12 C 152/2020 - 368

Rubrum

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Špeldovou v právní věci žalobce a): ; [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ; zastoupené advokátem: Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa žalobce] žalobkyně b): ; [celé jméno žalobkyně], narozena [datum] sídlem [adresa žalobkyně a žalovaného] zastoupené advokátem: Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa žalobce] proti žalovanému 1: žalovanému 2: ; [právnická osoba] [anonymizováno 8 slov], [IČO] sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] Charita [obec], [IČO] bytem [adresa] [číslo], [PSČ] [obec] ; zastoupenému advokátem: JUDr. [jméno] [příjmení], [ulice a číslo] [PSČ] [obec a číslo] žalovanému 3: [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení, že žalovaní č 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli takto:

Výrok

I. Žaloba žalobců proti žalovaným ze dne 15. 6. 2020 na určení, že žalovaný č. 1 a č. 2 nejsou dědici po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], a zemřelém 13. 11. 2012, naposledy bytem [adresa]. [adresa] [číslo], se zamítá.

II. Žalobci jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalovanému č. 1 na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 002 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalovanému č. 2 na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 168,28 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [číslo].

IV. Žalobci jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalovanému č. 3 na náhradě nákladů řízení částku ve výši 25 779,76 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného č. 3.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhají určení, že žalovaní 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli s odůvodněním, že žalobci a žalovaný 3 jako pozůstalé děti a žalovaní 1 a 2 jsou účastníky řízení o dědictví po [celé jméno žalobce], [datum narození], zemř. 13. 11. 2012, naposledy bytem [adresa] [adresa] [číslo] (dále jen„ zůstavitel“), vedeného Okresním soudem v Písku (dále jen„ OS v Písku“), resp. notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] jako pověřenou soudní komisařkou (dále jen„ soudní komisařka“) pod sp. zn. 16 D 368/2012. Usnesením OS v Písku č. j. 16 D 368/2012-525 ze dne 14. 2. 2017 vydaným soudní komisařkou ve znění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen„ KS v Českých Budějovicích“) č. j. 7 Co 742/2017-544 ze dne 14. 6. 2017, jímž bylo usnesení OS v Písku č. j. 16 D 368/2012-525 potvrzeno, bylo rozhodnuto tak, že v dědickém řízení po zůstaviteli bude nadále jednáno s pozůstalými dětmi zůstavitele (žalobci a žalovaným 3) a žalovanými 1 a 2 jako s dědici zůstavitele ze závěti ze dne 29. 3. 2007, sepsané formou notářského zápisu sp. zn. NZ 45/ 2007, N 57/2007, notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou (dále jen„ závěť ze dne 29. 3. 2007“). Touto žalobou se žalobci domáhají určení, že žalovaní 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli, a to z důvodu neplatnosti části závěti ze dne 29. 3. 2007, jíž zůstavitel odkázal část svého majetku žalovaným 1 a 2, pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. a pro rozpor výkonu dědického práva žalovaného 1 s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. a pro rozpor výkonu dědického práva žalovaného 2 s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., jak vyplývá ze skutkového stavu vymezeného níže. Zůstavitel byl osobou sebestřednou a sobeckou, s až chorobným lpěním na majetku, který se ani nesnažil o vybudování citového vztahu ke svým dětem, tj. k žalobcům a k žalovanému 3, ani k jejich matce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Z dědického spisu vyplývá, že zůstavitel pořídil řadu závětí či listin o vydědění. Vzhledem k jejich obsahu a dataci se žalobci domnívají, že sepisování závětí a listin o vydědění bylo svého druhu reakcí zůstavitele na některé události, k nimž v rodině došlo. První ze závětí založenou v dědickém spise, tj. závětí ze dne 25. 7. 1979, jíž za své dědice povolal svou matku a děti (žalobce a žalovaného č. 3), nikoli však svoji manželku, tak zůstavitel zřejmě reagoval na manželské krize, k nimž došlo koncem 70. let. Od přelomu 80. a 90. let zůstavitel přestal přispívat na výživu svých dětí (žalobců a žalovaného č. 3), na chod společné domácnosti (nadále hradil jen náklady na spotřebu energií) a na opravy a údržbu domu v [obec], [ulice a číslo] (dále jen„ dům“), ve kterém rodina žila, což odůvodnil tím, že potřebuje peníze na zahraniční zájezdy a další své aktivity. Kromě toho ovšem z rodinných úspor postupně vybíral prostředky na své aktivity a nezvýšil finanční podporu rodiny i přes zvýšené výdaje spojené se studiem žalované 2 v [obec]. Zůstavitel neinformoval rodinu o rozsahu restituovaného majetku a příjmech z něj ani o jeho darech charitě a farnostem v [obec] a [obec] z tohoto majetku. Konflikty vyústily s největší pravděpodobností v sepsání závěti ze dne 24. 1. 1995, jíž zůstavitel vydědil manželku i žalovaného č. 3, kteří v té době sdíleli se zůstavitelem společnou domácnost. Počátkem 90. let zůstavitel nabyl v restituci nemovitosti v k. ú. [část obce], [část obce] a [obec], jakož i finanční náhrady za nemovitosti a živý a mrtvý inventář, které vydány nebyly, a zůstatek finančního vypořádání společného jmění manželů (dále jen„ SJM“) zůstavitele a Mgr. [jméno] [příjmení], de facto veškerý majetek, který je předmětem dědictví, a to po svém strýci [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] ve skutečnosti závětí ze dne 13. 2. 1986 veškerý svůj majetek, který nezanechal v místě svého posledního bydliště, odkázal stejným dílem zůstaviteli i jeho manželce [příjmení] [jméno] [příjmení], což odmítl žalobcům a žalovanému 3 vysvětlit a Mgr. [jméno] [příjmení] zatajení závěti s ohledem na rodinné vazby nechtěla řešit soudní cestou. Po zahájení studia žalovaného 3 v [obec] na podzim roku 1995 se ekonomická situace zbytku rodiny stala neúnosnou a po konfliktu se zůstavitelem došlo k ukončení hrazení výživného žalobcům a žalovanému 3 ([příjmení] v [obec] č. j. 5 C 850/95-12 a č. j. 5 C 851/95-16), v rámci nichž zůstavitel tvrdil, že jeho jedinými příjmy jsou invalidní důchod a odměna z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a posléze jen starobní důchod. Žalobci byl zůstavitel povinen platit výživné ve výši 700 Kč měsíčně a žalovanému 3 též 700 Kč, později 1 000 Kč a 1 250 Kč měsíčně. Výživné řádně neplatil a argumentoval nedostatkem finančních prostředků a na spory s dětmi reagoval listinou o vydědění ze dne 20. 2. 2000, kterou vydědil svou manželku i děti, tj. žalobce a žalovaného 3. Jelikož soužití se zůstavitelem bylo čím dál neúnosnější, podala paní Mgr. [jméno] [příjmení] v roce 2005 návrh na rozvod manželství. Ač zůstavitel s rozvodem manželství nesouhlasil, OS v Písku rozsudkem č. j. 4 C 263/2005-21 ze dne 16. 1. 2006 manželství rodičů žalobců a žalovaného 3 rozvedl. Jedinou významnější majetkovou hodnotou v SJM zůstavitele a Mgr. [jméno] [příjmení] byl dům, pozemek, na němž je dům postaven, a zahrada (dále společně jen„ nemovitosti v [obec]“). Následně se na návrh dle dopisu zůstavitele z 26. 1. 2006 vypořádali manželé po rozvodu dle dohody ze dne 2. 1. 2007 tak, že nemovitosti zůstaly Mgr. [jméno] [příjmení] a ta mu vyplatila 1 000 000 Kč a zajistila byt s pečovatelskou službou a kupní smlouvou ze dne 1. 3. 2007 prodala polovinu nemovitosti žalobci. K postupnému zlepšování vztahů mezi zůstavitelem na straně jedné a zbytkem rodiny na straně druhé začalo docházet až v posledních cca 2 letech života zůstavitele vlivem jeho zhoršujícího se zdravotního stavu. V souvislosti s operací požádal bývalou manželku v lednu 2012 o sepsání závěti, k čemuž dne 22. 1. 2012 došlo, avšak tato byla v průběhu dědického řízení shledána neplatnou a usnesením OS v Písku č. j. 16 D 368/2012-357 ze dne 24. 3. 2014, potvrzeným usnesením KS v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 1673/2014-395 ze dne 15. 10. 2014, rozhodnuto tak, se určuje, že žalobci a žalovaný č. 3 jako pozůstalé děti nejsou dědici zůstavitele ze závěti ze dne 22. 1. 2012. Závěť ze dne 29. 3. 2007 je šikanózním výkonem práva zůstavitele pořídit o svém majetku pro případ smrti závětí, učiněným výlučně za účelem poškození svých dětí, tj. žalobců a žalovaného 3. Na řízení o výživném s dětmi zůstavitel reagoval dne 20. 2. 2000 sepsáním listiny o vydědění, jíž vydědil manželku i své děti, tj. žalobce a žalovaného 3, jak vyplývá z jejího odůvodnění. Následně dne 14. 11. 2007 zůstavitel sepsal prohlášení, ve kterém zpochybnil platnost dohody ze dne 2. 1. 2007, a učinil„ dodatek“ k závěti ze dne 29. 3. 2007, jímž poloviční spoluvlastnický podíl na nemovitostech v [obec], jehož vlastníkem byl v té době již žalobce 1, který poskytl paní Mgr. [jméno] [příjmení] finanční prostředky na vypořádání podílu zůstavitele na SJM, což zůstavitel věděl, odkázal žalovanému 1 a„ katolické charitě“. Dne 16. 9. 2008 se zůstavitel znovu dostavil do kanceláře notářky JUDr. [jméno] [příjmení] a učinil dodatek sp. zn. NZ 99/2008, N 118/2008 k závěti sp. zn. NZ 45/ 2007, N 57/2007 ze dne 29. 3. 2007, jímž tentýž ideální poloviční spoluvlastnický podíl na nemovitostech v [obec] odkázal žalovanému 2, ve snaze dosáhnout znevýhodnění žalobce 1 tím, že bude nucen vést se žalovaným 1, nebo se žalovaným 2 spor o vlastnictví k tomuto podílu. Sám zůstavitel si byl rozporu závěti ze dne 29. 3. 2007 s dobrými mravy vědom, což se na sklonku života snažil napravit pořízením závěti ze dne 22. 1. 2012. Vzhledem k tomu, že pověřená soudní komisařka dosavadní námitky žalobců stran neplatnosti závěti ze dne 29. 3. 2007 (byť založené na jiném skutkovém základu) posuzovala pouze„ konkludentně“, jak vyplývá z odůvodnění usnesení KS v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 742/2017-544, závěť sp. zn. NZ 45/ 2007, N 57/2007 ze dne 29. 3. 2007, jejíž neplatnost pro rozpor s dobrými mravy ve vztahu k žalovaným 1 a 2 žalobci tvrdí a prokazují, jakož i její dodatek sp. zn. NZ 99/2008, N 118/2008 ze dne 16. 9. 2008, sepsala právě notářka JUDr. [jméno] [příjmení], která v dědickém řízení po zůstaviteli následně coby soudní komisařka posuzovala její platnost, resp. žalobci tvrzenou a prokazovanou neplatnost, žalobcům nezbývá, než domáhat se podáním této žaloby určení, že žalovaní 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli, přičemž možnost takového postupu se podává v judikátu NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2561/2006. Poněvadž žalovaní 1 a 2 v dědickém řízení po zůstaviteli dědictví neodmítli, jak vyplývá z protokolu o jednání konaném dne 1. 7. 2013 v místě sídla pověřené soudní komisařky (k tomu viz judikát NS ČR sp. zn. 2 Cdon 223/96), spatřují žalobci naléhavý právní zájem na určení neplatnosti části závěti ze dne 29. 3. 2007, resp. na určení, že žalovaní 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli v tom, že bez tohoto určení by byla ohrožena práva žalobců (a žalovaného 3) k majetku, jímž zůstavitel v závěti ze dne 29. 3. 2007 nakládal, zejména pak právo každého ze žalobců (a žalovaného 3) na 1/3 majetkových hodnot vymezených v závěti ze dne 29. 3. 2007, které by se, nebude-li rozhodnuto o určení, že žalovaní 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli, v případě těchto majetkových hodnot snížilo na 1/5; a které nenabyla Mgr. [jméno] [příjmení] do svého výlučného vlastnictví na základě dohody ze dne 2. 1. 2007, a sice:„ 1 ks velká dubová skříň, tmavě hnědé dřevo s dolní zásuvkou, černě kování, jednoduchá dekorace na dvířkách“,„ 2 ks klubovky s modrým potahem“,„ 1 ks stolek - tmavé leštěné dřevo, deska 60 cm x 60 cm“, které by – nebude-li rozhodnuto o určení, že žalovaný [číslo] není dědicem po zůstaviteli – bylo ohroženo, resp. se stalo nejistým. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 3 Cdon 1338/96 1) pomocí této určovací žaloby lze eliminovat stav ohrožení práva i nejistoty žalobců (a žalovaného 3) coby dětí zůstavitele ve vztahu k majetku, který zůstavitel ke dni svého úmrtí vlastnil, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak; 2) určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu předmětného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů v souvislosti s rozhodnutím o dědictví dle § 175q o.s.ř. Mezi žalobci a žalovaným č. 3 jako pozůstalými dětmi zůstavitele na straně jedné, žalovanými 1 a 2 na straně druhé, při správě„ pozemků v k.ú. [část obce], k.ú. [část obce]“, které zůstavitel pod bodem„ za druhé“ závěti ze dne 29. 3. 2007 odkázal„ rovným dílem“ svým dětem, tj. žalobcům a žalovanému 3, a žalovaným 1 a 2, potvrdí-li jim OS v Písku nabytí dědictví podle dědických podílů usnesením vydaným dle § 175q odst. 1 písm. d) o.s.ř. Mezi žalobci a žalovaným 3, Mgr. [jméno] [příjmení] na straně jedné, žalovaným 1 na straně druhé, potvrdí-li OS v Písku žalovanému 1 nabytí dědictví ohledně movitých věcí uvedených pod bodem„ za třetí“ závěti ze dne 29. 3. 2007. Žalobci proto navrhují, aby soud ve věci vydal rozsudek: Určuje se, že žalovaní č. 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli [celé jméno žalobce], [datum narození], zemř. 13. 11. 2012, naposledy bytem [adresa] [adresa] [číslo]. Dne 11. 9. 2020 doplnili žalobci žalobu tak, že žalobci potvrzují, že skutečně žalobu o určení, že jsou dědici zůstavitele ze závěti ze dne 15. 1. 2012, dle ustanovení § 175k odst. 2 o.s.ř. zmiňovaného usnesení č. j. 16 D 368/2012-689 ze dne 6. 4. 2020 nepodali. Namísto toho se žalobou podanou dle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. domáhají vydání rozsudku, jímž bude určeno, že žalovaní č. 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli, a to z důvodů v této žalobě vymezených. Usnesením č. j. 24 Cdo 4260/2018-648 sice Nejvyšší soud České republiky (dále jen NS ČR) usnesení KS v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 742/2017-544 potvrdil, ovšem v jeho odůvodnění výslovně uvedl, že„ odvolací soud se otázkou rozporu předmětné závěti s dobrými mravy v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení sám zabýval a při jejím posouzení vycházel ze skutkových tvrzení (tvrzení dovolatele), jež byla obsahem spisu“, tedy nikoli v rozsahu vymezeném v žalobě a ve všech souvislostech se skutečnostmi tam uvedenými.„ V projednávaném případě bylo rozhodnuto usnesením, jež bylo vydáno podle ustanovení § 175k odst. 1 o.s.ř., které nepředstavuje konečné řešení dědického práva; o něm může být rozhodnuto jen v usnesení o dědictví (§ 175q o.s.ř.), a má proto své opodstatnění jen při nezměněném skutkovém základu věci. Vyjdou-li v dalším průběhu řízení o dědictví najevo nové skutečnosti, rozhodné pro posouzení dědického práva, ztrácí toto rozhodnutí své právní účinky, neboť vyšetření podmínek dědického práva jím provedené již nemůže být (za změněných okolností) podkladem pro vydání usnesení o dědictví podle ustanovení § 175q o.s.ř. Dojde-li za této situace„ znovu“ ke sporu o dědické právo, je třeba (opět) postupovat podle ustanovení § 175k odst. 1 nebo 2 o.s.ř. (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 586/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1999; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1765/2004, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88, ročník 2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4758/2009). V případě existence nové skutečnosti rozhodné pro posouzení dědického práva a ve vztahu k ní i nového sporu o dědické právo nezakládá pravomocné rozhodnutí v původním sporu o dědické právo překážku věci pravomocně rozsouzené. Je proto možné, aby byla znovu posuzována otázka, s kým bude (dále) jednáno jako s účastníkem řízení o dědictví.“ Není pravdou, že by„ skutkový základ, kdy žalobci namítají neplatnost závěti pro rozpor s dobrými mravy, přičemž ve svých skutkových tvrzeních opakují totožná skutková tvrzení (byť možná podrobněji), jež byly posuzované ve výše uvedeném řízení, se žádným způsobem nezměnil.“ Podle odůvodnění judikátu NS sp. zn. 21 Cdo 802/2008:„ pravomocné usnesení vydané v řízení o dědictví dle ustanovení § 175k odst. 1 o.s.ř. brání tomu, aby - při nezměněném skutkovém základu věci - bylo o témže sporném dědickém právu v dědickém řízení opětovně rozhodováno. Toto usnesení však - s ohledem na jeho smysl a obsah – nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté pro projednání určovací žaloby ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř., byť by touto žalobou bylo požadováno rozhodnutí o sporné skutečnosti nebo o právní otázce, která byla významná (určující) pro pravomocné rozhodnutí vydané podle ustanovení § 175k odst. 1 o.s.ř.“ - komentáře k ustanovení § 80 o.s.ř. v publikaci Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009:„ Usnesení podle § 175k odst. 1 nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté pro projednání určovací žaloby ve smyslu § 80 písm. c) OSŘ, byť by touto žalobou bylo požadováno rozhodnutí o sporné skutečnosti nebo o právní otázce, která byla významná (určující) pro pravomocné rozhodnutí vydané podle § 175k odst. 1.“ Ve věci podali žalobci„ určovací žalobu ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř.“, pročež je zcela bez významu, v jakém rozsahu dosud soudy skutkový základ projednávaly a k jakému právnímu posouzení sporné skutečnosti či právní otázky – v daném případě spočívající v žalobci namítaném rozporu - části závěti ze dne 29. 3. 2007, jíž zůstavitel odkázal část svého majetku žalovaným 1 a 2, s dobrými mravy, - výkonu dědického práva žalovanými 1 a 2 s dobrými mravy – v dosavadním průběhu dědického řízení dospěly, když usnesení OS v Písku č. j. 16 D 368/2012-525, ve znění usnesení KS v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 742/2017-544, jímž bylo usnesení OS v Písku č. j. 16 D 368/2012-525 potvrzeno,„ nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté pro projednání určovací žaloby ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř.“. Žalobci dne 21. 3. 2022 doplnili, že po vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Písku č. j. 12 C 152/2020-246 ze dne 26. 5. 2021 se žalobcům podařilo nalézt další listiny, které rovněž prokazují, že a) zůstavitel 1) opakovaně přivedl zbytek rodiny až na samý kraj existenční nouze, 2) přestal pravidelně plnit svou vyživovací povinnost vůči svým dětem, tj. žalobcům a žalovanému č. 3, 3) v řízeních o stanovení a posléze o zvýšení výživného pro zletilé děti zatajil existenci na tehdejší dobu značných příjmů z restituovaného majetku po panu [jméno] [příjmení]; b) žalovaný č. 1, resp. OS v Písku jednající jeho jménem, v řízeních o stanovení výživného pro zletilé děti porušil povinnost„ z moci úřední objasnit skutkový stav věci“ a při určení výživného přihlédnout k možnostem zůstavitele vyplývající z právní úpravy a judikatury; c) by bylo krajně nemravné, aby část majetku zůstavitele připadla jiným osobám než dětem zůstavitele, tedy žalobcům a žalovanému č. 3, vzhledem k tomu, že nebýt protiprávního jednání zůstavitele, převážná část tohoto majetku by k datu úmrtí zůstavitele byla spotřebována 1) na chod domácnosti, 2) na opravy a údržbu nemovitostí v [obec], 3) na výživné pro nezletilé a posléze pro zletilé děti zůstavitele, tj. žalobce a žalovaného č.

3. Jedná se o některá podání účastníků řízení o stanovení výživného pro zletilé děti vedených OS v Písku, konkrétně 1. o návrh žalobkyně č. 2 v procesním postavení navrhovatelky ze dne 3. 10. 1995 na stanovení výživného pro zletilou dceru odůvodněný mj. tím, že zůstavitel v procesním postavení odpůrce a.„ navrhovateli žádným způsobem nepřispívá na jeho výživu. Veškeré náklady na jeho výživu hradí matka.“; b.„ má uzavřenou nájemní smlouvu, podle které pronajal fyzické osobě své restituované pozemky, výše nájmu není navrhovateli známa.“; jakož i výslovný návrh žalobkyně č. 2 na provedení důkazu smlouvou„ o nájmu nemovitostí odpůrcem, kterému nechť je uloženo její předložení soudu.“ 2. o vyjádření zůstavitele v procesním postavení odpůrce ze dne 25. 10. 1995, které zůstavitel odůvodnil mj. takto:„ Rovněž není pravdou, že jsem uzavřel nájemní smlouvu na zemědělské pozemky v [obec]. Pozemky užívá soukromý zemědělec, který platí z toho důvodu daň z nemovitostí, kterou tak nemusím platit já. Jsem rád, že se o pozemky stará, neboť dnes o zemědělské pozemky není zájem a není možnost je ani prodat a ani výhodněji pronajmout.“ 3. o vyjádření žalobkyně č. 2 v procesním postavení navrhovatelky ze dne 15. 11. 1995 odůvodněné nepravdivostí tvrzení zůstavitele ve vyjádření ze dne 25. 10. 1995 s tím, že a.„ Asi 3 roky používá odpůrce veškeré své příjmy /včetně vkladů na vkladních knížkách/ výhradně k osobní potřebě a matce do konce října 1994 odevzdával na výživu a veškeré potřeby mé i mých sourozenců 1 200 Kč měsíčně.“; b.„ Odpůrce neprovádí jakoukoliv údržbu domu, bytu, zařízení, nepodílí se na nich finančně a veškeré potřeby nutné pro fungování domácnosti pořizuje matka“; c.„ Odpůrce preferuje čistě osobní potřeby a zájmy, např. časté zahraniční zájezdy, před i mravní povinností přispívat podle svých možností na výživu vlastních dětí /poslední cestu do Velké Británie uskutečnil právě v těchto dnech/.“ 4. o žádost zůstavitele v procesním postavení odpůrce ze dne 11. 1. 1996„ o snížení výživného na 3 zletilé děti [jméno], [jméno] a [celé jméno žalovaného] z [obec]“, odůvodněnou tím, že je jeho„ jediným příjmem invalidní důchod 3 802 Kč“ 5. o vyjádření žalovaného č. 3 ze dne 15. 1. 1997 odůvodněné mj. tím, že a.„ Otec (pozn.: zůstavitel) se nepodílí na chodu domácnosti a údržbě domu ani fyzicky a ani finančně. Finančně a částečně pracovně se na obojím podílí matka, o ostatní se staráme s bratrem (pozn. žalobcem č. 1).“; b.„ Není pravda, že vedle důchodu nemá otec žádný příjem. Doklad svého tvrzení uvádím v příloze.“; k němuž je přiloženo oznámení České pošty, s. p., o uložení zásilky – částky 30 000 Kč k vyplacení zůstaviteli.

2. Žalovaný 1 se dne 27. 7. 2020 vyjádřil tak, že usnesením ze dne 6. 4. 2020 sp. zn. 16 D 368/2012-689, které nabylo právní moci dne 30. 4. 2020, odkázala soudní komisařka pověřená Okresním soudem v Písku v řízení o dědictví po panu [celé jméno žalobce], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa] [adresa] [číslo], zemřelém 13. 11. 2012, žalobce, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto usnesení u Okresního soudu v Písku podali žalobu na určení, že jsou dědici zůstavitele [celé jméno žalobce], a to dědici ze závěti ze dne 15. 1. 2012. Nebude-li žaloba ve lhůtě podána, bude pokračováno v řízení. Žaloba o určení, že žalovaní 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli, byla podána Okresnímu soudu v Písku dne 15. 6. 2020. Žaloba na určení, že žalobci jsou dědici zůstavitele [celé jméno žalobce] jako dědici ze závěti ze dne 15. 1. 2012 nebyla ve stanovené lhůtě podána. Závětí předcházející je závěť zůstavitele ze dne 29. 3. 2007, kterou zůstavitel povolává za dědice vedle svých dětí též [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] [obec]. Žalobci podanou žalobou brojí proti tomu, aby [země] a [název žalované] byli dědici zůstavitele a argumentují rozporem projevené vůle zůstavitele s dobrými mravy, přestože se touto námitkou žalobců již v daném pozůstalostním řízení zabývaly soudy všech stupňů, a to Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení sp. zn. 7 Co 742/2017, Nejvyšší soud v řízení sp. zn. 24 Cdo 4260/2018 i Ústavní soud v řízení o Ústavní stížnosti pod sp. zn. III. ÚS 3809/19, a neshledaly žádné porušení práv a svobod žalobců. Žalobci uvádějí, že rozpor výkonu dědického práva žalované 1 s dobrými mravy spatřují v souvislosti s činností Pozemkového úřadu Okresního úřadu [obec], který v restitučním řízení vydal zůstaviteli nemovitosti a nezjistil závěť pana [jméno] [příjmení] ze dne 13. 2. 1986. K tomu žalovaná 1 uvádí, že byť žalobci tvrdí, že matka žalobců o existenci závěti [jméno] [příjmení] ze dne 13. 2. 1986 nevěděla, udělila zůstaviteli pro dědické řízení plnou moc. Toto tvrzení žalobců se jeví pochybné, protože není zřejmé, proč by ji jinak státní notářství povolávalo k dědickému řízení, a ona vystavovala pro toto řízení plnou moc svému manželovi. Bylo pak věcí oprávněné osoby, aby uplatnila svůj nárok na vydání nemovitostí v zákonem stanovené lhůtě u Pozemkového úřadu. Restituční řízení u Pozemkového úřadu probíhalo od roku 1992 – 1997, což je zřejmé např. z uvedených nabývacích titulů na listu vlastnictví [číslo] pro zůstavitele v k. ú [část obce] u [obec]. K tomu žalovaná 1 uvádí, že poté, kdy žalobci a jejich matka zjistili, že zůstaviteli byly vydány nemovitosti, měli možnost domáhat se nápravy rozhodnutí Pozemkového úřadu právními prostředky. Žalobci sami však v této souvislosti uvádí, že jedinou možností Mgr. [jméno] [příjmení], jak se v této věci domoci svých práv, bylo soudní uplatnění, což ovšem odmítla, vzhledem k tomu, že v období let 1992 – 2000 byla ředitelkou Gymnázia [obec] a bylo nemyslitelné, aby se soudila o majetek se svým manželem. Nečinnost žalobců a jejich matky v této věci nemůže dle názoru žalované 1 odůvodňovat tvrzený rozpor s dobrými mravy. Pro úplnost pak žalovaná 1 poznamenává, že část restituovaného majetku převedl zůstavitel v letech 1996 a 1998 darovacími smlouvami na svého syna, žalobce [celé jméno žalobce]. Rozpor s dobrými mravy pak shledávají žalobci též v souvislosti s řízeními o stanovení a zvýšení výživného, vedenými u Okresního soudu v Písku. Ze spisových značek soudu, uváděných žalobci, je zřejmé, že uvedená soudní řízení probíhala v období let 1995 až 2001. Jak výše uvedeno, restituční řízení, na jejichž základě nabyl zůstavitel nemovitosti po panu [jméno] [příjmení], byla vydána postupně v letech 1992 – 1997. Žalovaná 1 má za to, že bylo rovněž věcí žalobců doložit v řízeních o určení a zvýšení výživného všechny informace o majetkových poměrech svého otce. O skutečnosti, že žalobce [celé jméno žalobce] o restituovaném majetku svého otce věděl, svědčí darovací smlouva ze dne 7. 2. 1996, kterou na něj jeho otec převedl část majetku v [katastrální uzemí], zapsaný na listu vlastnictví [číslo] dále pak darovací smlouva ze dne 1. 1. 1998, kterou na něj otec převedl spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], zapsaný na listu vlastnictví [číslo]. K uvedeným žalobním tvrzením žalovaná 1 uvádí, že byť žalobci popisují zůstavitele jako osobu„ lakomou, sobeckou“,„ chorobně lpějící na majetku“, ze žalobních tvrzení je zřejmé, že zůstavitel podporoval svoji matku a přispíval jí k důchodu, stejně tak podporoval církevní subjekty a část restituovaného majetku, záhy poté co jej nabyl, převedl na svého syna, žalobce [celé jméno žalobce]. Zůstavitel závětí ze dne 29. 3. 2007 vyjádřil svoji poslední vůli a ustanovil dědici své děti, neopominul je, nedošlo ani k jejich vydědění, povolal však za dědice vedle nich i další subjekty. Podle převažujícího výkladu výkon práva v rozporu s dobrými mravy znamená, že se výkon práva ocitá v rozporu s uznávaným míněním rozhodující části společnosti, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být výkon práv tak, aby byly v souladu se základními a obecně respektovanými zásadami mravního řádu demokratické společnosti, se zásadou slušnosti, poctivostí, čestností, vzájemnou úctou, tolerancí, důvěrou atd. Žalovaná 1 má za to, že závěť zůstavitele ze dne 29. 3. 2007, jíž zůstavitel za dědice svého majetku povolává žalované 1 a 2, tak není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 3 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. a není neplatná dle ust. § 39 zák. č. 40/1964 Sb. Žalovaná 1 navrhuje, aby soud po provedeném soudním řízení žalobu zamítl a přiznal žalované 1 náklady soudního řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb.

3. Žalovaný 2 se vyjádřil dne 22. 7. 2020 tak, že žalobci v podané žalobě namítají neplatnost závěti ze dne 29. 3. 2007 pro rozpor s dobrými mravy, přičemž rozsáhlým způsobem (navíc s dokola opakujícími se skutkovými tvrzení na různých místech v žalobě) popisují skutečnosti, na základě kterých dovozují namítanou neplatnost předmětné závěti. Ve stručnosti lze shrnout, že se jedná o následující tvrzení žalobců: 1. zůstavitel na vypořádání svého podílu na SJM, jehož jedinou významnější hodnotou byly nemovitosti v [obec], obdržel 1 000 000 Kč, kdy část těchto finančních prostředků uložených na účtu [název] [název] [název] (nyní [název] [příjmení] [příjmení]) je jedním z aktiv dědictví, přičemž připadnutí části peněz žalovanému 1 a 2 považují žalobci za nemravné, když na péči o nemovitost v [obec] se místo zůstavitele podílely jeho děti, které se přičinily o zachování hodnoty nemovitostí a tedy následně i o to, že zůstavitel mohl obdržet vypořádání ve výši 1 000 000 Kč; 2. zůstavitel zanedbával péči o domácnost i o své děti, nepřispíval na výživu svých dětí a chod domácnosti, následně neplnil svojí vyživovací povinnost; 3. dalším významnějším aktivem dědictví po zůstaviteli je majetek, který zůstavitel nabyl v restituci po panu [jméno] [příjmení], přičemž připadnutí majetku jiným osobám než dětem zůstavitele považují žalobci za nemravné s ohledem na osobu pana [jméno] [příjmení] a na způsob, jakým zůstavitel tento majetek nabyl (dle názoru žalobců měl zůstavitel nabýt v restituci pouze polovinu majetku, pokud by v restitučním řízení předložil závěť pana [jméno] [příjmení]), s ohledem na to, že zůstavitel neplnil svoji vyživovací povinnost vůči dětem, ačkoliv měl majetek z restitučního řízení, přičemž pokud by tuto povinnost plnil byla převážná část tohoto majetku k datu úmrtí zůstavitele spotřebována, s ohledem na to, že žalobce 1 pro zůstavitele bezúplatně spravoval nemovitosti, a proto se ke dni smrti zůstavitele nacházely ve vlastnictví zůstavitele; 4. Zůstavitel se povoláním jiných osob než svých dětí za dědice snažil„ potrestat“ své děti; 5. Závěť ze dne 29. 3. 2007 je šikanózním výkonem práva zůstavitele učiněným výlučně za účelem poškození dětí, kdy v této souvislosti žalobci popisují, že zůstavitel sepsal dodatek k závěti ze dne 16. 9. 2007, dle kterého odkázal podíl na nemovitostech v [obec] dětem, ačkoliv v té době nebyl jejich spoluvlastníkem a tuto skutečnost musel vědět, a dále v závěti ze dne 29. 3. 2007 zůstavitel pod bodem„ za třetí“ odkázal své bývalé manželce konkrétní vyjmenované movité věci, které ovšem nevlastnil. Žalobci na tomto místě také uvádí, že sám zůstavitel si byl rozporu závěti ze dne 29. 3. 2007 s dobrými mravy vědom, což se na sklonku života snažil napravit pořízením závěti ze dne 22. 1. 2012. Žalobci vymezují důvody, pro které mají za to, že výkon dědického práva v dědickém řízení po zůstaviteli jinými osobami než dětmi zůstavitele, je v rozporu s dobrými mravy, když v souvislosti s žalovanou 2 výslovně uvádí, že zřizovatelem žalované 2 je [název] [anonymizováno], obdobně jako je zřizovatelem i [název] [obec] a [název] [obec], přičemž zůstavitel v roce 2000 poukázal částku 25 000 Kč [název] [obec], 15 000 Kč Duchovní správě kostela [název]. [anonymizováno] [obec] a 10 000 Kč [název] [anonymizována dvě slova] [obec], přičemž vyživovací povinnost k dětem zůstavitele byla zrušena až v roce 2001 a tuto zůstavitel do té doby řádně neplatil (nebo platil v nízké výši) z důvodu tvrzeného nedostatku finančních prostředků, přesto jiným osobám, jejichž zřizovatelem je [název] [anonymizováno], tedy stejný zřizovatel jako žalované 2, poskytl dary ve výši 50 000 Kč. Konečně namítají, že mezi aktivy pozůstalosti jsou majetkové hodnoty, které by byly spotřebovány na chod domácnosti a na výživné dětí zůstavitele, pokud by zůstavitel tyto majetkové hodnoty před rodinou nezatajoval. Žalobci též namítají, že pověřená soudní komisařka dosavadní námitky žalobců stran neplatnosti závěti ze dne 29. 3. 2007 posuzovala pouze konkludentně, přičemž tuto závěť sepsala právě JUDr. [jméno] (tedy stejná soudní komisařka), nezbývá žalobcům, než se domáhat podáním žaloby určení, že žalovaní 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli. Žalobci pak závěrem uvádí skutečnosti, ve kterých spatřují naléhavý právní zájem na určení neplatnosti části závěti ze dne 29. 3. 2007, resp. že žalovaní 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli. Jak již bylo uvedeno v samotné žalobě, s žalovaným 1 a 2 je dle usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 14. 2. 2017, č. j. 16 D 368/2012-525 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2017, č. j. 7 Co 742/2017-544 jednáno jako s dědici zůstavitele ze závěti ze dne 29. 3. 2007. V této souvislosti je ovšem nutné doplnit, že v řízení, ve kterém bylo rozhodnuto výše uvedenými usneseními OS v Písku a KS v Českých Budějovicích, bylo soudy rozhodováno o okruhu dědiců a účastníků dědického řízení po zůstaviteli [celé jméno žalobce], a to jako dědici ze závěti ze dne 29. 3. 2007, přičemž soudy v tomto řízení jako otázky předběžné posuzovaly otázku platnosti závěti zůstavitele ze dne 22. 1. 2014 (kterou nakonec shledaly soudy neplatnou), otázku platnosti odvolání předchozích závětí, jež bylo součástí listiny ze dne 22. 1. 2014 (také shledáno za neplatné odvolání předchozích závětí), otázku platnosti závěti ze dne 1. 10. 2011 a 16. 10. 2008 (také shledány za neplatné) a konečně otázku platnosti závěti ze dne 29. 3. 2007, a to zejména s ohledem na žalobci tvrzený rozpor této závěti s dobrými mravy. Jinak řečeno v řízení vedeném pod sp. zn. 16 D 368/2012, které bylo pravomocně skončeno, se již soudy zabývaly platností závěti ze dne 29. 3. 2007, jejím případným rozporem s dobrými mravy a také okruhem dědiců po zůstaviteli. Pokud jde o tvrzení žalobců, veškerá tato tvrzení již byla uplatněna a tedy i posouvána soudy ve výše nadepsaném řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém usnesení ze dne 14. 6. 2017 č. j. 7 Co 742/2017-544 mimo jiné uvedl, že„ odvolatelem skutkové vymezení důvodů rozporu s dobrými mravy nemůže obstát“, a to z důvodu, že„ není významné, jakým způsobem zůstavitel nabyl majetek, jímž pro případ smrti disponuje“, že„ v případě zkrácení práv jiných oprávněných osob bylo věcí těchto osob, aby se domáhaly svých nároků“. Ani skutečnost, že zůstavitel nakládal v doplňující závěti ze dne 16. 9. 2008 s majetkem, jehož není vlastníkem, není v rozporu s dobrými mravy, a tedy„ je zřejmé, že odvolatel rozpor s dobrými mravy shledává především v tom, že projevená vůle zůstavitele neodpovídá jeho představám“. Uvedené závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích na základě žalobcem 1 podaného dovolání přezkoumal i Nejvyšší soud, který usnesením ze dne 23. 8. 2019 č. j. 24 Cdo 4260/2018-648 dovolání žalobce a) zamítl a ve svém odůvodnění uvedl, že„ odvolací soud se řádně otázkou případného rozporu závěti ze dne 29. 3. 2007 a jejího dodatku ze dne 16. 9. 2008 s dobrými mravy zabýval“,„ v daném případě aplikoval i interpretoval ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. v souladu s ustálenou judikaturou soudů, dovolací soud s jeho závěrem, že ani odvolatelem skutkové vymezení důvodů rozporu s dobrými mravy nemůže obstát, souhlasí.“ Proti tomuto usnesení podal žalobce a) i ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2019, sp. zn. III. ÚS 3809/19 odmítnuta s odůvodněním, že„ stěžovateli se v průběhu řízení dostalo věcného hodnocení jeho argumentace k dobrým mravům a dostal možnost toto hodnocení nechat přezkoumat v řízení o mimořádném opravném prostředku. Se svou argumentací před krajským soudem a Nejvyšším soudem však neuspěl po věcné stránce.“ Dále výslovně uvedl, že krajský soud„ ve svém rozhodnutí rozebral, že stěžovatelova skutková tvrzení nepoukazují na žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno rozpor s dobrými mravy dovodit.“ K tomu Ústavní soud dodal, že„ krajský soud a Nejvyšší soud si vystačily s hodnocením stěžovatelových skutkových tvrzení. Dospěly-li k závěru, že ani na úrovni skutkových tvrzení nejde o skutečnosti zakládající rozpor s dobrými mravy, nemají významu stěžovatelovy námitky k dokazování“. Žalovaná 2 tedy v prvé řadě uvádí, že o namítané neplatnosti předmětné závěti pro rozpor s dobrými mravy již bylo rozhodnuto, stejně tak, jak již bylo pravomocně rozhodnuto o okruhu dědiců po zůstaviteli. Žalovaná 2 si je sice vědoma toho, že usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 14. 2. 2017 a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2017 vydaná dle § 175k odst. 1 o. s. ř. nepředstavují konečné řešení dědického práva, když o tomto může být rozhodnuto jen v usnesení o dědictví, a proto mají tato usnesení opodstatnění jen při nezměněném skutkovém základu věci, žalovaná 2 je ovšem přesvědčena, že právě tento skutkový základ, kdy žalobci namítají neplatnost závěti pro rozpor s dobrými mravy, přičemž ve svých skutkových tvrzeních opakují totožná skutková tvrzení (byť možná podrobněji), jež byly posuzované ve výše uvedeném řízení, se žádným způsobem nezměnil. Žalovaná 2 tedy namítá, že jde o právní otázku a věc, která již byla vyřešena soudy v jiném řízení, a pro nezměněný skutkový stav je tento závěr a rozhodnutí soudů závazné. V této souvislosti žalovaná 2 z opatrnosti dodává, že„ vydá-li soud usnesení podle ustanovení § 175k odst. 1 o. s. ř., rozhoduje o tom, se kterým z dosavadních účastníků řízení o dědictví, mezi nimiž je spor o dědické právo, bude nadále jednáno jako s osobou, o níž lze mít důvodně za to, že je dědicem, popřípadě se kterým z dosavadních účastníků nadále nebude jednáno, neboť lze mít důvodně za to, že není dědicem. Řešení předběžné otázky, které je pro toto rozhodnutí významné (např. posouzení platnosti závěti), nemůže být vyjádřeno ve výroku tohoto usnesení, ale pouze v jeho důvodech.“ (rozhodnuti NS sp.zn. 21 Cdo 586/98).„ I když usnesení vydané podle ustanovení § 175k odst. 1 o. s. ř. nepředstavuje - jak vyplývá z výše uvedeného - konečné řešení dědického práva; o něm může být rozhodnuto jen v usnesení o dědictví (§ 175q o. s. ř.), a má proto své opodstatnění jen při nezměněném skutkovém základu věci; vyjdou-li dodatečně najevo nové skutečnosti, rozhodné pro posouzení dědického práva (a tím i pro okruh účastníků dědického řízení), ztrácí usnesení své právní účinky, je usnesením ve věci samé, neboť je jím, byť v omezeném rozsahu, rozhodováno o předmětu, pro který se dědické řízení vede.“ (usnesení NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1847/2002). Předmětem podané žaloby je v daném případě opět určení okruhu dědiců v návaznosti na tvrzenou neplatnost předmětné závěti pro rozpor s dobrými mravy (je irelevantní, jestli je navrhováno určení, jaké osoby jsou dědici po zůstaviteli nebo naopak jaké osoby nejsou dědici po zůstaviteli). Účastníci sporu jsou také totožní jako v předchozím řízení. Jde tedy o stejnou věc, o které již bylo pravomocně rozhodnuto. S ohledem na shora uvedené žalovaná 2 primárně navrhuje, aby bylo řízení v souladu s § 159a o.s.ř. ve spojení s § 104 odst. 1 o.s.ř. zastaveno, a to z důvodu překážky res iudicata, a aby žalované 2 byla přiznaná náhrada nákladů řízení za 2 úkony právní služby + DPH. Pokud by měl soud za to, že překážka věci rozhodnuté v daném případě není dána, žalovaná 2 si dovoluje uvést, a to i s odkazem na již výše popsané závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích, Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, že žádná z tvrzení žalobců nemohou založit závěr o neplatnosti předmětné závěti pro rozpor s dobrými mravy. Pokud jde o tvrzená zkrácená práva dětí zůstavitele, jež žalobci v žalobě zejména zmiňují, těchto svých práv a nároků se měly oprávněné osoby (děti) řádně a včas domáhat. Pokud tak neučinily, nemůžou se jich domáhat v dědickém řízení prostřednictvím námitky, že poslední vůle zůstavitele je v rozporu s dobrými mravy, když část pozůstalosti získá i jiná osoba, než jen děti zůstavitele. Rozpor závěti s dobrými mravy v dané věci nemůže založit ani způsob nabytí majetku zůstavitelem, ani rozsah a obsah pozůstalosti. Nutno také dodat, že ani skutečnost, že zůstavitel daroval subjektům, které mají stejného zřizovatele jako žalovaná 2 za svého života určitý finanční dar, nemůže být důvodem pro shledání neplatnosti závěti pro rozpor s dobrými mravy. I pokud by takový dar získala přímo žalovaná 2, tato skutečnost by neplatnost závěti nemohla způsobit. V daném případě jde ovšem o zcela jiné, samostatné (a to jak právně tak ekonomicky) subjekty, které (vyjma osoby zřizovatele) nejsou mezi sebou propojené. Tvrzení žalobců jsou tak zcela irelevantní. V případě, že soud řízení nezastaví, navrhuje žalovaná 2, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalované 2 náhradu nákladů řízení. Dne 1. 4. 2021 doplnil žalovaný 2, že v předmětném dědickém řízení bylo dne 6. 4. 2020 vydáno Okresním soudem v Písku usnesení č. j. 16 D 368/2012 – 689, kterým bylo rozhodnuto tak, že: I. Poz. syn [celé jméno žalobce], [datum narození], poz. dcera [jméno] [příjmení], [datum narození], se odkazují, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto usnesení u Okresního soudu v Písku podali žalobu na určení, že jsou dědici zůstavitele [celé jméno žalobce], rod. [číslo] zamřelého dne 13.11.2012, a to dědici ze závěti ze dne 15. 1. 2012 II. Dědické řízení se přerušuje. Žalobcům tedy byla usnesením vydaným v souladu s ust. § 175k odst. 2 o. s. ř. stanovena lhůta jednoho měsíce pro podání určovací žaloby. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 30. 4. 2020 Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 30 Cdo 493/2004 uvedl:„ Lhůta určená soudem v řízení o dědictví ve výroku usnesení podle § 175k odst. 2 o. s. ř. je lhůtou soudcovskou. Tato lhůta může být soudem prodloužena, její zmeškání však nemůže být prominuto. K prodloužení lhůty dojde jen na základě rozhodnutí soudu vydaného před jejím uplynutím. Žalobu podanou po uplynutí lhůty stanovené ve výroku usnesení podle § 175k odst. 2 o. s. ř. soud zamítne.“ Výše uvedená judikatura Nejvyššího soudu je také v souladu s poměrně starou a ustálenou judikaturou Ústavního soudu vztahující se ještě k ust. § 18 bývalého notářského řádu, kdy Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. I. ÚS 230/98 konstatoval:„ Podle názoru Ústavního soudu je lhůta, která může být uložena účastníkovi k podání návrhu na rozhodnutí o sporné skutečnosti soudu podle § 18 bývalého notářského řádu lhůta soudcovská, tj. lhůta, jejíž posouzení závisí na volné úvaze soudu. Svojí povahou je to však lhůta hmotněprávní a prekluzivní, což lze dovodit z dikce tohoto ustanovení, podle něhož nepodá-li účastník ve stanovené lhůtě návrh na rozhodnutí o sporné skutečnosti, státní notářství (nyní soud v řízení o dědictví) v řízení pokračuje a rozhodne i o této skutečnosti. Znamená to, že pokud lhůta marně uplyne, státní notářství (nyní soud v řízení o dědictví) ihned po skončení lhůty má v řízení o dědictví pokračovat a musí rozhodnout i o této sporné skutečnosti, neboť o ní soud ve sporném řízení nerozhodl. Ústavní soud se ztotožnil s právním závěrem soudu i v tom směru, že po marném uplynutí lhůty právní zájem na určení sporného práva v rámci samostatného řízení podle § 80 písm. c) občanského soudního řádu zanikl a soud posoudí spornou skutečnost v rámci dědického řízení. K tomu je možno dodat, že dle § 175kodst. 2 občanského soudního řádu, v platném znění, závisí-li rozhodnutí o dědickém právu na zjištění sporných skutečností, odkáže soud usnesením po marném pokusu o smír toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou. K podání žaloby určí lhůtu. Nebude-li žaloba ve lhůtě podána, pokračuje soud v řízení bez zřetele na tohoto dědice. I z tohoto ustanovení, které je v podstatě shodné s § 18 zákona č. 95/1963 Sb., notářského řádu, jednoznačně vyplývá, že po marném uplynutí lhůty soud jedná dále bez ohledu na dědice, který žalobu nepodal ve stanovené lhůtě.“ Žalobci podali žalobu na určení k Okresnímu soudu v Písku až dne 15. 6. 2020, tedy celkem 15 dnů po stanovené lhůtě (soud nerozhodl před uplynutím lhůty o jejím prodloužení). S ohledem na výše uvedené skutečnosti nezbývá, než žalobu zamítnout.

4. Žalovaný 3 se dne 3. 9. 2020 resp. 4. 9. 2020 ve věci samé nevyjádřil. Žalovaný 3 se vyjádřil dne 31. 3. 2021 tak, že žalobci se podanou žalobou domáhají určení, že žalovaný č. 1 a č. 2 nejsou dědici po zůstaviteli panu [celé jméno žalobce] (dále také jen„ zůstavitel“) tak, jak bylo určeno v usnesení Okresního soudu v Písku č.j. 16 D 368/2012-525 ze dne 14. 2. 2017. Žalobci tento nárok odůvodňují následovně: a) z důvodu neplatnosti části závěti ze dne 29. 3. 2007, jíž zůstavitel odkázal část svého majetku žalovaným 1 a 2, pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák., b) pro rozpor výkonu dědického práva žalovaného č. 1 s dobrými mravy ve smyslu stanovení § 3 odst. 1 obč. zák., c) pro rozpor výkonu dědického práva žalovaného č. 2 s dobrými mravy ve smyslu stanovení § 3 odst. 1 obč. zák. Žalovaný 3 k zaslané žalobě uvádí následující. Žalobci v čl. II žaloby ze dne [datum] uvádějí, že zůstavitel byl osobou sebestřednou a sobeckou, s až chorobným lpěním na majetku, který se nesnažil o vybudování citového vztahu ke svým dětem, ani k jejich matce, [jméno] [příjmení]. Žalovaný 3 tímto potvrzuje, že vztahy mezi zůstavitelem na jedné straně a jeho manželkou a dětmi na straně druhé, nikdy neodpovídaly běžným rodinným srdečným vztahům. Zůstavitel skutečně neměl k žalovanému 3 jako ke svému synovi vztah odpovídající vztahu otce a syna. Z dětství si vybavuje, že se otec o rodinu nestaral. Matka se dokonce na určitý čas musela odstěhovat za svými rodiči do [obec], aby jí pomohli s dětmi. Je nesporné, že zůstavitel místo finanční podpory své rodiny, tj. manželky a dětí, podporoval pouze své aktivity, jako cestování a podobně. Na podporu svých aktivit zůstavitel také vybral částku 80 000 Kč z úspor rodiny. Tuto skutečnost jeho tehdejší manželka a matka žalobců a žalovaného 3 zjistila dne 1. 7. 1993. V době, kdy bylo žalobcům a žalovanému 3 kolem 15 a 16 let, zůstavitel přestal přispívat na jejich výživu a také na chod společné domácnosti. Žalovaný 3 potvrzuje, že ekonomická situace rodiny se zhoršila navíc poté, co on a jeho sourozenci začali postupně studovat. Zůstavitel sourozence a žalovaného 3 při jejich studiu odmítal finančně podporovat a vše ponechal na jejich matce. Žalovaný 3 v době, kdy trávil doma v [obec] více času, pociťoval jak se konflikty mezi rodinou (tj. matkou a dětmi na straně jedné) a zůstavitelem projevovaly a zhoršovaly. Žalovaný 3 tímto potvrzuje, že zůstavitel se odmítal jakýmkoliv způsobem podílet na organizaci domácnosti a přispívat co i jen na jednoduché opravy nemovitosti. Žalovaný 3 odešel z [obec] a začal studovat v [obec] v roce 1995, což ekonomickou situaci rodiny zhoršilo ještě víc, neboť při studiu také potřeboval, aby ho rodina finančně podpořila. To samozřejmě jeho otec, zůstavitel, odmítal a matka žalovaného 3 jej neměla z čeho podpořit. V té době již byl v rodině třetím studujícím dítětem bez příjmu. V důsledku jednání zůstavitele a toho, že svým dětem zcela přestal platit výživné, se jeho děti domáhaly stanovení výživného, resp. jeho zvýšení, četnými návrhy k Okresnímu soudu v Písku. V řízeních o stanovení výše výživného zůstavitel zatajil svůj majetek a finanční příjmy, když v těchto řízeních před Okresním soudem v Písku uvedl, že jeho jedinými příjmy jsou invalidní důchod a odměna z dohod konaných mimo pracovní poměr a posléze jen starobní důchod. Přitom žalovaný 3 potvrzuje, že zůstavitel své rodině nepřiznal, že počátkem 90. let nabyl v restituci nemovitosti v [část obce], [část obce] a [obec], vše na základě dědictví po jeho příbuzném, panu [jméno] [příjmení]. Zůstavitel totiž v případě dědictví po panu [jméno] [příjmení] zatajil své rodině, zejména jeho tehdejší manželce, že jeho příbuzný, pan [jméno] [příjmení] své dědictví odkázal v závěti ze dne 13. 2. 1986 také Mgr. [jméno] [příjmení], jakožto manželce zůstavitele. Tím, že zůstavitel tuto závěť z roku 1986 zatajil, v restitučním řízení v 90. letech nabyl výše uvedené nemovitosti pouze do svého vlastnictví a navíc tajně. Žalovaný 3 dále potvrzuje, že v roce 2006 došlo k rozvodu jeho rodičů, tj. zůstavitele a [jméno] [příjmení] a v roce 2007 k uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů, na jejímž základě zůstavitel mimo jiné obdržel částku 1 000 000 Kč. Výše popsané konflikty a nepříznivé vztahy zůstavitele vůči zbytku jeho rodiny, tj. manželce, resp. bývalé manželce, a jeho dětem, tj. žalobcům a žalovanému 3, se změnily k lepšímu teprve v období dvou let před smrtí zůstavitele. Bylo tomu tak z důvodu, že zůstavitel trpěl před smrtí vážnou nemocí a rodina se o něj starala. K tvrzení žalobců, že zůstavitel pořídil za svého života vícero závětí a jiných listin o vydědění, které byly reakcí zůstavitele na některé události v rodině, žalovaný 3 uvádí, že toto tvrzení odpovídá skutečnosti. Zůstavitel první z jeho pořízení pro případ smrti pořídil již v roce 1979. Byla to závěť ze dne 25. 7. 1979, kdy za své dědice zůstavitel povolal svou matku a své děti (tj. žalobce a žalovaného 3). Z pořízení pro případ smrti vyloučil manželku, Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalovaný 3 si pamatuje, že tuto závěť zůstavitel pořídil z důvodu manželské krize, jíž v té době se svou manželkou procházel. Další závěť byla zůstavitelem sepsána dne 24. 1. 1995 Touto závětí byla vyděděna manželka zůstavitele a žalovaný 3. Tuto závěť zůstavitel sepsal v době vyhrocených konfliktů poté, co odmítal finančně podporovat sourozence žalovaného 3 (žalobce a) a b)), kteří v té době zahájili svá studia mimo domov, a nadále se odmítal finančně podílet na vedení domácnosti, čímž se ekonomická situace rodiny významně zhoršila. Do konfliktů se zůstavitelem se v té době dostávala jeho manželka a žalovaný 3, kteří se zdržovali doma v [obec]. Poté, co se žalobci a žalovaný 3 po zůstaviteli soudně domáhali placení výživného, resp. jeho zvýšení, žalobou podanou k Okresnímu soudu v Písku, zůstavitel na tuto skutečnost reagoval tak, že dne 20. 2. 2000 zůstavitel sepsal listinu o vydědění, kterou vydědil jak vlastní manželku, tak všechny své děti, tj. žalovaného 3 a také žalobce. Další závěť byla pořízena dne 29. 3. 2007 a k ní také dodatky dne 14. 11. 2007 a dne 16. 9. 2008. Jednalo se o závěť sepsanou po rozvodu zůstavitele a jeho manželky, kdy zůstavitel za dědice povolal také žalovaného 1 a 2. Tato závěť byla reakcí na vztahy v rodině nastalé po rozvodu, kdy zůstavitel bezdůvodně nevěděl svým dětem ani přijít na jméno. To je také patrné z toho, že v závěti ani nedokázal správně uvést adresu bydliště jeho dětí. Žalovaný 3 potvrzuje, že pro zůstavitele dne 1. 10. 2011 sepsal další závěť. Tato byla stejně, jako závěť následující, z důvodu rozporu s ustanovením § 476b obč. zák., shledána soudy za neplatnou. V této závěti zůstavitel zbavil žalobce 1 všech dědických práv a nároků na majetek. Na sklonku života zůstavitele, jak je také níže uvedeno, se vztahy v rodině změnily k lepšímu. Rodina se o zůstavitele v době těžké nemoci starala a v důsledku zlepšení těchto vztahů, hlavně ze strany samotného zůstavitele, se tento rozhodl, že sepíše zcela novou závěť. Dle vlastních slov zůstavitele touto závětí chtěl napravit křivdy, jež rodině způsobil předchozími pořízeními pro případ smrti a listinou o vydědění. Zůstavitel tak nechal Mgr. [jméno] [příjmení] sepsat dne 22. 1. 2012 závěť, v níž učinil svými dědici pouze své děti, tj. oba žalobce a žalovaného 3, nikoliv již žalovaného 1 a 2. Závěť ze dne 22. 1. 2012 byla však z důvodu rozporu s ustanovením § 476f obč. zák. prohlášena za neplatnou, protože matka žalobců a žalovaného 3 byla pod touto závětí podepsána jako svědek. Nicméně žalovaný 3 je toho názoru, že právě závěť ze dne 22. 1. 2012 i přesto, že je neplatná, nepopiratelně obsahuje skutečnou poslední vůli zůstavitele a ve smyslu této závěti a jejího obsahu se by se měla vykládat závěť ze dne 29. 3. 2007. Jak je uvedeno v ustanovení § 35 odst. obč. zák., právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem, přitom platí, že doslovný výklad textu nemusí být v souladu s vůlí jednajícího. Závěť je specifickým právním jednáním mortis causa, k jejímuž výkladu dochází až po smrti zůstavitele v pozůstalostním řízení, což častokrát sebou nese výkladové problémy. Pro výklad závěti platí stěžejní zásada dědického práva, spočívající v povinnosti co nejvíce vyhovět vůli zůstavitele. V některých případech je nutné vůli zůstavitele také dokazovat. Tak je to i v případě zůstavitele v této věci. Poslední závěť z roku 2012 sice byla soudy shledána jako neplatná, nicméně se jedná o důkaz toho, jaká byla skutečná vůle zůstavitele. Žalovaný 3 má za to, že z provedeného dokazování vyplynulo, že poslední vůle zůstavitele byla, aby po něm dědili výlučně jeho potomci, nikoliv žalovaný 1 a 2 a v tomto smyslu by se mělo vyložit také právní jednání učiněné v závěti ze dne 29. 3. 2007. Žalobci svůj žalobní návrh odůvodňují rozporem výkonu dědického práva žalovaného 1 a 2 s dobrými mravy ve smyslu stanovení § 3 odst. 1 obč. zák. Žalovaný 3 tedy stejně jako žalobci shledává závěť ze dne 29. 3. 2007 v rozporu s dobrými mravy v té části, kde zůstavitel odkazuje část majetku žalovanému 1 a žalovanému 2. Žalovaný 3 se domnívá, že je v rozporu s dobrými mravy, aby žalovaný 1 a žalovaný 2 dědili finanční prostředky na účtech vedených [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) a [právnická osoba] Jak totiž vyplynulo z výše uvedeného a také z předložených důkazů ze strany žalobců, část finančních prostředků na účtech vedených [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) a [právnická osoba] tvoří právě částka 1 000 000 Kč, jež zůstavitel obdržel na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů. Zůstavitel se však dlouhodobě nepodílel na péči o nemovitost v [obec], ani osobně ani finančně. Zůstavitel se odmítal podílet na této péči z důvodu, že vytrvale uváděl, že na to nemá finanční prostředky. Následně, jak bylo již výše uvedeno, rodina zjistila, že tyto finanční prostředky měl, ale rodině je zamlčel, přičemž manželka se těchto majetků právní cestou nedomáhala, neboť se zcela oprávněně spoléhala, že je zůstavitel zanechá v dědickém řízení svým dětem. Následně i přesto, že se zůstavitel o nemovitost v [obec], tj. dům, kde rodina žila, žádným způsobem nestaral, po vypořádání společného jmění manželů obdržel částku 1 000 000 Kč na vypořádání této nemovitosti. Žalovaný se domnívá, že dále je také v rozporu s dobrými mravy, aby žalovaný 1 a žalovaný 2 dědili podíly na nemovitostech v k.ú. [část obce] a [část obce] a nespotřebovaný zůstatek finančních náhrad za nevydané nemovitosti a živý mrtvý inventář na účtu vedeném [právnická osoba], a částečně na účtech [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) a [právnická osoba] Žalovaný č. 3 tak považuje skutečnost, kdy by část majetku zůstavitele, z níž část byla rodině zatajena (restituce z dědictví po strýci [jméno] [příjmení]) a na úkor toho rodina ekonomicky léta trpěla, připadly žalovaným 1 a 2, za skutečnost v rozporu s dobrými mravy, neboť samotný způsob nabytí tohoto majetku je v rozporu s dobrými mravy. Jak vyplynulo z výše uvedeného a z důkazů předložených ze strany žalobců, zůstavitel tento majetek nabyl tajně proti poslední vůli jeho strýce [jméno] [příjmení], kdy zůstavitel měl nabýt pouze polovinu tohoto majetku, a druhou polovinu měla nabýt Mgr. [jméno] [příjmení]. Takto tajně nezákonně nabytý majetek zůstavitel léta před rodinou tajil. Již samotná skutečnost zatajení majetku a finančních příjmů před rodinou a před soudy v řízení o stanovení výživného je v rozporu s dobrými mravy. Příčí-li se jedno jednání dobrým mravům, nemůže následné jednání, které z tohoto jednání vzejde, beze všeho požívat ochrany práva. Vzhledem k výše uvedenému je žalovaný 3 toho názoru, že závěť ze dne 23. 7. 2007 je v části, v níž zůstavitel odkázal část svého majetku žalovanému 1 a 2, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný 3 tak navrhuje, aby Okresní soud v Písku rozhodl tak, že určí, že žalovaní 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli [celé jméno žalobce], [datum narození], zemř. 13. 11. 2012, naposledy bytem [adresa] [adresa] [číslo].

5. Soud učinil z provedeného dokazování následující skutková zjištění.

6. Z rozsudku OS v Písku č. j. 4 C 263/2005-21 je mj. uvedeno v odůvodnění, že zůstavitel se„ choval sebestředně, sobecky, a byl vůči rodině lakomý. Nejenže nepěstoval svůj vztah s žalobkyní jako svojí partnerkou, ale nesnažil se ani vůbec o rozvoj citového vztahu mezi ním a dětmi.“;„ ve své účastnické výpovědi uvedl, že…Dětem neplatil dobrovolně výživné, protože chtěl vědět, kolik má dávat. Proto vlastně došlo na projednání u soudu. Potvrdil, že i v době, kdy synové studovali, měl vkladní knížku a on pobíral platby z nemovitého majetku, dětem nedával peníze proto, protože je nepožadovaly.“;„ Listinnými důkazy, kopiemi složenek, poznámkami žalovaného a výpisem z vkladní knížky žalovaného je prokázáno, že žalovanému od roku 1997 byly zasílány platby za nájemné ve výši třeba 2 000 Kč, ale i téměř 47 000 Kč. Na vkladní knížce měl v červnu 2000 50 000 Kč, v červnu 2000 byla žalovanému vyplacena částka téměř 300 000 Kč [název] [anonymizována dvě slova] a z této částky žalovaný poukázal dary kostelům či farnosti ve výši 10 až 25 tis. korun, zbylé vklady na vkladní knížku, osobní konto, běžný účet.“;„ Svědeckými výpověďmi dospělých dětí účastníků [celé jméno žalobce], [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] je prokázáno, že si nepamatovali na projevy harmonického vztahu mezi účastníky. V domácnosti rodičů byly neshody, hádky kvůli tomu, že žili ve velkém domě s velkou zahradou, na jejíž údržbu matka nestačila a otec sám od sebe nikdy nic neudělal. Matka - žalobkyně ho musela tlačit do toho, aby jí pomohl. Svědci vnímali, jak postupně vztah otce k nim se zhoršoval, vychovával je nadávkami, neměl o ně zájem, obtěžovali ho, neměl na ně čas nebo jim nadával, trestal je výprasky. Také se stávalo, že v rodině byla tichá domácnost. Zvrat však nastal zhruba v roce 1989, kdy otec přestal přispívat na domácnost a později se všichni svědci museli soudit s žalovaným o výživné pro ně. Došlo i situaci, kdy dlužil výživné a až později svědci zjistili, že v době, kdy studovali, měl otec vysoké finanční prostředky z restitucí a do rodiny nedal ani korunu. Zjistili, že finančními dary přispíval třeba na kostely. Děti vnímaly problémy v rodině od školního věku, o rozvodu manželství účastníků se hovořilo v posledních dvaceti letech. Žalobkyni slyšeli oslovovat žalovaného [příjmení] a ze strany žalovaného slyšeli na adresu žalobkyně hrubé oslovování a nadávky. Vnímali, že žalovaný se čím dál tím víc uzavírá do svého mikrosvěta.“;„ Provedeným důkazním řízením je prokázáno, a to jak účastnickými výslechy účastníků, tak svědků, že první krize v manželství účastníků nastala v roce 1976, tzn. necelé tři roky po svatbě, v situaci, kdy se žalovaný nepodílel na péči o narozená dvojčata, ani na péči o staršího syna. Další krize v manželství účastníků nastala v době, když účastníci žili v [obec] a žalovaný se čím dál tím více z ostatní rodiny vyděloval tím, že trávil svůj volný čas jednak s matkou a také sám ve svém pokoji. V té době však spolu účastníci ještě hospodařili, žalobkyně sama zajišťovala péči o domácnost, o děti, výchovu dětí a žalovaný se podílel na zajišťování prací ohledně společného domu a zahrady, a to za situace, že tuto péči žalobkyně sama nezvládala. Žalovaný neměl zájem ani o manželku ani o děti. V domácnosti bývaly hádky nebo tzv. tichá domácnost. K dalšímu zvratu došlo okolo roku 1990, kdy žalovaný pouze platil platby okolo domu a přestal přispívat na společnou domácnost a na výživu dětí. Přesto však ještě žalobkyně dva roky vařila a prala. Později v roce 1995 se zletilé děti účastníků domáhaly přiznání výživného proti žalovanému soudem a toto výživné jim bylo přiznáno pouze z tehdejšího důchodu žalovaného. Až později žalobkyně a děti účastníků zjistily, že již v té době měl žalovaný příjmy z nájmu, z restituovaných nemovitostí a za tyto nemovitosti. Účastníci spolu nadále žili ve společné nemovitosti ve vzájemném odcizení, pouze v nezbytné míře byli schopni domlouvat se ohledně zajišťování údržby domu. Jejich vztahy jsou dlouhodobě rozvrácené, účastníci spolu nežijí podstatně déle než tři roky. Žalobkyně také zjistila, že žalovaný ji i děti v roce 2000 vydědil. V současné době komplikuje soužití účastníků i nedodržováni hygienických zásad ze strany žalovaného. Mezi účastníky dochází k napjatým situacím. Je tak prokázáno, že manželství účastníků je dlouhodobě naprosto formální svazek, v němž není vzájemná úcta, přátelství, citový vztah, starostlivost o druhého. Účastníky nespojuje ani společný citový vztah k jejich dětem. Společný mají pouze dům, v němž žijí.“;„ Právě v chování žalovaného v průběhu manželství soud spatřuje příčiny rozvratu manželství. Žalovaný se choval sebestředně, sobecky, a byl vůči rodině lakomý. Nejenže nepěstoval svůj vztah s žalobkyní jako svojí partnerkou, ale nesnažil se ani vůbec o rozvoj citového vztahu mezi ním a dětmi.“;„ v červnu 2000 byla…vyplacena částka téměř 300.000 Kč [název] [anonymizována dvě slova] a z této částky žalovaný poukázal dary kostelům či farnosti ve výši 10 až 25 tis. korun, zbylé vklady na vkladní knížku, osobní konto, běžný účet.“;„ Pokud žalovaný namítá, že děti jsou pod vlivem žalobkyně, soud tuto námitku považuje za nedůvodnou, protože svědkové vypovídali naprosto přesvědčivě, věrohodně, vypovídali jako dospělí jedinci, kteří se dokázali vyrovnat s poměry v manželství účastníků, v němž vyrůstali.“ 7. Dne 27. 10. 1999 byla uzavřena Dohoda čj. [číslo] [spisová značka] s [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] o poskytnutí finanční náhrady, na jejímž základě zůstavitel obdržel náhradu ve výši 299 846,40 Kč, z níž dne 11. 5. 2000 mj. poukázal částku 25 000 Kč„ [název] [anonymizováno] [obec]“, částku 15 000 Kč„ Duchovní správě [název] [anonymizována dvě slova] [obec]“, částku 10 000 Kč„ [název] [anonymizována dvě slova] [obec]“, jak vyplývá z výpisu z účtu zůstavitele za květen 2000, ve spojení s jím sepsaným dispozičním příkazem k úhradě částky 299 847 Kč.

8. Z dopisu [jméno] [příjmení] ze dne 13. 10. 1982 je patrné, že tento strýc zůstavitele na adresu zůstavitele mj. uvedl, že nevěděl, že zůstavitel„ tak lpí na penězích, že je ochoten svou rodinu této vášni pro další léta obětovat. Je krajně nechutné dovolávat se svého postavení, coby dobře budovaného v porovnání s Tebou. On sám nijak valně k tomu svým přičiněním nepřispěl. Věřím, že opravdu jen ten jeho bytový podíl v [obec]. [anonymizováno] byl jediným aktivem jeho dlouhodobého vegetování. Dědictví domu po pí [jméno] a nyní po matce nejsou jeho osobní zásluhou, aby mohl pro sebe takovou suverenitu reklamovat. Je to vůbec krajně zavrženíhodný přístup k funkci vlastní rodiny a nechci domyslit, do jaké citové a existenční propasti se tak řítí, zavádí-li takový egocentrismus na místě, aby rodina mu byla vším.“ 9. Podle závěti ze dne 25. 7. 1979, jež byla nedílnou součástí protokolu, sepsaného notářkou [jméno] [příjmení], odkazoval zůstavitel majetek své matce [jméno] a 3 svým dětem.

10. Podle závěti ze dne 24. 1. 1995 odkázal majetek zůstavitel synu [jméno] a dceři [jméno] a katolické charitě a zbavil dědictví manželku [jméno] a syna [jméno].

11. Podle listiny o vydědění ze dne [datum], lze dovodit z jejího odůvodnění:„ Synové se se mnou soudili o zvýšení výživného, ačkoliv věděli, že mám jen důchod, z něhož hradím spotřebu elektřiny, plynu, vody, stočné, pojistky, různé opravy v domě a bytě.“ Touto listinou vydědil zůstavitel manželku [příjmení] [jméno] [příjmení] a všechny tři děti.

12. Podle notářského zápisu sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. NZ 45/ 2007 a N 57/2007 ze dne 29. 3. 2007 odkázal zůstavitel majetek [název] [anonymizováno], synu [jméno] a České republice, když tento notářský zápis byl doplněn notářským zápisem ze dne 16. 9. 2008 pod sp. zn. NZ 99/2008 a N 118/2008.

13. Z Prohlášení ze dne 14. 11. 2007 je zřejmé, že zůstavitel prohlašuje za neplatnou dohodu o vypořádání majetku pro dobu po rozvodu, sepsanou u JUDr. [příjmení], když jeho jednání bylo ovlivněno jeho zdravotním stavem.

14. Podle závěti ze dne 1. 10. 2011 byl mj. vyděděn žalobce, přičemž tato je psána rukou [celé jméno žalovaného] a diktována zůstavitelem.

15. Podle závěti ze dne 22. 1. 2012 odkázal veškerý svůj majetek zůstavitel žalobcům a žalovanému 3, přičemž svědkyní byla [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení].

16. Z dopisu Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 1. 7. 1993 vyplývá, že nepřispíval na domácnost a výživné pro děti nad rámec určený soudním rozhodnutím a vybral z vkladních knížek částky v úhrnné hodnotě 80 000 Kč.

17. Z rozsudku OS v Písku č. j. 5 C 850/95-12 týkajícího se žalobce a z rozsudku OS v Písku č. j. 5 C 851/95-16 týkajícího se žalovaného 3 vyplynulo mj., že jeho jedinými příjmy jsou invalidní důchod a odměna z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a posléze jen starobní důchod.

18. Z rozsudku OS v Písku č. j. 2 C 880/96-6 soud zjistil, že byl zamítnut návrh na zvýšení výživného na žalobce ze strany zůstavitele ze 700 Kč na 800 Kč.

19. Z podání účastníků řízení vedeného OS v Písku pod sp. zn. 2 C 1005/96 ze dne 21. 10. 1996 a ze dne 15. 11. 1996 je patrné, že žalovaný 3 se opakovaně domáhal výživného po zůstaviteli, který argumentoval nedostatkem příjmů.

20. Z usnesení OS v Písku č. j. 6 C 390/97-6 ze dne 30. 6. 1997 je patrné, že řízení o zrušení vyživovací povinnosti zůstavitele k žalobci bylo zastaveno.

21. Podle rozsudku OS v Písku č. j. 8 C 643/97-10 byla zrušena vyživovací povinnost zůstavitele k žalobci ke dni 1. 9. 1997.

22. Z rozsudku OS v Písku č. j. 4 C 553/2001-8 je patrné, že vyživovací povinnost zůstavitele k žalovanému 3 byla zrušena ke dni 30. 9. 2001, když výše výživného od 1. 7. 2001 do 30. 9. 2001 byla stanovena na 1 250 Kč.

23. Spisy vedené OS v Písku pod sp. zn. 5 C 849/95, 5 C 850/95, 5 C 851/95, 2 C 776/96, 2 C 880/96, 4 C 41/96, 2 C 1005/96, byly skartovány a nebylo tak možné z nich provést důkazy.

24. Z rozsudku OS v Písku č. j. 4 C 553/2001-8 vyhlášeném dne 28. 11. 2001 je patrné, že mj. byla dosavadní vyživovací povinnost zůstavitele vůči žalovanému č. 3 zrušena ke dni 30. 9. 2001, zvýšena na 1 250 Kč, a to na dobu od 1. 7. 2001 do 30. 9. 2001.

25. Podle závěti [jméno] [příjmení] ze dne 13. 2. 1986 je zřejmé, že odkazuje majetek zůstaviteli a jeho ženě Mgr. [jméno] [příjmení] rovným dílem.

26. Podle ústřižků poštovních poukázek z období let 1996 až 2000 jsou zřejmé platby zůstavitele 30 000 Kč, 2 198 Kč, 2 198 Kč, 42 198 Kč a 46 969 Kč [jméno] [příjmení] a 1 500 Kč [právnická osoba], zmrzlina a mražené výrobky, s.r.o.

27. Podle dopisu zůstavitele ze dne [datum], tedy 10 dnů po vyhlášení rozsudku OS v [obec] č. j. 4 C 263/2005-21, zůstavitel navrhl Mgr. [jméno] [příjmení] vypořádání jejich SJM tak, že mu„ na vyrovnání podílů vyplatí při podpisu smlouvy o vypořádání společného majetku 1 000 000 Kč“, zajistí bytovou náhradu, a sice„ Byt v domě s pečovatelskou službou“, s tím, že„ v domě ponechá některé věci z jeho vlastnictví, které si neodnese do nového bytu“. Dále je zřejmé, že údajně dával do nemovitostí v [obec] peníze z dědictví po matce a z restitucí.

28. Podle části výpisu z účtu žalobce 1 za listopad 2006 došlo k převodu částky 1 000 000 Kč.

29. Z dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 2. 1. 2007 soud zjistil, že zůstavitel a Mgr. [jméno] [příjmení] se vypořádali tak, že Mgr. [jméno] [příjmení] se mj. stala vlastnicí nemovitostí v [obec], když zůstavitel měl uzavřenou nájemní smlouvu s [územní celek], a zavázala se zaplatit zůstaviteli 1 000 000 Kč.

30. Z kupní smlouvy ze dne 1. 3. 2007 je patrné, že žalobce koupil od Mgr. [jméno] [příjmení] spoluvlastnický podíl o velikosti nemovitostí v [obec] za kupní cenu 2 000 000 Kč.

31. Z usnesení OS v Písku č. j. 1 Nc 964/2012-2 ze dne 13. 2. 2012 a z usnesení OS v Písku č. j. 1 Nc 964/2012-7 ze dne 12. 3. 2012 je patrné, že opatrovníkem zůstavitele byla ustanovena Mgr. [jméno] [příjmení].

32. Z výpisu z účtu žalobce 1 za leden 2004 je patrný zůstatek 1 513,92 Kč k 31. 1. 2004.

33. Z dopisu [jméno] [příjmení] ze dne 26. 2. 1979 soud zjistil, že tato vyzývá zůstavitele, aby byl nápomocen jeho manželce v péči o rodinné věci.

34. Z dopisu Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 15. 1. 1999 bylo zjištěno, že Mgr. [jméno] [příjmení] informuje„ [název]“ mj. o tom, že děti respektují zůstavitele i přes jeho nepochopitelné chování a nezájem podílet se na chodu rodiny.

35. Soud měl k dispozici spis vedený KS v Plzni pod sp. zn. 14 RT 45/90, z něhož je patrný zejména rozsudek KS v Plzni sp. zn. T 3/53 ze dne 21. 3. 1953, usnesení KS v Plzni sp. zn. 14 RT 45/90 ze dne 31. 7. 1990 a listiny prokazující dobu a místo výkonu trestu odnětí svobody týkající se [jméno] [celé jméno žalobce].

36. Podle dopisu zůstavitele ze dne 4. 10. 1976 mj.„ Není určeno pro [část obce], kde se pasáže opisují a zasílají do F.L. apoštolským strýčkem [název]“.

37. Podle dopisu [jméno] [příjmení] st. ze dne 28. 9. 1993 a návrhu Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 5. 1995 zůstavitel obdržel řadu nabídek na jejich prodej.

38. Z rozvázání pracovního poměru ze dne 16. 3. 1994 je patrné, že zůstavitelův pracovní poměr skončil dne 30. 6. 1994 z důvodu nadbytečnosti pracovníka.

39. Z nedatovaného dokumentu sepsaného zůstavitelem před létem 1978 je patrné vyjádření:„ Jako otec 3 dětí mám povinnosti k sobě, k dětem, ke společnosti přičinit se o jejich řádnou výchovu.“;„ Děti si neumí hrát. P (pozn.: žalobce č. 1) nesamostatný, bojácný, pasivní – není naň čas. Umí se jen mazlit – učí je (pozn.: matka). Děti si neumí hrát. Učení a mazlení to je málo a jak to bude, jestliže zůstane sama?“.

40. Z korespondenčního lístku ze dne [datum] vyplývá vřelost vztahu [jméno] [celé jméno žalobce] k žalobců a žalovanému 3 a jejich matce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Je zde uvedeno o dětech:„ [jméno] už stojí, [jméno] tím více řve. Budí se už v 5 h.„ Chudák tatík“. [jméno] jenom sedí, a vzpomněl si teď hodně často chovat. [jméno] mu často ubližuje, bere hračky, čepici a t. d.“.

41. Z korespondenčního lístku ze dne 25. 2. 1977 je patrné vyjádření:„ [jméno] mě pořád vyšetřuje, co jsem mu přivezl. Je navedený ?? při mých příjmech?!“.

42. Z přiložených rozhodnutí [pozemkový úřad] úřadu v [obec] (dále jen PÚ) č. j. PÚ/441/92 ze dne 8. 6. 1992 a č. j. PÚ/473/92 ze dne 18. 6. 1992 (další restituční rozhodnutí se žalobcům dohledat nepodařilo) mj. vyplývá, že tato řízení probíhala dle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správního řádu), ve znění pozdějších předpisů, zůstavitel byl účastníkem restitučních řízení jako osoba oprávněná dle § 4 odst. 2 písm. e) ZoP.

43. Z prohlášení zůstavitele ze dne 29. 6. 2003 je patrné, že zůstavitel odmítl podílet se finančně na opravě střechy nemovitostí v [obec] s odkazem na nedostatek finančních prostředků.

44. Soud měl k dispozici výpis z [příjmení] [jméno] farnosti [obec], [název] [anonymizováno] [obec], [název] [anonymizováno] [obec].

45. Výpis z účtu zůstavitele za květen 2000 potvrzuje mj. poukázání částek 10 000 Kč, 25 000 Kč, 15 000 Kč, 50 000 Kč a 150 000 Kč.

46. Soud měl k dispozici„ Mapu stránek [název] [anonymizováno] [obec]“.

47. Z protokolu o jednání konaném dne 1. 7. 2013 v místě sídla pověřené soudní komisařky JUDr. [jméno] [příjmení] je zřejmé, že by učiněn soupis aktiv a pasiv a byla řešena platnost závěti ze dne 22. 1. 2011.

48. Z katastru nemovitostí je zjištěno, že zůstavitel je ideálním podílovým spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce] u [obec], dále že žalobce se stal vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce] u [obec] na základě darovací smlouvy ze dne 7. 2. 1996 s účinky k 22. 2. 1996, a že žalobce se stal ideálním podílovým spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce] u [obec] na základě darovací smlouvy ze dne 1. 1. 1998, s účinky k 18. 8. 1998.

49. Podle dopisu zůstavitele ze dne 21. 6. 1992 zůstavitel vyzval žalovaného č. 1, resp. [stát. instituce], o navrácení těchto budov„ v uživatelném a bezpečném!! stavu“ a o poskytnutí náhrady za jejich znehodnocení.

50. Všechny důkazy navržené k provedení tvrzení žalobce ohledně nemovitostí v k. ú. [část obce] u [obec], a to snímek z katastrální mapy – pozemek parc. [číslo] návrh SPÚ v [obec] na prohlášení usedlosti [adresa] v [obec] – [obec] za nemovitou kulturní památku s průvodním dopisem ze dne 17. 10. 2001, výzva orgánu státního stavebního dohledu Městského obvodu [obec a číslo] – [část obce] ze dne 18. 8. 1999, rozhodnutí [zkratka] [jméno] č. j. 155/361/99 ze dne 26. 10. 1999, zálohová faktura č. 99014 ze dne 15. 9. 1999 a faktura č. 99028 ze dne 10. 12. 1999, faktura č. 2004 ze dne 5. 1. 2000, Vyjádření statika ve stupni odborného posudku ze dne 31. 1. 2000, rozhodnutí Stavebního úřadu Městského obvodu [obec a číslo] – [část obce] č. j. [spisová značka] ze dne 14. 2. 2000, faktura č. 2017 ze dne 30. 10. 2000, faktura č. 2106 ze dne 27. 4. 2001 s průvodním dopisem, technická zpráva ze dne 30. 6. 2004, nadepsaná Statické zajištění kleneb hospodářského stavení, [obec] – [adresa] rozhodnutí [zkratka] [jméno] č. j. 24/72/2005 ze dne 21. 2. 2005, faktura č. 2005 ze dne 20. 2. 2005, faktura č. 2005 ze dne 22. 6. 2005, faktura č. 2005 ze dne 13. 10. 2005 a faktura č. 2005 ze dne 7. 12. 2005, rozhodnutí [zkratka] [jméno] č. j. 218/651/2005 ze dne 6. 12. 2005, faktura č. 2006 ze dne 5. 12. 2006, technická zpráva, vypracovaná v únoru 2006 panem [příjmení] [jméno] [příjmení], rozhodnutí [zkratka] [jméno] sp. zn. OPP/81/06 ze dne 8. 3. 2006, faktura č. 2007 ze dne 16. 6. 2007, faktura č. 2007 ze dne 7. 12. 2007, faktura č. 2007 ze dne 7. 12. 2007, faktura č. 2007 ze dne 7. 12. 2007, faktura č. 2007 ze dne 15. 6. 2007, faktura č. 2007 ze dne 23. 7. 2007 a faktura č. 2007 ze dne 7. 12. 2007, prokazují, že žalobce investoval do těchto nemovitostí částky tvrzené v žalobě.

51. Ze spisu sp. zn. 16 D 368/2012, vedeného u Okresního soudu v Písku bylo zjištěno, že je zde založena na č. l. 10 listina o vydědění ze dne 20. 11. 2000, kterou zůstavitel [celé jméno žalobce], [datum narození], zemř. 13. 11. 2012 (dále jen„ zůstavitel“) vydědil své tři děti [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobkyně], [datum narození], [celé jméno žalovaného], [datum narození], [celé jméno žalobce], [datum narození] (dále jen“ [jméno], [jméno] a [jméno]“). Podle závěti ze dne 24. 1. 1995 na č. l. 12 odkázal majetek zůstavitel synu [jméno] a dceři [jméno] a [název] [anonymizováno] a zbavil dědictví manželku [jméno] a syna [jméno]. Podle notářského zápisu na č. l. 15 sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. NZ 45/ 2007 a N 57/2007 ze dne 29. 3. 2007 odkázal zůstavitel majetek [název] [anonymizováno], synu [jméno] a České republice, když tento notářský zápis byl doplněn notářským zápisem ze dne 16. 9. 2008 pod sp. zn. NZ 99/2008 a N 118/2008 (č. l. 19). V protokolu ze dne 29. 11. 2012 sp. zn. N 191/2012, sepsaného notářkou [jméno] [příjmení] o zjištění stavu a obsahu závěti ze dne 25. 7. 1979, jež byla nedílnou součástí protokolu, odkazoval zůstavitel majetek své matce [jméno] a 3 svým dětem (č. l. 24-25). Závětí ze dne 22. 1. 2012 na č. l. 56 odkázal zůstavitel majetek 3 dětem a odvolal všechny své závěti, přičemž svědkem byla manželka [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], proto byla shledána tato neplatnou, jak je zřejmé z usnesení č. l. 310 ze dne 22. 10. 2013, potvrzeného usnesením odvolacího soudu na č. l. 348 (sp. zn. 7 Co 2673/2013) z 22. 1. 2014. Usnesením Okresního soudu v Písku č. j. 1 Nc 964/2012-2 z 13. 2. 2012 (č. l. 104) byla ustanovena opatrovnicí zůstavitele Mgr. [jméno] [příjmení]. Závěť ze dne 1. 10. 2011 sepsaná synem [jméno] byla protokolem ze dne 5. 9. 2013 převzata JUDr. [jméno] [příjmení] (č. l. 288). V protokolu sepsaném JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] prohlášena závěť z 1. 10. 2011 za neplatnou (č. l. 306). Ve spise jsou usnesení č. l. 357 ze dne 24. 3. 2014, podle něhož 3 děti nejsou dědici ze závěti ze dne 22. 1. 2012, usnesením č. l. 395 (sp. zn. 7 Co 1673/2014) ze dne 15. 10. 2014 bylo odvolacím soudem toto rozhodnutí potvrzeno a usnesením č. l. 442 Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 21 Cdo 3155/2015) bylo dovolání odmítnuto. Podle usnesení č. l. 476 ze dne [datum] v řízení mělo být pokračováno s 3 dětmi, [jméno], [jméno] a [jméno] a s [název] [anonymizováno] dle závěti ze dne 23. 3. 2007 (správně 29. 3. 2007), toto rozhodnutí bylo usnesením odvolacího soudu zrušeno dne 11. 1. 2017 (č. l. 506; sp. zn. 7 Co 2182/2016) a ústavní stížnost proti rozhodnutí na č. l. 357 byla odmítnuta dne 20. 9. 2016 (č. l. 491; sp. zn. IV. ÚS 417/16). Usnesením č. l. 525 ze dne 14. 2. 2017 bylo rozhodnuto o pokračování se dětmi [jméno], [jméno] a [jméno], [zkratka] a [název] [anonymizováno] dle závěti z 29. 3. 2007, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu č. l. 544 (sp. zn. 7 Co 742/2017) ve správném znění z 14. 6. 2017 a usnesením Nejvyššího soudu ČR č. l. 648 (sp. zn. 24 Cdo 4260/2018) ze dne 23. 8. 2019, kterým bylo zamítnuto dovolání. Z protokolu k závěti ze dne 25. 7. 1979 sp. zn. N 233/79 je patrné, že tato byla přijata Státním notářstvím (č. l. 573). Z protokolu č. l. 575 k závěti ze dne 15. 1. 2012 je patrné, že touto závětí se dvěma svědky odkázal zůstavitel majetek 3 dětem [jméno], [jméno] a [jméno] [ulice] stížnost (sp. zn. III. ÚS 3809/19) byla odmítnuta rozhodnutím č. l. 677 ze dne 27. 12. 2019. Usnesením č. l. 689 ze dne 6. 4. 2020 bylo přerušeno dědické řízení a žalobci byli odkázáni na podání žaloby o určení, že jsou dědici po zůstaviteli ze závěti z 15. 1. 2012, kterou musí podat do 1 měsíce, jinak bude v řízení pokračováno bez zřetele na tohoto dědice. Dne 15. 6. 2020 byla podána žaloba kvůli neplatnosti části závěti z 29. 3. 2007, že žalovaní 1. a 2. nejsou dědici po zůstaviteli.

52. Rozhodnutím Okresního soudu v Písku č. j. 16 D 368/2012-357 ze dne 24. 3. 2014 bylo určeno, že [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] [celé jméno žalovaného] nejsou dědici ze závěti z 22. 1. 2012 po [celé jméno žalobce], přičemž rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 1673/2014-395 ze dne 15. 10. 2014 bylo toto rozhodnutí potvrzeno a nabylo právní moci dne 2. 1. 2015.

53. Usnesením Okresního soudu v Písku č. j. 16 D 368/2012-476 ze dne 26. 7. 2016 bylo rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno s [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalovaného], Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a [název] [anonymizováno] jako s dědici ze závěti po zůstaviteli [celé jméno žalobce] ze dne [datum], sepsané formou notářského zápisu NZ 45/ 2007 a N 57/2007. Toto rozhodnutí bylo usnesením odvolacího soudu č. j. 7 Co 2182/2016-506 ze dne 11. 1. 2017 zrušeno.

54. Usnesením Okresního soudu v Písku č. j. 16 D 368/2012-525 ze dne 14. 2. 2017 bylo následně rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno s [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalovaného], Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a [název] [anonymizováno] jako s dědici ze závěti po zůstaviteli [celé jméno žalobce] ze dne [datum], sepsané formou notářského zápisu NZ 45/ 2007 a N 57/2007, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu č. j. 7 Co 742/2017- 544 ve správném znění ze dne [datum], a usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j. 24 Cdo 4260/2018-648 ze dne 23. 8. 2019, kterým bylo zamítnuto dovolání. V odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 742/2017- 544 se odvolací soud k odvolání žalobce a) mj. zabýval rozporem s dobrými mravy:„ ...Odvolatel ovšem důvodně vytýká soudu prvního stupně, že v rozporu s pokynem odvolacího soudu, který je obsažen ve zrušovacím usnesení z 11.1.2017, čj. 7 Co 2182/2016-506, se soud prvního stupně nezabýval odvolatelem tvrzeným rozporem s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák. závěti z 29.3.2007 a jejího dodatku z 16.9.2008. Toto pochybení soudu prvního stupně lze dle přesvědčení odvolacího soudu, překlenout v odvolacím řízení. Otázku rozporu s dobrými mravy, jako otázku právní, posoudil sám odvolací soud v odvolacím řízení, když skutková tvrzení v tomto směru jsou obsahem spisu. Soud prvního stupně tuto otázku posoudil pouze konkludentně, pokud ve výrokové části odvoláním napadeného usnesení vychází z platnosti závěti ze dne 29.3.2007 neplatnost závěti z 29.3.2007 a jejího doplnění z 16.9.2008 pro rozpor s dobrými mravy. Ten shledává v tom, že zůstavitel veškerý majetek, který je předmětem dědictví, nabyl v restituci po strýci [jméno] [příjmení] podle zák. č. 229/91 Sb., jako závětní dědic osoby oprávněné podle § 4 odst.

1. Odvolatel však na konci 90. let v souvislosti se správou restituovaných nemovitostí zjistil, že [jméno] [příjmení] závětí z [datum] veškerý majetek odkázal stejným dílem zůstaviteli i jeho manželce [příjmení] [jméno] [příjmení], matce odvolatele. Pokud odvolatel s matkou žádali po zůstaviteli vysvětlení, odbyl je s tím, že pro pozemkový úřad závěť neexistovala. Vzhledem k možným negativním dopadům na rodinu nárok na vydání takto restituovaného majetku vůči zůstaviteli uplatněn nebyl.... Odvolací soud je přesvědčen, že je pojmově vyloučeno, aby zůstavitel pořídil závětí o svém majetku pro případ smrti v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zák., tedy v rozporu s dobrými mravy. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývající z občansko-právních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy se ve smyslu ustálené judikatury rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 26.6.1997 sp. zn. 3 Cdon 69/96). Podle § 460 obč. zák. dědictví se nabývá smrtí zůstavitele a podle § 461 odst. 1 obč. zák. se dědí ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů. V ust. § 476 až 480 obč. zák. jsou pak upraveny formální předpoklady platnosti závěti. Ust. § 3 odst. 1 obč. zák. je ustanovením, které v konkrétním případě může zamezit účinkům výkonu subjektivních práv a povinností vyplývajících z občansko-právních vztahů, nemůže však vyloučit účinky, jaké má podle kogentní úpravy dědického práva pro vznik, změnu nebo zánik právních vztahů zákonem předvídaná právní skutečnost - smrt zůstavitele, právo zůstavitele pořídit o svém majetku pro případ smrti (přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 1.3.2000 sp. zn. 26 Cdo 327/2000). Navíc, dle přesvědčení odvolacího soudu, ani skutkové vymezení důvodů rozporu s dobrými mravy nemůže obstát. Z hlediska pořízení pro případ smrti a jeho mravnosti není významné, jakým způsobem zůstavitel nabyl majetek, jímž pro případ smrti disponuje, zda v konkrétní věci proběhlo restituční řízení podle zákona č. 229/1991 Sb. plně v souladu s tímto předpisem. V případě zkrácení práv jiných oprávněných osob bylo věcí těchto osob, aby se domáhaly svých nároků. Rozporné s dobrými mravy nemohou být ani případné nepřesnosti v označení dědiců či podrobný výčet majetku, s nímž zůstavitel nakládá či naopak jeho obecné vymezení. Tyto okolnosti by mohly mít význam pouze z hlediska určitosti závěti a projevené poslední vůle zůstavitele. V tomto smyslu však žádné pochybnosti v průběhu řízený nevyplynuly a nebyly ani odvolatelem namítány. Jako rozpor s dobrými mravy nelze hodnotit ani skutečnost, že zůstavitel nakládal v doplňující závěti z 16.9.2008 s majetkem, jehož nebyl vlastníkem, takový úkon zůstavitele nemá pouze žádné právní důsledky. Z uvedeného je zřejmé, že odvolatel rozpor s dobrými mravy shledává především v tom, že projevená vůle zůstavitele neodpovídá jeho představám, takovou situaci nelze podřadit ust. § 3 odst. 1 obč. zák.“. Z odůvodnění usnesení NS ČR ze dne 23. 8. 2019 č. j. 24 Cdo 4260/2018-648 je mj. zřejmé, že„ ... odvolací soud se řádně otázkou případného rozporu závěti ze dne 29. 3. 2007 a jejího dodatku ze dne 16. 9. 2008 s dobrými mravy zabýval...“,„ ...v daném případě aplikoval i interpretoval ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. v souladu s ustálenou judikaturou soudů, dovolací soud s jeho závěrem, že ani odvolatelem skutkové vymezení důvodů rozporu s dobrými mravy nemůže obstát, souhlasí....“. Z odůvodnění usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 12. 2019 sp. zn. III. ÚS 3809/19 je patrné mj., že ústavní stížnost byla odmítnuta s odůvodněním, že„ stěžovateli se v průběhu řízení dostalo věcného hodnocení jeho argumentace k dobrým mravům a dostal možnost toto hodnocení nechat přezkoumat v řízení o mimořádném opravném prostředku. Se svou argumentací před krajským soudem a Nejvyšším soudem však neuspěl po věcné stránce....“, a dále, že„ ... Krajský soud...ve svém rozhodnutí rozebral, že stěžovatelova skutková tvrzení nepoukazují na žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno rozpor s dobrými mravy dovodit....“ ,...krajský soud a Nejvyšší soud si vystačily s hodnocením stěžovatelových skutkových tvrzení. Dospěly-li k závěru, že ani na úrovni skutkových tvrzení nejde o skutečnosti zakládající rozpor s dobrými mravy, nemají významu stěžovatelovy námitky k dokazování“.

55. Z návrhu žalobkyně b) v procesním postavení navrhovatelky ze dne 3. 10. 1995 soud zjistil, že žalobkyně b) se domáhala proti zůstaviteli [celé jméno žalobce], [datum narození], výživného v době, kdy studovala postgraduální studium na SZŠ v [obec], když veškeré náklady na výživné hradí matka [příjmení] [jméno] [příjmení], která má příjem ze zaměstnání 10 000 Kč, přičemž příjem otce činil částečný invalidní důchod, příjem ze zaměstnání a nespecifikovaná částka za pronájem restituovaných pozemků.

56. Z vyjádření zůstavitele v procesním postavení odpůrce ze dne 25. 10. 1995 soud zjistil, že zůstavitel [celé jméno žalobce] popisuje své příjmové poměry tak, že pobírá plný invalidní důchod, je slepý na jedno oko, s manželkou již dlouho nevede společnou domácnost, obývá jednu malou místnost ve společném domě, pracuje dočasně jako metař u [zkratka] a jeho pozemky užívá zemědělec, který za něj platí daň z nemovitostí a o tyto se stará.

57. Z vyjádření b) žalobkyně v procesním postavení navrhovatelky ze dne 15. 11. 1995 bylo zjištěno, že zůstavitel [celé jméno žalobce] hradí pouze náklady své spotřeby, s manželkou vede společnou domácnost a užívá celý dům, neplatí inkaso sám, na domácnost a výživné pro 3 děti přispívá pouze částkou 1 200 měsíčně, nepodílí se však na žádných investicích a údržbě domácnosti a domu.

58. Ze žádosti zůstavitele v procesním postavení odpůrce ze dne 11. 1. 1996 je patrné, že zůstavitel [celé jméno žalobce] žádal o snížení výživného na 3 zletilé děti, kterým je povinen přispívat 700 Kč měsíčně každému, a to s odůvodněním, že přišel o práci metaře u [zkratka] a jeho jediný příjem je invalidní důchod ve výši 3 802 Kč, když hradí inkaso 1 500 Kč, které odmítá platit manželka.

59. Z vyjádření 3. žalovaného ze dne 15. 1. 1997 s přílohou – oznámením České pošty, s. p., o uložení zásilky je zřejmé, že zůstavitel [celé jméno žalobce] se nepodílí nijak na chodu domácnosti a údržbě domu ani fyzicky ani finančně, kromě důchodu má jiné příjmy a hradí si pouze věci a činnosti pro své potřeby, neboť se odmítl podílet finančně na chodu domácnosti.

60. Ze znaleckého posudku [číslo] z 23. 8. 2000 znalce [jméno] [jméno], znalce z oboru Ekonomika, odvětví Ceny a odhady nemovitostí, je zřejmá cena obvyklá nemovitostí, a to domu [adresa] ve [adresa] [anonymizováno] v [obec] včetně pozemku stav. parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] ve výši 1 543 100 Kč.

61. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že brzy po svatbě zjistila svědkyně, která je bývalou manželkou zůstavitele a matkou žalobců a žalovaného 3., že zůstavitel se brzy projevil jako sobecký člověk, který se nijak nezapojoval do chodu rodiny, nestaral se o děti, nepřispíval na společnou domácnost kromě placení energií a podporoval pravidelně finančně svou matku. Svědkyni s péčí o děti pomáhali její rodiče z [obec] [anonymizováno] a finančně především strýc zůstavitele [jméno] [celé jméno žalobce] (např. s koupí domu) a sestra svědkyně (např. koupě pračky). Rozvod nebyl možný, protože měli společné jmění manželů. Manžel doma pouze poslouchal rádio, nechtěl být rušen, děti oslovoval„ zločinci“, poté, co musel přestat pracovat a pobíral invalidní důchod, pobíral i přídavky na děti, které si však celé nechával, nechtěl platit ani energie, přičemž děti ještě v té době studovali. Svědkyně náhodně kvůli nepořádnosti manžela zjistila, že měl být dědičkou ze závěti po zemř. [jméno] [celé jméno žalobce], což jí zůstavitel zatajil. Zůstavitel jezdil na drahé zahraniční zájezdy, přičemž tvrdil, že nemá prostředky, a v důsledku jedné z asijských dovolených vážně onemocněl. Děti chodily na brigády, svědkyně využívala výpěstků ze zemědělské školy, kde pracovala, a poté, co pracovala na městském úřadě, byla schopna zajistit byt zůstaviteli, rozvést se s ním a s pomocí syna jej vyplatit na vypořádacím podílu.

62. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Ze spisu sp. zn. 16 D 368/2012, vedeného u Okresního soudu v Písku, soud zjistil, že žalobci a žalovaný č. 3 jako pozůstalé děti a žalovaní č. 1 a 2 jsou účastníky řízení o dědictví po [celé jméno žalobce], [datum narození], zemř. 13. 11. 2012, naposledy bytem [adresa] [adresa] [číslo], vedeného Okresním soudem v Písku, resp. notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] jako pověřenou soudní komisařkou. Usnesením OS v Písku č. j. 16 D 368/2012-525 ze dne 14. 2. 2017 vydaným soudní komisařkou ve znění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 742/2017-544 ze dne 14. 6. 2017, jímž bylo usnesení OS v Písku č. j. 16 D 368/2012-525 potvrzeno, bylo rozhodnuto tak, že v dědickém řízení po zůstaviteli bude nadále jednáno s pozůstalými dětmi zůstavitele (žalobci a žalovaným 3) a žalovanými 1 a 2 jako s dědici zůstavitele ze závěti ze dne 29. 3. 2007, sepsané formou notářského zápisu sp. zn. NZ 45/ 2007, N 57/2007, notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], přičemž v odůvodnění se odvolací soud zabýval i žalobci vznesenou námitku rozporu závěti z 29. 3. 2007 s dobrými mravy. Usnesením OS v Písku č. j. 16 D 368/2012- 689 ze dne 6. 4. 2020 bylo přerušeno dědické řízení a žalobci byli odkázáni na podání žaloby o určení, že jsou dědici po zůstaviteli ze závěti z 15. 1. 2012, kterou musí podat do 1 měsíce, jinak bude v řízení pokračováno bez zřetele na tohoto dědice (odst. č. 51 až 54. odůvodnění shora). Žalobci však dne 15. 6. 2020 podali žalobu, kterou se domáhají určení, že žalovaní 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli, a to z důvodu neplatnosti části závěti ze dne 29. 3. 2007, jíž zůstavitel odkázal část svého majetku žalovaným 1 a 2, pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. a pro rozpor výkonu dědického práva žalovaného č. 1 s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. a pro rozpor výkonu dědického práva žalovaného 2 s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. K prokázání důvodnosti této žaloby na určení žalobci předložili soudu důkazy, z nichž soud učinil zjištění popsaná v odstavcích č. 6 až 50. a č. 55 až 61. odůvodnění shora, přičemž tyto se týkají konkrétních rozporů závěti ze dne 29. 3. 2007 s dobrými mravy. Žalobci tvrdili, že rozporem s dobrými mravy je to, že 1. zůstavitel na vypořádání svého podílu na SJM, jehož jedinou významnější hodnotou byly nemovitosti v [obec], obdržel 1 000 000 Kč, když část těchto finančních prostředků je jedním z aktiv dědictví, přičemž připadnutí části peněz žalovanému 1 a 2 považují žalobci za nemravné, když na péči o nemovitost v [obec] se místo zůstavitele podílely jeho děti, které se přičinily o zachování hodnoty nemovitostí a o to, že zůstavitel mohl obdržet vypořádání ve výši 1 000 000 Kč; 2. zůstavitel zanedbával péči o domácnost i o své děti, nepřispíval na výživu svých dětí a chod domácnosti, následně neplnil svojí vyživovací povinnost, což vyplývá s informacemi z řízení o stanovení a zvýšení výživného, vedených u Okresního soudu v Písku, když ze spisových značek soudu, uváděných žalobci, je zřejmé, že uvedená soudní řízení probíhala v období let 1995 až 2001; 3. dalším významnějším aktivem dědictví po zůstaviteli je majetek, který zůstavitel nabyl v restituci po panu [jméno] [příjmení], přičemž připadnutí majetku jiným osobám než dětem zůstavitele považují žalobci za nemravné s ohledem na osobu [jméno] [příjmení] a na způsob, jakým zůstavitel tento majetek nabyl (dle názoru žalobců měl zůstavitel nabýt v restituci pouze polovinu majetku, pokud by v restitučním řízení předložil závěť pana [jméno] [příjmení]), když činností [pozemkový úřad] [anonymizováno] [obec] byly v restitučním řízení vydány zůstaviteli nemovitosti a tento úřad nezjistil závěť pana [jméno] [příjmení] ze dne [datum], s ohledem na to, že zůstavitel neplnil svoji vyživovací povinnost vůči dětem, ačkoliv měl majetek z restitučního řízení, přičemž pokud by tuto povinnost plnil byla převážná část tohoto majetku k datu úmrtí zůstavitele spotřebována, s ohledem na to, že žalobce pro zůstavitele bezúplatně spravoval nemovitosti, a proto se ke dni smrti zůstavitele nacházely ve vlastnictví zůstavitele; 4. Zůstavitel se povoláním jiných osob než svých dětí za dědice snažil„ potrestat“ své děti; 5. Závěť ze dne 29. 3. 2007 je šikanózním výkonem práva zůstavitele učiněným výlučně za účelem poškození dětí, kdy v této souvislosti žalobci popisují, že zůstavitel sepsal dodatek k závěti ze dne [datum], dle kterého odkázal podíl na nemovitostech v [obec] dětem, ačkoliv v té době nebyl jejich spoluvlastníkem a tuto skutečnost musel vědět, a dále v závěti ze dne 29. 3. 2007 zůstavitel pod bodem„ za třetí“ odkázal své bývalé manželce konkrétní vyjmenované movité věci, které ovšem nevlastnil. Odvolací soud se zabýval všemi těmito konkrétními rozpory s dobrými mravy, což je zřejmé z odůvodnění jeho rozhodnutí ze dne 14. 6. 2017:„ ...Z hlediska pořízení pro případ smrti a jeho mravnosti není významné, jakým způsobem zůstavitel nabyl majetek, jímž pro případ smrti disponuje, zda v konkrétní věci proběhlo restituční řízení podle zákona č. 229/1991 Sb. plně v souladu s tímto předpisem...“ (k rozporu ad 2. a 3.)„ ... V případě zkrácení práv jiných oprávněných osob bylo věcí těchto osob, aby se domáhaly svých nároků. Rozporné s dobrými mravy nemohou být ani případné nepřesnosti v označení dědiců či podrobný výčet majetku, s nímž zůstavitel nakládá či naopak jeho obecné vymezení. Tyto okolnosti by mohly mít význam pouze z hlediska určitosti závěti a projevené poslední vůle zůstavitele. V tomto smyslu však žádné pochybnosti v průběhu řízený nevyplynuly a nebyly ani odvolatelem namítány. Jako rozpor s dobrými mravy nelze hodnotit ani skutečnost, že zůstavitel nakládal v doplňující závěti z 16. 9. 2008 s majetkem, jehož nebyl vlastníkem, takový úkon zůstavitele nemá pouze žádné právní důsledky...“ ...“ (k rozporu ad 1., 4. a 5.).

63. Odvolací soud usnesením č. j. 7 Co 950/2021-322 ze dne 19. 11. 2021 zrušil původní rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byla žaloba žalobců zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu s tím, že z vyjádření žalobců je jasné, že v případě úspěchu žaloby hodlají předložit rozhodnutí soudu v rámci dědického řízení a očekávají, že v tomto případě bude učiněn závěr o popření dědického práva (titulu v podobě předmětné závěti) žalovaných 1 a 2 a jejich účastenství v rámci dědického řízení skončí. Jedinými dědici (účastníky dědického řízení) poté zůstanou žalobci a žalovaný 3. Tato skutečnost (právní konstrukce) zakládá u obou žalobců naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř. Současně odvolací soud v předcházejícím usnesení zabývajícím se jinou závětí zůstavitele učinil nesprávné právní závěry, neboť dovodil, že je pojmově vyloučeno, aby pořízení závěti bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.) Nejvyšší soud ČR však, přinejmenším v obecné rovině, připustil možnost rozporu závěti s dobrými mravy. Dále se konkrétně vyjádřil pouze k otázce, zda zůstavitel pořídil předmětnou závěť za účelem poškození (znevýhodnění) bývalé manželky a svých dětí (žalobci a žalovaný 3). Dovodil, ale jen v této rovině, že v rámci dědického řízení v žalobci popsaných skutečnostech nelze spatřovat šikanózní výkon práva ze strany zůstavitele ve vztahu k předmětné závěti.

64. Soud prvního stupně shledal v souladu s rozhodnutím odvolacího soudu naléhavý právní zájem žalobců na určení, že žalovaný č. 1 a č. 2 nejsou dědici po zůstaviteli v souvislosti se závětí ze dne 29. 3. 2007 dle § 80 o. s. ř., doplnil dokazování a učinil na základě něj následující závěry. Žalobou se žalobci domáhají určení, že žalovaní 1 a 2 nejsou dědici po zůstaviteli, a to z důvodu neplatnosti části závěti ze dne 29. 3. 2007, jíž zůstavitel odkázal část svého majetku žalovaným 1 a 2, pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. a pro rozpor výkonu dědického práva žalovaného 1 s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. a pro rozpor výkonu dědického práva žalovaného 2 s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., jak vyplývá ze skutkového stavu. Pokud jde o skutkový stav týkající se konkrétních rozporů závěti ze dne 29. 3. 2007 s dobrými mravy, lze dovodit, že zůstavitel sepsal řadu závětí a listin o vydědění, čímž zřejmě reagoval na aktuální situaci a vztahy v rodině, jak je zřejmé ze závětí ze dne 25. 7. 1979, ze dne 24. 1. 1995, ze dne 29. 3. 2007, ze dne 1. 10. 2011, ze dne 22. 1. 2012, z listiny o vydědění ze dne 20. 2. 2000, z prohlášení ze dne 14. 11. 2007 (odst. č. 9, 10., 11., 12., 13., 14., 15., 47. odůvodnění shora), a okruh dědiců řešila pověřená notářka i krajský soud k odvolání účastníků v souvislosti s jednotlivými závětmi zůstavitele (odst. č. 51 až 54. odůvodnění shora). Další prokázanou skutečností je faktické fungování rodiny zůstavitele, když děti zůstavitele se po něm domáhali výživného v době od roku 1993 do roku 2001 soudní cestou, a to opakovaně (odst. č. 16 až 24. odůvodnění shora), přičemž zůstavitel opakovaně uváděl o svých příjmových poměrech, že tyto činí pouze invalidní důchod (odst. č. 55 až 59. odůvodnění shora), když podle rozvázání pracovního poměru zůstavitele z roku 1994 byla sice důvodem nadbytečnost (odst. č. 38 odůvodnění shora), zůstavitel však hospodařil se svými finančními prostředky dle svého uvážení, což vyplývá z dokladů o poskytnutí darů 25 000 Kč, 15 000 Kč a 10 000 Kč [název] [anonymizováno] v [obec] a ve [obec] v roce 2000 nebo z ústřižků poukázek z let 1996 až 2000 (odst. [číslo] odůvodnění shora) či z dopisu s nabídkami prodeje z roku 1993 (odst. č. 37 odůvodnění shora), přičemž v roce 1999 obdržel finanční vyrovnání od [název] [anonymizována dvě slova] ve výši téměř 300 000 Kč (odst. č. 7, 44. až 46. odůvodnění shora), a o restitucích bylo jednáno pozemkovým úřadem v [obec] již v roce 1992 (odst. č. 35, 42., 49. odůvodnění shora). V roce 2004 se odmítl zůstavitel podílet na opravě střechy na domě v [obec] (odst. č. 43 odůvodnění shora) a ke dni 1. 1. 2004 činil zůstatek jeho účtu 1 513,92 Kč (odst. č. 32 odůvodnění shora). Fakt, že se zůstavitel dostatečně nepodílel na péči o rodinu, vyplývá jednak z výpovědi [jméno] [příjmení] (odst. č. 61 odůvodnění shora) a jednak z dopisu z roku 1979 a z roku 1999 (odst. č. 33, 34. odůvodněni shora) a z dopisu [jméno] [příjmení] z roku 1982 je zřejmé, že zůstavitel lpěl na penězích, a to i na úkor rodiny (odst. č. 8 odůvodnění shora). Popis spíše formálního vztahu zůstavitele ke strýci [jméno] [příjmení] či k dětem zůstavitele je patrný z dopisů z roku 1976, 1977 a z roku 1978 (odst. č. 36, 39., 41. odůvodnění shora) a naopak vřelý vztah [jméno] [příjmení] k žalobcům, žalovanému 3 a [jméno] [příjmení] je zřejmý z dopisu z roku 1976 (odst. č. 40 odůvodnění shora) a především ze závěti z roku 1986, podle níž [jméno] [příjmení] odkazuje majetek rovným dílem zůstaviteli a jeho ženě [jméno] [příjmení] (odst. č. 25 odůvodnění shora). Zůstavitel v roce 2006 v souvislosti s rozvodem manželství požadoval po manželce [jméno] [příjmení] vyplacení částky ve výši 1 000 000 Kč z domu (odst. č. 27 odůvodnění shora), který měl v roce 2000 hodnotu 1 543 100 Kč (odst. č. 60 odůvodnění shora), přičemž k tomuto vypořádání došlo v roce 2007 včetně převodu peněž zůstaviteli (odst. č. 28, 29. odůvodnění shora), a následně prodala [jméno] [příjmení] část nemovitosti tj. domu žalobci (odst. č. 30 odůvodnění shora). Současně však lze považovat za prokázanou skutečnost, že v roce 2012 se stala opatrovnicí zůstavitele [jméno] [příjmení] (odst. č. 31 odůvodnění shora) a v roce 1996 a v roce 1998 se stal podílovým spoluvlastníkem nemovitostí v k.ú. [část obce] u [obec] žalobce na základě darovací smlouvy (odst. č. 48 odůvodnění shora), do jejichž údržby žalobce investoval své prostředky (odst. č. 50 odůvodnění shora).

65. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

66. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

67. Pokud jde o rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák., soud neshledal závěť zůstavitele ze dne 29. 3. 2007, resp. v její části, neplatnou, neboť jako rozpor s dobrými mravy nelze hodnotit skutečnost, že zůstavitel nakládal v doplňující závěti z 16. 9. 2008 s majetkem, jehož nebyl vlastníkem, takový úkon zůstavitele nemá pouze žádné právní důsledky.

68. Ohledně posouzení rozporu výkonu dědického práva žalovaného 1 a žalovaného 2 s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., pak soud má za prokázané skutkové okolnosti popsané žalobci v žalobě a podrobně zjištěné z provedeného dokazování (odst. č. 64 odůvodnění shora) spočívající zejména v tom, že předmětem dědictví je mj. částka 1 000 000 Kč, kterou [jméno] [příjmení] vyplatila zůstaviteli jako podíl na vypořádání společného jmění manželů v souvislosti s rozvodem a majetek, který zůstavitel nabyl v restituci po panu [jméno] [příjmení] v rozsahu o polovinu větším, než je uvedeno v závěti [jméno] [příjmení], když rovný díl měl připadnout [jméno] [příjmení], a když žalobce spravoval bezplatně nemovitosti zůstavitele, dále že zůstavitel zanedbával péči o domácnost i o své děti, nepřispíval na výživu svých dětí a chod domácnosti a následně neplnil svojí vyživovací povinnost dobrovolně. Všechny tyto okolnosti, byť specifikované užším způsobem, již posuzoval odvolací soud v rozhodnutí ze dne 14. 6. 2017:„ ...Z hlediska pořízení pro případ smrti a jeho mravnosti není významné, jakým způsobem zůstavitel nabyl majetek, jímž pro případ smrti disponuje, zda v konkrétní věci proběhlo restituční řízení podle zákona č. 229/1991 Sb. plně v souladu s tímto předpisem...“ (k rozporu ad 2. a 3.)„ ... V případě zkrácení práv jiných oprávněných osob bylo věcí těchto osob, aby se domáhaly svých nároků. Rozporné s dobrými mravy nemohou být ani případné nepřesnosti v označení dědiců či podrobný výčet majetku, s nímž zůstavitel nakládá či naopak jeho obecné vymezení. Tyto okolnosti by mohly mít význam pouze z hlediska určitosti závěti a projevené poslední vůle zůstavitele. V tomto smyslu však žádné pochybnosti v průběhu řízený nevyplynuly a nebyly ani odvolatelem namítány. Jako rozpor s dobrými mravy nelze hodnotit ani skutečnost, že zůstavitel nakládal v doplňující závěti z 16. 9. 2008 s majetkem, jehož nebyl vlastníkem, takový úkon zůstavitele nemá pouze žádné právní důsledky...“ ...“ (k rozporu ad 1., 4. a 5.). Soud se jednoznačně přiklání k tomuto právnímu hodnocení, když lze shrnout, že skutkové vymezení důvodů rozporu s dobrými mravy nemůže obstát. Soud se totiž zabýval žalobou žalobců proti žalovaným o určení, že žalovaní 1. a 2. nejsou dědici po zůstaviteli [celé jméno žalobce], [datum narození], zemř. 13. 11. 2012. Původní rozhodnutí ve věci, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu, zrušil odvolací soud s tím, že naléhavý právní zájem žalobců je dán tím, že rozhodnutí o žalobě bude mít vliv na dědické řízení, konkrétně na okruh dědiců. Nadto Nejvyšší soud ČR připustil možnost rozporu závěti s dobrými mravy a vyjádřil se k otázce, zda zůstavitel pořídil předmětnou závěť za účelem poškození bývalé manželky a dětí, tak, že šikanózní výkon práva ze strany zůstavitele nelze spatřovat. Pokud jde o věcný obsah žaloby žalobců, tento se týká neplatnosti závěti, sepsané zůstavitelem formou notářského zápisu dne 29. 3. 2007, doplněné dne (14. 11. 2007) 16. 9. 2008, pro rozpor s dobrými mravy části závěti a výkonu dědického práva žalovaného 1. a 2. Důvody žalobců jsou především a) zahrnutí částky 1 000 000 Kč do aktiv dědictví, která je vypořádacím podílem SJM po rozvodu zůstavitele, dále b) neplnění vyživovací povinnosti zůstavitele vůči dětem, nepřispívání na chod domácnosti a zatajení značných příjmů z restituovaného majetku po [jméno] [celé jméno žalobce], čímž uvrhl zůstavitel rodinu do existenční krize, a c) zahrnutí rodinného majetku zůstavitele po [jméno] [celé jméno žalobce] do aktiv dědictví. Soud má tyto„ důvody“ žalobců resp. skutkové okolnosti za prokázané, neshledal však, že by bylo možné dovodit jejich rozpor s dobrými mravy, pro který by bylo možné shledat neplatnost závěti ze dne 29. 3. 2007 ve znění dodatků a vyhovět žalobě, neboť ad a) k vypořádání SJM došlo dohodu manželů, ad b) žalobci a žalovaný 3 se, sice soudní cestou, ale domáhali výživného po zůstaviteli, a ad b) a ad c) dle tvrzení žalobců samotných [jméno] [příjmení] se svého podílu na dědictví po [jméno] [příjmení] nedomáhala. Jinak řečeno, vyhověním žalobě by došlo ke zpětné revizi svobodného rozhodnutí zůstavitele o svém majetku pro případ smrti, která by byla nedůvodná a nepřiměřená vzhledem k tomu, že žalobci a žalovaný 3 jsou rovněž dědici ze závěti a nebyli tedy zůstavitelem opomenuti. Proto nebylo možné shledat rozpor výkonu dědického práva žalovaného 1 a žalovaného 2 s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák.

69. Soud s ohledem na shora popsané závěry zamítl žalobu jako nedůvodnou, jak je patrné z výroku I. rozsudku shora.

70. O nákladech řízení rozhodl soud dle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému 1 náklady řízení v celkové výši 3 002 Kč spočívající v 9 úkonech dle § 1 odst. 3 písm a), b) a c) vyhl. č. 254/2015 Sb. v platném znění, a to písemné podání ve věci, přípravy účasti na jednání a účasti na jednání, vyjádření k odvolání žalobců, příprava na jednání odvolacího soudu, 2x účast při jednání odvolacího soudu, příprava na jednání soudu 1. stupně a účast na jednání soudu 1. stupně, při výši paušální náhrady 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 a 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. v platném znění, a dále 2x cestovné za cestu z [obec] do [obec] a zpět veřejnou hromadnou dopravou ve výši 132 Kč dle § 137 odst. 1 o.s.ř.

71. O nákladech řízení rozhodl soud dle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému 2 náklady řízení v celkové výši 20 168,28 Kč spočívající v odměně za zastupování advokátem dle § 9 ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby, a to za 5 úkonů právní služby za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 2 x sepis vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, a účast na jednání soudu dne 26. 5. 2021 a dne 5. 5. 2022 podle dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, a dále v cestovném z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 968 Kč podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) a § 157 odst. 4 písm. b) zák. práce v platném znění motorovým vozidlem tov. zn. Audi, [registrační značka], při spotřebě 5,2 l/100km, ceně paliva 28,20 Kč a sazby náhrady 4,40 Kč/km, v náhradě za promeškaný čas za 7 půlhodin po 100 Kč podle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a ve 5 režijních paušálech po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění spolu s 21% DPH podle § 14a vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění.

72. O nákladech řízení rozhodl soud dle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému 3 náklady řízení v celkové výši 25 779,76 Kč spočívající v odměně za zastupování advokátem dle § 9 ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby, a to za 5 úkonů právní služby za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, porada s klientem přesahující 1 hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, sepis vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, a účast na jednání soudu dne 26. 5. 2021 a dne 5. 5. 2022 podle dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, a dále v cestovném z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 357,14 Kč podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) a § 157 odst. 4 písm. b) zák. práce v platném znění motorovým vozidlem tov. zn. BMW, [registrační značka], při spotřebě 7,2 l/100km, ceně paliva 27,80 Kč a sazby náhrady 4,40 Kč/km, v cestovném z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 873,62 Kč podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) a § 157 odst. 4 písm. b) zák. práce v platném znění motorovým vozidlem tov. zn. Volvo, [registrační značka], při spotřebě 5,6 l/100km, ceně paliva 46,50 Kč a sazby náhrady 4,70 Kč/km, v náhradě za promeškaný čas za 16 půlhodin po 100 Kč podle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a v 5 režijních paušálech po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění spolu s 21% DPH podle § 14a vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění.

Poučení