12 C 140/2021-104

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 9 slov] [adresa] pro zaplacení náhrady nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 137 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 200 000 Kč od 11. 7. 2018 do 24. 7. 2018, a z částky 137 500 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z uvedené částky od 11. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 684 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 19. 7. 2018 se žalobce domáhal částky zaplacení částky 740 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 6. 2018 o zaplacení. Žalovaná částka sestávala ze zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 190 000 Kč, za ztrátu dobré pověsti ve výši 250 000 Kč a za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 300 000 Kč. Žalobce uvedl, že na základě usnesení Policie ČR ze dne 29. 1. 2007, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok], bylo zahájeno trestní stíhání proti jeho osobě za trestní čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ustanovení § 148 odst. 1, 2, 3 trestního zákona. Žalobce byl následně obžalován z těchto trestních činů obžalobou [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec] (dále jen„ MSZ“) ze dne 28. 5. 2012. Rozsudkem [název soudu] (dále jen„ MS“) ze dne 24. 7. 2017, sp. zn. [spisová značka], byl žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce uvedl, že trestní řízení mělo negativní vliv na jeho psychiku, trpěl úzkostmi, utrpěla též žalobcova dobrá pověst. Žalobce měl obavy o výsledek stíhání, navíc musel hradit nemalé náklady na svou obhajobu.

2. Žalobce dále uvedl, že ke zprošťujícímu návrhu se připojil i žalující státní zástupce. O to více je dle žalobce nepochopitelné, proč byla obžaloba vůbec podána. V důsledku toho žalobce trpěl úzkostmi o vlastní osud, pociťoval stud za obvinění, neboť mu bylo známo, že laická veřejnost na obviněné, zejména z daňových deliktů, pohlíží jako na nečestné osoby, které se vyhýbají zákonným povinnostem. Navíc policie v rámci trestního řízení rozesílala třetím subjektům dotazníky obsahující označení již zaniklé společnosti [právnická osoba] [IČO], [anonymizována dvě slova] [adresa žalobce], jejímž byl žalobce společníkem a jednatelem. Rozesláním dotazníku s textem o„ milionových provizích“, kde z kontextu vyplývá, že je žalobce„ vyšetřován“, byla u obchodních partnerů a případných budoucích zákazníků dotčena pověst žalobce. Za ztrátu na pověsti způsobenou stíháním a zmíněným dotazníkem, který jej výrazně poškodil, pak žalobce požadoval odškodnění ve výši 250 000 Kč.

3. V podání ze dne 30. 8. 2018 se ve věci vyjádřila žalovaná, která učinila nesporným, že u ní žalobce dne 10. 1. 2018 uplatnil nárok ve výši 721 000 Kč z důvodů uvedených v žalobě. Žalovaná uvedla, že předmětné trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, za což žalobce odškodnila poskytnutím peněžitého zadostiučinění ve výši 84 750 Kč. Za nezákonné trestní stíhání pak žalobce odškodnila ve výši 62 500 Kč.

4. Podáním ze dne 4. 4. 2019 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět, a to v návaznosti na částečné plnění ze strany žalované v celkové výši 147 250 Kč.

5. Usnesením z dne 24. 6. 2019 bylo řízení částečně zastaveno co do částky 147 250 Kč.

6. Dne 23. 2. 2021 se konalo jednání u soudu, během něhož žalovaná uvedla, že žalobce u ní uplatnil nárok v celkové výši 721 000 Kč, z čehož 171 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení, zatímco v žalobě 740 000 Kč, z čehož 190 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení. Ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 19 000 Kč ve vztahu k nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání vznesla žalovaná námitku promlčení. Žalobce postavil najisto, že po částečném zastavení řízení nadále požaduje zákonné úroky z prodlení z částky, kterou žalovaná již plnila (tj. 147 250 Kč), a to od 11. 7. 2018 do data, kdy žalovaná plnila. Žalobce rovněž vzal žalobu zpět co do žalobou požadovaného příslušenství za období od 11. 6. 2018 do 10. 7. 2018. Žalobce byl dále vyzván dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů.

7. V podání ze dne 22. 4. 2021 žalobce doplnil svá tvrzení ve vztahu k nemajetkové újmě, kdy uvedl, že trestní stíhání bylo zcela zbytečné a vedené bezdůvodně; fakt, že státní zástupce podal žalobu a za nezměněného stavu věci navrhl zproštění žalobce, přičemž mezi podáním obžaloby a zproštěním uplynuly více než 4 roky, vyvolává nutně dojem, že buď byla obžaloba podána státním zástupcem bez znalosti obsahu spisu, nebo byla podána v rozporu se zákonem, když státní zástupce měl trestní stíhání zastavit ještě před podáním obžaloby. Žalobce byl fakticky udržován v nejistotě o budoucí osud, neboť trestní stíhání bez důkazu o jeho provinění bylo vedeno 5 let v řízení přípravném a bezdůvodně více než čtyři roky před soudem. Žalobci vznikla nemajetková újma spočívající ve ztrátě pověsti v důsledku zmíněného„ dotazníku“. Jelikož [právnická osoba] byla společností se dvěma společníky (z nichž jeden je žalobcem), kteří se, bez zaměstnanců, podíleli osobně na její činnosti, tak s označením této společnosti a s její činností byl logicky spojován žalobce, který byl jejím jménem činný. Fakt, že společnost zanikla v r. 2005, neměl žádný dopad na skutečnost, že byl žalobce s touto společností, její existencí a její činností spojován. S ohledem na stíhání ztratil žalobce důvěru mezi obchodními partnery někdejší společnosti [právnická osoba], ztráta důvěry a dobré pověsti se projevila v odmítání spolupráce se žalobcem, který byl a je vnímán jako nepoctivý člověk, který se v touze po zisku dopouštěl nepoctivého a zločinného jednání. Jako takový je i nyní vnímán.

8. Žalobce dále uvedl, že byl a je zcela bezúhonný a spořádaný občan, který za svůj dosavadní život neporušil zákon. Obviněním byl žalobce ze strany státu hrubě uražen a ponížen. Když s touto skutečností seznámil manželku, blízké, a přátele, byť mu věřili, že je nevinen, přesto na něm ulpěl pomyslný stín skutečnosti, že je obviněn a tak se musel dopustit něčeho zřejmě nesprávného či nekalého. Manželka žalobci s délkou trestního stíhání přestávala věřit a došlo tak k narušení její důvěry v žalobce, potažmo došlo i k manželské krizi, která narušila do té doby spokojené manželské soužití, přičemž k nápravě došlo až zprošťujícím rozsudkem. Žalobce sám prožíval narůstající obavy a úzkost ze stíhání, které bylo založeno na neopodstatněných spekulacích. Žalobce v důsledku toho ztratil životní optimismus, stal se zasmušilým, pesimistickým, ztrácel zájem o společenský život, stal se nedůvěřivým, zejména k orgánům veřejné moci, kterými byl doslova nedůvodným trestním stíháním týrán, což prožíval jako utrpení a úzkost, včetně obav z budoucnosti. Žalobce nebyl nucen vyhledat psychiatrickou pomoc.

9. Usnesením ze dne 12. 5. 2021 byly nároky žalobce na odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním a za poškození dobré pověsti vyloučeny do samostatného (nadepsaného) řízení. Předmětem původního řízení (sp. zn. [spisová značka]) zůstal pouze nárok na nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v trestním řízení ve výši 105 250 Kč s příslušenstvím.

10. Rozsudkem ze dne 15. 6. 2021 přiznal zdejší soud žalobci odškodnění za průtahy ve výši 42 375 Kč s příslušenstvím (dle soudu celkem žalobci náleží odškodnění za průtahy ve výši 127 125 Kč) a dále bylo řízení zastaveno co zákonných úroků z prodlení z částky 740 000 Kč od 11. 6. 2018 do 10. 7. 2018.

11. Dne 15. 6. 2021 se ve věci konalo jednání, během něhož účastníci učinili nesporným, že žalovaná částečně plnila dne 25. 7. 2018. K uplatnění nároku u žalované:

12. Ze shodných tvrzení účastníků řízení ve spojení listinnými důkazy (tj. žádost žalobce ze dne 10. 1. 2018, stanovisko žalované ze dne 23. 7. 2018) vzal soud za prokázané, že žalobce se dne 10. 1. 2018 obrátil na žalovanou s žádostí o odškodnění újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání ve výši 171 000 Kč, za poškození dobré pověsti ve výši 250 000 Kč a za nezákonné stíhání ve výši 300 000 Kč. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalobce byl částečně odškodněn, a to ve výši 84 750 Kč za nepřiměřenou délku řízení a za nezákonné trestní stíhání ve výši 62 500 Kč.

13. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 OdpŠk (tj. zde žalovaná). Podle § 15 odst. 1 OdpŠk platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. S přihlédnutím ke shora uvedenému tedy soud konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk, která spočívá v předběžném uplatnění nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalované). Skutková zjištění:

15. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná částečně plnila žalobci částku 84 750 Kč za nepřiměřenou délku řízení a částku 62 500 Kč za nezákonné trestní stíhání dne 25. 7. 2018. Uvedené soud zjistil též ze schvalovací doložky žalované.

16. Ze spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: usnesením ze dne 29.1.2007 bylo zahájeno trestní stíhání mimo jiné proti zdejšímu žalobci pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 2, 3 trestního zákona ve formě spolupachatelství, přičemž se jednalo o usnesení, kterým bylo rozšířeno již v minulosti zahájené trestní stíhání o dalších 42 osob včetně zdejšího žalobce, který se měl dopustit trestného činu tím, že vystavil nebo nechal vystavit jménem společnosti faktury. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zdejšímu žalobci doručeno dne 7. 2. 2007. Policie žádala o součinnost finanční úřady a další třetí osoby, ve spise je založeno velké množství různých finančních dokladů, zejména faktur a smluv. Dále bylo slyšeno velké množství svědků. Dne 30. 5. 2012 byla Městskému soudu v Praze doručena obžaloba proti obviněným, včetně zdejšího žalobce, někteří z obviněných podali návrh na předběžné projednání obžaloby, někteří na zastavení trestního stíhání. Dne 24. 7. 2017 se konalo hlavní líčení, během něhož byli někteří z obžalovaných uznáni vinnými a velká část obviněných, včetně zdejšího žalobce, byla zproštěna obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu; zdejší žalobce i státní zástupce se vzdali práva na odvolání; dle doložky nabyl rozsudek právní moci ve vztahu ke zdejšímu žalobci dne 24. 7. 2017, kdy tak bylo řízení ve vztahu k němu skončeno.

17. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], kamaráda žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: se žalobcem založili spol. [právnická osoba] s předmětem činnosti [anonymizováno 5 slov]. V rámci trestního řízení policie rozeslala dotazníky jejich zákazníkům; v dotaznících je očerňovali z úniků, a proto se spousta zákazníků na ně začala dívat skrz prsty, poté jeden po druhém začali vypovídat služby objednané u společnosti žalobce (a svědka). Nakonec museli společnost zlikvidovat v roce 2007 až 2010, a to z důvodu předlužení. Poté žalobce sháněl práci, ale moc jí neměl. Ve vztahu k žalobci svědek uvedl, že v důsledku trestního stíhání se z veselého člověka stal smutný člověk, který se straní kolektivu.

18. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: období trestního stíhání žalobce bylo plné stresu a strachu, málem je to stálo manželství. Žalobce ztratil na základě obvinění velké zakázky, takže sháněl práci, jak se dalo. Svědkyně byla doma s častou nemocným synem, a rodina tak byla finančně závislá na žalobci. Žalobce býval dříve společenský, ale poté všechno opadlo, neboť neměl peníze ani náladu. Žalobce špatně spal a byl nervózní.

19. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: žalobce se stal uzavřenějším, postupně snižoval kontakty s přáteli, svědkyně si však nevybavila konkrétnější okolnosti k prožívání a stavu žalobce.

20. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil následující skutečnosti: finanční úřad začal s vyšetřováním v roce 2003, šlo o to, že správce daně vyplácel DPH jedné firmě v rozsahu cca miliardy. Následně úředníci zneuznali veškeré faktury, s čímž bylo spojeno asi 50 nebo 60 dalších firem. Proti takto dotčeným osobám, které se neznaly, bylo zahájeno stíhání. Policie následně začala vyšetřovat takto dotčené firmy s podezřením, že zakázky nebyly realizovány a že faktury jsou fiktivní. Policie rozesílala dotazníky zákazníkům společnosti žalobce, v návaznosti na což již tito zákazníci nechtěli se žalobcem spolupracovat. Trestní řízení trvalo přes 10,5 roku. Za tu dobu žalobce přišel o veškeré zakázky i o firmu a musel se živit všelijak. Žalobce zkoušel být zaměstnán u konkurence, montoval zastiňovací systémy. Žalobce se dostal do finančních problémů, neboť nefungovala firma. Proto musel prodat chatu po rodičích a další věci, včetně auta. Na dovolenou nemohl jet s rodinou každý rok. Stíhání mělo vliv na partnerský život žalobce s jeho manželkou. Žalobce byl ve stresu. O trestním stíhání žalobce věděli zákazníci žalobce, resp. jeho společnosti v důsledku dotazů od policie. Někteří zákazníci se ozvali s negativní reakcí, někteří se žalobci již neozvali vůbec, příp. sdělili, že již nepotřebují jeho služby, nicméně nikdo mu napřímo nesdělil, že důvodem ukončení spolupráce je trestní stíhání.

21. Jednatelem a společníkem [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], byl od roku 1993 do roku 2005 zdejší žalobce spolu se svědkem [příjmení] [jméno] [příjmení]; zmíněná společnost byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni [datum], a to na základě usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byl zamítnut návrh na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku (srov. úplný výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizováno]).

22. Přípisem ze dne 13. 1. 2006 se Policie ČR dotázala [právnická osoba] [anonymizováno] na okolnosti spolupráce se [právnická osoba] [anonymizováno] a zároveň uvedla, že předmětem vyšetřování je i prověřování obchodní spolupráce [právnická osoba] [anonymizováno] v souvislosti s několikamilionovými provizemi ve vztahu k jiné společnosti (srov. přípis Policie ČR ze dne 13. 1. 2006).

23. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Soud pro nadbytečnost neprovedl k důkazu výslech svědka [jméno] [příjmení], který sdělil, že si nic nepamatuje, přičemž žalobce na jeho výslechu netrval; dále daňová přiznání, smlouvu o poskytování právních služeb, faktury advokáta, vyčíslení nákladů a další listiny vztahující se k nákladům obhajoby žalobce; dále protokoly z hlavních líčení v rámci předmětného trestního stíhání, neboť shora popsaná skutková zjištění jsou dle soudu dostatečná pro rozhodnutí věci. Právní úprava:

24. Soud věc posoudil ve světle níže uvedených zákonných ustanovení.

25. Podle ustanovení § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

26. Podle § 3 písm. a), b), c) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

27. Dle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

28. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

29. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

30. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

31. Dle ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Právní posouzení dané věci:

32. Žalobce se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 237 500 Kč (po částečném zpětvzetí a zastavení řízení co do částky 62 500 Kč) a dále požadoval 250 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou zasláním„ dotazníku“ policie klientům žalobce, resp. jeho společnosti, což výrazně poškodilo žalobcovu pověst u někdejších partnerů společnosti [právnická osoba].

33. Zmíněné dva nároky soud za samostatné nároky nepovažuje. Je tomu tak proto, že z hlediska jejich skutkového vymezení co do příčin a následků se jedná o tentýž nárok, který se odvíjí od téhož nezákonného trestního stíhání a který co do následků, jimiž je charakterizován, je vymezen shodně. Judikatura je totiž ustálena v závěru, že z hlediska následků nezákonného trestního stíhání je třeba posuzovat dopady nezákonného rozhodnutí do osobnostní sféry poškozeného, nepříznivost jejich vlivu na jeho pověst, dosavadní způsob života apod. Ztráta dobré pověsti je tak jedním z pravidelných následků spojených s nezákonným trestním stíháním, jež je zohledňován při stanovení výše zadostiučinění, a není proto důvodu jej konstruovat jako samostatný nárok (srov. též rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2021, č.j. 14 Co 178/2021- 723 ve skutkově obdobné věci). Předmětem řízení je tak jediný nárok žalobce na odškodnění za nezákonné trestní stíhání ve výši 487 500 Kč.

34. Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu požadované újmy. Jak plyne ze shora uvedeného, OdpŠk v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

35. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

36. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

37. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání žalobce), neboť žalobce byl obžaloby zproštěn. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, přičemž žalovaná sama žalobce odškodnila, jakkoli pouze částečně.

38. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy (jakkoliv je každé trestní stíhání spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob – srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

39. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) povaha trestní věci, (ii) délka trestního řízení a (iii) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

40. V projednávané věci byl žalobce trestně stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 2, 3 trestního zákona ve formě spolupachatelství, se sazbou trestu odnětí svobody ve výši 1 rok až 8 let. Povahu věci soud hodnotí jako spíše méně závažnou, neboť ve společnosti je dle soudu hospodářská trestná činnost zpravidla vnímána méně negativně, než např. násilná trestná činnost proti životu či zdraví. Nicméně bylo možné odhlédnout od relativně vysokého trestu, který žalobci hrozil, což mohlo mít vliv na negativní vnímání ze strany žalobce.

41. V dané souvislosti však soud zdůrazňuje, že přihlédl k vyššímu významu trestního řízení pro žalobce při posouzení výše odškodnění za nepřiměřenou délku řízení (srov. bod 10 shora), pročež není namístě posuzovat povahu trestné činnosti jako závažnou, neboť by došlo k duplicitnímu posouzení závažnosti újmy jak v nadepsaném řízení, tak v řízení o náhradu újmy za nepřiměřenou délku řízení.

42. Uvedenou úvahu soud opírá o ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR, dle něhož:„ (D) omáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1, věta druhá a třetí, OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009), neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků. Pokud již dříve došlo k odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, u kterého bylo v rámci stanovení přiměřeného zadostiučinění zohledněno kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného v tom, že šlo o trestní stíhání a z toho důvodu došlo ke zvýšení základní částky odškodnění, je třeba tuto skutečnost ve stejném rozsahu zohlednit i při stanovení přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním, aby nedocházelo ke dvojímu odškodnění téhož. Obdobná korelace přichází do úvahy i při uplatňování obou zde uvedených nároků při posuzování kritéria délky trestního stíhání, jestliže ji lze mít zároveň za nepřiměřenou“ (srov. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. 6. 2012, zvýraznění doplněno).

43. Co se týče délky trvání zásahu spočívajícího ve vedení nezákonného trestního stíhání, tak žalobce byl stíhán od 7. 2. 2007 (kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání) do 24. 7. 2017 (kdy ve vztahu k žalobci trestní stíhání pravomocně skončilo), tj. celkem cca 10 let a 5 měsíců. Dle soudu byla délka předmětného trestního stíhání nepřiměřeně dlouhá, za což byl již žalobce zdejším soudem odškodněn (srov. bod 10 shora). Z uvedeného důvodu soud při posuzování nároku z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání nepřihlížel a nijak nehodnotil jeho délku, neboť by tím došlo k duplicitnímu posouzení, a tudíž i odškodnění za totéž (srov. bod 42 shora).

44. Žalobce vylíčil dopady trestního stíhání ve své osobnostní, rodinné a pracovní sféře. Konkrétně tvrdil, že došlo k poškození jeho pověsti u bývalých obchodních partnerů v důsledku rozeslání„ dotazníků“ bývalým obchodním partnerům [anonymizováno] [právnická osoba], s níž byl žalobce spojen. V důsledku toho měl žalobce problém si najít zaměstnání. Z provedeného dokazování vyplynulo, že [právnická osoba] ještě před zahájením trestního stíhání ztratila zakázky a byla zrušena. Žalobce a druhý jednatel a společník uvedené společnosti (svědek) proto začali pracovat samostatně. V průběhu trestního stíhání jim však bývalí partneři uvedené firmy ani jako fyzickým osobám nechtěli poskytovat zakázky, a to po zjištění, že jsou stále vyšetřováni. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že v předmětném přípisu policie („ dotazníku“) nebylo uvedeno jméno žalobce, ale pouze odkaz na [anonymizováno] [právnická osoba] Je tedy otázkou, jak moc mohl zmíněný přípis zasáhnout do pověsti žalobce samotného. Nicméně soud připouští, že za situace, kdy jedinými společníky a jednateli společnosti byl žalobce a další osoba, tak bylo možné vyčíst možnou spojitost se žalobcem. Především však z dokazování vyplynulo, že zmíněný dotazník byl rozeslán v roce 2006, zatímco [právnická osoba] [anonymizováno] byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 17. 12. 2005, a to na základě usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byl zamítnut návrh na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku.

45. Dále bylo prokázáno, že pracovní a přátelské vztahy žalobce a svědka se v průběhu trestního stíhání omezily na minimum. Z veselého společenského žalobce se v průběhu trestního stíhání stal smutný člověk. Manželka mu v průběhu stíhání přestávala věřit, což vedlo k jejich manželské krizi. Měl obavy o výsledek řízení, které považoval za absurdní omyl, měl úzkosti; psychiatrickou pomoc však nevyhledal. Žalobce se rovněž dostal do finančních problémů. Soud však nemá za prokázané, že je zde dána příčinná souvislost s trestním stíháním za situace, kdy [právnická osoba] byla zrušena a ukončila činnost ještě před stíháním žalobce, pročež nelze vyloučit, že žalobce měl finanční problémy ještě před zahájením stíhání.

46. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) soud dále provedl srovnání s jinými případy odškodnění. Soud vyšel ze skutkově prakticky totožného případu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] ve věci poškozeného, kterým byl svědek v nadepsaném řízení [anonymizováno] [příjmení], s nímž žalobce podnikal v rámci [právnická osoba] a byli spolu stíháni po stejnou dobu v témže trestním řízení, a to pro trestný čin dle § 148 odst. 1, 2 a 3 tr. zákona, poškozený byl tedy ohrožen i stejnou trestní sazbou. Tomuto poškozenému se dostalo zadostiučinění ve výši 200 000 Kč.

47. S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žalobci vznikla nemajetková újmu spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry v důsledku zahájení a vedení trestního stíhání, což ostatně uznala sama žalovaná, když mu poskytla peněžité zadostiučinění. Soud dospěl k závěru (zejména s přihlédnutím ke shora uvedenému rozhodnutí ve skutkově obdobné věci), že přiměřeným odškodněním žalobce je peněžité plnění ve výši 200 000 Kč.

48. Soud vzal do úvahy, že žalovaná již žalobce odškodnila částkou 62 500 Kč, pročež přiznal zbytek uvedené částky, tj. 137 500 Kč (srov. výrok I.) a ve zbylém rozsahu byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta (srov. výrok II.). K úrokům z prodlení:

49. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení (po částečném zpětvzetí žaloby) od správného data 11. 7. 2018 do zaplacení.

50. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

51. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 10. 1. 2018 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 10. 7. 2018 (úterý). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 11. 7. 2018, a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

52. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % ročně. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok I.). K nákladům řízení:

53. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále soud postupoval dle § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož platí, že pokud některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Jelikož žalovaná částečně plnila po podání žaloby, zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno, nadto soud přiznal žalobci vyšší zadostiučinění než plnila žalovaná, pročež se na žalobce pro účely nákladů řízení hledí jako na zcela úspěšného.

54. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod [číslo] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

55. V daném případě bylo provedeno 6 úkonů právní služby (z čehož 1 ve výši ) dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, (iii) písemné podání ve věci a (iii) 3x účast na jednání soudu, z čehož při jednom jednání byl pouze vyhlášen rozsudek (tj. 18 600 Kč), a dále 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 1 800 Kč. Celková částka 20 400 Kč pak byla navýšena o 21% DPH na 24 684 Kč + 2 000 Kč soudní poplatek (srov. výrok III.). Ke lhůtě k plnění:

56. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty za středníkem o.s.ř., neboť soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení