12 C 139/2018

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Procházkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o zaplacení 42 996 380 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 42 996 380 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 822 558 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 42 996 380 Kč s příslušenstvím s tím, že usnesením Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] [anonymizováno] byl zjištěn úpadek dlužníka: [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Insolvenčním správcem dlužníka byla ustanovena společnost [právnická osoba] Městský soud v Praze současně vyzval věřitele dlužníka k přihlášení pohledávek, a to do 2 měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne č.j. [spisová značka] byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Do insolvenčního řízení přihlásila společnost [právnická osoba] svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 42, 996.380 Kč, a to jako pohledávku podmíněnou a zajištěnou. Předmětné pohledávka byla zajištěna mimo jiné zástavním právem k pohledávkám dlužníka za žalovaným ze Smlouvy o dílo – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], č. objednatele: [anonymizováno] [rok], č. zhotovitele: [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva o dílo“), a to na základě zástavní smlouvy ze dne 1. 12. 2010. Zřízení předmětného zástavního práva bylo žalovanému jako poddlužníku oznámeno dlužníkem nejpozději ke dni uzavření dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, t.j. k 28. 3. 2011. Zastavení pohledávek pak bylo odsouhlaseno žalovaným nejpozději ke dni uzavření tohoto dodatku [číslo]. Z přílohy [číslo] ke smlouvě o dílo změněné předmětným dodatkem [číslo] vyplývá, že dlužník oznámil žalovanému zastavení svých pohledávek ze Smlouvy o dílo za touto společností ve prospěch [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako zástavního věřitele s tím, že veškerá peněžitá plnění splatná dle smlouvy o dílo mají být poukazována na účet č.: [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] anebo na jiný účet, který za tímto účelem zástavní věřitel, tj. [anonymizována dvě slova] poddlužníku sdělí. Současně bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že pokud žalovaný neobdrží od zástavního věřitele, tj. [příjmení] [příjmení] další instrukce, budou závazky žalovaného z titulu plnění dle smlouvy o dílo považovány za splněné, pouze pokud budou příslušné částky připsány na účet shora uvedený, a to ve výši odpovídající částce, která byla na tento účet skutečně připsána. Žalovaný jako poddlužník poté, co mu byl oznámen vznik předmětného zástavního práva [právnická osoba] [anonymizováno], hradil jednotlivé úhrady na cenu díla (jednotlivé zastavené pohledávky) zástavnímu věřiteli na účet shora uvedený. Žalovaný jako poddlužník tak uhradil v období od 2. 6. 2011 do 18. 12. 2013 [anonymizována dvě slova] jako zástavnímu věřiteli zastavené pohledávky v celkové výši přesahující částku 400, 000.000 Kč. Ve smlouvě o dílo ve znění jejich dodatků pak bylo ujednáno, že celková cena díla činí částku 437, 656.800 Kč bez DPH. Současně bylo ujednáno, že výše úhrady na cenu díla po předběžném převzetí díla bude činit částku 42, 781.100 Kč, včetně zádržného výši 30, 097.466 Kč. Ve smlouvě o dílo bylo ujednáno, že zádržné bude dlužníku vráceno na základě žalovaným schválené písemné žádosti dlužníka po odstranění veškerých vad a nedodělků uvedených v protokolu o předběžném převzetí díla, a to do 45-ti dnů po obdržení a schválení žádosti dlužníka. Protokol o předběžné převzetí díla byl mezi žalovaným a dlužníkem uzavřen dne 27. 3. 2014. Celková výše DPH z ceny díla ve výši 437, 656.800 Kč pak činila částku 91, 865.928 Kč. Žalovaný v rozporu s ustanovením § 167 odst. 1 zákona č.: 40/1964, občanský zákoník, v tehdy platném znění poté, kdy bylo dílo předběžně převzato žalovaným od dlužníka, neuhradil výše uvedené zastavené pohledávky dle pokynů zástavního věřitele, tj. [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na účet č.: [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], a to ani částečně. Dle ustanovení §109 ve spojení s ustanovením § 183 zákona č.: 182/2016, insolvenční zákon, okamžikem, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, přešlo právo zástavního věřitele domáhat se zaplacení zastavených pohledávek po poddlužníku zpět na dlužníka, resp. insolvenčního správce, neboť zastavené pohledávky jsou nadále součástí majetku dlužníka, resp. jeho majetkové podstaty. Insolvenční správce je tak jediný oprávněn vymáhat předmětné zastavené pohledávky po žalovaném, jako poddlužníku, a to ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno], jako zástavního věřitele, jehož pohledávka bude z tohoto výtěžku uspokojena. Dle žalobce může celková výše pohledávky zástavního věřitele za dlužníkem činit částku 42, 996.380 Kč. Žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne 31. 5. 2018 k úhradě zastavených pohledávek ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] jako zástavního věřitele v rozsahu jeho zajištěné pohledávky, tj. k úhradě částky v celkové výši 42, 996.380 Kč, avšak bez odezvy.

2. Žalovaný s žalobou uplatněný návrh pokládá za nedůvodný, zvláště s poukazem na to, že žalobcem tvrzené zástavní právo platně nevzniklo. Žalovaný taktéž odmítá tvrzení žalobce o tom, že by pohledávky z titulu ceny díla dle smlouvy o dílo byly někdy zastaveny ve prospěch [anonymizována dvě slova] nebo kohokoliv jiného, a to především proto, že tomu bránil zákaz postoupení pohledávek spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] coby zhotovitele bez předchozího výslovného písemného souhlasu žalovaného coby objednatele, který byl sjednán v čl. 50 Přílohy 1 smlouvy o dílo. Žalovaný žádný takový souhlas se zastavením pohledávek ze smlouvy o dílo [právnická osoba] neudělil. Žalovaný dále uvedl, že za takový předchozí výslovný písemný souhlas nelze považovat informaci obsaženou v příloze [číslo] ve znění dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, která má povahu konstatování, že údajné zástavní právo již mělo vzniknout, tj. nikoliv, že teprve vznikne a že s tím takto objednatel souhlasí. Předmětná zástavní smlouva navíc byla uzavřena dne 5. 11. 2010, avšak dodatek [číslo] ke smlouvě o dílo byl podepsán až v březnu 2011. Z informací uvedených v dodatku [číslo] tak z věcného, ani z časového hlediska nelze dovozovat udělení předchozího výslovného písemného souhlasu žalovaného se zastavením předmětných pohledávek. Proto žalobcem tvrzené zástavní právo nevzniklo. Sjednání takového zástavního práva v příslušné zástavní smlouvě je absolutně neplatným právním úkonem. I z tohoto důvodu je žalobou uplatněný nárok v plném rozsahu nedůvodný s tím, že veškeré pohledávky dle smlouvy o dílo, jejichž úhrady se žalobce domáhá, už byly žalovaným řádně uhrazeny. Dále doplnil, že pokud se žalobce domáhá částky ve výši 42.996.380 Kč coby úhrady údajně zastavených pohledávek ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] jako zástavního věřitele v rozsahu jeho zajištěné pohledávky, že zástavní věřitel se může domáhat uhrazení zastavené pohledávky pouze v případě, že neprobíhá insolvenční řízení ohledně zástavního dlužníka. V průběhu insolvenčního řízení, v němž se [právnická osoba] nyní nachází, však takový postup přípustný není. Poté, co dle § 109 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, nastanou účinky insolvenčního řízení, totiž zástavní věřitel není oprávněn domáhat se žalobou podanou vůči poddlužníku zaplacení zastavené pohledávky. Žalobce rovněž nesouhlasil s vyčíslením výše ceny díla žalobcem v částce cca 529 mil. Kč vč. DPH, přičemž poukázal, že z dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo plyne, že celková částka smluvní ceny činí 437.656.800 Kč, k níž je třeba připočíst daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 92e zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění Zhotovitel proto nebyl oprávněn k dílčím platbám smluvní ceny uskutečňovaným dle platebního kalendáře uvedeného v příloze [číslo] dodatku [číslo] od 1. 1. 2012 připočítávat daň z přidané hodnoty, proto také celková smluvní cena dle smlouvy o dílo, která měla být uhrazena objednatelem zhotoviteli odpovídá částce 478.957.934 Kč. Žalovaný uvedl, že cenu díla dle sjednaného smluvního závazku zhotoviteli řádně uhradil. Jednotlivé platby ceny díla dle smlouvy o dílo probíhaly vždy dle platebních instrukcí uvedených v čl. I formuláře smlouvy o dílo, resp. čl. I dodatků [číslo] v části„ zhotovitel“,„ bankovní spojení“. Zmíněné bankovní spojení pak zhotovitel uváděl též v platebních instrukcích v jednotlivých fakturách na cenu díla, které zasílal objednateli. K fakturám vystaveným zhotovitelem dle smlouvy o dílo uhradil částku 477.284.637 Kč, částku 200.000 Kč v rámci dohody o narovnání ze dne 26. 3. 2014 a část ceny díla dle smlouvy o dílo ve výši 1.473.296,85 Kč prostřednictvím zápočtů proti svým pohledávkám za společností spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Celkově tedy žalovaný zhotoviteli, společnosti spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], uhradil dle smlouvy o dílo částku 478.957.934 Kč. Je tedy zřejmé, že pohledávky, jejichž uhrazení se žalobou domáhá, jsou bezdůvodné, neboť prokazatelně zanikly splněním. Žalovaný závěrem uvedl, že jakékoliv žalobou uplatněné nároky, i pokud by přece jen existovaly, by již byly promlčeny.

3. Z důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2015 č.j. [spisová značka] [anonymizováno] byl zjištěn úpadek dlužníka: [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], sídlem [adresa] (dlužník). Totožným usnesením insolvenční soud ustanovil insolvenčním správcem dlužníka společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] Městský soud v Praze současně vyzval věřitele dlužníka k přihlášení pohledávek, a to do 2 měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2015 č.j. [spisová značka] byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs (prokázáno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23.6.2015, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19.10.2015). Jedním z věřitelů, kteří přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení je společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO] ([anonymizována dvě slova]). Svou pohledávku přihlásila za dlužníkem v celkové výši 42, 996.380 Kč, a to jako pohledávku podmíněnou a zajištěnou majetkem dlužníka (prokázáno přihláškou pohledávky žalobce v rámci řízení pod sp. zn. [spisová značka]). Po zahájení řízení insolvenční správce spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] převedl smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 12. 2018 na společnost [právnická osoba] v tomto řízení žalobou uplatňovanou pohledávku (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2018, oznámením o započtení vzájemných pohledávek, potvrzením Oznámení o započtení vzájemných pohledávek, potvrzením Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2018, oznámením o započtení vzájemných pohledávek, potvrzením Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2019). Dne 11. 3. 2010 uzavřel žalovaný se spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] smlouvu o dílo – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], včetně přílohy 1- Podmínky smlouvy, v níž si strany mimo jiné sjednaly v čl. 50 přílohy 1 smlouvy o dílo zákaz postoupení pohledávek jednou smluvní stranou bez předchozího výslovného písemného souhlasu druhé smluvní strany. Dne 5. 11. 2010 sjednala [právnická osoba] se společností [právnická osoba] zástavní právo k pohledávkám dlužníka za žalovaným ze Smlouvy o dílo – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], č. objednatele: [anonymizováno] [rok], č. zhotovitele: [číslo] ze dne 11. 3. 2010 (smlouva o dílo), s tím že smlouvou o zástavě pohledávek ze dne 1. 12. 2010 z předmětných smluv zastavil dlužník ve prospěch [příjmení] [příjmení] veškeré své stávající i budoucí pohledávky na veškerá peněžitá plnění, vůči žalovanému, a to na základě smlouvy zavřené s žalovaným dne 11. 3. 2010 (prokázáno smlouvou o dílo ze dne 11. 3. 2010 a smlouvou o zástavě pohledávek z předmětných mluv ze dne 5. 11. 2010 a 1. 12. 2010). Zřízení předmětného zástavního práva dlužník oznámil v příloze k dodatku [číslo] ze dne 28. 3. 2011 označené jako platební kalendář žalovanému. Z textu dodatku, jeho hlavní části, soud zjistil změnu smluvního ujednání ohledně platebního místa, konkrétně v bankovním spojení s tím, že plnění má být dále poskytováno mimo jiné na č. ú. [bankovní účet] u [anonymizována dvě slova] (prokázáno z přílohy [číslo] dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo ze dne 28. 3. 2011). Žalovaný po přijetí dodatku [číslo] plnění poskytoval na účet - v pořadí uvedený jako první – u bankovního spojení zhotovitele (prokázáno srovnáním smlouvy o dílo ze dne 11. 3. 2010 s dodatkem [číslo] ke smlouvě o dílo ze dne 28. 3. 2011 – bankovní spojení u zhotovitele). Žalovaný uhradil k jednotlivým fakturám vystaveným zhotovitelem na cenu díla dle smlouvy o dílo částku 477.284.637 Kč (prokázáno dodatky [číslo] [číslo] ke smlouvě o dílo ze dne 11. 3. 2010; fakturami [číslo] [anonymizováno] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], a [číslo]; výpisy z účtu ohledně úhrady faktur č [číslo], [číslo], [číslo], [příjmení] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]; výpisem z účtu ohledně úhrady zádržného dle smlouvy o dílo ze dne 11. 3. 2010). Žalovaný v souvislosti se smlouvou o dílo zaplatil dále částku 200.000 Kč, a to v rámci dohody o narovnání ze dne 26. 3. 2014, která tvoří přílohu 4 dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo (prokázáno dohodou o narovnání ze dne 26. 3. 2014; výpisem z účtu ohledně úhrady platby 200.000 Kč ze dne 20. 5. 2014 dle dohody o narovnání ze dne 26. 3. 2014). Dále žalovaný uhradil část ceny díla dle smlouvy o dílo ve výši 1.473.296,85 Kč prostřednictvím zápočtů proti svým pohledávkám za společností spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (prokázáno dohodou o vzájemném vyrovnání pohledávek a závazků ze dne 13. 9. 2011 ohledně zápočtu ve výši 210.433,47 Kč; dohodou o vzájemném vyrovnání pohledávek a závazků ze dne 13. 1. 2012 ohledně zápočtu ve výši 595.478,15 Kč; oznámením o provedení zápočtu pohledávek a závazků ze dne 23. 1. 2012 ohledně zápočtu ve výši 476.400 Kč; dohodou o vzájemném vyrovnání pohledávek a závazků ze dne 5. 3. 2012 ohledně zápočtu ve výši 417.007,01 Kč; dohodou o vzájemném vyrovnání pohledávek a závazků ze dne 4. 5. 2012 ohledně zápočtu ve výši 250.378,22 Kč; oznámením o provedení zápočtu pohledávek a závazků ze dne 28. 12. 2012 ohledně zápočtu ve výši 350.000 Kč). Celkově tedy žalovaný zhotoviteli, spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], uhradil dle smlouvy o dílo částku 478.957.934 Kč. Pohledávky uplatněné z titulu žalobou nárokované částky byly plněny vůči spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] jednak na účet vedený u [obec] [anonymizováno] ve dnech 14. 7. 2014, 22. 6. 2014, 30. 6. 2014 a jednak vypořádány dohodou o narovnání ze dne 26. 3. 2014 a dohodami o vzájemném vyrovnání a pohledávek ze dne 13. 9. 2011, 13. 1. 2012, 23. 1. 2012 a dobropisem [číslo] ze dne 5. 3. 2012, 4. 5. 2012, 28. 12. 2012 a dobropisem [číslo] v souhrnné částce 43.107.281,85 Kč, neboli v rozsahu žalobou uplatněné pohledávky (samotné tvrzení žalobce, kterému v tomto rozsahu žalovaný svými skutkovými tvrzeními neodporuje). Žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne 31. 5. 2018 k úhradě pohledávky ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno], jakožto zástavního věřitele (prokázáno výzvou žalobce k plnění ze dne 31. 5. 2018).

4. Za shora prokázaného skutkového stavu soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Soud s přihlédnutím k § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se právní poměry založené smlouvou, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Smlouva o zástavě pohledávek mezi [právnická osoba] a spol. Chladící věže [právnická osoba] byla uzavřena v roce 2010, smlouva o dílo mezi spol. Chladící věže [právnická osoba] a žalovaným uzavřena v roce 2010, a to včetně argumentačně stěžejného dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo z roku 2011, přičemž účastníci smluv legitimně očekávali, že se také práva a povinnosti z ní vyplývající, posoudí soud podle původní právní úpravy. Ujednání o tom, že se budou jejich vzájemná práva a povinnosti řídit občanským zákonem č. 89/2012 Sb. ve smyslu výše citovaného ustanovení účastníci nepředložili. Podle přechodného ustanovení § 3030 nového občanského zákoníku (z. č. 89/2012 Sb.), se i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, použijí ustanovení části první hlavy I. o. z. Podle § 3 odst. 3 o. z. soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva. Podle § 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 159 odst. 1 obč. zák. zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy, pokud v ní není ujednáno něco jiného. Podle § 525 odst. 2 obč. zák. nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem. Dle § 109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona s tím, že se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou.

5. Dle § 525 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v předmětné době, kdy došlo ke vzniku zástavního práva dne 5. 11. 2010, nebylo možné platně postoupit pohledávku, poněvadž postoupení pohledávky odporovalo ujednání podle v čl. 50 přílohy 1 smlouvy. Soudní rozhodovací praxe dospěla k závěru, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená v rozporu s citovaným ustanovením občanského zákoníku, zakazujícím postoupení dle dohody s dlužníkem, je absolutně neplatná. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 882/2005 z 27. 2. 2006 se uvádí, že postupník, jemuž věřitel postoupil svou pohledávku přes zákaz dohodnutý s dlužníkem, není chráněn ani v případě, že jednal v dobré víře a o tomto zákazu nevěděl. Smlouva o postoupení pohledávky uzavřená v rozporu s ustanovením § 525 obč. zák. je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. Tento závěr plyne jak z komentářové literatury (např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I, II, Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1574) tak i z další rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu ČR např. sp. zn. 29 Cdo 821/2013 ze dne 19. 3. 2015 týkající se právních vztahů mezi podnikateli a z rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 12 VSOL37/2016. K tomu soud dodává, že judikatura označená v podání žalobce referující o relativní neplatnosti na daný případ, posuzováno dle metody distinkce, nedopadá.

6. Občanský zákoník stanovil, že zástavou může být pouze taková pohledávka, jejíž povaha to připouští (viz § 153 odst. 1 občanského zákoníku). Předpokladem pro to, aby pohledávka mohla být zastavena, je její způsobilost stát se předmětem postoupení. Pokud pohledávku nelze postoupit, nelze ji ani zastavit. Závěr o tom, že odporoval-li by převod pohledávky ujednání dlužníka a věřitele, nebylo by možné pohledávku zpeněžit a uspokojit se tak ze zpeněžení zástavy, je zřejmý z odborné literatury (srov. Fiala, J., Kindl, M.: Občanský zákoník, komentář, Wolters Kluwer, 2009, k § 153 občanského zákoníku - předmět zástavy).

7. Zástavní právo nemohlo vzniknout především proto, že tomu bránil zákaz postoupení pohledávek [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] neboli zhotovitele ze smlouvy o dílo. Bez souhlasu žalovaného coby objednatele nebyl oprávněn dlužník pohledávku postoupit ani ji učinit předmětem zástavního práva (prokázáno čl. 50 Přílohy 1 smlouvy o dílo ve smyslu smlouvy o dílo ze dne 11. 3. 2010, příloha 1 označená jako Podmínky smlouvy). Pohledávky zhotovitele ze smlouvy o dílo byly postupitelné, a tedy i zastavitelné, pouze s předchozím výslovným písemným souhlasem objednatele. Žalobce přesto vystavěl své tvrzení na tom, že tzv. oznámení o postoupení pohledávek ze smlouvy o dílo [anonymizováno] [rok] učiněné v dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo v příloze 15 platebního kalendáře tento souhlas plnohodnotně nahrazuje. Soud však tento názor nezastává, a proto žalobce při jednání ze dne 28. 4. 2020 pod sankcí neúspěchu ve věci samé poučil o povinnosti doplnit skutková tvrzení o tom, že v době uzavření zástavní smlouvy dne 5. 11. 2010 byl sjednaný zákaz postoupení práv zhotovitelem dle smlouvy o dílo překonán a jak (zda jiným smluvním ujednáním mezi stranami, případně předchozím písemným souhlasem).

8. Žalobce své hmotněprávní zatížení ve sporu neunesl, neboť výslovný souhlas žalovaného se zastavením pohledávek ze smlouvy o dílo nedoložil s tím, že jej nedeklaroval ani ve svých skutkových tvrzeních. Za srovnatelný prostředek, jímž mohl být zákaz postoupení ze smlouvy o dílo překonán, považoval totiž přijetí žalobcova oznámení v příloze 15 – platebního kalendáře k dodatku [číslo] žalovaným. S odkazem na smluvní požadavek ve smlouvě o dílo je nutnou podmínkou nakládání s pohledávkami vzniklými právě z tohoto titulu časově předchůdný výslovný souhlas žalovaného. Soud nepovažuje proto žalobcovo sdělení zapracované do přílohy [číslo] dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, mající povahu pouhé informace k platebnímu kalendáři svým obsahem (materiálně) ani podobou (formálně) za plnohodnotné, korespondující se striktně požadovanými náležitostmi podle čl. 50 přílohy 1 smlouvy o dílo. Podmíněnost nakládání s pohledávkami dle čl. 50 smlouvy o dílo, znemožňuje vyvolat pouhým oznámením zabudovaným okrajově do dodatku smlouvy žalobcem tvrzené právní následky. Tento závěr není přitom oslabován ani vědomím žalovaného o zastavení pohledávky. Úkon žalobcem definovaný jako oznámení nesplňuje kvalitativně kritéria stanovená smlouvou o dílo. Poukazuje-li žalobce na oznámení dle přílohy 15 – platebního kalendáře v dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, nelze než uvést, že byl uzavřen 28. 3. 2011, zatímco smlouva o dílo byla sjednána k datu 11. 3. 2010. Jestliže smlouvu o zástavě pohledávek žalobce uzavřel bez ohledu na ujednání v čl. 50 smlouvy o dílo dne 5. 11. 2010, tj. v období mezi uzavřením smlouvy o dílo a jejím dodatkem, nelze než uzavřít, že i kdyby soud přijal argumentaci žalobce, což není možné, musel by konstatovat, že smlouva o zástavě pohledávek mezi [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] [právnická osoba] ze dne 5. 11. 2010 porušuje čl. 50 smlouvy o dílo uzavřené dne 11. 3. 2010. Splnění jakékoli podmínky – ať již jde o souhlas nebo do smlouvy zakotvené oznámení - před uzavřením zástavní smlouvy nebylo žalobcem tvrzeno ani prokázáno. Po poučení soudu se sice žalobce odvolal na to, že zástavní smlouva uzavřená v roce 2010 byla smlouvou rámcovou, tedy že dílčí zástavní smlouvy vznikaly spolu se vznikem každé jednotlivé pohledávky a z toho dovozoval pro sebe výhodu (dodatečným smlouvám měla vždy předcházet jistá forma akceptace zastavení pohledávky patrná z dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo), avšak žalobce opomněl na kontext ustanovení § 159 odst. 1 obč. zák. s vlastním zněním smlouvy o zástavě pohledávek (v 2.2 se pojednává o existujících i vzniklých pohledávkách kdykoli v budoucnu po dobu trvání této smlouvy a v čl. 2 7 zástavní právo k pohledávkám vzniká uzavřením této smlouvy), když zástavní smlouva nijak nemodifikovala tehdy platné ustanovení § 159 obč. zák. Vznik zástavního práva byl důsledně spojen smluvním ujednáním právě s okamžikem uzavření zástavní smlouvy. Soud přijal závěr, že zástavní smlouva nebyla v tomto případě uzavřena platně, a proto z ní ani nemohla vzniknout zástavní práva k (existujícím ani budoucím) pohledávkám ze smlouvy o dílo, jichž se žalobce dovolává. Pro vznik zástavního práva chybí právní titul (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 ICdo 21/2012 a sp. zn. 29 Cdo 2690/2011 z 31. 7. 2013).

9. Soud současně podotýká, že na obou stranách smluvního závazku se vyskytují podnikatelé obchodující s milionovými částkami. U obou lze předpokládat právní vědomí rolového minima. Lze proto po nich požadovat, aby si při své obchodní činnosti počínali obezřetně a v rámci obchodního vztahu předvídatelně a poctivě. Jestliže tedy spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] porušila ujednání s žalovaným tím, že v rozporu s čl. 50 1 přílohy 1 podmínek smlouvy ke smlouvě o dílo ze dne 11. 3. 2010 uzavřela bez výslovného písemného souhlasu žalovaného s žalobcem zástavní smlouvu, aniž by si současně své oprávnění zajistila změnou smlouvy v rozsahu čl. 50 smlouvy o dílo, je na místě konstatovat, že smlouva o zástavě pohledávek reg. č. [spisová značka] je neplatným právním úkonem. Jak již bylo řečeno, i pokud by žalovaný o protiprávním postupu žalovaného věděl, nelze připustit, aby tento nedostatek byl se zřetelem k individuálním okolnostem případu zhojen pouhým dodatečným oznámením. Oznámení je navíc umístěno v méně významné pasáži dokumentu, jakým je platební kalendář. Vzhledem k jeho zařazení v systému smluvního dokumentu tak nanejvýš mohl odůvodňovat změnu platebního místa s odkazem na úvodní, z hlediska konstituce dodatkového smluvního dokumentu, podstatné části identifikující smluvní stranu. Tvrzení žalobce, že v této souvislosti se strany dohodly na různých změnách smlouvy a v té souvislosti i na změně finančních toků (viz stvrzení žalobce v protokolu ze dne 28. 4. 2020 čl. 244), plně koresponduje s právě předestřenou konkluzí soudu. Argumentoval-li žalobce ve prospěch svých tvrzení o částečném plnění žalované strany zástavnímu věřiteli, s čímž spojil úvahu o přijetí zástavní smlouvy žalovaným, je třeba si uvědomit, že v dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo se na prvním místě u bankovního spojení zhotovitele (spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]) vyskytuje číslo účtu u [anonymizována dvě slova] a teprve na druhém místě číslo účtu u [právnická osoba] Z toho je pak možno usoudit, že i kdyby žalovaný hradil na účet v pořadí druhý, nebylo by mu možné porušení ujednání vytýkat, neboť v obou případech jde stále o účty téhož subjektu – zhotovitele ze smlouvy o dílo.

10. Soud se doplňkově zaměřil i na případné změny smluvního ujednání, přičemž došel k závěru, že na podkladě poučení soudu žalobce změnu smlouvy ohledně čl. 50 přílohy 1 podmínek smlouvy o dílo ani netvrdil. K dotazu soudu se omezil na výrok, že tzv. revize smluvních ujednání spočívala v dohodě na různých změnách (aniž by je blíže vymezil) i ve změně finančních toků (viz protokol z jednání ze dne 28. 4. 2020 čl. 244). Tím podepřel argumentaci soudu o tom, že změnou byla dotčena toliko ujednání o platebním místě, resp. údaj o bankovním spojení. Sdělení v platebním kalendáři, na něž se žalobce za řízení odvolával, jasně sloužilo v rámci smluvního dokumentu k objasnění změny čísla účtu. Oznámení obsahem, formou a zařazením v textu smlouvy nelze vydávat za právní prostředek odpovídající výslovnému písemnému souhlasu žalovaného s postoupením či zastavením pohledávek ani za ustanovení, které by měnilo či rušilo původní ujednání. I za předpokladu, byť to žalobce ve svých skutkových tvrzeních neuvádí, že by přesto mělo dojít ke kumulativní novaci, soud zastává názor, že ani tak by vedle předchozího výslovného písemného souhlasu, nemohlo tzv. oznámení rovnocenně obstát. Významná je též časová posloupnost úkonů s tím, že pozdější oznámení žalovaného o zastavení pohledávky není způsobilé odstranit nedostatek spočívající v absenci časově předchůdného souhlasu objednatele (viz čl. 50 1 smlouvy o dílo). Ani snaha žalovaného po zdůvodnění charakteru nedovoleně uzavřené smlouvy o zástavě pohledávek, nemůže být jak blíže rozvedeno v bodu 8. rozsudku s ohledem na předchozí argumentaci soudu korunována úspěchem.

11. Ze shora uvedených skutečností vyplývá, že žalobcem tvrzené zástavní právo nevzniklo, resp. že sjednání takového zástavního práva v příslušné zástavní smlouvě bylo neplatným právním úkonem. Překročení zákazu smluvního ujednání nemůže být stiženo pouze neplatností relativní, neboť přestoupí-li kdokoli sjednaný zákaz postoupení pohledávky, případně naloží-li s pohledávkou tak, že jí učiní předmětem zástavního práva, dopustí se vedle porušení smlouvy současně i porušení kogentního ustanovení zákona (Rc 27/07 smlouva o postoupení pohledávky, jejímž předmětem je pohledávka vyloučená z postupu dohodou věřitele s dlužníkem, je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem).

12. Ověřoval-li si soud v návaznosti na absolutní neplatnost zástavní smlouvy tvrzení žalovaného o zániku pohledávky, dospěl k závěru, že žalovaný nejenom prokázal v plném rozsahu úhradu ceny ze smlouvy o dílo, nýbrž také žalobce svými tvrzeními učinil nesporným, že žalobní nárok v částce 42 996 380 Kč představující výseč ceny za provedené dílo dle smlouvy o dílo, sestávající z úhrad poukázaných na bankovní účet zhotovitele, ze započtení a z dohod o narovnání mezi společností spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], byl už v minulosti mezi spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (zhotovitelem) a žalovaným (objednatelem) vypořádán. Už jenom ze skutkových tvrzení žalobce v jeho podání, zaslaným v návaznosti na poučení soudu, možno přijmout závěr o tom, že žalobou uplatněné pohledávky - v kontextu s neplatností zástavní smlouvy - splněním zanikly.

13. Pro úplnost se dodává, že pokud by měl soud přijmout odůvodnění nároku podle žalobce a bez ohledu na další konsekvence přihlížet k tomu, že zástavní právo k pohledávce se stalo vůči dlužníku zastavené pohledávky (poddlužníku) účinné doručením písemného oznámení zástavního dlužníka o něm, nebo tím, že zástavní věřitel poddlužníku prokáže vznik zástavního práva, nemohl by rozhodnout jinak, než jak učinil, a to i pro přísnost, s jakou se porušení zákazu postoupení pohledávek v soudní praxi obvykle posuzuje (viz rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 publikovaný pod č. 61/ 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

14. Soud se neopomněl zabývat ani tím, zda původním žalobcem postoupené pohledávky aktuálnímu žalobci (mezi spol. [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [právnická osoba] coby dlužníkem a [právnická osoba] coby zástavním věřitelem) v době postoupení existovaly a uzavřel, že již splněním závazku žalovaným spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], jakožto zhotoviteli ze smlouvy o dílo, zanikly. Žalovaný uhradil žalobci veškeré své pohledávky vzniklé ze smlouvy o dílo, a ačkoli se účastníci dostali do sporu ohledně přesné výše kupní ceny, co do skladby své pohledávky žalobce výslovně ve svém podání učinil nesporným, že zhotoviteli spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] byly v žalobou požadovaném rozsahu buď uhrazeny anebo zanikly zápočtem, anebo byly vypořádány dohodou o narovnání mezi smluvními stranami ze smlouvy o dílo (viz podání žalobce na čl. 184- 184 spisu). Žalobce stanovil po poučení soudu skladbu nároku, který se odvíjel od rozsahu žalovaným vypořádané pohledávky vůči [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] namísto toho, aby ji uhradil spol. [právnická osoba] dle smlouvy zástavní. Právě pro úhradu pohledávky zhotoviteli v rozporu se smlouvou zástavní vznesla spol. [právnická osoba], a poté i jeho nástupce [právnická osoba], co do skladby pohledávky a výše zcela totožný nárok. Toto zjištění ukazuje na to, že spol. [právnická osoba] uplatnila svůj nárok za spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ve struktuře, která nepříslušela jemu, nýbrž zástavnímu věřiteli, což je patrno i z přihlášky nynějšího žalobce, kterou uplatnil svůj nárok v insolvenčním řízení. V insolvenčním řízení, v němž se spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] nachází, přitom takový postup přípustný není (viz § 109 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve shodě s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp zn. 29 Cdo 3963/2011 ze dne 26. 1. 2012, podle něhož je zástava, zde zastavená pohledávka, nadále majetkem zástavního dlužníka, a nemůže být proto považována za majetek zástavního věřitele nebo jiné třetí osoby). Spol. [právnická osoba] nebyla oprávněna se uhrazení svých nároků domáhat, jelikož ve skutkových tvrzeních splnění dluhu žalovaným dlužníku sama stvrdila, natož se domáhat jako uspokojený dlužník opětovně už zaniklého nároku, nadto ve struktuře pohledávky přináležející jinému subjektu. Toho subjektu, na něhož ji posléze převedla. Pozdějším přezkumem struktury pohledávky, po jejím postoupení, tentokrát již ve vztahu k novému žalobci, bylo možné zastřít pravý stav věci.

15. Soud má za to, že vzhledem k přijatému skutkovému a právnímu závěru, je již nadbytečné zabývat se tím, zda pohledávky mohly být ze spol. [anonymizována tři slova] spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] platně předeny na spol. [právnická osoba], tj. na domnělého zástavního věřitele. Soud je ale přesto přesvědčen, že jednání subjektů na straně žaloby je účelově vedeno tak, aby se [právnická osoba] mohla uspokojit ve výši jí přihlášené pohledávky v samostatném řízení, což není zákonem dovoleno. Nasvědčuje tomu také fakt, že z dostupných důkazních materiálů, které má soud k dispozici (prokázáno soupisem majetkové podstaty dlužnice ze dne 24. 9. 2015 spolu s přílohami, soupisem majetkové podstaty – doplnění – příloha [číslo] položka [číslo] ze dne 19. 9. 2016 spolu s přílohami aktualizací položek [číslo] až 3 soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 15. 6. 2018), nebylo zjištěno, že by identická pohledávka byla zahrnuta do soupisu majetkové podstaty a tudíž poté mohla být zpeněžována postupem upraveným insolvenčním zákonem ku prospěchu všech přihlášených věřitelů. Také pro takové nepřípustné jednání žalobce musel soud žalobu zamítnout, nehledě na to, že i v tomto ohledu by postupní smlouva pro kontradikci s článkem [číslo] smlouvy o dílo z hlediska své platnosti nemohla obstát.

16. Fakt, že takovou - výlučně ve prospěch zástavního věřitele od počátku koncipovanou - pohledávku na nynějšího žalobce spol. [právnická osoba] převedla, jen utvrzuje soud o záměru obou subjektů vystupujících postupně na straně žalobce zjednat si protiprávně výhodu, poněvadž insolvenční zákon zakazuje zástavnímu věřiteli vymáhat svou pohledávku v jiném řízení než je řízení insolvenční. Toho si byl sám zástavní věřitel dobře vědom, jak plyne z jeho vyjádření i nepřímo z jeho přihlášky k insolvenčnímu řízení. Správnost úvah soudu je verifikována, jak již bylo řečeno, také výší a skladbou přihlášené pohledávky v insolvenčním řízení, které odkazuje na pohledávku spol. [právnická osoba] zajištěnou majetkem dlužníka v částce 42 996 380 Kč, neboli pohledávku totožnou s částkou nárokovanou původně [anonymizována dvě slova] spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]

17. Soud tedy uzavřel, že mezi účastníky sporná pohledávka zanikla již dříve splněním. Tato úvaha soudu nemůže být narušena tvrzením žalobce o výskytu domnělých právních důvodů, pro něž byl žalovaný povinován k plnění zástavnímu věřiteli. Ani jedno z případných východisek, které nabízí žalobce, nemohlo soud přesvědčit o tom, že nedošlo k porušení zákazu sjednaného stranami ve smlouvě o dílo. Naopak struktura pohledávky určená žalobcem utvrdila soud v závěru, že rozhodnutím v této věci nesmí zjednat výhodu tomu, komu dle zákona nepřísluší s tím, že jakékoli zneužití práva nepožívá právní ochrany. Opačný výklad by se ze všech výše uvedených důvodů příčil obecně uznaným zásadám spravedlnosti a práva. Už jen některé z dílčích závěrů postačují k tomu, aby žalobní nárok byl zamítnut jako nedůvodný.

18. Otázku, jež má být zpravidla řešena z důvodu hospodárnosti řízení prvotně, si soud vzhledem k okolnostem případu ponechal na závěr. Pohledávka uplatněná žalobou zanikla splněním v souladu s ujednáním dle smlouvy o dílo, a tudíž pro dřívější zánik pohledávky již není třeba zabývat se promlčením dílčích plnění poskytnutých ze strany žalovaného.

19. V posledku soud doplňuje, že další účastníky předkládané, event. vyžádané důkazy, které nejsou citovány v textu rozhodnutí, nebyly pro nadbytečnost podrobeny rozboru, jelikož svým obsahem nemohou s ohledem na důkazní prostředky již posouzené jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, závěr soudu nijak upravovat, natož zvrátit. Jde-li o žalobcem navržený důkaz výslechem [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], bývalého předsedy představenstva spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], soud nepovažoval za účelné jej provádět. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] měl být slyšen v návaznosti na poučení žalobce soudem o tom, aby doplnil svá tvrzení a prokázal, že ke dni uzavření zástavní smlouvy, tj. k 5. 11. 2010 byl zákaz postoupení práv zhotovitelem dle smlouvy o dílo překonán. Žalobce tento důkaz navrhl provést k tomu, jak probíhalo uzavření smlouvy, jejích dodatků a jak komunikovala spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] se žalovaným ohledně vystavení bankovní záruky, resp. k prokázání toho, že žalovaný věděl a souhlasil s tím, že pohledávky ze smlouvy o dílo budou zastaveny jako podmínka vystavení bankovní záruky ze strany žalobce. Slyšení tohoto svědka je neúčelné, protože jeho výpověď by nemohla změnit jednoznačnou textaci smlouvy o dílo, která k překonání zákazu postoupení pohledávky stanovila přísné podmínky, jejichž splnění by žalovaný výslechem svědka k okruhu jím označených tvrzení, nemohl prokázat. I za předpokladu, že žalovaný věděl o postoupení pohledávek, žalobce přesto netvrdil a ani neměl v úmyslu předkládat výslovný písemný souhlas žalovaného s postoupením pohledávek, event. jejich zastavením. Jelikož výklad smlouvy v kontextu vůle obou stran byl při jejím uzavírání nepochybný (oba účastníci zastávali jednotný výklad, zvláště jde-li o ust. čl. 50 smlouvy o dílo v příloze 1 podmínkách smlouvy, když také soud je toho názoru, že pojmy a jejich spojení ve větné celky jasně a srozumitelně dokumentují vůli smluvních stran), nevznikl důvod provést žalobcem navržený důkaz. I kdyby totiž svědek vypověděl proti jazykovému znění citovaného ustanovení s tím, že by zde byla prokázána nečinnost žalovaného při vědomí faktu postoupení pohledávek, nebyl by zhojen nedostatek předchůdného výslovného a písemného souhlasu ve smyslu smlouvy o dílo. Smlouva, její výklad, nesmí být v rozporu se smyslem slov v jejich vzájemné souvislosti. Pokud tedy není text smlouvy se zaměřením na čl. 50 1 mezi účastníky sporný, svědectví [anonymizována dvě slova] se nemůže příčit jednoznačnému a srozumitelnému jazykovému vyjádření, zjevnému z obsahu smlouvy. Skutečnost, že žalovaný věděl o zastavení pohledávky, nemá s poukazem na rozpor žalobcova jednání se smluvním ujednáním i případnou povinností smluvních stran zachovávat ve smluvních vztazích obezřetnost žádný význam.

20. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce - 822 558 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 996 380 Kč sestávající z částky 61 500 Kč za každý z jedenácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 679 800 Kč ve výši 142 758 Kč.