12 C 13/2017-318

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Danielou Břízovou Ratajovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 71 235 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 275 Kč s úrokem z prodlení z uvedené částky od 21. 5. 2016 do zaplacení ve výši diskontní sazby stanovené Českou národní bankou, platné k prvnímu dni prodlení, navýšené o 4 % ročně, jež se stanoví samostatně za každý započatý měsíc prodlení ve výši jedné dvanáctiny sazby úroku z prodlení, se zastavuje.

II. Změna žaloby ze dne 10. 5. 2019, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 58 439 Kč s přísl., se připouští.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 002 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 53 302 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení z částky 26 700 Kč od 10. 9. 2015 do zaplacení ve výši diskontní sazby stanovené Českou národní bankou, platné k prvnímu dni prodlení, navýšené o 4 % ročně, jež se stanoví samostatně za každý započatý měsíc prodlení ve výši jedné dvanáctiny sazby úroku z prodlení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Co do částky 9 337 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 5 137 Kč ve výši diskontní sazby stanované Českou národní bankou platné k prvnímu dni prodlení, navýšené o 4 % ročně, jež se stanoví samostatně za každý započatý měsíc prodlení ve výši jedné dvanáctiny sazby úroku z prodlení, od 1. 6. 2019 do zaplacení, a s úrokem z prodlení z částky 4 200 Kč ve výši diskontní sazby stanované Českou národní bankou platné k prvnímu dni prodlení, navýšené o 4 % ročně, jež se stanoví samostatně za každý započatý měsíc prodlení ve výši jedné dvanáctiny sazby úroku z prodlení, od 10. 9. 2015 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá nárok na náhrad nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci takového usnesení.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci takového usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 20. 1. 2017 domáhala po žalované náhrady vzniklé újmy na zdraví, resp. doplatek bolestného ve výši 10 275 Kč. Žalobkyně uvedla, že se dne 22. 9. 2014 stala účastníkem dopravní nehody, v důsledku níž jí vznikla škoda na majetku a újma na zdraví. Zmíněnou dopravní nehodu zavinil pprap. [příjmení] [příjmení], který byl proto v trestním řízení pravomocně odsouzen, a to rozsudkem Okresního soud ve [obec] ze dne 17. 6. 2015 (sp. zn. 17 T 21/2015). Při dopravní nehodě žalobkyně utrpěla těžká až život ohrožující zranění, a to zejména [popis způsobených zranění] [anonymizováno 32 slov] s omezením v obvyklém způsobu života delší než 6 týdnů. Žalobkyně byla několikrát hospitalizována v nemocnici ve [obec], kde se podrobila opakovaným operacím a v roce 2015 absolvovala lázeňský pobyt.

2. Žalobkyně u žalované průběžně uplatňovala své nároky na náhradu nemajetkové újmy, přičemž jí dosud bylo vyplaceno bolestné, ztížení společenského uplatnění, hmotná škoda, cestovné a další náklady na léčení. Některé nároky, a sice bolestné, však byly ze strany žalované kráceny a k jejich doplatku nedošlo ani po urgencích žalobkyně. Žalobkyně u žalované konkrétně uplatnila částku 209 756 Kč coby odškodnění za újmu vzniklou při ublížení na zdraví. Při stanovení dané částky žalobkyně vycházela ze znaleckého posudku ze dne 15. 1. 2015 vypracovaného MUDr. [příjmení], který ohodnotil bolestné celkem 834,75 body; uvedený nárok žalovaná uhradila zcela. V návaznosti na další operace žalobkyně požadovala doplatek bolestného ve výši 28 255 Kč (za 110 bodů). Žalovaná však s výší nesouhlasila a zaplatila pouze částku 17 980 Kč (za 70 bodů), přičemž zbytek nedoplatila ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně se tedy v nadepsaném řízení domáhá rozdílu ve výši 10 275 Kč.

3. Podanou žalobou se vedle žalobkyně domáhala nároku také její dcera [celé jméno původního účastníka] (dále též jako„ žalobkyně b)“), a to doplatku ošetřovného v celkové výši 60 960 Kč. Žalobkyně b) uvedla, že od žalované požadovala před podáním žaloby úhradu ošetřovného za období od 9. 10. 2014 do 3. 11. 2014, od 18. 11. 2014 do 15. 12. 2014 a od 22. 12. 2014 do 15. 1. 2015, tj. celkem za 78 dnů po dobu 8 hodin, za hodinovou sazbu 120 Kč/hodinu, tj. celkem 74 880 Kč. V dalším období od 16. 1. 2015 do 21. 5. 2015 ses pak žalobkyně b) domáhala náhrady ošetřovného v rozsahu 126 dnů – 3 hodiny denně při hodinové sazbě 130 Kč, tj. celkem 49 140 Kč. V návaznosti na urgenci žalovaná vyplatila částku 31 500 Kč, což odpovídalo ošetřovnému do 31. 12. 2014, tj. za 63 dnů v rozsahu 5 hodin denně s hodinovou odměnou 100 Kč. Následně žalovaná doplatila ošetřovné za druhé období (tj. od 18. 11. 2014 do 15. 12. 2014) částku 37 800 Kč, přičemž žalovaná vycházela rovněž z částky 100 Kč hodinu ošetřování. Podanou žalobou se tak žalobkyně b) domáhala doplatku ve výši 49 620 Kč za první období (tj. od 9. 10. 2014 do 15. 12. 2014) a 11 340 Kč za druhé období (tj. od 15. 1. 2015 do 21. 5. 2015), tj. celkem 60 960 Kč.

4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 10. 3. 2017 žalobní nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nesporným, že dne 22. 9. 2014 došlo k dopravní nehodě, jejímž účastníkem byla žalobkyně, kdy řidič [příjmení] [příjmení] při řízení vozidla pojištěného pro případ odpovědnosti za způsobenou újmu u žalované, se čelně střetl s vozidlem řízeným žalobkyní, v důsledku čehož došlo k těžkému poškození zdraví žalobkyně. Vzniklou újmu šetřila žalovaná jako pojistitel pod č. [číslo]. K požadavku žalobkyně na úhradu nedoplatku bolestného ve výši 10 275 Kč žalovaná uvedla, že jej neuznává s tím, že posouzení MUDr. [příjmení] v posudku není správné, přičemž správné je ohodnocení v rozsahu 70 bodů, z něhož vycházela žalovaná. K nároku žalobkyně b) na ošetřovné pak žalovaná uvedla, že v době péče o nemocnou matku (tj. žalobkyni) byla na mateřské dovolené, reálné náklady v podobě ušlého příjmu apod. tedy nevynaložila. Dle žalované tedy vůbec není dán nárok žalobkyně b). Nadto žalovaná sporovala také hodinovou sazbu, stejně jako sporovala rozsahu času stráveného žalobkyní b) péčí o matku.

5. V podání ze dne 23. 10. 2017 žalobkyně uvedly, že žalobkyně b) požadovala po žalované toliko odškodnění za čas reálně strávený péčí o svou matku, nikoliv celkový čas, který strávila v její domácnosti. Vzhledem k tomu, že obě žalobkyně bydlí ve stejné obci, žalobkyně b) se snažila matce co nejvíce pomoci, ačkoliv sama v té době pečovala o několikaměsíční dítě, a byla v průběhu několika týdnů bezprostředně následujících po nehodě (vyjma období hospitalizací) jedinou osobou, která matce pomáhala s hygienou a dalšími osobními záležitostmi, celé dny se jí starala o domácnost, vařila, prala, žehlila, jelikož manžel žalobkyně chodil do práce. K námitkám žalované ohledně aktivní legitimace žalobkyně b) uvedla, že s ohledem na judikatorní vývoj je aktivně legitimovanou osobou k uplatnění nároku na náhradu ošetřovného pouze žalobkyně coby poškozená, nikoliv žalobkyně b) jako pečující osoba. Z uvedeného důvodu žalobkyně rozšířila svou žalobu o částku 60 960 Kč s úrokem z prodlení z částky 49 620 Kč od 10. 9. 2015 do zaplacení, ve výši diskontní sazby stanovené Českou národní bankou, platné k prvnímu dni prodlení, navýšené o 4 % ročně, jež se stanoví samostatně za každý započatý měsíc prodlení ve výši jedné dvanáctiny sazby úroku z prodlení a s úrokem z prodlení z částky 11 340 Kč od 1. 1. 2016 do zaplacení, ve výši diskontní sazby stanovené Českou národní bankou, platné k prvnímu dni prodlení, navýšené o 4 % ročně, jež se stanoví samostatně za každý započatý měsíc prodlení ve výši jedné dvanáctiny sazby úroku z prodlení. Ze stejného důvodu pak žalobkyně b) vzala žalobu co do částky 60 960 Kč s příslušenstvím zcela zpět.

6. Dne 3. 11. 2017 se ve věci konalo jednání, během něhož soud připustil změnu žaloby ve vztahu k žalobkyni, a to jejím navýšením o částku 60 960 Kč s příslušenstvím, a řízení ve vztahu k žalobkyni b) zastavil. Žalovaná vznesla námitku promlčení k části nároku žalobkyně na ošetřené, když žalobkyně byla propuštěna do domácího léčení dne 9. 10. 2014, avšak žaloba, resp. změna žaloby byla podána až dne 23. 10. 2017. Žalobkyně byla soudem dále vyzvána dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazů ve vztahu k žalobním nárokům, a sice konkrétně k rozsahu úkonů péče o ni.

7. Podáním ze dne 30. 11. 2017 a ze dne 15. 12. 2017 žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že bezprostředně po jejím propuštění z nemocnice do domácího léčení o ni pečovala její dcera [celé jméno původního účastníka]. První období poskytování osobní asistence trvalo od 9. 10. 2014 do 15. 1. 2015 a bylo přerušeno dvěma operacemi (dne 6. 11. 2014 a dne 19. 12. 2014), které tak celkovou dobu péče rozdělují na tři části. [příjmení] byla poskytována v období od 9. 10. 2014 do 3. 11. 2014 (26 dnů), od 19. 11. 2014 do 15. 12. 2014 (27 dnů) a od 22. 12. 2014 do 15. 1. 2015 (25 dnů). Dcera [celé jméno původního účastníka] pomáhala žalobkyni zejména s podáváním stravy, nosila ji talíř s jídlem k lůžku, na kterém byla žalobkyně první týdny připoutána, asistovala jí při koupání a sprchování, pomáhala provádět osobní hygienu, s mytím a česáním vlasů, pomáhala jí dále s chůzí po bytě, podepírala jí, rovněž tak jí asistovala při oblékání a obouvání. Dále jí dcera chodila nakupovat a vařila jí, myla a ukládala nádobí, vyřizovala za ni záležitosti u zaměstnavatele a na úřadech (zejména pokud jde o předání dokumentace, tiskopisů apod.), prováděla běžný úklid v domácnosti, prala, věšela a žehlila prádlo, ustlávala jí, měnila lůžkoviny, v zimním období šla zatopit (žalobkyně bydlí v rodinném domě). Dcera poskytovala asistenci rovněž při cvičení, které žalobkyně prováděla 3-4x denně. Ze začátku se žalobkyně pohybovala po bytě o francouzských holích a až v lednu 2015 začala berle na doma odkládat (viz lékařská zpráva ze dne 6. 1. 2015). Ačkoliv péči o žalobkyni převzal po svém příchodu z práce její manžel, pan [jméno] [příjmení], žalobkyně náhradu za asistenci jím poskytovanou nepožadovala, a to i s ohledem na rodinnou solidaritu. Dalším důvodem byla rovněž skutečnost, že hlavní tíha péče o žalobkyni spočívala na její dceři, zatímco manžel vypomáhal ve večerních hodinách, což je z časového hlediska nesrovnatelné. [celé jméno původního účastníka] přicházela do domácnosti žalobkyně v ranních hodinách, aby udělala všechno, co je nezbytné a byla žalobkyni v průběhu dne plně k dispozici, když potřebovala něco podat, jít na toaletu, obléknout se apod. Zůstávala zde až do večerních hodin, kdy se vrátil z práce manžel žalobkyně. Ačkoliv tedy reálně pečující osoba strávila v domě žalobkyně takřka celý den, žalobkyně se domáhala náhrady toliko skutečně poskytnuté péče. Celková péče o žalobkyni zabrala její dceři [číslo] hodin denně, jelikož ze začátku byla potřeba péče intenzivnější a postupně se snižovala. Pro přehlednost a usnadnění výpočtu ošetřovného však žalobkyně počítala s průměrem 8 hodin péče denně. Žalobkyně shrnula, že požaduje náhradu za osobní asistenci za první období v rozsahu 78 dnů po osmi hodinách denně.

8. Následně druhé období ošetřování trvalo od 15. 1. 2015 do 21. 5. 2015, kdy již byla žalobkyně více soběstačná, pokud jde o úkony hygieny, jídla, či oblékání, avšak i nadále potřebovala pomoc při úkonech v domácnosti. Dcera tedy chodila žalobkyni nakupovat, myla okna, věšela záclony, velké prádlo na šnůry, měnila lůžkoviny, žehlila prádlo, pomáhala jí při udržování dvorku a zahrady, vynášela odpadky. Dcera doprovázela žalobkyni rovněž na procházky, které měla předepsané lékaři. Z lékařské zprávy ze dne 5. 5. 2015 vyplývá, že žalobkyně nesmí zvedat těžké předměty, má se vyhýbat extrémnímu přetěžování, delší chůzi, či chůzi po schodech. Je tedy nepochybné, že ke dni 21. 5. 2015 ještě žalobkyně nebyla plně soběstačná a rozhodně její zdravotní stav neodpovídal stavu v době předcházející dopravní nehodě. I přesto se po uvedeném datu již nedomáhala náhrady za péči po žalované, jelikož taková výpomoc již nebyla v řádu hodin a více odpovídá rodinné solidaritě osob blízkých. Žalobkyně shrnula, že požaduje náhradu za osobní asistenci za druhé období v rozsahu 126 dnů po 3 hodinách denně.

9. Žalobkyně dále v podání akceptovala žalovanou navrhovanou částku 100 Kč/hodinu ošetřování (namísto původních požadovaných 130 Kč/hodinu), pročež vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 18 720 Kč, kdy tak za první období požadovala jen 30 900 Kč (namísto původních 49 620 Kč), a dále vzala zpět celý žalobní nárok za druhé období ve výši 11 340 Kč, tj. žaloba byla celkem vzata zpět co do částky 30 060 s přísl.

10. Usnesením ze dne 31. 5. 2018 soud řízení co do částky 30 060 Kč s přísl. zastavil.

11. V podání ze dne 16. 4. 2019 žalovaná uvedla, že nemá námitky proti znaleckému posudku zpracovaného doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc. a nežádala jeho výslech.

12. Podáním ze dne 10. 5. 2019 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 10 275 Kč s přísl. z titulu bolestného ohodnocené položkou [anonymizováno 5 slov]) a současně rozšířila žalobu o částku 5 137 Kč s přísl. představující bolestné z operace ze dne 30. 10. 2015, které ohodnotil ustanovený znalec ve svém znaleckém posudku položkou [číslo] ([anonymizováno 7 slov]) – 20 bodů. Žalobkyně dále rozšířila svou žalobu o částku 53 302 Kč s přísl. odpovídající náhradě za ztížení společenského uplatnění, resp. doplatku, a to v návaznosti na znalecký posudek, v němž se znalec vyjádřil i k ztížení společenského uplatnění v části, ve které je mezi žalobkyní a žalovanou sporu, konkrétně se jedná o doménu D850 (placené zaměstnání) a doménu 870 (ekonomická soběstačnost). K doméně D850 ustanovený znalec uvedl, že značná obtíž při zastávání původní pracovní pozice a nutnost přesunu žalobkyně na jinou pozici, je možné doménu 850 hodnotit ve výkonu stupněm 3, tedy stejně jako ji ohodnotil znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ve svém znaleckém posudku ze dne 6. 3. 2016. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná jí dosud vyplatila částku ve výši 536.937 Kč. Ve vztahu ke ZSU žalobkyně dále uvedla, že nastoupila do zaměstnání dne 16. 8. 2017 (pracovní neschopnost skončila dne 15. 8. 2017), a to nejprve na pozici zapracování se, jelikož se stala po dobu její dlouhé pracovní neschopnosti spousta změn v původním zaměstnání. V popisu původního pracovního zařazení žalobkyně (dříve pracovala jako kontrolorka kvality) byla neustálá kontrola kvality výrobků, měření a vážení výrobků dle specifikací; jednalo se o náročnou práci zejména z důvodu častého chození a někdy zvedání těžkých kartonů. Jelikož je žalobkyně osoba zdravotně znevýhodněná, tak jí zaměstnavatel vyšel vstříc a přesunul ji na pozici vedoucí směny po zapracování asi jednoho měsíce. Tato práce spočívá v tom, že žalobkyně je mistrovou - vedoucí na směně a řídí dělnice a dělníky, o které se stará a ukládám jim práci, kterou mají vykonávat; žalobkyně zabezpečuje chod směny a obstarává administrativní práce, jako je fasování a doplňování potřebných věcí k výrobě.

13. Dne 15. 10. 2019 se ve věci konalo jednání, během něhož žalobkyně ani žalovaná neměly námitky proti znaleckému posudku.

14. V závěrečném návrhu ze dne 9. 11. 2019 žalovaná vznesla námitku promlčení k nově žalovanému nároku ve výši 5 137 Kč s přísl. představující bolestné. Žalovaná uvedla, že ke škodě na zdraví žalobkyně došlo dne 22. 9. 2014, kdy byla žalobkyni rovněž známa osoba, která za škodu odpovídá a počala běžet jak objektivní, tak subjektivní promlčecí lhůta. I kdyby se žalobkyni podařilo prokázat, že v den 22. 9. 2014 nepočala běžet subjektivní promlčecí doba z důvodu nevědomosti o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, je zřejmé, že subjektivní promlčecí doba začala nejpozději dne 26. 1. 2015, kdy žalobkyně uplatnila u žalované bolestné ve výši 209 756 Kč. Ve vztahu k ZSU se žalovaná nijak nevyjádřila. K částečnému zastavení řízení a změně žaloby:

15. Podle ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. V takovém případě soud řízení zastaví (srov. § 96 odst. 2 o.s.ř.). Dle § 96 odst. 3 o.s.ř. platí, že pokud ostatní účastníci se zpětvzetím z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 10 275 Kč s přísl. z titulu bolestného ohodnocené položkou S802, s čímž žalovaná nevyjádřila nesouhlas. Proto bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení, jak uvedeno ve výroku I., a řízení bylo v uvedeném rozsahu zastaveno.

16. Podle ust. § 95 odst. 1 o.s.ř. může žalobce za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Podle ust. § 95 odst. 2 o.s.ř. soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení. Vzhledem k citovaným zákonným ustanovením a shora uvedeným skutečnostem soud rozhodl o připuštění navržené změny žaloby co do částky 58 439 Kč s přísl., neboť její připuštění není v rozporu s rychlostí a hospodárností řízení, kdy výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro změnu návrhu (srov. výrok II.). Skutková zjištění:

17. Mezi stranami bylo nesporné, že dne 22. 9. 2014 došlo k dopravní nehodě, jejímž účastníkem byla žalobkyně, kdy řidič [příjmení] [příjmení] při řízení vozidla pojištěného pro případ odpovědnosti za způsobenou újmu u žalované, se čelně střetl s vozidlem řízeným žalobkyní, v důsledku čehož došlo k těžkému poškození zdraví žalobkyně. Vzniklou újmu šetřila žalovaná jako pojistitel pod č. [číslo]. Dále nebylo sporu o tom, že viníkem dopravní nehody byl [příjmení] [příjmení], který byl pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojištěn u žalované. Dále bylo mezi stranami nesporné, že žalovaná vyplatila žalobkyni částku 536 937 Kč z titulu ztížení společenského uplatnění, dále bolestné ve výši 209 756 Kč a ošetřovné ve výši 31 500 Kč, přičemž žalovaná platila ošetřovné ve výši 100 Kč/hodinu. V průběhu řízení pak byla mezi stranami nesporná i hodinová sazba za ošetřovné ve výši 100 Kč, kdy žalobkyně již vyšší sazbu nepožadovala.

18. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalobkyně, která o ni pečovala po předmětné dopravní nehodě, soud zjistil následující skutečnosti: když přišla žalobkyně z nemocnice, tak nezvládala nic dělat, jenom ležela, potřebovala pomoc ostatních; svědkyně bydlela hned naproti přes ulici a měla tříměsíční dceru. Svědkyně žalobkyni se vším pomáhala, a to včetně oblékání, hygieny, přípravy jídla, nákupů, pomoci v domácnosti a na zahradě, v té době navíc byla práce se sklizní. Takto probíhalo asi první čtyři měsíce intenzivně od rána do odpoledne, než přicházel domů otec svědkyně z práce; ten se vracel zhruba po 17. hod. odpoledne, ale také se někdy zdržel, dělal také nákupy; svědkyně moc nákupy nedělala. Den se žalobkyní probíhal tak, že přibližně v devět hodin ráno šla svědkyně s dcerou k žalobkyni, kde se svědkyně snažila dělat všechno, co šlo, a sice připravovala snídani, teplé jídlo i na večeři, umývala jí vlasy, pomáhala s hygienou, oblékala jsem jí, což bylo složité, neboť v té době žalobkyně nosila kolem hlavy krunýř, prováděla úklid (např. vytírala, žehlila), před Vánocemi uklízela a pekla). Svědkyně odcházela přibližně kolem páté/ šesté hodiny večer po návratu otce svědkyně. Jelikož ale bydlela přes ulici, někdy třeba jen odběhla i pětkrát za den, když bylo potřeba, jindy jsem tam byla celé dny. Po novém roce už to bylo jen asi pět hodin denně. Svědkyně však nevěděla zcela přesně, zda to bylo v lednu nebo v únoru, ale určitě do Vánoc to bylo hodně intenzivní. Počet hodin denně strávených u žalobkyně byl pokaždé jiný (někdy jela dopoledne na nákup nebo na kontrolu), ale bylo to přibližně šest až osm hodin denně. Když byl otec doma, tak obvykle chystal čaj, nebo nosil jídlo, pomáhal žalobkyni s hygienou a běžným způsobem se zapojoval do chodu domácnosti, ale spíš dělal mužskou práci.

19. Soud na základně dokazování níže uvedenými listinami zjistil následující skutečnosti: dle operačního protokolu a propouštěcí zprávy znějící na žalobkyni (vystavený [nemocnice]) byla žalobkyně hospitalizována od 22. 9. 2014 do 9. 10. 2014. Dle lékařské zprávy ze dne 22. 9. 2014 byla žalobkyně přivezena RZP po autonehodě. Z přípisu [nemocnice] ze dne 18. 11. 2014 týkající se diagnostického souhrnu ve vztahu k žalobkyni soud zjistil, že bylo doporučeno, aby žalobkyně neustále nosila krční límec, ortézu kolene, podstoupila rehabilitaci, byla stanovena medikace.

20. Z listiny týkající se osobní asistence ze dne 6. 1. 2015 soud zjistil, že ošetřující lékař MUDr. [příjmení] předepsal rozsah minimálního nezbytného času na tam uvedené úkony osobní asistence žalobkyně v rozsahu [číslo] hodin denně, přičemž osobní asistence se měla týkat podávání stravy, dodržování pitného režimu, koupání nebo sprchování, česání vlasů, asistence při chůzi po rovině, oblékání a svlékání horních částí těla a zouvání, obstarávání si služeb, nakupování, vaření, mytí nádobí, běžný úklid v domácnosti, péče o prádlo, péče o lůžko, udržování pořádku v domácnosti a další jednoduché úkony související s domácností. Z listiny týkající se osobní asistence ze dne 13. 5. 2015 soud zjistil, že ošetřující lékař MUDr. [příjmení] předepsal rozsah minimálního nezbytného času na tam uvedené úkony osobní asistence žalobkyně v rozsahu 3 hodin denně.

21. Ze záznamu o výjezdu Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje ze dne 12. 1. 2015 soud zjistil, že byl realizován výjezd k žalobkyni, které nebylo dobře a chvěla se, přičemž dle tvrzení žalobkyně se výjezd týkal psychických potíží žalobkyně; ta dle záznamu užívala [anonymizována tři slova]. Dle zprávy o psychologickém vyšetření ze dne 24. 3. 2015 proběhla psychologická konzilia ohledně stavu žalobkyně z důvodů její posttraumatické stresové reakce. Z ambulantního záznamu ze dne 21. 10. 2015 na psychiatrické ambulanci soud zjistil, že žalobkyně utrpěla posttraumatickou stresovou poruchou. Z ambulantního záznamu z psychiatrie ze dne 11. 8. 2015 soud zjistil, že žalobkyně cítila dobře. Z lékařské zprávy vystavené psychiatrickou ambulancí ve [obec] dne 11. 2. 2015 soud zjistil, že žalobkyně se dostavila k vyšetření a uvedla, že jí po autonehodě již nic nebaví, přestože dřív bývala energická a vše jí vadí, do všeho se musí nutit; ošetřující lékař uvedl, že mimika žalobkyně a pantomimika byly ochuzeny, její ladění bylo depresivní, anxiosní, neschopnost radovat se, porucha spánku a chuti k jídlu, diagnostikována posttraumatická stresová porucha.

22. Soud dále má za prokázané, že žalobkyně přípisem ze dne 16. 1. 2015, ze dne 26. 1. 2015, ze dne 21. 5. 2015 a ze dne 18. 12. 2015 uplatnila u žalované náhradu újmy. Přípisem právního zástupce žalobkyně ze dne 18. 8. 2015 adresovaného žalované nadepsaným jako„ Poslední urgence ošetřovného“ žalobkyně urgovala zaplacení částky 124 020 Kč a úroky z prodlení a přípisem právního zástupce ze dne 21. 9. 2015 žalobkyně požadovala doplatek ošetřovného za období 9. 10. 2014 do 15. 1. 2015 ve výši 49 620 Kč. Přípisem ze dne 14. 3. 2016 adresovaným žalované žalobkyně uplatnila bolestné ve výši 28 255 Kč a dále ztížení společenského uplatnění ve výši 609 567 Kč a náklady na znalecký posudek ve výši 7 700 Kč. Z přípisu žalované ze dne 5. 5. 2016 soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobkyni pojistné plnění v celkové výši 583 424 Kč, přičemž z titulu ztížení společenského uplatnění částku 536 937 Kč. Dle přípisu žalované ze dne 25. 1. 2016 žalovaná poskytuje celkové pojistné plnění ve výši 131 613 Kč. V přípisu žalobkyně ze dne 29. 4. 2016 nadepsaném jako„ Urgence uplatněných nároků – bolestné a ztížení společenského uplatnění“ byla požadována náhrada škody na zdraví ve výši 28 255 Kč coby bolestné a ztížení společenského uplatnění v celkové výši 617 267 Kč. Z přípisu právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 8. 2016 nadepsaného jako„ Náhrada újmy na zdraví – žádost o doplatek bolestného – předžalobní výzva“ soud zjistil, že byl požadován doplatek bolestného ve výši 10 275 Kč. Dle přípisu žalované ze dne 13. 10. 2016 bylo poskytnuto pojistné plnění ve výši 35 467 Kč. Dle přípisu právního zástupce žalobkyně ze dne 10. 6. 2016 (nadepsaný jako„ Žádost o doplatek bolestného a vyjádření k ZSU“) žalobkyně setrvávala na doplatku bolestného ve výši 10 275 Kč a další náhradu nákladů. Dle přípisu žalované ze dne 18. 8. 2016 bylo poskytnuto pojistné plnění ve výši 28 423 Kč. Přípisem právního zástupce ze dne 20. 6. 2016 (nadepsaný jako„ Náhrada újmy na zdraví – odškodnění duševních útrap příbuzných“) žalobkyně a její příbuzní požadovali odškodnění za jim způsobenou újmu.

23. Z přípisu žalované ze dne 25. 8. 2015 soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobkyni pojistné plnění z titulu ošetřovného, resp. náklady na péči ve výši 31 500 Kč, a to za celkem 63 dnů za rok 2014, přičemž uznala částku 100 Kč hodinu. Z uvedeného tak plyne, že žalovaná zaplatila žalobkyni na ošetřovném v rozsahu 5 hodin/den.

24. Ze znaleckého posudku zpracovaného dne 7. 3. 2016 MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ztížení společenského uplatnění k datu 25. 2. 2016 činí částku 609 567 Kč a bolestné odpovídá bodovému hodnocení v rozsahu 110 bodů.

25. Ze znaleckého posudku zpracovaného MUDr. [příjmení] dne 15. 1. 2015 soud zjistil, že bylo stanoveno bodové hodnocení za bolest žalobkyně dle metodiky Nejvyššího soudu podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v celkové výši 834,75 bodů včetně 5% zvýšení bodového hodnocení z důvodů komplikací lehkého stupně a ztížení společenského uplatnění bylo vyčísleno na částku 590 239 Kč.

26. Ze zprávy o kontrole dočasné pracovní neschopnosti ze dne 28. 1. 2016 soud zjistil, že žalobkyně byla stále práce neschopná. Z lékařské zprávy traumatologické ambulance ve [obec] soud zjistil, že žalobkyně byla dne 30. 10. 2014 kontrolována. Ze zpráv [nemocnice] z traumatologického vyšetření ze dne 23. 12. 2015, 11. 11. 2015 a 3. 2. 2016 soud zjistil, že žalobkyně byla vyšetřena na traumatologické ambulanci.

27. Z ceníku služeb osobní asistence [obec] soud zjistil, že cena služeb osobní asistence činí u uživatele staršího 18 let 95 Kč/hod v pracovní dny a 105 Kč/hod o víkendu, v den svátku a v nočních hodinách.

28. Soud dospěl ke skutkovým závěrům shodným se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Z ostatních v řízení provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé, proto se jimi v odůvodnění pro nadbytečnost blíže nezabýval, a to i s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby (zejména se jednalo o následující listiny: operační protokol znějící na žalobkyni ze dne 3. 11. 2014, návrh na lázeňskou léčebně rehabilitační ze dne 29. 5. 2015, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2015 bylo odvolání státního zástupce a obžalovaného zamítnuto dle § 256 tr. řádu, podací archy založené ve spise na čl. 143-152, operační protokol ze dne 27. 10. 2015, zpráva [nemocnice] dne 3. 11. 2015 znějící na žalobkyni týkající se vynětí fixačních pomůcek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, kterým bylo odmítnuto dovolání podané obviněným, přičemž dané usnesení se týkalo trestního řízení proti osobě, která způsobila dopravní nehodu, v rámci níž došlo k úrazu žalobkyně, vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který podal k vyjádření žalované - není podepsáno ani datováno, rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 17. 6. 2015, kterým byl obžalovaný uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a neposkytnutí pomoci, přičemž dané trestní řízení se týkalo autonehody, během níž byla žalobkyně zraněna, zprávy o průběhu traumatologických vyšetření žalobkyně ze dne 6. 1. 2015 až 26. 5. 2015 v [nemocnice], zpráva o ortopedickém vyšetření ze dne 6. 8. 2015 znějící na žalobkyni vystavený [nemocnice], zpráva MUDr. [příjmení] znějící na žalobkyni ze dne 30. 12. 2014, faktura vystavená MUDr. [jméno] [příjmení], Odborné lékařské vyjádření MUDr. [příjmení] ze dne 22. 4. 2016, odborné lékařské vyjádření ze dne 22. 4. 2016 k posudku zpracovaného MUDr. [anonymizováno] ze dne 6. 3. 2015, zpráva z traumatologického vyšetření znějící na žalobkyni ze dne 13. 11. 2015, dle něhož žalobkyně přišla k extrakci stehů, cítí se dobře, bez potíží, zpráva vystavená [nemocnice] z ortopedického vyšetření znějící na žalobkyni ze dne 15. 10. 2015, podací archy značící odeslání písemností žalované, zpráva [nemocnice] ze dne 26. 1. 2016 znějící na žalobkyni týkající se ortopedického vyšetření. Právní posouzení věci:

29. Po částečných zpětvzetích žaloby zůstal předmětem nárok žalobkyně (i) z titulu bolestného ve výši 5 137 Kč s přísl., (ii) ošetřovné ve výši 30 900 Kč a (iii) ztížení společenského uplatnění ve výši 53 302 Kč s přísl.

30. S ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení s ohledem na zjištění prokázaný skutkový stav pak soud dospěl k následujícím právním závěrům.

31. Soud na danou věc aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném ke dni 22. 9. 2014, tj. datum dopravní nehody (dále jen„ o.z.“).

32. V prvé řadě dospěl soud k závěru, a ani nebylo účastníky zpochybňováno, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimován, neboť jí byla v důsledku dopravní nehody způsobena zranění, přičemž viník dopravní nehody měl sjednané u žalované pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pasivní legitimace žalované je dána dle § 3 odst. 1, § 6 odst. 1 a dle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v tehdy platném znění, neboť škoda vznikla žalobkyni v souvislosti s provozem vozidla. Dle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. přitom platilo, že pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení pak platilo, že nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. pak platilo, že poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Podle druhého odstavce téhož ustanovení plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

33. Otázka aktivní a pasivní legitimace účastníků ostatně byla mezi stranami nesporná, kdy nadto žalovaná již žalobkyni částečně plnila. (i) Bolestné ve výši 5 137 Kč s přísl.

34. Jak uvedeno shora, žalovaná vznesla námitku promlčení ve vztahu k uvedenému nově vznesenému nároku na bolestné.

35. Soud se nejprve zabýval touto námitkou. Uplatní-li totiž odpovědný subjekt v občanském soudním řízení důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž bude najisto postavena otázka splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.

36. V daném ohledu soud vycházel z ustanovení § 629 odst. 1) o.z., dle něhož platí, že promlčecí lhůta trvá 3 roky. Dle § 635 odst. 2) o.z. pak platí, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Jinými slovy, speciální lhůta dle § 635 odst. 2) o.z. na pojistné plnění skončí současně s promlčením práva na náhradu škody poškozeného vůči škůdci.

37. Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy (srov. § 620 odst. 1 o.z.).

38. Z hlediska počátku běhu subjektivní promlčecí doby pro uplatnění nároku na náhradu za bolest je významné, kdy odškodňované bolesti vznikly, a nikoliv kdy došlo ustálení celkového zdravotního stavu poškozeného. Počátek se tak váže k okamžiku, kdy poškozený nabyl vědomost o tom, že na jeho úkor došlo ke škodě (nikoliv tedy jen o protiprávním úkonu či o škodné události) a kdo za ni odpovídá. To předpokládá, že se poškozený dozvěděl jak o odpovědném subjektu, tak i o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit (vyčíslit) v penězích, aby poškozený mohl svůj nárok na náhradu škody uplatnit u soudu. Pro začátek běhu subjektivní promlčecí doby na náhradu škody se tak vyžaduje skutečná (prokázaná) a ne jen předpokládaná vědomost poškozeného o vzniklé škodě a o odpovědné osobě, nikoliv však už v tom, že tuto vědomost je možno odvozovat až od okamžiku definitivního ukončení celkové léčby všech potíží, které se odvinuly od prvotní škodné události (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2414/2008 ze dne 26. srpna 2010).

39. Žalobkyně požadovala bolestné z operace, která se uskutečnila dne 30. 10. 2015. Od tohoto dne dle soudu počala běžet promlčecí lhůta k uplatnění předmětného nároku, která tak uplynula dne 30. 10. 2018 (úterý). Soud nesouhlasí s tvrzením žalované, že promlčecí lhůta měla v daném případě začít běžet dne 22. 9. 2014, kdy došlo k předmětné autonehodě, příp. dne 26. 1. 2015, kdy žalobkyně uplatnila nárok u žalované, a to především z toho důvodu, že v té době ještě ani nedošlo k předmětné operaci.

40. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svůj nárok u soudu uplatnila podáním dne 13. 5. 2019, ze shora uvedeného je patrné, že byl uplatněn opožděně, resp. po marném uplynutí promlčecí lhůty. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že žalovaná se oprávněně dovolala promlčení nároku, pročež soud žalobu v daném rozsahu zamítl (srov. výrok IV.)

41. S ohledem na to, že nárok žalobkyně je promlčen, soud se již pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti nezabýval oprávněností a výší daného nároku, neboť by to nemělo žádného praktického dopadu. (ii) Náklady na ošetřování ve výši 30 900 Kč s přísl.

42. Žalobkyně dále požadovala ošetřovné ve výši 30 900 Kč odpovídající rozsahu 78 dnů po osmi hodinách denně v období od 9. 10. 2014 do 3. 11. 2014, od 18. 11. 2014 do 15. 12. 2014 a od 22. 12. 2014 do 15. 1. 2015 (poníženo o částku 31 500 Kč, kterou již žalovaná plnila). Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalovaná plnila za celkem 63 dnů za rok 2014 v rozsahu 5 hodiny denně, přičemž uznala částku 100 Kč hodinu. Z uvedeného tak plyne, že žalovaná zaplatila žalobkyni na ošetřovném 63 dní * 5 hodin * 100 Kč, tj. 31 500 Kč. Předmětem řízení je tedy zbylý nárok za 63 dní v roce 2014 v rozsahu 3 hodiny denně * 100 Kč (tj. 18 900 Kč) a dále nárok za 15 dní v roce 2015 * 8 hodin denně * 100 Kč (tj. 12 000 Kč).

43. Dle § 2960 o.z. platí, že škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil. Jedná se zejména o náklady na péči o zdravotně postiženou osobu v širším slova smyslu, jestliže je poškozený trvale zdravotně postižen a nemůže péči o sebe sama obstarat bez pomoci jiného. Jde o péči osobní, která nemá lékařský charakter a nepředstavuje zdravotní výkony. Patří sem úkony osobní hygieny, přípravy stravy a jejího přijímání, vyměšování, oblékání apod. Není-li poškozený schopen zčásti či zcela se postarat o svou osobu, jsou omezeny i jeho možnosti obstarat si záležitosti v domácnosti. I na tyto případy zákon pamatuje tím, že zakotvuje právo na náhradu nákladů na péči o domácnost poškozeného. Tady půjde o obstarávání nákupů, úklid, praní a zřejmě i vyřizování potřebných záležitostí navenek, tj. na poště, na úřadech apod. (srov. Jiří Švestka a kol.: Občanský zákoník - Komentář - Svazek VI, Wolters Kluwer, 2014).

44. Jelikož žalovaná vznesla námitku promlčení ve vztahu k nároku z titulu ošetřovného, resp. jeho části, soud se nejprve zabýval touto námitkou, přičemž dle soudu je i na posuzovaný nárok aplikovatelná právní úprava promlčení shora (srov. body 35 – 37). Dle soudu se přitom jednotlivé dílčí nároky promlčovaly postupně, jakmile byly vynaloženy, resp. jakmile vznikly.

45. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně byla propuštěna z nemocnice do domácího léčení dne 9. 10. 2014, kdy se o žalobkyni začala starat její dcera a od kdy tak postupně začaly předmětné náklady vznikat a od kdy tak počala běžet promlčecí lhůta k jejich uplatnění. Ta začala postupně končit od 9. 10. 2017 (pondělí). Nárok na náhradu nákladů spojených s péčí o zdraví pak žalobkyně uplatnila v rozšíření žaloby doručeném soudu dne 23. 10. 2017.

46. Z uvedeného je patrné, že nárok na ošetřovné, resp. na náhradu nákladů spojených s péčí o zdraví za dny od 9. 10. 2014 do 22. 10. 2014 jsou promlčeny z důvodu marného uplynutí tří leté promlčecí lhůty dne 23. 10. 2017, neboť žalobkyně svůj nárok u soudu uplatnila opožděně. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že žalovaná se oprávněně dovolala promlčení části nároku, pročež soud žalobu v daném rozsahu, tj. co do částky 4 200 Kč odpovídající 14 dnům ošetřování v období od 9. 10. 2014 do 22. 10. 2014 (tj. v rozsahu 3 hodin denně * 100 Kč hod.) zamítl (srov. výrok IV.)

47. Na základě zjištěného skutkového stavu s poukazem na shora uvedená zákonná ustanovení při posouzení důkazů ve vzájemné souvislosti, soud dospěl k závěru, že ze strany dcery byla žalobkyni v době po návratu z nemocnice poskytována následující péče a to za období od 23. 10. 2014 do 3. 11. 2014, od 18. 11. 2014 do 15. 12. 2014 a od 22. 12. 2014 do 15. 1. 2015. Soud má za prokázané, že dcera žalobkyně jí poskytovala zejména následující péči a služby: oblékání, hygiena, přípravy jídla, nákupy, pomoci v domácnosti a na zahradě, umývání vlasů, úklid v domácnosti. Dcera žalobkyně se dále starala (se svou malou dcerou) o rozptýlení žalobkyně a její zapojení do činností, které mohla dělat. Jakkoli žalobkyně ani svědkyně nebyly schopny zcela přesně, tj. na jednotlivé hodiny každý den péče doložit, kolik času bylo danou péčí stráveno, soud má za prokázané, že v daném časovém období se jednalo o minimálně 8 hodin denně.

48. Soud vyšel zejména z listiny týkající se osobní asistence ze dne 6. 1. 2015, v níž ošetřující lékař MUDr. [příjmení] předepsal rozsah minimálního nezbytného času na tam uvedené úkony osobní asistence žalobkyně v rozsahu 6 - 10 hodin denně, přičemž osobní asistence se měla týkat podávání stravy, dodržování pitného režimu, koupání nebo sprchování, česání vlasů, asistence při chůzi po rovině, oblékání a svlékání horních částí těla a zouvání, obstarávání si služeb, nakupování, vaření, mytí nádobí, běžný úklid v domácnosti, péče o prádlo, péče o lůžko, udržování pořádku v domácnosti a další jednoduché úkony související s domácností. Z listiny týkající se osobní asistence ze dne 13. 5. 2015 soud zjistil, že ošetřující lékař MUDr. [příjmení] předepsal rozsah minimálního nezbytného času na tam uvedené úkony osobní asistence žalobkyně v rozsahu 3 hodin denně.

49. Ze svědecké výpovědi pak vyplynulo, že žalobkyně po návratu z nemocnice jen ležela a nemohla nic dělat, přičemž první čtyři měsíce byla žalobkyni poskytována péče intenzivně od rána do odpoledne, resp. do doby, než manžel žalobkyně přišel ze zaměstnání.

50. Jak uvedeno shora, mezi stranami byl sporný časový rozsah požadované náhrady za ošetřování žalobkyně (tj. množství hodin ošetřování denně), přičemž nebyla sporná výše hodinové sazby (tj. 100 Kč/hodinu).

51. Žalobkyně se domáhala doplatku za ošetřovné za 63 dní * 3 hodin denně * 100 Kč/hodinu za rok 2014, tj. 18 900 Kč a dále za 15 dní v roce 2015 * 8 hodin denně * 100 Kč/hodinu, tj. 12 000 Kč. Co do výše 4 200 Kč byla žaloba zamítnuta (srov. bod 46 shora) z důvodu promlčení. S ohledem na shora uvedené závěry, kdy má soud za to, že žalobkyni náleží náklady za ošetřování v rozsahu 8 hodin denně až do 15. 1. 2015, tak soud ve zbylém rozsahu žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni částku 26 700 Kč (srov. výrok III.). Uvedená částka odpovídá 49 dnům za rok 2014 v rozsahu 3 hodin denně (žalovaná uznala 5 hodin denně) * 100 Kč (tj. 14 700 Kč) a dále 15 dnům v roce 2015 v rozsahu 8 hodin denně * 100 Kč (tj. 12 000 Kč).

52. Soud rovněž přiznal zákonné úroky z prodlení dle zákona č. 168/1999 Sb., dle jehož § 9 odst. 3 platí, že pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření. Dle § 9 odst. 4 pak platí, že nesplnil-li pojistitel povinnost podle odstavce 3, zvyšuje se částka pojistného plnění, jehož se prodlení pojistitele týká, o úrok z prodlení. Sazba úroku z prodlení se stanoví ve výši diskontní sazby stanovené Českou národní bankou, platné k prvnímu dni prodlení, navýšené o 4 % ročně. Úroky z prodlení se stanovují vždy samostatně za každý započatý měsíc prodlení ve výši jedné dvanáctiny sazby úroku z prodlení, přičemž sazba úroku z prodlení se aktualizuje každý měsíc s využitím diskontní sazby České národní banky, platné k prvnímu dni daného měsíce prodlení. (iii) Ztížení společenského uplatnění ve výši 53 302 Kč s přísl.

53. Dle § 2958 o.z. platí, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

54. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně u žalované uplatnila náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 609 567 Kč, přičemž žalovaná vyplatila žalobkyni částku 536 937 Kč. Na základě provedeného dokazování (tj. znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] a znalecký posudek MUDr. [celé jméno znalce]) dále soud zjistil, že ztížení společenského uplatnění žalobkyně bylo ohodnoceno celkovou částkou 609 567 Kč, resp. 590 239 Kč. Po rozšíření žaloby se žalobkyně domáhala náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 53 302 Kč s úrokem z prodlení od 1. 6. 2019, tj. rozdílu mezi již vyplacenou částkou 536 937 Kč a vypočtenou hodnotou ztížení společenského uplatnění ve výši 590 239 Kč.

55. Žalovaná se k nároku na odškodnění za ztížení společenského uplatnění nijak nevyjádřila, a to ani k výzvě soudu, a výslovně neměla žádné námitky ani připomínky ke znaleckému posudku MUDr. [celé jméno znalce]. Z uvedeného důvodu soud vyšel z toho, že žalovaná vůči danému nároku neměla žádných námitek, resp. jej uznala.

56. S ohledem na uvedené se soud v tomto rozsudku pro nadbytečnost detailně daným nárokem nezabýval a žalobě co do částky 53 302 Kč s úrokem z prodlení od 1. 6. 2019 za ztížení společenského uplatnění vyhověl. Soud rovněž přiznal zákonné úroky z prodlení z uvedené částky od 1. 6. 2019, a to za situace, kdy rozšíření žaloby bylo žalované doručeno dne 29. 5. 2019, která však ničeho neplnila (srov. výrok III). K nákladům řízení:

57. Výrok V. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 ve spojení s odst. 3 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

58. Žalobkyně sice byla v řízení převážně úspěšná, ale pouze co do cca 62%, přičemž byla úspěšná zejména co do částky 53 302 Kč, kterou uplatnila až ke konci řízení. S ohledem na okolnosti řízení má tedy soud za to, že je v daném případě spravedlivé rozhodnout tak, že každý z účastníků ponese své náklady a náklady státu budou rozděleny mezi účastníky rovným dílem (srov. výroky VI. a VII.).

Poučení