12 C 113/2021 - 503

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění manželů účastníků se přikazují: 1. do výlučného vlastnictví žalobkyně: 1.1 nemovité věci, a to pozemky p. p. č. [Anonymizováno], p. p. č. [Anonymizováno] a p. p. č. [Anonymizováno], které leží v katastrálním území [adresa]; 1.2 osobní automobil zn. [Anonymizováno], RZ: [Anonymizováno], VIN: [VIN kód]; 1.3 zůstatek na bankovním účtu č. [hodnota], který je veden u [právnická osoba]., na jméno žalobkyně; 1.4 zůstatek na bankovním účtu č. [hodnota], který je veden u [právnická osoba]., na jméno žalobkyně; 1.5 zůstatek na bankovním účtu č. [hodnota], který je veden u [právnická osoba]., na jméno žalobkyně; 1.6 zůstatek na bankovním účtu č. [hodnota], který je veden u [právnická osoba]., na jméno žalobkyně; 1.7 práva a povinnosti plynoucí z penzijního připojištění u [právnická osoba], vedeného na žalobkyni, číslo smlouvy [Anonymizováno] 1.8 práva a povinnosti plynoucí ze smlouvy o osobní kreditní kartě, registrační číslo [hodnota], číslo účtu ke kartě: [Anonymizováno], kterou žalobkyně uzavřela s [právnická osoba]., dne [datum] 1.9 práva a povinnosti plynoucí ze smlouvy o osobní kreditní kartě - [Anonymizováno], registrační číslo smlouvy: [Anonymizováno], číslo účtu ke kartě: [Anonymizováno], kterou žalobkyně uzavřela s [právnická osoba]., dne [datum]; 2. do výlučného vlastnictví žalovaného: 2.1 osobní automobil zn. [Anonymizováno] RZ [SPZ], VIN: [VIN kód]; 2.2 zůstatek na bankovním účtu č. [hodnota], který je veden u [právnická osoba]., na jméno žalovaného; 2.3 zůstatek na bankovním účtu č. [hodnota], který je veden u [anonymizováno], na jméno žalovaného; 2.4 zůstatek na bankovním účtu č. [hodnota] který je veden u [anonymizováno], na jméno žalovaného; 2.5 práva a povinnosti plynoucí ze stavebního spoření u [právnická osoba]., vedeného na žalovaného, číslo smlouvy [Anonymizováno]

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 679 522,80 Kč ve lhůtě do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na náhradě nákladů řízení částku 8 247,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na náhradě nákladů řízení částku 8 247,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu (dále již „soud“) dne 7. 12. 2021, domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků (dále též „SJM“), které zaniklo rozvodem manželství účastníků dne 1. 1. 2021 (právní moc výroku rozsudku soudu o rozvodu manželství účastníků). Žalobkyně předmětem tohoto vypořádání učinila pozemek p. p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území (dále již „k. ú.“) [adresa], a navrhla jeho přikázání do jejího vlastnictví oproti stanovení povinnosti zaplatit žalovanému na jeho vypořádací podíl částku 107 800 Kč (žalobkyně vycházela ze znaleckého posudku, který měla v době podání žaloby k dispozici, o tom, že obvyklá cena uvedeného pozemku činí 215 600 Kč).

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě (na č. l. 23-25), učiněném prostřednictvím jeho právní zástupkyně, předně uvedl, že souhlasí s přikázáním pozemku ad 1 do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalovaný současně učinil vzájemný návrh a do předmětu vypořádání pojal následující věci a hodnoty, respektive aktiva i pasiva:

3. Podle žalobce do SJM patří také pozemky p. p. č. [Anonymizováno] a p. p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], které byly nabyty na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Ačkoli kupní smlouva „zní“ pouze na žalobkyni, pozemky byly hrazeny z účtu žalobkyně, kde se nacházely finanční prostředky SJM. Do SJM náleží i osobní automobil (dále též „OA“) zn. [Anonymizováno], RZ [Anonymizováno] (dále též „[Anonymizováno]“), který byl zakoupen v době trvání manželství. Žalovaný na pořízení tohoto OA zaslal žalobkyni částku 100 000 Kč, kterou obdržel jako dar od své matky. Do SJM dále náleží OA zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ] (dále též „[Anonymizováno]“), který byl rovněž zakoupen za trvání manželství účastníků. Na pořízení tohoto OA byl vzat i neúčelový úvěr ve výši 550 000 Kč ze dne [datum] u [anonymizováno], kdy ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků zbývalo uhradit na jistině částku 339 898 Kč. Žalovaný proto předmětem vypořádání učinil i uvedený OA. K tomu dále žalovaný uvedl, že po rozvodu manželství uhradil na úvěr na uvedený OA celkem částku 359 902,97 Kč, tj. uplatnil coby vnos z cit. částky, tj. částku ve výši 169 949,13 Kč. Žalovaný rovněž pojal do SJM veškeré zůstatky finančních prostředků účastníků u bank na jméno žalobkyně s tím, že vzhledem k informačnímu deficitu v tomto směru navrhuje, aby soud vyzval žalobkyni ke specifikaci těchto jejích účtů. Dále žalovaný předmětem SJM učinil jím (v tomto odůvodnění dále specifikované) bankovní účty, jakož i stavební spoření u [právnická osoba]. Kromě toho uplatnil ještě vnos do SJM ve výši 100 000 Kč (dar od své matky). Žalovaný navrhl, aby z vypořádaného SJM mu byly přikázány do vlastnictví OA [Anonymizováno], pohledávky vůči bankovním společnostem dle smluv na jeho jméno, a aby žalobkyni byla uložena povinnost uhradit žalovanému z titulu vypořádacího podílu ze SJM příslušnou částku.

4. V podání ze dne 11. 4. 2022 (na č. l. 71-73) žalobkyně, s ohledem na podání žalovaného ad 3, přehodnotila svůj postoj k pozemku p. p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], když má za to, že v daném případě při vypořádání tohoto pozemku není na místě rovnocennost podílů, ale mělo by být přihlédnuto k tomu, jak se každý z manželů o nabytí a udržení tohoto pozemku zasloužil. K tomu žalobkyně uvedla, že tento pozemek byl získán jen z důvodu úzkých rodinných vazeb s prodávajícími [jméno FO] a [jméno FO], neboť vždy spadal do majetku rodiny [jméno FO]. Předmětný pozemek byl převeden jako vděk žalobkyni za dosavadní osobní péči a očekávanou budoucí osobní pomoc jejich osobám. Na této péči se žalovaný nikdy nepodílel; tuto péči naplňuje pouze žalobkyně s pomocí svých rodičů. Žalobkyně má proto za to, že odpovídající podíl pro vypořádání tohoto pozemku činí 3:1 ve prospěch její osoby. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že předmětem SJM jsou pozemky p. p. č. [Anonymizováno] a p. p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Předmětné pozemky byly nabyty kupní smlouvou ze dne [datum] za kupní cenu 95 000 Kč z výlučných prostředků žalobkyně. Žalobkyně částku na kupní cenu ve výši 95 000 Kč obdržela (mimo další finanční podpory) spolu s dalšími finančními prostředky darem od svých rodičů právě za účelem koupě uvedených nemovitostí. Žalobkyně souhlasila s tvrzením žalovaného, že předmětem SJM jsou i další movité věci, tj. i OA [Anonymizováno]. Žalobkyně doplnila, že OA zn. [Anonymizováno] byl zakoupen za trvání manželství účastníků v červnu 2017 za kupní cenu 681 435 Kč. Žalobkyně nepopírá vnos žalovaného ve výši 100 000 Kč, který obdržel jako dar od své matky na pořízení tohoto OA. Kromě toho žalobkyně nově uplatnila dále uvedené vnosy do SJM, a to a) částku ve výši 98 000 Kč, kterou obdržela darem od svých rodičů dne 30. 12. 2016, b) částku ve výši 140 000 Kč, kterou obdržela darem od svých rodičů dne 30. 5. 2017, c) částku ve výši 120 134,59 Kč, kterou měla uspořenou na stavebním spoření před uzavřením manželství, jež v roce 2015 ukončila, d) částku ve výši 100 000 Kč, kterou žalobkyně v roce 2012 získala prodejem auta ve svém výlučném vlastnictví, když tuto částku následně vložila na stavební spoření, které v roce 2015 ukončila. Celkem tedy žalobkyně uplatnila vnosy do SJM ve výši 458 134,59 Kč. K nabytí OA [Anonymizováno] žalobkyně uvedla, že ten byl zakoupen za trvání manželství v roce 2019, žalobkyně souhlasí s tím, že na pořízení uvedeného OA byl vzat neúčelový úvěr ve výši 550 000 Kč u společnosti [anonymizováno], avšak žalobkyně zpochybňuje výši příjmů a výdajů žalovaného, a v tomto směru nesouhlasí s žalovaným uplatněným vnosem ve výši 359 902,97 Kč. Žalobkyně dále vyložila, že s ohledem na podezřelý nárůst finančních prostředků žalovaného neodpovídající jeho příjmům, by měl soud žalovaného vyzvat ke sdělení všech jeho účtů a zůstatků na nich, a to nejen finančních, ale i investičních, a to nejen k datu 1. 1. 2021, ale též za předchozí období, neboť žalobkyně má za to, že s ohledem na značné množství finančních prostředků na straně žalovaného je namístě stanovit sledované období již od 1. 1. 2019. V závěru svého podání žalobkyně uvedla, že předmětem vypořádání by měly být nejen finanční prostředky vedené u bank na jméno žalobkyně, ale též veškeré finanční prostředky a investice vedené u bank na jméno žalovaného, a to včetně uvedené částky 536 582,97 Kč. Kromě toho žalovaný neuvedl všechny své bankovní účty, když např. chybí účet vedený v EUR u [anonymizováno], číslo účtu: [Anonymizováno] (na jednání před soudem konaném dne 4. 4. 2023 žalobkyně uvedla, že na zařazení tohoto účtu do vypořádání SJM již netrvá – k tomu srov. protokol o tomto jednání na č. l. 374; vzhledem k tomu, že o změně žaloby spočívající v jejím rozšíření o vypořádání zmíněného účtu vedeného v EURO na jméno žalovaného soud do té doby nerozhodl, přičemž žalobkyně při uvedeném jednání soudu sdělila, že v tomto směru na rozšíření žaloby již netrvá, nebylo tudíž zapotřebí žádného procesního rozhodnutí ve vztahu k uvedenému účtu, coby žalobkyní původně zamýšlené další položce SJM k vypořádání). Dále pak žalobkyně označila dosud na její jméno vedené tři účty u [právnická osoba]. – 1. číslo účtu: [Anonymizováno], 2. číslo účtu: [Anonymizováno] a 3. číslo účtu: [Anonymizováno]

5. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

6. Rozsudkem [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 1. 1. 2021, bylo manželství účastníků rozvedeno; ke dni 1. 1. 2021 zaniklo SJM účastníků. Příčiny rozvratu rozvodový soud spatřoval „v nesouladu povah, názorů a zájmů, který vyústil zrušením společné domácnosti.“ (zjištěno z cit. rozsudku na č. l. 5). Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný opustil rodinnou domácnost dne 27. května 2020 (k tomu srov. vyjádření žalobkyně ze dne 20. 3. 2023 na č. l. 347 verte ve vazbě na bod č. 6 odůvodnění rozsudku soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] na č. l. 75 verte); od této doby spolu již účastníci nežili.

7. Pozemek p. p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je v SJM účastníků; nabývacím titulem je kupní smlouva ze dne [datum] (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 254) s právními účinky vkladu práva ke dni [datum] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 16, s přihlédnutím k nesporným tvrzením účastníků).

8. Soud dospěl ke zjištění, že v SJM účastníků jsou rovněž pozemky p. p. č. [Anonymizováno] a p. p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]; tento závěr soud založil na základě těchto zjištění a právním posouzení:

9. Je faktem, že podle stavu zápisů v katastru nemovitostí svědčí zápis vlastnického práva k pozemkům ad 7 žalobkyni (k tomu srov. výpis z katastru nemovitostí na č. l. 42-43). Spis obsahuje rovněž kupní smlouvu (na č. l. 44-46), kterou dne 9. 3. 2020 s prodávající [anonymizováno] uzavřeli kupující [jméno FO] a žalobkyně, a podle které uvedená [anonymizováno] prodala žalobkyni pozemky ad 7 za kupní cenu ve výši 95 000 Kč. Z této kupní smlouvy se nepodává informace, že by žalobkyně (jež byla v té době manželkou žalovaného) uvedené [anonymizováno] hradila kupní cenu za předmětné pozemky ze svých výlučných peněžních prostředků (viz čl. II. bod 4 cit. smlouvy – arg.: „Celou kupní cenu sjednanou v odst. 3 kupující [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] uhradila před podpisem této kupní smlouvy bezhotovostním převodem na účet [Anonymizováno], který vlastní prodávající [anonymizováno], variabilní symbol [var. symbol]. Připsáním částky 95.000,- Kč na tento účet se považuje sjednaná kupní cena za zaplacenou.“)

10. Ze sdělení obecního úřadu [adresa] ze dne 19. 7. 2022, č. j. [Anonymizováno] (na č. l. 137), plyne, že kupní cena dle kupní smlouvy ad 9 byla uhrazena žalobkyní z účtu číslo: [hodnota], a to dne 6. 3. 2020. Mezi účastníky je přitom nespornou skutečností, že posledně uvedený účet je veden u [právnická osoba]. na jméno žalobkyně (k tomu ostatně další dílčí skutková zjištění níže). Dále soud z podrobného výpisu transakcí (za období od 1. 1. 2019 do 1. 1. 2021 na č. l. 289-297) z účtu žalobkyně číslo [hodnota], vedeného u [právnická osoba]., zjistil, že po realizaci bezhotovostního převodu částky 95 000 Kč (představující žalobkyní uhrazenou kupní cenu [anonymizováno] dle ad 9) byl na tomto účtu debetní zůstatek -19 132,39 Kč, což vlastně znamená, že ke dni 6. 3. 2020 na uvedeném účtu (s nepochybně proměnlivými zůstatky v čase) v době, kdy žalobkyně přistoupila k této úhradě kupní ceny (k onomu bezhotovostnímu převodu ve prospěch účtu cit. [anonymizováno]) nebyla k dispozici částka přesahující či rovnající se výši kupní ceny, tj. částce 95 000 Kč, nýbrž částka nižší, protože po realizaci tohoto převodu částky 95 000 Kč, byl zůstatek na tomto účtu debetní (neboli mínusový), který teprve po připsání částky 32 972 Kč dne 9. 3. 2020 (viz dílčí výpis z cit. účtu na č. l. 294), přešel do kreditního (neboli kladného) zůstatku.

11. Pro zjištění režimu vlastnictví pozemků ad 7 bylo rovněž klíčové, že žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 9. 12. 2022 (konkrétně na č. l. 183 verte) mj. uvedla, že: „nepopírá, že předmětná kupní cena byla hrazena dne 6. 3. 2020 z účtu žalobkyně č. [č. účtu], na kterém se nacházely i finanční prostředky spadající do SJM, (avšak) odpovídající částka pokrývající kupní cenu nabytá darem však byla již dříve na tento účet vložena a hrazení kupní ceny z účtu tak nevede automaticky k nabytí pozemku do SJM“ (v této části žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]). Nejvyšší soud v žalobkyní odkazovaném rozsudku ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 638/2011, vskutku vyložil a odůvodnil následující právní názor: „Jsou-li na účtu složeny i prostředky, které ‚majiteli účtu‘ nepatří (např. na účet vedený na jméno manžela složí peníze druhý manžel), nemá tento složitel pohledávku za bankou (k tomu srovnej: Dvořák, J. – Spáčil, J.: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, str. 135). Nemá-li v těchto případech složitel pohledávku za bankou, nevylučuje to jeho pohledávku za majitelem účtu (nejde-li např. o případy, kdy peníze byly darovány majiteli účtu a uloženy na jeho účet). Tak tomu bylo i v souzeném případě, kdy žalobkyně své výlučné prostředky ve výši 400 000,- Kč uložila na účet žalovaného, vůči kterému jí vzniklo obligační právo na vrácení částky 400 000,- Kč realizované v daném případě následně výběrem finančních prostředků v uvedené výši samotnou žalobkyní, která měla k účtu dispoziční právo, ačkoliv nebyla majitelkou účtu. Důsledkem takového postupu však není skutečnost, že se výlučné finanční prostředky žalobkyně staly po jejich vložení na účet a následném výběru finančními prostředky tvořícími součást společného jmění manželů, ale zůstaly ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Na tom nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že na účtu žalovaného se v době vkladu nacházely již i prostředky tvořící společné jmění manželů. Samotným uložením výlučných finančních prostředků na účet u peněžního ústavu a jejich následným výběrem nedochází ke změně právního režimu v tom smyslu, že by se uvedené finanční prostředky staly součástí společného jmění manželů.“ 12. Odkaz žalobkyně v ad 11 na judikaturu Nejvyššího soudu a žalobkyní učiněný závěr, že z popsaného důvodu pozemky ad 7 nabyla do svého výlučného vlastnictví, tedy že tyto pozemky nebyly předmětem SJM, je ovšem třeba interpretovat ve světle pozdější judikatury Nejvyššího soudu, a především s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem tohoto případu. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2023, vyložil a odůvodnil právní názor, že jsou-li na účtu u peněžního ústavu patřícím jednomu z manželů uloženy peněžní prostředky původem jak ze SJM tak i z výlučného majetku, přičemž za prostředky z tohoto účtu nepřevyšující výši uložených výlučných prostředků je pořízena věc výslovně do vlastnictví toho, jehož výlučné prostředky byly v dostatečné výši na účtu uloženy, a druhý manžel výslovně souhlasí s tím, že jde o věc pořízenou za výlučné prostředky, je třeba vyjít z toho, že i nabytá věc je ve výlučném vlastnictví. Důkaz o opaku je na tom, kdo to popírá.

13. Předně v intencích posledně zmíněného judikátu v situaci, kdy v době úhrady kupní ceny z předmětného účtu žalobkyně výše jeho zůstatku nedosahovala výše kupní ceny, takže po realizaci tohoto bezhotovostního převodu žalobkyní (úhradě kupní ceny) účet vykazoval debetní zůstatek a teprve později se v důsledku přijetí shora již uvedené platby přetavil do kreditního zůstatku, pak již sama tato okolnost znemožňuje učinit závěr, že za této skutkové situace žalobkyně nemohla uvedené pozemky nabýt do svého výlučného vlastnictví, neboť předmětnou úhradou došlo k debetnímu zůstatku, který byl (nutno presumovat s ohledem na § 709 odst. 1 a § 710 o. z.) posléze díky prostředkům v SJM přetaven do kreditního zůstatku, v tomto případě dne 9. 3. 2020. Dále nutno uvést, že důkazní břemeno žalobkyně o nabytí pozemku ad 7 do jejího výlučného vlastnictví bylo vytěsněno procesním postojem žalovaného, který v řízení kontinuálně zaujímal názor, že tyto pozemky tvořily SJM účastníků a popíral jejich nabytí do výlučného vlastnictví žalobkyně, tedy jinými slovy nesouhlasil s nabytím těchto pozemků mimo režim SJM, tj. do výlučného vlastnictví žalobkyně. Pro posouzení této otázky je rovněž významné, že žalobkyně v uvedené kupní smlouvě neuváděla, že kupuje tyto pozemky ze svých výlučných finančních prostředků, tedy mimo režim SJM. Ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu ad 12, s přihlédnutím k vyloženým skutkovým okolnostem, je tedy třeba učinit dílčí právní závěr, že pozemky ad 7 tvořily SJM účastníků, a proto je třeba je také nyní vypořádat.

14. Usnesením soudu ze dne 11. 4. 2023, č. j. 12 C 113/2021-383, byl ustanoven soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ke zjištění obvyklé ceny pozemků – p. p. č. [Anonymizováno], p. p. č. [Anonymizováno] a p. p. č. [Anonymizováno], které leží v k. ú. [adresa] (dále budou pro stručnost pozemky označovány též jen parcelním číslem bez uvedení cit. katastrálního území), který dne 25. 8. 2023 pod číslem položky [Anonymizováno], vyhotovil znalecký posudek, jímž stanovil aktuální obvyklou cenu pozemků p. p. č. [Anonymizováno], p. p. č. [Anonymizováno] a p. p. č. [Anonymizováno] částkou 1 250 000 Kč (zjištěno z cit. znaleckého posudku na č. l. 436-462).

15. Z faktury č. [anonymizováno] vystavené dne 7. 6. 2017 dodavatelem [právnická osoba]., se sídlem [adresa], soud zjistil, že pořizovací cena OA [Anonymizováno] činila 681 435 Kč (zjištěno z cit. faktury na č. l. 195). Z bankovního výpisu z [právnická osoba]. za období od 20. 5. 2017 do 21. 6. 2017 pro účet (žalobkyně) č.: [hodnota] (na č. l. 225) soud zjistil, že dne 5. 6. 2017 byl zrealizován žalobkyní převod částky 541 435 Kč na účet prodávající společnosti [právnická osoba]. (k tomu srov. fakturu č. [anonymizováno] ze dne 6. 6. 2017 na č. l. 194 ohledně přijetí této platby uvedenou společností), a dále že z již cit. faktury shora (na č. l. 195 verte) plyne, že uvedená (prodávající) společnost rovněž vyúčtovala žalobkyní složenou zálohu ve výši 100 000 Kč. Jak plyne z výpisu z účtu žalovaného u [jméno FO]., číslo účtu: [Anonymizováno], za období od 1. 6. 2017 do 30. 6. 2017, žalovaný dne 1. 6. 2017 převedl (jako zálohu na cit. OA na účet prodejce) částku 100 000 Kč.

16. Z potvrzení [anonymizováno] na č. l. 251 plyne, že uvedená banka žalovanému poskytla dne 25. 1. 2019 na základě úvěru č. [Anonymizováno] částku ve výši 550 000 Kč, k čemuž žalovaný předložil též dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota], kterou žalovaný uzavřel s uvedenou bankou dne 23. 1. 2019 (výše úvěru 550 000 Kč, způsob čerpání úvěru: převodem na běžný účet číslo: [hodnota], což byl – jak se podává z dalšího sdělení [anonymizováno]. na č. l. 341 – účet žalovaného).

17. Účastníci na jednání před soudem konaném dne 4. 4. 2023 se shodli na obvyklé ceně OA [Anonymizováno] a [Anonymizováno] tak, že hodnota každého OA činí 225 000 Kč (k tomu srov. protokol o tomto jednání na č. l. 379 verte).

18. Žalobkyně k OA [Anonymizováno] v průběhu řízení (kromě již výše uvedeného také) namítala, že na pořízení tohoto OA byl vzat neúčelový úvěr ve výši 550 000 Kč, přičemž kupní cena OA bez DPH, kterou žalovaný nepochybně uplatnil, byla pouze ve výši 428 099 Kč, o čemž však žalobkyně při převzetí OA nebyla informována. Tento cenový rozdíl ve výši 121 901 Kč žalovaný podle žalobkyně „odklonil“, a z této částky pak hradil splátky úvěru s tvrzením, že se jedná již o jeho výlučné prostředky, přestože se jednalo o prostředky společné. Dále k tomu žalobkyně namítala (srov. vyjádření žalobkyně ze dne 20. 3. 2023 na č. l. 347 verte), že pokud uvedená částka nebyla žalovaným odkloněna a využita následně pro splácení úvěru, pak tento rozdíl nebyl spotřebován ve prospěch rodiny, ale výlučně ve prospěch žalovaného, a proto tato částka nespadá do závazků SJM. Z toho dále žalobkyně dovozovala, že předmětný úvěr neuhradil žalovaný ze svých výlučných prostředků, nýbrž z prostředků „odkloněných“ ze SJM. V opačném případě je třeba mít za to, že částku ve výši 121 901 Kč spotřeboval žalovaný výlučně ve svůj prospěch, aniž by žalobkyni informoval, a nejednalo se tak o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Nebyla-li tedy částka ve výši 121 901 Kč uhrazena ze společných prostředků, měla být tato částka výlučným dluhem žalovaného.

19. Tvrzení žalobkyně ad 18 v řízení popřel žalovaný, jemuž ve světle dále uvedených zjištění z dokazování je třeba v této položce přisvědčit. Z faktury č. [hodnota] vystavené společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], ze dne 1. 2. 2019 (na č. l. 50) soud zjistil, že OA [Anonymizováno] byl prodán za částku 518 000 Kč a že dne 1. 2. 2019 byl prodejcem předán žalovanému (zjištěno z protokolu o převzetí OA ze dne 1. 2. 2019 na č. l. 51). Je sice pravdou, že úvěr dle ad 16 činil 550 000 Kč a kupní cena za uvedené OA činila 518 000 Kč, takže je zde rozdíl 32 000 Kč, avšak účastníci tehdy stále vedli rodinnou domácnost (společné soužití ukončili až v květnu 2020), žalobkyně v řízení nenamítala, že by s tímto úvěrem nesouhlasila (a že se dovolala relativní neplatnosti též vůči prodejci tohoto OA), pročež je tedy třeba ve smyslu § 710 o. z. (stanovícího, že součástí SJM jsou dluhy převzaté za trvání manželství, „ledaže…“) důsledky plynoucí z následně výhradně žalovaným hrazeného úvěru zohlednit v rozsahu jedné poloviny při vypořádání jako vnos žalovaného (k tomu viz odůvodnění níže).

20. Žalobkyně dne 20. 6. 2014 uzavřela s [právnická osoba]. smlouvu o osobní kartě – druh karty „[Anonymizováno]“, dle které bylo dohodnuto, že v souvislosti s poskytnutou kartou byl sjednán úvěrový limit 20 000 Kč, a byl k této kartě zřízen účet číslo: [hodnota] (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 144-147). Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 15. 12. 2022 (na č. l. 249) k této a k další (druhé) označené (ad 21) platební kartě uvedl, že dluhy z těchto bankovních produktů neuznává, neboť se jedná o výlučný dluh žalobkyně podle § 710 písm. b) o. z., který si vzala bez vědomí žalovaného v rámci tzv. kreditních karet, které jsou navázány na úvěrový účet, jenž v případě čerpání má bezúročné období, od kterého je provedeno ze strany úvěrovaného vrácení finančních prostředků co do jistiny. I tato skutečnost navazuje na fakta, jež jsou tvrzena ze strany žalovaného, kdy jen v měsíci prosinec 2020 žalobkyně disponovala částkou, která atakovala hranici 80 000 Kč, a přesto byl z její strany vykázán záporný zůstatek na kreditních kartách. Žalovaný v důsledku toho navrhl, aby tyto dluhy nebyly vypořádávány, jelikož se jedná o výlučné dluhy žalobkyně. K tomu soud dále uvádí, že ze sdělení téže banky ze dne 31. 5. 2022 soud zjistil, že ke dni 1. 1. 2021 činil dluh na tomto účtu ke kreditní kartě na jméno žalobkyně -18 489,47 Kč (zjištěno z cit. sdělení na č. l. 117). Jelikož účastníci spolu nežili v rodinné domácnosti již od května 2020 a platby uvedenou kartou byly realizovány pro běžné (každodenní) výlučné potřeby žalobkyně, nikoliv již rodiny účastníků, soud tento závazek plynoucí z této úvěrové karty nezařadil do SJM, neboť se již jednalo o úhradu potřeb žalobkyně; současně soud rozhodl o tom, že práva a povinnosti plynoucí ze smlouvy o této kreditní kartě se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

21. Žalobkyně dne 6. 3. 2020 uzavřela s [právnická osoba]., smlouvu o osobní kreditní kartě – druh karty „[Anonymizováno]“, s celkovou výší úvěru 40 000 Kč, se sjednanými týdenními limity (z bankomatu, obchodních transakcí) ve výši 40 000 Kč, přičemž k této kartě byl zřízen účet číslo: [hodnota] (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 140-142). Ze sdělení banky ad 20 soud zjistil, že ke dni 1. 1. 2021 činil dluh na tomto účtu ke kreditní kartě na jméno žalobkyně -25 154,34 Kč (zjištěno z cit. sdělení na č. l. 117). Jelikož účastníci spolu nežili v rodinné domácnosti již od května 2020 a platby uvedenou kartou byly realizovány pro běžné (každodenní) potřeby výlučně žalobkyně, nikoliv rodiny účastníků, soud tento závazek plynoucí z této úvěrové karty nezařadil do SJM; současně soud rozhodl o tom, že práva a povinnosti plynoucí ze smlouvy o této kreditní kartě se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

22. Žalobkyně má u [právnická osoba]. zřízený účet – číslo běžného účtu: [Anonymizováno] se zůstatkem k 1. 1. 2021 ve výši 0,10 Kč (zjištěno ze sdělení cit. banky na č. l. 117). Z výpisu z tohoto účtu za období od 20. 1. 2018 do 21. 4. 2021 ze dne 21. 4. 2021 současně plyne, že zůstatek na tomto účtu byl ke dni 20. 1. 2018 ve výši 0,10 Kč, a ke dni 19. 4. 2021 ve výši 0,10 Kč (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 217).

23. Žalobkyně má u [právnická osoba]. zřízený běžný účet číslo: [hodnota] se zůstatkem k 1. 1. 2021 ve výši 1 069,80 Kč (zjištěno ze sdělení cit. banky na č. l. 117). K tomuto účtu žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 9. 12. 2022 (na č. l. 184) mj. uvedla, že v tomto případě se jedná o účet k produktu „[Anonymizováno]“, jehož účelem je přístup pro nezletilou dceru [jméno FO]. K tomu se pak upíná zjištění ze smlouvy o bankovních službách, kterou dne 22. 6. 2020 žalobkyně uzavřela s [právnická osoba].; dle této smlouvy účelem účtu je přístup nezletilé [jméno FO] k prostředkům na účtu rodiče (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 198-199). K tomu soud dodává, že tato okolnost neznamená, že by tato položka měla být vyjmuta z vypořádání SJM, neboť práva a povinnosti plynou vůči žalobkyni, a daný bankovní produkt, respektive finanční prostředky na něm jsou rovněž předmětem vypořádání.

24. Obdobná situace jako u ad 23 je v případě dalšího účtu zřízeného u [právnická osoba]. na jméno žalobkyně, číslo účtu: [Anonymizováno] se zůstatkem ke dni 1. 1. 2021 ve výši 1 020 Kč (zjištěno ze sdělení cit. banky na č. l. 117). V tomto případě žalobkyně dne 22. 6. 2020 uzavřela s [právnická osoba]. smlouvu o bankovních službách k tomuto účtu, přičemž účelem účtu byl přístup nezletilé [jméno FO] k prostředkům na účtu rodiče (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 200-201). I zůstatek na tomto účtu je třeba v tomto řízení vypořádat.

25. Žalobkyně má u [právnická osoba] zřízený ještě účet číslo: [hodnota], na němž byl zůstatek ke dni 1. 1. 2021 ve výši 4 397,16 Kč (zjištěno ze sdělení cit. banky na č. l. 117). Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 11. 5. 2022 (na č. l. 103) mj. navrhl, aby u tohoto účtu byly prověřeny zůstatky ještě před 1. 1. 2021, neboť žalovaný ještě v prosinci 2020 zasílal na tento účet žalobkyni platbu výživného a nedoplatek na výživném dne 28. 12. 2020 v celkové výši 42 000 Kč, přičemž na tomto účtu se musela nacházet i mzda žalobkyně ve výši 36 000 Kč, která byla v té době zaměstnána. Žalovaný dále uvedl, že účastníci spolu žili do května 2020, kdy se poté žalovaný z rodinné domácnosti odstěhoval a od té doby prováděl veškeré platby za odběr elektrické energie, za obědy dětem, za kroužky jejich dětí a za nákupy jídla; žalobkyně podle žalovaného v té době nehradila žádné náklady, tudíž jí prakticky celá mzda zůstávala pro její potřeby, a z toho pak žalovaný vznesl pochybnosti o tom, že na uvedeném účtu byl tak nízký zůstatek ke dni zániku SJM účastníků. K tomu žalobkyně uvedla, že z uvedeného účtu byla nucena hradit nezbytné výdaje pro sebe a děti účastníků. Při jednání před soudem konaném dne 4. 4. 2023 (viz protokol o tomto jednání na č. l. 380 a násl.) žalobkyně sdělila soudu, že shora uvedený bankovní účet představoval její hlavní a běžný účet, kam chodila její mzda a od června 2020 výživné na děti od žalovaného; z tohoto účtu byly hrazeny i výdaje s tím, že některé nákupy byly hrazeny kreditními kartami a následně došlo k jejich vyrovnání. Soud si vyžádal od [právnická osoba]. výpisy z tohoto účtu za období od 1. 1. 2019 do 1. 1. 2021 (na č. l. 287-339), přičemž z bankou zaslaného přehledu bankovních transakcí nezjistil, že by za posuzované období v rámci jednotlivých plateb na tomto účtu procházela nějaká nestandardně vykazující převáděná částka, která by (co do své výše) měla vést soud k úvaze o tzv. „odklánění“ peněžních prostředků z předmětného účtu žalobkyní, a to s cílem podstatným způsobem snížit zůstatek na tomto účtu (o převodu částky 95 000 Kč z tohoto účtu dne 6. 3. 2020 byly již shora vyloženy skutkové okolnosti a z toho plynoucí právní závěr v ad 9 a násl.). Jak ostatně plyne z protokolu o jednání ze dne 4. 4. 2023 (na č. l. 380 verte), žalovaný po tomto dokazování zjištění z těchto důkazů plynoucí reflektoval.

26. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 23. 3. 2022 (na č. l. 216) soud zjistil, že na žalobkyni je vedeno penzijní připojištění u cit. společnosti a výše příspěvků u tohoto připojištění, číslo smlouvy: [Anonymizováno], činila k 1. 1. 2021 částku 136 592,04 Kč.

27. Pokud jde o stavební spoření u [právnická osoba]., číslo smlouvy [Anonymizováno], soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že tato položka není předmětem zaniklého SJM z následujících důvodů. Žalobkyně již ve svém vyjádření ze dne 9. 12. 2022 (na č. l. 184 verte a násl.) podrobně uvedla, že při ukončení předchozího stavebního spoření v roce 2015 uzavřela stavební spoření nové, a to u [právnická osoba]. shora. Tato smlouva byla ještě za trvání manželství účastníků v roce 2020 ukončena a dne 9. 7. 2020 došlo k výplatě uspořené částky ve výši 99 644,15 Kč, kteroužto skutečnost soud zjišťuje z konečného výpisu cit. stavebního spoření ze dne 9. 7. 2020 na č. l. 196 verte, kde jako poslední položka prochází výplata uspořené částky ve výši 99 644,15 Kč. Dále žalobkyně ve shora uvedeném podání tvrdila a prokazovala, že vzhledem k tomu, že si žalovaný v souvislosti se svým odchodem ze společné domácnosti odvezl z domácnosti řadu elektroniky, jež se však ukázala být po předchozích zkušenostech s lockdownem a on-line školní výukou zcela nezbytná, žalobkyně uspořenou částku z uvedeného stavebního spoření vynaložila na nákup nezbytných potřeb pro nezletilé dcery účastníků ([jméno FO] a [jméno FO]), což žalobkyně doložila doklady o nákupech následujících věcí, z nichž soud tímto zjišťuje nákup dále uvedených věcí pro nezletilé dcery účastníků: kolo pro [jméno FO] za částku ve výši 17 7549 Kč (viz doklad na č. l. 191), mobil pro [jméno FO] za částku ve výši 8 990 Kč (viz doklad na č. l. 190 verte), mobil pro [jméno FO] za částku ve výši 19 178 Kč (viz doklad na č. l. 190), PC pro [jméno FO] za částku ve výši 15 829 Kč (viz doklad na č. l. 188 verte), PC pro [jméno FO] za částku ve výši 29 990 Kč (viz doklad na č. l. 188), tablet pro obě dcery za částku ve výši 5 999 Kč (viz doklad na č. l. 189 verte), chytré hodinky pro [jméno FO] za částku ve výši 5 790 Kč (viz doklad na č. l. 189), tj. celkem nákupy za částku ve výši 103 535 Kč. K datu rozvodu manželství dne 1. 1. 2021 tak bylo stavební spoření ukončeno a naspořená částka byla spotřebována ve prospěch nezletilých dcer účastníků. Tato tvrzení mají podporu v důkazech a žalovaný proti těmto zjištěním nebrojil, jak je zřejmé z protokolu o jednání ze dne 4. 4. 2023 na č. l. 379 verte.

28. Dokazováním soud zjistil, že na jméno žalovaného byly zřízeny následující účty a spoření:

29. Běžný účet u [právnická osoba], číslo účtu: [Anonymizováno] na jméno žalovaného, se zůstatkem k 1. 1. 2021 ve výši 10 966,82 Kč (zjištěno z výpisu z účtu [právnická osoba]., za období od 1. 1. 2021 do 31. 1. 2021 na č. l. 54).

30. Ze sdělení [právnická osoba]., se sídlem [adresa], ze dne 26. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaný měl ke dni 1. 1. 2021 na své jméno vedeno stavební spoření dle smlouvy o stavebním spoření č. [hodnota] (účet [Anonymizováno]), se zůstatkem k 1. 1. 2021 ve výši 68 114,95 Kč (zjištěno z cit. sdělení na č. l. 115).

31. Běžný účet u [anonymizováno], číslo účtu: [Anonymizováno], na jméno žalovaného, se zůstatkem k 1. 1. 2021 ve výši 12 418,78 Kč (zjištěno z výpisu z cit. banky za období od 1. 1. 2021 do 1. 1. 2021 na č. l. 343).

32. Spořící účet u [anonymizováno], číslo účtu: [Anonymizováno], na jméno žalovaného, se zůstatkem k 1. 1. 2021 ve výši 2 547,67 Kč (zjištěno z cit. výpisu banky na č. l. 48).

33. Soud zjistil, že účet žalovaného u [anonymizováno]., vedený v EURO, číslo účtu [Anonymizováno], byl zřízen dne 1. 2. 2021, tj. měsíc po zániku SJM, a proto tento účet, respektive zůstatek na tomto účtu není předmětem vypořádání (zjištěno z dodatku č. 6 k rámcové smlouvě číslo [hodnota], který žalovaný uzavřel s [anonymizováno]., dne 1. 2. 2021, na č. l. 110; k tomu srov. též závěr soudu uvedený v ad 4).

34. Pasiva (závazky) SJM byly soudem zjištěny následující:

35. Jak již shora bylo uvedeno, za trvání manželství [anonymizováno]. poskytla žalovanému na základě uzavřeného dodatku rámcové smlouvy č. [hodnota] ze dne 25. 1. 2019 úvěr ve výši 550 000 Kč, který žalovaný využil pro koupi OA [Anonymizováno]. Ze sdělení [anonymizováno]. ze dne 1. 3. 2023 (na č. l. 341) plyne, že zůstatek tohoto úvěru ke dni 1. 1. 2021 činil 349 109,11 Kč a z potvrzení téže [Anonymizováno] na č. l. 251 vyplývá, že dne 21. 9. 2021 byl úvěr doplacen. Soud přitom z dále uvedených důkazů má za prokázaná tvrzení žalovaného v jeho podání ze dne 15. 12. 2022 na č. l. 244 a násl. o tom, že: „jednotlivé splátky úvěru každé ve výši 10 594 Kč splácel od doby právní moci rozsudku o rozvodu výlučně žalovaný sám prostřednictvím svého účtu [Anonymizováno], a to od ledna 2021 do září 2021, tj. celkem uhradil 9 měsíčních splátek, tedy částku 95 346 Kč. Žalovaný v září 2021 uhradil i zbývající část dluhu, tj. částku 85 000 Kč dne 15. 9. 2021 a částku 179 556,97 Kč dne 21. 9. 2021. Celkem 359 902,97 Kč včetně úroků z úvěru. Tuto částku žádá žalovaný vypořádat v rámci řízení vedeného u nadepsaného soudu.“ Z výpisů z běžného účtu č. [hodnota], vedeného u [anonymizováno], na jméno žalovaného, vyplývá, že žalovaný na úhradu shora cit. úvěru uhradil: 1. dne 15. 1. 2021 částku 10 594 Kč (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 258), 2. dne 15. 2. 2021 částku 10 594 Kč (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 259 verte), 3. dne 15. 3. 2021 částku 10 594 Kč (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 260 verte), 4. dne 15. 4. 2021 částku 10 594 Kč (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 261 verte), 5. dne 15. 5. 2021 částku 10 594 Kč (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 262 verte), 6. dne 15. 6. 2021 částku 10 594 Kč (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 263), 7. dne 15. 7. 2021 částku 10 594 Kč (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 264), 8. dne 15. 8. 2021 částku 10 594 Kč (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 265), a 9. dne 15. 9. 2021 částku 10 594 Kč (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 266), tj. za pod body 1 až 9 uvedenými dílčími platbami celkem částku ve výši 95 346 Kč. Dále žalovaný dne 15. 9. 2021 uhradil na úvěr cit. [Anonymizováno] mimořádnou splátku ve výši 85 000 Kč (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 266) a dne 21. 9. 2021 částku 179 556,97 Kč (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 266 verte). Soud tedy má za prokázáno, že žalovaný po zániku SJM ze svých výlučných prostředků (k otázce žalobkyní tvrzeného odklonu finančních prostředků žalovaným – viz odůvodnění níže) uhradil na shora cit. úvěr celkem částku (95 346 Kč + 85 000 Kč + 179 556,97 Kč=) 359 902,97 Kč, což – s ohledem na uplatnění těchto plateb žalovaným v rámci vypořádání SJM – představuje, respektive polovina z této částky - 169 949,13 Kč činí vnos žalovaného do zaniklého SJM, který je třeba vypořádat (k tomu srov. odůvodnění níže).

36. Žalobkyně v řízení uplatnila vnosy do SJM v celkové výši 458 134,59 Kč, které byly poskytnuty v souvislosti s pořízením OA [Anonymizováno]; k těmto žalobkyní tvrzeným vnosům soud uvádí následující:

37. Vnos žalobkyně ve výši 98 000 Kč: z výpisu z bankovního účtu žalobkyně číslo [hodnota], vedeného u [právnická osoba], ze dne 20. 1. 2017 (na č. l. 88) soud zjistil, že žalobkyně na tento svůj účet vložila dne 30. 12. 2016 částku 98 000 Kč. K tomu žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 9. 12. 2022 na č. l. 186 uvedla, že předmětnou částku obdržela od svých rodičů darem v souvislosti s objednáním OA [Anonymizováno] při příležitosti vánočních svátků v roce 2016, neboť od počátku byla s rodiči dohodnuta, že jí na pořízení vozidla významně finančně přispějí. Tuto částku obdržela v hotovosti a dne 30. 12. 2016 ji vložila na svůj (shora již uvedený) bankovní účet. Následně byla tato částka převedena na účet [právnická osoba]., spořící konto bonus, číslo účtu: [Anonymizováno], a to dne 2. 1. 2017 částka 95 000 Kč, dne 3. 1. 2017 částka 1 500 Kč a zbývající část dne 10. 1. 2017. Na posledně zmíněném účtu tyto prostředky zůstaly až do 30. 5. 2017, kdy byly z tohoto účtu převedeny zpět na běžný účet [Anonymizováno] v rámci částky 386 000 Kč k úhradě doplatku kupní ceny za OA [Anonymizováno]; k úhradě doplatku kupní ceny za OA pak došlo z tohoto účtu dne 5. 6. 2017. K tomuto tvrzení žalobkyně připojila mj. čestné prohlášení svých rodičů paní [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], kteří v tomto prohlášení potvrzují, že své dceři – žalobkyni darovali mj. dne 31. 12. 2016 částku 98 000 Kč na budoucí koupi OA (viz čestné prohlášení ze dne 11. 7. 2022 na č. l. 157). Při jednání před soudem konaném dne 4. 4. 2023 byla soudem vyslechnuta matka žalobkyně – paní [jméno FO], z jejíž výpovědi soud zjistil, že svědkyně se svým manželem [tituly před jménem] [jméno FO] (otcem žalobkyně) darovali žalobkyni o Vánocích v roce 2016 částku 98 000 Kč „na auto [Anonymizováno]“ (viz protokol o tomto jednání na č. l. 375 verte). Soud považuje žalobkyní tvrzený její vnos do SJM ve výši 98 000 Kč, a to za účelem koupě uvedeného OA, za prokázaný.

38. Vnos žalobkyně ve výši 140 000 Kč: Tvrzení žalobkyně o dalším jejím vnosu do SJM ve výši 140 000 Kč na koupi předmětného OA, prokazuje jednak výpis z bankovního účtu žalobkyně vedený u [právnická osoba]., číslo účtu [Anonymizováno], z něhož plyne, že dne 30. 5. 2017 žalobkyně vložila částku 140 000 Kč na uvedený účet, a to ve spojení s obsahem výpovědi matky žalobkyně – paní [jméno FO], která při výslechu ad 37 svědecky potvrdila darování i této částky žalobkyni. Z výpisu téhož bankovního účtu ze dne 21. 6. 2017 (na č. l. 225) pak plyne, že takto kumulované peněžní prostředky ve spojení s dalšími umožnily žalobkyni provést dne 5. 6. 2017 platbu ve výši 541 435 Kč na účet prodejce OA [Anonymizováno], což potvrzuje daňový doklad k zálohové faktuře vystavený prodejcem OA – [právnická osoba]. v cit. dokladu o přijetí částky ve výši 541 435 Kč od žalobkyně (viz doklad na č. l. 194). Soud považuje žalobkyní tvrzený její vnos do SJM ve výši 140 000 Kč, a to za účelem koupě uvedeného OA, za prokázaný.

39. Vnos žalobkyně ve výši 120 134,59 Kč: Žalobkyně ve svém vyjádření na č. l. 186 verte tvrdila, že částku 120 134,59 Kč měla naspořenou na stavebním spoření před uzavřením manželství (tj. do 21. 6. 2007). Dále tvrdila, že k ukončení stavebního spoření došlo v březnu 2015 a dne 27. 3. 2015 bylo stavební spoření ve výši 543 056,30 Kč (zahrnující jak prostředky v SJM, tak prostředky ve výlučném vlastnictví žalobkyně ve výši cit. tvrzeného vnosu, a dále částku ve výši 100 000 Kč, celkem tedy ve výši 220 134,59 Kč) vyplaceno na běžný účet žalobkyně vedený u [právnická osoba]., číslo účtu: [Anonymizováno]. Následně dne 22. 6. 2015 došlo k převodu částky 449 000 Kč (zahrnující jak prostředky v SJM tak i prostředky ve výlučném vlastnictví žalobkyně, tj. ve výši 220 134,59 Kč) na účet [právnická osoba]. vedený na jméno žalobkyně, číslo účtu: [Anonymizováno], kdy na tomto účtu se finanční prostředky nacházely až do 30. 5. 2017 a poté došlo k převodu částky ve výši 386 000 Kč na již uvedený běžný účet žalobkyně číslo: [hodnota], a to v souvislosti s úhradou kupní ceny za OA. Výše uvedená tvrzení soud vyložil pouze pro pochopení mechanismu, který byl završen žalobkyní realizovanou platbou na koupi OA [Anonymizováno]. Podstatné z hlediska prokázání tohoto vnosu žalobkyní do SJM je, že z výpisu z účtu [právnická osoba]. za rok 2007 (na č. l. 208) soud zjistil, že žalobkyně do uzavření manželství (21. 7. 2007) měla na tomto účtu naspořenou částku v celkové výši 120 134,59 Kč a že i tato částka byla žalobkyní použita na nákup předmětného OA. Soud tedy považuje žalobkyní tvrzený její vnos do SJM ve výši 120 134,59 Kč za prokázaný.

40. Vnos žalobkyně ve výši 100 000 Kč: Dle tvrzení žalobkyně tuto částku měla žalobkyně získat v roce 2012 prodejem auta v jejím výlučném vlastnictví, když tuto částku následně vložila na stavební spoření, které v roce 2015 ukončila. Žalobkyně předložila ke svému tvrzení ohledně tohoto jejího vnosu k důkazu výpis z jejího bankovního účtu číslo: [hodnota] (na č. l. 89), kde neprochází žádná platba ve výši 100 000 Kč. Poté, co byla žalobkyně soudem poučena o tom, že dosud její tvrzení prokázána nebyla, žalobkyně v podání ze dne 7. 6. 2022 (na č. l. 119) uvedla: „Žalobkyně dne 25. 12. 2012 prodala ze svého výlučného vlastnictví osobní vozidlo [anonymizováno] RZ [SPZ], jež nabyla dne 8. 2. 2007. Předmětné vozidlo koupila [anonymizováno] za kupní cenu 78 900 Kč. Převážná část kupní ceny ve výši 75 000 Kč byla dne 9. 3. 2013 vložena na účet žalobkyně u [Anonymizováno]. Další vklad na účet u [Anonymizováno] ve výši 45 000 Kč, provedený dne 9. 3. 2012, odpovídá finančním prostředkům, jež žalobkyni darovali za účelem budoucího nákupu osobního vozidla její rodiče, když žalobkyně byla v té době na mateřské dovolené a měla krátce před porodem [jméno FO]. Částka ve výši 100.000,- Kč složená z kupní ceny osobního vozidla a části daru od rodičů byla následně ve dnech 12. 3. 2012 a 14. 3. 2012 převedena na účet stavebního spoření.“ Toto tvrzení žalobkyně je ovšem v rozporu s jejím původním tvrzením ve vyjádření ze dne 11. 4. 2022 na č. l. 72, kde žalobkyně mj. uvádí: „…částku ve výši 100.000,- Kč, jež žalobkyně v roce 2012 získala prodejem auta ve svém výlučném vlastnictví, když tuto částku následně vložila na stavební spoření, které v roce 2015 ukončila.“ Následně pak žalobkyně ve svém dalším vyjádření ze dne 9. 12. 2022 na č. l. 187 tvrdila, že: „Částka ve výši 100 000 Kč je složena z kupní ceny OA ve výši 78 900 Kč (jejíž část ve výši 75 000 Kč byla dne 9. 3. 2013 vložena na běžný účet [Anonymizováno] u [Anonymizováno]) a zčásti z daru od rodičů ve výši 45 000 Kč převzatého v hotovosti a dne 9. 3. 2012 vloženého na běžný účet číslo účtu [č. účtu] u [Anonymizováno]. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že v té době již očekávala brzké narození nezl. [jméno FO] (nar. [datum]), když již od [datum] byla v pracovní neschopnosti z důvodu rizikového těhotenství a dne [datum] nastoupila na mateřskou dovolenou. V měsících předcházejících uskutečnění předmětných vkladů na účet tak pobírala již jen dávky nemocenské a peněžité pomoci v mateřství…a neměla jiné zdroje příjmů, které by ji umožňovaly složit takovou finanční částku. Částka 100 000 Kč byla následně ve dnech 12. 3. 2012 a 14. 3. 2012 převedena na účet stavebního spoření. K ukončení stavebního spoření došlo v březnu 2015 a dne 27. 3. 2015 bylo stavební spoření ve výši 543 056,30 Kč (zahrnující jak prostředky v SJM tak prostředky ve výlučném vlastnictví žalobkyně dle bodu 5.5 a bodu 5.4, tj. ve výši 220 134,59 Kč), vyplaceno na běžný účet [Anonymizováno]. Následně dne 22. 6. 2015 došlo k převodu částky 449 000 Kč (zahrnující jak prostředky v SJM tak prostředky ve výlučném vlastnictví žalobkyně dle 5.4 a 5.5 ve výši 220 134,59 Kč) na účet [Anonymizováno] spořící konto bonus, číslo účtu [Anonymizováno]. Na tomto účtu se finanční prostředky nacházely až do 30. 5. 2017, kdy došlo k převodu částky 386 000 Kč (zahrnují jak prostředky v SJM tak prostředky ve výlučném vlastnictví žalobkyně dle 5.5 a 5.4 ve výši 220 134,59 Kč) na běžný účet [Anonymizováno] v souvislosti s úhradou kupní ceny za OA.“ Soud z kupní smlouvy ze dne 25. 12. 2012 zjistil, že uvedeného dne žalobkyně jako prodávající a [anonymizováno]., se sídlem [adresa], jako kupující, uzavřeli kupní smlouvu o prodeji OA [Anonymizováno] RZ [SPZ] za kupní cenu ve výši 78 900 Kč (kupní smlouva je na č. l. 120), kterou pak posléze žalobkyně shora vyloženým způsobem použila ke koupi nového OA. Soud považuje žalobkyní tvrzený její vnos do SJM, a to za účelem koupě OA [Anonymizováno], za prokázaný pouze do výše 78 900 Kč.

41. Vnosy žalobkyně do SJM – koupě OS [Anonymizováno] tedy celkem činily 433 134,59 Kč. Vzhledem k tomu, že aktuální obvyklá cena OA [Anonymizováno] činí 225 000 Kč, je nezbytné uvedený celkový vnos žalobkyně do tohoto OA redukovat. Stávající aktuální hodnota tohoto OA – 225 000 Kč - ve vztahu k jeho pořizovací hodnotě 681 435 Kč představuje 33 %. Vnos žalobkyně do SJM na koupi uvedeného OA je proto nezbytné zredukovat v rozsahu 33 %, což činí částku 142 934,41 Kč. Výše zredukovaného vnosu žalobkyně tedy činí částku 142 934,41 Kč.

42. Vnos žalovaného ve výši 100 000 byl mezi účastníky nesporný (k tomu srov. vyjádření žalobkyně při jednání před soudem konaným dne 15. 11. 2022 na č. l. 177). Jelikož i tento vnos žalovaného byl učiněn ke koupi OA [Anonymizováno], bylo nezbytné i zde přistoupit dle ad 41 k redukci tohoto vnosu, a to v rozsahu 33 %; zredukovaný vnos žalovaného tak představuje částku ve výši 33 000 Kč.

43. Vnos žalovaného ve výši 169 949,13 Kč; pro stručnost zde soud zcela odkazuje na ad 35.

44. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Aktiva zaniklého SJM sestávají z hodnoty nemovitých věcí (aktuální obvyklá cena) ve výši 1 250 000 Kč, movitých věcí – dvou OA ([Anonymizováno] a [Anonymizováno]) v celkové hodnotě 450 000 Kč, zůstatků na účtech účastníků v celkové výši 237 127,30 Kč; celkem hodnota aktiv činí 1 937 127,32 Kč. Zredukované vnosy žalobkyně činí celkem 142 934,41 Kč a vnosy (jeden vnos ve výši 100 000 zredukovaný na částku 33 000 Kč) žalovaného činí celkem 202 949,13 Kč. Tzv. čistá hodnota zaniklého SJM činí 1 591 243,78 Kč. Konečný podíl žalobkyně na vypořádání SJM (tj. podíl vypočtený z tzv. čisté hodnoty SJM + vnosy žalobkyně do SJM) činí 938 556,30 Kč. Konečný podíl žalovaného na vypořádání SJM (vypočtený podle stejného mechanismu jako u žalobkyně) činí 998 571,02 Kč.

45. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

46. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

47. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

48. Podle § 742 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

49. Účastníci se v zásadě shodli na způsobu vypořádání, takže v tomto směru soud k jejich vůli přihlédl a poněvadž jejich návrhy (komu přikázat nemovité a movité věci, zůstatky na účtech atd.) nebyly rozporné a nekolidovaly hmotněprávní úpravě, soud tyto věci a hodnoty přikázal tomu kterému účastníkovi tak, jak se podává z výroků tohoto rozsudku shora. K žalovaným tvrzenému vnosu (v rozsahu ) za úhradu úvěru na základě kterého byl zakoupen OA [Anonymizováno] soud uvádí, že podle konstantní rozhodovací praxe (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3089/2022) vypořádává-li soud dosud neuhrazené dluhy, které jsou součástí společného jmění manželů, vychází z jejich výše v době vypořádání. Jestliže některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů. Podle konstantní judikatury (i Nejvyššího soudu) plnění poskytnuté jedním z manželů z jeho výlučného majetku na úhradu dluhu tvořícího SJM je třeba považovat za vnos, jehož režim podléhá § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Z tohoto důvodu proto polovina toho, co žalovaný uhradil na společný závazek účastníků (úvěr u [anonymizováno]. na koupi OA [Anonymizováno], byla vypořádána v rámci vnosu žalovaného.

50. S přihlédnutím k výše uvedenému proto soud při vypořádání SJM účastníků postupoval následovně:

51. Nejprve bylo nezbytné zjistit výši celkového majetku (hodnot, věcí, respektive aktiv) tvořících součást zaniklé masy SJM.

52. Aktiva SJM v daném případě představují: 1 250 000 Kč (nemovité věci) + 450 000 Kč (dva OA) + 237 127,32 Kč (zůstatky na účtech, penzijním a stavebním spoření), celkem tedy 1 937 127,32 Kč.

53. Dále je třeba vypočítat tzv. čistou masu zaniklého SJM tím, že od částky ad 51 se odečtou vnosy účastníků. Ty je třeba pro přehlednost ještě jednou sumarizovat: v případě žalobkyně se jedná o zredukované vnosy v celkové výši 142 934,41 Kč a v případě žalovaného o (částečně zredukované – částky 100 000 Kč – viz ad 42) vnosy v celkové výši 202 949,13 Kč. Vnosy účastníků celkem činí částku 345 883,54 Kč. Čistá hodnota zaniklého SJM tedy činí: aktiva ve výši 1 937 127,32 Kč – vnosy ve výši 345 883,54 Kč = 1 591 243,78 Kč.

54. Jestliže hodnota čisté masy zaniklého SJM činí 1 591 243,78 Kč, pak by měl každý z účastníků získat (při výpočtu 1 591 243,78 Kč : 2 =) částku 795 621,89 Kč. Částka 795 621,89 Kč by tedy (bez zohlednění vnosů) měla připadnout na oba účastníky.

55. Konečný podíl žalobkyně je představován součtem částek ve výši 795 621,89 Kč + zredukované vnosy žalobkyně do SJM ve výši 142 934,41 Kč, což celkem činí částku 938 556,30 Kč, která představuje konečný podíl žalobkyně na mase zaniklého SJM.

56. Konečný podíl žalovaného je představován součtem částek ve výši 795 621,89 Kč + vnosy žalovaného do SJM (včetně poloviny těch plateb, které žalovaný uhradil po zániku SJM na společný závazek účastníků – viz odůvodnění shora) ve výši 202 949,13 Kč, což celkem činí částku 998 571,02 Kč, která představuje konečný podíl žalovaného na mase zaniklého SJM.

57. Jestliže podíl žalobkyně dle ad 55 činí 938 556,30 Kč a žalobkyni se do vlastnictví přikazují nemovité věci ve výši 1 250 000 Kč, OA ve výši 225 000 Kč, zůstatky na účtech ve výši 6 487,06 Kč, penzijní připojištění ve výši 136 592,04 Kč, tedy celkem majetek a hodnoty ve výši 1 618 079,10 Kč, pak je zřejmé, že žalobkyně (při výpočtu: 1 618 079,10 Kč – podíl ve výši 938 556,30 Kč =) musí žalovanému na vypořádání zaniklého SJM zaplatit částku ve výši 679 522,80 Kč.

58. V případě žalovaného jeho podíl činí dle ad 56 částku 998 571,02 Kč a pokud se tímto rozhodnutím žalovanému dostává majetku v celkové výši (zůstatky na účtech v celkové výši 94 048,22 Kč + OA v hodnotě 225 000 Kč =) 319 048,22 Kč, pak k dorovnání do jeho podílu je mu žalobkyně povinna zaplatit částku (podíl žalovaného ve výši 998 571,02 Kč – hodnoty přikázaného majetku a pohledávek v celkové výši 319 048,22 Kč =) ve výši 679 522,80 Kč, což koresponduje s výsledkem výpočtu (v opačném gardu) v ad 57.

59. Z ad 58 tedy plyne, že žalobkyně musí na vypořádání zaniklého SJM zaplatit žalovanému částku ve výši 679 522,80 Kč.

60. Soud žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému částku ad 59 do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku, s předpokladem, že tato doba se jeví dostatečná k tomu, aby si žalobkyně zajistila buď z vlastních zdrojů nebo na základě poskytnutého úvěru anebo zápůjčky předmětné peněžní prostředky ke splnění této její platební povinnosti.

61. K námitkám, k argumentaci a k důkazním návrhům (dle kterých nebylo provedeno soudem dokazování) žalobkyně soud uvádí následující:

62. Disparita (v poměru 3:1 ve prospěch žalobkyně) při vypořádání podílu žalovaného ve vztahu k pozemku p. p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]: Žalobkyně ve svém podání ze dne 11. 4. 2022 na č. l. 71 verte uplatnila disparitu pro vypořádání uvedeného pozemku s tím, že pozemek byl získán z důvodu úzkých rodinných vazeb (viz žalobkyní podrobně vyložené souvislosti v rámci její širší rodiny, které soud již zreferoval shora). Tomuto navrhovanému řešení nelze přisvědčit. V tomto směru je soud výrazně usměrněn judikaturou Nejvyššího soudu, který mj. vyložil, že soudní odklon od principu rovnosti podílů je postupem, který musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3174/2007). V rozsudku ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5384/2015, Nejvyšší soud uvedl, že důvodem vedoucím k disparitě vypořádacích podílů mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i zohlednění principu zásluhovosti, případně i další okolnosti nastalé v projednávané věci.

63. Žalobkyní učiněná tvrzení a vyložené okolnosti nedávají soudu podklad k tomu, aby k takové disparitě v poměrech této věci přistoupil, neboť princip zásluhovosti zde nelze uplatňovat na rodinné vztahy za žalobkyní tvrzených okolností, v jejichž důsledku nakonec došlo k prodeji předmětného pozemku účastníkům. Lze na tomto místě připomenout vyjádření žalovaného vztahující se ke koupi tohoto pozemku (ze dne 6. 5. 2022 na č. l. 100), v němž žalovaný mj. uvádí: „Nabytí předmětného pozemku proběhlo zcela standardním způsobem, přičemž zde nebyly vtěleny žádné podmínky pro účely nabytí nemovitosti a polovinu kupní ceny uhradil žalovaný.“ Anebo další vyjádření žalovaného ze dne 15. 12. 2022 (na č. l. 243), v němž je zdůrazněno, že: „Co se týče tvrzení, že předmětný pozemek byl převeden jako vděk za dosavadní péči o prodávající žalobkyní, tak toto se nezakládá na pravdě. K tomu si žalovaný dovoluje poukázat na kupní smlouvu ze dne 11. 5. 2011 na základě které účastníci nabyly předmětný pozemek. V kupní smlouvě není o vděku ze strany převodců ani zmínky. Současně žalovaný uvádí, že ani podmínka následné pomoci ze strany žalobkyně převodcům není zakotvena. Nadto je v běžném životě obvyklé, že toliko některý z příbuzných prodají nemovité věci svým příbuzným za účelem pozdější zástavby (tak jako tomu bylo u účastníků)…“ K tomu možno doplnit, že nevyslovená (do smlouvy nepojatá, nezformulovaná) pohnutka, tj. formálně ve smlouvě nevyjádřený účel smlouvy (např. že k předmětnému prodeji prodávající přistupují z vděku vůči kupující XY, která dosud o prodávající pečovala atd.), je v popsaných skutkových poměrech bezpředmětná okolnost a v tomto směru nutno přisvědčit argumentaci žalovaného. Lze tedy uzavřít, že pakliže z cit. kupní smlouvy nevyplývá žádná okolnost týkající žalobkyní tvrzené pohnutky prodávajících (proč tehdy nakonec přistoupili k prodeji tohoto pozemku nynějším účastníkům tohoto řízení), a žalovaný byl rovněž účastníkem této smlouvy, přičemž kupní cena byla uhrazena z prostředků SJM účastníků, pak zde není žádného prostoru k úvahám o disparitě podílu v intencích žalobkyní učiněného návrhu.

64. Pokud žalobkyně zpochybňovala finanční prostředky žalovaného ve vztahu k období po rozvodu, s vazbou na úhradu závazku z úvěru na koupi OA [Anonymizováno] atd., pak soud i s přihlédnutím k výpovědi svědkyně [jméno FO], matky žalovaného, nepojal žádné důvodné pochybnosti o tom, že by majetkové (finanční) poměry žalovaného vykazovaly anomálie a bylo tudíž zapotřebí verifikovat jeho poměry ve vazbě na žalobkyní tvrzené „odklánění“ finančních prostředků žalovaným. Svědkyně [jméno FO] při výslechu při jednání před soudem konaném dne 4. 4. 2023 (viz protokol o tomto jednání na č. l. 377 verte a násl.) mj. uvedla, že po rozvodu manželství účastníků žalovanému (svému synovi) poskytla finanční prostředky, aby si mohl splatit úvěr na OA [Anonymizováno] a koupit si pozemek. Uvedla, že žalovanému zapůjčila částku 285 000 Kč, o čemž s žalovaným dne 1. 9. 2021 uzavřela předmětnou smlouvu (viz cit. smlouva na č. l. 109). Svědkyně rovněž soudu vyjasnila své majetkové poměry, které jí umožnily zapůjčit peníze žalovanému; uvedla, že zdrojem jejich úspor je příjem z roku 2012, kdy inkasovala za převod členských práv k družstevnímu bytu ve Vyškově částku 999 000 Kč. Kromě toho svědkyně vykonává podnikatelskou činnost jako OSVČ. Svědecká výpověď [jméno FO] byla přesvědčivá, spontánní a soud při hodnocení tohoto důkazního prostředku nenaznal žádné negativní okolnosti, které by měly vést k závěru, že výpověď této svědkyně je pro soud nepřesvědčivá, svědkyně není hodnověrná atd.

65. Z vyložených důvodů současně soud nepřistoupil k provádění dalších důkazů, které v průběhu řízení navrhla žalobkyně a jimiž dosud nebylo provedeno dokazování, neboť další dokazování by již bylo nadbytečné a neúčelné. Žalobkyně vyjma posledního vnosu z prodeje jejího OA v jejím výlučném vlastnictví, kdy soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že za vnos lze považovat toliko částku 78 900 Kč, kterou žalobkyně inkasovala z vyplacené kupní ceny, a dále vyjma otázky rozsahu nemovitého majetku v SJM, byla stran svých žalobních tvrzení úspěšná. V otázce rozsahu nemovitého majetku v SJM soud vyšel z provedených důkazů ve vazbě na nezbytnost respektování shora vyložené judikatury Nejvyššího soudu. Tento soudem učiněný dílčí závěr vycházel z důsledného posouzení skutečností zjištěných z provedeného dokazování a při vázanosti judikatury Nejvyššího soudu; nejednalo se tedy o důsledek neunesení důkazního břemene žalobkyně. Soud přitom neopomenul, že ohledně pozemků p. p. č. [Anonymizováno] a p. p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] stav předmětného zápisu v katastru nemovitostí neodpovídá právnímu stavu (jak byl vyložen shora, tj. že i tyto pozemky tvořily SJM, které bylo třeba tímto rozsudkem vypořádat), nicméně v situaci, kdy bylo žalovaným navrhováno přikázání těchto pozemků do vlastnictví žalobkyně, a nakonec soud takto i rozhodl, nebylo zapotřebí setrvávat na požadavku, aby takovému výroku předcházel deklaratorní věcně právní výrok o tom, že předmětné pozemky jsou v (zaniklém) SJM, což by přicházelo v úvahu v situaci, pakliže by se žalovaný domáhal přikázání těchto pozemků do svého výlučného vlastnictví a soud by takovému vypořádání chtěl dát průchod; jelikož by v takovém případě vydaný rozsudek představoval veřejnou vkladovou listinu, dle které by katastrální úřad provedl vklad vlastnického práva ve prospěch žalovaného, muselo by takovému rozsudečnému výroku předcházet určení, že tyto dva pozemky jsou v režimu (nyní rozvodem manželství účastníků zaniklého) SJM účastníků. Tento rozsudek tak řeší prvně popsanou variantu, a protože nepředstavuje veřejnou vkladovou listinu, neboť zápis vlastnického práva k těmto pozemkům stále svědčí žalobkyni, nebylo třeba popsané procedury, z níž by pro katastrální úřad plynula návaznost zápisů, jež by jinak byla splněna posloupností dotčených výroků (deklaratorního a konstitutivního) v rámci rozsudku, který by tak v tomto směru představoval veřejnou vkladovou listinu. Soud si tedy byl vědom tohoto katastrálního aspektu, ale vzhledem ke způsobu vypořádání dospěl k závěru, že v tomto směru postačí toliko rozhodnout o tom, že předmětné pozemky se přikazují do vlastnictví žalobkyně, když v rámci předběžné otázky si soud vyřešil předcházející právní režim (v SJM) těchto pozemků, navzdory katastrálnímu stavu.

66. Řízení o vypořádání SJM nelze chápat jako důsledný zúčtovací spor, v němž jakákoliv položka musí být „účetním způsobem“ doložena, prokázána, a v případě jakýchkoliv pochybností by měl soud povinnost důsledně posuzovat sebemenší náznaky možných právních jednání účastníků několik let dozadu, aby případně bylo (takřka absolutně) vyloučeno, že ze strany toho, kterého účastníka nedošlo k tzv. „odklánění“ finančních prostředků, respektive k účelovému „zašantročování“ finančních prostředků atd. Z vypořádání SJM tedy v žádném případě nelze vytvářet vzájemné vyúčtování celého (bývalého) spotřebního společenství manželů. Samotné zjištění výše příjmů manžela v určitém období před zánikem manželství, a tedy SJM, ještě nemůže vést k závěru, že část těchto prostředků patrně byla (mohla být) uložena na nějakém (dosud neznámém) bankovním účtu v tuzemsku či dokonce snad v zahraničí, a že v důsledku toho se k těmto prostředkům mělo při vypořádání SJM přihlédnout. Soud v řízení o vypořádání SJM není stižen vyšetřovací zásadou a jen z důvodu případného podezření druhého manžela by měl přistoupit k plošnému dotazování tuzemských bankovních institucí s dotazem, zda vedou či v předchozí době vedly ve své evidenci druhého manžela jako klienta k určitému bankovnímu produktu atd. O jinou situaci by se jednalo, pakliže by pro takový v úvahu přicházející závěr svědčily určité konkrétní důkazy, z nichž by plynuly informace zakládající takové podezření; ovšem pouhé spekulace jednoho z bývalých manželů nezakládají důvod k tomu, aby soud k takovému posuzování případných předchozích právních jednání druhého manžela přistoupil. Soud po provedeném dokazování proto dospěl k závěru, že majetkové poměry žalovaného po rozvodu účastníků byly příznivé, a to i vlivem finanční pomoci jeho matky. Z tohoto důvodu soud též návrhy žalobkyně směřující k prověření majetkové situace na straně žalovaného, vyjma toho, co z hlediska důkazů soustředěných ve spise směřovalo ke zjištění rozsahu SJM a k nezbytnému zjištění skutečností pro meritorní rozhodnutí, nezohlednil a dokazování v tomto směru neprováděl.

67. K námitkám, argumentaci a k důkazním návrhům (dle kterých nebylo provedeno soudem dokazování) žalovaného soud uvádí následující:

68. Žalovaný ve svém podání ze dne 15. 12. 2022 (na č. l. 245 a násl.) uvedl, že vzhledem k nefunkčnosti manželství s žalobkyní od roku 2019 měl informační deficit o bankovních účtech žalobkyně, a za tím účelem proto navrhl soudu, aby si vyžádal výpisy z těchto účtů od roku 2019, kdy z těchto výpisů by měly být zřejmé jednotlivé pohyby částek, které přicházely na účet žalobkyně. Soud vyjma shora uvedeného případu ohledně bankovního účtu žalobkyně číslo: [hodnota], tomuto důkaznímu návrhu žalovaného nevyhověl, a to obdobně jako v ad 65. Úkolem soudu v řízení o vypořádání SJM není bez dalšího přistupovat k prověřování transakcí na majetkových účtech účastníků třeba několik let dozadu a tímto způsobem de facto odstraňovat mezi účastníky panující infomační deficit, jehož příčinou byl např. postupný rozvrat vztahu mezi účastníky a neschopnost výměny informací o majetkových záležitostech v rámci existence, respektive fungování správy společného majetku. Jen v případě, že účastník v řízení o SJM předloží soudu důkazy prokazující či nasvědčující možnosti konkrétního nakládání se společným majetkem v rozporu se zákonnými pravidly, by mohl soud tímto způsobem přistoupit k předmětné verifikaci; nepodložená tvrzení, spekulace či domněnky ze strany účastníka řízení o vypořádání SJM ovšem k takovému postupu vést nemohou.

69. K dalším skutkovým tvrzením a důkazním návrhům žalovaného plynoucím z jeho posledního podání ze dne 30. 11. 2023 (na č. l. 487 a násl.) nutnost uvést, že jde o procesní aktivitu žalovaného při již od 16. 12. 2022 trvající koncentraci řízení; z tohoto důvodu soud v tomto směru k obsahu tohoto podání nepřihlížel.

70. Ohledně žádosti právního zástupce žalobkyně i žádosti samotné žalobkyně o odročení jednání konaného dne 5. 12. 2023 bylo rozhodnuto před zahájením tohoto jednání; soud proto stran důvodů, které jej vedly k postupu plynoucímu z vyhlášených usnesení, zcela odkazuje na protokol o tomto soudním jednání (na č. l. 493-495), neboť má za to, že v tomto směru uvedená procesní rozhodnutí jsou integrální součástí tohoto rozsudku, který z onoho při cit. jednání panujícího stavu vycházel; soud po vyhlášení těchto usnesení také podrobně vyložil, proč jednání nebylo odročeno.

71. Výrokem III. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, což je důsledkem aplikace § 142 odst. 2 o. s. ř., který stanoví, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

72. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o vypořádání společného jmění manželů vychází ze zásady procesního úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 o. s. ř. Použití § 150 o. s. ř. představuje výjimku z tohoto pravidla, a nikoliv výchozí princip, na kterém by mělo být rozhodování o náhradě nákladů řízení v těchto sporech založeno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 1441/11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3345/2013, nebo ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1551/2015, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3615/2017).

73. Nejvyšší soud rovněž opakovaně vyslovil, že „v řízení o vypořádání SJM při rozhodování o nákladech řízení je třeba přihlížet i k požadované a skutečně přiznané výši vypořádacího podílu a zohlednit výsledek sporu mezi účastníky o to, které věci (majetkové položky) náležejí do SJM, a které nikoliv. Zejména tam, kde je předmětem vypořádání mnoho věcí, takto nelze přihlížet ke každé položce navržené k vypořádání; nelze připustit, aby rozhodování o náhradě nákladů řízení se svou náročností blížilo sporu ve věci samé. Je-li však mezi účastníky spor o větší hodnoty, příp. spor o konkrétní položku vyžadující složité dokazování, je třeba tuto skutečnost vzít při rozhodování o nákladech v úvahu. Jestliže některý z účastníků řízení o vypořádání SJM způsobil svým zaviněním náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se mu přihodila, může mu soud uložit i náhradu těchto nákladů“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4602/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3331/2014).

74. Posuzováno shora (ve stručnosti) vyloženými judikatorními hledisky, s přihlédnutím k § 142 odst. 2 o. s. ř., nutno pro poměry této věci konstatovat, že procesní úspěch účastníků byl toliko částečný. Ohledně pozemku p. p. č. [Anonymizováno] se žalobkyně domáhala jeho vypořádání při tvrzené jeho obvyklé ceně ve výši 215 600 Kč, kdežto žalovaný měl za to, že obvyklá cena tohoto pozemku činí 1 540 000 Kč. Soudem ustanovený znalec v předmětném posudku nakonec stanovil obvyklou cenu tohoto pozemku na částku ve výši 1 130 000 Kč, což se blíží spíše žalovaným tvrzené obvyklé ceně, respektive jeho „odhadu“ v rozsahu 73 %. Žalobkyně se původně domáhala vypořádání bez pozemků p. p. č. [Anonymizováno] a p. p. č. [Anonymizováno], čemuž soud nakonec nevyhověl. Žalovaný zase neuspěl se svou obranou vytěsňující existenci v převážné části žalobkyní tvrzených vnosů. Na druhé straně soud zase nepřisvědčil návrhu žalobkyně na disparitu podílu z vypořádání pozemku p. p. č. [Anonymizováno]. Lze tedy shrnout, že procesní úspěch účastníků v tomto řízení byl částečný, a proto soud výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

75. Výroky IV. a V. ukládající povinnost účastníkům, aby každý z nich zaplatil státu prostřednictvím podepsaného soudu na náhradě nákladů řízení částku 8 247,50 Kč jsou důsledkem aplikace § 148 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k výsledku tohoto řízení plynou z toho, že usnesením soudu ze dne 31. 8. 2023, č. j. 12 C 113/2021-463, bylo znalci [tituly před jménem] [jméno FO] za vypracování znaleckého posudku ve věci stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí přiznáno[Anonymizováno]znalečné ve výši 24 495 Kč, což znamená, že na každého účastníka připadá částka 12 247,50 Kč. Z obsahu spisu je dále zřejmé, že účastníci dle usnesení soudu ze dne 11. 4. 2023, č. j. 12 C 113/2021-383, zaplatili zálohu na znalečné, a to každý částku ve výši 4 000 Kč. Z toho lze učinit závěr, že každý z účastníků je nyní povinen zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku (12 247,50 Kč – 4 000 Kč =) 8 247,50 Kč, neboť znalečné bylo již státem (soudem) proplaceno a v rozsahu nyní účastníkům uložené povinnosti, aby každý z nich zaplatil státu uvedenou částku, jde o náklad, který v tomto řízení vznikl státu a účastníci jsou povinnosti tyto vzniklé náklady řízení státu nahradit.

Poučení