12 C 140/2024 - 114

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno] a.s., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0]. [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o 20 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 6. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 6 849,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 9. 5. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované úvěr na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č.[hodnota], uzavřené elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Úroky úvěru měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 11. 2023. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první upomínku ze dne 20. 11. 2023, kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. Žalovaná však vůči žalobkyni své splatné závazky nehradila. Žalobkyně zaslala žalované druhou upomínku ze dne 5. 12. 2023, kde opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. S ohledem na porušení smlouvy došlo k zesplatnění úvěru a žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Žalobkyně požadovala žalobou částku ve výši 20 000 Kč představující zesplatněnou jistinu úvěru, náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně pak doplnila svá tvrzení, že před uzavřením smlouvy došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná s ní nekomunikuje.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla a doložila, že se s žalobkyní domluvily na splátkovém kalendáři a tento řádně splácí. Dále žalovaná namítala, že smlouva je absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované a z důvodu sjednání nepřiměřeně vysoké odměny v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná doložila, že již uhradila dle poskytnutých údajů částku 18 000 Kč.

3. Žalovaná se k jednání soudu dne 18. 10. 2024 se nedostavila, strana žalující svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti.

4. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: - Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], že dne 14. 8. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovanou elektronicky uzavřena smlouva, na základě, které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná dle autorizační doložky s identifikátorem a časovým kódem smlouvu podepsala sms kódem z potvrzeného telefonního čísla a zavázala se úvěr splácet ve 12 splátkách do 15. 8. 2024 ve výši 3 000 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Sazba úroku byla uvedena ve smlouvě měsíční 15 % p.m. a RPSN 435,03 % p. a. Žalovaná se jako spotřebitelka zavázala uhradit kromě jistiny 20 000 Kč i úrok 36 000 Kč, tedy celkem 56 000 Kč. - Z Přílohy č. [hodnota] Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, že žalobkyně sepsala osobní údaje žalované, zaměstnavatel byl uveden [právnická osoba]., žalobkyně neuvedla - z čeho pobírá žalovaná příjem 26 386 Kč, čím jsou tvořeny náklady na bydlení žalované 3 000 Kč, naopak uvedla, že žalovaná nemá pravidelné ani jednorázové finanční závazky, neúčastní se sázek a po splátce úvěru žalobkyni ve výši 3 000 Kč bude finanční zůstatek žalované 19 186 Kč. Uvedla, že žalovanou lustrovala bez záznamů, ale je vysoce rizikový klient, přesto úvěrovatelný. Parametry shledala všechny pozitivní s výsledným skórem vyšší bonity. - Z Předsmluvních informací, že je žalovaná dle autorizační doložky s identifikátorem a časovým kódem podepsala sms kódem z potvrzeného telefonního čísla, a byl zde uveden výpočet roční procentní sazby nákladů a součástí byl Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, kde byla uvedena celková částka k zaplacení 56 000 Kč, úrok 15 % měsíčně a RPSN 435,03 % p.a., a tabulka umoření od 15. 9. 2023 do 15. 8. 2024. - Z výpisu z internetového bankovnictví, že dne 14. 8. 2024 byla z účtu žalované odeslaná verifikační platba 1 Kč a dne 16. 8. 2024 byla z žalobkyně na účet žalované odeslaná částka ve výši 20 000 Kč s poznámkou [jméno FO] úvěr. - Z Upomínky č. [hodnota], že dne 20. 11. 2023 byla žalované adresována žalobkyní upomínka k úhradě dlužné splátky 3 000 Kč splatné 15. 11. 2023 a upomínky ve výši 500 Kč s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, odeslána byla i na email žalované. - Z Upomínky č. [hodnota], že dne 5. 12. 2023 byla žalované adresována žalobkyní upomínka k úhradě dlužné splátky 3 000 Kč splatné 15. 11. 2023 a upomínky ve výši 2x 500 Kč s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, odeslána byla i na email žalované. - Z Předžalobní výzvy ze dne 21. 4. 2024, že žalovaná byla právní zástupcem žalobkyně informována o zesplatnění úvěru a vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 41 800 Kč. - Z podacího lístku, že dne 21. 4. 2024 byla žalované právním zástupcem žalobkyně odeslána zásilka na adresu trvalého pobytu. - Z Oznámení ČSSZ ze dne 22. 5. 2023, že žalovaná pobírá invalidní důchod prvního stupně, u kterého došlo ke zvýšení od června 2023, a žalované náleží celkem 9 402 Kč měsíčně. - Z kontroly platnosti občanského průkazu, že občanský průkaz č. [tel. číslo] nebyl ke dni 14. 8. 2023 evidován v neplatných dokladech MVČR. - Z kopie občanského průkazu, že jde občanský průkaz žalované v kopii. - Z kopie řidičského průkazu, že jde o řidičský průkaz žalované v kopii. - Z výsledku lustrace /z neznámého systému/, že ke dni 14. 8. 2023 byla lustrována žalovaná a nebyl s ní spojen žádný záznam. - Z výstupu z insolvenčního rejstříku, že ke dni 12. 8. 2023 měla žalovaná vedeno jedno insolvenční řízení - skončená věc. - Z registru platebních informací, že ke dni 14. 8. 2023 byla žalovaná vedena jako vysoce rizikový klient. - Z lustrace SOLUS, že ke dni 14. 8. 2023 u žalované nebyl žádný negativní záznam. - Z výpisu ze spořícího účtu [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalované, že v období 1. 7. 2023 – 31. 7. 2023 žalovaná obdržela invalidní důchod ve výši 9 402 Kč. V období 1. 4. 2023 – 30. 4. 2023 žalovaná obdržela invalidní důchod ve výši 8 890 Kč. - Z výpisu z běžného účtu [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalované, že v období 1. 6. 2023 – 30. 6. 2023 žalovaná obdržela mzdu od [právnická osoba]. ve výši 8 854 Kč a [Anonymizováno] ve výši 5 729 Kč. Dále byly žalované poskytnuty úvěry od společností [právnická osoba] 10 000 Kč, 4 000 Kč, 16 000 Kč a 6 700 Kč, [Anonymizováno] Bank 3 000 Kč a splácela závazek u společnosti [Anonymizováno] plc cz 7 400 Kč. - Z výpisu z běžného účtu [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalované, že v období 1. 5. 2023 – 31. 5. 2023 žalovaná zaplatila dvě platby Sazka cz, obdržela mzdu od [Anonymizováno] ve výši 5 913 Kč. Dále byly žalované poskytnuty úvěry od společností [právnická osoba] 10 000 Kč a [Anonymizováno] Bank 8 000 Kč, 2 500 Kč, 5 000 Kč a splácela závazek u společnosti [Anonymizováno] pls cz ve výši 7 077 Kč. - Z výplatních pásek [právnická osoba]., že za měsíc červen 2023 čistá mzda žalované činila 16 348 Kč, červenec 2023 činila 18 730 Kč, květen 2023 činila 9 244 Kč. - Z výpisu z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalované, že je od 1992 společnost [právnická osoba]. vedena v obchodním rejstříku. - Z dokladů o úhradách žalované, že ve dnech 30. 9. 2021, 31. 5. 2024, 31. 7. 2024 a 30. 6. 2024 byly [jméno FO] odeslány částky vždy po 2 500 Kč na účet č.[č. účtu]. Žalovaná ze svého účtu č. [č. účtu] odeslala dne 7. 4. 2024 částku ve výši 2 000 Kč, dne 16. 10. 2023 částku ve výši 3 000 Kč a dne 13. 9. 2023 částku ve výši 3 000 Kč na účet č. [č. účtu] s variabilním symbolem [var. symbol].

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně dne 14. 8. 2023 uzavřela prostřednictvím komunikace na dálku s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Sazba úroku byla uvedena ve smlouvě měsíční 15 % p.m. a RPSN 435,03 % p.a. Poskytla pak žalované dne 16. 8. 2023 částku v celkové výši 20 000 Kč na její účet. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr ve 12 měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky k 15. 11. 2023, proto byla žalobkyní dne 20. 11. 2023 a 5. 12. 2023 vyzvána k úhradě dlužné splátky ve výši 3 000 Kč a upomínek po 500 Kč za upomínku. Z důvodu porušení smlouvy bylo dne 21. 4. 2024 žalované oznámeno zesplatnění úvěru a byla předžalobně vyzvána k úhradě dluhu, když zásilka byla žalované odeslána dne 21. 4. 2023. Žalovaná na dluh z úvěru dle plateb ze svého a synova účtu uhradila dle pokynů [právnická osoba]., která oznámila žalované postoupení pohledávky, celkem 18 000 Kč. Smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena po zkoumání úvěruschopnosti žalované na základě kopie občanského průkazu a řidičského průkazu, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z registru SOLUS, výpisu z registru platebních informací, výpisu z běžného a spořícího účtu, výplatních pásek žalované, výpisu z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalované a výměry invalidního důchodu. Žalovaná pobírala v žalobkyní posuzovaném období mzdu od [Anonymizováno] a [právnická osoba]., invalidní důchod od ČSSZ a dále si brala další úvěry a půjčky od nebankovních institucí, také předchozí úvěry splácela a kartou platila Sazce cz.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 122 odst. 1 věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Soud se zde zabýval platností úvěrové smlouvy, kterou strany uzavřely, avšak dospěl k závěru, že před uzavřením smlouvy žalobkyně sice prováděla posouzení úvěruschopnosti žalované, avšak nevyhodnotila ji řádně. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně sice posuzovala na základě předložených dokladů úvěruschopnost žalované, avšak ne správně. V Příloze - Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele žalobkyně uvedla, že žalovanou lustrovala bez záznamů, ale současně je vysoce rizikový klient, přesto úvěrovatelný. Parametry shledala všechny pozitivní s výsledným skórem vyšší bonity. Žalobkyně tedy podle doložených dokladů nezjistila zcela a úplně příjmovou situaci žalované, nevzala v potaz ani skutečnost, že si žalovaná brala další úvěry a půjčky od nebankovních institucí, současně splácela i další předchozí úvěry, což vše vyplynulo z výpisů z účtů žalované, které měla žalobkyně k dispozici za období předcházející poskytnutí předmětného úvěru. Příloha - Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele totiž neobsahuje správné údaje a nemohla být podkladem pro řádné zkoumání kredibility žalované. Uzavřenou smlouvu je proto třeba z výše uvedených důvodů hodnotit jako neplatnou.

12. Soud se ale také zabýval platností úvěrové smlouvy z dalšího pohledu, kdy dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, neboť ujednaná výše úroku 15 % měsíčně (tj. 180 % ročně) se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba 15 % měsíčně a výše úroku celkem 36 000 Kč převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru ve výši 20 000 Kč díky sjednané sazbě úroků vrátit 56 000 Kč, což je téměř trojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.

13. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (viz. Občanský zákoník I. komentář [adresa]. [právnická osoba]. Beck 2014). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.

14. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení pouze původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě původně poskytnuté jistiny úvěru 20 000 Kč, avšak po odečtení částky 18 000 Kč, kterou žalovaná uhradila, tedy jen zbývající částky 2 000 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Současně nebyl přiznán žalobkyni ani zákonný úrok z prodlení ve smyslu stanoviska NS ČR v rozhodnutí 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, podle kterého splatnost zbývající jistiny jako bezdůvodného obohacení dosud nenastala, takže nemohl vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok ani na úrok z úvěru, smluvní pokuty či náklady vzniklé v souvislosti s prodlením a uplatněním, takže žaloba byla ve zbytku zamítnuta výrokem II. rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu a vyhodnotil, že více úspěšnou byla žalovaná. V daném případě pak náklady řízení žalované tvoří odměna za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 1 900 Kč (převzetí věci s přípravou, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu), 3 x režijní paušál po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Dále cestovné k soudu na trase [adresa] a zpět automobilem dle předloženého VTP ve výši 276 Kč a náhrada za ztrátu času cestou 200 Kč. K těmto položkám pak i 21 % DPH ve výši 1 485,96 Kč. Celkem by náklady řízení žalované činily 8 561,96 Kč. Žalovaná však byla úspěšná co do 90 % a žalobkyně co do 10 %, žalovaná má tak nárok po odečtení procesního neúspěchu od úspěchu na úhradu 80 % nákladů řízení, což činí částku 6 849,60 Kč, které jí byly přiznány výrokem III. rozsudku.

16. O lhůtě k plnění ve výroku I. a III. bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalované v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení