12 C 16/2021-105

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 86 876 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 31 876 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 876 Kč od 3. 1. 2021 do 26. 6. 2021, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 55 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 86 876 Kč od 21. 7. 2020 do 2. 1. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 55 000 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 31 876 Kč od 3. 1. 2021 do 26. 6. 2021, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 18.1.2021 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 86 876 Kč s příslušenstvím coby náhrady újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce, které bylo zahájeno na základě usnesení Policie ČR ze dne 14.11.2016 pro zvlášť závažný zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, přečin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku Trestní stíhání žalobce trvalo od 14.11.2016 do 18.4.2020, tedy po dobu téměř 3,5 roku. Žalobce požadoval odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 55 000 Kč. Žalobce uvedl, že byl obviněn ze zvlášť závažného zločinu a hrozil mu trest odnětí svobody v délce až 10 let, což žalobce nesl velmi negativně po psychické stránce. To vyústilo v narušení jeho vztahu s nejbližší rodinou a s přáteli. V průběhu trestního řízení se žalobci narodil syn, čímž byl umocněn dopad trestního stíhání do osobnostní a soukromé sféry žalobce, který trpěl obavou, že jej po dobu až 10 let neuvidí. Žalobce si tak nedokázal užít první dny a roky života svého jediného syna. Žalobce rovněž musel strpět ohledání místa činu, tedy dům, kde žije, což pro něj bylo ponižujícím a výrazným zásahem do práva na soukromí. Žalobce dále požadoval náhradu škody odpovídající nákladům vynaloženým na obhajobu ve výši 31 876 Kč.

2. V podání ze dne 23.4.2021 žalovaná uvedla, že mimosoudní projednání žalobcovy žádosti ukončila stanoviskem ze dne 22.4.2021, kterým shledala žalobcovu žádost částečně důvodnou. Žalobcův nárok na náhradu škody odpovídající nákladům na obhajobu ve výši 31 876 Kč byl ze strany žalované shledán plně důvodným, naproti tomu požadavek na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním důvodným shledán nebyl. Žalovaná však konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za což se omluvila.

3. V podání ze dne 8.6.2021 žalobce doplnil, že trestní stíhání mělo dopad do kvality jeho rodinných vztahů, přičemž nejvíce se projevilo negativně ve vztahu s jeho novorozeným synem, jemuž se nemohl naplno a v psychické pohodě věnovat, neboť byl tížen myšlenkou na hrozící desetileté odloučení.

4. Dne 3.12.2021 se ve věci konalo jednání, během něhož vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 31 876 Kč, a nadále požadoval úroky z žalované částky. Během jednání byl žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzván a poučen k doplnění tvrzení a důkazních návrhů k prokázání tvrzené újmy tak, že měl konkretizovat a specifikovat, jaká nemajetková újma mu trestním stíháním vznikla, a to zejména za situace, kdy byl v době vedení trestního stíhání ve výkonu trestu odnětí svobody v návaznosti na jiné trestní stíhání.

5. V podání ze dne 30.12.2021 žalobce k výzvě soudu doplnil, že si před zahájením posuzovaného trestního stíhání odpykával trest odnětí svobody v délce trvání 5 měsíců za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a to od 23.5.2016 na základě rozsudku [název soudu] ze dne 4.11.2015, sp.zn. [spisová značka], a na základě rozsudku [název soudu] ze dne 29.3.2016. Přestože žalobce v době přípravného řízení před zahájením předmětného trestního stíhání vykonával trest odnětí svobody za jiný trestný čin, nesnižovala tato skutečnost nemajetkovou újmu žalobce. Ten je naopak přesvědčen, že nezákonné trestní stíhání ho zasáhlo ještě citelněji, neboť nemajetková újma byla zvýšena tím, že žalobce již měl představu o tom, jak to ve vězení funguje a tížil ho strach, že si bude muset ve vězení odpykávat další trest v délce 10 let. Žalobce dále zopakoval negativní dopady trestního stíhání a újmu způsobenou ohledáním místa činu. K částečnému zastavení řízení:

6. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti, nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle § 96 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. pak platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

7. Jelikož žalobce vzal částečně svou žalobu zpět, s čímž žalovaná souhlasila, soud v daném rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Skutková zjištění:

8. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k níže uvedeným závěrům o skutkovém stavu.

9. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 20. 7. 2020, přípis žalované ze dne 21. 7. 2020 a stanovisko žalované ze dne 22. 4. 2021) soud zjistil a má za prokázané, že dne 20. 7. 2020 žalobce uplatnil u žalované nároky na náhradu nemajetkové újmy a škody z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud vzal dále za prokázané, že žalovaná přiznala žalobci náhradu škody za náklady na obhajobu ve výši 31 876 Kč a konstatovala porušení práva žalobce, za což se omluvila.

10. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

11. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná dne 26. 6. 2021 zaplatila žalobci částku 31 876 Kč odpovídající nákladům na obhajobu (srov. též schvalovací doložka žalované).

12. Usnesením policie ze dne 14. 11. 2016 byl žalobce obviněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a přečinu omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1, 2 trestního zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterým byl žalobce obviněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a přečinu omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1, 2 trestního zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Zmíněným usnesením bylo zahájeno trestní stíhání pro skutek, který se stal mezi 16. 5. 2016 a 17. 5. 2016. Dále je v usnesení uvedeno, že se žalobce dopustil skutku, pro nějž byl trestně stíhán, přestože byl dne 25. 2. 2015 pravomocně odsouzen trestním příkazem pro přečiny nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem. Dále je v odůvodnění uvedeno, že 26. 7. 2016 podal v dané věci vysvětlení, které bylo uskutečněno ve [stát. instituce], kde si zdejší žalobce odpykával trest odnětí svobody od 23. 5. 2016. Usnesení bylo žalobce doručeno dne 1. 12. 2016 (srov. usnesení policie ze dne 14. 11. 2016 [číslo jednací], doručenka).

13. Rozsudkem [název soudu] ze dne 18. 2. 2020 byl zdejší žalobce (toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve [stát. instituce]) dle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl stíhán. Pravomocně bylo řízení skončeno dne 18. 4. 2020 (srov. rozsudek [název soudu] ze dne 18. 2. 2020, č.j. [číslo jednací], nebylo mezi stranami sporné).

14. Z výpisu z Evidence rejstříku trestů žalobce soud zjistil následující skutečnosti: Žalobce byl rozsudkem [název soudu] ze dne 5.8.2015, sp.zn. [spisová značka], odsouzen za úmyslný trestný čin dle § 337 odst. 1a trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v rozsahu 2 měsíců a zákazem činnosti. Rozsudkem [název soudu] ze dne 4.11.2015, sp.zn. [spisová značka] byl žalobci uložen společný trest za pokračování v trestném činu v návaznosti na předchozí rozhodnutí soudu ze dne 5.8.2015, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši 5 měsíců a zákaz činnosti. Rozhodnutím [název soudu] ze dne 31.10.2018, sp.zn. [spisová značka], byl žalobce odsouzen za trestný čin dle § 205 odst. 1 b) a odst. 3 trestního zákoníku, a dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, byl mu uložen trest odnětí svobody nepodmíněně ve výši 15 měsíců.

15. Z přehledu výkonu trestu odnětí svobody žalobce soud zjistil, že žalobce pobýval: ve [stát. instituce] od 10.10.2019 do 10.1.2021, ve [stát. instituce] od 21.5.2016 do 20.8.2016, ve [stát. instituce] od 25.7.2015 do 25.9.2015, ve [stát. instituce] od 14.10.2008 do 13.11.2008, ve [stát. instituce] (uveden konec věznění 11.9.2015).

16. Trestní řízení u [název soudu] sp.zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 8.12.2017 (srov. aplikace Infosoud). Právní úprava:

17. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

18. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

19. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

20. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

21. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Právní posouzení dané věci:

24. Žalobce se (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 55 000 Kč. Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

25. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 zákona) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

26. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Jiné než odsuzující rozhodnutí je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání, a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona.

27. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

28. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobce nebyl pravomocně odsouzen, resp. byl zproštěn obžaloby. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, když žalovaná žalobce částečně odškodnila.

29. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy (jakkoliv je každé trestní stíhání dle Ústavního soudu ČR – srov. nález sp. zn. IV. ÚS 428/05 - spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob) není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

30. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) povaha trestní věci, (ii) délka trestního řízení a (iii) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

31. V daném případě byl žalobce trestně stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a přečinu omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1, 2 trestního zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za což mu hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání až 10 let. Povahu věci soud hodnotí jako závažnější, neboť ve společnosti je dle soudu uvedená trestná činnost z pravidla vnímána více negativně, než např. hospodářská kriminalita.

32. Co se týče trvání zásahu spočívajícího ve vedení nezákonného trestního stíhání, tak ten trval od 1. 12. 2016 do 18. 4. 2020 (kdy bylo trestní řízení pravomocně skončeno). Dle soudu délka předmětného trestního stíhání (tj. cca 3 roky a 4 měsíce) nebyla zjevně nepřiměřená.

33. Žalobce tvrdil dopady nezákonného trestního stíhání do jeho rodinného života, a sice že kvůli trestnímu stíhání došlo ke zhoršení rodinných vztahů a zejména negativním dopadem do vztahu s novorozeným synem, kterému se žalobce nemohl dostatečně věnovat; dále že došlo k zásahu do soukromí kvůli ohledání místa činu.

34. Jelikož žalobce tvrdil dopady trestního stíhání pouze velmi obecně, aniž by k jejich prokázání navrhl jakékoli důkazy, soud jej vyzval dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Žalobce však ani na základě výzvy soudu žádné důkazy k prokázání tvrzené újmy nenavrhl.

35. S přihlédnutím k uvedenému soud uzavřel, že žalobce neprokázal, že by mu tvrzená újma skutečně vznikla a dosahovala takové intenzity, jež by odůvodňovala peněžité zadostiučinění. Z uvedeného důvodu je dle soudu konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva poskytnutá žalovanou dostatečnou satisfakcí. Žaloba tedy byla v dané části pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

36. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že absentuje příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou a nezákonným trestním stíháním, které je předmětem nadepsaného řízení. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že těsně před zahájením trestního stíhání byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody na základě jiného trestního řízení, v němž byl pravomocně odsouzen. Nadto již v minulosti byl žalobce opakovaně odsouzen a rovněž byl ve výkonu trestu odnětí svobody. V průběhu posuzovaného řízení byl žalobce opět odsouzen v jiném trestním řízení. Žalobce přitom spojoval nemajetkovou újmu zejména s negativními zásahy do rodinného života a do zhoršení vztahu se svým novorozeným synem, kterému se nemohl plně věnovat. To však soud s ohledem na opakovaně páchanou trestnou činnost a odsouzení žalobce nemá za prokázané. Žalobce přitom ani netvrdil, že by nemajetková újma vznikla výhradně v příčinné souvislosti s předmětným nezákonným trestním stíháním. Dle soudu by tedy i z tohoto důvodu bylo namístě žalobu zamítnout.

37. S přihlédnutím k uvedenému soud uzavřel, že žalobce neprokázal, že v přímém důsledku trestního stíhání došlo k nemajetkové újmě takové intenzity, jež by odůvodňovala peněžité zadostiučinění, pročež je dle soudu konstatování porušení práva poskytnuté žalovanou dostatečnou satisfakcí.

38. S ohledem na shora uvedené tak byla žaloba v dané části zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

39. Jelikož nebyla prokázána konkrétní újma, která by žalobci vznikla v příčinné souvislosti s trestním stíháním, tak soud považoval na nadbytečné provádět srovnání s jinými případy odškodnění, k čemuž by v případě prokázání újmy přistoupil (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017). K úrokům z prodlení:

40. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení od nesprávného data 21. 7. 2020 do zaplacení.

41. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

42. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 20. 7. 2020 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 20. 1. 2021 (středa). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 21. 1. 2021 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

43. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci zákonné úroky z prodlení v zákonné výši (8,25 %) od 21. 1. 2021 z částky, kterou žalovaná plnila dne 26. 6. 2021, avšak opožděně. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok II.). Ve zbylém rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty (srov. výrok II.). K nákladům řízení:

44. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 ve spojení s odst. 3 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, a dále ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

45. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení na základě úvahy, že v případě objektivní kumulace více nároků je při určování úspěchu či neúspěchu účastníka třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 ze dne 20. 12. 2016, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4401/2016 ze dne 16. 5. 2017). Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona (č. 82/1998 Sb.), se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tj. tarifní hodnota činí 50 000 Kč. Naproti tomu tarifní hodnota nároku na peněžité plnění z titulu majetkové škody vychází z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu). Dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu přitom platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. v daném případě 81 876 Kč.

46. Žalobce byl zcela úspěšný co do nároku na náhradu majetkové škody, avšak byl neúspěšný co do nároku na náhradu nemajetkové újmy. Byť byla žalovaná převážně úspěšná (tarifní hodnota 50 000 Kč), soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, což považuje s ohledem na okolnosti věci za spravedlivé. Ke lhůtě k plnění:

47. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení