12 C 162/2024 - 118

Rubrum

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Špeldovou v právní věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupeného advokátem: [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované:[Jméno žalované], narozena [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupené/mu advokátem: [Jméno advokáta B] [adresa] o žalobě na určení, že vyživovací povinnost se zrušuje takto:

Výrok

I. Určuje se, že vyživovací povinnost žalobce k žalované, naposledy stanovená usnesením Okresního soudu v Písku č. j. 10 C 9/2015-273 ze dne 25. 8. 2015, se zrušuje, a to s účinností ke dni 20. 5. 2021.

II. Žaloba žalobce proti žalované ze dne 20. 5. 2024 na zrušení vyživovací povinnosti se zamítá ohledně období od 31. 5. 2019 do 19. 5. 2021.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se proti žalované domáhal učení, že vyživovací povinnost žalobce k jeho dceři, žalované, stanovené rozhodnutím Okresního soudu v Písku č. j. 10 C 9/2015-273 ze dne 25. 8. 2015 zanikla dne 31. 5. 2019, kterým se zavázal žalovaný platit žalobkyni výživné 12 000 Kč se splatností vždy od 10. dne příslušného kalendářního měsíce předem, počínaje dnem 1. 9. 2015. Žalovaná informovala dne 22. 5. 2019 žalobce, že úspěšně absolvovala vysokoškolské studium, a že má dostatek nabídek práce. V současné době odpadl zákonný důvod pro poskytování výživného, tedy neschopnost se sama život, proto vyživovací povinnost žalobce zanikla ke dni 31. 5. 2019, tedy k ukončení studia žalované. Žalobce odkazuje na judikát NS ČR sp. zn. 21 Cdo 3890/2015, který rozhodl o tom, že v rozhodování o tom, že zletilému dítěti již nenáleží právo na poskytování výživného, jde o určovací žalobu, a na rozhodnutí OS v Českém Krumlově sp. zn. 10 C 196/2023-24 o naléhavém právní zájmu žalobce, neboť je třeba postavit najisto, do jakého data žalobce byl povinen platit výživné žalované. Žalovaná nadto podala proti žalobci návrh na exekuci, což považuje žalobce za nemravné s ohledem na to, že je mu 75 let a je lékař a důchodce a exekuce paralyzuje výkon jeho lékařské praxe, neboť má obstavené účty. Žalobce doplnil dne 14. 11. 2024 při jednání, že povinnost žalobce poskytovat výživné žalované skončila ukončením magisterského studia vysoké školy, neboť tímto studiem získala žalovaná schopnost se živit, když doktorandské studium není pokračováním soustavné přípravy na budoucí povolání dle judikátu II. ÚS 1319/13. Žalovaná své další studium nekonzultovala se žalobcem a pokud jde o pokračování vyživovací povinnosti nerespektuje věk žalobce a chování žalované nelze označit za neurážlivé. Žalované zdravotní omezení nebránilo v získaní práce obecně, pouze zčásti v rámci jejího oboru. Žalobce dne 1. 12. 2024 doplnil, že žalovaná byla schopna se živit již po absolvování magisterského studia, a že skutečnost, že byl komukoliv odebrán řidičský průkaz, neprokazuje neschopnost sám se živit, navíc žalovaná od roku 2020 do roku 2023 měla řidičské oprávnění. Skutečnost, že není komukoliv umožněno pracovat v oboru, který vystudoval, není překážkou pro to, aby si hledal jinou práci. Žalovaná navíc uvedla, že pracovala v oboru a po klientech ji vozila teta. Argument žalované, že nemohla pracovat v oboru, který vystudovala tak není adekvátní, neboť zákon se zabývá termínem „schopnost se živit“, tj. schopností pracovat, přičemž práce schopná žalovaná byla, i když třeba pouze mimo jí vystudovaný obor. Nepůsobí věrohodně, že by potenciální zaměstnavatel činil dotazy u pohovoru na zdravotní stav a žalovaná mu nic o svém zdravotním stavu sdělovat nemusela. Žalovaná mohla vykonávat činnosti, za které mohla pobírat odměnu, nebyla u ní prokázána invalidita, lékařské zprávy od roku 2020 do roku 2023 nedoložila, neprokázala se ani epilepsie. Dne 5. 12. 2024 doplnil žalobce, že žalovaná netrpí psychickým onemocněním a žádné zdravotní omezení nemá.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila dne 1. 10. 2024 tak, že nesouhlasí s tvrzeními žalobce, i když pokud jde o odkaz na soudní smír vtělený do usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 28. 5. 2015 č. j. 10 C 9/2015, ze strany žalobce pak exekuční titul, je toto mezi účastníky soudního řízení pochopitelně nesporná skutečnost. Je pravdou, že žalovaná zaslala žalobci přípis stran jejího studia, nicméně se jednalo pouze o dílčí část studia. Žalovaná je do současné doby studentkou prezenční formy doktorského studijního programu, kdy tuto skutečnost sdělovala žalobci přípisem, který odeslala žalovaná žalobci dne 1. 10. 2021, kdy současně žalovaná zaslala žalobci příslušná potvrzení o studiu. Uvedené studium žalované je nutné považovat za další přípravu na budoucí povolání bez dalšího. Současně žalovaná sděluje, že s ohledem na její zdravotní stav, kdy trpí opakovaně epileptickými záchvaty, je její pracovní uplatnění více než problematické (např. nesmí řídit motorová vozidla apod.). Žalovaná navíc studium konzultovala přímo se žalobcem, který s ním vyslovil souhlas a byl si tedy vědom, že žalovaná bude i nadále studentkou v prezenční formě studia. V žádném případě nepovažuje žalovaná podání exekučního návrhu ze strany žalované vůči žalobci jako návrh nemravný nebo šikanózní, neboť právní zástupce žalované s dlouhým předstihem před vlastním podáním vyzval žalobce k dobrovolnému plnění povinnosti, kdy žalobce na přípis ze dne 11. 12. 2018 nijak nereagoval. V probíhajícím exekučním řízení navíc žalobce, tj. povinný, uhradil finanční částku ve výši 130 000 Kč a tím částečně uznal, že svoji vyživovací povinnost vůči žalované neplnil. Dosavadní studium oboru, který žalovaná studovala, z hlediska pracovního uplatnění je činností, která se převážně výlučně odehrává prací v terénu, kdy k práci potřebuje zaměstnanec vlastní dopravu motorovým vozidlem. Jak výše žalovaná uvedla, její zdravotní stav však řízení vozidla v současné době vylučuje. Z tohoto důvodu žalovaná pokračovala ve studiu, aby její pracovní uplatnění bylo tzv. „v kanceláři“ bez nutnosti práce v terénu. Nepochybně tak její studium směřuje ke kvalifikaci a získání odpovídajícího pracovního uplatnění. Navíc žalobci jako lékaři musí být zdravotní stav a omezení s ním spojená u žalované známy. Žalovaná proto považuje žalobu žalobce za nedůvodnou a navrhuje, aby Okresní soud v Písku vydal následující rozsudek: I. Žaloba žalobce na určení se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná doplnila dne 2. 12. 2024, že žalobce v podané žalobě a navazujících podáních argumentuje tvrzením, že žalovaná v důsledku ukončeného vysokoškolského vzdělání byla schopna sama se živit a došlo k zániku vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované. Pokud by soud I. stupně přijal tuto argumentaci žalobce, pak již ve své podstatě středoškolské vzdělání zakončené maturitní zkouškou mohlo znamenat u žalované nabytí vzdělání, které by jí umožnilo získat pracovní uplatnění, a tedy vznik schopnosti se sama živit. Oproti tomu však je nesporné, že žalovaná po střední škole pokračovala předepsaným výcvikem na vysoké škole odborného charakteru za účelem dosažení speciálního vzdělání pro specifickou pracovní činnost. V důsledku psychického onemocnění však žalovaná dosažené vzdělání nemohla využit pro pracovní uplatnění s tím, že žalovaná z tohoto důvodu pokračovala ve studiu, aby získala vzdělání pro pracovní uplatnění, které by i se zdravotním omezením mohla vykonávat. V této souvislosti žalovaná poukazuje rovněž na nález Ústavního soudu ČR II. ÚS 1487/23, který se vyjadřoval ke skutkově podobné právní záležitosti a jednoznačně dovodil, že samotná existence psychického onemocnění – navíc takového, které má značný dopad na kognitivní funkce člověka – totiž postačuje pro to, aby mu byla věnována náležitá pozornost. Soud I. stupně by z tohoto důvodu měl pečlivě zvážit souvislost mezi zdravotním stavem žalované a možností jejího pracovního uplatnění. K této otázce se pochopitelně nabízí i odpovídající znaleckého zkoumání (znalecký posudek). V této souvislosti žalovaná současně poukazuje na to, že podíl na jejím psychickém stavu má rovněž žalobce, jak vyplývá z předložených lékařských zpráv, tedy bylo by nespravedlivé a nemorální, aby žalobce těžil ze zdravotního stavu žalované, na němž se sám podílel. výslech své matky paní [jméno FO] ke vzniku psychického onemocnění žalované a podíl žalobce na jeho vzniku.

3. Z usnesení Okresního soudu v Písku č. j. 10 C 9/2015-273 ze dne 25. 8. 2015, které nabylo právní moci 23. 9. 2015, je zřejmé, že byl schválen smír, kterým se žalobce zavázal platit žalované výživné ve výši 12 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému 10. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem 1. 9. 2015.

4. Z emailového dopisu ze dne 22. 5. 2019 je zřejmé, že žalovaná informovala žalobce o tom, že dokončila inženýrské studium, ale že navzdory dost nabídkám práce by chtěl pokračovat v doktorátu, proto by i pokračovala vyživovací povinnost, přičemž upřednostňuje dohodu a normální komunikaci se žalobcem. Její omezení z důvodů epilepsie trvá.

5. Z profilu žalované na síti Linkedin lze zjistit, že žalovaná nabízí své služby ohledně chovu, resp. trénování koní, a že její pracovní zkušenosti jsou směnový zootechnik od 7/2021 dosud, PR manažer [právnická osoba]. od 2/2020 dosud a označování koní v [právnická osoba] od 3/2023 do současnosti. Její vzdělání je bakalářské od roku 2012 do 2014 a od roku 2014 do 2016 na České zemědělské univerzitě v Praze, inženýrské od roku 2016 do 2019 na České zemědělské univerzitě v Praze, doktorandské na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích od roku 2019 do roku 2023 a další doktorandské na Mendelové univerzitě v Brně od roku 2020 do 2024.

6. Z potvrzení o studiu soud zjistil, že žalovaná studovala doktorský studijní program „zootechnika“ na Mendelové univerzitě v Brně, agronomická fakulta, od 16. 9. 2020 v prezenční formě studia v akademickém roce 2020/2021, a dále od 1. 9. 2021 do 31.8. 2022 v akademickém roce 2021/2022.

7. Soud měl k dispozici podací lístek z 1. 10. 2021, dokládající, že žalovaná zaslala žalovanému zásilku, přičemž z tohoto důkazu neučinil soud žádné zjištění.

8. Z emailové komunikace je patrné, že dne 10. 7. 2018 vyzval ke sdělení termínu promoce žalobce žalovanou, na což reagovala žalovaná sdělením, že zmeškala kvůli nemoci zkouškové období a promovat bude až další rok. Dne 22. 5. 2019 informovala žalovaná žalobce o ukončení inženýrského studia a rozhodnutí dále pokračovat v doktorandském studiu, na což reagoval žalobce dne 13. 6. 2019 tak, že oceňuje studijní úspěchy žalované, ale stál o účast na promoci, když mu nebyl sdělen k jeho žádosti termín. Upřednostňuje též „normální“ komunikaci. Žalovaná reagovala dne 25. 7. 2019 tak, že jedno zkouškové období zmeškala kvůli nemoci a její studium zkomplikovala i nemoc její matky.

9. Žalovaná předložila lékařské zprávy [právnická osoba]. ze dne 17. 5. 2018, 30. 5. 2018, 22. 6. 2018, 24. 7. 2018, 8. 11. 2018, 14. 5. 2019, 17. 9. 2019, 16. 12. 2019, 3. 3. 2020, z nichž je zřejmé, že žalovaná byla opakovaně vyšetřována pro epileptický záchvat, trpí depresívní poruchou, bezvědomí s křečemi, stavy s poruchou vědomí, epilepsie nejistá, mdloby ovlivněné stresem a nevyspáním, epileptický záchvat. Z lékařské zprávy Psychiatrické ambulance [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 11. 11. 2024 vyplývá, že od 13 let trpí úzkostnými stavy v důsledku rozpadu vztahu rodičů a trpí úzkostně depresivní poruchou, dissociativní poruchou. Z lékařské zprávy [tituly před jménem]. [tituly před jménem] [jméno FO] je zřejmé, že žalovaná trpí dissociativní poruchou. Z lékařské zprávy FN [adresa] ze dne 22. 4. 2023 je zřejmé, že žalovaná prodělala epileptický záchvat.

10. Z informace České zemědělské univerzity, fakulty agrobiologie je patrné, že absolventi studia dokáží uplatnit své znalosti ve sféře managementu státních chovatelských zařízení, ale i v soukromém sektoru sportovního a zájmového zaměření.

11. Ze zprávy ze dne 1. 6. 2024 je patrné, že bylo uhrazeno dlužné výživné 108 000 Kč za rok 2019 tj. do 5/2019.

12. Z dopisu ze dne 11. 12. 2018 je patrné, že právní zástupce žalované informoval žalobce, že žalovaná ze zdravotních důvodů musí pokračovat ve studiu, a proto trvá dále jeho vyživovací povinnost a vyzval jej k zaplacení dlužného výživného.

13. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce řádně hradil výživné do doby, kdy jej žalovaná informovala o tom, že dokončila inženýrské studium, a že má sice řadu pracovních nabídek, ale chce ještě pokračovat ve studiu, proto se žalovaná domáhala dlužného výživného exekučně. Žalovaná a žalobce žili ve společné domácnosti do doby jejího nástupu na střední školu, poté se navštěvovali, když otec žil v Nevězicích na chalupě a žalovaná s matkou v bytě v Písku, a to do 19 let žalované, a následoval rozvod rodičů. Žalovaná se žalobcem nekomunikuje, nezajímá se o něj ani jej nenavštěvuje, upřednostňuje komunikace prostřednictvím soudu. Žalobce si jako lékař zjišťoval informace o zdravotním stavu žalované, včetně podezření z epilepsie.

14. Z výslechu žalované bylo zjištěno, že studovala na ČZU nejprve obor exotičtí savci, ale nebylo jí umožněno zabývat se studiem chovu koní, proto změnila obor a úspěšně dokončila bakalářské studium, na které navázalo magisterské studium, zakončené titulem „Ing.“, které však dokončila žalovaná až o rok později, protože měla zdravotní problémy. V roce 2018 měla žalovaná ve škole záchvat, jehož příčinou měla být epilepsie, který se opakoval ještě jednou doma, proto jí byl odebrán řidičský průkaz, který jí byl vrácen v roce 2020 a znovu odebrán po záchvatech v roce 2023 a vrácen až v roce 2024, kdy se její stav ustálil, byla vyloučena epilepsie a byla jí diagnostikována psychiatrická dissociativní porucha, jejíž příčinou je pravděpodobně trauma z rozvodu rodičů. Žalovaná proto pokračovala ve studiu, protože když hledala práci, a to i v bankovnictví a pojišťovnictví, opakovaně neuspěla kvůli svému zdravotnímu stavu, přestože se cítila být práceschopnou a oficiálním důvodem byla její překvalifikovanost, nadto byla omezena zdravotně v práci s velkými zvířaty a v blízkosti velkých strojů. Žalovaná začala studovat doktorandské studium v Českých Budějovicích, ale po odchodu školitele nastoupila do Brna, kde má složit státní závěrečnou zkoušku do prosince 2025, přičemž aktuálně má přerušené studium. Od ledna 2025 má příslib práce v JZD v [adresa] a dvě místa zootechnika a ve výzkumném ústavu v [adresa], když pracovat určitě začne. Žalovaná žila ve společné domácnosti s otcem do střední školy, poté se jen navštěvovali, zejména o víkendech, a jejich komunikace se zhoršila v 17 letech žalované a od té doby je nefunkční. Jejími příjmy byly dohody o provedení práce pro veterinární kliniku v [adresa]) a pro [adresa] univerzitu (2020 dosud), a to ve výši 10 000 Kč měsíčně, a dále při doktorandském studiu v Českých Budějovicích stipendium ve výši 10 250 Kč a v Brně ve výši 11 000 Kč měsíčně. Příjmem příležitostným bylo i označování koní (2020 – 2023) v jednotkách měsíčně při ceně 250 Kč za koně. Její náklady spojené se studiem, zejména kolej v Brně 5 000 Kč měsíčně a další náklady činily 12 000 Kč měsíčně, přičemž na nadstandardní výdaje žalované poskytla prostředky matka.

15. Soud zamítl pro nadbytečnost provedené důkazu znaleckým posudkem ohledně psychického zdraví žalované, zprávou psychoterapeuta [tituly před jménem] [jméno FO] k předchozím tvrzením žalované stran jejího zdravotního stavu a pracovního uplatnění, a dále výslech matky [jméno FO] ke vzniku psychického onemocnění žalované a podíl žalobce na jeho vzniku. Soud má totiž zato, že z již provedeného dokazování bylo zjištěno a prokázáno, že žalovaná v průběhu svého studia trpěla zdravotními omezeními. Stejně tak soud zamítl provedení důkazu výpisy z bankovních účtů žalované a spořících účtů žalované od 31. 5. 2019, znaleckým posudkem o tom, zda žalovaná byla či nebyla práce neschopná od 31. 5. 2019, výslechy ošetřujících lékařů a dotazy na všechny vysoké školy, které žalovaná studovala, ke sdělení výše příjmů, tj. stipendií, pracovních poměrů a dotovaných projektů, přičemž důvodem byla rovněž nadbytečnost, když z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná v průběhu studia vyvíjela pracovní aktivity, byť dočasné či dobrovolnické.

16. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce se zavázal hradit žalované výživné počínaje dnem 1. 9. 2015 ve výši 12 000 Kč měsíčně (odst. č. 4. odůvodnění shora). Žalovaná studovala v době od roku 2012 do 2019 na České zemědělské univerzitě v Praze bakalářské a později inženýrské studium (odst. č. 6. odůvodnění shora), které zakončila promocí, což sdělila žalobci emailem (odst. č. 4. a 8. odůvodnění shora). Žalovaná inzeruje své služby na portálu Linkedin, kde mj. uvádí i své pracovní zkušenosti, z čehož vyplývá, že od roku 2020 je pracovně činná a pokračovala v doktorandském studiu na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích od roku 2019 do roku 2023 a další doktorandské studium na Mendelové univerzitě v Brně studuje od roku 2020 do 2024 (odst. č. 5. odůvodnění shora). Žalobce hradil řádně výživné žalované do roku 2019, kdy ukončila studium získáním inženýrského titulu, když až v rámci exekuce doplatil částku 108 000 Kč za rok 2019 (odst. č. 11. odůvodnění shora). Žalovaná informovala žalobce o dalším doktorandském studiu dopisem jejího právního zástupce z 11. 12. 2018 spolu s výzvou k pokračování v další vyživovací povinnosti (odst. č. 12. odůvodnění shora). Žalovaná byla schopna pracovat ve sféře managementu státních chovatelských zařízení, ale i v soukromém sektoru sportovního a zájmového zaměření již po ukončení vysokoškolského studia (odst. č. 10. odůvodnění shora), žalovaná však pokračovala v doktorandském studiu proto, aby mohla zůstat pracovat ve svém oboru i přes své zdravotní omezení (odst. č. 14. odůvodnění shora). Oba účastníci shodně uvedli, že jejich komunikace od rozvodu žalobce s matkou žalované v roce 2011 je nefunkční, když od 13 let věku žalované byly mezi rodiči v manželství problémy a účastníci nežili ve společné domácnosti, i když se vídali o víkendech (odst. č. 13. s 14. odůvodnění shora). Žalovaná od roku 2018 do roku 2024 řešila své zdravotní problémy, které se týkaly opakovaných záchvatů, kvůli kterým jí byl odebrán v letech 2018 až 2020 a 2023 až 2024 řidičský průkaz a kvůli kterým se měla vyhýbat velkým strojům a práci s velkými zvířaty. Důvodem těchto záchvatů nebyla a není epilepsie, ale psychiatrická úzkostně depresivní dissociativní porucha, jak vyplývá z lékařských zpráv (odst. č. 9. odůvodnění shora). Příjmy žalované po ukončení inženýrského studia byly částky 10 000 Kč za práci pro veterinární kliniku v [adresa]) a pro [adresa] univerzitu (2020 dosud), a to ve výši 10 000 Kč měsíčně, a dále při doktorandském studiu v Českých Budějovicích stipendium ve výši 10 250 Kč a v Brně ve výši 11 000 Kč měsíčně. Příjmem příležitostným bylo i označování koní (2020 – 2023) v jednotkách měsíčně při ceně 250 Kč za koně. Její náklady spojené se studiem, zejména kolej v Brně 5 000 Kč měsíčně a další náklady činily 12 000 Kč měsíčně, přičemž na nadstandardní výdaje žalované poskytla prostředky matka (odst. č. 14. odůvodnění shora).

17. Soud ve smyslu § 3028 a § 923 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění posuzoval, zda se změnily poměry natolik, aby bylo nutno přistupovat k novému rozhodnutí o výživném a zabýval se zejména posouzením situace žalobce a žalovaného ve smyslu § 913, § 914 a § 915 o. z. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Podle § 915 odst. 1, 2 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu a podle § 910 odst. 1, 2, 3 a 4 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.

18. Ve smyslu komentářové literatury lze dovodit, že podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Materiálním znakem zákonného kritéria „neschopnosti sám se živit“ je zjištění, že „oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří (eventuálně jej spravuje), nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb“ (II. ÚS 2121/14). Jinými slovy, dítě je schopno se samo živit v okamžiku, kdy „je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně potřeby bytové - dítě má tedy určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí“ (II. ÚS 3113/10). Jakmile však oprávněný (dítě) nabude schopnost (způsobilost) sám se živit, „má dítě své příjmové poměry objektivně ve svých rukou, je ‚strůjcem svého štěstí‘. Záleží zpravidla jen na něm (na jeho píli aj.), v jakých majetkových poměrech bude žít; pokud v tomto ohledu aktivní nebude, negativní důsledky si ponese sám. Smyslem a účelem tudíž je, že pokud je dítě již objektivně schopno si samo své potřeby uspokojovat, bylo by nespravedlivé přičítat jeho eventuální pasivitu v této sféře k tíži jeho rodičů v tom smyslu, že by rodiče byli povinni nadále své dítě živit“ (I. ÚS 2306/12). Vyživovací povinnost rodiče nelze vnímat jako bezbřehou. Rozhraničujícím kritériem pro její plnění není, jak je již shora uvedeno, dosažení zletilosti či jiného věku, ale způsobilosti sám se živit. Povinností studujícího nezletilého je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti. Vyvstává proto otázka trvání vyživovací povinnosti rodičů vůči zletilému, ale dosud nezaopatřenému (potřebnému) dítěti. Co se má rozumět pojmem „soustavná a cílevědomá příprava na budoucí povolání“ dítěte. Jde-li o studium již zletilého dítěte, je nutno pečlivě zkoumat účelnost, potřebnost a návaznost takového studia - tj. studium by mělo vést k lepším vyhlídkám na samostatnou obživu dítěte, resp. musí zvyšovat šance dítěte na uplatnění na trhu práce. Vyživovací povinnost rodičů k dítěti netrvá tehdy, jestliže dítě, které skončilo přípravu pro budoucí povolání, se rozhodne pro přípravu v jiném oboru, který nenavazuje na dosavadní přípravu a není tím zvyšována již dosažená kvalifikace, ani se nejedná, z hlediska pracovního uplatnění, o perspektivnější obor“ (KS Hradec Králové 26 Co 284/2013).

19. Soud nejprve zkoumal naléhavý právní zájem na určení žalobce ve smyslu § 80 o. s. ř. a závěrů judikátu sp. zn. 21 Cdo 3890/2015 a dospěl k závěru, že tento je dán, neboť je třeba deklarovat, zda vyživovací povinnost žalobce jako rodiče žalované, která je jeho dcerou, zanikla či nikoliv.

20. Soud zjistil z provedeného dokazování, že žalovaná se stále vzdělává, přičemž již v roce 2019 dokončila inženýrské studium na České zemědělské univerzitě v Praze, čímž dle názoru soudu ve smyslu komentářové literatury, popsané v odstavci 18. odůvodnění shora, získala schopnost se živit, na což nemá vliv ani její případné zdravotní omezení, které bylo diagnostikováno jako dissociativní porucha. Doktorandské studium na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích od roku 2019 do roku 2023 a další doktorandské studium na Mendelové univerzitě v Brně od roku 2020 do 2024 tak nelze považovat za cílevědomou a soustavnou přípravu na budoucí povolání, které by zásadně zlepšilo pozici žalované při uplatnění na trhu práce, a to i přes její zdravotní omezení, neboť svou závažností nedosahuje žádného stupně invalidity, tj. omezení pracovní schopnosti v plném či částečném rozsahu. Navíc ona sama po skončení inženýrského studia informovala žalobce v emailu z roku 2019, že nabídek práce má dost a při svém výslechu uvedla, že se cítila být vždy práceschopnou, a i přes své zdravotní omezení a opakované dočasné odebrání řidičského oprávnění chtěla pracovat ve svém oboru, byť omezeně. Pokud jde o omezení žalované ze zdravotních důvodů, v jehož důsledku jí byl dočasně odebrán řidičský průkaz a bylo jí doporučeno vyhýbání se velkým strojům a zakázáno pracovat s velkými zvířaty, tak se týkalo její práce v oboru, který studovala, tj. zaměřeného na chov koní, a nemohlo se týkat práce např. v bankovnictví a pojišťovnictví, již ze samotné podstaty práce v těchto oborech. Tvrzení žalované v její výpovědi o tom, že skutečným důvodem neúspěchu při hledání práce „mimo její obor“ bylo zdravotní omezení, tak soud považuje pouze za nedůvodnou domněnku. Z uvedeného lze dovodit, že v doktorandském studiu chtěla žalovaná pokračovat proto, aby mohla díky zvýšené kvalifikaci pracovat ve svém oboru, byť omezeně, což lze vzhledem k jejímu dlouhodobému zájmu o chov koní pochopit, avšak nedošlo by tímto studiem ke zlepšení její pozice na trhu práce obecně, neboť v získání práce „mimo její obor“ po ukončení vysokoškolského studia žalovanou omezovala dle její výpovědi pouze její „překvalifikovanost“, navíc její zdravotní situace se ustálila a byl jí již v průběhu doktorandského studia vrácen řidičský průkaz. Lze jistě ocenit snahu žalované zvýšit si kvalifikaci v oboru, a lze pochopit i motivaci žalované učinit tak pod vlivem zdravotních omezení, avšak tato omezení, spočívající zejména v dočasné nemožnosti řídit vozidlo, když sama žalovaná se považovala za práce schopnou, po roce 2020, kdy jí byl vrácen řidičský průkaz, nebyly ani dle jejích vlastních vyjádření limitující pro výkon její vystudované profese, byť šlo o práce dobrovolnické, krátkodobé či související s doktorandským studiem. Na uvedený závěr nemá žádný vliv skutečnost, že jí byl následně mezi roky 2023 a 2024 znovu přechodně řidičský průkaz odebrán, neboť jde o dobu vzdálenou 3 roky od jejího nabytí schopnosti se živit. Soud tak má za to, že na straně žalované došlo ke změně poměrů ve smyslu § 923 o. z., kdy žalovaná nabyla schopnosti se sama živit ukončením inženýrského studia, a to rokem 2019, proto zanikla vyživovací povinnost žalobce vůči žalované. Pokud jde o argument žalované psychickým onemocněním ve smyslu nálezu sp. zn. II. ÚS 1487/23, který dle ní odůvodňuje potřebu existence vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované i v průběhu doktorandského studia, tak z dokazování vyplynulo, že psychické onemocnění žalované se projevilo již v průběhu vysokoškolského studia, které se proto „prodloužilo“ o rok, což však nemělo na vyživovací povinnost žalobce vliv, neboť tento hradil žalované řádně výživné až do skončení inženýrského studia, byť o rok prodlouženého, a pokud jde o dobu doktorandského studia, tak jej nelze považovat za cílevědomou a soustavnou přípravu na budoucí povolání, které by zásadně zlepšilo pozici žalované při uplatnění na trhu práce, jak je popsáno shora, a žalovaná nadto sama uvedla, že od ledna 2025 nastoupí do práce, a to ve vystudovaném vysokoškolském oboru, bez ohledu na úspěšné ukončení doktorandského studia. Soud tak rozhodl o tom, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalované se zrušuje, a to dle § 923 o. z. (komentář C.H.Beck, Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975), 1. vydání, 2014, s. 1142-1155), a to od 20. 5. 2021, neboť změnit či zrušit vyživovací povinnost pro změnu poměrů je možné zpětně, nejdéle však 3 roky ode dne zahájení řízení a žaloba byla podána dne 20. 5. 2024 (výrok I. rozsudku shora). Ve zbytku nároku, tj. za dobu od 31. 5. 2019, kdy nabyla žalovaná schopnost se živit, do 19. 5. 2021, proto soud žalobu žalobce zamítl jako nedůvodnou (výrok II. rozsudku shora).

21. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 150 o. s. ř., přestože žalobce by měl nárok na náhradu nákladů řízení dle § 142 o. s. ř. tj. dle zásady úspěchu ve věci, neboť má za to, že žalobce se mohl svého nároku domáhat dříve, nadto poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je obdobný.

Poučení