12 C 117/2020 - 342

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedou senátu Mgr. Ondřejem Šmatem, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený dne [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozený dne [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] 3. [Jméno žalované C], narozená dne [Datum narození žalované C] bytem [Adresa žalované C] 4. [Jméno žalované D], narozený dne [Datum narození žalované D], [Anonymizováno] 5. [Jméno žalované E], narozená dne [Datum narození žalované E], [Anonymizováno] 6. [Jméno žalované F], narozená dne [Datum narození žalované F] [Adresa žalované F] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 373 250 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni žalobci zaplatit částku 33 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 33 050 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 340 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 103 500 Kč od 21. 6. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 56 500 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení, zamítá

III. Žalovaným se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 18. 6. 2020 se žalobce domáhal po žalovaných, jakožto spoluvlastnících domu č.p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], úhrady částky 283 700 Kč z titulu pokut dle § 13 zák. č. 67/2013 Sb. Žalobce byl nájemcem z nájemní smlouvy ze dne 25. 3. 2013, bytu o velikosti [Anonymizováno] v tomto domě (dále jen „byt, či předmětný byt“). Za celou dobu nájmu neobdržel vyúčtování za plnění spojená s užíváním bytu. Žalobce se domáhá smluvních pokut za 5674 dnů po 50 Kč od 1. 4. 2013 do června 2018. Doplněním ze dne 17. 12. 2021 žalobce požaduje částku 454 000 Kč spolu s úroky z prodlení. Dle tvrzení žalobce poskytování vyúčtování žalovanými bylo sjednáno v nájemní smlouvě jednou za 12 měsíců – čl. V. odst. 3, vždy k 1. květnu. Otázka ukončení nájmu je sporná, je řešena v jiném soudním řízení. Žalobce je kvůli jazykové bariéře slabší stranou. Dokument zaslaný mu žalovanými e-mailem dne 6. 6. 2018 vyúčtováním není. Dále doplnil, že jeho nájem byl protiprávně ukončen a byly mu rovněž žalovanými zabaveny věci z bytu.

2. Dne 7. 2. 2022 žalobce dále doplnil a upřesnil žalobu. Uvedl, že rozšíření žaloby se týká období od 20. 6. 2020 do 7. 2. 2022, co se týká nároku na pokutu a rovněž úroku z prodlení z tohoto nároku. Blíže specifikoval své nároky takto: A) Dne 1. 8. 2017 vznikl žalobci nárok na zaplacení pokuty za nepředložení řádného vyúčtování za období od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2017, což do podání žaloby činilo celkovou částku 52 750 Kč. B) Dne 1. 8. 2018 vznikl žalobci nárok na zaplacení pokuty za nepředložení řádného vyúčtování za období od 1. 4. 2017 do 31. 3. 2018, což do podání žaloby činilo celkovou částku 34 500 Kč. C) Dne 1. 8. 2019 vznikl žalobci nárok na zaplacení pokuty za nepředložení řádného vyúčtování za období od 1. 4. 2018 do 31. 3. 2019, což do podání žaloby činilo celkovou částku 16 250 Kč. Celková částka takto vyčíslených pokut dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. činila ke dni podání žaloby částku 103 500 Kč. K této částce požaduje žalobce jednorázově úroky z prodlení od 21. 6. 2020 do zaplacení. K samotnému rozšíření žaloby žalobce uvedl, že od podání žaloby dne 20. 6. 2020 došlo ke dni tohoto návrhu (7. 2. 2022) k uplynutí dalších 597 dnů, proto žalobce rozšířil nároky z jednotlivých plnění: ad A) o 29 850 Kč, ad B) o 29 850 Kč a ad C) o 29 850 Kč, celkem o částku 89 550 Kč. O tuto částku žalobce požaduje rozšířit žalobu, včetně úroku z prodlení od 8. 2. 2022 do zaplacení. Na původní žalované částce 283 700 Kč žalobce rovněž setrval. Svůj návrh na rozšíření žaloby na částku 454 000 Kč vzal žalobce zpět.

3. Replikou ze dne 11. 7. 2022 se žalobce vyjádřil ke stanovisku žalovaných. Uvedl, že smírem nelze zrušit povinnost danou zákonem. Povinnost k zaplacení pokuty dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. vzniká ex lege uplynutím lhůty k předložení vyúčtování. Nájem nikdy neprobíhal řádně, dluh žalobce na nájemném ve výši 24 000 Kč byl kryt poskytnutou zálohou. K uzavření smíru byl navíc donucen. Námitka promlčení vznesená žalovanými je nekonkrétní. Žalobce platil vše až do 15. 7. 2018 (zálohy na služby ve výši 600 Kč), poté ještě platil další dva měsíce elektřinu, přestože mu do něj již žalovaní odepřeli přístup. Svědci navržení žalovanými jsou zaujatí a případně prokázaná skutečnost, že se jim vyúčtování dostalo, neprokazuje, že se dostalo žalobci. Žalobce zdůrazňuje svou zranitelnost s ohledem na věk, stav, cizí státní příslušnost. Podotkl, že i hledání nového bydlení bylo pro něj jako cizince útrpné.

4. Dne 26. 8. 2022 žalobce doplnil, že k úhradě pokut žalované vyzval např výzvou ze dne 1. 7. 2019. Z uzavřeného soudního smíru ve věci sp. zn. [spisová značka] nelze vyvodit, že by byly vypořádány veškeré závazky mezi účastníky ohledně nájmu žalobce, či že by se žalobce práva domáhat se dalších nároků vzdal. Žalobce dále podrobně rozepsal, jaké platby a kdy žalovaným na nájem a služby platil. Dne 24. 10. 2024 žalobce doplnil svůj pohled na částku 283 700 Kč, kterou nadále požaduje. Vysvětluje svůj nárok v tom smyslu, že se jedná o pokuty vzniklé před namítaným dnem promlčení. Nároky z pokut vzniklé před datem rozhodným pro promlčení sice jsou dle žalobce v části promlčené, ale pokuta vzniká za každý jednotlivý den, tudíž by měly být započteny i dny z promlčené pokuty, které vznikají stále i po rozhodném datu promlčení. Dne 2. 12. 2024 žalobce upřesnil, že výzev žalovaným k úhradě pokuty zaslal vícero, i prostřednictvím svého tehdejšího právního zastoupení. Důkazy o tomto však jsou v počítači, který byl zabaven žalovanými při protiprávním vystěhování žalobce. Navrhl proto ediční povinnost žalovaným k vydání počítače. U ústního jednání dne 7. 2. 2025 žalobce setrval na minimální částce žaloby 373 250 Kč, následně dne 10. 3. 2025 upravil část nároku 283 700 Kč na 283 100 Kč.

5. Návrhem ze dne 11. 3. 2025 žalobce navrhl další rozšíření žaloby, tentokrát o období od 7. 2. 2022 do 11. 3. 2025, celkem o částku 169 050 Kč. Dále navrhl rozšíření žaloby také o období od podání žaloby k 11. 3. 2025 za pokuty z nepředložených vyúčtování za období 1. 4. 2013 až 31. 3. 2014, od 1. 4. 2014 až 31. 3. 2015, od 1. 4. 2015 až 31. 3. 2016 celkem ve výši 258 750 Kč. Tyto návrhy soud zamítl u jednání konaného dne 12. 5. 2025.

6. Žalovaní se k věci vyjádřili dne 7. 3. 2022. Se žalobou nesouhlasili. Nesporným učinili uzavření nájemní smlouvy, započetí nájmu dne 1. 4. 2013 a skončení nájmu ke dni 15. 7. 2018, na základě dodatku k nájemní smlouvě, kterým se žalobce zavázal vyklidit byt, předat jej žalovaným a uznal dluh na nájemném (24 000 Kč). Žalobce však odmítl byt vyklidit a neoprávněně je dále užíval. Vyklizení bylo dosaženo soudní cestou na základě soudního smíru u zdejšího soudu 17. 4. 2019, č. j. [spisová značka]. Uzavření smíru si žalobce následně rozmyslel a smír různě neúspěšně napadal. Své povinnost z titulu nájmu žalovaní plnili a vyúčtování poskytovali. Žalovaní namítli překážku věci rozhodnuté, neboť veškeré nároky účastníků z nájmu byly vypořádány shora uvedeným smírem. Dále žalovaní v obecné rovině namítli promlčení nároku. Dále namítli započtení 160 000 Kč s příslušenstvím ze shora specifikovaného smíru ve věci sp. zn. [spisová značka]. Dne 18. 3. 2022 doplnili, že vyúčtování za roky 2017 a 2018 nebylo možné sestavit, neboť žalobce tou dobou již zálohy nehradil a se žalovanými nespolupracoval. Služby až do roku 2019 hradili žalovaní. Otázku vyúčtování začal žalobce namítat až v roce 2018.

7. Žalovaní doplnili své procesní stanovisko dne 30. 8. 2022. Uvedli, že nevznášejí námitku promlčení k nárokům od 1. 7. 2017. Trvají na tom, že smír vyřešil i předmět současného sporu. Dále započítávají pohledávku ze soudního smíru ve výši 160 000 Kč oproti nárokům žalobce ve výši 209 978,63 Kč, tak jak bylo uplatněno podáním ze dne 7. 2. 2022. Ve zbytku je dle žalovaných žaloba neurčitá. Započtení uplatnili následujícím způsobem: 1) S částí nároku (shora označeného soudem – pozn. soudu) ad [právnická osoba]) a C) se započítávaná částka setkala nejpozději 21. 6. 2020 (splatná byla nejpozději 8. 1. 2020). Příslušenství v podobě úroku z prodlení z této částky (103 500 Kč) nemůže žalobci příslušet, neboť pohledávka zanikla započtením. Zbylá pohledávka žalovaných činila po tomto započtení částku 56 500 Kč. 2) Nároky žalobce ve výši 89 550 Kč se setkaly se zbytkem pohledávky žalovaných nejpozději 8. 2. 2022. Spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 56 500 Kč od 8. 1. 2022 do 8. 2. 2022 (11 780,20 Kč) se na nárok žalobce započetla částka 68 280,20 Kč a na pohledávku žalobce zbývá částka 21.269,80 Kč. O důvodnosti této částky je možné vést řízení, nicméně i tak žalovaní považují nárok žalobce za nedůvodný, neboť vyúčtování předkládali a to osobně nebo do poštovní schránky.

8. Žalovaní poskytli další vyjádření žalovaných dne 6. 9. 2024. Uvedli, že vhazování vyúčtování do schránek bylo standardním postupem vůči všem nájemcům v domě. Nikdo si na tento postup nestěžoval, vždy bylo placeno řádně a včas ze strany jiných nájemníků, a to do určité doby i žalobcem. Vyúčtování byla řádná a odpovídající zákonu. Dále dodali, že žalobce byl problémovým nájemníkem a tato žaloba je zneužitím práva. 9. (Pro účely pochopitelnosti tohoto odůvodnění pro účastníky soud připomíná, že odstavce uvedené výše jsou tzv. „narativní“ částí rozsudku. Obsahují z pohledu soudu nejpodstatnější (ale ne veškerý) obsah vyjádření účastníků. Tato část tedy neobsahuje vlastní úvahy soudu).

10. Soud považuje za vhodné zrekapitulovat procesní rovinu tohoto řízení. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 12. 2020, č. j. [spisová značka] bylo žalobci k jeho žádosti přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, z důvodu nemajetnosti. Zároveň byl žalobci k ochraně jeho zájmů ustanovena advokátka, [tituly před jménem] [jméno FO]. Její ustanovení bylo zrušeno k jejímu odvolání rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021. č. j. [spisová značka]. Na to byla žalobci ustanovena jeho současná právní zástupkyně, [Jméno advokátky], usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2021, č. j. [spisová značka]. Usnesením ze dne 25. 4. 2022, č. j. [spisová značka] byla připuštěna změna žaloby, tak že nově zněla na částku 373 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 103 500 Kč od 21. 6. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 89 550 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení. Usnesením ze dne 21. 12. 2022, č. j. [spisová značka] byl žalobce vyzván k odstranění vad žaloby způsobené podáním ze dne 7. 2. 2022, ohledně částky 283 700 Kč. Žalobce tomuto usnesení nevyhověl. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2024, č. j. [spisová značka] bylo vyhověno odvolání žalobce proti usnesení zdejšího soudu ze dne 14. 9. 2023, č. j. [spisová značka], kterým bylo žalobci odejmuto osvobození od soudních poplatků a zrušeno ustanovené zastupování. U ústního jednání dne 8. 8. 2024 byl žalobce znovu vyzván k opravě žaloby ve znění podání ze dne 7. 2. 2022, tentokrát ohledně částky 180 200 Kč, jinak v tomto rozsahu soud žalobu odmítne.

11. Soud z informačního systému zdejšího soudu konstatuje rozsudek zdejšího soudu ze dne 16. 11. 2023, č. j. [spisová značka] s tím, že tento rozsudek nabyl právní moci 22. 12. 2023. Z rozsudku je patrné, že věci žalobce byly žalovanými zadrženy po právu jako využití zadržovacího práva.

12. Soud k důkazu provedl dále uvedené důkazní prostředky, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

13. Ze spisu zdejšího soudu, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil následující skutečnosti. Námitky jiného charakteru, než byl předmět řízení (vyklizení), zde nejsou zaneseny. Námitka, že by existovala pohledávka žalobce vůči žalovaným není v procesních vyjádřeních přítomna. Bylo nařízeno jednání ve věci, na den 17. 4. 2019, kdy za žalobce, byla přítomna p. [jméno FO] a p. [jméno FO] a všichni zast. [Jméno advokáta], ten zde byl přítomen osobně. Dále zde byl osobně přítomen nynější žalobce a jeho zástupkyně, [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále byl přítomen [právnická osoba], tlumočník. Nynější žalobce nesouhlasil s navrhovaným smírem a poté je zde uvedeno explicitně: žalovaný s navrhovaným smírem nesouhlasí, žalovaný je přesvědčen, že sám disponuje pohledávkou vůči žalobcům. Následně, usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 4. 2019, č. j. [spisová značka], byla výrokem I. žalobci stanovena povinnost vyklidit byt o velikosti [Anonymizováno] umístěný v suterénu budovy č. p. [Anonymizováno] v [adresa] a tento vyklizený předat žalobcům do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí. Výrokem II. byla žalobci stanovena povinnost žalovaným uhradit částku 160 000 Kč. Dále soud konstatuje, že toto usnesení o soudním smíru nabylo ve znění opravného usnesení ze dne 22. 5. 2019, č. j. [spisová značka], právní moci dne 8. 8. 2019 a vykonatelnosti 8. 10. 2019. Dovolání žalobce proti pravomocnému zamítnutí žaloby pro zmatečnost vůči uvedenému soudnímu smíru bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, č. j. [spisová značka]. K uvedeným rozhodnutím neměli účastníci žádné připomínky.

14. Ze svědeckého výslechu pana [adresa] soud nic nezjistil, neboť svědek si na události vedoucí k uzavření soudního smíru již nepamatoval.

15. Z výzvy k vydání věcí ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzýval žalované (prostřednictvím jejich právního zástupce) k vydání věcí zadržených mu při vyklizení předmětného bytu. Z protokolu o trestním oznámení ze dne 23. 12. 2019 je patrné, že žalobce podal trestní oznámení ohledně jeho vyklizení z bytu dne 19. 12. 2019 a rovněž stížnost na zasahující policisty. Z k důkazu dále provedeného vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] ze dne 31. 8. 2020 soud vzal za prokázané, že stížnost na zasahující policisty byla postoupena Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Z žádostí žalobce ze dne 8. 6. 2020, 21. 8. 2020 soud zjistil nesouhlas žalobce se způsobem vyřízení jeho trestního oznámení. Z přípisu ze dne 3. 3. 2002, je patrné, že se jedná o chybné datum, neboť se jedná o přípis přecházející v předchozí větě uvedeným žádostem. Obsahem jsou námitky žalobce proti postupu policejního oddělení ve [Anonymizováno] při vyšetřování okolností ohledně vyklizení bytu. Z přípisu Státnímu zastupitelství v Praze ze dne 15. 6. 2020 je patrné, že žalobce navrhuje přezkoumat postup státní zástupkyně v dané věci, přičemž z vyrozumění ze dne 23. 3. 2020, je patrné, že podání bylo postoupeno oddělení dohledu. Z žádosti ze dne 18. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce žádal policii, MOP [adresa], aby k němu bylo přistupováno jako k oběti trestného činu 16. K důkazu soud dále provedl oznámení o uplatnění zadržovacího práva ze strany žalovaných ze dne 7. 1. 2020, ze kterého je patrné, že žalovaní z titulu dluhu žalobce 160 000 Kč uplatnili zadržovací právo k věcem žalobce, které se nacházely v předmětném bytě. Soupis věcí takto zadržených je obsažen v notářském zápisu ze dne 20. 12. 2019, sepsaný jménem notáře [tituly před jménem] [jméno FO]. Z přípisu notářské komoře z 21. 2. 2020 je patrné, že žalobce si rovněž stěžoval na postup notářky zapisující průběh vyklizení předmětného bytu. K důkazu soud rovněž provedl e-mailovou komunikaci ze dne 15. 1. 2020 mezi zástupcem žalovaných a žalobcem, ze které je patrné umožnění předání věcí souvisejících se psem žalobce, zbytek věcí poté, co zaplatí žalobce dluh 160 000 Kč.

17. Z oznámení o nedoplatcích od [jméno FO] je patrné, že se jedná dopis týkající se vyúčtování na služby spojené s nájmem bytu. Vyúčtování za rok 2017 ještě nebylo zahrnuto, neboť bude vypracováno po skončení nájmu v první polovině roku 2018. Přílohou tohoto přípisu jsou vyúčtování služeb 2016, 2015, 2014 a 2013. Jedná se o „polotabulky“, které ukazují celkové náklady na dům, rozpočtení na byt žalobce na jednotlivá období roku v rozsahu červen až červen. Žalobce k tomuto důkazu uvedl, že vyúčtování nesplňují zákonné náležitosti a navrhuje k prokázání toho, že se nejedná o vyúčtování správná, provedení znaleckého posudku a namítá, že tato vyúčtování jsou v rozporu se smlouvou, neboť jsou uvedena za kalendářní rok, ačkoliv smlouva byla uzavřena na období vždy od měsíce dubna do měsíce března. K důkazu bylo dále provedeno i vyúčtování za rok 2017, ze které je patrné, že se jedná o jednoduchou tabulku (pro vícero osob) s rozpočtem jejich přeplatků/nedoplatků. Žalobci vznikl přeplatek 5 288 Kč. Z přehledu služeb za rok 2016, je patrný přeplatek žalobce 335,80 Kč. Z přehledu služeb za rok 2015, je patrný nedoplatek žalobce 912,66 Kč. Z rozúčtování služeb za rok 2014 je patrný nedoplatek žalobce 80,70 Kč. Z rozúčtování služeb za rok 2013 je patrný nedoplatek žalobce 1 200 Kč.

18. Z nového vyúčtování služeb je patrné následující. Jedná se o přehlednější tabulky než ty, které jsou uvedeny v předchozím odstavci, neboť je zde přehledně stanoveno období, celkové náklady na služby a přesný rozpis s rozpočítáním na daný byt za rok 2013 až 2017. Nově je za rok 2013 patrný nedoplatek 1 200,59 Kč, za rok 2014 nedoplatek 80,70 Kč, za rok 2015 nedoplatek 912,66 Kč, za rok 2016 přeplatek 335,80 Kč, za rok 2017 přeplatek 5 288 Kč.

19. Z ručně psaného rozúčtování datovaného 9. 1. 2013 a 27. 1. až 12. 2. 2014, dále 8. 1. 2015, 29. 2. 2016, 3. 1. 2017 a 19. 3. 2018 soud nic relevantního nezjistil. Z informativního přehledu služeb 2023 soud rovněž nic relevantního k dané věci nezjistil.

20. Žalobce k tomuto důkazu namítl, že vyúčtování je prováděno vždy za měsíc červen – červen následujícího roku, ze smlouvy mělo být období 12 měsíců obdobím od měsíce dubna do konce měsíce března. Vyúčtování považuje za nesprávná a uvádí, že je neobdržel, neboť byla vyhotovena až v důsledku toho, že se jich žalobce započal domáhat tímto řízením.

21. Ze souboru fotografií založených žalobcem jako příloha číslo 7, je patrné zatékání do vnitřních domovních prostor a poškození některých věcí vlhkostí a vodou. Z e-mailové komunikace v anglickém jazyce bez překladu, soud obecně zkonstatoval (bez obsahu), že se jedná o komunikaci vztahující se k upomínání žalobce o úhradu dlužných částek z titulu nájmu.

22. Z výpisu z účtu [Anonymizováno] žalobce č. [hodnota] a z přehledu provedených plateb ze strany žalobce jsou patrné pravidelné platby s označení [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] za období od dubna 2013 do 10. 5. 2018, v celkovém objemu 1 041 000 Kč, včetně různých poznámek, slev a ujednání stran. Z mimořádné (konečné) faktury za elektřinu s datem splatnosti 3. 2. 2020 soud vzal za své, že za období od 19. 10. 2019 do 13. 1. 2020 byl žalobci za předmětný byt vyúčtován konečný nedoplatek 4 546 Kč.

23. Z nájemní smlouvy ze dne 25. 3. 2013 soud zjistil následující. Žalobce se žalovanými uzavřel tohoto data nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl byt o velikosti [Anonymizováno] v suterénu domu v [adresa]. Doba trvání byla sjednána na jeden rok, od 1. 4. 2013 do 31. 3. 2014. Nájemné bylo sjednáno na výši 19 400 Kč a zálohy na služby byly sjednány ve výši 600 Kč. Vyúčtování bylo sjednáno jednou za 12 měsíců podle skutečné spotřeby. Kauce byla sjednána ve výši 19 400 Kč (je zde ručně psaná poznámka žalobce, že složil celkem 20 000 Kč – včetně zálohy na služby – pozn. soudu). V rámci čl. VI. bodu 5 si strany sjednaly povinnost žalobce vyklidit byt nejpozději k datu skončení nájemní smlouvy, v opačném případě (prodlení delší 5 dnů) jsou žalovaní oprávněni vstoupit do bytu za přítomnosti nezávislého svědka, vyklidit byt a uskladnit věci žalobce na jeho náklady. Z dodatku k nájemní smlouvě ze dne 20. 3. 2018 je patrné, že strany si ujednaly, že nájem žalobce skončí k 15. 7. 2018, do tohoto data bude byt předán žalovaným. Žalobce v rámci dodatku rovněž uznal dluh ve výši 24 000 Kč.

24. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] vedeného na jméno [jméno FO] za období 1. 5. 2015 až 31. 5. 2015 (mj. úhrada žalobce 11. 5. 2015 ve výši 10 000 Kč), za období 1. 6. 2015 až 30. 6. 2015, za období 1. 2. 2016 až 29. 2. 2016, za období 1. 6. 2015 až 30. 6. 2015 (mj. úhrada žalobce 8. 6. 2015 ve výši 20 000 Kč), za období 1. 6. 2016 až 30. 6. 2016, za období od 1. 5. 2017 až 31. 5. 2017 za období od 1. 2. 2018 až 28. 2. 2018, za období 1. 6. 2018 až 30. 6. 2018 a jsou patrné příchozí a odchozí platby z uvedeného účtu za tato období.

25. Z faktury [hodnota] je patrné, že za období od 24. 6. 2016 do 26. 6. 2017 vznikl na odběrné místo objekt č. [Anonymizováno], nedoplatek ve výši 2 651 Kč. Dále soud k důkazu provedl fakturu [hodnota], kde je za období 24. 6. 2016 až 26. 6. 2017 na objekt č. [Anonymizováno]/13 (předmětný byt) přeplatek 7 900 Kč. Žalobce k tomu dodal, že mu nebylo žalovanými nikdy nic vráceno ve formě přeplatku. Z faktur [hodnota] a [Anonymizováno] byl soudem zjištěn za období 24. 6. 2015 až 23. 6. 2016 přeplatek 141 Kč (dům č. [hodnota]) a za období 25. 6. 2015 až 23. 6. 2016 přeplatek 662 Kč (dům č. [hodnota]).[Anonymizováno]Z faktur [hodnota] a [Anonymizováno] byl soudem zjištěn za období 25. 6. 2014 až 23. 6. 2015 přeplatek 297 Kč (dům č. [hodnota]) a nedoplatek 1 039 Kč (dům č. [hodnota]). Z faktur [Anonymizováno] za období od 26. 6. 2013 do 24. 6. 2014 byl zjištěn přeplatek ve výši 3 079,33 Kč (dům 15) a nedoplatek 1 192 Kč (dům č. 13). Z faktur PRE za období od 23. 6. 2019 do 25. 6. 2012 do 25. 6. 2013 byl zjištěn přeplatek ve výši 5 909 Kč (dům [Anonymizováno]) a přeplatek 520 Kč (dům č. [hodnota]).

26. Z dále předložených listin soud zjistil následující. Z vyměřených poplatků za komunální odpad, ze dne 17. 5. 2017 a ze dne 21. 11. 2017, a to za objekt [Anonymizováno] a č[Anonymizováno] byly vyměřeny poplatky ve výši 1 818 a 5 454 Kč (v každé listině zvlášť). Z vyměřených poplatků za komunální odpad, datum vystavení 23. 5. 2016 a 25. 11. 2016 a pro dům č. [hodnota] a dům č. [hodnota] je patrné, že tyto poplatky byly vyměřeny ve stejné výši jako shora, a uhrazeny [jméno FO] (též kopie ústřižků pošt. Poukázek). Dále soud z listin zjistil, že poplatek za komunální odpad, byl pro dům č. [hodnota] a dům č. [hodnota] vystaven i 11. 11. 2015 opět na stejná plnění. K důkazu soud dále provedl vyměřené poplatky za komunální odpad s datem vystavení 15. 5. 2014 a 11. 11. 2014 pro dům č. [hodnota] a [Anonymizováno] s poštovními ústřižky poukázek potvrzujícími úhradu plateb, opět ve stejné výši jako shora. K důkazu soud ještě provedl vyměřené poplatky za komunální odpad s datem vystavení 15. 5. 2013 a 15. 11. 2013 pro dům č. [hodnota] a [Anonymizováno], opět ve stejné výši jako shora.

27. Z faktur za úklid číslo [hodnota] jsou patrné náklady na úklid obou objektů (8 x měsíční úklid po 2 587 Kč za období od květen až prosinec 2017 a období březen a duben, leden a únor, 2 x v částce 5 175 Kč). K důkazu soud ještě provedl faktury za úklid číslo [hodnota] (listopad prosinec 2016 – 5175 Kč), [Anonymizováno] (srpe, září, říjen 2016 – 7 762 Kč), [Anonymizováno] (červen, červenec 2016 – 5175 Kč), [Anonymizováno] (únor 2016 – 3 600 Kč), [Anonymizováno] (leden 2016 – 3 600 Kč). K tomu soud rovněž provedl výdajové pokladní doklady z 24. 3. 2016 na částku 3 600 Kč, 31. 5. 2016 na částku 3 600 Kč. Z dalších faktur za úklid jsou patrné následující fakturované částky: č. 4115 – 3 600 Kč, č. 3315 – 3 600 Kč, 2915, č. 2515 – 3 600 Kč, č. 2115 – 3 600 Kč, č. 1815 – 3 600 Kč, č. 1215 – 3 600 Kč, č. 1015 – 3 600 Kč (celkem období květen až listopad 2015). K tomu jsou připojeny výdajové pokladní doklady z 1. 8. 2015, 26. 10. 2015, 30. 4. 2015, 2. 4. 2015, 2. 3. 2015 a 3. 2. 2015 na částky 3 600 Kč každý. Soud dále k důkazu provedl faktury za úklid za říjen až prosinec 2014 na částku 10 800 Kč, číslo 29-14 a za červenec až září 2014 v částce 10 800 Kč, č. [hodnota], K fakturám a pokladním dokladům žalobce uvedl, že pokladní doklady neodpovídají fakturám, kdy tyto mají být hrazeny na účet a jiné osobě. Z toho dovozuje, že vyúčtování služeb žalovanými nebylo prováděno správně, neboť doklady si 28. Z listin adresovaným žalovaným zjistil následující. K důkazu soud provedl výzvy advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 29. 7. 2019, ze které je patrné že žalobce tímto způsobem vyzýval žalované k úhradě částky 250 250 Kč na úhradu pokut za nesprávné vyúčtování služeb za období od 1. 4. 2013 do června 2018. Z e-mailu ze 14. 10. 2019, zasílaného na e-mailové adresy [e-mail], [e-mail] a další, soud zjistil, že jeho přílohou, byla složka gutovi final plea for sanity. Ze 3 předložených poštovních podacích lístků soud vzal za své, že, jeden je z 3. 1. 2020, k zásilce zasílané [Jméno žalované B] na adresu [adresa], druhý je z 12. 6. 2020 k zásilce zasílané na adresu [Jméno žalované B], [adresa] a třetí ze 14. 7. 2020 k zásilce zasílané adresátovi [Jméno žalované B], [adresa]. Z dopisu v anglickém jazyce, (s překladem) ze dne 28. 5. 2018 (č.l. 305 spisu) je patrné, že žalobce vyzval žalované k úhradě jednak škody a újmy z nájemního vztahu v celkové výši 230 800 Kč. Nikoli však předmětných pokut za neřádné vyúčtování. Z dopisu z 14. 10. 2019 (s překladem) je patrná opakovaná výzva v návaznosti na výzvu právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], a to minimálně ve výši 230 000 Kč.

29. Zbývající důkazní návrhy soud zamítl, neboť měl za to, že další důkazy již nebyly pro účely rozhodnutí nezbytné a další dokazování by bylo nadbytečné. Následně soud přistoupil k posouzení žaloby.

30. Soud se nejprve stručně zabýval formálními aspekty tohoto řízení, otázkou mezinárodní příslušnosti s ohledem na cizí státní původ žalobce. Nicméně, jak vyplývá z informačního systému základních registrů (a dokladu totožnosti předkládaného žalobcem, rovněž z listiny o udělení státního občanství ve spise), žalobce je již občanem České republiky. Bez ohledu na výše uvedené, i kdyby se jednalo o cizího státního příslušníka, by byla příslušnost zdejšího soudu dána, neboť je podle příslušných procesních předpisů (§ 6 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a § 84, 85 o.s.ř.) místně příslušným soudem k projednání žaloby.

31. Podle § 2 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty je poskytovatelem služeb vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy. Podle písm. b) bod 1. je příjemcem služeb nájemce bytu.

32. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2 cit. zákona poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

33. Náklady na služby se ve smyslu definice dle § 2 písm. d) zákona č. 67/2013 Sb. rozumí cena služeb ujednaná s dodavatelem nebo celkové náklady na poskytování služeb, přičemž do těchto nákladů nelze zahrnovat revize zařízení a součástí domu a odpisy domu, popř. další podobné položky.

34. Vyúčtování je účetní doklad. Tento doklad musí splňovat obecné náležitosti účetního dokladu, které vyplývají z § 11 odst. 1 písm. d) a f) zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví.

35. Po posouzení žaloby včetně všech doplnění a zohlednění obrany žalované soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou věci rozhodnuté, kterou vznesli žalovaní. této námitce soud nepřisvědčil. Namítaný soudní smír, který dle tvrzení žalovaných měl vyřešit veškeré vzájemné právní poměry z nájmu předmětného bytu, žádné takové podmínky neobsahuje, a ani z obsahu provedeného dokazování neplyne, že by strany zamýšlely, aby takové vypořádání bylo obsahem soudního smíru.

36. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že nárok žalobce řádně vznikl ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Je tomu tak proto, že žalobce, jakožto příjemce služeb ze smlouvy o nájmu bytu, byl oprávněn obdržet řádné vyúčtování skutečně poskytnutých služeb a svých uhrazených záloh od poskytovatelů služeb – žalovaných, jakožto spoluvlastníků pronajímané nemovitosti, ve smyslu shora citovaného zákona.

37. Soud podotýká, že neprávnost vyúčtování je obvyklou námitkou příjemce služeb. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) soud při vyúčtování služeb zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným bez ohledu na to, zda proti vyúčtování podal příjemce služeb námitky, neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování (NS 26 Cdo 1528/2020, NS 26 Cdo 2778/2019).

38. Jinými slovy řečeno, neobsahuje-li vyúčtování základní údaje ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb., nejde o vyúčtování řádné, které by mohlo přivodit splatnost nedoplatku za služby a zároveň zakládá nárok příjemce služby na úhradu pokuty ve smyslu § 13 citovaného zákona (srov. NS 26 Cdo 2778/2019). O takový případ se dle mínění soudu v daném případě jedná. Dle názoru soudu nemají žalovanými prezentovaná vyúčtování veškeré základní náležitosti, které lze od tohoto dokumentu ve smyslu nastíněných judikatorních závěrů vyžadovat.

39. Soud toto uvádí přes to, že není zastáncem absolutně objektivní striktnosti co se týká formálních náležitostí vyúčtování. Dle mínění soudu je nutné zohlednit realitu nájemních vztahů, které jsou často realizovány subjekty bez příslušného odborného vzdělání, a klást přehnané požadavky na striktní dodržování formy vyúčtování by mohlo vést k přepjatě formalistickému posuzování značného množství vyúčtování jako neřádných. Na druhou stranu soud zdůrazňuje, že vyúčtování je účetním dokladem (§ 11 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví) a zákon na takový doklad klade náležitosti, které musí splňovat, byť alespoň v obecné rovině.

40. Jinými slovy řečeno, vyúčtování poskytnutých služeb nemusí být zcela bezchybné, ale nesmí obsahovat elementární závady (např. v podobě data vyúčtování, osoby vyhotovující vyúčtování, splatnost, atp.). Z provedeného dokazování vyplývá, že takové náležitosti žalovanými, jakožto poskytovateli služeb, poskytnutá vyúčtování nesplňují. Vyúčtování jsou totiž v podobě částečně vyplněných „polotabulek“, které sice popisují rozúčtované částky na jednotlivé příjemce služeb, nicméně zcela chybí např. informace o datu vyúčtování, konkrétní rozúčtování jednotlivých služeb a informace ohledně splatnosti a finančního vyrovnání (srov. § 7 zákona č. 67/2013 Sb.). Takovéto listiny dle názoru soudu spíše připomínají dokument vlastní správy, nicméně pomíjí onu účetní povahu vyúčtování. Ani jedno z žalovanými prezentovaných vyúčtování proto soud nepovažuje za řádné, a to i přes to, že k závěru rozhodných vyúčtovacích období se kvalita těchto dokladů zlepšila.

41. Ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. proto žalobci vzniklo právo požadovat uhrazení pokuty po žalovaných, a to již od počátku jeho nájmu, od prvního vyúčtovaného období (období od dubna 2013 do března 2014). Vůči tomuto nároku žalobce byla nicméně ze strany žalovaných vznesena námitka promlčení ve smyslu § 609 a 629 odst. 1 o.z. Námitka promlčení byla vznesena vůči nárokům do 1. 7. 2017, 3 roky před podáním žaloby (20. 6. 2021). Tuto námitku soud hodnotil jako oprávněnou a nároky žalobce jsou v rozsahu nároků vzniklých do tohoto data promlčené. Žalobci v uplatnění tohoto nároku nebránily žádné právně relevantní překážky (tvrzení ohledně reálné závislosti na bydlení u žalovaných takovou překážkou bez dalšího nejsou). Žalobce si byl nepochybně vědom možnosti uplatňovat uvedenou pokutu, přičemž z provedeného dokazování vyplývá, že jí u žalovaných opakovaně uplatnil v roce 2019. Soud nepochybuje, že toto právo žalobce mohl uplatnit již v průběhu let 2014 – 2017.

42. Nárokům žalobce vztahovaným k období do 1. 7. 2017 (v částce 283 700 Kč) soud z těchto důvodů nevyhověl. Soud nicméně podotýká, že tvrzení týkající se částky 283 700 Kč zůstala v řízení nekonkrétní, neboť ani přes opakované výzvy žalobce tuto částku nekonkretizoval. Žalobce byl soudem poučen (naposledy u jednání dne 7. 2. 2025), že tato částka nekoresponduje s vymezeným předmětem řízení a byl vyzván ke konkretizaci této části nároku, přičemž byl příslušné procesně poučen, že v této části nároku neunáší břemeno tvrzení. Přestože se žalobce osobním podáním ze dne 10. 3. 2025 snažil částku zkonkretizovat, Dle mínění soudu k odstranění podstatných pochybností o povaze této částky nedošlo. Žalovaný považuje tuto částku za část pokut z vyúčtování, která jsou sama o sobě promlčena, nicméně pokuta vzniká za každý jednotlivý den, tudíž by měly být započteny i dny z promlčené pokuty, které vznikají i po rozhodném datu promlčení. skutečnost, že tento nárok nekoresponduje s předmětem řízení tak, jak byl vymezen usnesením ze dne 25. 4. 2022, č. j. [spisová značka], žalobce zcela ignoroval.

43. Co se týká žalobcova výkladu promlčení, s tím se soud neztotožnil, neboť odporuje právnímu přístupu k promlčení u nároků z tzv. opětujících se dávek (např. z úroků z prodlení), které zakládá promlčení i těchto běžících nároků v jejich úplnosti. Povinnost platit nároky z tzv. opětujících se dávek (zde pokuty za každý den prodlení) totiž nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení se splněním povinnosti (zde předložením řádného vyúčtování), ale jednorázově v den, kterým se poskytovatel služeb ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku; tímto dnem počíná běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí „jako celek“ (srov. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3477/2006). Tento přístup se přitom uplatňuje i po účinnosti o.z. a soud nemá důvod, proč se od těchto závěrů odchylovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1898/2018).

44. Byť žalobce výslovně neuplatnil námitku rozporu uplatnění promlčení s dobrými mravy, soud má za to, že tato implicitně vyplývá z jeho procesních projevů, a proto se jí rovněž zabýval. Ani tuto námitku žalobce však nemá soud za důvodnou. Z průběhu řízení patrné, že žalobci nečiní obtíže uplatňovat svá práva vůči žalovaným, a to jak v soukromé rovině (viz bohatá korespondence prováděná k důkazu), tak v rovině soudní (viz jiná zmíněná řízení vedená u tohoto soudu). Nelze se ztotožnit s názorem, že by případné obavy žalobce z postihu jeho tehdejšího bydlení mohly být takového charakteru, že by zabraňovaly žalobci tyto nároky po žalovaných uplatňovat. Soud zároveň konstatuje, že námitka rozporu promlčení s dobrými mravy je zcela výjimečným institutem, který soud může aplikovat jen ve zcela výjimečných případech, kdy jednání a chování jedné ze stran takový postup umožňuje. Posouzení námitky promlčení jako nesouladné s dobrými mravy lze akceptovat pouze v situacích, kdy je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil (nález Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2021 III.ÚS 3358/20). V dané věci žalobce nepochybně podal ve větší části nároku opožděnou žalobu, přičemž žalovaní se na opožděnosti této žaloby nikterak nepodíleli.

45. Soud si je přitom vědom stěžejní argumentace žalobce, že byl z bytu vystěhován žalovanými protiprávně a že mu tito rovněž protiprávně zadržujíc věci. Co se týká zadržených věcí z bytu, soud uvádí, že o této otázce bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutím zdejšího soudu ze dne ze dne 16. 11. 2023, č. j. [spisová značka], kdy nároky žalobce v tomto ohledu byly zamítnuty jako nedůvodné. Ohledně samotného vyklizení soud podotýká, že žalobci nesvědčil v době vyklizení žádný titul k užívání předmětného bytu. Soud uvádí, že z právního hlediska se nemohlo jednat ani o držbu předmětného bytu, neboť žalobce byl v době vyklizení již více než dva měsíce v prodlení s vyklizením bytu dle pravomocného a vykonatelného soudního smíru ze dne 17. 4. 2019, č. j. [spisová značka]. Žalobce z tohoto důvodu nemohl být ani právním držitelem bytu neboť se nejednalo o držbu řádnou (§ 991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.), poctivou (§ 992 o.z.) ani pravou (§ 993 o.z.). Soud doplňuje, že žalobci v tomto ohledu nemohla svědčit ani tzv. držební ochrana dle § 1003 o.z. Aniž by soud hodnotil oprávněnost provedení samotného vyklizení, soud uzavírá, že v těchto okolnostech nelze spatřovat zavinění žalovaných na opožděnosti uplatnění části nyní projednávaného nároku.

46. Soud proto ze shora uvedených důvodů nárok ve výši 283 700 Kč nepovažoval za důvodný.

47. Nárok ve výši 193 050 Kč soud považuje za zcela důvodný a nepromlčený. Skládá se z pokuty ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb. za období od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2017, B) za období od 1. 4. 2017 do 31. 3. 2018, C) za období od 1. 4. 2018 do 31. 3. 2019. Povinnost předložit vyúčtování stíhala žalované (§ 7 zákona č. 67/2013 Sb.) do 1. 8. 2017 (ad [právnická osoba]. 8. 2018 (ad B) a 1. 8. 2019 (ad C). Celková výše pokut činila 103 500 Kč. Dále se skládá z části rozšířené žaloby za uplynutí dalších dnů, kdy nebylo vyúčtování předloženo, a to od podání žaloby (20. 6. 2020 do jejího rozšíření 7. 2. 2022), spočívající v uplynutí dalších 597 dnů. Částka za nepředložení vyúčtování za shora specifikovaná období činila 29 850 Kč ad A), 29 850 Kč ad B) a 29 850 Kč ad C), celkem 89 550 Kč.

48. Vůči tomuto nároku nicméně žalovaní namítli započtení ve smyslu § 1982 a násl. o.z., neboť disponují pravomocně soudem přiznanou pohledávkou vůči žalobci ve výši 160 000 Kč z titulu shora popsaného soudního smíru. Žalovaní detailně popsali, jakým způsobem se pohledávky setkali a jakým způsobem proběhl zápočet (viz podání z dne 30. 8. 2022), přičemž soud tuto námitku považuje za důvodnou. S ohledem na skutečnost, že se jedná o soudem (soudním smírem) pravomocné přiznanou pohledávku, na kterou nebylo žalobcem ničeho uhrazeno (resp. opak žalobce ani netvrdil), soud míní, že se jedná o pohledávku započitatelnou (§ 1987 o.z.).

49. Soud souhlasí se zvoleným způsobem započtení týkající se uplatnění započtení vůči částce 103 500 Kč s tím, že v této části nárok žalobce zanikl, a to aniž by vznikl žalobci nárok na úrok z prodlení. Je tomu tak proto, že splatnost pohledávky žalobce nastala již vykonatelností soudního smíru, a pohledávky se setkaly nejpozději dne 7. 2. 2022, kdy žalobce dostatečně konkretizoval žalobní nárok. Soud rovněž souhlasí s tím, že zbytek započítávané pohledávky žalovaných (56 500 Kč) se setkal se zbylým nárokem žalobce (89 550 Kč) rovněž dne 7. 2. 2022. Soud nicméně nesouhlasí se započtením zákonného úroku z prodlení z částky 56 500 Kč, kteří žalovaní vyčíslili od 8. 1. 2022 do 8. 2. 2022 v částce 11 780,20 Kč. Dle mínění soudu se v této části jedná o účelové uplatnění této námitky, neboť žalovaní uplatnili tento nárok pouze z části soudem přiznané částky tak, aby ponížili nárok žalobce. Není přitom žádným způsobem vysvětleno, proč byla uplatněna pouze tato část úroku z prodlení, proč bylo vybráno právě toto časové období (8. 1. 2020 až 8. 2. 2022) a z jakých důvodů je uplatněna pouze část soudním smírem přiznaného nároku. V této části soud zápočet žalovaných odmítl, a to jednak jako účelový (§ 2 o.s.ř.) a dále jakožto ze shora uvedených důvodů jako nedostatečně specifikovaný (§ 1987 odst. 2 o.z.).

50. Ze shora uvedeného vyplývá, že z oprávněného nároku žalobce ve výši 193 050 Kč zanikla část 160 000 Kč započtením. Po takto provedeném zápočtu (193 050 – 160 000 Kč) zbyla na žalovaný nárok částka 33 050 Kč, spolu s uplatněným zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 2. 2022 do zaplacení. Tuto částku soud jakožto oprávněný nárok žalobce přiznal výrokem I. tohoto rozsudku, přičemž povinnost takto stanovenou jsou žalovaní povinni splnit společně a nerozdílně (§ 1872 o.z.). Výrokem II. soud zamítl zbylé, zde specifikované nároky žalobce, a to ze všech shora uvedených důvodů.

51. Soud nad rámec výše uvedeného doplňuje, že má za dostatečně prokázanou skutečnost, že žalobce alespoň rámcově vyzýval žalované k úhradě pohledávky z titulu uvedené pokuty, přičemž tuto skutečnost dle mínění soudu dostatečně prokazoval k důkazu provedenou e-mailovou korespondencí. Soud podotýká, že pravost či doručení těchto e-mailových zpráv nebylo ze strany žalovaných sporováno (sporováno bylo pouze jejich znění v angličtině při provádění důkazu – viz ústní jednání dne 7. 2. 2022). Se zbylou argumentaci stran, např. týkající se podmínek nájemního bydlení, či osobního rozměru celého řízení, se soud nezabýval, a to s ohledem na skutečnost, že pro účely rozhodnutí se jedná o námitky irelevantní.

52. Výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení. Žalovaným by sice podle zásady poměrného úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) svědčilo právo na náhradu nákladů řízení po žalobci, nicméně ten byl usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 12. 2020, č. j. [spisová značka] osvobozen od soudních poplatků jakožto osoba dlouhodobě nemajetná. Uložit žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaným by za této situace postrádalo dle názoru soudu jakýkoli smysl. Soud je rovněž toho názoru, že majetkové zájmy žalovaných tímto postupem nebudou zásadně dotčeny. Zároveň dle mínění soudu nelze mít za to, že majetkové poměry žalobce odůvodňují byť výjimečné (za situace osvobození žalobce od soudních poplatků) uložení povinnosti žalobci k úhradě nákladů řízení žalovaným. Soud proto rozhodl podle § 150 o.s.ř. tak, jak je v tomto výroku uvedeno.

53. Soud podotýká, že s ohledem na osvobození žalobce od soudních poplatků a výsledek tohoto řízení náklady státu spočívající v přiznaném tlumočném a odměně ustanoveného zástupce (o které bude rozhodnuto vlastním usnesením) ponese stát (§ 148 odst. 1 o.s.ř.).