12 C 133/2023 - 160

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Bc. Aleny Šorčíkové a přísedících Víta Koděry a Bc. Patrika Beneše, DiS. ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. Alešem Buriánkem sídlem Vodičkova 699/28, 110 00 Praha 1 proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. Martinem Běhounkem sídlem Prachňanská 77/20, 284 01 Kutná Hora o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru výpovědí dané žalobkyni dne 14. 11. 2022 žalovanou je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 44 070,03 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Aleše Buriánka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 3. 2023 domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která jí byla dána žalovanou dne 14. 11. 2022, což odůvodnila následovně. Žalobkyně byla ode dne 15. 10. 2021 zaměstnána u žalované na základě jmenování na vedoucí pracovní místo ředitelky nemocnice a dne 14. 11. 2022 jí byla žalovanou předána výpověď z pracovního poměru dle § 73a odst. 2, potažmo § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb. Dne 31. 1. 2023 žalobkyně žalované oznámila, že považuje rozvázání pracovního poměru za neplatné a trvá na tom, aby byla i nadále zaměstnávána. Žalobkyně namítá, že v okamžiku ukončení pracovního poměru nebyla objektivně dána její nadbytečnost, přestože žalobkyně má širokou kvalifikaci, nebylo jí nabídnuto žádné pracovní místo, ačkoli žalovaná měla pracovní místo odpovídající zdravotnímu stavu i kvalifikaci žalobkyně (funkce právníka, manažera kvality, lékař na oddělení ARO, interny nebo na oddělení urgentního příjmu).

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí, což odůvodnila tím, že je příspěvkovou organizací města [adresa] a její hlavní činností je poskytování zdravotních služeb pacientům, přičemž žalobkyně byla na základě výběrového řízení dne 15. 9. 2021 jmenována zřizovatelem do funkce ředitelky žalované. V souvislosti s neuspokojivými hospodářskými a provozními výsledky žalované dospěl zřizovatel k závěru, že není možné dále ponechat žalobkyni na pozici ředitelky žalované, a proto byla žalobkyně rozhodnutím rady města ze dne 20. 10. 2022 z funkce odvolána. Po dobu, než byl zjištěn faktický a personální stav žalované a plnění jednotlivých úkolů ze strany žalobkyně tak, aby bylo možno žalobkyni nabídnout příslušné pracovní místo, neměla žalovaná pro žalobkyni žádnou práci, kterou by mohla vykonávat. Na straně zaměstnavatele tak vznikly překážky v práci a žalobkyně byla požádána, aby se s výjimkou případů, kdy o to bude výslovně požádána žalovanou, nezdržovala na pracovišti, přičemž jí byla po dobu trvání překážek vyplácena náhrady mzdy. Vedení žalované ve spolupráci se zřizovatelem dospělo k závěru, že organizační struktura zavedená žalobkyní se ukázala jako hrubě neefektivní a představuje pro nemocnici značnou finanční zátěž, proto bylo rozhodnuto, že dojde k návratu k původní organizační struktuře. Nový ředitel žalované informoval o záměru změny organizační struktury nejprve místostarostu města pověřeného dohledem nad činností nemocnice a následně i jeho prostřednictvím radu města, která dne 27. října 2022 příslušnou organizační změnu schválila a odsouhlasila návrat k původnímu organizačnímu schématu; toto opatření vedlo ke snížení celkového počtu technickoadministrativních zaměstnanců, přičemž nedošlo k vytvoření žádných nových pozice v této oblasti. I s ohledem na výše uvedené žalovaná konstatovala, že není možné žalobkyni nabídnout žádnou pracovní pozici, která by se svým obsahem blížila pracovnímu zařazení, k jehož výkonu se žalobkyní původně vznikl pracovní poměr, tedy pracovní pozici manažerského charakteru. Dle informací, které měla žalovaná k dispozici, je žalobkyně absolventkou dvou vysokoškolských oborů – práva a medicíny, a proto žalovaná s hledem na nedostatečný stav lékařů na oddělení ARO, nabídla žalobkyni pokračování pracovního poměru na jediné volné pracovní pozici, která odpovídala možnostem žalované i zdravotnímu stavu a vzdělání žalobkyně, a to konkrétně na pozici lékaře ARO. Žalobkyně na osobním jednání konaném dne 14. listopadu 2022 tuto nabízenou pracovní pozici odmítla bez vysvětlení. O této skutečnosti byl svědky jednání následně vyhotoven záznam. Žalovaná zdůrazňuje, že žalobkyně odmítla nabídnutou pozici s tvrzením, že „chce celou záležitost ukončit a s ohledem na dobré vztahy, výpověď přijímá a nemá další nároky či požadavky na další zaměstnání u žalované“, po celou dobu od odvolání až do současnosti žalobkyně neprojevila zájem o práci u žalované. Žalovaná má tedy za to, že byly dodrženy veškeré zákonné podmínky spojené s povinnostmi zaměstnavatele pro ukončení pracovního poměru a napadená výpověď je tedy platná.

3. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za svá nesporná tvrzení účastníků, která učinili při soudních jednání, konkrétně tato: - žalobkyně pracovala u žalované v pracovním poměru, založeném jmenováním ze dne 15. 9. 2021 s účinností od 15. 10. 2021 ve funkci ředitelky a s účinností od 20. 10. 2022 byla z této funkce odvolána. - žalobkyně obdržela do vlastních rukou osobně na pracovišti dne 14. 11. 2022 od žalované výpověď z pracovního poměru. - dne 31. 1. 2023 obdržela žalovaná oznámení žalobkyně o tom, že trvá na svém dalším zaměstnávání. - žalobkyně obdržela od žalované oznámení o překážkách v práci dne 21. 10. 2022.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z usnesení Rady města [jméno FO] ze dne 15. 9. 2021 (č. l. 81) se podává, že usnesením č. [Anonymizováno] jmenovala Rada města [jméno FO] do funkce ředitelky [právnická osoba] [Jméno žalobkyně] za podmínek uvedených v důvodové zprávě a stanovila plat dle předloženého návrhu; dále uložila starostovi města sjednat s žalobkyní 6měsíční zkušební lhůtu.

6. Ze jmenování ze dne 15. 9. 2021 (č. l. 18) se podává, že dopisem ze dne 15. 9. 2021 bylo [Jméno žalobkyně] starostou města [adresa] [tituly před jménem] [adresa] oznámeno, že byla usnesením Rady města [adresa] ze dne 15. 9. 2021 jmenována do funkce ředitelky [právnická osoba] s účinností od 15. 10. 2021.

7. Z osobního dotazníku [Jméno žalobkyně] ze dne 17. 9. 2021 (č. l. 80) se podává, že žalobkyně ukončila v roce 1996 studium 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a v roce 2010 studium Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Její předchozí zaměstnání byla tato: od 1. 8. 1996 do 31. 12. 1998 v nemocnici [adresa] a od 1. 1. 1999 do 30. 9. 2015 v nemocnici [adresa] jako lékařka ARO, dále od 1. 10. 2010 do 15. 9. 2020, od 1. 5. 2021 dosud jako právník pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] komoru, od 1. 10. 2008 dosud jako lékař ZZS [Anonymizováno] kraje a od 1. 5. 2020 dosud jako lékař ZZS [Anonymizováno] kraje a personální manažer, v neposlední řadě od 15. 9. 2020 do 31. 5. 2020 jako ředitelka odboru zdravotní péče, poradce nám. ministra.

8. Z organizačního řádu [právnická osoba], platného od 19. 4. 2022, včetně příloh (č. l. 20 - 30) se podává, že [Jméno žalované] je příspěvkovou organizací zřízenou městem [adresa] s vlastní právní subjektivitou, ředitel nemocnice [jméno FO]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [jméno FO], [tituly za jménem] přímo řídí náměstka pro léčebně preventivní péči, pro nelékařská zdravotnická povolání, pro ekonomické řízení, náměstka provozně technického, náměstka obchodně personálního, manažera kvality, pověřence pro GDPR, auditora a vedoucího IT oddělení; řízení je na vrcholové úrovni realizováno prostřednictvím ředitele, který rozhoduje o vzniku, změně, zániku pracovních vztahů svých přímých podřízených zaměstnanců společnosti včetně mzdového zařazení.

9. Z usnesení Rady města [jméno FO] ze dne 20. 10. 2022 (č. l. 70) se podává, že usnesením č. [Anonymizováno] odvolala Rada města [jméno FO] s okamžitou platností (čtvrtek 20. 10. 2022 ve 13:10 hodin) [Jméno žalobkyně] z pozice ředitelky [právnická osoba]; usnesením č. [Anonymizováno] pak Rada města [jméno FO] pověřila [právnická osoba] řízením [právnická osoba] v období od 20. 10. 2022, 13:11 hodin do doby jmenování nového ředitele.

10. Z odvolání ze dne 20. 10. 2022 (č. l. 19) se podává, že starosta města [tituly před jménem] [jméno FO] oznámil [Jméno žalobkyně], že byla usnesením Rady města [jméno FO] č. [Anonymizováno] ze dne 20. 10. 2022 odvolána z pozice ředitelky [právnická osoba] s okamžitou platností, od čtvrtka 20. 10. 2022 od 13:

10. Dne 20. 10. 2022 v 16:15 hodin [Jméno žalobkyně] podepsala převzetí odvolání.

11. Z organizačního řádu [právnická osoba], platného od 27. 10. 2022, včetně příloh (č. l. 31 - 40) se podává, že se ruší verze z 23. 3. 2022, předloženo místostarostou města [jméno FO]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], schváleno ředitelem nemocnice [právnická osoba]; oprávnění jednat jménem nemocnice má ředitel [právnická osoba], který mj. rozhoduje o vzniku, skončení a změnách pracovního poměru zaměstnanců; řediteli jsou přímo podřízeni náměstek nelékařských zdravotnických povolání, provozně technický náměstek, ekonomický náměstek, personalista, asistentka, pověřenec pro ochranu osobních údajů.

12. Z oznámení o existenci překážek v práci (č. l. 19) se podává, že ředitel žalované [právnická osoba] oznámil žalobkyni, že ode dne 21. 10. 2022 do odvolání čerpá dle § 208 zákona č. 262/2006 Sb. překážky v práci na straně zaměstnavatele.

13. Z e-mailu zaslaného z adresy [e-mail] na adresu [e-mail] dne 5. 11. 2022, v 17:24:16 s předmětem Překážky na straně zaměstnavatele (č. l. 85) se podává, že žalobkyně emailem [právnická osoba] sdělila, že obdržela dne 21. 10. 2022 jeho rozhodnutí o překážkách na straně zaměstnavatele a od té doby již uplynulo 14 dní, proto se dotazovala, na jaké pozici může pro nemocnici [adresa] dále pracovat s tím, že jak již uvedla v jejich prvním rozhovoru, může pracovat na několik pozicích s ohledem na její kvalifikaci ve více oborech. Dále se dotazuje, jak bude její pracovní poměr pokračovat dále s tím, že na sebe sdělila kontaktní údaje.

14. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 14. 11. 2022 (č. l. 7) se podává, že [Jméno žalované], zastoupená pověřeným ředitelem [právnická osoba], sdělila [Jméno žalobkyně], že dle § 73a odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb. a v něm uvedeném výpovědním důvodu dle § 52 písm. c) jí dává výpověď z pracovního poměru založeného jmenováním na vedoucí pracovní místo ředitelky ze dne 15. 9. 2021, kdy důvodem výpovědi je nadbytečnost, neboť zaměstnavatel v současné době nemá pracovní místo, které by odpovídalo jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci a které by jí mohl nabídnout v návaznosti na odvolání z pozice ředitelky [právnická osoba] ze dne 20. 10. 2022 o odvolání z funkce ředitele ke dni 20. 10. 2022 s tím, že její pracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby, která činí dva měsíce a začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení této výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce; rozvázání pracovního poměru výpovědí z uvedeného důvodu byla seznámena odborová organizace. Dne 14. 11. 2022 v 9:00 hodin [Jméno žalobkyně] podepsala převzetí výpovědi.

15. V záznamu o nabídkové povinnosti ze dne 14. 11. 2022 (č. l. 69) se uvádí, že je sepsán a podepsán v [jméno FO] dne 14. 11. 2022 v 9.15 hodin, podepsán je ředitelem žalované v pověření [právnická osoba] a provozně technickým náměstkem žalované [adresa]. V záznamu je uvedeno, že dne 14. 11. 2022 v 8:45 bylo s žalobkyní projednáváno pracovní místo lékaře na oddělení ARO za přítomnosti ředitele [jméno FO] a náměstka [jméno FO]. Toto nabídnuté místo žalobkyně odmítla s odůvodněním, že má v tomto oboru několikaletou absenci. Následně bylo žalobkyni zaměstnavatelem sděleno, že v současné době nemá pracovní místo, které by odpovídalo její kvalifikaci a zdravotnímu stavu, tudíž je dán výpovědní důvod pro nadbytečnost.

16. Z tabulky volných pracovních míst k 20. 10. 2022 a 31. 1. 2023, vyhotoveného personalistkou [jméno FO] dne 13. 6. 2024 (č. l. 137 - 138) se podává, že žalovaná měla volná pracovní místa na pozicích lékařů: primář interního oddělení (odborná způsobilost v oboru vnitřní/interní lékařství, licence ČLK pro výkon funkce primáře a vedoucího lékaře), lékař interních oborů (odborná způsobilost v oboru vnitřní/interní lékařství), lékař anesteziolog (odborná způsobilost v oboru anesteziologie a resuscitace), lékař pediatrie (odborná způsobilost v oboru dětské lékařství/pediatrie), lékař chirurgických oborů (odborná způsobilost v oboru chirurgie), lékař gynekolog (odborná způsobilost v oboru gynekologie a porodnictví); tyto pozice byly vhodné i pro absolventy lékařských fakult a lékaře po absolvování základního kmene v jednotlivých oborech. Dále byla volná pracovní místa všeobecných sester a sanitář.

17. Z SMS komunikace (č. l. 102 - 108) se podává, že je komunikováno s [právnická osoba], který sděluje, že zasílá tabulku, prázdná políčka jsou denní na sále od 7:30 hod. do 15:30 hod s tím, že čím víc adresát vyplní, tím líp; [jméno FO] mu odkýval 0,4 za 40. Tabulka je nazvána [jméno FO] – služby leden 2023. Dne 15. 12. 2022 je na to odpovídáno, že by mohla 3., 19. a 24. s tím, že jestli bude řešit smlouvu, tak zatím DPČ.

18. Z oznámení o neplatnosti výpovědi ze dne 31. 1. 2023, včetně plné moci (č. l. 5 – 6) se podává, že žalobkyně oznámila žalované, že výpověď z pracovního poměru je neplatná, neboť zaměstnavatel má pracovní místo, které by odpovídalo jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci a které by jí mohl nabídnout, a proto žalobkyně trvá na tom, aby ji žalovaná nadále zaměstnávala.

19. Z dopisu ze dne 13. 3. 2023 (č. l. 4) se podává, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou ke sdělení, zda je možné ve věci neplatnosti výpovědí z pracovního poměru [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [Jméno žalobkyně], [jméno FO] jednat o mimosoudním řešení, neboť v opačném případě se budou jeho klienti svých nároků domáhat soudní cestou.

20. Z dopisu žalované ze dne 15. 3. 2023 (č. l. 3) se podává, že žalovaná sdělila zástupci žalobkyně, že pracovní poměry jeho klientů byly ukončeny řádně, a proto žalovaná nemůže přistoupit na jakoukoliv finanční kompenzaci s tím, že nemocnice nepřijala žádné nové zaměstnance a pracovní pozice jeho klientů nebyly nahrazeny vytvořením nových pozic.

21. Z čestného prohlášení primáře oddělení [jméno FO] [právnická osoba] [jméno FO]. [právnická osoba] (č. l. 68) se podává, že ten dne 25. 9. 2023 podepsal čestné prohlášení, v němž potvrzuje, že byl v listopadu 2022 kontaktován ředitelem žalované [právnická osoba] a provozně technickým náměstkem nemocnice [adresa], kteří jej oslovili se žádostí o poskytnutí informace ohledně možnosti zaměstnání žalobkyně na tomto oddělení. Vzhledem k tomu, že existovala možnost obsazení pracovního místa a [jméno FO]. [jméno FO] byla pro výkon této práce kvalifikovaná, vyjádřil se pozitivně s tím, že je možné pracovní místo nabídnout. Následně byl informován, že žalobkyně na toto místo nenastoupí, neboť nabídku odmítla. Následně proběhlo několik jednání s žalobkyní, která projevila zájem o práci na oddělení ARO v rozsahu několika dní v týdnu. K uzavření pracovní smlouvy nedošlo.

22. Z výslechu svědka [jméno FO]. [právnická osoba] se podává, že je zaměstnancem žalované od podzimu 2021, primářem ARO a multioborové JIP je asi od února 2022, žalobkyně je jeho bývalá kolegyně, přičemž se znají dlouho z předchozích pracovišť. Po odvolání žalobkyně se svědek s žalobkyní telefonicky bavil o tom, co bude dělat, byla to vypjatá situace; žalobkyně se ho ptala na možnosti práce na jeho oddělení, kde tou dobou personální situace nebyla dobrá. Svědek neměl od vedení nemocnice pokyn, aby žalobkyni s nabídkou oslovil, telefonovala mu sama žalobkyně. Dohodli se na tom, že by žalobkyně dva dny v týdnu dělala anestezioložku zpočátku po dobu několika dní nebo týdnů pod dohledem, protože tu praxi dlouho nevykonávala, poté již samostatně. Dohodli se také na konkrétních dnech, kdy by žalobkyně docházela na operační sál, připustil, že je možné, že si spolu psali smsky, dělo se to běžně. Žalobkyně se mu také zmínila, že by měla zájem o pozici manažera kvality nemocnice, že by to mohla v další dny v týdnu, kdy by nedělala na oddělení ARO. Svědek to řekl vedení nemocnice – řediteli [jméno FO]. [jméno FO] plus u toho byl radní [jméno FO]. [jméno FO] a náměstek [jméno FO], svědek jim řekl o zájmu žalobkyně na jeho oddělení pracovat a asi týden poté se ho na to doptávali, zda se žalobkyně cítí dostatečně jistá, že tu práci dlouho nedělala. Na to svědek reagoval, že je připraven to celé zaštítit a oni to akceptovali. Mluvili pak o tom ještě jednou, kdy mu bylo sděleno, že žalobkyně nenastoupí, že to odmítla. Celé se to mohlo od odvolání žalobkyně odehrát do dvou měsíců. Potom, co vedení nemocnice svědkovi řeklo, že žalobkyně do nemocnice nenastoupí, tak už se o tom s žalobkyní znovu nebavili. Ve vztahu k čestnému prohlášení uvedl, že mu zástupce žalované [tituly před jménem] [jméno FO] na jednání s [jméno FO]. [jméno FO] řekl, že vznikne čestné prohlášení, kde se bude uvádět, že byla žalobkyni nabídnuta práce na jeho oddělení a ona to odmítla; svědek sám to prohlášení nesepisoval, přečetl si ho a podepsal, nepřišlo mu v něm nic, co by nebyla pravda. Žalobkyně má atestaci prvního stupně z anesteziologie a intenzivní medicíny a dále má atestaci z urgentní medicíny, může tak bez dohledu vykonávat praxi na oddělení ARO. V listopadu 2022 pak bylo volné místo lékaře na interním oddělení, přičemž žalobkyně by v takovém místě byla ve stejné pozici jako lékař, který by do oboru nastoupil po lékařské fakultě, mohla by v něm tedy pracovat pod dozorem někoho s atestací; v listopadu 2022 žalovaná hledala lékaře po škole.

23. Z výslechu svědkyně [jméno FO] se podává, že svědkyně byla zaměstnankyní žalované od 15. 11. 2021, přičemž dne 4. 11. 2022 jí byla předána výpověď z pracovního poměru. Žalobkyně byla její nadřízená, před jejím výslechem u soudu si spolu telefonovaly, svědkyně se žalobkyně ptala, zda se to předvolání týká té výpovědi; žaloby podávaly spolu. U žalované pracovala jako dotační specialista, byť ve smlouvě měla něco jiného, a poté vyhrála výběrové řízení na pozici náměstka obchodně personálního, do této funkce ji jmenovala žalobkyně. Dne 20. 10. 2022 byla žalobkyně odvolána z funkce, bylo to nepříjemné, místostarosta a současně lékař na žalobkyni křičel, svědkyně byla u toho, jak byla žalobkyně vykázána ze své kanceláře, bylo jí vyhrožováno policií, byl jí odebrán počítač a veškeré pracovní pomůcky. Žalobkyně pak svědkyni říkala, že dostala odvolání z funkce a že je pravděpodobné, že odvolají celé vedené. Svědkyně připustila, že nebyla u všech jednání žalobkyně, byla ale přítomna u jednání žalobkyně s ředitelem, během kterého žalobkyně nabízela své schopnosti a zkušenosti jako lékař i právník; měla zájem o pozici manažera kvality, která nebyla obsazená a kterou vykonávala žalobkyně vedle pozice ředitelky, zájem měla i o pozici lékaře na interním oddělení. Svědkyně měla za to, že toto jednání proběhlo dne 20. 10. 2022 v kanceláři ředitele, kdy tam byla ona, žalobkyně a ředitel s tím, že byla žalobkyni předána výpověď a sdělili jim tam, že se nemají zdržovat na pracovišti pro překážky v práci; později uvedla datum 21. 10. 2022. Obě tam řediteli nabízely předání jejich agend, ředitel na to nijak nereagoval, nic jim nenabízel, řekl něco v tom smyslu, že se uvidí. Žalobkyně pak svědkyni říkala, že je jí líto, že jí nic nenabídli, měla zájem tam dále pracovat. Svědkyně nevěděla nic o tom, že by žalovaná nabídla žalobkyni místo lékaře na oddělení ARO, o to měla žalobkyně určitě zájem, to svědkyni říkala. V listopadu 2022 měla žalovaná volná pracovní místa lékařů interny, ARO, chirurgie, gynekologie, dětské lékařství; byli poptáváni nelékařští zdravotní pracovníci a z nezdravotnických manažer kvality.

24. Z výslechu svědka [adresa] se podává, že svědek pracuje 16 let u žalované jako provozně technický náměstek s tím, že v polovině roku 2022 sám z osobních důvodů ukončil pracovní poměr a znovu se vrátil na konci října roku 2022. V té době vykonával funkci provozně technického náměstka a do stejné funkce byl jmenován asi koncem října. Žalobkyně byla jeho přímá nadřízená, měla k němu výtky týkající se nesplnění úkolů, které byly nereálné. Osobně byl přítomen předání výpovědi žalobkyni a [tituly před jménem] [jméno FO] a byl také při tom, když ředitel žalobkyni nabízel pozici lékařky. Bylo to asi 3. 11. 2022, kdy se žalobkyni v ředitelně nemocnice předávala výpověď, byl u toho svědek, ředitel, žalobkyně a [jméno FO]. Svědek má s ředitelem společnou kancelář, kam přišla žalobkyně s [jméno FO], všichni seděli, hovořil pan ředitel; žalobkyni i [jméno FO] byla předána ředitelem výpověď, obě převzetí podepsaly. Kdo jednání inicioval, nevěděl, asi personální oddělení. Ředitel žalobkyni nabídl pozici lékařky ARO na hlavní pracovní poměr, žalobkyně odpověděla, že se na to necítí, protože to dlouho nedělala; [jméno FO] nebylo nabídnuto ničeho. O tomto jednání dodatečně vyhotovili zápis, protože si uvědomili, že k tomuto jednání nepřizvali dalšího svědka, k dotazu, kdo konkrétně ten zápis vyhotovil a kdy, svědek uvedl, že neví, asi ředitel s tím, že to bylo asi druhý den. Vyhotovili jej, aby si pamatovali, co řekli oni a co řekla žalobkyně. Žalobkyně neprojevila vůbec zájem o zdravotnickou profesi, nýbrž měla zájem o pozici manažerky kvality nebo interního právníka, svědek si už nepamatoval, zda to řekla přímo při tomto jednání, věděl ale, že tyto pozice nebyly volné, resp. vůbec neexistovaly, nové vedení, tj. ředitel, svědek a hlavní sestra mají za to, že není potřeba žádné další nezdravotnické funkce, jako je manažer kvality či interní právník. Svědek věděl o požadavku na lékařku [jméno FO] s tím, že primář [jméno FO]. [jméno FO] koncem roku 2022 nebo začátkem roku 2023 o tomto s žalobkyní jednal, ona sama projevila zájem o tuto pozici a kontaktovala [jméno FO]. [jméno FO] s tím, že nechtěla plný úvazek. Nedohodli se, proč ale nevěděl. V listopadu 2022 byla u žalované volná místa, svědek si vzpomněl na pozici lékaře ARO, primáře interny, lékaře gynekologie, z těch nezdravotnických se jednalo o pomocné práce, např. úklid. Ve vztahu k urgentnímu příjmu svědek uvedl, že ani v minulosti ani nyní žalovaná centrální urgentní příjem neměla, neboť urgentní příjem má každé oddělení v rámci své odbornosti, to by se mělo do budoucna změnit, neboť chtějí žádat o dotaci na rekonstrukci budovy na centrální urgentní příjem.

25. Z výslechu svědka [jméno FO]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] se podává, že je místostarostou města [jméno FO] pro věci zdravotnictví a u žalované současně pracuje již od roku 1998 jako chirurg. Na prvním zasedání rady města po volbách dne 20. 10. projednali odvolání ředitelky nemocnice a dočasně byl řízením nemocnice pověřen [jméno FO]. [jméno FO] s tím, že ještě téhož odpoledne jel svědek se starostou a pověřeným ředitelem nemocnice oznámit žalobkyni její odvolání. Sdělili jí to v zasedací síni vedle ředitelny za přítomnosti svědka, starosty, [jméno FO]. [jméno FO] a žalobkyně s tím, že vše proběhlo v klidu, ředitelka odvolání podepsala a domluvili se s ní, že následujícího dne 21. 10. v pátek odpoledne proběhne předání. V pátek pak svědkovi volali z personálního oddělení, že [jméno FO] a další zaměstnanci vynášejí krabice, svědek vyšel na dvůr, kde uviděl dodávku, kam ukládali krabice; jakmile ho uviděli, tak kufr zavřeli a odjeli. Svědek šel pak do ředitelny, kde seděla žalobkyně a lékařský náměstek [jméno FO], svědek jim nařídil, aby odešli. V následujícím týdnu bylo žalobkyni předáno oznámení o překážkách v práci, svědek už nevěděl, zda u toho byl, vzpomněl si, že dávali překážky v práci technickým pracovníkům, skupince lidí kolem ředitelky, kteří s nimi odmítli pracovat, byli to všichni ti, co měli škraloup v personálním systému, kdy si sami určovali měsíční prémie, výše platu, měli dočasné smlouvy a měnili je na trvalé. Svědek uvedl, že spolu s ředitelem nemocnice hodně mluvili, některé věci mu splývají, nepamatuje si tak, jestli byl u toho přímo nebo to pak probírali. Dále uvedl, že žalobkyně přišla do ředitelny, kde seděl svědek s ředitelem a technickým náměstkem asi v týdnu po svém odvolání a nabízela se, že by dělala pro nemocnici interního právníka, nebo manažerku kvality, také se nabízela na urgent, ale funkci interního právníka nemocnice neměla, manažera kvality nemocnice nepotřebovala a centrální urgent neexistuje, neboť každé oddělení má svou příjmovou ambulanci; proto jí na to řekli, že tyto funkce nepotřebují, mluvili ale v tu chvíli o ARO a žalobkyně přišla s tím, že by mohla dělat praktického nebo závodního lékaře. Zde měla zaznít nabídka na internu a ARO, kdy se žalobkyně vyjádřila v tom smyslu, že léta v oboru nepracovala a že si na to netroufá, tím to pro ně skončilo; pak to utichlo a nic se nedělo, ani rada města tohle nikdy neřešila. Na otázku, kdo konkrétně to nabízel, svědek pak uvedl, že už neví, že buď on, nebo ředitel. V prosinci přišel do ředitelny primář [jméno FO] s tím, že se s žalobkyní domlouval na částečném úvazku, že by ji potřeboval, že by chodila dva dny na sál a že by se za ni zaručil; oni s tím souhlasili, probírali to na jeho popud, ale žalobkyně se pak na jednání nedostavila. K dotazu, kdy zazněla nabídka žalobkyni, aby pro ně pracovala, svědek uvedl, že takhle konkrétní nezazněla, nenapadlo je, že potom všem, co tam způsobila, že by chtěla v nemocnici nějakým způsobem být. Nebylo to lidsky přípustné i vzhledem k tomu, jaký vztah k ní měli ostatní zaměstnanci. K dotazu, zda byl přítomen předávání výpovědi žalobkyni, svědek nejprve uvedl, že nebyl, dále uvedl, že on sám žalobkyni nenabídl další zaměstnávání u žalované. Dále svědek řekl, že si myslí, že při předání výpovědi žalobkyni nepadla nabídka lékařského místa, žalobkyně podepsala výpověď a tím to pro svědka skončilo; všechny ty informace od primáře [jméno FO] přišly až po té výpovědi s odstupem. Pak si vzpomněl, že jí nabízeli internu v době, kdy s ní jednali o výpovědi, na to žalobkyně reagovala, že na to nemá aprobaci. K dotazu, zda nově pověřený ředitel věděl o nabídkové povinnosti, svědek uvedl, že určitě o tom věděl, proto padlo to ARO a také nabízeli internu, byl u toho svědek, ředitel, žalobkyně a možná technický náměstek. K dotazu, zda to předtím konzultovali s [jméno FO]. [jméno FO], svědek uvedl, že ano, že to bylo v době té výpovědi, pak bylo ticho a pak teprve přišla iniciativa primáře [jméno FO].

26. Z účastnické výpovědi žalobkyně se podává, že u žalované pracovala jako ředitelka od 15. 10. 2021 do 20. 10. 2022, kdy byla odvolána. Konkrétně dne 20. 10. 2022 s ní chtěl hovořit starosta, do [jméno FO] se vrátila z Prahy v 16:00 hodin, sešli se u ní v kanceláři – ona, starosta a [jméno FO]. [jméno FO], ředitel přítomen nebyl. Žalobkyně si převzala odvolání, podepsala předložený dokument a ptala se, v jaké pozici zůstane, kam může druhý den přijít do práce. Bylo jí řečeno, že se druhý den v 15 hodin rozhodne ředitel, zda může zůstat nebo ne, [jméno FO]. [jméno FO] jí řekl, že by si jí tam přeci jenom nechali. Následujícího 21. 10. byla žalobkyně v nemocnici od rána, připravovala pro ředitele předávací protokol, domlouvala se s IT, zda bude muset vracet notebook a telefon, ale ředitel už měl připravené vše nové. Do ředitelny žalobkyni zavolala asistentka ředitele, ředitel přišel v 15 hodin, byla tam také [jméno FO], [Anonymizováno], později přišel [jméno FO], [jméno FO]; za nemocnici tam byl pouze ředitel. Žalobkyně začala řešit, zda může zůstat v práci, nabídla se, že by měla zájem o manažera kvality, právníka, lékaře ARO, lékaře urgentního příjmu a také lékaře na interně. Ředitel jí řekl, že si to rozmyslí, že zatím ji pošlou na překážky; překážky dostali i všichni ostatní. V ten den jim byly odebrány notebooky a počítače. V té době měla žalovaná v organizační struktuře zřízenou funkci manažera kvality, kterou žalobkyně vykonávala souběžně, také měla nemocnice garanta urgentního příjmu [jméno FO]. [jméno FO], který již v nemocnici skončil, dále měla žalovaná externího právníka. Od převzetí překážek v práci dne 21. 10. do výpovědi dne 14. 11. žalobkyně u žalované nebyla, žalobkyně komunikovala s primářem chirurgie i ARO, že by ráda nastoupila, psala řediteli email, ale odpověď nedostala. Pak žalobkyně volala [jméno FO], že by se ráda sešla s ředitelem domluvit se, co bude dál, protože je rozvedená, má dvě děti a potřebovala vědět, jestli bude dál pracovat v [jméno FO] nebo jestli má začít pracovat jinde. [jméno FO] jí našla termín, bylo to někdy v listopadu, přesně už nevěděla. Sešli se s v ředitelně, byl tam [jméno FO], [Anonymizováno], ředitel a také [jméno FO], kterou žalobkyně požádala, aby jela s ní. Žalobkyně se zeptala na další postup a dozvěděla se, že její pracovní poměr bude ukončen. Když čekali na písemné vyhotovení, snažila se žalobkyně domluvit, jestli by přeci jenom nemohla zůstat, nabízela řediteli, že by mohla dělat náměstka po [jméno FO], který už tuto funkci nevykonával, ale bylo jí řečeno, že ten pracovní poměr končí. V ten den žádná nabídka nepadla, ten den dostala výpověď pouze ona. [jméno FO] tam byla jenom s ní, žalobkyně ji o to požádala. K dotazu, zda žalobkyni bylo nabídnuto nějaké volné místo u žalované, žalobkyně uvedla, že pokud by jí ho nabídli, nepodepisovala by výpověď a šla by druhý den na to volné místo, co se týče toho, zda řekla, že už delší dobu nevykonávala sálovou praxi, uvedla, že to říci mohla, ale určitě to nebylo překážkou jejího nástupu. Hned po výpovědi v [jméno FO] pracuje, neměla z tohoto obavy. Ve vztahu ke své kvalifikaci uvedla, že je lékařem anesteziologem se specializovanou způsobilostí, dále je lékařem urgentního příjmu se specializovanou způsobilostí, je zařazena k přípravě k atestaci lékaře všeobecného praktického lékařství a v současné době pracuje na interně v [Anonymizováno]. V listopadu 2022 u žalované chybělo na interně 11 lékařů, na ARO chyběli 2 nebo 3, na chirurgii k plnému provozu chybělo 6 lékařů, na dětském 2 až 3, stejně tak na gynekologii. Kolem Vánoc jí volal doktor [jméno FO], že by byl rád, kdyby se vrátila, že o tom mluvil s ředitelem a nabízejí jí pozici 0,4 na ARO, bylo to předběžné jednání SMS zprávami od doktora [jméno FO], nikoli oficiálně.

27. Z účastnické výpovědi ředitele žalované [právnická osoba] se podává, že nemocnice se dostala během vedení žalobkyně do ztráty téměř 100 mil. Kč, načež proběhly volby a došlo ke změně vedení města a on byl 20. 10. starostou požádán, aby šli do nemocnice. Starosta zde sdělil žalobkyni, že ji odvolává a jeho jmenuje do funkce ředitele v pověření. Žalobkyně říkala, že tomu rozumí, požádala je o čas na vyklizení a předání klíčů do pátku 21. 10.; o nějakém dalším zaměstnávání se nehovořilo. Druhý den byl účastník ve své ambulanci a volala mu kolegyně z ekonomického, ať hned přijde, že je ředitelka s [jméno FO] a [jméno FO] na ekonomickém a že se tam přepisují pracovní smlouvy, odnášejí se krabice do přistaveného auta, proto účastník zavolal [Anonymizováno] a jakmile to bylo možné, přijel do nemocnice. V zasedací místnosti vedle ředitelny seděla žalobkyně, [jméno FO], [jméno FO], místostarosta a dohodli se, že bude učiněno oznámení o překážkách v práci. Sepsala to sekretářka a on to žalobkyni předal. Žalobkyně říkala, že by měla zájem o pozici manažera kvality, o pozici na oddělení ARO a zmiňovala také pozici praktického lékaře. Potom byla žalobkyně na překážkách a do práce nechodila, domlouvali se ještě na jednom setkání kvůli odevzdání počítače a telefonu a v termínu, kdy ji a kolegyni čekali, tak poslali pracovní neschopnost kvůli Covidu. Domluvili se na 14. 11, kdy měla žalobkyně přijít, a on mezitím komunikoval s primářem [jméno FO] o jejím umístění na oddělení ARO a také to konzultoval s [jméno FO]. [Anonymizováno]; dále kontaktoval odborovou organizaci, které určitě sdělil o výpovědi žalobkyni. Dne 14. 11. přišla žalobkyně s [jméno FO], která tam ten den neměla co řešit, žalobkyně tvrdila, že se bojí a že má s sebou svědka. Seděli tam tedy on, žalobkyně, [jméno FO] a [jméno FO], přičemž to byl on, kdo nabídl žalobkyni místo na oddělení ARO. Žalobkyně jej nenechala domluvit, řekla, že mu do toho skočí, že toto odmítá, že to dlouho nedělala a že rovnou podepíše výpověď. Účastník měl připravené dva papíry, jeden s výpovědí a jeden s nabídkovou povinností, žalobkyně se rozhodla podepsat ten s tou výpovědí, tak došlo k tomu, že účastník nemá podepsané to nepřevzetí, protože tím, že to žalobkyně odmítla a podepsala výpověď, tak to bral za bernou minci. Ničeho dalšího žalobkyni nenabídli, pouze oddělení ARO. Připustil, že žalobkyně měla zájem o pozici právníka s tím, že o tom spolu jednali několikrát, muselo to být do 14. 11., kdy řekla, že na ARO nepůjde a podepsala tu výpověď. K dotazu soudu pak uvedl, že spolu jednali zprostředkovaně přes paní [jméno FO] nebo se něco dozvěděl od primáře [jméno FO]; on sám s ní v kontaktu nebyl. Žalobkyně ho pak kontaktovala v lednu následujícího roku, že by měla zájem pracovat na oddělení ARO, domluvila si s ním schůzku, ale pak z toho sešlo. Žalobkyně má atestaci z urgentní medicíny, z anestezie a resuscitace. V listopadu 2022 byla volná místa na interním oddělení, na anestezii, na gynekologii. K dotazu soudu, zda existuje nějaký listinný záznam o nabídkové povinnosti, účastník uvedl, že na to si nevzpomíná, k dalším dotazům si pak vzpomněl, že byl záznam o tom, že jednání proběhlo, že byl vytvořen pravděpodobně téhož dne nebo následujícího dne nebo za týden, vzpomněl si, že jej podepisoval, ale kdo ho vytvořil, z jakého důvodu, jestli jej podepsal někdo další, nevěděl. K dotazu zástupce žalobkyně, proč neuvedl tento záznam, když se jej ptal na doklady komunikace s žalobkyní o nabídkové povinnosti, pak účastník uvedl, že je to již dávno, nechce to snižovat, ale byla to minoritní záležitost, řešili chod nemocnice a snažili se ji zachránit.

28. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

29. Žalovaná [Jméno žalované] je příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je [adresa]. Usnesením Rady města [adresa] ze dne 15. 9. 2021 byla žalobkyně jmenována do funkce ředitelky [právnická osoba] s účinností od 15. 10. 2021 a usnesením Rady města [jméno FO] ze dne 20. 10. 2022 pak byla odvolána; řízením [právnická osoba] byl Radou města [jméno FO] pověřen [právnická osoba] od 20. 10. 2022, 13:11 hodin do doby jmenování nového ředitele. Dne 21. 10. 2022 žalobkyně obdržela od žalované oznámení o překážkách v práci. Dne 5. 11. 2022 žalobkyně zaslala řediteli pověřeného řízením žalované [jméno FO] email, ve kterém se ho dotazuje na své další pracovní uplatnění u žalované, neboť od předání překážek v práci dne 21. 10. 2022 již uplynulo 14 dní. Dne 14. 11. 2022 v 9:00 hodin žalobkyně převzala výpověď z pracovního poměru, podepsanou pověřeným ředitelem [právnická osoba], z důvodu nadbytečnosti, neboť zaměstnavatel v současné době nemá pracovní místo, které by odpovídalo jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci a které by jí mohl nabídnout.

30. Žalobkyně je absolventkou 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, je lékařem anesteziologem se specializovanou způsobilostí, lékařem urgentního příjmu se specializovanou způsobilostí a je zařazena k přípravě k atestaci lékaře všeobecného praktického lékařství, přičemž předtím, než byla jmenována do funkce ředitelky žalované, pracovala jako lékařka ARO a zdravotnické záchranné služby, právník pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] komoru, personální manažer, jako ředitelka odboru zdravotní péče a poradce nám. ministra; v současné době pracuje na interně v [Anonymizováno]. Žalovaná v listopadu roku 2022 měla volná pracovní místa ve zdravotnických profesích, mj. na pozicích lékařů, a to konkrétně pozici primář interního oddělení, lékař interních oborů, lékař anesteziolog, lékař pediatrie, lékař chirurgických oborů, lékař gynekolog, přičemž se jednalo o pozice vhodné i pro absolventy lékařských fakult.

31. Žalobkyně se telefonicky domlouvala s [jméno FO]. [jméno FO], primářem ARO u žalované, na možnosti práce na jeho oddělení. [jméno FO]. [jméno FO] nedostal od vedení nemocnice pokyn toto řešit, proto když se s žalobkyní dohodl na tom, že by dělala dva dny v týdnu anestezioložku, řekl o tom řediteli [jméno FO]. [jméno FO], radnímu [jméno FO]. [Anonymizováno] a náměstku [jméno FO] na jejich společné schůzce. Asi týden na to se ho na to na další společné schůzce doptávali, ředitel [jméno FO] odsouhlasil úvazek žalobkyně 0,4, přičemž [jméno FO]. [jméno FO] to sms zprávou následně sdělil žalobkyni a zaslal jí rozvrh služeb na oddělení ARO na leden 2023. Žalobkyně pak zprávou ze dne 15. 12. 2022 reagovala tak, že by mohla 3., 19., 24. ledna. Na další schůzce s ředitelem, radním [Anonymizováno] a náměstkem [jméno FO] pak [jméno FO] bylo sděleno, že žalobkyně nenastoupí, že to odmítla. Dne 31. 1. 2023 obdržela žalovaná oznámení žalobkyně o tom, že trvá na svém dalším zaměstnávání.

32. Mezi účastníky nebylo žádného sporu co do existence pracovního poměru žalobkyně u žalované i volných pracovních míst k okamžiku odvolání i k okamžiku výpovědi žalobkyně u žalované a jejich vhodnost odpovídající kvalifikaci žalobkyně; sporováno nebylo ani vlastní předání výpovědi, či kvalifikace žalobkyně. Co do popisu událostí, jež se odehrály v období od odvolání žalobkyně z funkce ředitelky až do vlastního převzetí výpovědi žalobkyní se nejenom účastníci, ale i svědci, byť byli soudem poučeni o významu jejich výpovědi i o případných trestních následcích křivé výpovědi, zásadním způsobem liší. Ačkoli uběhlo od těchto událostí již více než rok a je tedy možné, že si vyslýchaní již nevybavují veškeré detaily, nebo jim určité okamžiky splývají, v tomto případě jsou rozdíly značně odlišné.

33. Žalovaná tvrdí, že žalobkyni nabídla volné pracovní místo lékaře na oddělení ARO a to při předání výpovědi dne 14. 11. 2022, toto své tvrzení musela v řízení prokázat. Svědek [jméno FO], navržený žalovanou k prokázání této skutečnosti, uvedl, že žalobkyni a její podřízené [jméno FO] byla výpověď předávána společně asi dne 3. 11. 2022 a to ředitelem [jméno FO], čehož byl osobně svědkem, slyšel proto ředitele nabízet žalobkyni práci na oddělení ARO s tím, že ta nabídku odmítla, neboť se na to necítí, protože to dlouho nedělala. Řízením nemocnice pověřený ředitel [jméno FO] se se svědkem [jméno FO] v popisu těchto událostí vyjma toho, že by byla předávána také výpověď [jméno FO] a že to bylo 14. 11. 2022 namísto 3. 11. 2022, shoduje, přičemž doplnil, že měl připravené dva papíry, jeden s výpovědí a jeden s nabídkovou povinností a žalobkyně se rozhodla podepsat ten s tou výpovědí. Co konkrétně bylo obsahem druhé připravené listiny, nesdělil. On i [jméno FO] pak dodatečně podepsali záznam o nabídkové povinnosti, na který si ale při svém výslechu ředitel [jméno FO] nejprve vůbec nevzpomněl a poté, když si vzpomněl, nebyl schopen soudu říci, kdy a kým byl vytvořen, z jakého důvodu a kdy jej on sám podepsal. Svědek [jméno FO] k této listině uvedl, že si uvědomili, že k tomuto jednání nepřizvali dalšího svědka, a proto byl vyhotoven tento záznam, k dotazu soudu, kdo jej vyhotovil a kdy, pak uvedl, že to byl asi ředitel. Na záznamu na č. l. 69 je pak uvedeno datum podpisu obou uvedených a to téhož dne, kdy byla výpověď předána žalobkyni, tedy 14. 11. 2022. Pokud si zástupci nového vedení nemocnice uvědomili, že o tom, že učinili žalobkyni pracovní nabídku, nemají žádný listinný důkaz, je s podivem, že se tak stalo ten samý den, přičemž ani jeden z nich neví, kdo s tím nápadem na písemný záznam přišel a proč právě v ten samý den, kdo jej připravil, kdy a kdy jej oba dva podepsali. Pokud měl ředitel při předání výpovědi připravenu druhou listinu dokládající, že žalobkyni tuto nabídku učinili, jeví se jako pravděpodobnější nechat si ten samý den podepsat od žalobkyně tuto připravenou listinu. V rozporu s tím, co uvedl slyšený [jméno FO] a [jméno FO] ve vztahu k tomu, kdo byl předání výpovědi přítomen, pak je skutečnost, že se v záznamu o nabídkové povinnosti uvádí, že sdělení proběhlo za přítomnosti ředitele [jméno FO] náměstka [jméno FO], o přítomnosti [jméno FO] není uvedeno ničeho. Současně je třeba upozornit na další rozporuplnou skutečnost v účastnické výpovědi [jméno FO], který uvedl, že ještě před 14. 11. 2022 projednal výpověď žalobkyni s odborovou organizací, tedy ještě předtím, než jí dle svého tvrzení učinil nabídku na změnu jejího dalšího zařazení za situace, kdy před 14. 11. určitě věděl o zájmu žalobkyně u žalované nadále pracovat, ať již z emailu, který mu zaslala, nebo z rozhovoru, který s ní vedl při jejím odvolání. Mimoto bylo z výslechu svědkyně [jméno FO] zjištěno, že ta obdržela výpověď od žalované již dne 4. 11. 2022, nestalo se tak tedy ve stejný den jako u žalobkyně.

34. Svědek [Anonymizováno] sám připustil, že mu některé věci splývají a neví, zda byl u některého z předmětných jednání s žalobkyní přítomen, nebo pak o tom jenom slyšel, jeho výpověď celkově ale nepůsobila přesvědčivě, neboť na konkrétní otázky, kdy žalobkyni nabídli, aby pro nemocnici dále pracovala, uvedl, že takto konkrétní nabídka nezazněla, že je nenapadlo, že by chtěla žalobkyně v nemocnici zůstat s tím, že to nebylo lidsky přípustné i vzhledem k tomu, jaký vztah k ní měli ostatní zaměstnanci. Také uvedl, že on sám tuto nabídku neučinil, zda byl předání výpovědi přítomen, v jednu chvíli vylučuje, poté to připouští, když říká, že při předání výpovědi žalobkyni nepadla nabídka lékařského místa. V zásadě jediné, co si svědek [Anonymizováno] vybavuje s určitostí, je skutečnost, že žalobkyni nabídli internu a ARO a že to byla žalobkyně, kdo tuto nabídku odmítl s odůvodněním, že se na to necítí. Je to tak pouze tento svědek, který uvedl, že žalobkyni nabídli navíc místo na interně, což je v rozporu s tím, co tvrdí sama žalovaná. I z této svědecké výpovědi ale jednoznačně vyplývá, že žalobkyně projevila jasně a srozumitelně svůj zájem v nemocnici setrvat, o to víc pak působí opět nevěrohodně, když svědek [jméno FO] uvádí, že žalobkyně neprojevila vůbec zájem o zdravotnickou profesi, nýbrž měla zájem pouze o pozici manažerky kvality nebo interního právníka, přičemž v rozporu s tím [Anonymizováno] říká, že projevila zájem i o centrální urgent, nebo výkon práce praktického či závodního lékaře a oni jí nabídli internu a ARO.

35. Z výslechu svědkyně [jméno FO] je zřejmé, že ta zaměňuje okamžiky, kdy jí a žalobkyni bylo sdělováno, že se nemají zdržovat pro překážky v práci na pracovišti, s tím, kdy byla žalobkyni předávána výpověď. Z provedeného dokazování, ať již z účastnických výpovědí či z výslechu svědka [jméno FO], ale vyplývá, že svědkyně [jméno FO] byla přítomna předání výpovědi žalobkyně, přičemž ona sama si vybavila pouze jedno jednání mezi ředitelem a žalobkyní, u kterého byla a při kterém žalobkyně nabízela své zkušenosti a projevila zájem o funkci manažera kvality s tím, že ředitel žalobkyni nic nenabídl. Sama žalobkyně pak popsala, že když jí byla předávána výpověď, tak u toho byla nejenom ona s [jméno FO], náměstek [jméno FO] a ředitel [jméno FO], ale taktéž místostarosta [Anonymizováno], přičemž jako jediná ze slyšených svědků i účastníků uvedla i to, že se ptala, zda by nemohla zůstat jako lékařská náměstkyně po [jméno FO], jednoznačně pak popřela, že by jí ředitel nemocnice nabídl jakékoliv jiné pracovní místo, neboť jak sama řekla, pak by jej s ohledem na svou životní situaci přijala. Z tohoto pohledu je podstatné zdůraznit i to, že žalobkyně nyní pracuje v jiné nemocnice na interním oddělení.

36. Je třeba upozornit na vlastní obsah výpovědi žalobkyně, ve které žalovaná uvádí nepravdivá tvrzení v tom smyslu, že zaměstnavatel v současné době nemá pracovní místo, které by odpovídalo zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobkyně, které by jí mohl nabídnout, v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná měla volná pracovní místa lékařů, přičemž byla připravena přijmout případně i absolventy lékařských fakult, natož lékaře s odbornými zkušenostmi žalobkyně. Pokud žalovaná nabídla žalobkyni změnu jejího pracovního zařazení tak, jak sama tvrdí, mělo být toto zaneseno v písemné výpovědi na místo tvrzení, že žádné vhodné místo nemá.

37. Soud při prvním jednání konaném dne 3. 11. 2023 žalovanou vyzval dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů mj. ohledně skutečnosti, zda nabídla žalobkyni změnu jejího dalšího pracovního zařazení, kdy tak učinila, jakou lhůtu k přijetí návrhu dohody o dalším pracovním zařazení žalobkyně jí určila a jak bylo žalobkyní reagováno, současně byli účastníci poučeni o koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. Soud provedl k prokázání těchto tvrzení veškeré důkazy, které žalovaná v koncentrační lhůtě učinila, a přesto po zhodnocení provedených důkazů soud nemůže dospět k závěru o pravdivosti tvrzení žalované, že byla žalobkyni učiněna nabídka na změnu jejího pracovního zařazení u žalované, ani závěr o tom, že by toto tvrzení bylo nepravdivé. Tedy žalovaná neunesla důkazní břemeno o svém tvrzení, že žalobkyni nabídla jinou práci odpovídající její kvalifikaci.

38. Ačkoli byly v řízení provedeny další důkazy, soud z nich nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Dále soud pro nadbytečnost zamítl další navrhované důkazy (svědeckou výpověď [jméno FO], neboť ta byla žalobkyní navržena k prokázání skutečnosti, jaká byla náplň práce manažera kvality, svědeckou výpověď [jméno FO] a [jméno FO], neboť ti byli žalobkyní navrženi k prokázání nedostatku internistů a lékařů urgentního příjmu u žalované, v neposlední řadě svědeckou výpověď personalistky žalované [jméno FO], která byla žalovanou navržena k prokázání skutečnosti, jaký byl stav neobsazených pozic u žalované ke dni 14. 11. 2022, přičemž v tomto byl již skutkový stav soudem náležitě zjištěn).

39. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně:

40. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 11. 2022 (dále jen „zákoník práce“).

41. Podle § 33 zákoníku práce, se pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak (odstavec 1). Jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem; nestanoví-li to zvláštní právní předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním pouze u vedoucího a) organizační složky státu, b) organizačního útvaru organizační složky státu, c) organizačního útvaru státního podniku, d) organizačního útvaru státního fondu, e) příspěvkové organizace, f) organizačního útvaru příspěvkové organizace, g) organizačního útvaru v Polici České republiky (odstavec 3). Jmenování podle odstavce 3 provede ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu; nevyplývá-li příslušnost ke jmenování ze zvláštního právního předpisu, provede je u vedoucího a) organizační složky státu vedoucí nadřízené organizační složky státu, b) organizačního útvaru organizační složky státu vedoucí této organizační složky státu, c) organizačního útvaru státního podniku ředitel státního podniku, d) organizačního útvaru státního fondu, v jehož čele stojí individuální statutární orgán, vedoucí tohoto fondu, e) příspěvkové organizace zřizovatel, f) organizačního útvaru příspěvkové organizace vedoucí této příspěvkové organizace, g) organizačního útvaru v Policii České republiky policejní prezident (odstavec 4).

42. Podle ustanovení § 50 odst. 1 zákoníku práce, výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží.

43. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52.

44. Podle ustanovení § 50 odst. 4 zákoníku práce, dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

45. Podle § 51 odst. 1, 2 zákoníku práce, byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. Výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63.

46. Podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

47. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

48. Podle § 73a odst. 1 zákoníku práce odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být provedeno písemně. Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější.

49. Podle § 73a odst. 2 zákoníku práce odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

50. Soud v prvé řadě posuzoval, zda byla dodržena lhůta k podání žaloby na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 72 zákoníku práce, a dospěl k závěru, že ano, neboť žalovaná předala žalobkyni výpověď dne 14. 11. 2022, výpovědní doba tak měla uplynout dne 31. 1. 2023, přičemž žaloba byla u zdejšího soudu podána dne 30. 3. 2023, tedy žalobkyně tak učinila včas. Současně soud dospěl k závěru, že byly taktéž dodrženy formální náležitosti výpovědi ve smyslu § 50 zákoníku práce, neboť výpověď byla žalobkyni dána žalovanou písemně a na straně zaměstnavatele byla podepsána ředitelem žalované, který je statutárním orgánem žalované a je v souladu s organizačním řádem oprávněn jménem žalované jednat. Vzhledem k tomu, že ve výpovědi odkazované ustanovení § 73a odst. 2 ve spojení s ustanovením § 52 písm. c) zákoníku práce představuje jediný výpovědní důvod spočívající ve fikci výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce, a protože byla žalobkyně přímo v textu výpovědi seznámena s tím, že zaměstnavatel nemá vhodné pracovní místo, které by ji mohl nabídnout, lze výpověď pokládat za dostatečně určitou.

51. Na základě shora uvedeného přistoupil soud k posouzení, zda byly ve věci naplněny hmotněprávní předpoklady pro podání platné výpovědi z pracovního poměru z důvodu fikce výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce.

52. Nejprve je na místě konstatovat, že jmenováním žalobkyně do funkce ředitelky [právnická osoba] usnesením Rady města [jméno FO], která plní ve vyhrazené pravomoci dle § 102 odst. 2 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, úkoly zřizovatele, tedy na vedoucí pracovní místo vznikl žalobkyni u žalované pracovní poměr dle §33 odst. 3 písm. e) zákoníku práce ve spojení s § 27 odst. 1 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Žalobkyně tedy byla jmenovaným zaměstnancem, s čímž se pojí i její odvolatelnost podle § 73 zákoníku práce, přičemž dne 20. 10. 2022 byla žalobkyně usnesením Rady města [jméno FO] odvolána.

53. V obecné rovině je na místě připomenout, že ustanovení § 73a odst. 2 části první věty za středníkem zákoníku práce zakotvuje tzv. nabídkovou povinnost zaměstnavatele, jejíž splnění je hmotněprávní podmínkou platnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 73a odst. 2 věty druhé a § 52 písm. c) zák. práce. Nabídková povinnost zaměstnavatele představuje svou povahou „přímus“ zaměstnavatele učinit zaměstnanci ofertu směřující k uzavření dohody o převedení na jinou práci (ke změně pracovního poměru) ve smyslu § 40 odst. 1 zák. práce. Právní úprava tím sleduje cíl, aby zaměstnavatel předtím, než podá výpověď z pracovního poměru, nabídl zaměstnanci jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci s ohledem na to, že k výpovědi z pracovního poměru má docházet z důvodů zpravidla nezávislých na možnostech zaměstnance. Rozhodnutí, zda této nabídky bude využito, závisí výlučně na zaměstnanci, který může tuto pracovní příležitost odmítnout; přijme-li nabízenou práci, dojde tím ke změně pracovního poměru ohledně dohodnutého druhu práce, popřípadě též místa výkonu práce, ve smyslu § 40 odst. 1 zák. práce, a potřeba rozvázání pracovního poměru tím odpadá. V případě, že zaměstnavatel nemá takovou práci, která by odpovídala zdravotnímu stavu a kvalifikaci zaměstnance, nebo že zaměstnanec návrh na nové pracovní zařazení nepřijme, nastává jednak překážka v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 208 zák. práce, jednak fikce výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zák. práce. Zákon tu vytváří fikci nadbytečnosti zaměstnance, pro kterou je možné s ním rozvázat pracovní poměr, aniž by bylo potřebné (možné) se při zkoumání platnosti výpovědi zabývat tím, zda se zaměstnanec skutečně stal pro zaměstnavatele nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, jak to jinak § 52 písm. c) zák. práce pro platné rozvázání pracovního poměru výpovědí vyžaduje (srov. 21 Cdo 2376/2015). Splnění povinnosti zaměstnavatele podle ustanovení § 73a odst. 2 části první věty za středníkem zák. práce, které je předpokladem pro podání platné výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 73a odst. 2 věty druhé a § 52 písm. c) zák. práce, soud zásadně zkoumá podle stavu v době výpovědi (jejího doručení druhému účastníku pracovního poměru (k tomu srov. 21 Cdo 3980/2011).

54. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaná měla dlouhodobě volná pracovní místa na lékařských pozicích, na které byla ochotna přijímat i absolventy lékařských fakult, ostatně mezi účastníky nebylo žádného sporu v tom, že žalovaná měla už v okamžiku, kdy byla žalobkyně odvolána i po té, kdy ji byla předávána výpověď, neobsazené místo, které odpovídalo jak zdravotnímu stavu žalobkyně (neboť by jej mohla vykonávat, aniž by byl u ní dán důvod k převedení na jinou práci dle § 41 zákoníku práce nebo kterýkoliv ze zdravotních výpovědních důvodů podle § 52 písm. d) nebo e) zákoníku práce), tak její kvalifikaci, kdy mohla jako absolvent lékařské fakulty s atestací z anesteziologie bez dohledu vykonávat praxi lékaře na oddělení ARO. Byť žalobkyně neměla atestaci z interního lékařství i v takovém případě jí i minimálně toto volné místo mohlo být nabídnuto, neboť si potřebnou kvalifikaci k samostatnému výkonu mohla získat jinou průpravou, ostatně sama dnes v tomto oboru pracuje u jiné nemocnice. Ačkoli zaměstnavatel nemusí nabídnout zaměstnanci, jenž byl odvolán z funkce, veškerá volná místa, kterými disponuje a která jsou pro tohoto zaměstnance vhodná, neboť k tomu, aby nastala fikce nadbytečnosti podle § 73a odst. 2 zákoníku práce, postačuje, že zaměstnanec odmítl nabídku, podle níž alespoň některé z nabízených pracovních zařazení objektivně splňovalo požadavek vhodnosti z hlediska jeho zdravotního stavu a kvalifikace (viz 21 Cdo 2121/2021), v poměrech dané věci bylo jednoznačně prokázáno, že pokud je ve výpovědi žalobkyně skutkově vymezen výpovědní důvod tak, že se jedná o nadbytečnost, neboť zaměstnavatel v současné době nemá pracovní místo, odpovídající zdravotnímu stavu i kvalifikaci žalobkyně, pak je takové vymezení výpovědního důvodu v rozporu s provedeným dokazováním.

55. Žalovaná jako zaměstnavatel nese důkazní břemeno ohledně toho, že dostála své nabídkové povinnosti dle § 73a odst. 2 zákoníku práce, je tedy procesně odpovědná za to, že své tvrzení o tom, že dne 14. 11. 2022 žalobkyni nabídla jinou práci odpovídající její kvalifikaci a zdravotnímu stavu, prokáže. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno naplnění hmotněprávní podmínky platnosti výpovědi z pracovního poměru žalobkyně podle § 73a odst. 2 a § 52 písm. c) zákoníku práce, dospěl soud k závěru, že výpověď daná žalobkyni dne 14. 11. 2022 žalovanou je neplatná, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.). Pro úplnost soud dodává, že je zcela bez významu, zda bylo s žalobkyní prostřednictvím [jméno FO]. [jméno FO] jednáno o volném místu na oddělení ARO u žalované, neboť se tak stalo až v prosinci roku 2022, zatímco soud zkoumá naplnění této podmínky podle stavu v době výpovědi.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 070,03 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč, sestávající z částky 2 500 Kč za každý z 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba a písemné podání ze dne 1. 12. 2023, 5x účast na jednání soudu dne 3. 11. 2023, dne 16. 2. 2024, dne 20. 3. 2024, dne 22. 5. 2024, 14. 6. 2024), včetně 9 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle §13 odst. 4 a. t. Soud dále přiznal žalobkyni náhradu cestovních výdajů ve výši 1 227,02 Kč, vynaložených v souvislosti s cestou zástupce k jednání soudu dne 3. 11. 2023 ze sídla advokáta v Praze do Kutné Hory a zpět (při ujetých 180 km osobním automobilem zn. Škoda Superb, při průměrné spotřebě 4,7 l na 100 km, ceně nafty 34,4 Kč/l a základní sazbě náhrady 5,20 Kč za 1 km jízdy), ve výši 4 x 1 335,4 Kč, vynaložených v souvislosti s cestou zástupce ke 4 jednáním soudu v roce 2024 z jeho sídla v Praze do Kutné Hory a zpět (při ujetých 180 km osobním automobilem zn. Škoda Superb, při průměrné spotřebě 4,7 l na 100 km, ceně nafty 38,7 Kč/l a základní sazbě náhrady 5,60 Kč za 1 km jízdy), z náhrady za ztrátu času v trvání 5 × 6 × 30 minut v celkové částce 3 000 Kč podle § 14 a. t. (cesta zástupce žalobkyně k celkem 5 jednáním u soudu) a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 34 768,62 Kč částkou 7 301,41 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

57. Pro úplnost soud dodává, že se se zástupcem žalobkyně neshodl ve výčtu úkonů, za které mu náleží odměna, a nepřiznal mu odměnu za další 3 vyúčtované úkony právní služby: - dva úkony za účast na jednání soudu dne 14. 6. 2024, když toto jednání nepřesáhlo dvě hodiny (započalo v 10:00 hodin, skončilo v 11:45 minut), - porada s klientem vyúčtovaná po převzetí věci před sepisem žaloby, přičemž k takové poradě nebyl zástupcem předložen žádný záznam a soud současně neshledal takovou poradu účelnou, když úkon převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. je složen ze dvou složek, tj. úkonu převzetí a přípravy a dále první porady (první poradu s klientem nelze účtovat zvlášť, a to bez ohledu na délku této porady), - vyjádření žalobkyně ze dne 1. 3. 2024, neboť není účtovatelným úkonem pouze návrh na doplnění dokazování, respektive předložení navrhovaných důkazů; spojuje-li zástupce žalobkyně s tímto vyjádřením také poradu s klientem, nebylo k takové poradě předloženo ničeho, přičemž ani v takovém případě by mu nebyla odměna přiznána, neboť vzhledem k povaze věci a postupu řízení soud považuje za zcela neúčelné jakékoliv další porady s klientem, neboť má za to, že ke zformování základního stanoviska byly dány všechny předpoklady již do té doby, k nastavení procesního postoje došlo již na první poradě, neboť v té době již byl předmět sporu velmi přesně vymezen a k žádným změnám před prvním jednání nedošlo. Probírání nějakých dalších otázek nebylo doloženo. Takovéto porady nelze vzhledem k jejich neúčelnosti považovat za úkony právní služby, ale spíše za společenskou úsluhu od zástupce, přičemž zástupce jako profesionál neměl přistoupit na bezbřehé opakování porad se zřetelem na jejich neúčelnost.

58. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení