12 C 105/2022 - 185

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Plhalem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovanému 1.: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalované 2.: [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozená dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že stavba čp. [Anonymizováno] – rodinný dům stojící na pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrální území [adresa], obci [adresa], patří do společného jmění žalobkyně [jméno FO], r. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] a žalovaného [Jméno zainteresované osoby 1/0], r. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení, 46 140 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala určení, že shora označený dům (dále také jen „dům“) je ve společném jmění (dále také jen „SJM“) žalobkyně a žalovaného. Tvrdila, že manželství uzavřeli [datum] a k jeho rozvodu došlo rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 8. 2022, č. j. 14 C 175/2022-18, který nabyl právní moci 13. 9. 2022. Uzavřením manželství vzniklo SJM, protože neupravili jiný režim manželského majetkového práva. V době uzavření manželství žalovaný vlastnil pozemky v k. ú. [adresa], na kterých stály hospodářské budovy. Na těchto pozemcích plánovali vystavět společný rodinný dům. Ještě před uzavřením sňatku původní hospodářské budovy zbourali a v rámci manželství požádali o stavební povolení. Vše vyřizoval žalovaný, a proto bylo stavební řízení vedeno pouze na jeho jméno. Výstavbu domu provedli za trvání manželství a financovali ji ze společných peněžních prostředků. Již v roce 2011 vznikla celá hrubá stavba, včetně zastřešení stavby. V průběhu roku 2013 se do domu nastěhovali a do konce roku 2013 dokončili podlahové krytiny a asi v roce 2014 pak doinstalovali vnitřní dveře. K zápisu stavby do katastru nemovitostí došlo až někdy v roce 2018, kdy byla oznámena změna na pozemku tak, že se stavba stala jeho součástí. Darovací smlouvou ze dne 21. 3. 2022 žalovaný nemovitosti daroval žalované, na což žalobkyně reagovala uplatněním námitky relativní neplatnosti. Dům je doposud veden v katastru jako vlastnictví žalované.

2. Žalovaní navrhli, aby soud žalobu zamítl. Bránili se tím, že dům se nikdy nestal součástí SJM. Uvedli, že žalovaný a žalobkyně se ústně dohodli, že dům bude ve vlastnictví žalovaného. Stavební povolení bylo vydáno na přelomu roku 2010 a 2011 pouze žalovanému. Ke vzniku domu došlo již v roce 2011, protože tehdy bylo jednoznačným a nezaměnitelným způsobem patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Stavbu domu financoval ze svých výlučných prostředků, které přísně odděloval od peněz náležejících do SJM.

3. Žalovaný uzavřel dne 3. 11. 2010 s [Anonymizováno] [Anonymizováno] bankou a. s. smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. [hodnota]. Dle této smlouvy banka poskytla žalovanému hypoteční úvěr 2 mil. Kč za účelem koupě stavebních pozemků a výstavby domu. Dne 9. 11. 2010 čerpal z úvěru 1 mil. Kč na zaplacení kupní ceny za pozemky s hospodářskými stavbami, které koupil do svého výlučného vlastnictví kupní smlouvou ze dne 3. 11. 2010. V důsledku čerpání úvěru ve výši 1 mil. Kč mu vznikla povinnost hradit sjednané úroky ve výši 45 600 Kč ročně. Další část úvěru 1 mil. Kč nečerpal, protože splácení dalších úroků by znamenalo nadměrnou zátěž a výdělkové poměry to nedovolovaly. Další financování stavby domu proto probíhalo z finančních prostředků 2 700 000 Kč, které si půjčil od svého otce [jméno FO] a matky – žalované a z 300 000 Kč půjčených od bratra [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]. Tyto půjčky sjednali jako bezúročné, což bylo pro žalovaného výhodnější. Ke sjednání půjček došlo před uzavřením manželství, takže se půjčená částka ani práva a povinnosti vyplývající z této půjčky nestaly součástí SJM. O finanční pomoci ze strany příbuzných žalovaného svědčí např. i skutečnost, že jeho bratr [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], uhradil v roce 2015 částku 200 000 Kč jako mimořádnou splátku hypotečního úvěru poskytnutého žalovanému.

4. Z 3 mil. Kč financoval mimo jiné – - demolici původních staveb a likvidaci suti dokončenou v měsíci lednu 2011 částkou 385 000 Kč, - základovou desku dokončenou v měsíci červnu 2011 částkou 220 000 Kč, - dokončení dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží domu v měsíci září 2011, stropy nad místnostmi prvního nadzemního podlaží domu dokončeny v měsíci říjnu 2011 a zastřešení domu dokončeno v měsíci prosinci 2011, kdy zdivo a zdící materiál na hrubou stavbu stál cca 589 000 Kč a zastřešení domu 456 000 Kč.

5. Žalovaný shrnul, že náklady od počátku stavby domu do dokončení dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží domu (tj. položky základová deska, zdivo a zdící materiál na hrubou stavbu) si vyžádaly částku cca 809 000 Kč. Stavba byla prováděna v podstatném rozsahu tzv. svépomocí, takže došlo k ušetření značných částek, které by jinak museli platit třetím osobám.

6. V době po uzavření manželství dosahovali tehdejší manželé nízkých příjmů, a to konkrétně žalovaný kolem 25 000 Kč měsíčně a žalobkyně se v roce 2011 starala zejména o společného syna [jméno FO], narozeného [datum], takže její příjmy byly ještě nižší než příjmy žalovaného. Ze svých příjmů museli tehdejší manželé hradit náklady na bydlení v částce cca 6 300 Kč měsíčně, na stravu cca 11 500 Kč měsíčně, na oblečení a obuv cca 2 500 Kč měsíčně, na hygienické potřeby cca 3 000 Kč měsíčně, na zajištění dalších životních potřeb, dopravních nákladů, pojištění, poplatků za mobilní komunikaci, volnočasové aktivity atd. cca 12 000 Kč měsíčně atd. Je tedy zřejmé, že jim nezbývaly žádné finanční prostředky, které by mohly být použity k financování stavby domu. Finančně vypomáhali tehdejším manželům rodiče žalovaného.

7. Soud předně shledal, že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.). V katastru nemovitostí je jako vlastnice domu totiž evidována žalovaná. Podkladem zápisu jejího vlastnického práva je darovací smlouva z 21. 3. 2022. Žalobkyně přípisem ze 4. 5. 2022 uplatnila námitku relativní neplatnosti darovací smlouvy. Požadovaným určením může být dosaženo uvedení stavu tohoto zápisu do souladu se skutečným právním stavem (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 31 Cdo 1836/2005).

8. Žalobkyně a žalovaní shodně uvedli, že po uzavření manželství ([datum]), a to 4. 9. 2011 bylo patrné dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží domu, vyzděno první nadzemní podlaží, zhotoven věnec a stavba byla připravena na položení panelových stropů.

9. Den 4. 9. 2011 soud považoval za okamžik vzniku domu jako věci, protože tehdy byl dům vybudován do takového stadia, kdy již bylo jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Všechny další stavební práce již směřovaly k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. Od tohoto okamžiku, v němž se již vytvořila i vlastnická práva ke stavbě, jsou pro takto vytvořenou oblast vlastnických vztahů veškeré další stavební práce bezvýznamné, i když náklady na ně mnohonásobně převýší náklady již vynaložené. Vše, co v důsledku přístavby, přestavby jiné stavební změny nebo dokončovacích prací tak ke stavbě přiroste, stává se její součástí a vlastnicky náleží tomu, komu patřila stavba jako věc v okamžiku svého vzniku. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2534/2000, publikovaný pod č. C 1008 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).

10. Soud při posuzování vlastnického práva k domu věc podřadil pod ustanovení zákona č. 40/1964Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni vzniku domu jako věci ve smyslu práva (dále jen „obč. zák.“), protože k jeho vzniku a práv a povinností s ním spojených došlo přede dnem 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (viz jeho ust. § 3028).

11. Soud vyšel z ust. § 143 obč. zák., podle kterého společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

12. Dále pak z ust. § 144 obč. zák., který stanoví, že pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

13. Ust. § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. vyjímá ze společného jmění manželů majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, pak manžel, který majetek takto vynaložil, musí prokázat, že nemovitost byla postavena výlučně za jeho peněžní prostředky, a byla by tak vyvrácena zákonná domněnka uvedená v § 144 obč. zák. Pokud by tento manžel v tomto směru unesl břemeno tvrzení i břemeno důkazní, pak ten, kdo by v řízení tvrdil, že nemovitost byla nabyta do společného jmění z důvodu projeveného úmyslu obou manželů nabýt ji do SJM, byl by povinen toto své tvrzení prokázat (rozhodnutí Nevyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4514/2010).

14. Zásadní pro tuto věc byly i závěry uvedené v R 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 251, kde byl přijat závěr, že jestliže manželé nabyli nemovitost za trvání manželství a na zaplacení použili třeba jen zčásti společných peněz, je nutno do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (nyní SJM) zařadit celou nemovitost, nikoli snad jen její ideální část, odpovídající hodnotou částce použitých společných peněz. K těmto závěrům dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2008, sp. zn. 22 Cdo 2779/2008.

15. Dále pak platí, že tam, kde jsou dány zákonné předpoklady pro zařazení věci do společného jmění (§ 143 obč. zák.), mohou věc manželé učinit předmětem výlučného majetku jen způsobem stanoveným zákonem, tedy zejména zúžením společného jmění (§ 143a obč. zák.); k takové modifikaci je třeba notářského zápisu. Pouhá shodná vůle nabýt věc do výlučného majetku nemůže věc ze společného jmění vyloučit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2779/2008).

16. Komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení, resp. obdobný akt podle stavebního zákona, není samo o sobě rozhodné pro odpověď na otázku, kdo je vlastníkem stavby (22 Cdo 1174/2001).

17. Na účastníkovi, který tvrdí, že určitá věc je ve společném jmění manželů, leží důkazní břemeno, že věc byla nabyta za trvání manželství. Pokud se toto nabytí prokáže a druhý z manželů tvrdí skutečnosti, které i v takovém případě věc ze společného jmění vylučují, bude na něm důkazní břemeno ohledně těchto skutečností. To platí i v případě, že stavbu započal jeden z manželů před uzavřením manželství, stavebně však byla dokončena až za trvání manželství (viz rozhodnutí Nevyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2615/2004).

18. Z výše uvedeného vyplývá, že platí vyvratitelná domněnka podle § 144 obč. zák., že dům je součástí SJM, protože k jeho vzniku došlo za trvání manželství 4. 9. 2011. Tvrdil-li žalovaný, že se s žalobkyní dohodl, že vlastníkem domu bude pouze on, tak taková dohoda mimo rámec § 143a o. s. ř. nebyla způsobilá dům ze SJM vyloučit. Navíc žalobkyně uzavření takové dohody popřela.

19. Žalovaní se bránili tím, že dům byl k 4. 9. 2011 ve výlučném vlastnictví žalovaného, protože na jeho výstavbu do tohoto okamžiku použil výlučně své finanční prostředky. Žalované proto tížilo důkazní břemeno (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) označit takové důkazy, které po jejich provedení dovolí soudu přijmout bezpečný a spolehlivý závěr, že k výstavbě do okamžiku vzniku stavby použil pouze a jen své finanční prostředky. Pokud by žalovaní v tomto směru unesli břemeno tvrzení i břemeno důkazní, pak žalobkyně, která tvrdila, že nemovitost byla nabyta do SJM z důvodu projeveného úmyslu obou manželů nabýt ji do SJM, byla povinna toto své tvrzení prokázat (rozhodnutí Nevyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4514/2010).

20. Soud se proto zaměřil na otázku, zda žalovaný na výstavbu domu do zmíněného rozhodného okamžiku jeho vzniku použil pouze a jen své výlučné finanční prostředky.

21. Podle § 120 odst. 1 věty první o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle ustanovení § 120 odst. 3 věty druhé o. s. ř. neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Účastník, který neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese případné nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Stejné následky stíhají i toho účastníka, který sice navrhl důkazy o pravdivosti svých tvrzení, avšak hodnocení provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že dokazování nepotvrdilo pravdivost skutkových tvrzení účastníka. Zákon zde vymezuje tzv. důkazní břemeno (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, jestliže je určován výsledkem provedeného dokazování. Procesní smysl důkazního břemene vyniká především v takové důkazní situaci, kdy aktivní účastníci beze zbytku splní svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Jeho pravým cílem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy určitá skutečnost, ve sporu rozhodná, nebyla dokázána, tedy v případech, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. Rovněž v těchto případech (v tzv. důkazní nouzi) musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 2. 2002 sp. zn. 21 Cdo 762/2001, který byl uveřejněn pod č. 86 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).

22. Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu, nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědi svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností.

23. Výsledky hodnocení důkazů umožňují soudu přijmout závěr o pravdivosti skutečnosti, která je předmětem dokazování, jestliže na jejich základě lze nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti. Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné (více či méně pravděpodobné), že se dokazovaná skutečnost stala, a připouštějí-li tedy i možnost (větší či menší pravděpodobnost) toho, že se dokazovaná skutečnost naopak nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. V takovém případě soud rozhodne – jak vyplývá z výše uvedeného - v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost.

24. Žalobkyně vypověděla, že od roku 2009 s žalovaným bydleli v bytě v [adresa]. Plánovali postavit dům, protože oba pocházeli z rodinných domů. V roce 2010 se jim narodil syn [jméno FO] a v témže roce objevili pozemky, které majitelé nabízeli k prodeji v obci [adresa]. V lednu 2011 zbourali stávající stavby na pozemcích a zahájili výstavbu domu. Dům považovala za společný. Žalovaný i jeho matka jí potvrzovali, že jsou manželé a vše je společné. Žalobkyně nevěděla, z jakých prostředků financovali výstavbu, ale domnívala se, že to bylo z hypotéky, kterou sjednal pouze žalovaný před uzavřením manželství, a z peněz, které měl na svém účtu. Žalovaný měl dostatek peněz, protože vedle svého povolání pracoval jako automechanik a přivydělával si v dílně v [adresa] u rodičů. Žádné půjčky od jeho rodičů ani bratra neexistovaly. Do manželství vstupovala bez financí. Tehdy byla na mateřské dovolené a od března 2011 pobírala 11 200 Kč měsíčně až do prosince 2012 a následně 7 100 Kč měsíčně až do roku 2015. Na stavbě se vlastní prací nepodílela, ale např. pomáhala vybírat střechu, následně vybavení atp. Rovněž na úředních záležitostech souvisejících se stavbou ani na stavebním povolení se nepodílela. Nikdy se nezajímala o daň z nemovitosti, nepodávala daňové přiznání, nevěděla, kolik dům celkově stál, a nevěděla, jaké finance byly vynaloženy do září 2011; vše řešil žalovaný.

25. Žalovaný vypověděl, že od samého počátku byla stavba domu v jeho výlučném vlastnictví a užívat ho měli společně. Nejprve zajistil hypoteční úvěr 2 000 000 Kč a 1,1 mil. korun vyčerpal na koupi pozemku se stavbami k demolici. Našetřeno měl 100 000 Kč. Žalobkyně byla zcela nemajetná a nebylo zapotřebí žádnou předmanželskou smlouvu či něco podobného sepisovat. Byli mladí, nic neřešili, vycházeli z toho, že dům bude jeho majetkem. Po celou dobu manželství věděla, že v případě jeho smrti se stane dům předmětem dědictví a ona ho získá spolu s dětmi. Na výstavbu vynaložil 4,5 až 5 milionů korun. V prosinci 2010 až v lednu 2011 proběhla demolice původních staveb, za kterou zaplatil 385 000 Kč, dále 220 000 Kč zaplatil za zemní práce a vybudování základové desky pod dům a garáž, 589 000 Kč za zdící materiál a stropní panely, 456 000 Kč za vazbu, krytinu, střešní okna a související práce. Všechny tyto částky platil z peněz, které mu půjčili v říjnu 2010 jeho rodiče. Jednalo se o částku 3 miliony korun, které měli doma našetřené za celý život a tato částka byla vložena, spolu s podepsanou smlouvou o půjčce v domácím trezoru. V částce 3 milionu korun bylo zahrnuto 300 000 Kč jako půjčka od bratra. Také bratr měl tuto částku doma naspořenou. Rodiče jsou starší osoby a upřednostňovali uložení peněz doma oproti bankovním službám, ke kterým neměli důvěru. V únoru 2012 čerpal druhou část hypotéky, z které zaplatil rozvody vody, topení, elektro, odpady, kotel, krbovou vložku a komín. Celý dům následně dobudoval z peněz získaných půjčkou z října 2010. Hypoteční úvěr splácí doposud. Žádnými vyššími finančními částkami před manželstvím nedisponoval, vyjma uvedené půjčky. Vlastnil vozidlo [Anonymizováno] [Anonymizováno] a motocykl [Anonymizováno]. Od počátku manželství žili v bytě v [adresa], platili nájemné, energie, provoz dvou aut a motocyklu a provoz dodávky, kterou mu otec poskytl na stavbu. Jeho otec nepodniká, pouze doma má garáž a vypomáhá sousedům s opravami aut. Žalovaný mu pomáhal, bylo to, však vždy pro známé a pouze za náklady. Žádný příjem z toho neměl. Žalobkyně výstavbu domu neřešila, opakovaně se vyjadřovala tak, že dům postavil on ze svých peněz.

26. Žalovaná jako účastnice řízení uvedla, že snem žalovaného už před manželstvím bylo vlastnit rodinný dům. Sháněl vhodný pozemek a nalezl ho v obci [adresa]. Za přibližně 1 000 000 Kč pozemek koupil, peníze získal z hypotéky, museli zastavit i jejich dům v [adresa]. S manželem mu poskytli 3 000 000 Kč, a to 1, 7 mil. z úspor s manželem, 300 000 Kč bratr a 1 mil. [tituly před jménem] [jméno FO]. Peníze byly v trezoru a žalovaný si je bral, jak potřeboval. Měl klíče od domu a znal kód k trezoru. Částku 1,7 mil. korun v průběhu manželství naspořili, a to především tak, že z účtu peníze vybírali, aby je měli doma. Také manžel prodal chalupu po rodičích a získal peníze. Manžel v minulosti podnikal v obchodní činnosti, obchodoval s kancelářským nábytkem a také dovážel automobily ze zahraničí za účelem jejich dalšího prodeje. Nevěděl, že musí odvádět DPH, a proto mu vznikl asi v roce 2010 dluh vůči finančnímu úřadu. Dům je v současné době v jejím vlastnictví, důvodem převodu byla určitá pojistka, protože doposud vázne zástavní právo na jejím domě v [adresa] a žalovaný doposud sám splácí hypoteční úvěr. 27. [jméno FO] – otec žalovaného jako svědek vypověděl, že žalovaný měl zájem vybudovat vlastní rodinný dům a koupil proto pozemky. Snažili se mu pomoci a poskytli mu celkem 3 mil. Kč. 1,7 milionu Kč měli s žalovanou našetřeno za celý život, 1 milion Kč jim bezúročně půjčil [tituly před jménem] [jméno FO] a 300 tis. Kč půjčil žalovanému jeho bratr. K tomu došlo někdy na podzim roku 2010. V kruhu rodiny se dohodli, že 3 mil. Kč bude složeno do trezoru a použito žalovaným na stavbu domu. Syn [jméno FO] sepsal smlouvy o půjčkách. Žalobkyně se této dohody neúčastnila. Žalovaný si peníze postupně z trezoru bral. S žalobkyní nikdy nehovořili nahlas o tom, že ona nebude spoluvlastnicí domu. Žalovanému navíc pomáhali s výstavbou vlastní prací. Hypoteční úvěr, který si sjednal žalovaný, je zajištěn domem žalované v [adresa], a proto jako určitou pojistku žalovaný jeho nový dům převedl žalované. [adresa] milion Kč, které si půjčil od [tituly před jménem] [jméno FO], mu podle dohody splácel, žádné potvrzení mu [tituly před jménem] [jméno FO] nevydával. Půjčku zajistili směnkou, kterou po úplném zaplacení společně vsunuli do skartovačky. Půjčku ujednali bezúročně, mohl ji splácet 10 let třeba i déle. V roce 2004 nebo 2005 prodal za 300 tis. Kč část své rozsáhlé sbírky modelů aut postupně na burzách různým zájemcům. Prodával také staré motocykly po svém otci. V roce 2010 s manželkou platili pouze novomanželskou půjčku asi 500 Kč měsíčně. U finančního úřadu mu vznikl dluh z DPH a musel doplatit 100 tis. Kč. Žádal o možnost splátek, protože se nechtěl zbavovat hotovosti. Z podnikání dosahoval příjmu asi 200 až 300 tis. Kč ročně.

28. Svědek [jméno FO] – bratr žalovaného vypověděl, že už někdy před rokem 2010 měl žalovaný plán stavět rodinný dům. Zjistil, že v obci [adresa] jsou na prodej pozemky a s žalobkyní se rozhodli, že tam postaví rodinný dům. Žalovaný nedisponoval potřebným množstvím peněz, a proto si zajistil hypoteční úvěr. V okamžiku kdy bylo jasné, že takto získané peníze nebudou stačit, tak mu s rodiči nabídli poskytnutí půjčky. K tomu došlo někdy na podzim roku 2010, svědek mu půjčil 300 tis. Kč a rodiče 2,7 mil. Kč. Rodiče měli našetřeno 1,7 mil. Kč a 1 mil. Kč jim bezúročně půjčil [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědek sepsal dvě smlouvy o půjčkách, které byly na dvou listinách. Jednalo se o 300 tis. Kč v jeho případě a 2,7 mil. Kč v případě rodičů. Ve smlouvách bylo uvedeno, že se peníze půjčují pouze na výstavbu rodinného domu a vráceny měly být za 10 let. Smlouvy pravděpodobně následně zlikvidoval, a to nedopatřením, protože v trezoru měl i jiné listiny, které likvidoval. Sám v roce 2010 koupil byt v [adresa] a to 1+1 za 1 050 000 Kč, 800 000 Kč platil z hypotečního úvěru a 250 000 Kč z úspor. Na přelomu roku 2010 a 2011 koupil pozemek sousedící s domem rodičů v [adresa] za 875 000 Kč, 700 000 Kč zaplatil z hypotečního úvěru a 175 000 Kč z úspor. Na tyto nákupy mu rodiče žádné peníze nepůjčovali.

29. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že je kamarádem žalovaného. V době, kdy žalovaný začínal stavět dům, tak hovořil o tom, že finance získá z hypotečního úvěru a finančně ho podporují rodiče. Nikdy před ním nemluvil o tom, kdo bude vlastníkem domu, slyšel, že žalobkyně a žalovaný hovořili o tom, že staví dům společně.

30. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že je kamarádem žalovaného. Žalovaný stavěl rodinný dům z 90 % svépomocí. Finance získal z hypotečního úvěru a kvůli tomu musel zastavit i dům rodičů. Žalobkyně i žalovaný před ním mluvili o tom, že úvěr je veden pouze na žalovaného. Žalovaný říkal, že si půjčoval peníze od rodičů a bratra. Nikdy od žalobkyně ani žalovaného neslyšel, kdo vlastní dům, přepokládal, že je ve vlastnictví obou manželů.

31. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že je kamarádem žalovaného. Žalovaný zajišťoval hypoteční úvěr a měl půjčku od rodičů. Žalobkyně ani žalovaný před ním nikdy nehovořili o tom, kdo bude vlastníkem domu.

32. Z výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že žalovaného zná asi 15 let, jsou přátelé. Pracují spolu pro Armádu ČR. Žalovaný v roce 2011 stavěl dům v [Anonymizováno]. Hovořili o tom, že postaví dům pro svou rodinu, kde budou společně bydlet a těšil se na to. Nikdy od něho neslyšel, že dům bude vlastnit pouze on. Žalovaný mu sdělil, že získal hypoteční úvěr a pomáhá mu rodina. V roce 2011 byl žalovaný ve své práci značně vytížený. Útvar nebyl dostatečně personálně zajištěný, účastnili se mnoha akcí, cvičení a dalších aktivit. Ve volném čase žalovaný zvládal stavět dům. Pro svědka žalovaný opakovaně opravoval auto, jednalo se však vždy o běžný servis. Žalovaný si vždy sám auto vyzvedl a za opravy či údržbu mu platil jen za náhradní díly, žádný doklad mu žalovaný nikdy nevystavil a neviděl ani doklad o nákupu materiálu.

33. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že je kamarádem [jméno FO]. [jméno FO] ho v minulosti požádal o půjčku 1 000 000 Kč. Zpětně před soudním jednáním dohledal, že k půjčce došlo v říjnu nebo v listopadu 2010. Tenkrát se vídali i několikrát týdně a on ho požádal o tuto částku jako půjčku na výstavbu domu. Peníze [jméno FO] v hotovosti předal a vyplnili směnku. Dohodli se, že 1 000 000 Kč vrátí v době 5 – 10 let. Půjčku mu vrátil v 5 – 8 splátkách, vždy mu vystavil potvrzení a k úplné úhradě došlo na podzim roku 2020. Směnku skartoval.

34. Z výslechu svědka Dušana Baluštíka soud zjistil, že žalobkyni i žalovaného zná. Žalobkyni považoval za rodinnou přítelkyni, avšak opustila manžela kvůli jinému muži, což považuje za nemorální. S žalovaným jsou kamarádi od prvního ročníku střední školy. Žalovaný stavěl dům a svědek mu pomáhal. Žalovaný si zajistil hypoteční úvěr a půjčili mu rodiče a bratr. Svědek uvedl, že v minulosti se při nějaké návštěvě řešilo, že dům bude vlastnit pouze žalovaný, kdy to bylo, kdo u toho byl a kde už si nepamatoval. Žalovaný pro něho opravoval auto bezplatně.

35. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že je matkou žalobkyně. Žalovaný měl před manželstvím stavební pozemek a následně se začal stavět dům. Nikdy od nikoho neslyšela, kdo bude vlastníkem domu. Svědkyně uvedla, že o financování výstavby nic neví a neví nic o žádných půjčkách. Žalovaný opravoval vozidla pro zákazníky. Auta opravoval i pro ni a ona mu za to platila. Žalovaný neměl čas, protože volný část trávil opravami aut. Všichni věděli, že si opravami aut přivydělává.

36. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že je sestrou žalobkyně. Žalobkyně a žalovaný před ní nikdy nehovořili o tom, kdo bude vlastníkem domu. Žalovaný opravoval auta, a často nebyl doma s vysvětlením, že je v dílně. Z tohoto důvodu se nezúčastnil ani rodinných oslav. Stalo se, že přijel třeba na 10 minut, a to vždy jiným autem než bylo jeho, z čehož usuzovala, že přijíždí opravovanými auty. Žalovaný si přivydělával opravami aut, a to nejen pro kamarády, ale i pro cizí osoby. Rovněž sousedce u něho zajistila opravu a ona mu zaplatila. Faktury nevystavoval, platilo se v hotovosti. Pro svědkyni žalovaný přivezl vozidlo z Německa spolu se svým otcem za 100 000 Kč. Auta vozil i dalším osobám, a to ve více případech. Žalobkyně byla v noci sama doma, protože žalovaný cestoval pro auta do ciziny v noci.

37. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že je kamarádkou žalobkyně. Za trvání jejího manželství s žalovaným se přátelili všichni. Žalovaný koupil pozemek před uzavřením manželství a po uzavření manželství začali stavět. Před svědkyní nikdy nehovořili o tom, kdo bude vlastníkem domu. Od žalobkyně ví, že v průběhu celého jejich manželství žalovaný opravoval auta, říkala o něm, že je v dílně, že dělá na autech, že jede do ciziny pro auto apod.

38. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyni a žalovaného zná asi 15 let. K oběma má přátelský vztah. Žalobkyně a žalovaný před ní nikdy nehovořili o tom, kdo bude vlastníkem domu. V minulosti se navštěvovali a od žalobkyně ví, že žalovaný vozil ze zahraničí a opravoval auta. Tímto se zabývá celou dobu, co ho zná, tedy 15 let.

39. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyni a žalovaného zná asi 6 let. Nikdy před ní nehovořili o tom, kdo bude vlastníkem domu. V minulosti měla problém s autem a žalobkyně jí doporučila žalovaného, který opravu provedl. Zaplatila mu cenu, kterou si řekl. Ví, že opravoval auta i dalším osobám, a to od těchto osob a od žalobkyně.

40. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že s žalobkyní se znají z práce asi 7 let. Žalobkyně a žalovaný před ní o vlastnictví domu nehovořili. Žalovaný pro ni v roce 2020 zajistil prodej auta tak, že zajistil kupce. Od žalovaného obdržela pouze peníze, nevěděla, komu vozidlo prodal a za kolik, vše zařizoval sám. Následně jí opatřil nové vozidlo, za což mu zaplatila 105 000 Kč. Vše zprostředkoval žalovaný, přijel za ní dokonce do práce. Vystavila mu plnou moc a jeho otec zajistil přepis vozidla na dopravním odboru. Následně na něm žalovaný opravil spojku a doplnil klimatizaci a nechal nalakovat pravý bok. Za to mu také zaplatila.

41. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyně je jeho sestrou. Až do podzimu 2011 neměl kontakt se svou rodinou, protože si s ní nerozuměla jeho tehdejší manželka a od rodičů se zcela izolovali. Na podzim 2011 se vztahy zlepšily a pomáhal i na stavbě domu na betonování věnce. Kdo bude vlastníkem domu, neřešil, nezajímal se o to, věděl, že žalovaný měl sjednaný hypoteční úvěr. Žalovaný opravoval auta pro rodinu i pro něho, v domě vybaveném dílnou se zvedákem v [adresa]. Vždycky tam však bylo více aut a auta opravoval i jeho otec.

42. Z potvrzení [právnická osoba]. z 11. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaná měla ke dni 31. 12. 2010 na účtu zůstatek 74 923,92 Kč a ke dni 31. 12. 2011 6 356,02 Kč.

43. Z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 5. 1. 1994, 1. 1. 2007, 17. 12. 2007a 29. 12. 2008 soud zjistil, že [jméno FO] pobíral příspěvek za službu [Anonymizováno] [Anonymizováno] do 7 529 Kč měsíčně.

44. Z kupní smlouvy ze dne 1. 2. 2000 soud zjistil, že [jméno FO] a [jméno FO] prodali nemovitosti za 300 150 Kč.

45. Z dopisu ze dne 7. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaní odmítli námitku neplatnosti darovací smlouvy, kterou žalobkyně uplatnila dopisem ze 4. 5. 2022.

46. Z výpisu z katastru nemovitostí z 22. 4. 2022 soud zjistil, že vlastnicí domu je zapsána žalovaná na základě darovací smlouvy z 12. 4. 2022.

47. Soud vzal za prokázané, že dlouhodobým snem žalovaného bylo postavit dům pro život jeho rodiny. Před uzavřením manželství proto žalovaný koupil pozemky pro výstavbu domu. Kupní cenu pozemků zaplatil z hypotečního úvěru, který sám sjednal. O stavební povolení požádal žalovaný, po uzavření manželství zahájil výstavbu, stavební práce prováděl převážně sám s fyzickou pomocí rodiny a přátel. Dům vznikl 4. 9. 2011, sám žalovaný podal žádost o kolaudaci domu, jeho zápis do katastru, žalobkyně žalovaného opustila a následně žalovaný dům daroval žalované. V těchto částech nebylo mezi stranami sporu. Sporné nebylo ani to, že žalovaný měl do 4. 9. 2011 příjem ze svého povolání cca 25 000 Kč měsíčně, žalobkyně pečovala celodenně o syna [jméno FO], její příjem nebyl vysoký a z těchto příjmů museli hradit nemalé životní náklady a dovolené.

48. Soud nepochybuje o tom, že rodiče a bratr s výstavbou žalovanému vypomohli nejen vlastní prací ale i finančně. Provedené důkazy však nedovolují přijmout bezpečný a spolehlivý závěr, že na výstavbu do 4. 9. 2011 žalovaný použil peníze získané pouze a jen z půjčky od rodičů a bratra a žádnou částku z peněz náležejících do SJM. Žalobkyně tvrzení o půjčkách od rodičů a bratra popírala a vysvětlila, že na výstavbu použili peníze ze SJM, které žalovaný vydělal ve své profesi [Anonymizováno] a přivýdělkem z oprav. Žádný listinný důkaz o existenci půjček od rodičů a bratra a [tituly před jménem] [jméno FO] se podle tvrzení těchto osob nedochoval. Žalovaní k prokázání půjček v celkové výši 3 mil. Kč navrhli předně důkaz svými výpověďmi, svědectvím [jméno FO], [jméno FO] a rodinného přítele [tituly před jménem] [jméno FO].

49. Soud při hodnocení těchto důkazů nemohl nevidět existenci nejbližšího rodinného pouta rodičů [právnická osoba], sourozenců a dlouhodobé přátelství [tituly před jménem] [jméno FO] k rodině. To navíc za situace, kdy výstavba domu byla dlouhodobým snem žalovaného, v souvislosti s jeho výstavbou vyvinul značné úsilí, dům je výsledkem jeho umu a pracovitosti, s výstavbou značně pomohli rodiče a bratr a žalobkyně žalovaného opustila. Věrohodnost těchto důkazů je proto výrazně oslabena.

50. Žádný z provedených důkazů nesvědčí tomu, že by rodiče žalovaného a jeho bratr měli k dispozici v hotovosti 1, 7 mil. Kč a 300 000 Kč. Pochybnosti o tom, že rodiče žalovaného disponovali doma v hotovosti částkou 1, 7 mil. Kč vyvolává potvrzení [právnická osoba]. z 11. 5. 2023, z kterého soud zjistil, že žalovaná měla ke dni 31. 12. 2010 na účtu zůstatek 74 923,92 Kč a ke dni 31. 12. 2011 6 356,02 Kč. Dále skutečnost, že jejich syn [jméno FO] v roce 2010 a 2011 vynaložil nemalé finanční částky na nákup nemovitostí, [jméno FO] dluh 100 000 Kč vůči Finančnímu úřadu v [adresa] platil ve splátkách a konečně i to, že žalovaný po rozvratu manželství daroval dům žalované.

51. Další důkazy, a to zejména výslech svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] svědčí tomu, že rodiče finančně a vlastní prací výstavbu podporovali, o půjčkách v konkrétní výši žádný z nich nic nevěděl. Všichni situaci vnímali tak, že dům je budován jako společný a nikdy neslyšeli, že by jeho vlastníkem měl být pouze žalovaný. Otec žalovaného [jméno FO] potvrdil, že před žalobkyní nikdy nehovořili o tom, že by neměla být spoluvlastnicí.

52. Další označené důkazy k prokázání existence půjčky 3 mil. Kč nesměřovaly a soud je proto neprovedl.

53. Po zvážení všech popsaných skutečností nelze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že k půjčce 3 mil. Kč v roce 2010 skutečně došlo. Soud proto uzavřel, že žalovaní neprokázali, že žalovaný vynaložil na výstavbu domu pouze peníze z takové půjčky a nikoliv alespoň částečně peníze náležející do SJM.

54. Darovací smlouva uzavřená 21. 3. 2022 mezi žalovanými je proto neplatná, protože k darování nedala souhlas žalobkyně (§ 586 a § 614 o. z.). Dům je tudíž součástí společného jmění žalobkyně a žalovaného.

55. Soud proto žalobě vyhověl.

56. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně v řízení uspěla a vzniklo jí právo na náhradu nákladů. Jedná se o odměnu po 3 100 Kč za převzetí zastoupení, podání žaloby a účast advokáta u 8 soudních jednání, s tím související 10 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. b/, § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996Sb.), 21% DPH a soudní poplatek 5 000 Kč.

Poučení