12 C 129/2023 - 159

Rubrum

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Chmelaře a přísedících [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] pro neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalované ze dne [datum], je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení žalobkyně částku ve výši 42 180 Kč, na účet Okresního soudu v [adresa] č. účtu [Anonymizováno]- [č. účtu] a pod variabilním symbolem [RČ], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na soudním poplatku částku ve výši 2 000 Kč na účet Okresního soudu v [adresa] na č. účtu [č. účtu] a pod variabilním symbolem [RČ], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], se žalobkyně domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalované ze dne [datum] je neplatné. V podání žalobkyně uvedla, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy, uzavřené dne [datum], jako vízový specialista. Okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem podle ustanovení § 55 odst. 1, písm. b) zákoníku práce ze dne [datum] žalovaná s žalobkyní okamžitě zrušila pracovní poměr z důvodu, že se bez zákonem omluveného důvodu ve dnech [Anonymizováno]. - [datum] a [Anonymizováno]. - [datum] nedostavila k výkonu práce u žalované. S okamžitým zrušením pracovního poměru žalobkyně nesouhlasí a pokládá ho za neplatné, neboť důvodem, pro který se nedostavila k výkonu práce na pracoviště, byla skutečnost, že čerpala dovolenou a následně byla nemocná a nebyla schopna vykonávat práci u žalované. Ve dnech od [Anonymizováno]. do [datum] čerpala dovolenou a od [datum] byla v pracovní neschopnosti. Důvodem její absence v žádném případě nebylo to, že by práci nevykonávala bez zákonem omluveného důvodu, naopak důvody její absence byly žalované zcela známy a byla to také žalovaná, kdo žalobkyni naprosto jasným a nepochybným způsobem dovolenou schválil. Dále uvedla, že dne [datum] napsala SMS svému nadřízenému [jméno FO], že je jí špatně a že si potřebuje vzít dneska dovolenou a pan [jméno FO] jí napsal „OK“. Jelikož v tento den se její zdravotní stav nezlepšil, poslala večer zprávu, že ještě potřebuje dovolenou, a to na následující den [Anonymizováno][Anonymizováno] Její nadřízený vzal uvedené na vědomí. Dne [datum] si ji přetížilo tak, že nadřízenému napsala, že plánuje jít k doktorce, ale nebyla toho zatím schopná. [jméno FO] jí navrhl dovolenou na celý týden. Dne [datum] pak napsala, že si bere dovolenou na celý týden. Dne [datum] jí pan [jméno FO] dovolenou na celý týden potvrdil. Po telefonu jí tento den potvrdil dovolenou i pan [jméno FO] s tím, že jakmile půjde k lékařce, tak mu dá vědět. Byla ujištěna, že si dovolenou může vzít. Dne [datum] požádala pana [jméno FO] o dovolenou na další týden, kterou ji po telefonu schválil. Dne [datum] [Anonymizováno] se jí pak dotazoval pan [jméno FO], jak situaci vyřešila, zda má nemocenskou. Informovala jej, že hlásila panu [jméno FO] dovolenou, kterou ji schválil. [jméno FO] ji měl navrhnout, aby si vzala nemocenskou od středy minulého týdne a zbytek, že se pokryje z dovolené nebo z neplaceného volna. O své dovolené tedy byla ujištěna jak panem [jméno FO], tak panem [jméno FO]. Považovala věc za vyřízenou a byla v dobré víře, že učinila vše, jak bylo dohodnuto. Postupovala přitom v daném případě zcela v souladu s praxí udělování dovolené u žalované. Dne [datum] se pak dostavila k lékařce [tituly před jménem] [jméno FO], ta jí informovala, že nemocenskou je možné si vzít tři dny zpětně, souhlasila a poprosila ji, aby nemocenskou vystavila od [datum]. Lékařka vystavila nemocenskou nejprve od [datum] a následně jí byla pracovní neschopnost uznána zpětně od [datum], což potvrzuje i její lékařská zpráva. O skutečnosti, že nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum], žalovanou informovala dopisem ze dne [datum].

2. Žalovaná se vyjádřila podáním doručeným soudu dne [datum] a uvedla, že nelze souhlasit s vyjádřením žalobkyně, že by žádosti o dovolenou, jak popisuje, byly standardně řešeny až v daný den nepřítomnosti či zpětně, a to prostřednictvím sociálních sítí či prostřednictvím telefonátů. Standardně, pakliže zaměstnanec kanceláře žádá o dovolenou, činí tak dopředu a prostřednictvím systému SAP, kde uvádí rozsah své nepřítomnosti, přičemž tato žádost je předem schvalována dvěma nadřízenými, v případě žalobkyně panem [jméno FO], jakožto přímým nadřízeným, a panem [jméno FO], nadřízeným pana [jméno FO]. [jméno FO] přestala bez omluvy chodit do zaměstnání a kontaktovala svého přímého nadřízeného [jméno FO] [jméno FO] prostřednictvím aplikace Whats App, což je zcela mimořádný způsob, navíc na soukromé číslo pana [jméno FO]. [jméno FO] výslovně schválil dovolenou tímto zcela nesprávným způsobem v rozporu s interními předpisy žalované, kdy se výslovně dohodli na dovolené na den [Anonymizováno]. a [Anonymizováno]., což uznala i žalovaná a tuto nepřítomnost nesporovala s tím, že žalobkyně informovala, že bude následně na dočasné pracovní neschopnosti. Proto s ní při komunikaci následující den prostřednictvím Whats App pan [jméno FO] již nepřítomnost neřešil, protože měl za to, že dorazí rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (DPN). Poté, kdy rozhodnutí o DPN žalovaná neobdržela ani v pondělí [datum], byla žalobkyně kontaktována panem [jméno FO] s dotazem, zda je na DPN, kdy žalobkyně zcela lživě uvedla, že jí byla schválena dovolená panem [jméno FO], následně byla informována panem [jméno FO] o svém faktickém nároku na dovolenou ve výši 14 hodin, neboť žalobkyně se mylně domnívala, že má nárok na 20 dní dovolené. Následnou komunikací ji pan [jméno FO] několikrát vyzval, aby potvrdila, že je v DPN, respektive že si danou DPN zajistila, byla odkázána na mzdovou účetní k řešení dané situace, pokud by tomu tak nebylo. [jméno FO] zcela jasně uvedl, že žalobkyně nárok na dovolenou v tak velkém rozsahu nemá, když má jen 14 hodin a opakovaně ji upozorňoval, aby si zařídila nemocenskou, respektive ji navrhl, aby zkusila požádat o neplacené volno přes mzdovou účetní, jinak nepřímo uvedl, že neví, jak by se tato situace dala řešit. Rovněž uvedl, že s touto situací nemá zkušenosti. V neposlední řadě pak ale paní žalobkyně při této konverzaci [Anonymizováno]. panu [jméno FO] sdělila, že se do práce již nevrátí a ať si žalovaná hledá náhradu. Když žalobkyně následně volala panu [jméno FO], požadovala, aby dostala neplacené volno, nikoliv dovolenou, přičemž ten jí rovněž odkázal na mzdovou účetní s tím, že jí následně prostřednictvím SMS sdělil, že o neplacené volno je mimo jiné nutno požádat předem a nemá na něho nárok a má k danému datu pět neomluvených absencí. Podle žalované ze žádné konverzace nevyplývá, že by žalobkyni jeden nebo druhý nadřízený schválil dovolenou, ať již SMS nebo prostřednictvím Whats App, naopak je patrné z SMS zprávy pana [jméno FO], že žalobkyně žádala neplacené volno, kterému nebylo možno vyhovět. Následně žalovaná obdržela rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně, kdy počátek byl stanoven na [datum]. Žalovaná při rozhodování o ukončení pracovního poměru vycházela z původního rozhodnutí o DPN, rovněž zkoumala okolnosti omlouvání nepřítomnosti žalobkyně v týdnu, jak je uvedeno výše, a přihlédla k tomu, že se žalobkyně prostřednictvím telefonu s panem [jméno FO] a následně i prostřednictvím Whats App komunikace se svým přímým nadřízeným zcela jasně vyjádřila, že nemá zájem ve společnosti [právnická osoba] pracovat. Vzhledem k pěti neomluveným absencím a informaci, že se již nevrátí do zaměstnání, proto přistoupila k tomuto druhu ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru. Zároveň upozornila, že až v návaznosti na doručení ukončení pracovního poměru požádala žalobkyně o změnu vzniku DPN svou ošetřující lékařku, která její žádosti vyhověla a provedla v systému nemocenského pojištění změnu data vzniku DPN z důvodu omylu. ČSSZ této žádosti k [datum] vyhověla. Podle žalované je posunutí data vzniku DPN s takovýmto zpožděním v rozporu s právními předpisy, nicméně zaměstnavatel v takovýchto případech nemá žádnou relevantní právní ochranu či opravný prostředek.

3. Po provedeném dokazování vzal soud z jednotlivých důkazů za prokázané následující skutečnosti:

4. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že mezi žalovanou, jakožto zaměstnavatelem a žalobkyní, jakožto zaměstnancem, byla uzavřena pracovní smlouva se dnem nástupu do práce [datum]. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do [datum]. Na základě dohody o změně pracovní smlouvy byla pracovní smlouva ze dne [datum] změněna tak, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum].

5. Z okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná jako zaměstnavatel okamžitě zrušila pracovní poměr žalované jako zaměstnanci dle ustanovení § 55 odst. 1, písm. b) zákoníku práce, kdy jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uvedla zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, protože se zaměstnanec bez zákonem omluveného důvodu ve dnech [datum] – [datum] a [datum] - [datum] nedostavil k výkonu práce u zaměstnavatele. Jedná se tedy o zaviněnou neomluvenou absenci, v každém jednotlivém případě s tím, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával.

6. Z výpisu z komunikace mezi žalobkyní a jejím nadřízeným [jméno FO] [jméno FO] prostřednictvím aplikace Whats App vyplývá, že dne [datum] sdělovala žalobkyně svému nadřízenému [jméno FO], že se omlouvá, je jí špatně a potřebuje si vzít dovolenou. Ten jí na to odpověděl „OK“. Téhož dne večer mu sdělila, že ještě potřebuje další volno a on jí na to odpověděl, že bere na vědomí, že žalobkyně má na zítřek dovolenou. Dne [datum] sdělila žalobkyně svému nadřízenému [jméno FO], že jí není dobře a zítra půjde k lékařce; ten jí na to odpověděl, zda si nechce vzít volno na celý týden, na což žalobkyně reagovala tak, že o tom popřemýšlí a napíše. Dne [datum] napsala, že ještě dnešního dne chce mít dovolenou, že jak se jí to nezlepší, tak zajde k lékařce zítra a napíše. [jméno FO] ji opět odpověděl: „OK“ a dále tentýž den spolu řešili pracovní záležitosti. Dne [datum] spolu opět řešili pracovní záležitosti, přičemž žalobkyně sdělila, že ve čtvrtek přijde a podívá se na řešené pracovní věci. Dne [datum] se nadřízený dotazoval žalobkyně, jak to s ní vypadá, zda má nemocenskou, protože mzdová účetní v systému nic nevidí. Žalobkyně odpovídala, že nadřízenému [jméno FO] nahlásila dovolenou s tím, že zítra přijde a dořeší to. Pak se opravila, že přijde pozítří, to je ve čtvrtek. Dále byla nadřízeným [jméno FO] znovu dotazována, zda má nemocenskou, načež odpovídala, že to zítra (poté opravila že ve čtvrtek) dořeší a byla znovu upozorněna, že je třeba to řešit s mzdovou účetní. Znovu sdělila, že bude na nemocenské a když byla dotazována, zda ji má vyřízenou, tak odpověděla, že zítra ráno půjde k lékařce. V rámci této komunikace také sdělila, že není schopna dojít k lékařce, ale zítra již musí a vypadá to na dlouhodobou nemocenskou. Nadřízeným jí bylo sděleno, nechť jí lékařka napíše nemocenskou od minulé středy, pokud je to možné. V rámci této komunikace, také sdělila k dotazu, zda s ní má nadřízený počítat po nemocenské nebo zda už se nevrátí, že už se nevrátí, ať si za ni hledá náhradu. V rámci této komunikace jí bylo mimo jiné znovu zdůrazněno, nechť je jí nemocenská napsána od minulé středy, protože má pouze 14 hodin dovolené, zbytek je neplacený; pokud to tedy jde. Zároveň jí nadřízený sdělil, že není na nemocenskou odborník, neboť ji měl pouze jeden týden v životě, načež žalobkyně odpověděla, že také na nemocenské nebyla. Podle ní ale měla nárok na 20 dnů dovolené. Následující den [datum] jí byla zaslána vizitka [jméno FO] (účetní), na což odpověděla, že jí zavolá.

7. Z printscreenu obrazovky mobilního telefonu [jméno FO] vyplývá, že dne [datum] [jméno FO] sdělil žalobkyni, že se ptal na osobním oddělení na neplacené volno, o které se musí ale žádat předem a že zpětně jej žádat nelze. Na osobním oddělení mu sdělili, že žalobkyně má pět dnů neomluvené absence. Žalobkyně mu odpověděla, že se s ním domlouvala na dovolené, kterou jí měl po telefonu schválit s tím, že byla u lékaře a je od dnešního dne ([datum]) na nemocenské.

8. Z výpisu volání a SMS zpráv vyplývá, že dne [datum] telefonovala žalovaná se svým nadřízením [jméno FO] [jméno FO] a dále stejný den si poslali 12 SMS zpráv. Další zprávu pak poslala dne [datum] žalobkyně [jméno FO]. Téhož dne, tedy [datum], žalobkyně telefonovala jak s panem [jméno FO], tak s panem [jméno FO], se kterým telefonovala ještě [datum] a [datum], a to dvakrát. S [jméno FO] [jméno FO] pak žalobkyně telefonovala ještě [datum].

9. Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO], lékařky žalobkyně, ze dne [datum] vyplývá, že v 8:06 hod. se k ní dostavila žalobkyně a byla jí vystavena pracovní neschopnost F43.8 od [datum]. Byla objednána na [datum] na 8:15 hodin na kontrolu s tím, že do poznámky k pracovní neschopnosti v závěru této zprávy bylo uvedeno PN [datum].

10. Z informace o dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance [právnická osoba] vyplývá, že žalobkyně byla práce neschopná od [datum]. Ze zprávy Územní správy sociálního zabezpečení pro [Anonymizováno] a [Anonymizováno], OSSZ [adresa], ze dne [datum] vyplývá, že rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně bylo na OSSZ doručeno dne [datum], s datem vzniku nemoci [datum]. Dne [datum] byla doručena oprava počátku dne nemoci při dočasné pracovní neschopnosti na den vzniku nemoci [datum]. Podle informace o změně dočasné pracovní neschopnosti (DPN) [právnická osoba] je datum vzniku DPN u zaměstnance: [jméno FO], narozená [Datum narození žalobkyně] 14 kalendářních dnů DPN je uvedeno od [datum] do [datum]. Dále je uvedena poznámka: "Sdělujeme vám níže uvedenou změnu údajů o dočasné pracovní neschopnosti vašeho zaměstnance. Údaje, u kterých došlo ke změně, jsou označeny hvězdičkou“; hvězdičkou je přitom označen údaj o datu vzniku DPN na [datum].

11. Ze správy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] vyplývá, že poté, co zkontaktovala OSSZ ke zpřístupnění náhradního doručení k dané PN, zjistila, že žalobkyně byla ošetřena v její ambulanci [datum], chtěla pracovní neschopnost od [datum], ale lékařka jí omylem vystavila od [datum]. Proto bylo psáno náhradní hlášení, aby došlo k uznání zpětně od [datum].

12. Z výpisu ze systému žalované ve spojení s připojenou tabulkou vyplývá, kdy a jakým způsobem čerpala žalobkyně dovolenou (volno) v roce 2022 a v roce 2023, kdy měla dovolenou dne [datum] (čerpáno přes systém SAP), a 13., 14. a [datum] (mimo systém SAP).

13. Podle Pravidel čerpání dovolené a neplaceného volna žalované v čl. 7.1 se výměra dovolené určuje v hodinách a také se čerpá v hodinách. Výpočet nároku na dovolenou se řídí zákoníkem práce v platném znění. Podle čl. 7.2 se dovolená čerpá v délce směny, po dohodě se zaměstnancem v délce poloviny směny, zaměstnavatel může určit čerpání dovolené nižší, než je polovina směny, pouze v případě, že se jedná o zbývající část dovolené, která je kratší než polovina směny. Určení dovolené a žádost o dovolenou se pro zaměstnance dělnických pozic podává na standardním tiskopise vydaném firmou Optis. Určení dovolené a žádost o dovolenou pro office zaměstnance se podává převážně elektronickou evidencí na zadávání požadavků. Ve výjimečných případech lze využít standardní tiskopis vydaný firmou Optis nebo formulář FORM-HR-010. Při schvalování termínu dovolené bude zaměstnavatel postupovat dle zákoníku práce s ohledem na zajištění plynulého chodu firmy a zastupitelnost jednotlivých pozic. Čerpání dovolené schvaluje přímý nadřízený zaměstnance a dále nadřízení dle pravidel jednotlivých pracovišť. Podle čl. 7.4 na poskytnutí neplaceného volna neuvedeného v zákoníku práce a nařízení vlády číslo 590/2006 Sb. není právní nárok. Žádost o poskytnutí neplaceného volna schvaluje přímý nadřízený zaměstnanec a dále nadřízení dle pravidel jednotlivých pracovišť u zaměstnanců dělnických pozic prostřednictvím formuláře FORM-HR-011 a u office zaměstnanců prostřednictvím elektronické evidence na zadávání požadavků. Ve výjimečných případech lze i u office zaměstnanců využít formulář FORM-HR–011.

14. Ze záznamu o školení ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně mimo jiné absolvovala školení o pravidlech čerpání dovolené a neplaceného volna.

15. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalované sdělila, že považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné a trvá na tom, aby byla dále zaměstnávána žalovanou. Dopisem ze dne [datum], se zdůrazněním, že žalovaná tímto jakkoliv nepotvrzuje ani nevyjadřuje svůj postoj k tvrzeným skutečnostem či právním stanoviskům ve vztahu k ukončení pracovního poměru, informovala žalovaná žalobkyni, že je schopná i ochotná ji dále přidělovat práci dle pracovní smlouvy. Přitom dopisem ze dne [datum] sdělila žalovaná žalobkyni, že považuje nahlížení na okamžité zrušení pracovního poměru mezi účastníky za sporné a navrhuje uzavření dohody o narovnání.

16. Svědek [jméno FO] vypověděl, že je zaměstnancem žalované, je manažerem a vedoucím oddělením všeobecných záležitostí. Uvedl, že ví, že byl nějaký problém s neomluvenými absencemi a dovolenou žalobkyně, že tam byly nějaké nuance, a ví o tom, že žalobkyně si žádala o dovolenou, na kterou neměla nárok a potom nastoupila na nemocenskou. Také ví, že nemocenská byla vypsána nějak později a tím pádem vznikly neomluvené absence a potom proběhla ze strany žalované výpověď. Uvedl, že není přímým nadřízeným žalobkyně, kdy tímto je jeho zástupce pan [jméno FO], který je prvotním schvalovatelem dovolených a on je až ten finální. Dovolené se schvalují v rámci jejich interního systému SAP, takže pokud tam ten nárok na dovolenou je, tak se to k němu dostane. V případě žalobkyně si nevzpomněl zcela přesně, jak se celá událost seběhla, vzpomněl si, že mu žalobkyně volala ohledně dovolené něco o tom, že jí to pan [jméno FO] nechce nebo nemůže schválit. Měli spolu asi půlhodinový rozhovor, ale jenom těžko si to vybavuje, kdy následně si věc nechal prověřit na personálním oddělení a zjistil, že žalobkyně na dovolenou nemá nárok a má pocit, že jí to psal i do SMS zprávy. Také uvedl, že s žalobkyní hovořil možná dvakrát, ale přesně si to nepamatuje. Zdůraznil, že řešení dovolené prostřednictvím telefonického rozhovoru není obvyklé. Na to mají systém, který již zmínil. Tam se zadá do systému dovolená, schválí to přímý nadřízený a potom to putuje k němu, on to pouze odklikne v systému. Dovolené se jednak plánují dopředu na začátku roku, plánují se na celý rok a potom samozřejmě je možné udělat určité úpravy podle potřeby, ale po telefonu se určitě dovolená neschvaluje. Podle svědka se samozřejmě stane, že někdo onemocní a pokud je to jeho přímý podřízený, tak mu napíše, že nemůže přijít do práce a vezme si dovolenou, ale samozřejmě na to musí mít nárok. V případě žalobkyně tento nárok nebyl, protože vyčerpala svůj fond na dovolenou, neměla odpracováno, když mají fond pracovní doby a z toho vyplývá dovolená. Dále Uvedl, že si není vědom toho, z jakého důvodu žádala žalobkyně o dovolenou. Potvrdil, že paní [jméno FO] pracuje u žalované a je to mzdová účetní. Uvedl, že si nepamatuje, že by odkázal žalobkyni na paní [jméno FO] v rámci řešení možnosti neplaceného volna. Uvedl, že neví, jakým způsobem si ověřovali datum vzniku pracovní neschopnosti žalobkyně. Pokud se týká pracovní morálky žalobkyně, pak uvedl, že tato neodváděla úplně ideální pracovní výkon ve srovnání s obdobnými pozicemi, hledala si stále nějaké záminky, jak by se mohla z některých pracovních činností vyvléct? Pokud si svědek vzpomněl, tak ústně byla žalobkyni učiněna výtka, kdy pobývala hodně času s jedním kolegou v kantýně a netrávila čas na svém pracovišti. Nedokázal si však vybavit, kdy se to stalo, když tuto výtku nedal on, ale jeho podřízený, který jej o tom pouze informoval. Svědek [jméno FO] uvedl, že byl společně s panem [jméno FO] nadřízeným žalobkyně. U žalované svědek pracuje na pozici vedoucího sekce oddělení [Anonymizováno], všeobecných záležitostí, kdy má na starosti všeobecnou agendu, která spravuje vše od flotily vozů až po zahradníka, úklidové práce, včetně vízových záležitostí, které měla na starosti žalobkyně. Situace, která se týká žalobkyně, vznikla tak, že žalobkyni nebylo dobře, omlouvala se, že půjde k lékaři, ale nedocházelo k tomu, a tím pádem měla neomluvené absence. Podrobněji pak uvedl, že žalobkyně měla nějaký problém snad s ledvinami a chtěla po něm, aby ji schválil dovolenou, což nebylo standardní prostřednictvím telefonu, tak se to běžně nedělo, protože většinou se žádosti o dovolenou podávají prostřednictvím systému SAP, když jednotliví podřízení si žádají o dovolenou a tu schvaluje svědek a následně jeho nadřízený pan [jméno FO]. Díky tomu, že žalobkyně psala někdy v 5:50 ráno, tak jí samozřejmě vyhověl, protože rozuměl její zdravotní komplikaci a nechtěl po ní, aby se někam doplazila k počítači a zadávala si dovolenou. Druhý den se totéž opakovalo, kdy žalobkyně znovu žádala o dovolenou, a takhle to šlo podle svědka možná dvakrát nebo třikrát za sebou s tím, že ji upozorňoval na to, že dovolenou jako takovou nemá nárok a pokud má zdravotní komplikace, tak je nutné to řešit klasickou nemocenskou. Odkázal žalobkyni také na mzdovou účetní, která jí může sdělit, jak je to s čerpáním neplaceného volna, na co má a nemá nárok, když mzdová účetní, o tom má lepší přehled než svědek. Díky tomu také vznikla komunikace s paní [jméno FO], což je mzdová účetní, telefonicky, a následně s nadřízeným panem [jméno FO]. Dále svědek uvedl, že si nepamatuje detaily, ale každopádně se snažil žalobkyni odkazovat právě na mzdovou účetní, protože nevěděl aktuální stav nároku žalobkyně. Byl doma a neměl v tu danou chvíli před sebou počítač, aby zjistil, jestli žalobkyně nárok má nebo nemá, a proto jí na paní [jméno FO] odkazoval. Zdůraznil, že to není obvyklý postup, neboť zaměstnanci standardně předkládají žádosti o dovolenou přes SAP, přičemž popsané ve věci žalobkyně byl výjimečný případ, vzhledem k situaci, která se týkala zdraví. Nevybavil si, že by se podobný případ týkal někoho jiného. Dále uvedl, že ve vztahu k nároku na dovolenou za kalendářní rok to probíhá tak, že na základě odpracovaných hodin během kalendářního roku postupně nabíhá daný nárok na dovolenou. Když byl dotazován, zda si tedy zaměstnanec může v lednu vzít 14 dní dovolené, tak podle svědka by to tak nemělo být. Snaží se toto dodržovat, ale není to vždy ve sto procentech případů, když se může stát, že mu to odsouhlasí právě přes systém SAP jeho nadřízený. V případě žalobkyně by to byl on a pan [jméno FO]. Následně potvrdil, že pokud by žalobkyně žádala standardním způsobem, tak i kdyby neměla odpracované hodiny, tak svědek by jí byl schopen tu dovolenou schválit; pokud by ji zamítl nadřízený, to už by si musel obhájit nadřízený, ale svědek jako prvotní schvalovatel by dovolenou schválil. Připustil, že před jednáním se díval na e-mailovou nebo Whats Appovou komunikaci mezi ním a žalobkyní, aby si osvěžil situaci. Uvedl, že on osobně si neověřoval začátek pracovní neschopnosti žalobkyně; toto ostatně ani z jeho pozice nijak nevyplývá, když podle něj to vyplývá spíše z pozice mzdové účtárny. Uvedl, že pracovní nasazení žalobkyně nebylo nikterak vysoké. Občas jej i kolegy překvapila její emailová komunikace, která vyvolala určité pozdvižení. Dále znovu zopakoval, že si nevybavuje, že by někdo žádal o dovolenou prostřednictvím Whats Appu nebo telefonického hovoru. Podle svědka žalobkyně ve společnosti už vůbec pokračovat nechtěla a svědkovi připadá jednání z její strany jako účelové, jako určitým způsobem pomsta či vytrestání žalované. V okamžiku, kdy se rozhodovalo o prodloužení pracovního poměru žalobkyně, tak svědek apeloval na svého nadřízeného, aby spolupráci s žalobkyní ukončil, když s její prací nebyl spokojený. Poukázal na to, že to, co bývalé kolegyni žalobkyně trvalo dvě hodiny, žalobkyně řešila celé dopoledne, různě se vybavovala s kolegyněmi v kuchyňce, v pracovní době řešila soukromé záležitosti a ze strany svědka byla upozorněna, že by se měla věnovat hlavně svoji práci, ale nijak na to nereagovala. Výtku nedostala v písemné podobě, ale pouze v ústní. Dále uvedl, že pan [jméno FO] pracuje ve společnosti okolo 15 let a on asi 11,5 let. Na dané pozici pracuje déle pan [jméno FO], svědek je na této pozici nováček; již dříve vypověděl, že do dané pozice se dostal v roce 2022 a také to, že v době, kdy byl nadřízeným žalobkyně, měl celkem tři podřízené, zatímco pan [jméno FO] má pod sebou desítky podřízených.

17. Shora uvedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Soud vycházel především z listinných důkazů, které byly podporovány svědeckými výpověďmi nadřízených žalobkyně, přičemž provedené důkazy nejsou v žádném podstatném rozporu. Jakkoliv se žalovaná snažila tvrdit a prokázat, že až v důsledku okamžitého zrušení pracovního poměru si žalobkyně „zařídila“ DPN zpětně až k datu [datum], toto tvrzení bylo provedenými (listinnými) důkazy jednoznačně vyvráceno. Ze zpráv a informaci ČSSZ o DPN žalobkyně se sice podává, že původně byl počátek pracovní neschopnosti hlášen jako [datum] a až dne [datum] došlo k opravě na den [datum], nicméně již z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] vystavené při návštěvě žalobkyně dne [datum] v 8:06 hod. jednoznačně vyplývá, že žalobkyni byla vystavena pracovní neschopnost [Anonymizováno] od [datum], přičemž v poznámce k pracovní neschopnosti v závěru této zprávy je uvedeno jiné datum DPN, a to [datum]. Je tedy zřejmé, že [tituly před jménem] [jméno FO], lékařka žalobkyně, mylně označila počátek DPN, což ostatně potvrdila i ve zprávě soudu ze dne [datum], v níž uvedla, že žalobkyně byla ošetřena v její ambulanci [datum], chtěla pracovní neschopnost od [datum], ale lékařka jí omylem vystavila od [datum], a proto bylo psáno náhradní hlášení, aby došlo k uznání zpětně od [datum]. Pokud se pak týká předchozího rozhodného období, tj. od [datum] – [datum], nebylo v řízení prokázáno, že by kterýkoliv z nadřízených žalobkyně této schválil na uvedené dny dovolenou. Zde soud vycházel především z komunikace mezi žalobkyní a jejím nadřízeným [jméno FO] prostřednictvím aplikace Whats App, podle níž je zřejmé, že žalobkyni bylo (vzhledem k interním předpisům zaměstnavatele netypicky mimo systém SAP) umožněno vzít si dovolenou v období 13. – [datum], což odpovídá také výpisu čerpání dovolené, avšak pro dny 16. a [datum] žalobkyně dovolenou nadřízeným [jméno FO] schválenou neměla. Je sice pravdou, že z výpisu z telefonních hovorů je zřejmé, že [datum] žalobkyně telefonicky hovořila s nadřízeným [jméno FO] a jeho nadřízeným [jméno FO], který ve své výpovědi připustil, že se o dovolené se žalobkyní bavil, avšak s tím, že si prověřil její nárok na dovolenou na personálním oddělení a zjistil, že žalobkyně již nemá na další dovolenou nárok. Ostatně v další komunikaci s [jméno FO] [jméno FO] v následujícím týdnu od [datum] sama žalobkyně uvedla, že nadřízenému [jméno FO] nahlásila dovolenou, nikoliv, že jí byla schválena (jak to vyžadoval interní předpis žalované, se kterým byla žalobkyně seznámena). Tomu odpovídá také další komunikace nadřízeného [jméno FO] s žalobkyní, kdy [jméno FO] žalobkyni opakovaně upozorňoval na to, že její nemocenskou účetní v systému nevidí s tím, aby situaci řešila, když na další dovolenou již nemá nárok. Z uvedených důkazů tedy jednoznačně vyplývá, že žalobkyně věděla, že není v souladu s interními předpisy žalobkyni žádat o dovolenou prostřednictvím telefonu, že jí další dovolená od [datum] musí být schválena nadřízeným, že jí bylo sděleno, že na další dovolenou nemá nárok a nadřízený jí ji neschválí, a že byla vzhledem ke sému zdravotnímu stavu nadřízeným vybízena, aby se dostavila k lékaři pro DPN, kterého navštívila až [datum]. Na uvedeném nic nemění ani zpráva, kterou zasílala žalobkyně [jméno FO] dne [datum] a v níž uvádí, že jí po telefonu dovolenou schválil, když této zprávě předchází zpráva [jméno FO] o tom, že prověřoval nárok žalobkyně na neplacené volno s tím, že žalobkyně má pět neomluvených absencí. Uvedené zjevně zapadá do kontextu výše uvedených zpráv žalobkyně s [jméno FO] [jméno FO], kdy oba nadřízení žalobkyně řešili její nepřítomnost na pracovišti s vědomím, že již nemá nárok na další dovolenou a s tím, nechť svou nepřítomnost z důvodů zdravotní indispozice řeší prostřednictvím DPN. Ostatně kdyby [jméno FO] žalobkyni dovolenou schválil, neměl by důvod zjišťovat podmínky neplaceného volna. Soud zde podotýká, že sama žalobkyně se odmítla dostavit k jednání soudu, aby o obsahu telefonického rozhovoru s [jméno FO] vypověděla.

18. Po shora uvedeném hodnocení důkazů tedy soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem byla dne [datum], uzavřena pracovní smlouva, podle níž žalobkyně pracovala u žalobkyně jako vízový specialista, přičemž dle dohody o změně pracovní smlouvy byla pracovní smlouva uzavřena na dobu určitou do [datum]. Žalobkyně dne [datum] omluvila svou nepřítomnost na pracovišti z důvodu nemoci svému nadřízenému [jméno FO] prostřednictvím mobilní aplikace Whats App, ačkoliv podle interního předpisu žalované tak měla učinit prostřednictvím elektronického systému žalované (SAP). Nadřízený jí nicméně na tento a další dva dny schválil dovolenou. Žalobkyně dne [datum] opět mimo interní předpis žalované řešila svou nepřítomnost na pracoviště telefonicky s dalším nadřízeným [jméno FO], který jí dovolenou neschválil a zjišťoval podmínky neplaceného volna, které jí sdělil až dne [datum]. V mezidobí od [datum] byla žalobkyně vyzývána nadřízeným [jméno FO] [jméno FO], aby situaci řešila návštěvou lékaře s tím, že na další dovolenou již nemá nárok. Žalobkyně navštívila lékařku [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], která jí vystavila DPN od [datum], avšak omylem ČSSZ nahlásila počáteční datum DPN jako [datum], což opravila náhradním hlášením až dne [datum]. Žalovaná zaslala žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem podle ustanovení § 55 odst. 1, písm. b) zákoníku práce ze dne [datum], kterým okamžitě zrušila pracovní poměr žalobkyně z důvodu, že se bez zákonem omluveného důvodu ve dnech [Anonymizováno]. - [datum] a [Anonymizováno]. - [datum] nedostavila k výkonu práce u žalované. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalované sdělila, že považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné a trvá na tom, aby byla dále zaměstnávána žalovanou.

19. Podle ustanovení § 33 odst.1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále také jako „ZP“), Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

20. Podle ustanovení § 55 odst.1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

21. Podle ustanovení § 59 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

22. Podle ustanovení § 60 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

23. Podle ustanovení § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

24. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení zákoníku práce, když mezi žalobkyní a žalovanou existoval na základě pracovní smlouvy pracovní poměr na dobu určitou (§ 33 ZP), přičemž žalovaná tento pracovní poměr s žalobkyní okamžitě zrušila podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) ZP, proti čemuž žalobkyně brojí včas podanou žalobou o neplatnost okamžitého zrušení (§ 72 ZP). Žalovaná v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru v projednávané věci skutkově vymezila jeho důvod ve smyslu ust. § 60 ZP tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným (žalobkyně se bez zákonem omluveného důvodu ve dnech [datum] – [datum] a [datum] - [datum] nedostavila k výkonu práce u zaměstnavatele).

25. V rámci právního hodnocení toho, zda je okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobkyni platné či nikoliv, soud nejprve připomíná již všeobecně známou judikaturu, podle níž okamžité zrušení je výjimečným institutem pro případ, že vytýkané jednání zaměstnance je nepochybné a má natolik závažný charakter, že po zaměstnavateli nelze za dané situace spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával ani po výpovědní dobu (viz např. II. ÚS 1471/14 – 1).

26. Zároveň je třeba uvést, že soudní praxe již dříve dospěla k závěru, že neomluvené zameškání práce v trvání pěti dnů zpravidla představuje – obecně vzato – samo o sobě porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. Jednání zaměstnance znamenající porušení pracovní kázně však nelze posuzovat bez přihlédnutí k dalším okolnostem, které mohou mít vliv na celkové zhodnocení případu, jak výše uvedeno; z okolností, které vyšly v posuzované věci za řízení najevo, vyplývá, že při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně žalobcem a důvodů, pro které lze výjimečně rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením, mělo být kromě délky nepřítomnosti žalobce v práci také přihlédnuto zejména k důsledkům nepřítomnosti žalobce v práci pro žalovaného, k dosavadnímu postoji žalobce k plnění pracovních úkolů, k míře jeho zavinění a ke způsobu a intenzitě porušení jeho konkrétních pracovních povinností (k tomu viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]).

27. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně z pěti vytýkaných dnů neomluvené absence byla tři dny v pracovní neschopnosti a měla tedy pouze dva dny absence, ve kterých se nedostavila do zaměstnání ze zdravotních důvodů, o čemž své nadřízené informovala ve snaze získat na uvedené dny dovolenou, avšak učinila tak neformální cestou, mimo elektronický systém schvalování dovolených u žalované. Nedostavení se žalobkyně do zaměstnání při absenci zákonného důvodu je nutno posoudit jako v rozporu s právními předpisy, zvláště pokud žalobkyně byla svým nadřízeným vyzývána k tomu, aby vzniklou situace řešila, neboť nemá nárok na další dovolenou, a aby navštívila lékaře, což učinila až po více než týdnu nemoci. Při hodnocení intenzity porušení právních předpisů je ale nutno jednání žalobkyně posoudit s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, kdy žalobkyně se svými nadřízenými o důvodu své nepřítomnosti komunikovala a také, i když nemocná, s nimi řešila i pracovní záležitosti, týkající se její pozice. A nelze ani přehlédnout, že dle výpovědi nadřízeného žalobkyně ([jméno FO] [jméno FO]), jí mohla být dovolená mimořádně schválena (rozuměj i když dle odpracovaných dní - týdnů v roce na ni žalobkyni nevznikl nárok, k tomu viz. § 215, §217 odst. 2 ZP), kdyby o ni pořádala prostřednictvím interního systému SAP. S ohledem na citovanou judikaturu a s ohledem na zjištěný skutkový stav tedy nelze v žádném případě učinit závěr o tom, že by žalobkyně porušila povinnosti zaměstnance zvlášť hrubým způsobem dle citovaného ustanovení §55 ZP (k tomu viz také např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], srov. i usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 367/03 „déle trvající neomluvená nepřítomnost“). Pokud se pak týká v úvodu tohoto odstavce zmíněných tří dnů, stran nichž bylo prokázáno, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti, je pro výše uvedený závěr nepodstatné, že žalovaná vycházela při okamžité zrušení pracovního poměru z mylně zapsaného stavu o počátku pracovní neschopnosti žalobkyně, když omyl lékařky nelze v žádném případě klást k tíži žalobkyně; ostatně žalovaná mohla a měla vzhledem ke všem okolnostem případu, kdy nadřízení žalobkyně věděli, že žalovaná onemocněla a sami ji vybízeli ([jméno FO] ve whatsappové komunikaci) k tomu, aby si DPN nechala zapsat zpětně, správnost počátku DPN ověřit.

28. S ohledem na výše uvedené, když v řízení nebylo prokázáno, že by ze strany žalované došlo k hrubému porušení povinností zaměstnance, soud žalobě vyhověl a určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalované ze dne [datum], je neplatné.

29. Výrok II. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 149 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, a proto jí byla přisouzena náhrada nákladů řízení, přičemž žalovanou zastupoval soudem ustanovený advokát. Proto je žalobkyně povinna zaplatit na nákladech žalované České republice na účet Okresního soudu v [adresa] na odměně advokáta částku ve výši 42 180 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z jedenácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, doplnění žaloby ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], porada s klientem, účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], sepis závěrečného návrhu, účast u jednání dne [datum]) včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 059,28 Kč, a to v souvislosti s cestou osobním automobilem [Anonymizováno], RZ: [SPZ] na trase [adresa] a zpět realizovanou dne [datum] náhrada 1 014,82 Kč za 75 ujetých km v částce 614,82 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 014,82 Kč za 75 ujetých km v částce 614,82 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 014,82 Kč za 75 ujetých km v částce 614,82 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 014,82 Kč za 75 ujetých km v částce 614,82 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 859,28 Kč ve výši 7 320,45 Kč. Celková výše nákladů řízení činí 42 180 Kč.

30. Žalobkyně je v řízení osvobozena od soudního poplatku dle § 138 o.s.ř., a proto dochází k přenosu poplatkové povinnosti (§ 2 odst.3 zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích ve znění novel) na žalovanou, přičemž poplatek činí 2 000 Kč dle položky 5 Sazebníku poplatků (viz výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení