12 C 155/2018-189

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 142 590 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 40 740 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 740 Kč od 15. 1. 2016 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 101 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 101 850 Kč od 15. 1. 2016 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 700 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 27. 8. 2018 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 142 590 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 15. 1. 2016 do zaplacení coby náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Žalobkyně uvedla, že je věřitelem pohledávky za dlužníkem [jméno] [příjmení], která byla přiznána rozsudkem [název soudu], č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 2. 2002 ve výši 7 956 093,30 Kč s příslušenstvím. Pohledávka původně svědčila věřiteli - [právnická osoba], která posléze pohledávku postoupila na společnost [právnická osoba], která tuto pohledávku převedla zpět na spol. [právnická osoba], a ta pak byla na základě postoupení pohledávky číslo [anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 7. 2003 postoupena na [právnická osoba] ([anonymizována čtyři slova]. Žalobkyně pak pohledávku nabyla od posledně zmiňované společnosti na základě smlouvy o postoupení pohledávky č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 3. 9. 2013, a to pod položkou [anonymizována tři slova] [právnická osoba] zanikla fúzí sloučením se společností [právnická osoba] a na společnost [právnická osoba] jako na společnost nástupnickou, tak přešlo v důsledku fúze sloučením veškeré jmění [právnická osoba] [anonymizováno] Následně proběhla změna obchodní firmy společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba]

2. K uspokojení zmíněné pohledávky za situace, kdy na předmětný rozsudek byla vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti, byla k návrhu dřívějšího věřitele ze dne 20. 4. 2005 usnesením [název soudu], č.j. [číslo jednací], ze dne 2.5.2005 nařízena na majetek dlužníka exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který exekuce vedl pod sp.zn. [spisová značka]. V průběhu předmětné exekuce dne 7. 7. 2006 podal dlužník návrh na její zastavení, přičemž namítl, že mu rozsudek (tj. exekuční titul), nebyl doručen do vlastních rukou, a tudíž se nestal pravomocným ani vykonatelným. O tomto návrhu rozhodoval [název soudu] dne 25. 5. 2014 a následně exekuci zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že exekuční titul skutečně není pravomocný, a tudíž ani vykonatelný v důsledku nedoručení povinnému. Žalobkyně dále uvedla, že kdyby nalézací soud neotálel s vydáním platebního rozkazu (po dobu 1,5 roku) a dále pak s rozhodnutím o procesním nástupnictví (5 let) a nařízením ústního jednání a vydání rozhodnutí (taktéž 5 let), bylo by zřejmě rozhodnutí ve věci doručeno dlužníkovi ještě v době, kdy se na své původní adrese zdržoval, a byl by mu tedy rozsudek doručen řádně. V důsledku prodlevy soudu v nalézacím řízení k tomu však nedošlo, neboť se dlužník na konci roku 2001 odstěhoval a rozsudek již nebylo možné doručit na adresu, která byla soudu známa a na které se dříve zdržoval. V důsledku uvedeného byla od roku 2005 do roku 2015 ze strany žalobkyně marně vedena exekuce, v níž bylo provedeno 7 úkonů právní služby (vyjádření k návrhu povinného na zastavení exekuce, účast na jednání dne 13. 1. 2010, účast na jednání dne 7. 10. 2013, účast na jednání dne 31. 3. 2014, účast na jednání dne 15. 5. 2014, odvolání proti usnesení o zastavení exekuce a účast na jednání dne 17. 3. 2015, přičemž za 1 úkon právní služby náleží částka 20 070 Kč plus 7x paušální náhrada nákladů, tj. celkem 142 590 Kč. Žalobkyně přitom až v roce 2015 s konečnou platností zjistila, že nedisponuje exekučním titulem.

3. V podání ze dne 12. 12. 2018 žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 14. 7. 2015 uplatnila svůj nárok z důvodu a ve výši uvedeného v žalobě. Ve vztahu k požadované náhradě škody, odpovídající nákladům na exekuci, žalovaná uvedla, že o nákladech řízení bylo rozhodnuto usnesením [název soudu] sp.zn. [číslo jednací] ze dne 15. 5. 2014 tak, že žádný z účastníků ani soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů řízení, o nákladech tak bylo pravomocně rozhodnuto.

4. V podání ze dne 6. 2. 2019 žalobkyně zopakovala, že došlo k zastavení exekuce z důvodu neexistence pravomocného vykonatelného exekučního titulu, a to kvůli pochybení [název soudu]. Samotná skutečnost, že bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení, dle žalobkyně neznamená, že by náklady nevznikly, přičemž žalobkyně reálně vynaložila částku 142 590 Kč na vedení exekučního řízení na základě exekučního titulu, o němž se důvodně domnívala, že je bezvadný.

5. Dne 17. 8. 2020 se ve věci konalo jednání, během něhož žalobkyně uvedla, že došlo ke škodě v důsledku otálení soudu s rozhodnutím ve věci v nalézacím řízení a následně kvůli pochybení při doručování dlužníkovi a s tím spojeným vyznačením doložky právní moci. Žalobkyně postavila najisto, že se domáhá náhrady škody způsobené pochybením při vydání exekučního titulu a nesprávným vyznačením doložky právní moci. Žalovaná vznesla námitku nedostatku aktivní legitimace, neboť ve smlouvě o postoupení pohledávky není explicitně uvedeno, že se postupuje též nárok na náhradu škody proti státu. Během jednání dne 17. 8. 2020 byla žalobkyně vyzvána dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, mj. k prokázání existence tvrzené škody, a to za situace, kdy předložené výpisy z účtů neprokazují úhradu nákladů na předmětnou exekuci, když není zřejmé, jakých právních služeb se faktury týkaly.

6. V podání ze dne 31. 8. 2020 žalobkyně doplnila, že nabyla žalovanou pohledávku na základě postoupení pohledávky společně s pohledávkou na náhradu škody proti státu, a to smlouvou č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 3. 9. 2013. Dle ustanovení II. bod 2.1 zmíněné smlouvy postupitel postoupil postupníkovi samostatně každou jednotlivou pohledávku s veškerým příslušenstvím, včetně případných souvisejících či odvozených pohledávek z titulu úroku z prodlení, smluvní pokuty, náhrady škody, bezdůvodného obohacení a náhrady nákladů řízení, ať již pravomocně přisouzených či zatím nepřisouzených. Společně s pohledávkami postoupil postupitel na postupníka i veškeré pohledávky proti případným spoludlužníkům, ručitelům, avalistům a jiným třetím osobám. Žalobkyně dále uvedla, že náklady vynaložené v exekuci byly právnímu zástupci žalobkyně uhrazeny v období měsíce dubna až července roku 2015.

7. Dne 18. 6. 2021 se konalo další jednání, během něhož byla žalobkyně vyzvána dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění důkazních návrhů k prokázání rozsahu náhrady škody odpovídající úhradě za 7 úkonů právní služby.

8. Při jednání dne 13. 7. 2021 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět co do částky 2 x 20 370 Kč s přísl. odpovídající požadovanému úkonu právní služby za účast na jednání dne 13. 1. 2010 a dne 7. 10. 2013. K částečnému zastavení řízení:

9. Jak uvedeno shora, žalobkyně vzala částečně svou žalobu zpět, a to v celkové výši 40 740 Kč s přísl..

10. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti, nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle § 96 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. pak platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

11. Jelikož žalobkyně vzala částečně zpět žalobu ohledně požadavku na náhradu škody, s čímž žalovaná souhlasila, soud v uvedeném rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. Skutková zjištění:

12. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně ze dne 14. 7. 2015 a ze dne 7. 8. 2015, stanovisko žalované ze dne 9. 11. 2017) soud vzal za prokázané, že žalobkyně dne 14. 7. 2015 uplatnila u žalované svůj nárok z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

13. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 4. 9. 2013, uzavřené mezi [anonymizováno 5 slov] a [právnická osoba], [IČO], došlo k postoupení řady pohledávek uvedených v příloze, a to včetně předmětné pohledávky za [jméno] [příjmení]. V čl. II. bod 2.1 zmíněné smlouvy je ujednáno, že postupitel ([anonymizováno 5 slov]) postupuje postupníkovi ([právnická osoba]) samostatně každou jednotlivou pohledávku s veškerým příslušenstvím, zejména včetně případných souvisejících či odvozených pohledávek z titulu úroku z prodlení smluvní pokuty náhrady škody bezdůvodného obohacení a náhrady nákladů řízení, ať již pravomocně přisouzených či zatím nepřisouzených. Společně s pohledávkami postupuje postupitel na postupníka i veškeré pohledávky proti případným spoludlužníkům, ručitelům, avalistům a jiným třetím osobám, které vyplývají z obchodního případu, vedených v článku 1.1. dané smlouvy (srov. smlouva o postoupení pohledávky ze dne 4. 9. 2013).

14. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že daná společnost zanikla v důsledku fúze sloučením se společností [právnická osoba] k rozhodnému dni fúze 1. 1. 2015. Zdejší žalobkyně měla v období od 4. 4. 2011 do 8. 1. 2016 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (srov. výpis z obchodního rejstříku).

15. Právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátka, vystavila [právnická osoba] s.r.o. fakturu [číslo] dne 15. 5. 2015 na částku 49 528,93 Kč za poskytnutou právní pomoc; fakturu [číslo] ze dne 15. 6. 2015 na částku 46 587,42 Kč, fakturu [číslo] ze dne 15. 7. 2015 na částku 53 889,77 Kč a fakturu [číslo] ze dne 15. 8. 2015 na částku 48 421,78 Kč.

16. Z výpisu z účtu vedeného u [anonymizována dvě slova], číslo účtu [číslo], soud zjistil, že z uvedeného účtu byla ve prospěch [anonymizováno] [jméno] [příjmení] odepsána částka ve výši 49 528,93 Kč za právní služby v dubnu 2015, dále za právní služby v květnu 2015 částka 46 580,42 Kč, za právní služby v červnu 2015 částka 53 889,77 Kč, za právní služby v červenci 2015 částka 48 421,78 Kč. Zmíněný účet č. [bankovní účet] je veden ve prospěch zdejší žalobkyně, dříve pro [právnická osoba] s.r.o., přičemž v důsledku fuze je nově účet veden pro zdejší žalobkyni (srov. potvrzení [příjmení] [příjmení] ze dne 2. 9. 2020 a výpisy z účtu žalobkyně).

17. Soudu je z úřední činnosti známo, že zdejší žalobkyně pouze u zdejšího soudu vede více odškodňovacích řízení, v nichž je zastupována stejnou advokátkou, jako v posuzovaném exekučním řízení i v nadepsaném řízení.

18. Oprávněná [právnická osoba] navrhla proti povinnému [jméno] [příjmení] nařízení exekuce na základě vykonatelného rozsudku [název soudu], č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] k vymožení částky 7 956 093,30 Kč s příslušenstvím (srov. návrh oprávněné [právnická osoba] proti povinnému [jméno] [příjmení] a rozsudek [název soudu] ve věci žalobce společnosti [právnická osoba] proti žalovanému [jméno] [příjmení] ze dne 27. 2. 2002).

19. Usnesením [název soudu], č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] byla zastavena exekuce vedená na majetek povinného [příjmení], neboť exekuční titul, tj. rozsudek [název soudu], č.j. [číslo jednací], ze dne 27. 2. 2002, mu nebyl řádně doručen. Zmíněné rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem (srov. usnesení [název soudu], č.j. [číslo jednací], ze dne 15. 5. 2014 a usnesení [název soudu] ze dne 17. 3. 2015).

20. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: podáním ze dne 18. 9. 2013 se oprávněná [právnická osoba] vyjádřila k návrhu povinného [jméno] [příjmení] na zastavení exekuce z důvodu nedoručení exekučního titulu. Dne 7. 10. 2013 se konalo jednání, za oprávněnou [právnická osoba] se nedostavil nikdo. Přípisem právní zástupkyně oprávněné [právnická osoba] s.r.o. ze dne 6. 3. 2014 bylo sděleno, že převzala právní zastoupení nového oprávněného ([právnická osoba]). Dále k výzvě soudu sdělila, že současný oprávněný s návrhem na zastavení exekuce ze dne 7. 7. 2006 nesouhlasí. Dne 31. 3. 2014 se konalo jednání, k němuž se dostavila právní zástupkyně oprávněné [právnická osoba] s.r.o. (na základě substituční plné moci Mgr. [jméno] [příjmení]); jednání zahájeno ve 13.30 hod. a ukončeno v 15.12 hod.. Dne 15. 5. 2014 se konalo jednání, při němž byla osobně přítomna na základě substituční plné moci právní zástupkyně oprávněné [příjmení] [jméno] [příjmení]; jednání zahájeno ve 13.30 hod. a skončeno ve 15.15 hod.. Dne 30. 6. 2014 podala oprávněná [právnická osoba] blanketní odvolání a následně odůvodnění odvolání. Dne 17. 3. 2015 se konalo jednání, při němž byla přítomna na základě substituční plné moci [anonymizováno] [jméno] [příjmení]; jednání zahájeno v 9.35 hod. a skončeno 10.55 hod..

21. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Soud pro nadbytečnost neprovedl k důkazu potvrzení o úhradě odměny zastoupení advokátem, neboť má za to, že pouhé prohlášení advokáta nemůže bezpečně prokázat, že skutečně došlo ze strany žalobkyně k úhradě odměny za zastupování při exekučním řízení. Právní úprava:

22. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

23. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

24. Podle § 3 písm. a), b), c) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

25. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

26. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

27. Podle § 26 zákona pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Právní posouzení dané věci:

28. Jak uvedeno shora, žalobkyně se domáhala náhrady škody ve výši 142 590 Kč (po částečném zpětvzetí částky 101 850 Kč) odpovídající nákladům exekučního řízení, které bylo zastaveno, a žádnému z účastníků nebyl přiznán nárok na náhradu jeho nákladů. Tvrzená škoda měla žalobkyni vzniknout v důsledku nesprávného předního postupu, kterým je nesprávné vyznačení doložky právní moci na předmětném exekučním titulu, neboť povinnému nebyl řádně doručen. Žalobkyně se po částečném zpětvzetí žaloby konkrétně domáhala náhrady škody za následující úkony právní služby: -) vyjádření k návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 18. 9. 2013, -) účast na jednání dne 31. 3. 2014, -) účast na jednání dne 15. 5. 2014, -) odvolání proti usnesení o zastavení exekuce, -) účast na jednání dne 17. 3. 2015.

29. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na náhradu škody či nemajetkové újmy.

30. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

31. Podle § 26 zákona platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Jelikož zákon č. 82/1998 Sb. blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, je třeba v této otázce vycházet z obecných právních předpisů o škodě. Dle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012, Sb., občanský zákoník, v platném znění (který nabyl platnosti a účinnosti dne 1. 1. 2014), platí, že právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů (tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění). Jelikož k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu (nesprávné vyznačení doložky právní moci na exekučním titulu) mělo dojít před 1. 1. 2014, soud na danou věci aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

32. Podle § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, platilo, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škodou zákon míní majetkovou újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná v penězích, a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Skutečnou škodou se rozumí újma, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1158/2004 ze dne 18. 8. 2005 či sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 ze dne 4. 11. 2004).

33. Z provedeného dokazování vyplynulo, a bylo mezi stranami nesporné, že exekuce byla nařízena usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 2. 5. 2002 podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 2. 2002, a to k vymožení pohledávky oprávněného ([anonymizováno] [právnická osoba]) ve výši 7.956.093,30 Kč s přísl. a dalších nákladů. Z důvodů neúčinného doručení zmíněného rozhodnutí povinnému nedošlo k nabytí právní moci a vykonatelnosti exekučního titulu, pročež bylo následně exekuční řízení zastaveno a žádnému z účastníků nebyl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení, neboť jeho zastavení nezavinili.

34. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že právní zástupkyně žalobkyně jí v roce 2015 vystavila 5 faktur za poskytnuté právní služby. Zároveň bylo prokázáno, že žalobkyně své advokátce v roce 2015 zaplatila částku ve výši 49 528,93 Kč za právní služby za duben 2015, za právní služby za květen 2015 částku 46 580,42 Kč, za právní služby za červen 2015 částku 53 889,77 Kč a za právní služby za červenec 2015 částku 48 421,78 Kč (srov. bod 15 shora).

35. Jelikož soud neměl za prokázané, že by žalobkyně skutečně zaplatila své advokátce konkrétně za požadované úkony právní služby, vyzval žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k existenci tvrzení škody a mj. k doložení, že skutečně došlo k úhradě uvedených úkonů právní služby vykonané v období 2013 – 2015.

36. Žalobkyně však ani přes výzvu soud nedoložila, že by skutečně zaplatila odměnu své advokátce za předmětné úkony právní služby. V daném ohledu soud v prvé řadě uvádí, že z žádného důkazu neplyne, za jaké konkrétní poradenství žalobkyně platila shora uvedené částky, když ve fakturách je pouze obecně uvedeno, že je fakturována právní pomoc dle přehledu, který však nikdy nebyl žalobkyní soudu předložen. Nadto má soud pochybnosti o tom, že by advokátka fakturovala žalobkyni odměnu za právní služby s tak velkým časovým odstupem (tj. až 20 měsíců) po provedení daných úkonů. Z provedeného dokazování navíc dle soudu plyne, že žalobkyně platila své advokátce za právní pomoc poskytnutou právě od dubna 2015, nikoli za právní služby poskytnuté dříve (např. v roce 2013). O správnosti uvedeného závěru svědčí výpisy z účtů žalobkyně, z nichž plyne, že platila své advokátce za„ právní služby 04/ 2015“ v květnu 2015, za„ právní služby 05/ 2015“ v červnu 2015, ze„ právní služby 06/ 2015“ v červenci 2015 a za„ právní služby 07/ 2015“ v srpnu 2015 Poslední úkon v předmětném exekučním řízení, jehož úhrady se žalobkyně domáhá, je přitom účast na jednání dne 17. 3. 2015 (srov. bod 16 shora).

37. V dané souvislosti soud doplňuje, že z úřední činnosti je mu známo, že zdejší žalobkyně je zastupována v mnoha jiných právních věcech stejnou advokátkou, jako v posuzovaném exekučním řízení, což rovněž svědčí o tom, že žalobkyně platila své advokátce rovněž za jiné právní služby. Ve vztahu k úkonu vyjádření k návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 18. 9. 2013 pak soud uvádí, že zmíněné vyjádření bylo učiněné jménem původní oprávněné [právnická osoba], nikoli žalobkyně ([anonymizováno] [právnická osoba]).

38. S ohledem na uvedené tedy soud nemá za prokázané, že by za požadované úkony právní služby žalobkyně své advokátce skutečně zaplatila, a že by jí tak vznikla tvrzená škoda. Z uvedeného důvodu soud uzavřel, žalobkyně nedostála své primární povinnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti v řízení a neunesla tak důkazní břemeno.

39. Nad rámec uvedeného soud doplňuje, že absentuje též příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem (nesprávné vyznačení doložky právní moci) a tvrzenou škodou.

40. O vztah příčinné souvislosti (kauzální nexus) by šlo dle soudu jen tehdy, pokud by tvrzená škoda vznikla následkem nesprávného úředního postupu, a to dle teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05). Je-li tudíž doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, ke škodě by nedošlo. Jestliže však škoda nevznikla coby následek nesprávného úředního postupu, jinými slovy, byla-li rozhodující příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 924/2013 ze dne 23. 7. 2015).

41. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně vstoupila do exekučního řízení na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 4. 9. 2013, uzavřené mezi [anonymizováno 6 slov] [právnická osoba]. Podáním ze dne 18. 9. 2013 se oprávněná [právnická osoba] vyjádřila k návrhu povinného [jméno] [příjmení] ze dne 7. 7. 2006 na zastavení exekuce, v němž povinný argumentoval neúčinným doručením exekučního titulu. Z uvedeného je patrné, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nabyla pohledávku a do zmíněného exekučního řízení vstoupila až poté, co mělo dojít k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu, a navíc za situace, kdy se povinný bránil a z důvodu neúčinného doručení navrhoval zastavení exekuce. Žalobkyně si tudíž musela být vědoma rizika zastavení exekuce, k čemuž následně skutečně došlo.

42. Dle soudu je tudíž nutné příčinu vzniku tvrzené škody spatřovat v rozhodnutí žalobkyně převzít pohledávku za úplatu a vstoupit do exekučního řízení, a tudíž v převzetí jistého podnikatelského riziko, nikoli primárně v tvrzeném nesprávném úředním postupu. V dané souvislosti je dále třeba zdůraznit, že subjektivní přesvědčení věřitele o nedůvodnosti dlužníkem uplatňované námitky (jež se ukázalo být nesprávným) na daném závěru nic nemění (srov. analog. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3281/2011 či sp. zn. 30 Cdo 1814/2016 ze dne 4. 10. 2016). Nadto nelze pominout ani skutečnost, že sama žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí o zastavení exekuce, čímž iniciovala odvolací řízení, které si vyžádalo další náklady na právní zastoupení.

43. Jelikož dle soudu nebyly splněny kumulativní podmínky pro vznik odpovědnosti žalované za škodu (srov. bod 30 shora), soud se pro nadbytečnost již nezabýval tvrzeným nesprávným úředním postupem ani rozsahem škody, a žalobu v celém rozsahu zamítl (srov. výrok II.). Stejně tak se soud v tomto rozsudku nezabýval námitkou nedostatku aktivní legitimace (tj. zda na žalobkyni mohl přejít na základě smlouvy o postoupení pohledávky rovněž nárok na náhradu škody proti státu) neboť by to nemělo žádného praktického významu. K nákladům řízení:

44. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

45. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

46. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 700 Kč odpovídající paušální náhradě za 9 úkonů (písemné vyjádření k žalobě, účast na 4 jednáních soudu a 4x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Ke lhůtě k plnění:

47. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal.

Poučení