25 splátkách po 4 000 Kč). Žalovaný splácel vypořádací podíl řádně a včas, až 24. a 25. splátku uhradil až [datum]. Žalobkyně z důvodu neuhrazené splátky odstoupila od dohody dne [datum]. Současně žalobkyně odstoupila od dohody [datum], protože jí žalovaný nevyvázal k úvěru v dvouleté lhůtě z hypotečního úvěru u [právnická osoba] a úvěrové smlouvy u [právnická osoba] Žalovaný se snažil komunikovat a jednat s [právnická osoba], ale nebyl dostatečně bonitní, aby mohl žalobkyni z úvěru vyvázat. Uvedené věděli účastníci již od července 2020 [právnická osoba] úvěru žalobkyně jako účastník smlouvy nijak nefiguruje.

23. Soud v souladu s přechodným § 3028 odst. 2 o. z. na věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

24. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

25. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Podle odstavce 2 strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

26. Podle § 2003 odst. 1 o. z. jakmile strana oprávněná odstoupit od smlouvy oznámí druhé straně, že od smlouvy odstupuje, nebo že na smlouvě setrvává, nemůže volbu již sama změnit. Podle odstavce 2 mohla-li strana odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení smluvní povinnosti a nevyužila své právo, nebrání jí to odstoupit od smlouvy později s odkazem na obdobné jednání druhé strany.

27. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Podle § 1872 odst. 1 o. z. platí, že je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

29. Podle § 736 o. z. platí, že je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

30. Podle § 737 odst. 1 o. z. platí, že vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby.

31. Podle § 737 odst. 2 o. z. platí, že vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely.

32. Podle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

33. Podle § 588 o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

34. Podle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

35. Předně, ve výroku II byla žaloba v části zastavena, když po podání žaloby, byla v této části žalobkyní vzata žaloba zpět (ve vztahu k vypořádání podnikání žalovaného). S ohledem na procesní úkon žalobkyně, postupoval soud podle ustanovení § 96 o. s. ř. Vzhledem k procesní situaci, kdy k částečnému zpětvzetí návrhu došlo dříve, než začalo první jednání ve věci a žalobce má právo s žalobou volně disponovat (tedy může i vzít žalobu bez omezení zpět), soud považoval zpětvzetí žalobce za účinné a v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení částečně zastavil, tak jak je uvedeno ve výroku II rozsudku.

36. Po provedeném dokazování má soud za to, že ve zbývající části byla žaloba podána nedůvodně.

37. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde lze pomocí určovací žaloby eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jakož i v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3378/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Soud má za to, že v dané věci měla žalobkyně naléhavý právní zájem na určení, zda je dohoda o vypořádání SJM neplatná či nikoli.

38. V projednávané věci bylo třeba nejprve vyřešit otázku, zda dohoda o vypořádání SJM ze dne [datum] je neplatná a zda žalobkyně platně odstoupila od dohody o vypořádání SJM, neboť v případě, že by bylo soudem uznáno, že došlo k platnému odstoupení od platně uzavřené dohody, tak by uvedený krok měl za následek, že se může soud dále zabývat otázkou vypořádání zrušeného SJM.

39. Soud má za to, že je nepochybné, že dohodu uzavřeli svéprávní účastníci řádně, s body dohody byli řádně seznámeni, dohodu osobně podepsali u advokátky. Žalovaný při podpisu dohody neuvedl žalobkyni v omyl. Dohoda je v obligatorní písemné formě (§ 739 o. z.).

40. Nejprve je třeba uvést, že žalobkyně a žalovaný jako účastníci dohody o vypořádání SJM si přitom ve své dohodě sjednali možnost odstoupení od dohody, a to v souladu s § 2001 o. z., a proto žalobkyně odstoupit od dohody teoreticky mohla.

41. Žalobkyně od dohody o vypořádání SJM odstoupila dvakrát, a to ze dvou různých důvodů. Dne [datum] (s doručením [datum]) žalobkyně odstoupila od dohody o vypořádání SJM, protože žalovaný žalobkyni coby bývalou manželku nevyvázal z úvěrových smluv, hlavně z úvěrové smlouvy uzavřené s [právnická osoba] a z úvěru [právnická osoba] s.r.o. Dne [datum] odstoupila žalobkyně od dohody o vypořádání SJM z druhého důvodu, kdy se žalovaný se opozdil s úhradou 24. splátky vypořádání SJM ve výši 4 000 Kč.

42. Co se týká druhého důvodu pro odstoupení od dohody (pro neuhrazení 24. splátky), tak uvedené soud vyhodnotil jako neplatné odstoupení od dohody, když z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaný uhradil prvních 23 splátek řádně a včas. Předposlední, 24. splátku, měl žalovaný uhradit nejpozději do [datum]. Žalovaný tuto splátku řádně a včas neuhradil a dostal se s její platnou sice do prodlení, ale dne [datum] uhradil žalovaný opožděně splátku [číslo] poslední splátku [číslo]. Je třeba uzavřít, že splacením poslední splátky tak došlo ke dni [datum] ke splacení celého vypořádacího podílu (v celkové výši 200 000 Kč) a k samotnému zániku závazku mezi účastníky, a to solucí (splněním) závazku ve smyslu § 1908 odst. 1 o. z. Uvedené vyplývá i z komentářové literatury, když odstoupením lze způsobit zánik pouze existujícího závazku, tedy závazku, který platně vznikl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], 30 Cdo 546/2008) a dosud nezanikl (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 65/96, srov. Občanský zákoník, 2. vydání (1. aktualizace, 2022) ([obec], Výtisk, [příjmení] a kol., § 2001). Protože v projednávané věci došlo k úplnému zániku tohoto závazku dne [datum], tak žalobkyně už nemohla dne [datum] od tohoto závazku platně odstoupit.

43. Co se týká prvního důvodu odstoupení od dohody o vypořádání SJM (tj.„ nevyvázání“ žalobkyně z úvěrů), tak soud i zde dospěl k závěru, že ani v tomto případě nedošlo k platnému odstoupení od dohody. Nejprve je třeba uvést, že formulace povinnosti žalovaného o vyvázání žalobkyně v jejich dohodě ze dne [datum] v bodě IV dohody je formulována velmi neurčitě, když jednoznačná povinnost žalovaného k vyvázání žalobkyně z úvěrů nevyplývá (když zde není stanoven jednoznačně pozitivní závazek žalovaného k vyvázání a podle formulace dohody má žalovaný žalobkyni k vyvázání poskytnout„ součinnost“). Ačkoli soud vnímal toto ujednání mezi účastníky jako neurčité, tak ze svědeckých výpovědí a ze sdělení žalovaného k žalobě (kde uvedené učinil žalovaný nesporné), je třeba se přiklonit k výkladu, který zastávali oba účastníci dohody (tak jak ho oba účastníci sami chápali a vnímali), a to, že zde je na straně žalovaného povinnost k vyvázání žalobkyně coby bývalé manželky z úvěrů uvedených v jejich dohodě.

44. Žalobkyně odstoupila přitom pro nevyvázání její osoby z hypotečního úvěru u [právnická osoba] a u úvěru u [právnická osoba], s.r.o.

45. Soud má ale za to, že účastníci si povinnost žalovaného k vyvázání žalobkyně nemohli takto platně sjednat a že v této části je jejich dohoda absolutně neplatná. Vypořádání dluhů dle vůle manželů bude platné a bude oba manžele (resp. bývalé manžele) zavazovat, nicméně účinky takového vypořádání budou pouze mezi nimi samotnými, z pohledu všech ostatních osob jsou tedy společné dluhy stále ve stejném režimu, jako by dosud byly součástí SJM – zůstávají společné. Zákon výslovně uvádí, že vypořádáním nesmí být dotčeno právo třetí osoby (§ 737 odst. 1 o. z.) a vypořádání dluhů má účinky jenom mezi manžely (§ 737 odst. 2 o. z.). K tomu uvádí komentářová literatura, že„ není možné, aby se společně zavázaní dlužníci domluvili o právech svého věřitele tak, že jeden z nich nadále dlužníkem nebude. Subjekty soukromého práva nemohu jednostranně zasahovat do práv jiných osob. Tím pochopitelně není vyloučena možnost dohody mezi oběma manžely (bývalými manžely) a jejich věřitelem, na základě které dojde ke změně vzájemného věřitelsko-dlužnického vztahu. Není tedy vyloučeno, aby celý dluh převzal jen jeden z manželů. I takovou dohodu, je-li uzavřena po zániku (zrušení, zúžení) SJM, je třeba považovat za součást vypořádání SJM, neboť v ní dochází k úpravě majetkových poměrů obou manželů, účast třetí osoby (věřitele) na tom nic nemění.“ (Společné jmění manželů, 1. vydání, 2015, s. 282 – 284).

46. Soud proto musel uzavřít, že oba účastníci coby bývalí manželé a společně zavázaní dlužníci se nemohli domluvit o právech svého věřitele tak, že jeden z nich nadále dlužníkem nebude. Takovou dohodu by si podle názoru soudu mohli účastníci sjednat pouze, kdyby před uzavřením dohody o vypořádání SJM měli např. předběžný souhlas banky či příslib banky o vyvázání nebo přímo dohodu s bankou coby věřitelem. V projednávané věci ale bylo prokázáno, že účastníci s bankou před uzavřením dohody vůbec nejednali, nedotazovali se na stanovisko banky a pouze se domnívali a bezdůvodně spoléhali na to, že banka žalovanému s vyvázáním žalobkyně vyhoví. Soud má také za prokázané, že žalovaný s bankou v průběhu dvou let jednal, snažil se žalobkyni vyvázat, ale banka odmítla vyvázat žalobkyni, protože samotný žalovaný nebyl z jejich pohledu dostatečně bonitní.

47. Ačkoli žalovaný poukazoval na to, že obecně vyvázání žalobkyně sjednané v dohodě o vypořádání SJM představuje nemožné plnění podle § 575 odst. 2 o. z., tak uvedený názor soud nesdílí v případě vyvázání z hypotečního úvěru u [právnická osoba], neboť objektivně při splnění určitých podmínky (tj. dostatečné bonity klienta), by k vyvázání žalobkyně skutečně mohlo dojít. Naopak, u vyvázání u [právnická osoba] s.r.o. sdílí soud myšlenku žalovaného, že se jedná o nemožné plnění podle § 575 odst. 2 o. z., neboť u této úvěrové smlouvy nebyla žalobkyně v žádném smluvním vztahu se [právnická osoba], s.r.o. a proto ji ani nelze z takové smlouvy, kde nikterak nefiguruje, ani vyvázat.

48. Naopak soud má za to, že v dané věci účastníci uzavřeli dohodu o vypořádání SJM, která je v této části (tj. části týkající se vyvázání žalobkyně z úvěrů) neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., když takové jednání jednoznačně odporuje zákonu (a smysl a účel zákona to vyžaduje), když konkrétně odporuje ustanovení § 737 o. z., když zasahuje do práva třetí osoby, ačkoli uvedené zákon zapovídá. Ustanovení § 737 odst. 1 o. z. o ochraně třetích osob je z hlediska jazykového (viz výraz„ nesmí se“) a i z hlediska logického, kogentním ustanovením, od kterého se účastníci nesmí odchýlit.

49. Dohoda účastníků v části týkající se vyvázání žalobkyně je neplatná, a to absolutně ve smyslu § 588 o. z., když odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Veřejný pořádek přitom reprezentuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, proto i právní jednání, které je s nimi v rozporu, musí být absolutně neplatné (Srov. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654), 2. vydání, 2022, s. [číslo] - [číslo]: J. [příjmení]). Pokud právní jednání porušuje vedle zákona i taková pravidla či hodnoty právního řádu, na kterých je třeba ve všech případech trvat, potom nelze než dospět k závěru, že také smysl a účel porušeného zákona vyžaduje závěr o absolutní neplatnosti takového právního jednání. Podle § 1 odst. 2 platí, že „veřejný pořádek zahrnuje základní pravidla právního řádu, na kterých nutno bezvýhradně trvat (…) a může zahrnovat i některá pravidla další, zejména ochranná, viz níže). Veřejným pořádkem se zdůvodňuje zejm. kogentnost: (i) pravidla, že smlouva nepůsobí k tíži třetích osob (DZ k § 1); (ii) lhůt dle § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 2 nebo § [číslo] odst. 1 ([jméno] 2015 s. 19); (iii) ustanovení, dle kterých je zápis do veřejného rejstříku konstitutivní (tamtéž); (iv) ustanovení, která zřetelně slouží k ochraně třetí osoby“ (Srov. Občanský zákoník, 2. vydání (2. aktualizace, 2023): J. [obec], §1). Dohoda účastníků tedy odporuje veřejnému pořádku, když obchází ustanovení zákona, které jednoznačně slouží k ochraně třetích osob.

50. Soud má za to, že zákonodárce už od počátku vymezil, že pokud by právním jednáním byl porušen smysl a účel zákona (§ 580 o. z.) a současně odporovalo veřejnému pořádku (podle § 588 o. z.), tak je třeba nahlížet na toto jednání jako na absolutně neplatné.

51. Jelikož si účastníci tedy sjednali pouze mezi sebou (bez účastni věřitele), že žalobkyně bude„ vyvázána“ (tj. že nebude nucena podílet se na úhradě závazku), tak uvedeným jednáním došlo k zásahu do práva třetí osoby (tj. věřitele), které by se tímto jednáním účastníků výrazně snížila možnost uspokojení se na dluhu a v tomto směru je tedy část dohody o vypořádání SJM v části, v které zasahuje do práv třetích osob, neplatná ve smyslu § 580 o. z., když jednoznačně odporuje zákonu (§ 737 o. z.). Přitom se jedná o neplatnost absolutní, jelikož současně zjevně narušuje veřejný pořádek ve smyslu § 588 o. z., když principy uvedené v § 737 o. z. vychází z tradičního principu rovnosti (srov. Společné jmění manželů, 1. vydání, 2015, s. 282 - 284) a uvedené je pouze rozvinutím základního principu ochrany třetí osoby podle § 1 odst. 2 o. z.

52. Konečně, má soud za to, že tato část dohody je oddělitelná od zbytku dohody ve smyslu § 576 o. z., když předmětem dohody bylo vypořádání SJM pro účely rozvodu manželství. Z výpovědi účastníků bylo prokázáno, že sepis dohody o vypořádání SJM učinila advokátka, kterou oslovila žalobkyně (sama žalobkyně uváděla, že dohoda byla sepsána u„ její“ advokátky) a žalobkyně chtěla před rozvodem vypořádat otázky majetku a jak sama žalobkyně uvedla, tak dohodu uzavřela proto, že chtěla od žalovaného odejít a chtěla se stýkat s dětmi, které zůstaly v péči žalovaného. Žalobkyně věděla, že další 2 roky bude stále dlužníkem v úvěrech, které nabyli s žalovaným do SJM. Ačkoli žalobkyně při svém výslechu uvedla, že kdyby věděla, že zůstane„ nevyvázaná“ v hypotéce, tak by dohodu neuzavřela, tak toto tvrzení se soudu jeví nyní jako účelové, s ohledem na to, že v době uzavření dohody o vypořádání SJM chtěla žalobkyně od manžela odejít a stýkat se s dětmi a uvedené by žalobkyně pravděpodobně chtěla i kdyby měla být stále uvedena jako dlužník v hypotečním úvěru. Ostatně, skutečnost, že ji nelze vyvázat, žalobkyni sdělil žalovaný (což uvedla sama žalovaná ve svém výslechu) prakticky hned po uzavření této dohody (v červenci 2020) a ani poté žalobkyně aktivně nevstoupila do jednání s bankou, nijak nekontaktovala a věc neřešila. Pokud žalobkyně uváděla, že jí hypotéka omezuje v tom, že si nemůže vzít další úvěr, tak současně uvedla, že jí žádosti o úvěr (půjčky) vždy zamítli, protože neměla dostatečné finanční prostředky. Ostatně, skutečnost, že se jedná o účelové tvrzení žalobkyně, podporuje i skutečnost, že se při odstoupení od dohody dne [datum] navrhovala„ změny“ dohody o vypořádání SJM tak, aby vypořádání proběhlo stejně, pouze vypořádávané nemovité věci by byly v opačném gardu – tj. by nemovitosti připadly jí (ačkoli v původní dohodě připadly nemovitosti právě žalovanému) a při takové konstelaci by zůstala do budoucna stále uvedená jako dlužník v hypotečním úvěru (kterou by musela hradit sama a k tomu by musela ještě uhradit již žalovaným zcela uhrazený vypořádací podíl). V rámci žaloby svůj názor sice žalobkyně změnila a nyní se domáhá projede nemovitých věcí, ale i z tohoto přístupu žalobkyně je patrno, že při samotném odstoupení od uzavřené dohody dne [datum] žalobkyni nevadilo, aby na její jméno stále vázla hypotéka.

53. Konečně je třeba neoddělitelnost chápat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné neoddělitelnosti; podle zásady favor negotii je pak třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 254/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým [číslo] ročník 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 822/2006 či sp. zn. 30 Cdo 2142/2011, 19. 10. 2011); ostatně tento náhled je nyní zdůrazněn přímo v zákoně (§ 574 o. z.). V případě pochybností je tedy třeba považovat právní jednání za neplatné pouze částečně a zbývající část považovat za platnou.

54. Soud proto uzavřel, že účastníci uzavřeli platně dohodu o vypořádání SJM, která byla pouze v oddělitelné části (podle § 576 o. z.) absolutně neplatná, tak jejich jednání v této části nemohlo vyvolat žádné zamýšlené právní následky, a proto od této části absolutně neplatné dohody o vypořádání SJM nelze platně odstoupit.

55. Jelikož soud neshledal žádné důvody, pro které by měla být uzavřená dohoda neplatná a současně ani jeden z důvodů pro odstoupení od dohody ze strany žalobkyně nebyl uplatněn v souladu se zákonem, tak soud žalobu žalobkyně na určení, že dohoda o úpravě SJM je neplatná, tak soud žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítnul (výrok I). S ohledem na to, že dohoda o vypořádání SJM mezi manžely byla tedy shledána jako platná (a pouze v nepodstatné části absolutně neplatná), tak soud rozhodl tak, že musel žalobu na vypořádání SJM zamítnout (výrok III), neboť SJM účastníků již bylo vypořádáno dohodou ve smyslu § 738 o. z.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 164 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 odst. 1 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), kdy hodnota jednoho tarifního úkonu je 2 500 Kč. Žalobce účtoval 3 úkony právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení, podání vyjádření k žalobě a účast na soudním jednání dne [datum].

57. Soud proto přiznal náhradu nákladů sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a účast u soudního jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. – tj. celkem 3 úkony právní služby á 2 500 Kč – 7 500 Kč. Dále má žalovaný nárok na 3 paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 a. t. (tj. 900 Kč) tj. 8 400 Kč a 21 % DPH ve výši 1 764 Kč.

58. Celkem tak na náhradu nákladů žalovaného je žalobkyně povinna žalovanému uhradit 10 164 Kč. Výše uvedenou částku je žalobkyně povinna zaplatit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalovaného. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

Poučení