12 C 120/2022 - 110

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] Komenského 236, Jinočany proti žalovaným: 1) [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] insolvenční správce dlužníka [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0][Adresa zainteresované osoby 1/0] 2) ALTER EGO H+[Jméno zainteresované společnosti 1/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0] o určovací žalobě, takto:

Výrok

I. [jméno FO] o určení, že „nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nebytových prostor na adrese [adresa] v období [datum] až [datum] uplatňovaný žalovaným 1/ vůči žalovanému 2/, zde není“, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradu nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne [datum] domáhala po soudu určení, že nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nebytových prostor na adrese [adresa] v období [datum] až [datum] uplatňovaný žalovaným 1/ vůči žalovanému 2/, zde není. Žalobkyně žalobu označila jako žalobu o hlavní intervenci do řízení Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 12 C 142/2019. [jméno FO] odůvodnila tím, že si činí nárok na právo užívat nemovitost na adrese [adresa].

2. Žalovaná 1) ve vyjádření uvedla, že se žalobkyně je aktuálně účastníkem do sporu o zaplacení [částka] s příslušenstvím vedeného před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp.zn. 12 C 142/2019 mezi žalovanou 1 (coby žalobkyní a) a žalovanou 2) v tamním sporu), žalovanou 2 (coby žalovanou 1) v tamním sporu) a společností [právnická osoba]., IČ: [IČO] (coby žalobkyní b) v tamním sporu, dále jen „Euromatic“), a to jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně b) v tamním sporu, tj. na podporu společnosti Euromatic. Rozhodnutím Obvodního soudu pro [adresa] sp.zn. 12 C 142/2019 ze dne [datum] bylo žalobě žalované 1 (coby žalobkyně a) a žalované 2) v tamním sporu) vyhověno a naopak žaloba společnosti Euromatic (coby žalobkyně b) v tamním sporu) byla zamítnuta. Žalobkyně se sice formálně staví vůči žalované 2 do opozice, nicméně fakticky vzhledem k personálnímu propojení žalobkyně a žalované 2 (žalobkyně je prokuristkou žalované 2) je jejich zájem společný a budou jednat v tomto řízení ve shodě. Žalobkyni ve skutečnosti nejde o vydání bezdůvodného obohacení [částka] s příslušenstvím tak, jak předpokládá § 91a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění: „Kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.“ [jméno FO] není z hlediska obsahu žalobou z hlavní intervence, nýbrž je žalobou na určení. Žalobkyně v [jméno FO] především uvádí, že si nárokuje dispoziční práva k nemovitostem na adrese [Adresa zainteresované společnosti 1/0], tj. také v období od [datum] do [datum] s tím, že podala následující žaloby (viz body 1 až 4 [jméno FO]): na určení dispozičních práv k majetku zapsanému v soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení sp.zn. KSPH 36 INS 28162 / 2012, spor veden pod č.j. KSPH 81 ICm 1634/2022 (C121); na určení dispozičních práv k majetku zapsanému v soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení sp.zn. KSPH 66 INS 6953 / 2016, spor veden pod č.j. KSPH 75 ICm 1635/2022 (C102); na neplatnost dohody o rozdělení zaniklého společného jmění manželů [jméno FO] v insolvenčním řízení sp.zn. KSPH 36 INS 28162 / 2012, spor veden pod sp.zn. KSPH 75 ICm 1278/2020 (C64). Dále žalobkyně v [jméno FO] (body 5 až 24) polemizuje s vývojem insolvenčních řízení sp.zn. KSPH 36 INS 28162 / 2012 a KSPH 66 INS 6953 / 2016 do [datum], resp. do [datum], kdy byly pravomocně zjištěny úpadky žalobkyně a jejího manžela [Jméno zainteresované osoby 1/0] a na jejich majetek byly pravomocně prohlášeny konkurzy. V poslední řadě žalobkyně v [jméno FO] (body 25 až 44) poukazuje na domnělé vady insolvenčních řízení sp.zn. KSPH 36 INS 28162 / 2012 a KSPH 66 INS 6953 / 2016 od [datum], resp. od [datum]. Usnesením Krajského soudu v Praze č.j.: KSPH 66 [insolvenční spisová značka]-A-287 ze dne [datum] byl zjištěn úpadek dlužníka [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] majetek byl prohlášen konkurs a zároveň byla tímto usnesením ustanovena insolvenčním správcem pro toto insolvenční řízení společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa]. Usnesením Krajského soudu v Praze č.j.: KSPH 66 [insolvenční spisová značka]-B-44 ze dne [datum] bylo potvrzeno usnesení schůze věřitelů ze dne [datum], která odvolala dosavadního správce [právnická osoba]., IČ: [IČO] a ustanovila nového insolvenčního správce [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČ: [IČO]. Obě výše uvedená usnesení soudu jsou pravomocná a neexistují žádná soudní rozhodnutí, která by výše uvedené zpochybňovala. Naopak existují další pravomocná soudní rozhodnutí, která toto opětovně potvrzují. Je tedy mj. postaveno najisto, že poslední úpadek dlužníka [Jméno zainteresované osoby 1/0] byl zjištěn dne [datum] a společnost [Jméno zainteresované společnosti 0/0] je od [datum] insolvenčním správcem dlužníka [Jméno zainteresované osoby 1/0]. Usnesením Krajského soudu v Praze č.j.: KSPH 36 [insolvenční spisová značka]-A-470 ze dne [datum] byl zjištěn úpadek dlužnice [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], bytem a sídlem [adresa], IČ: [IČO], (tj. žalobkyně) na její majetek byl prohlášen konkurs a zároveň byl tímto usnesením ustanoven insolvenčním správcem pro toto insolvenční řízení [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Usnesením Krajského soudu v Praze č.j.: KSPH 36 [insolvenční spisová značka]-B-186 ze dne [datum] bylo potvrzeno usnesení schůze věřitelů ze dne [datum], která odvolala dosavadního insolvenčního správce [tituly před jménem] [jméno FO], a ustanovila nového insolvenčního správce [tituly před jménem] [jméno FO], IČ: [IČO]. Usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 [insolvenční spisová značka]-B-411 ze dne [datum] byl odvolán dosavadní insolvenční správce [tituly před jménem] [jméno FO] z funkce a novým insolvenčním správcem byla ustanovena společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO]. Všechna tři výše uvedená usnesení soudu jsou pravomocná a neexistují žádná soudní rozhodnutí, která by výše uvedené zpochybňovala. Naopak existují další pravomocná soudní rozhodnutí, která toto opětovně potvrzují. Je tedy mj. postaveno najisto, že poslední úpadek dlužnice [Jméno zainteresované osoby 0/0] byl zjištěn dne [datum] a společnost [právnická osoba]. je od [datum] insolvenčním správcem dlužnice [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Žalovaná 1 uvádí, že podle rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] č.j. 23 C 140/2019-716 ze dne [datum] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č.j. 55 Co 370/2023-741 ze dne [datum] o odmítnutí odvolání žalované 2 je žalovaná 2 povinna vyklidit předmětnou budovu a vyklizenou ji předat žalované 1. Dále pak usnesením Obvodního soudu pro [adresa] č.j. 37 C 201/2023-63 ze dne [datum] ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro [adresa] č,j, 37 C 201/2023-66 ze dne [datum] byla zamítnuta žaloba žalované 2 proti žalované 1 na ochranu rušené držby předmětné budovy, a usnesením Městského soudu v Praze č.j. 54 Co 8/2024-72 ze dne [datum] bylo odvolání žalované 2 proti tomuto usnesení Obvodního soudu pro [adresa] odmítnuto Rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 75 ICm 1635/2022-31 ze dne [datum] byla zamítnuta žaloba žalobkyně zmíněná v bodu 2 [jméno FO] s tím, že tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 75 ICm 1635/2022, 103 VSPH 140/2023-71 ze dne [datum]. Rozsudky Vrchního soudu v Praze č.j. 80 ICm 3666/2019, 104 VSPH 808/2021-171 ze dne [datum] a č.j. 75 ICm 1278/2020, 106 VSPH 563/2022-101 ze dne [datum] bylo potvrzeno zamítnutí žalob na neplatnost dohody o vypořádání společného jmění manželů [Jméno zainteresované osoby 1/0] a [Jméno zainteresované osoby 0/0], tj. mj. žalobkyně, ze dne [datum]. Následně bylo navíc rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č.j. 29 ICdo 36/2023-119, 75 ICm 1278/2020 ze dne [datum] zamítnuto dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 75 ICm 1278/2020, 106 VSPH 563/2022-101 ze dne [datum] s tím, že „Argumentace dovolatelky ohledně „neplatnosti“ a „neúčinnosti“ usnesení, jímž insolvenční soud schválil dohodu o vypořádání společného jmění dlužníků, je nepřípadná již proto, že: a) označené usnesení bylo řádně zveřejněno v insolvenčním rejstříku v rámci obou insolvenčních řízení a doručeno zvlášť osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon [ostatně, zvlášť a v písemné (tj. nikoli jen elektronické) podobě bylo doručeno též oběma žalobcům], a b) výhrady týkající se nedostatku „elektronického podpisu“ usnesení (řádně) zveřejněného v insolvenčním rejstříku jsou v poměrech projednávané věci (z hlediska výsledku dovolacího řízení) právně nevýznamné.“ Žalobkyně si dále dovoluje přiložit usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 81 ICm 611/2022, 101 VSPH 412/2022-41 ze dne [datum] se v bodě 6, 7 a 13 odůvodnění uvádí: „6. Jak plyne z insolvenčního rejstříku, proti žalobci jako dlužníkovi bylo dne [datum] zahájeno insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSPH 66 [insolvenční spisová značka]. Usnesením ze dne [datum], č. j. KSPH 66 [insolvenční spisová značka]-A-287 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Toto usnesení potvrdil k odvolání podanému dlužníkem i Vrchní soud v Praze usnesením ze dne [datum], č.j. 1 VSPH 47/2019-A-318; usnesení o úpadku nabylo právní moci [datum]. Dlužník podal proti usnesení Vrchního soudu dovolání, která však vzal zpět a Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil (viz usnesení 29 NSČR 56/2019-A-330 ze dne [datum]). Okamžikem, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, tj. zveřejněním usnesení o úpadku, v souladu s § 205 odst. 2 IZ vznikla v insolvenčním řízení dlužníka majetková podstata. V řízení tak již bylo pravomocně zjištěno, že dlužník je skutečně v úpadku, bylo rozhodnuto o způsobu jeho řešení a nelze se tedy touto otázkou opětovně zabývat, stejně tak jako otázkou existence majetkové podstaty, která vznikla účinky rozhodnutí o úpadku ze zákona. Dispoziční oprávnění k majetku zapsanému v soupisu majetkové podstaty dlužníka má dle ust. § 229 odst. 3 písm. c) IZ od prohlášení konkursu na majetek dlužníka jeho insolvenční správce“ Soud není oprávněn jako předběžnou otázku zkoumat skutečnosti uplatňované žalobcem v tomto incidenčním sporu. Eventuální nesprávnost postupu insolvenčního soudu při doručování rozhodnutí vydaných v insolvenčním řízení nezakládá jejich neplatnost, neboť nejde o právní úkony soudu, nýbrž je o právní skutečnosti. Dosud nebylo postupem stanoveným zákonem zrušeno usnesení insolvenčního soudu o úpadku dlužníka a o jeho řešení konkursem, takže bez dalšího platí, že dlužník není osobou oprávněnou vymáhat se vyloučení věcí ze soupisu konkursní podstaty dlužníka z důvodů, které soud I. stupně podrobně, přesvědčivě a správně uvádí v odůvodnění napadeného usnesení a s nimiž se odvolací soud bez výhrad ztotožňuje.“ Výše zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze pak bylo potvrzeno usnesením Nejvyššího soudu České republiky č.j. 81 ICm 611/2022 KSPH 66 [insolvenční spisová značka]), 29 ICdo 7/2023-58 ze dne [datum] . V tomto usnesení je uvedeno (cit.) „Konečně Nejvyšší soud dodává, že pro posouzení, zda je dovolání přípustné (§ 237 o. s. ř.), jsou právně nevýznamné argumenty dovolatele vztahující se k (tvrzeným) „nedostatkům“ elektronických dokumentů (zejména usnesení soudů obou stupňů o úpadku žalobce a jeho řešení konkursem) v insolvenčním rejstříku; nic totiž nemění na skutečnosti, že insolvenční soud rozhodl o úpadku žalobce a způsobu řešení jeho úpadku konkursem.“ Z výše uvedených soudních rozhodnutí vyplývá, že polemika žalobkyně s vývojem insolvenčních řízení sp.zn. KSPH 36 INS 28162 / 2012 a KSPH 66 INS 6953 / 2016 uvedená v bodech 5 až 44 [jméno FO] je zcela lichá. Žalovaná 1 tvrdí, že žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na určení neexistence práva žalované 1 požadovat po žalované 2 bezdůvodné obohacení za užívání předmětné budovy, když podle § 80 občanského soudního řádu platí, že „Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.“ Žalovaná 1 je přesvědčena, že žalobkyně nemá a ani nemůže mít naléhavý právní zájem na určení neexistence práva žalované 1 požadovat po žalované 2 bezdůvodné obohacení za užívání předmětné nemovitosti. Je tomu tak pro neexistenci jakýchkoli práv žalobkyně k předmětné nemovitosti (k tomu blíže viz čl. III. tohoto vyjádření výše). Případně svá práva může žalobkyně hájit ve sporech k tomu určených (na vynětí z majetkové podstaty, na vyklizení, na plnění) a není žádného důvodu vyvolávat zbytečné spory o určení, které mají mít preventivní charakter. Konečně pak nelze odhlédnout od skutečného účelu podání [jméno FO], kdy zásahem do sporného řízení sp.zn. 12 C 142/2019 není sledován legitimní cíl podle § 91a občanského soudního řádu. Žalobkyně při své činnosti jedná ve shodě s dalšími spřízněnými osobami, pomocí nichž jsou obcházeny účinky a důsledky konkursů prohlášených na majetek [Jméno zainteresované osoby 1/0] a [Jméno zainteresované osoby 0/0] a prostřednictvím nichž jsou odkláněny toky finančních prostředků, které by měly podle práva připadat do majetkových podstat dlužníka [Jméno zainteresované osoby 1/0] (potažmo jeho věřitelům) a dlužnice [Jméno zainteresované osoby 0/0] )potažmo jejím věřitelům), mimo tyto majetkové podstaty. Skutečný cíl podání [jméno FO] je ryze obstrukční (tj. protiprávní), konkrétně „dopomoci“ tomu, aby sporné řízení sp.zn. 12 C 142/2019 trvalo bez pravomocného ukončení co nejdéle. Takové jednání však nemůže požívat právní ochrany a [jméno FO] musí být zamítnuta i z tohoto důvodu.

3. Žalovaná 2) se k žalobě nevyjádřila.

4. Podle § 91a o.s.ř. platí, kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům (pozn. důraz přidal soud).

5. V § 91a o.s.ř. je upravena tzv. žaloba o hlavní intervenci, která je namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť u obou popírá jejich nároky k věci nebo právu, o něž vedou mezi sebou spor, a vychází z předpokladu, že je to žalobce (hlavní intervent), komu ve skutečnosti svědčí hmotné právo k této věci nebo právu. Petit žaloby, kterou se uplatňuje hlavní intervence, nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí buď zcela, nebo zčásti představovat konečné řešení právního vztahu nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. Hlavní intervence vyžaduje, aby stejný žalobní petit směřoval proti všem žalovaným (všem účastníkům probíhajícího řízení), jinak nemůže být úspěšná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. 28 Cdo 1042/2008)

6. V řízení sp.zn. 12 C 142/2019 se žalovaná 1) coby procesní žalobkyně domáhá po žalované 2) coby procesní žalované vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti na adrese [Adresa zainteresované společnosti 1/0], mimojiné v období od [datum] do [datum].

7. Předmětem řízení sp. zn. 12 C 142/2019, do něhož se žalobkyně pokoušela podat žalobu o hlavní intervenci, je spor o vydání bezdůvodného obohacení spočívající v užívání nemovitosti společností [právnická osoba] bez právního důvodu. Otázku vlastnictví nemovitosti bude soud řešit jako otázku předběžnou, a pro posouzení důvodnosti žaloby je podstatný rovněž právní titul, na jehož základě nebo bez něj, užívá předmětné nebytové prostory žalovaná 2) coby procesní žalovaná. Podstatné však je, že spor se v řízení sp.zn. 12 C 142/2019 se nevede o určení vlastnického práva, práva držby, ale o konkrétní finanční částku jako spor na plnění.

8. Soud dospěl k závěru, že žaloba podle jejího obsahu není žalobou o hlavní intervenci, kdy v tomto směru není podstatné, jak žalobkyně žalobu označila, ale to, čeho se podanou žalobu fakticky domáhá. Podstatou žaloby o hlavní intervenci je, aby soud rozhodl spor, který se vede o právo mezi dosavadními účastníky a osobou, která si činí nárok na „věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami“.

9. V usnesení ze dne [datum], sp.zn. 16Co 366/2022, dospěl Městský soud v Praze k závěru, že „žaloba se nestává žalobou dle § 91a o. s. ř. již jen tím, že ji žalobce takto označí, ale tehdy, když splňuje kritéria ustanovení § 91a o. s. ř., tedy když jde o žalobu, kterou si třetí osoba činí zcela nebo částečně nárok na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami. Pro posouzení žaloby jako žaloby dle § 91a o. s. ř. tedy není rozhodné jen to, že žalobce žalobu takto označil, ale předmět původního řízení a předmět intervenční žaloby. Petit intervenční žaloby nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí zcela nebo zčásti představovat konečné řešení právního poměru nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. [jméno FO] dle § 91a o. s. ř. musí být sledován smysl ustanovení § 91a o. s. ř., tzn. Vyřešit spor o určité právo či věc mezi více subjekty najednou tak, aby nemuselo být po skončení původního řízení vedeno další. Hlavní intervence je namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť u obou popírá jejich nároky k věci nebo právu, o něž vedou mezi sebou spor, a vychází z předpokladu, že je to žalobce (hlavní intervent), komu ve skutečnosti svědčí hmotné právo k této věci nebo právu. Rozhodnutím o hlavní intervenci má být dosaženo v případě úspěchu interventa konečného řešení sporu mezi všemi účastníky. Typickým případem řízení, kde dochází k hlavní intervenci, jsou řízení zahájená tzv. reivindikační žalobou (žalobou na vydání věci), kdy se dva účastníci přou o své právo věc držet a třetí osoba se domnívá, že toto právo náleží jí.“ K obdobnému závěru dospěl Městský soud v Praze v usnesení ze dne [datum], sp.zn. 54Co 38/2023 (zejména bod 9 odůvodnění).

10. Vztaženo na poměry nyní souzené věci, soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není ve své podstatě žalobou dle § 91a o.s.ř do řízení sp.zn. 12 C 142/2019. Žalobkyně se domáhá určení dispozičního oprávnění k požadavku na nájemné nebo jeho obdobu ve formě bezdůvodného obohacení a zároveň toho, že dispoziční oprávnění k výběru finančních prostředků nemá žalovaný 1) (insolvenční správce), a celou žalobou se dále prolíná tvrzení žalobkyně, že tedy že nedošlo k účinkům prohlášení konkurzu dle § 246 odst. 1 insolvenčního zákona; domáhá se tedy současně určení toho, o čem je zjevně spor pouze mezi žalobkyní a žalovanou 1), nikoli žalovanou 2). Soudu je z jeho úřední činnosti (z řízení sp.zn. 17 C 147/2019) známo, a je to zjevně známo i všem účastníkům tohoto řízení, že i žalovaná 2) ve sporu s žalobkyní není, neboť i ona v řízení sp.zn. 17 C 147/2019 namítá, že žalovaná 1) (insolvenční správce) nemá právo požadovat její vyklizení z předmětných prostor. [jméno FO] proto nemůže být žalobou o hlavní intervenci, a je podle svého obsahu určovací žalobou.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

12. Podle § 80 o.s.ř. se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem, tedy je třeba, aby žalobkyně tvrdila a zejména i prokázala naléhavý právní zájem na určení, že jí náleží dispoziční oprávnění k nemovitosti označené v petitu žaloby a že toto dispoziční právo naopak nenáleží první žalované.

13. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je určovací žaloba dle § 80 o.s.ř. preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 3 Cdon 1338/96, a judikaturu v něm citovanou). Určovací žaloba nemůže naplnit preventivní funkci spočívající v zabránění vzniku budoucích sporů účastníků, pokud spory mezi účastníky neodstraňuje; ty již probíhaly, resp. další z nich aktuálně probíhá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 3502/2020), jako je tomu i v případě žalobkyně.

14. Žalobkyně se žalobou domáhá určení, že dispoziční oprávnění k výběru nájemného nebo bezdůvodného obohacení k jí označené nemovitosti náleží jí a nikoliv první žalované, přičemž brojí proti účinkům usnesení o prohlášení konkursu na majetek manželů [jméno FO] její majetek, jakož i proti samotnému vedení insolvenčních řízení a usnesením o ustanovení insolvenčního správce, proti soupisu majetku do majetkové podstaty dlužníků – manželů [jméno FO], kdy namítá i absenci elektronických podpisů na řadě usnesení insolvenčního soudu, z čehož dovozuje jejich neúčinnost.

15. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila v potřebném rozsahu povinnost tvrzení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, který je primárním předpokladem pro to, aby žalobě mohlo být vyhověno. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, resp. se z něj omluvila a souhlasila s projednáním v její nepřítomnosti, nemohl jí soud poskytnout procesní poučení o tom, že v potřebném rozsahu uvedenou povinnost tvrzení neplní a neunáší tak břemeno tvrzení. Nemohla jí tak být ze strany soudu poskytnuta ani výzva podle § 118a odst. 1 o.s.ř., aby svá tvrzení v tomto směru doplnila. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutích sp.zn. 32 Cdo 2528/2010 či sp.zn. 28 Cdo 3665/2009). Jelikož ze strany žalobkyně nebyla v potřebné míře splněna povinnost tvrzení, neprováděl soud ani žádné dokazování, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit (srov. NS ČR sp.zn. 31 Cdo 619/2011 , publik. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod. č. 115/2012).

16. Nad shora uvedené soud uvádí, že z dosavadních žalobkyní poskytnutých tvrzení, je však zřejmé, že žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na určení neexistence práva žalované 1 požadovat po žalované 2 bezdůvodné obohacení za užívání předmětné budovy, když podle § 80 občanského soudního řádu platí, že „Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem a žalobkyně nemá a ani nemůže mít naléhavý právní zájem na určení neexistence práva žalované 1/ požadovat po žalované 2/ bezdůvodné obohacení za užívání předmětné nemovitosti, když právo k požadavku na nájené nebo tomu odpovídající bezdůvodné obohacení sama žalobkyně může požadovat ve sporech k tomu určených (na vynětí z majetkové podstaty, na vyklizení, na plnění) a to zejména žalobou na plnění, která je primárně k vymožení pohledávky, o níž žalobkyně tvrdí, že má vůči žalované 2/ určena a není žádného důvodu vyvolávat zbytečné spory o určení, které mají mít preventivní charakter.

17. Soud neprováděl dokazování, když šlo pouze o právní posouzení žalobních tvrzení.

18. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

19. Nad rámec povinného odůvodnění soud dodává, že materiálním účelem této žaloby zjevně není ochrana práv žalobkyně, nýbrž původně snaha zamezit tomu, aby mohlo být rozhodnuto ve věci sp.zn. 12 C 142/2019. Z úřední činnosti, je soudu známo, že žalobkyně a různé osoby s ní provázané či personálně propojené se opakovaně z různých důvodů domáhají vstupů do řízení týkajících se právě majetku zapsaného do majetkové podstaty manželů [jméno FO], která jsou vedena u zdejšího soudu. Jen k dnešnímu dni prochází žalobkyně u zdejšího soudu 90 různými řízeními převážně uvedené povahy v různém procesním postavení (např. sp.zn. 20 C 160/2023, 19 C 126/2023, 43 C 163/2023, 28 C 21/2023 či 11 C 103/2022). Ze strany žalobkyně a s ní personálně či jinak propojených osob se jedná o zjevné zneužití práva, když jediným cílem neustálého podávání nejrůznějších procesních návrhů, či domnělých žalob z hlavní intervence, je zjevné zabránění předání nemovitostí, oddálení, případně znemožnění jejich zpeněžení a ztížení a prodloužení celého průběhu insolvenčních řízení manželů [jméno FO].

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byly zcela úspěšné žalované, proti kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou soud přiznal první žalované náhradu nákladů řízení ve výši tří režijních paušálů po [částka] podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření ze dne [datum] a přípravu a účast na jednání dne [datum] (podle § 1 odst. 2 písm. a/, b/ a c/ vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem [částka] (výrok II). Ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné druhé žalované žádné náklady nevznikly (výrok III).

21. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení