12 C 160/2020-250

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 9 625 000 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 625 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 700 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 29. 9. 2020 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 9 625 000 Kč coby náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci, a sice nezákonným rozhodnutím [název soudu] (dále jen„ KS“). Žalobkyně uvedla, že jí vznikla škoda rozhodnutím KS ze dne 1. 7. 1999, č.j. [číslo jednací], o prohlášení konkurzu na majetek dlužníka [jméno] [jméno], podnikajícího pod názvem [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [IČO]. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně – [právnická osoba] – přihlásila jako věřitel do zmíněného konkurzního řízení pohledávky v celkové výši 162 707 904,98 Kč s právem odděleného uspokojení za zpeněžení mimo jiné několika nemovitostí. Pohledávka byla v konkurzním řízení zjištěna co do částky 157 068 818,50 Kč včetně práva odděleného uspokojení. Nemovitosti ve vlastnictví úpadce [jméno] byly zahrnuty do konkurzní podstaty a poté zpeněženy. Dříve, než byl výtěžek zpeněžení správcem vydán konkurznímu věřiteli, došlo na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 8. 2002, č.j. 29 Cdo 976/2000-405, ke zrušení konkurzu z důvodu procesních vad při postupu konkurzního soudu (tj. KS). Usnesením KS ze dne 14. 7. 2003, č.j. 48 K 1046/99-1459, byl opětovně prohlášen konkurz na úpadce [jméno]. Konkurzní věřitel přihlásil do nového konkurzního řízení opětovně svou pohledávku, která mezitím narostla do výše cca 220 000 000 Kč s právem odděleného uspokojení ze zpeněžení nemovitostí úpadce. Pohledávka byla zjištěna v plné výši, nicméně právo odděleného uspokojení z prodeje uvedených nemovitostí bylo správcem konkurzní podstaty popřeno s odůvodněním, že uvedené nemovitosti již byly zpeněženy v předchozím konkurzním řízení, čímž zástavní právo konkurzního věřitele k nemovitostem zaniklo. Následně se konkurzní věřitel incidenční žalobou domáhal určení, že nárok na oddělení uspokojení je po právu, avšak KS tuto žalobu zamítl, dané rozhodnutí bylo potvrzeno i Vrchního soudem v Praze a následně Nejvyšším soudem ČR.

2. Žalobkyně dále uvedla, že předmětné pohledávky zajištěné zástavním právem k nemovitostem byly v průběhu konkursního řízení postoupeny z [obec] [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno], jejímž právním nástupem se stala [ulice] [anonymizována dvě slova]. Ta předmětné pohledávky následně postoupila na zdejší žalobkyni, která je tak dosud věřitelem úpadce [jméno]. Žalobkyně uzavřela, že na základě rozhodnutí KS, kterým byl nařízen první konkurz a které bylo následně zrušeno Nejvyšším soudem, došlo ke zpeněžení nemovitostí v prvním konkursu, a tudíž i k zániku zástavního práva věřitele, aniž by mu byl vyplacen výtěžek zpeněžení. Zánik práva na oddělené uspokojení se projevil ve druhém konkurzu, kdy toto právo bylo popřeno. Dále žalobkyně uvedla, že po zrušení prvního konkurzu byly veškeré prostředky získané z prodeje zastavených nemovitostí vybrány úpadcem [příjmení] z účtu konkurzní podstaty a nebyly tedy ani částečně vyplaceny žalobci v druhém konkurzu. Pokud by KS nevydal nezákonné rozhodnutí (dne 1. 7. 1999) nezaniklo by v prvním konkurzu právo odděleného uspokojení věřitele a pohledávky žalobkyně či i jejich právních předchůdců by byly uspokojeny.

3. Žalobkyně rovněž tvrdila, že předmětné nemovitosti byly zpeněženy za částku 13 750 000 Kč. Podle tehdy platného ustanovení § 28 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen„ ZKV“) se oddělení věřitelé uspokojovali z výtěžku co do 70 %, což v daném případě činí částku 9 625 000 Kč, a to je škoda, jejíž náhrady se žalobkyně domáhá v nadepsaném řízení.

4. Žalobkyně dále uvedla, že svůj nárok uplatnila u žalované a následně u zdejšího soudu již v minulosti, přičemž řízení o daném nároku bylo vedeno pod sp. zn. 18 C 44/2008. Zdejší soud však žalobu zamítl pro předčasnost s odůvodněním, že škoda může vzniknout až v okamžiku, kdy je ukončeno konkurzní řízení a pohledávka není uhrazena. Podle konečné zprávy správkyně konkurzní podstaty ze dne 22. 5. 2019 připadá v úvahu k rozvrhu částka ve výši 0 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně jako konkurzní věřitel nebude po rozdělení konkurzní podstaty uspokojena.

5. V podání ze dne 15. 2. 2021 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 20. 2. 2020 uplatnila nárok na náhradu škody jako v žalobě. Žalovaná nárok projednala dne 11. 1. 2021 a uzavřela, že žalobkyně nemá nárok na náhradu škody z důvodu jeho promlčení, neboť již uplynula objektivní promlčecí lhůta. Žalovaná v daném ohledu uvedla, že žalobkyně odvozuje svůj nárok od nezákonného rozhodnutí, tj. usnesení KS ze dne 1. 7. 1999, které nabylo právní moci dne 13. 9. 2002. Žalobkyně však svůj nárok uplatnila u žalované až dne 20. 2. 2020. Žalovaná dále namítala, že žalobkyně se nedomáhala vyloučení peněžních prostředků (coby výtěžku zpeněžení zástavy) ze soupisu majetku konkurzní podstaty úpadce vylučovací žalobou a nevyužila tak všech procesních prostředků, které jí právní řád dává k dispozici, čímž došlo k přerušení příčinné souvislosti a tvrzená škoda jí tak nemohla vzniknout v přímém důsledku se zrušením rozhodnutí KS ze dne 1. 7. 1999. Žalovaná dále namítla, že konečná zpráva v předmětném konkurzním řízení byla schválena usnesením ze dne 18. 2. 2020. Ze schválené konečné zprávy je zřejmé, že v konkurzní podstatě nejsou žádné finanční prostředky k rozdělení mezi věřitele, nicméně po úhradě nákladů spojených se správou a údržbou podstaty a odměnou správců se předpokládalo úplné uspokojení žalobkyně coby odděleného věřitele. Žalobkyni vznikl v konkurzním řízení nárok na výplatu odděleného uspokojení ve výši 5 872 907 Kč, z čehož bylo v průběhu konkurzního řízení vyplaceno 5 500 000 Kč, a zbývá tak vyplatit částka 372 907 Kč. Finanční prostředky na výplatu zmíněné částky sice nebyly v dané výši na účtu konkurzní podstaty, nicméně bylo zjištěno, že poté, co bude vrácena DPH na účet konkurzní podstaty, bude oddělenému věřiteli, tedy zdejší žalobkyni, vyplacena ještě částka ve výši 83 327,26 Kč s tím, že ve zbytku (tj. 289 579,74 Kč) není možné nárok odděleného věřitele uspokojit pro nedostatek finančních prostředků v konkurzní podstatě. Z uvedeného dle žalované vyplývá, že v žalobě požadovaná výše náhrady škody je zcela neopodstatněná. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

6. V podání ze dne 1. 3. 2021 žalobkyně namítala, že vznikla-li škoda až po doručení nezákonného rozhodnutí, tak promlčecí lhůta počíná běžet až od okamžiku vzniku škody. V daném případě spočívá škoda v tom, že žalobkyně jako věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky, která byla původně zajištěna zástavním právem. Svého nároku se přitom domáhala již dříve u zdejšího soudu, který však žalobu zamítl pro předčasnost. Škoda vznikla žalobkyni až v okamžiku, kdy vyšlo najevo, že v rámci konkurzního řízení nebude její pohledávka uspokojena. Takový okamžik nastal až schválením konečné zprávy usnesením ze dne 18. 2. 2020, které nabylo právní moci dne 17. 3. 2020. Teprve poté počala běžet objektivní promlčecí lhůta, a námitka promlčení vznesená žalovanou je tudíž nedůvodná. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná škoda jí vznikla tím, že v prvním konkurzu byly nemovitosti ve vlastnictví dlužníka [jméno] zpeněženy, ale v důsledku nezákonného prohlášení konkurzu nemohl být výtěžek žalobkyni vyplacen.

7. Dne 4. 2. 2022 se konalo jednání, během něhož žalovaná mimo jiné uvedla, že po zpeněžení předmětných nemovitostí bylo povinností konkurzního správce vyplatit získané peníze zajištěnému věřiteli. V tomto případě se tak nestalo, přičemž konkurzní správce naopak umožnil úpadci nakládání s utrženými peněžními prostředky. Tím dle žalované došlo k pochybení na straně konkurzního správce, za což však stát neodpovídá. Nadto žalobkyně se po správci náhrady škody ani nedomáhala. Žalobkyně rovněž uvedla, že byla uspokojena v konkurzu co do částky 5,5 mil. Kč ze zpeněžení nemovitostí, avšak uvedené uspokojení se netýkalo pohledávek ani nemovitostí, které byly zpeněženy v prvním konkurzním řízení).

8. V podání ze dne 5. 3. 2022 žalobkyně uvedla, že žalobou uplatněný nárok na náhradu škody na ni nebyl postoupen smlouvami o postoupení pohledávky, ale škoda vznikla přímo žalobkyni. V důsledku zrušení prvního konkurzu se výtěžek zpeněžení nemovitosti dostal do dispozice úpadce a k vyplacení odděleného uspokojení věřitele tak nedošlo. Jelikož se výtěžek zpeněžení nenacházel v konkurzní podstatě úpadce, věřitel nemohl podat ani vylučovací žalobu na vyloučení výtěžku z konkurzní podstaty. Věřitel měl nadále pohledávku za úpadcem, která byla přihlášena do konkurzu, avšak již bez práva na oddělené uspokojení, resp. pohledávka nebyla zajištěna zástavním právem. Jestliže by nedošlo k nezákonnému prohlášení prvního konkurzu, tak by v konkurzním řízení byly zastavené nemovitosti zpeněženy a následně by bylo z výtěžku zpeněžení vyplaceno oddělené uspokojení konkurznímu věřiteli. Protože však bylo usnesení o prohlášení konkurzu nezákonné, byl konkurz ve fázi mezi zpeněžením zastavených nemovitostí a vyplacením odděleného uspokojení zrušen. Touto skutečností došlo k přerušení obvyklého sledu událostí a navazovaly události jiné, které vznikly ke vzniku škody. Žalobkyně dále uvedla, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy.

9. V podání ze dne 24. 6. 2022 žalobkyně uvedla, že otázka existence zajištění ke dni postoupení pohledávky pro vznik škody není podstatná. Dále postavila najisto, že škoda vznikla žalobkyni nevymahatelností pohledávky za dlužníkem [jméno] [příjmení]. Pokud by rozhodnutí o prvním konkurzu nebylo nezákonné, konkurzní řízení by po zpeněžení nemovitostí běželo dál a konkurzní věřitel by z konkurzu získal výplatu částky odděleného uspokojení, a to bez ohledu na to, kdo se v průběhu konkurzu stal účastníkem řízení. I když se tedy žalobkyně stala účastníkem konkurzního řízení a konkurzním věřitelem až po zániku zajištění, stále by byla příjemcem výtěžku takového zpeněžení. Jde o právo spojené s pohledávkou, které přechází na nabyvatele. Právo na vyplacení výtěžku zpeněžení se tedy nemění změnou konkurzního věřitele. Výtěžek zpeněžení nemovitostí se však již nenacházel v konkurzní podstatě a nemohl tedy být konkurznímu věřiteli vyplacen. Právě zrušení prvního konkurzu následně umožnilo vybrání částky zpeněžení dlužníkem z účtu konkurzní podstaty. Primárním důvodem, který umožnil dlužníkovi [jméno] [příjmení] vybrat výtěžek zpeněžení z účtu konkurzní podstaty, byla nezákonnost rozhodnutí o prohlášení prvního konkurzu, která vedla ke zrušení prvního konkurzu. Pouze v důsledku toho mohl úpadce následně s uvedenými peněžními prostředky nakládat, přičemž není podstatné, zda s nimi nakládal oprávněně či protiprávně. Žalobkyně dále uvedla, že na ní nebylo postoupeno právo na náhradu škody, protože v době, kdy na ní byla pohledávka postoupena, škoda ještě neexistovala. Škoda vzniklá nevymahatelností pohledávky přihlášené do konkurzu totiž může vzniknout až tehdy, pokud nebude nárok uspokojen v rámci konkurzu. Škoda tedy vznikla žalobkyni až právní mocí usnesení o schválení konečné zprávy. Skutková zjištění:

10. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně ze dne 20. 2. 2020 s podacím razítkem z téhož dne, stanovisko žalované ze dne 11. 1. 2021) soud vzal za prokázané, že žalobkyně dne 20. 2. 2020 uplatnila u žalované svůj nárok z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla.

11. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

12. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2001, uzavřené mezi [právnická osoba] (dále jen„ ČS“) a [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno], došlo k postoupení pohledávky ČS za [jméno] [příjmení] ve výši cca 47 mil. Kč ve stavu, v němž se pohledávka nacházela k uvedenému dni, přičemž bylo výslovně sjednáno, že postupovaná pohledávka byla zajištěna mj. zástavním právem k nemovitostem (srov. smlouva o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2001 č. RF00102501). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2001, uzavřené mezi ČS a [anonymizována dvě slova] [obec], s. p. ú., došlo k postoupení pohledávky ČS za [jméno] [příjmení] ve výši cca 13 mil. Kč ve stavu, v němž se pohledávka nacházela k uvedenému dni, přičemž bylo výslovně sjednáno, že postupovaná pohledávka byla zajištěna mj. zástavním právem k nemovitostem (srov. smlouva o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2001 č. RF00102601). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2001, uzavřené mezi ČS a [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno], došlo k postoupení pohledávky ČS za [jméno] [příjmení] ve výši cca 47 mil. Kč ve stavu, v němž se pohledávka nacházela k uvedenému dni, přičemž bylo výslovně sjednáno, že postupovaná pohledávka byla zajištěna mj. zástavním právem k nemovitostem (srov. smlouva o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2001 č. RF00102701). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2001, uzavřené mezi ČS a [anonymizována dvě slova] [obec], s. p. ú., došlo k postoupení pohledávky ČS za [jméno] [příjmení] ve výši cca 52 mil. Kč ve stavu, v němž se pohledávka nacházela k uvedenému dni, přičemž bylo výslovně sjednáno, že postupovaná pohledávka byla zajištěna mj. zástavním právem k nemovitostem (srov. smlouva o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2001 č. RF00102801). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2001, uzavřené mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] bankou [obec], s. p. ú., došlo k postoupení pohledávky ČS za [jméno] [příjmení] ve výši cca 26 mil. Kč ve stavu, v němž se pohledávka nacházela k uvedenému dni, přičemž bylo výslovně sjednáno, že postupovaná pohledávka byla zajištěna mj. zástavním právem k nemovitostem (srov. smlouva o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2001 č. RF00047901).

13. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2005, uzavřené mezi [anonymizována tři slova] a zdejší žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky [obec] konsolidační agentury za [jméno] [příjmení] ve výši cca 21 mil. Kč (srov. smlouva o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2005 č. ČKA101 P [číslo]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2005, uzavřené mezi [anonymizována tři slova] a zdejší žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky [obec] konsolidační agentury za [jméno] [příjmení] ve výši cca 10 mil. Kč (srov. smlouva o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2005 č. ČKA101 P [číslo] [číslo]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2005, uzavřené mezi [anonymizována tři slova] a zdejší žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky [obec] konsolidační agentury za [jméno] [příjmení] ve výši cca 41 mil. Kč (srov. smlouva o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2005 č. ČKA101 P [číslo] [číslo]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2005, uzavřené mezi [anonymizována tři slova] a zdejší žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky [obec] konsolidační agentury za [jméno] [příjmení] ve výši cca 20 mil. Kč (srov. smlouva o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2005 č. ČKA101 P [číslo] [číslo]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2005, uzavřené mezi [anonymizována tři slova] a zdejší žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky [obec] konsolidační agentury za [jméno] [příjmení] ve výši cca 46 mil. Kč (srov. smlouva o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2005 č. ČKA101 P [číslo] [číslo]).

14. Mezi stranami bylo nesporné ohledně průběhu namítaného konkurzního řízení, že: -) na majetek úpadce – [jméno] [příjmení], [rodné číslo], podnikající pod obchodním jménem [jméno] [příjmení] – [anonymizováno] – byl prohlášen konkurz dne 1. 7. 1999. Právní předchůdce žalobkyně (resp. [právnická osoba]) přihlásil své pohledávky do konkurzu a uplatnil právo na oddělené uspokojení. [právnická osoba] (přihlášená v celkové výši 162 707 904,98 Kč) byla uznána co do výše 157 068 818,50 Kč jako nevykonatelná s právem na oddělené uspokojení, ve zbylém rozsahu byla popřena. -) Nemovitosti byly zpeněženy za celkovou částku 13 750 000 Kč. -) Následně usnesení KS ze dne 1. 7. 1999, č.j. 48 K 1046/99-85, bylo zrušeno jako nezákonné rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 8. 2002, č.j. 29 Cdo 976/2000-405, které nabylo právní moci dne 13. 9. 2002. -) Právní předchůdce žalobkyně se znovu přihlásil se svou pohledávkou i s právem na oddělené uspokojení do druhého konkurzu opětovně prohlášeného na majetek úpadce dne 14. 7. 2003. Vzhledem k tomu, že zástavní práva k nemovitostem zanikla jejich zpeněžením v konkurzu prohlášené dne 1. 7. 1999, pohledávky věřitele již nebyly zajištěny zástavním právem k nemovitostem a nesplnily tak podmínku pro oddělené uspokojení. Pohledávka tedy byla zjištěna ve výši cca 220 mil. Kč, nárok na oddělené uspokojení z prodeje nemovitostí byl popřen (uvedené skutečnosti rovněž vyplynuly z provedeného dokazování, a to konkrétně: usnesení [název soudu], č.j. 48 K 1046/99-85 ze dne 1. 7. 1999, přihláška pohledávky do konkursu proti [jméno] [příjmení], podaná ze strany banky [právnická osoba], výpis z přezkumného jednání v konkursním řízení z 23. 4. 2001, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 8. 2002, č.j. 29 Cdo 976/2000-405, usnesení KS ze dne 14. 7. 2003, č.j. 48 K 1046/99-1459, přihláška pohledávky konkursního věřitele, a sice [obec] konsolidační agentury, přihláška ze dne 18.8.2003, přípis Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18.12.2003, zpráva o průběhu konkursu sp.zn. 48 K 1046/99).

15. Ze spisu KS sp.zn. 48 K 1046/99 soud zjistil následující skutečnosti: -) dle úředního záznamu ze dne 11. 9. 2022 (spolupodepsaný správcem konkursní podstaty dlužníka [jméno] [jméno]) bylo dne 5. 9. 2002 doručeno usnesení Nejvyššího soudu, kterým byl zrušen konkurs na majetek dlužníka [jméno]. Z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba], na kterém byly deponovány finanční prostředky konkursní podstaty, bylo zjištěno, že dne 30.8.2002 si [jméno] [příjmení] vyzvedl v hotovosti částku 1 200 000 Kč, téhož dne dal příkaz k úhradě na částku 300 000 Kč s převodem na jiný účet a dne 2.9.2002 podal příkaz k úhradě na částku 9 mil. Kč s převodem na jiný účet. Těmito příkazy a výběry byly z účtu konkursní podstaty odstraněny veškeré finanční prostředky získané zpeněžením majetku za dobu trvání konkursu. Dále je uvedeno, že v konkursní podstatě úpadce se za trvání konkursu nepodařilo zpeněžit nemovitosti, existuje reálná obava, že by tyto nemovitosti mohly být z majetku dlužníka odstraněny do doby, než soud rozhodne o návrhu na prohlášení konkursu. Vzhledem k tomu správce navrhl, aby soud vydal v dané věci předběžné opatření, kterým uloží vlastníkovi, aby se zdržel dispozice s finančními prostředky a nemovitostmi. -) Usnesením ze dne 10.12.2002 Vrchní soud v Praze změnil napadené usnesení KS ze dne 13.9.2002 tak, že se předběžné opatření nenařizuje. Napadeným rozhodnutím KS nařídil předběžné opatření, jímž do doby rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka zakázal bance provádět na základě pokynu majitele účtu převody peněžních prostředků. -) Usnesením KS ze dne 14.7.2003 byl opětovně prohlášen konkurs na majetek dlužníka [jméno] [jméno], v odůvodnění je mimo jiné uvedeno, soud na základě všech listinných důkazů, které byly provedeny, dospěl k závěru, že dlužník má víc věřitelů, není schopen po delší dobu plnit své závazky. Dále pak má za prokázanou skutečnost, že dlužník má majetek postačující k úhradě nákladů konkursu, tedy nemovitosti, a dále pak disponuje finančními prostředky ve výši 10 500 000 Kč, což je částka dlužníkem vyzvednutá z účtu, vedeného [anonymizována tři slova], na kterém byly deponovány finanční prostředky konkursní podstaty.

16. Rozsudkem KS ze dne 29. 11. 2004 byla zamítnuta žaloba [obec] konsolidační agentury, kterou se domáhala určení, že popřený nárok na oddělené uspokojení je po právu; uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím i dovolacím soudem (srov. rozsudek KS ze dne 29. 11. 2004, č.j. 35 Cm 68/2003-33, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27.9.2006, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.3.2007, čj. 29 Cdo 634/2007-115).

17. V konečné zprávě ze dne 2. 5. 2019 správkyně konkursní podstaty [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uvedla, že nárok zdejší žalobkyně coby odděleného věřitele byl zjištěn ve výši 208 847 336,98 Kč, nemovitosti, k nimž se právo na oddělené uspokojení vztahovalo, byly zpeněženy za částku 9 200 000 Kč. Žalobkyni tedy náleží k vyplacení 70 % výtěžku dle § 28 odst. 2 ZKV, tj. částka 5 872 907 Kč, přičemž již byla žalobkyni vyplacena záloha ve výši 5 500 000 Kč (srov. konečná zpráva správkyně konkursní podstaty [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 2. 5. 2019).

18. Ve zprávě o průběhu konkursního řízení ze dne 8. 12. 2020 správkyně konkursní podstaty uvedla, že v konkursní podstatě nejsou žádné finanční prostředky k rozdělení mezi věřitele, nicméně po úhradě nákladů spojených se správou a údržbou a odměnou správců se předpokládalo úplné uspokojení odděleného věřitele [právnická osoba], tedy zdejší žalobkyně. Oddělenému věřiteli vznikl nárok na výplatu odděleného uspokojení ve výši 5 872 907 Kč (srov. zpráva o průběhu konkursního řízení ze dne 8. 12. 2020 správkyně konkursní podstaty [anonymizováno] [jméno] [příjmení]).

19. KS rozhodl o vyplacení zálohy ve výši 5 000 000 Kč zdejší žalobkyni v návaznosti na zpeněžení nemovitostí úpadce [jméno] za částku 9 200 000 Kč, přičemž 70 % výtěžku má odpovídat částce 5 872 907 Kč (srov. usnesení KS č.j. 48 K 1046/99-1975 – neúplné, bez data).

20. Usnesením KS ze 4. 3. 2021 byl zrušen konkurs na majetek úpadce [jméno] pro nedostatek majetku. V odůvodnění je uvedeno, že z pravomocně schválené konečné zprávy vyplývá, že pro rozdělení mezi věřitele nezůstaly žádné finanční prostředky, když z celkových příjmů konkursní podstaty ve výši cca 10 miliónů korun byly uhrazeny náklady na správu konkursní podstaty, náklady spojené s prodejem nemovitostí ve výši 810 000 Kč, dále došlo k uspokojení oddělených věřitelů, byly uhrazeny další náklady (srov. usnesení KS ze 4. 3. 2021, č.j. 48 K 1046/99-2319).

21. Zdejší soud již v minulosti rozhodoval o nároku zdejší žalobkyně ve výši 9 625 000 Kč a zamítl žalobu pro předčasnost, neboť konkursní řízení dosud nebylo skončeno a nebylo tedy možné zjistit, jaká škoda a zda vůbec žalobkyni vznikla (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 10.3.2010, čj. 18 C 44/2008-41).

22. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Z dalších provedených důkazů (tj. vyhláška KS ze dne 12. 2. 2008 a ze dne 13. 12. 2008) soud nezjistil relevantní skutečnosti rozhodnutí věci, pročež se jimi pro nadbytečnost v tomto rozsudku nezabýval. Právní úprava:

23. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

24. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

25. Podle § 3 písm. a), b), c) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

26. Dle § 5 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a b) nesprávným úředním postupem.

27. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

28. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

29. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 OdpŠk. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

30. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Právní posouzení dané věci:

31. Žalobkyně se domáhala náhrady škody ve výši 9 625 000 Kč spočívající v nevymahatelnosti pohledávky za úpadcem [jméno] [příjmení], k čemuž mělo dojít v důsledku nezákonného rozhodnutí, tj. rozhodnutí KS ze dne 1. 7. 199 o prohlášení konkurzu na majetek úpadce [jméno] [jméno], které bylo následně zrušeno rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2002. Tvrzená škoda měla žalobkyni vzniknout tak, že po zrušení zmíněného rozhodnutí KS Nejvyšším soudem bylo umožněno úpadci ([jméno] [anonymizováno]), aby disponoval s výtěžkem již zpeněžených nemovitostí, které zajišťovaly předmětné pohledávky žalobkyně (a jejích právních předchůdců). V rámci následně opětovně prohlášeného konkurzu pak již nebylo právní předchůdkyni žalobkyně přiznáno právo na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžených nemovitostí (které bylo přiznáno v prvním konkurzním řízení) a částka 9 625 000 Kč, která měla být vyplacena z titulu práva na oddělené uspokojení (po zpeněžení nemovitostí) se již v konkurzní podstatě nenacházela. Žalobkyni (resp. jejím právním předchůdcům) tak bylo znemožněno dosáhnout uspokojení své pohledávky, která byla původně zajištěna zástavním právem. Při obvyklém sledu událostí by bylo v průběhu již prvního konkurzu žalobkyni (či právním předchůdcům) coby oddělenému věřiteli vyplaceno 70 % výtěžku zpeněžených nemovitostí, k čemuž však nedošlo, neboť po zrušení prvního konkurzu se dané peněžní prostředky již v konkursní podstatě nenacházely.

32. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na náhradu škody či nemajetkové újmy.

33. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

34. Z provedeného dokazování vyplynulo, a bylo mezi stranami nesporné, že na majetek úpadce [jméno] [jméno] byl usnesením KS ze dne 1. 7. 1999 prohlášen konkurs. Následně bylo zmíněné usnesení KS zrušeno jako nezákonné rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 8. 2002. Usnesením KS ze dne 14.7.2003 byl opětovně prohlášen konkurs na majetek dlužníka [jméno].

35. Dle soudu z uvedeného plyne, že je dána existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk, a sice rozhodnutí KS ze dne 1. 7. 1999 o prohlášení (prvního) konkursu na majetek úpadce [anonymizováno]. [jméno], které bylo následně pravomocně zrušeno.

36. Co se týče vzniku škody, tak dle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Jelikož OdpŠk blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, je třeba v této otázce vycházet z obecných právních předpisů o škodě. Dle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012, Sb., občanský zákoník, v platném znění (který nabyl platnosti a účinnosti dne 1. 1. 2014), se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů (tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník). Jelikož k vydání nezákonného rozhodnutí došlo před 1. 1. 2014, soud na danou věci aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění (dále jen„ o.z.“).

37. Podle § 442 odst. 1 o.z. platilo, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škodou se míní majetkovou újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná v penězích, a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Skutečnou škodou se rozumí újma, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1158/2004 ze dne 18. 8. 2005 či sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 ze dne 4. 11. 2004).

38. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně nabyla pohledávky za [jméno] [příjmení] na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2005, tj. v době po zrušení nezákonného rozhodnutí KS (o prvním konkursu), ale především poté, co již zaniklo právo právní předchůdkyně ([ulice] [anonymizována dvě slova]) na oddělené uspokojení po zpeněžení nemovitostí, dále poté kdy již bylo v opětovně vedeném konkurzním řízení popřeno právo právního předchůdce žalobkyně na oddělené uspokojení předmětných pohledávek, a rovněž poté, co již bylo (byť nepravomocně) rozhodnuto o zamítnutí žaloby na určení, že popřený nárok na oddělené uspokojení je po právu, a to s odůvodněním, že právo na oddělené uspokojení zaniklo. Za uvedeného právního a skutkového stavu vstoupila žalobkyně do právního postavení [obec] [anonymizována dvě slova] a předmětnou pohledávku převzala, a stala se tak konkursním věřitelem.

39. Dle § 28 odst. 4 ZKV platilo, že oddělení věřitelé se uspokojují do výše 70 % výtěžku zpeněžení na ně připadajícího. Neuspokojenou část pohledávky lze uspokojit v rozvrhu, a to ve třídě, do níž pohledávka podle své povahy patří. Dle odst. 5 pak platilo, že zajišťovací práva zanikají zpeněžením věci, práva nebo pohledávky v konkursu, a to i v případě, že oddělení věřitelé nepřihlásili své pohledávky.

40. Dle § 524 o.z. platilo, že věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Z citovaného ustanovení § 524 o.z. plyne, že nelze postoupit pohledávku, která zanikla (srov. Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv: Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, s. 1567 – 1573).

41. Jestliže tedy ještě před postoupením pohledávek na zdejší žalobkyni zaniklo právo na oddělené uspokojení věřitele v konkurzním řízení (resp. zaniklo zajištění pohledávek zástavním právem na nemovitostech), nemohlo toto právo (zajištění) být postoupeno na žalobkyni, která se ho tak ani nemohla úspěšně domáhat v navazujícím konkurzním řízení. Na žalobkyni tedy byly postoupeny nezajištěné pohledávky přihlášené do konkurzního řízení. Uvedená skutečnost přitom musela být i žalobkyni dobře známa, neboť ve všech smlouvách o postoupení pohledávky je uvedeno, že pohledávka„ byla zajištěna“ (nikoli je zajištěna) zástavním právem na nemovitostech. Ze stejného důvodu pak ani žalobkyni nemohla vzniknout škoda tím, že se její pohledávky staly méně bonitními, resp. že se žalobkyně nedomohla jejich plného uspokojení ze zajištění. Žalobkyně totiž vstoupila do konkursního řízení za situace, kdy dané pohledávky již nebyly zajištěny a byly tak ve stavu zhoršené vymahatelnosti, a takové pohledávky žalobkyně převzala. Žalobkyni tudíž v daném ohledu žádná škoda vzniknout nemohla. Za situace, kdy žalobkyně nabývá pohledávku (nadto nezajištěnou) vůči dlužníku, na jehož majetek byl prohlášen konkurz, nemůže rozumně očekávat, že takto nabytá pohledávka bude uspokojena v plném rozsahu (srov. též např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1829/2013 ze dne 23. 10. 2013).

42. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 634/2007 ze dne 6. 3. 2007 (ve věci zdejší žalobkyně), který uzavřel, že byly-li peněžní prostředky získané zpeněžením zástavy v prvním konkursu po zrušení konkursu předány dlužníku (v této věci ponechány na účtu, se kterým mohl dlužník disponovat), nelze uvedenou situaci řešit tím, že soud v novém konkursu prohlášeném na majetek stejného dlužníka přizná žalobkyni právo na oddělené uspokojení z titulu zástavního práva, které zaniklo. Jsou-li uvedené peněžní prostředky v konkursní podstatě úpadce v rámci nového konkursu coby výtěžek zpeněžení zástavy ještě rozpoznatelné (a nacházejí-li se vůbec v konkursní podstatě), může se žalobkyně domáhat jejich vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce vylučovací žalobou podle § 19 odst. 2 ZKV (srov. k tomu též závěry obsažené v rozsudcích Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly [číslo] a [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jiná práva ve vztahu k majetku konkursní podstaty z titulu dříve existujícího zástavního práva již uplatnit nemůže.

43. Z uvedeného je patrné, že žalobkyni nemohla vzniknout škoda odpovídající 70 % výtěžku ze zpeněžení nemovitostí tím, že se v druhém konkurzu nedomohla odděleného uspokojení, resp. že se nedomohla úplného uspokojení pohledávek. Nárok žalobkyně tedy není již z uvedeného důvodu po právu.

44. Dle soudu zároveň žalobkyni nemohl vzniknout nárok na náhradu škodu z důvodu absence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou.

45. O vztah příčinné souvislosti (kauzální nexus) by šlo dle soudu jen tehdy, pokud by tvrzená škoda vznikla následkem nezákonného rozhodnutí, a to dle teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05). Je-li tudíž doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, ke škodě by nedošlo. Jestliže však škoda nevznikla coby následek nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, jinými slovy, byla-li rozhodující příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 924/2013 ze dne 23. 7. 2015).

46. Je přitom běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 190/2013 ze dne 29. 4. 2014).

47. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně vstoupila do konkursního řízení na základě několika smluv o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2005. Nadto, jak bylo již uvedeno shora, žalobkyně přijala postupované pohledávky za [jméno] [příjmení] až po zrušení nezákonného rozhodnutí KS o prvním konkursu, a dále až poté, co již zaniklo právo její předchůdkyně ([ulice] [anonymizována dvě slova]) na oddělené uspokojení po zpeněžení nemovitostí, dále poté kdy již bylo v opětovně vedeném konkurzním řízení popřeno právo právního předchůdce žalobkyně na oddělené uspokojení, a rovněž poté, co již bylo (byť nepravomocně) rozhodnuto o zamítnutí žaloby na určení, že popřený nárok na oddělené uspokojení je po právu, a to s odůvodněním, že právo na oddělené uspokojení zaniklo. Nadto i ze smluv o postoupení pohledávek plyne, že postupované pohledávky byly zajištěny, tj. nikoli že jsou stále zajištěny zástavním právem k nemovitostem ke dni jejich postoupení.

48. Z uvedeného je patrné, že žalobkyně nabyla předmětné pohledávky až poté, co již došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a dokonce poté, co již bylo (byť zatím nepravomocně) rozhodnuto, že právo na oddělené uspokojení (resp. zajištění pohledávek) zaniklo a nelze se jej v navazujícím konkursním řízení domáhat. Žalobkyně tudíž věděla (či vědět měla a mohla), jaká je situace v daném konkursním řízení a mohla si tak vyhodnotit, za jakých okolností se stane konkursním věřitelem. Žalobkyně si tak musela být vědoma rizika, resp. spíše velké pravděpodobnosti, že se nedomůže uspokojení nabývaných pohledávek v celém rozsahu. Žalobkyně tudíž za dané situace nemohla rozumně očekávat, že takto nabyté pohledávky budou uspokojeny v plném rozsahu (srov. též např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1829/2013 ze dne 23. 10. 2013), resp. že budou uspokojeny v rozsahu, jako kdyby byly zajištěny zástavním právem.

49. Pouze pro úplnost pak soud v dané souvislosti připomíná, že, jak obecně známo, [ulice] [anonymizována dvě slova] přebírala problémová aktiva (pohledávky) od komerčních bank s cílem ozdravení portfolia příslušných organizací. Jestliže tedy žalobkyně uzavřela smlouvy o postoupení pohledávek se zmíněnou agenturou, věděla, či musela vědět, že se jedná o rizikový krok s tím, že nemusí dojít k (plnému) uspokojení takto nabytých (pravděpodobně rizikových) pohledávek.

50. S přihlédnutím k uvedenému je tudíž dle soudu nutné bezprostřední příčinu vzniku tvrzené škody spatřovat v dobrovolném rozhodnutí žalobkyně převzít pohledávky a vstoupit do konkursního řízení, resp. v převzetí podnikatelského rizika, nikoli primárně v nezákonném rozhodnutí.

51. Rovněž lze uvažovat o tom, že došlo k přetržení příčinné souvislosti tím, že v prvním konkurzním řízení ustanovený správce porušil své zákonné povinnosti tím, že nevyplatil právním předchůdcům žalobkyně výtěžek z odděleného uspokojení, resp. že umožnil úpadci disponovat s peněžními prostředky získanými prodejem nemovitostí. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR přitom stát neodpovídá za škodu způsobenou pouze tím, že správce konkursní podstaty porušil své povinnosti v konkursním řízení (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3064/2000).

52. V této souvislosti soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, který v rozsudku sp. zn. 29 Odo 961/2006 ze dne 27. 9. 2006 uzavřel, že byl-li po předchozím zrušení konkursu znovu prohlášen konkurs na majetek téhož dlužníka, nejsou konkursní věřitelé ani správce konkursní podstaty vázáni procesními úkony, které v procesu přezkoumávání přihlášených pohledávek učinili podle § 23 a násl. ZKV za trvání účinků prvního konkursu. Dále vysvětlil, že konkursnímu věřiteli s právem na oddělené uspokojení pohledávky z titulu zástavního práva, jehož zástavní právo zaniklo za trvání konkursu zpeněžením zástavy (§ 28 odst. 5 ZKV), již v novém konkursu prohlášeném na majetek téhož dlužníka právo na oddělené uspokojení pohledávky na základě stejného titulu nenáleží. Konečně uvedl, že zajištěný konkursní věřitel, jehož zástavní právo zaniklo v průběhu konkursu zpeněžením zástavy, má právo na vyplacení příslušné části čistého výtěžku zpeněžení zástavy, i když po zpeněžení zástavy dojde ke zrušení konkursu. Výplatu odpovídající části čistého výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného konkursního věřitele provede správce konkursní podstaty v mezích činnosti, k níž je povinen v době od zrušení konkursu do doby, než jej konkursní soud zprostí funkce.

53. Jestliže tedy nedošlo k vyplacení výtěžku ze zpeněžení, nelze se odpovídající náhrady škody domáhat v nadepsaném odškodňovacím řízení.

54. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žaloba není po právu, pročež byla zamítnuta. Jelikož nebyly splněny kumulativní podmínky pro vznik odpovědnosti žalované za škodu (srov. bod 33 shora), soud se pro nadbytečnost již nezabýval výší tvrzené škody ani vznesenou námitkou promlčení. K nákladům řízení:

55. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

56. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

57. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 700 Kč odpovídající paušální náhradě za 9 úkonů (písemné vyjádření k žalobě, účast na 4 jednáních soudu a 4x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Ke lhůtě k plnění:

58. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal.