12 C 137/2021-57

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 48 989 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 48 989 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z uvedené částky od 17. 8. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 48 989 Kč od 13. 7. 2021 do 16. 8. 2021, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 800 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v tom, že v konkurzním řízení vedeném u Krajského soudu [obec] (dále jen„ KS“) pod sp. zn. [spisová značka] nedošlo k vydání rozhodnutí v přiměřené době. Žalobce uvedl, že zmíněné řízení bylo zahájeno dne 23. 1. 2003 a pravomocně skončeno dne 15. 8. 2020. Řízení nebylo složité, žalobce nezavdal příčinu k průtahům. Žalovaná žalobci ničeho neplnila ani po předběžném uplatnění nároku dne 12. 2. 2021. Žalobce do konkurzního řízení přihlásil pohledávku ve výši 420 000 Kč.

2. Žalovaná se bránila, že žalobce přihlásil svou pohledávku do konkurzního řízení až dne 30. 10. 2003 pod č. [anonymizována dvě slova]. Dne 15. 8. 2020 bylo řízení skončeno. Žalovaná zdůraznila zvláštní povahu konkurzního řízení, které směřuje k uspořádání majetkových poměrů dlužníka a správce konkurzu je soukromou osobou s vlastní odpovědností. Žalovaná dospěla k závěru, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a za přiměřenou satisfakci shledala konstatování porušení práva žalobce. Skutková zjištění:

3. Ze shodných tvrzení účastníků a listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 15. 2. 2021 a stanovisko žalované ze dne 7. 7 2021) vzal soud za prokázané, že dne 15. 2. 2021 se žalobce obrátil na žalovanou s žádostí o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši a z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce, a konstatovala porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, nicméně peněžité odškodnění neposkytla.

4. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

5. Ze spisu vedeného u KS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony a rozhodnutí soudů a podání účastníků): -) Dne 23. 1. 2003 byl podán u [název soudu] věřitelem [anonymizováno] [rok] [anonymizována tři slova] návrh na prohlášení konkursu na dlužníka [právnická osoba] (v tomto odstavci také jenom„ dlužník“). Dne 18. 4. 2003 byl navrhovatel vyzván k tvrzení skutečností osvědčujících úpadek dlužníka a k označení věřitelů byl týž den vyzván dlužník. Dále byl soudem zjišťován stav splatných mzdových nároků u Úřadu práce v [obec]. Uvedenému bylo vyhověno v průběhu dubna 2003. Dne 9. 5. 2003 došlo soudu připojení se s pohledávkou vůči dlužníku k návrhu [anonymizováno] [právnická osoba] Dne 14. 5. 2003 soud usnesením zjišťoval další pohledávky vůči dlužníkovi. Dne 2. 6. 2003 došlo sdělení OSSZ o výši splatné pohledávky za dlužníkem a dne 9. 6. 2003 došlo soudu sdělení [obec] spořitelny o existenci a výši pohledávek za dlužníkem. V Květnu a červnu 2003 navrhli prohlášení konkurzu dlužníka i další věřitelé. Usnesením ze dne 17. 6. 2003 byli vyzváni věřitelé k zaplacení zálohy na náklady konkursu, což následně splnili. Dne 1. 8. 2003 byl vyzván dlužník k vyjádření se k návrhu. Dne 8. 8. 2003 bylo doručeno vyjádření likvidátora dlužníka k podaným návrhům, byla předložena zpráva auditora, znalecký posudek a rozvaha. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka a současně byla svolána schůze věřitelů na 5. 11. 2003. Téhož dne byly dány pokyny správci konkursní podstaty ke zjištění a zajištění majetku. V řízení bylo přihlášeno přes 200 věřitelů. Dne 19. 9. 2003, 30. 9. 2003 a dne 17. 10. 2003 byla doručena zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty a žádost správce o poskytnutí zálohy na hotové výdaje. Správce konkurzní podstaty uvedl, že v rámci majetkové podstaty je řešeno několik nemovitostí (vč. několika průmyslových areálů), množství movitých věcí (vč. ochranných známek), pohledávky ve výši 57 500 000 Kč a několik sporných obchodních transakcí. Usnesením ze dne 23. 10. 2003 rozhodl soud o poskytnutí zálohy na hotové výdaje správce konkurzní podstaty. Dne 5. 11. 2003 se konala schůze věřitelů a dodána byla zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty a soupis konkursní podstaty. Během listopadu byly soudu sděleny osoby, které budou jednat za členy věřitelského výboru (právnické osoby). Dne 24. 11. 2003 byla doručena zpráva správce konkursní podstaty o činnosti – příprava na přezkumné jednání, přičemž sdělil, že značné množství konkurzních věřitelů vyzval k doplnění přihlášky. Žalobce se do řízení přihlásil s pohledávkou [číslo] ve výši 420 000 Kč dne 30. 10. 2003. Dne 9. 12. 2003 byla doručena dražební vyhláška. Dne 29. 12. 2003 byla doručena zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty s tím, že požádal o udělení souhlasu s prodejem nemovitostí mimo dražbu. Usnesením z 30. 12. 2003 bylo rozhodnuto o udělení souhlasu ke zpeněžení majetku mimo dražbu. Dne 9. 1. 2004 bylo nařízeno přezkumné jednání na 10. 3. 2004. Usnesením ze dne 3. 2. 2004 bylo rozhodnuto o změně členů věřitelského výboru. Dne 13. 1. 2004 doručeno oznámení o provedené dražbě. Dne 9. 3. 2004 byla doručena zpráva správce konkursní podstaty k přezkumnému jednání. Dne 10. 3. 2004 se konalo přezkumné jednání přihlášených pohledávek. Dne 12. 3. 2004 byl doručen návrh správce konkurzní podstaty na ukončení provozování podniku úpadce. Dne 22. 3. 2004 byla soudu doručena dražební vyhláška. Dne 6. 4. 2004 bylo oznámeno správcem konkurzní podstaty splnění povinností, které vyplynuly z přezkumného jednání. Usnesením ze dne 20. 4. 2004 bylo soudem ukončeno provozování podniku úpadce. Dne 27. 4. 2004 byla soudu doručena žádost správce konkurzní podstaty o souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení odděleným věřitelům se souhlasným stanoviskem věřitelského výboru a protokol o provedené dražbě spolu s oznámením o zmaření veřejné dražby. Usnesením ze dne 4. 5. 2004 bylo rozhodnuto o vydání 70 % výtěžku ze zpeněžení oddělenému věřiteli (částka 3 052 259,70 Kč). Dne 7. 5. 2004 správce konkurzní podstaty oznámil doplnění soupisu konkursní podstaty o další zjištěný majetek. Během května až června 2004 byly doručeny soudu námitky proti zápisu jednotlivých nemovitostí do soupisu podstaty úpadce. Dne 14. 5. 2004 byla doručena zpráva správce konkurzní podstaty o konkursním řízení spolu s dodatky k soupisu konkursní podstaty. Dne 18. 5. 2004 bylo soudu doručeno oznámení o provedení dražby. Dne 31. 5. 2004 bylo doručeno oznámení o doplnění soupisu konkursní podstaty úpadce. Usneseními ze dne 1. 6. 2004 vyzval soud osoby namítající nesouhlas se zápisem nemovitostí do majetkové podstaty úpadce, nechť podají vylučovací žalobu. Soud dne 17. 6. 2004 dal pokyn správci konkurzní podstaty k doplnění, což učinil dne 30. 6. 2004. V průběhu června a července 2004 jednotlivé namítající osoby soudu sdělily, že podaly vylučovací žalobu proti správci konkurzní podstaty. Dne 26. 7. 2004 bylo nařízeno zvláštní přezkumné jednání na 6. 10. 2004. Dne 4. 8. 2004 byla soudu doručena dražební vyhláška. Dne 17. 8. 2004 podal správce konkurzní podstaty zprávu o své činnosti. Dne 16. 9. 2004 byla soudu doručena dražební vyhláška. Dne 6. 10. 2004 se konalo zvláštní přezkumné jednání, v rámci kterého byl vyzván správce konkurzní podstaty k tomu, aby stanovil okruh věřitelů, jejichž pohledávky byly popřeny, a aby jim stanovil lhůtu k uplatnění popřených pohledávek. Dne 11. 10. 2004 byla soudu doručena dražební vyhláška a dne 12. 10. 2004 oznámení o provedené dražbě. Dne 12. 10. 2004 předložil správce konkurzní podstaty svou zprávu. Usneseními ze dne 18. 10. 2004 byli vyzváni další věřitelé k podání vylučovací žaloby. Celkem bylo vyzváno 53 věřitelů. Dne 1. 11. 2004 podal správce konkurzní podstaty zprávu o své činnosti. Během listopadu a prosince 2004 věřitelé sdělili, že byla podána vylučovací žaloba. Dne 12. 11. 2004 byla soudu doručena dražební vyhláška. Správce konkurzní podstaty dne 7. 1. 2005 a 13. 1. 2005 požádal o souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení odděleným věřitelům. Dne 19. 1. 2005 požádala o spolupráci Policie ČR, čemuž soud vyhověl dne 14. 3. 2005. Dne 4. 2. 2005 požádal správce konkurzní podstaty o souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení. Podání bylo doplněno dne 7. 2. 2005. Dne 9. 2. 2005 soud dal souhlas s vydáním 70 % výtěžku oddělenému věřiteli ve výši 6 946 647,40 Kč. Dne 24. 2. 2005 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání zprávy z důvodu neskončeného incidenčního sporu. Dne 24. 3. 2005 požádala o spolupráci Policie ČR. Dne 7. 4. 2005 požádal správce konkurzní podstaty o svolání schůze konkurzních věřitelů. Dne 8. 4. 2005 byla soudu zaslána dražební vyhláška. Dne 2. 3. 2005 soud prodloužil lhůtu k podání konečné zprávy do 12. 3. 2006. Dne 19. 4. 2005 požádal správce konkurzní podstaty o souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení odděleným věřitelům. Dne 3. 5. 2005 sdělil správce konkurzní podstaty soudu změnu sídla. Usnesením ze dne 4. 5. 2005 soud udělil souhlas k vydání 70 % výtěžku (20 992 176,80 Kč) oddělenému věřiteli. Dne 26. 4. 2005 byla svolána schůze věřitelů na 28. 6. 2005. Dne 16. 5. 2005 byla soudu zaslána dražební vyhláška. Dne 14. 6. 2005 správce konkurzní podstaty soudu zaslal návrh dohody mezi správcem konkurzní podstaty a věřitelským výborem. Dne 28. 6. 2005 se konala schůze věřitelů. Soud schválil dohodu o narovnání a vyrovnání mezi správcem konkurzní podstaty úpadce a správce konkurzní podstaty jednoho z věřitelů. Dne 28. 6. 2005 požádal jeden z věřitelů o zaslání protokolu ze schůze věřitelů. Dne 25. 7. 2005 byla soudu zaslána dražební vyhláška. Dne 4. 10. 2005 doručil soudu správce konkurzní podstaty oznámení o vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty. Dále jsou ve spise založena usnesení Krajského soudu v Brně, jimiž byla zastavena řízení o vyloučení nemovitosti z konkurzní podstaty. Dne 28. 11. 2005 se nepřihlášený věřitel dotázal na stav řízení. Soud mu dne 4. 1. 2006 sdělil, že není v jeho silách odpovídat na obdobné dotazy jednotlivým věřitelům a že má právo přijít nahlížet do spisu. Navíc uvedl, že nejde o přihlášeného věřitele, proto mu ani tak nemůže informace poskytnout. Dne 5. 1. 2006 správce konkurzní podstaty soudu doručil doplněk k soupisu konkurzní podstaty. Soud dne 3. 2. 2006 vyzval k připojení přihlášky jednoho z věřitelů, protokolu o přezkumném jednání a listu seznamu přihlášené pohledávky. Dne 1. 2. 2006 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, čemuž bylo usnesením ze dne 20. 2. 2006 vyhověno do 31. 12. 2006. Důvodem byly neukončené soudní spory. Dne 13. 6. 2006 se [název soudu] k jiné sp. zn. dotázal na stav řízení. Dne 9. 8. 2006 soud vyžádal písemnou zprávu o činnosti správce konkurzní podstaty, čemuž vyhověl dne 6. 9. 2006 Krajský soud v Brně k jiné spisové značce žádala informaci o řízení. Dne 24. 10. 2006 požádal správce konkurzní podstaty o poskytnutí zálohy na odměnu a hotové výdaje, čemuž soud vyhověl dne 2. 11. 2006. Dne 23. 11. 2006 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy, čemuž bylo vyhověno usnesením ze dne 4. 12. 2006 do 31. 12. 2007. Dne 14. 12. 2006 bylo nařízeno přezkumné jednání na 31. 1. 2007. Soudu byla dne 8. 12. 2006 doručena dražební vyhláška. Dne 27. 12. 2006 správce konkurzní podstaty soudu sdělil změnu výše pohledávky zapsané v majetkové podstatě. Dne 8. 1. 2007 požádal věřitel o zaslání protokolu z další schůze věřitelů. Dne 10. 1. 2007 byla soudu doručena dražební vyhláška. Dne 25. 1. 2007 požádala Policie ČR o součinnost, čemuž soud vyhověl dne 26. 1. 2007. Dne 31. 1. 2007 se konalo přezkumné jednání. O součinnost dále dne 29. 1. 2007 požádal [název soudu] k jiným spisovým značkám, čemuž soud vyhověl. Dne 21. 3. 2007 a 28. 3. 2007 správce konkurzní podstaty doložil dodatek k soupisu majetkové podstaty. Dne 13. 6. 2007 soud vyzval správce konkurzní podstaty k předložení zprávy o své činnosti. Usnesením ze dne 21. 6. 2007 soud vyzval věřitele, nechť podá žalobu na vyloučení majetkových hodnot z konkurzní podstaty. Správce konkurzní podstaty dne 2. 8. 2007 podal zprávu o své činnosti. Usneseními ze dne 20. 8. 2007 byla navrhovatelům vrácena záloha na náklady konkurzu. Následně byly vystaveny platební poukazy k proplacení a zálohy byly vyplaceny. Dne 10. 12. 2007 správce konkurzní podstaty požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Soud tomuto usnesením ze dne 20. 12. 2007 vyhověl do 30. 9. 2008, důvodem byly neukončené soudní spory a nebyla vypořádaná dohoda o narovnání. Dne 26. 2. 2008 požádal správce konkurzní podstaty o opatření nezbytné k zajištění účelu konkurzu a to uložení povinnosti vydat správci konkurzní podstaty nájemní smlouvy k nemovitostem a uzavřené pojistné smlouvy k nemovitostem. Soud usnesením ze dne 31. 3. 2008 tuto povinnost uložil. Povinný tuto splnil dne 14. 5. 2008 a soud následně dokumenty zaslal správci konkurzní podstaty dne 16. 6. 2008 [název soudu] se dne 5. 5. 2008 dotazoval k jiné spisové značce na stav řízení, na což soud reagoval dne 16. 5. 2008. Dne 9. 7. 2008 a 13. 8. 2008 byla soudu doručena dražební vyhláška. Dne 9. 9. 2008 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, kdy bylo sděleno, že byla zpeněžena většina majetkové podstaty, nicméně stále probíhají ještě incidenční spory. Usnesením ze dne 15. 9. 2008 byla lhůta prodloužena do 30. 6. 2009. Dne 3. 4. 2009 byl správce konkurzní podstaty vyzván k předložení písemné zprávy o své činnosti, čemuž vyhověl dne 1. 6. 2009. Dne 12. 6. 2009 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, neboť probíhají incidenční spory. Dne 3. 6. 2008 zprávu správce konkurzní podstaty doplnil. Soud žádosti dne 19. 6. 2009 vyhověl do 31. 12. 2009. Dne 10. 11. 2009 soud vyzval správce konkurzní podstaty k předložení konečné zprávy, což učinil dne 1. 12. 2009. Dne 22. 12. 2009 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Dne 7. 1. 2010 podal správce konkurzní podstaty zprávu o činnosti s tím, že prozatím probíhají incidenční spory. Usnesením ze dne 12. 1. 2010 soud prodloužil lhůtu k podání konečné zprávy do 31. 12. 2010. Dne 17. 6. 2010 správce podal zprávu o své činnosti. Dne 30. 8. 2010 byla soudu doručena dražební vyhláška. Dne 19. 10. 2010 podal správce konkurzní podstaty dodatek ke zprávě o své činnosti. Dne 20. 10. 2010 podal správce konkurzní podstaty zprávu o činnosti s tím, že prozatím nebyly skončeny některé incidenční spory. Dne 2. 12. 2010 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, čemuž bylo usnesením ze dne 7. 12. 2010 do 31. 12. 2011 vyhověno. Důvodem byly neukončené incidenční spory o vyloučení věcí ze soupisu konkurzní podstaty. Dne 10. 3. 2011 a 11. 3. 2011 podal správce konkurzní podstaty dodatek k soupisu konkurzní podstaty. Dne 12. 4. 2011 podal správce konkurzní podstaty zprávu o své činnosti. Dále podal zprávu dne 7. 10. 2011 s tím, že požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Dne 25. 10. 2011 soud vyhověl jeho žádosti a lhůtu prodloužil do 31. 12. 2012. Dne 27. 12. 2011 požádal jeden z věřitelů o provedení částečného rozvrhu pohledávek. Soud dne 23. 1. 2012 vyzval správce konkurzní podstaty, ať předloží soudu návrh na částečný rozvrh, pokud jsou pro to splněny podmínky, čemuž vyhověl dne 1. 6. 2012. Dne 23. 7. 2012 požádal správce konkurzní podstaty o zálohu na odměnu. Soud dne 14. 11. 2012 rozhodl o záloze správce konkurzní podstaty. Týž den soud vyzval správce konkurzní podstaty k doplnění částečného rozvrhu. Správce konkurzní podstaty reagoval dne 3. 12. 2012. Dne 13. 12. 2012 požádal správce konkurzní podstaty o zálohu a prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Soud mu lhůtu dne 4. 2. 2013 prodloužil do 31. 12. 2013 a přiznal mu zálohu. Dne 20. 6. 2013 a 26. 6. 2013 podal správce konkurzní podstaty upravený seznam věřitelů úpadce. Usnesením ze dne 27. 6. 2013 KS rozhodl o částečném rozvrhu. Dne 20. 8. 2013 správce konkurzní podstaty požádal o nařízení zvláštního přezkumného jednání, čemuž soud dne 2. 9. 2013 vyhověl a zvláštní přezkumné jednání nařídil na 9. 10. 2013. Dne 30. 9. 2013 požádal správce konkurzní podstaty o povolení částečného rozvrhu. Dne 14. 10. 2013 požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s tím, že nebyly ukončeny veškeré incidenční spory. Dne 30. 10. 2013 správce konkurzní podstaty soud vyrozuměl o tom, že popřel nevykonatelnou pohledávku. Dne 9. 10. 2013 se konalo zvláštní přezkumné jednání. Soud vyzval správce konkurzní podstaty, aby stanovil věřitelům, jejichž pohledávky byly popřeny, lhůtu k uplatnění popřených pohledávek. Dne 22. 11. 2013 podal správce konkurzní podstaty zprávu o činnosti. Usnesením ze dne 4. 11. 2013 byla prodloužena lhůta správci konkurzní podstaty k podání konečné zprávy do 31. 12. 2014. Dne 7. 11. 2014 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Dne 14. 11. 2014 požádal soud o vrácení spisu, čemuž bylo vyhověno dne 1. 12. 2014. Usnesením ze dne 4. 12. 2014 byla lhůta k podání konečné zprávy prodloužena do 31. 12. 2015. Dne 24. 11. 2015 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s odůvodněním, že prozatím nebyly skončeny všechny soudní spory. Soud žádosti dne 7. 12. 2015 vyhověl a lhůtu prodloužil do 31. 12. 2016. Dne 12. 12. 2016 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, čemuž bylo dne 16. 12. 2016 vyhověno do 31. 12. 2017 s ohledem na probíhající soudní spory. Stejně tak požádal dne 14. 12. 2017 a soud žádosti dne 21. 12. 2017 vyhověl (prodlouženo do 31. 12. 2018). Ve spise jsou dále založena rozhodnutí z incidenčních sporů. Dne 24. 10. 2018 podal správce konkurzní podstaty konečnou zprávu, avšak bez stanoviska výboru věřitelů, neboť jej prozatím nemá k dispozici. Přípisem ze dne 16. 11. 2018 soud vyzval správce konkurzní podstaty k doplnění konečné zprávy. To učinil dne 18. 12. 2018. Soud dne 12. 2. 2019 nařídil na dne 27. 3. 2019 jednání o konečné zprávě. Dne 26. 3. 2019 správce konkurzní podstaty doložil souhlas věřitelského výboru. Dne 27. 3. 2019 se konalo jednání o konečné zprávě, přičemž soud schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku č. j. [číslo jednací], z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce. Usnesení o schválení konečné zprávy nabylo právní moci dne 7. 5. 2019. Dne 23. 5. 2019 podal správce konkurzní podstaty návrh na konečný rozvrh a byl upraven seznam přihlášek. Soud vyzval správce konkurzní podstaty dne 26. 8. 2019 k doplnění návrhu na konečný rozvrh, čemuž bylo vyhověno dne 25. 10. 2019. Soud jej dne 30. 10. 2019 vyzval k doplnění, čemuž bylo vyhověno dne 13. 11. 2019 a 14. 11. 2019. Usnesením ze dne 3. 12. 2019 KS rozhodl o uspokojení pohledávek II. třídy. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 1. 2020. Dne 16. 12. 2019 se jeden z věřitelů dotazoval, zda bylo (příp. kdy bude) vydáno rozvrhové usnesení. Dne 10. 1. 2020 požádal správce konkurzní podstaty o vyznačení doložky právní moci na usnesení. Dne 15. 3. 2020 správce konkurzní podstaty podal soudu zprávu o rozvrhu podstaty, když sdělil, že bylo kromě několika věřitelů, kteří neposkytli součinnost a kterým bude složeno do úschovy, vyplaceno plnění. Soud správce konkurzní podstaty dne 24. 3. 2020 vyzval, nechť sdělí, až budou částky některým věřitelům složeny do soudní úschovy, čemuž vyhověl dne 22. 5. 2020. Usnesením ze dne 11. 6. 2020, č. j. [číslo jednací], byl zrušen konkurz na úpadce pro splnění rozvrhového usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 8. 2020. Dne 29. 6. 2020 požádal správce konkurzní podstaty a Úřad práce o vyznačení doložky právní moci na usnesení. Dne 12. 8. 2020 požádal úpadce o zaslání rozhodnutí s doložkou právní moci, dne 20. 7. 2020 požádal o totéž Úřad práce a dne 23. 7. 2020 Ministerstvo obrany. Dne 14. 9. 2020 sdělil správce konkurzní podstaty, že byly uzavřeny účetní knihy a podal soudu o tomto zprávu. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zprostil funkce správce konkurzní podstaty. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 11. 2020. -) Žalobce byl účastníkem řízení od 30. 10. 2003, kdy uplatnil svou pohledávku v konkursním řízení pod č. [anonymizována dvě slova] s částkou ve výši 420 000 Kč; jeho pohledávka nebyla popřena, žalobce obdržel dne 13. 8. 2013 částku 35 007 Kč a dne 17. 1. 2020 obdržel částku 13 984 Kč, máme za to, že nejistota ohledně výsledku řízení skončila tedy toho 17.1.2020.

6. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Právní úprava nesprávného úředního postupu a přiměřeného zadostiučinění:

7. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

8. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

9. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 15 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Právní posouzení věci:

12. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobce se domáhal zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného konkurzního řízení. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.

13. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. nesprávný úřední postup v daném případě spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení; (ii) vznik újmy; a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

14. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

15. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

16. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

17. V dané věci začalo rozhodné období posuzovaného řízení běžet dne 30. 10. 2003, kdy se žalobce přihlásil se svou pohledávkou do konkursního řízení. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu 17. 1. 2020, kdy byla žalobci vyplacena poslední částka z konkurzního řízení. Celková doba rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce tedy činila cca 16 let a 3 měsíce.

18. Soud shora uvedený závěr o délce, resp. o konci rozhodného období opírá o ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR, dle něhož je pro určení konce rozhodného období (ve vztahu k posouzení tvrzení újmy žalobce) podstatné, kdy správce vůči žalobci splnil pravomocné rozvrhové usnesení, nikoli to, kdy byl konkurz formálně ukončen vydáním usnesení o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení. Důvodem pro uvedený závěr je skutečnost, že poté, co správce věřiteli vyplatil částku určenou pravomocným rozvrhovým usnesením, již účastník konkursního řízení nemůže s vlastním rozhodnutím, jímž se končí konkursní řízení (tj. rozhodnutí o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení) spojovat žádná očekávání co do možného (dalšího) uspokojení jeho pohledávek nad rámec splněného rozvrhu (k uvedenému srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 ze dne 31. 5. 2012).

19. Na základě shora popsaného provedeného dokazování soud uzavřel, že věc byla po skutkové, hmotněprávní i procesní stránce složitější, a to především z toho důvodu, že v posuzovaném konkursním řízení probíhalo uspokojování pohledávek mnoha věřitelů (přes 200), bylo činěno velké množství úkonů a rozhodnutí, a byly vedeny incidenční spory a zpeněžován rozsáhlý majetek.

20. Soud dále konstatuje, že žalobce se na celkové délce řízení nepodílel ve smyslu nečinnosti či obstrukcí.

21. Při posuzování významu původního řízení pro žalobce soud (v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR) vzal v úvahu zvláštní povahu konkursního řízení, které nepatří z hlediska významu předmětu řízení k těm, jež by měla pro jeho účastníky zvýšený význam (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2888/2010).

22. Konečně pokud se jedná o postup soudu jakožto jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, především nutno konstatovat, že konkurzní řízení je zvláštním druhem řízení, které (na rozdíl od většiny jiných soudních řízení) nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Délka konkurzního řízení přitom do velké míry závisí na jeho složitosti spočívající zejména v počtu věřitelů (tj. v daném případě přes 200) a přihlášených pohledávek, počtu incidenčních řízení, majetku úpadce či např. problémů souvisejících se zpeněžováním majetku. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR přitom stát neodpovídá za škodu, způsobenou pouze tím, že správce konkursní podstaty porušil své povinnosti v konkursním řízení (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3064/2000). Při posuzování přiměřenosti délky konkurzního řízení tedy soud posuzuje to, zda konkursní soud vedl konkursní řízení řádně, tj. jak účinně vykonával dohled nad činností konkurzního správce, přičemž dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR lze mít dohled za nesprávný tehdy, kdy konkursní soud včas nebo vůbec nereaguje na odůvodněné podněty nebo návrhy účastníků konkursního řízení, správce konkursní podstaty nebo i třetích osob (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 924/2013 ze dne 23. 7. 2015).

23. Soud po zhodnocení postupu v konkurzním řízení dospěl k závěru, že z obsahu spisu KS sp.zn. [spisová značka] nelze vyvodit, že by v rámci konkurzního řízení docházelo k průtahům a obdobím nečinnosti ze strany soudů či jinému porušení dohledové povinnosti ze strany soudu nad správcem.

24. Nicméně i přes shora uvedené soud dospěl k závěru, že, byť KS ve věci konal svoji činnost řádně, celková délka posuzovaného řízení byla natolik dlouhá, že ji vzhledem k okolnostem případu, tak, jak byly popsány shora, nelze již považovat za přiměřenou. Proto soud uzavřel, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, a žalobci tudíž vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku), tj. porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Existence odpovědnostního titulu ostatně nebyla mezi stranami sporná, když žalovaná žalobce odškodnila, jakkoli pouze formou konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

25. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na peněžité zadostiučinění je důvodný, přičemž samotné konstatování porušení práva se v daném případě nejeví jako zcela dostatečným a účinným prostředkem nápravy.

26. Konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době je totiž postačujícím zadostiučiněním jen za zcela výjimečných okolností, a to zejména tehdy, pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, nebo pokud se poškozený sám významně podílel svým jednáním na délce řízení (srov. NSČR 30 Cdo 2531/2016). I případně snížený význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit (NS ČR 30 Cdo 674/2020). Soud má za to, že význam řízení nelze považovat v daném případě za nepatrný (žalobce se přihlásil s pohledávkou ve výši 420 000 Kč, byť mu byl vyplacen zlomek přihlášené částky). Dle soudu je tedy v daném případě namístě žalobce odškodnit v peněžité podobě.

27. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009 či stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 (R 58/2011 civ.)) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná).

28. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 15 000 Kč za rok řízení, neboť soud neshledal důvodu pro použití vyšší částky, když se jedná o konkurzní řízení, u kterého se delší doba trvání bez dalšího předpokládá.

29. Za období 16 let a 3 měsíců činí výše základní částky 228 750 Kč. Tuto částku pak je nutno dále modifikovat, a to dle demonstrativně stanovených kritérií uvedených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného, příp. sdílení újmy mezi účastníky.

30. Vypočtená základní částka ve výši 228 750 Kč byla ponížena o 50 % odpovídající složitosti věci a dále o 10 % z důvodu sdílení újmy s ostatními účastníky. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit.

31. V daném ohledu soud dále uvádí, že žalobci by se zásadně nemělo dostat zadostiučinění převyšující to co pro něj„ bylo v sázce“, tedy částku, která mu byla vyplacena na základě rozvrhového usnesení (srov. NSČR 29 Cdo 2012/2010 či NSČR 30 Cdo 3412/2011). Jinými slovy, pro stanovení formy a případné výše odškodnění v penězích je nezbytné zohlednit, co bylo pro účastníka„ v sázce“. Tomuto kritériu musí forma i výše odškodnění odpovídat a nelze ji stanovit jen mechanickým vynásobením určité částky a počtu roků, po které řízení trvalo (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1313/2010 ze dne 18. 10. 2011). Z uvedeného je zřejmé, že žalobci by nebylo možné přiznat peněžité zadostiučinění, které by výrazně převyšovalo to, co pro ni bylo„ v sázce“ (tj. v daném případě v konkurzním řízení vyplacená celková částka 48 991 Kč).

32. S přihlédnutím ke shora uvedenému, zejména k tomu, co bylo pro žalobce“ v sázce“ (tj. výše uspokojení pohledávky) soud dospěl k závěru, že v daném případě je přiměřené zadostiučinění žalobce ve výši 48 989 Kč, jak požadoval žalobce (srov. výrok I.)

33. Žalobci náleží zákonný úrok z prodlení. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 15. 2. 2021 u žalované, která se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 zákona po uplynutí lhůty 6 měsíců dne 17. 8. 2021 (dne 15. 8. 2021 byla neděle, pročež došlo k posunutí posledního dne lhůty na 16. 8. 2021 – srov. § 607 o.z.). Žalobci tak náleží dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. požadovaný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 48 991 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení (ve zbylém rozsahu, kdy žalobce požadoval úrok z prodlené za dobu, kdy žalovaná nebyla ještě v prodlení). K nákladům řízení:

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl ve sporu úspěšný. Náklady žalobce činí 2 000 Kč zaplaceného soudního poplatku a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč, neboť se jedná o spor o náhradu nemajetkové újmy (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), čemuž odpovídá dle § 7 odst. 5 AT ve výši 3 100 Kč za následující úkony: příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby, to vše dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT. K odměně advokáta náleží i paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Advokát není plátcem DPH. Za předběžné uplatnění nároku žalobkyně u žalované odměna nenáleží (§ 31 odst. 4 OdpŠk). Celkem náklady žalobce činí 8 800 Kč (2 000 + 2 x 3 100 + 2 x 300).

35. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu. Ke lhůtě k plnění:

36. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.