12 C 172/2021-75

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro zaplacení 950 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 57 411,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně z částky 57 411,35 Kč od 9. 3. 2018 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 400 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 12. 3. 2019 do 6. 5. 2019, a z částky 400 000 Kč od 12. 3. 2019 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 492 588,65 Kč s 8,75% úrokem z prodlení ročně z částky 942 588,65 Kč od 9. 3. 2018 do 11. 3. 2019 a z částky 492 588,65 Kč od 12. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 39 026 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplati ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 8. 3. 2019 se žalobce domáhal zaplacení částky 1 200 000 Kč s příslušenstvím coby odškodnění újmy způsobené trestním stíháním žalobce. Žalobce konkrétně požadoval zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve výši 200 000 Kč a dále zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným vedením trestního stíhání, které zasáhlo do jeho práva na čest, důstojnost, rodinný život, vedlo k narušení postavení ve společnosti a zásahu do podnikatelské sféry žalobce, za což požadoval odškodnění ve výši 1 000 000 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k náhradě újmy dne 11. 9. 2018, avšak žalovaná v zákonné lhůtě nárok neprojednala. Žalobce dále uvedl, že dne 18. 11. 2013 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání jeho osoby pro podezření ze spáchání zločinu týrání osoby, žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, [číslo jednací]. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 27. 12. 2013 bylo předmětné usnesení zrušeno jako nezákonné, navazovalo nové vydání usnesení Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jímž bylo opětovně zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby, žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Dne 29. 4. 2015 byla podána žaloba k [název soudu] (dále jen„ OS“), u něhož bylo následně vedeno trestní řízení pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobce byl rozsudkem OS ze dne 6. 10. 2017 uznán vinným a byl odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na dobu 3 let. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018 byl rozsudek OS zrušen a bylo nově rozhodnuto tak, že se žalobce dle § 226 písm. a) trestního řádu zprošťuje obžaloby. Rozsudek o zproštění obžaloby nabyl právní moci vyhlášením a doručením stranám při veřejném zasedání dne 8. 3. 2018 (řízení o žalobě bylo původně vedeno u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka]).

2. V podání ze dne 7. 5. 2019 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 10. 9. 2018 uplatnil svůj nárok jako v žalobě. Žalovaná rozhodla o žádosti stanoviskem ze dne 2. 5. 2019, kterým přiznala žalobci odškodnění za nezákonné trestní stíhání ve výši 50 000 Kč a odmítla jeho nárok na odškodnění z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání. Řízení bylo co do částky 50 000 Kč (v návaznosti na plnění ze strany žalované) zastaveno.

3. Dne 17. 8. 2021 se ve věci konalo jednání, během něhož byl nárok na náhradu újmy za nezákonné trestní stíhání vyloučen do samostatného, tj. nadepsaného řízení. K částečnému zastavení řízení:

4. Jak uvedeno shora, žalobce vzal částečně svou žalobu zpět, a to v rozsahu nároku na odškodnění za nezákonné trestní stíhání v celkové výši 57 411,35 Kč s přísl. (uvedené bylo postaveno najisto při jednání dne 31. 5. 2022).

5. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti, nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle § 96 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. pak platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

6. Jelikož žalobce vzal částečně zpět svou žalobu, soud v uvedeném rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. Skutková zjištění:

7. Z nesporných tvrzení stran vzal soud za prokázané, že žalobce se dne 10. 9. 2018 obrátil na žalovanou s žádostí o náhradu újmy z důvodu uvedeného v žalobě (srov. též žádost žalobce, přípis žalované z 11. 9. 2018). Ze stanoviska žalované z 2. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaná žádosti žalobce v rozsahu nároku na odškodnění za nezákonné trestní stíhání částečně vyhověla co do částky 50 000 Kč.

8. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: Usnesením ze dne 21.2.2014 bylo znovu zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu týrání osoby, žijící ve společném obydlí, podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo doručeno žalobci dne 3.3.2014 a jeho obhájci dne 18.3.2014. Dále je ve spise založen souhrn a psychopatologický rozbor a diagnostický závěr. Dále ve spise založen žalobcem předložený znalecký posudek z psychiatrie ve vztahu k žalobci, resp. 2 znalecké posudky. Dále založen další znalecký psychiatrický posudek žalobce. Dále je ve spise založen další znalecký posudek z oboru psychologie zdejšího žalobce, a dále znalecký posudek na žalobce, nezl. [jméno] a matku z oboru zdravotnictví, psychiatrie a psychologie. Dne 3.2.2014 byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení, během něhož byla vyslechnuta [jméno] [příjmení]. Dne 3.2.2014 sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení dle § 158 trestního řádu ze strany [jméno] [příjmení]. Dle úředního záznamu ze dne 6.2.2014 bylo podáno vysvětlení ze strany [jméno] [příjmení]. Dne 6.2.2014 bylo dle úředního záznamu podáno vysvětlení ze strany [jméno] [příjmení]. Dne 7.2.2014 byl sepsán úřední záznam o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] Dne 10.2.2014 bylo podáno vysvětlení dle úředního záznamu ze strany [jméno] [příjmení]. Dne 11.2.2014 bylo dle úředního záznamu podáno vysvětlení ze strany [jméno] [příjmení]. Dne 18.2.2014 bylo podáno vysvětlení ze strany [jméno] [příjmení]. Dne 21.2.2014 bylo podáno vysvětlení ze strany [jméno] [příjmení]. Dne 27.2.2014 bylo podáno vysvětlení ze strany [jméno] [příjmení]. Dále ve spisu založena lékařská zpráva ve vztahu k nezl. [jméno] [příjmení]. Opatřením ze dne 28.3.2014 policie přibrala znalce z oboru zdravotnictví, psychiatrie a klinická psychologie, a zadala několik dotazů k zodpovězení. Dne 2.5.2014 proběhl výslech svědkyně [jméno] [příjmení]. Dne 6.5.2014 proběhl výslech svědkyně. Dne 12.5.2014 proběhl další výslech svědkyně. Dne 6.6.2014 proběhl výslech svědkyně. Dále je ve spise založeno sdělení znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o tom, že se žalobce dostavil dne 9.7.2014 k vyšetření, nicméně znalcům oznámil, že odmítá znalecké vyšetření z důvodu podjatosti a z důvodu nehospodárnost, neboť již byly založeny do spisu jiné znalecké posudky. Podáním ze dne 8.7.2014 podal žalobce námitku podjatosti proti oběma ustanoveným znalcům [příjmení] [příjmení] a [anonymizována dvě slova]. Dne 23.7.2014 byl policii doručen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie na posuzovanou [jméno] [příjmení]. Dále ve spise založen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ve vztahu k žalobci. Dne 9.2.2015 bylo policii doručeno odborné vyjádření znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Dne 29.4.2015 byla k OS podána obžaloba proti zdejšímu žalobci. Dne 9.6.2015 se konalo hlavní líčení, během něhož proběhl výslech poškozené, respektive svědkyně [jméno] [příjmení], výslech zdejšího žalobce coby obviněného. Dne 21.7.2015 se konalo další hlavní líčení, během něhož bylo slyšeno několik svědků. Další hlavní líčení se konalo 8.9.2015, během něhož bylo slyšeno několik svědků, a hlavní líčení bylo odročeno na 14.10.2015. Dne 14.10.2015 se konalo další hlavní líčení, během něhož byli slyšeni další svědci, a hlavní líčení bylo odročeno na 12.11.2015. Dále je ve spise založen dodatek ke znaleckému posudku soudního znalce ve věci žalobce, a to dodatek ze dne 26.5.2015. Dále ve spise založen rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací], jímž bylo rozhodnuto o úpravě poměrů styku nezletilé [jméno] [příjmení] tak, že byla svěřena do střídavé péče žalobce a matky. Dále ve spise založena stížnost Městské části [obec a číslo] ze dne 3.7.2015 na postup sociální pracovnice paní [jméno] [příjmení]. Dále ve spise založeno vyjádření znalce ze dne 1.4.2015, a sice znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne 12.11.2015 se ve věci konalo další hlavní líčení, během něhož byli slyšeni znalci, a hlavní líčení bylo odročeno na 19.1.2015, přičemž se jedná zjevně o chybu v psaní. Dne 30.12.2015 předvolaný znalec [příjmení] [příjmení] sdělil, že se nemůže dostavit z důvodu kolize. Dne 19.1.2016 se konalo další hlavní líčení, během něhož byli slyšeni znalci, hlavní líčení bylo odročeno na 9.3.2016. Dne 12.4.2016 se konalo další hlavní líčení, během něhož byli slyšeni znalci, a hlavní líčení bylo odročeno na za účelem vypracování nových znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, jak k osobám zdejšího žalobce, tak poškozené, a bylo tedy odročeno na neurčito. Opatřením ze dne 27.5.2016 OS přibral znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], specializace klinická psychologie. Opatřením ze dne 27.5.2016 přibral [anonymizována tři slova] [část obce] a byly zadány otázky k zodpovězení ve znaleckém posudku. Dne 23.3.2017 byl OS doručen další znalecký posudek ze dne 21.3.2017, zpracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 14.6.2017 se konalo další hlavní líčení, během něhož byli slyšeni znalci, a hlavní líčení bylo odročeno za účelem opětovného předvolání znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a další svědkyně na 2.8.2017. Dne 2.8.2017 se konalo další hlavní líčení, během něhož byli slyšeni znalci, a hlavní líčení bylo odročeno na 7.9.2017. Dne 6.10.2017 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl zdejší žalobce uznán vinným ze spáchání zločinu týrání osoby, žijící ve společném obydlí, dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 2 let s podmíněným odkladem, a dále mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené [jméno] [příjmení] náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. Dne 8.3.2018 se konalo neveřejné zasedání, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek OS zrušen a zdejší žalobce byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán. Dle doručenek byl rozsudek doručen všem dne 13.3.2018.

10. Opatrovnické soudy zohlednily trestní stíhání žalobce při rozhodování o svěření dcery [anonymizováno] do střídavé péče žalobcem a jeho bývalou partnerkou; zejména odvolací soud, který výslovně uvedl, že byť je třeba ctít presumpci neviny, nelze v době rozhodování kvůli trestnímu stíhání rozhodnout o střídavé péči mezi rodiči. Odvolací civilní soud konkrétně uvedl, že„ Rodiče však s ohledem na vysokou intenzitu vzájemného konfliktu nejsou schopni komunikovat o potřebách dcery a její situaci, což je základní důvod, pro který znalci aktuálně nemohou střídavou péči doporučit. Dalším důvodem je doposud neskončené trestní stíhání otce pro domácí násilí, jehož se měl dopouštět na matce. Byť je třeba ctít presumpci neviny, domácí násilí, jemuž je dítě exponováno, je v odborné literatuře popisováno jako faktor zásadně ovlivňující výchovné kompetence a směrem k pachateli tohoto násilí jsou pak uváděna specifická doporučení. Za uvedené situace je tudíž vhodné vytvořit model rozšířeného styku, který dívce umožní rozvíjet si vztah k oběma rodičům a do budoucna tím vytvořit základ pro střídavou péči“ (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]).

11. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil následující skutečnosti: žalobce v průběhu trestního stíhání musel podstoupit řadu znaleckých vyšetření a zkoumání, včetně sexuologického a PPG, na žalobce byla podávána řada trestních oznámeních, včetně obvinění z pedofilie a zoofilie. Policie žalobce zatkla před školkou, když šel vyzvednout svou dceru, a vezli jej ke znalci, aniž by byl předem ke znalci předvolán. Bývala partnerka žalobce ([jméno] [anonymizováno]) dodávala [anonymizována čtyři slova] o žalobci a jeho trestním stíhání. Fungování policie bylo v průběhu stíhání nestandardní. Stíhání mělo vliv také na OSPOD, resp. na opatrovnické řízení, které probíhalo paralelně. Žalobce měl po určitou dobu omezený styk se svou dcerou a nemohl se podílet na její výchově. O trestním stíhání vědělo okolí žalobce, věc byla medializována. Žalobce zhubl 15 kg, trpěl nespavostí, ale nikde se neléčil, musel omezit své podnikatelské aktivity, nebylo mu umožněno vystoupit v pořadu [jméno] [anonymizována tři slova]. Žalobce své (nepravomocné) odsouzení pociťoval jako velkou nespravedlnost a příkoří. Žalobce přestal chodit do společnosti, neboť se ho lidé ptali na trestní stíhání. I při zohlednění zvláštní povahy účastnického výslechu soud považuje výpověď žalobce za spontánní, autentickou a věrohodnou, a není tedy důvod ji zpochybňovat.

12. Ze svědeckého výslechu [jméno] [příjmení], známého žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: svědek byl blízký přítel žalobce; ten své trestní stíhání prožíval velmi negativně, skončil u něj jakýkoli soukromý život, nebyl schopen myslet na nic jiného. Svědek rovněž popisoval z jeho pohledu nestandardní postup OČTŘ v rámci trestního stíhání.

13. Ze svědeckého výslechu [jméno] [příjmení], pracovnice OSPOD Úřadu městské části [obec a číslo], soud zjistil následující skutečnosti: OSPOD musel s ohledem na obvinění žalobce ze zoofilie a domácího násilí vůči paní [příjmení] zaujmout nějaký postoj na ochranu dcery žalobce, ale byla snaha, aby otec nepřišel o kontakt s dcerou. Kontakt s dcerou však mohl mít žalobce pouze za přítomnosti nějaké organizace, která styk monitorovala. [jméno] [příjmení] zakládala do spisu fotografie, na kterých měla být vyobrazená jako zbitá.

14. Ze svědeckého výslechu svědka [jméno] [příjmení], známého a spolupracovníka žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: svědek se žalobcem měl podnikatelské projekty, žalobce považoval za schopného. V době trestního stíhání se žalobcem ukončil spolupráci, neboť jeho výkony nebyly dobré, každý věděl o jeho trestním stíhání. Po skončení stíhání opět spolupracují.

15. Ze svědeckého výslechu [jméno] [příjmení], kolegyně žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: svědkyně s žalobcem spolupracovala v organizaci na ochranu zvířat, když žalobce napsal knihu, chtěla ho pozvat do televize – do pořadu [jméno] [anonymizována dvě slova] [obec] (v [obec] nebylo vystoupení žalobce povoleno), následně volala paní dramaturgyně, že byla z [obec] informovaná, že pan [celé jméno žalobce] je persona non grata. Žalobce stíhání těžce prožíval, obával se, že půjde do vězení a nebude se tudíž moci stýkat se svojí dcerou, na které mu velmi záleželo. Svědkyně se žalobcem organizovala charitativní koncert v [obec], přičemž ačkoli to celé zorganizoval, tak nechtěl vyjít na podium, protože se bál, aby celou akci kvůli svému stíhání nedehonestoval.

16. Soud považuje výpovědi všech svědků za věrohodné, spontánní a bez jakéhokoli rozumného důvodu pro jejich zpochybnění.

17. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti neprováděl další dokazování, neboť shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro rozhodnutí věci (zejména výslech [jméno] [příjmení]). Právní úprava:

18. Soud věc posoudil ve světle níže uvedených zákonných ustanovení.

19. Podle ustanovení § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

20. Podle § 3 písm. a), b), c) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

21. Dle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

22. Podle § 7 zákona mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

23. Podle § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

24. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Právní posouzení dané věci:

26. Jak plyne ze shora uvedeného, předmětem nadepsaného řízení je (po částečném zpětvzetí žaloby) nárok žalobce na zadostiučinění ve výši 892 588,65 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu škody či nemajetkové újmy.

27. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nezákonného rozhodnutí; (ii) vznik újmy na straně žalobce a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

28. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Jiné, než odsuzující rozhodnutí, je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání, a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona.

29. Stát přitom stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

30. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání žalobce), neboť žalobce byl obžaloby zproštěn. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná.

31. K nemajetkové újmě z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání soud v obecné rovině uvádí, že každé trestní stíhání negativně ovlivňuje osobní život obviněného, na něhož je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak již samotný fakt trestního stíhání je zátěží (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Každé trestní stíhání je tak vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

32. Nicméně vznik nemajetkové újmy není na místě presumovat, ale je třeba jej prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění. Nejde tedy o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být spolehlivě prokázána (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).

33. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

34. V daném případě byl žalobce stíhán pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1 a odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, za což mu hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody na 2 až 8 let. Povahu trestní věci soud v obecné rovině hodnotí jako velmi závažnou, neboť žalobce byl obviněn z trestného činu, který je ve společnosti z pravidla vnímán velmi negativně a bývá předmětem společenského odsudku.

35. Trestní stíhání trvalo od 3. 3. 2014 (kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání) do 8. 3. 2018, kdy byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby. Dle soudu délka posuzovaného trestního stíhání (tj. cca 4 roky) nebyla nepřiměřená, a to zejména s ohledem na složitost věci. V daném ohledu soud konstatuje, že rozsudkem vydaným v původním řízení [spisová značka] zamítl žalobu zdejšího žalobce na odškodnění za nepřiměřenou délku trestního řízení. Soud nicméně vzal v úvahu, že žalobce byl až do pravomocného zproštění obžaloby ve výrazné nejistotě ohledně výsledku trestního řízení, která zcela jistě byla zesílena tím, že byl žalobce (byť nepravomocně) uznán vinným a odsouzen.

36. Žalobce tvrdil dopady nezákonného trestního stíhání do své osobní sféry, konkrétně uváděl, že jeho široké okolí vědělo o trestním stíhání, mj. proto, že celá řada osob z jeho okolí byla slyšena v rámci trestního řízení, lidé se žalobce na stíhání dotazovali, rovněž v [anonymizováno], kde žalobce pracoval, mezi lidmi se mluvilo o jeho trestním stíhání, což poškodilo žalobcovu pověst. Žalobce následně přestal chodit do společnosti (srov. zjištění z trestního spisu, svědecké výslechy a účastnický výslech). Trestní stíhání tak mělo zásadní vliv na společenský život žalobce.

37. Žalobce rovněž tvrdil, že i samotný průběh trestního stíhání byl pro něj nepříjemný. Z provedeného dokazování (zejména z účastnického výslechu žalobce a z trestního spisu) vyplynulo, že žalobce podstoupil znalecká zkoumání psychologická, psychiatrická. Soud uvěřil žalobci, že znalecké zkoumání jeho osoby bylo nepříjemné a zasáhlo do žalobcovy osobní sféry. V daném ohledu však soud vzal též v úvahu skutečnost, že (jak vyplynulo v řízení) na žalobce byla podána celá řada trestních oznámení ze strany [jméno] [příjmení], dle nichž se měl dopouštět pedofilie či zoofilie, přičemž žalobce spojoval část újmy rovněž s těmito nařčeními, včetně sexuologického zkoumání a vyšetření PPG. Jinými slovy, tvrzená újma zjevně žalobci vznikla nikoli výhradně s trestním stíháním žalobce posuzovaným v nadepsaném řízení. Nicméně soud má za prokázané, že i pouhé vedení předmětného trestního stíhání vedlo ke zde popsaným negativním dopadům do sféry žalobce.

38. Žalobce dále tvrdil nestandardní průběh trestního řízení, např. že byl nedobrovolně za asistence policie předveden ke znalci, aniž by byl předvolán, měl být šikanován, znalci byli předpojatí a postupovali chybně, když ti stejní znalci vyšetřovali poškozenou (partnerku žalobce) i žalobce samotného, znalcům byly položeny nepřípustné dotazy. V daném ohledu soud konstatuje, že ve vztahu ke zmíněným tvrzením ani neprováděl podrobnější dokazování (nad rámec účastnického výslechu žalobce), neboť zmíněné postupy OČTŘ nebyly namítány jako samostatná pochybení (tj. samostatné odpovědnostní tituly). Nadto zdejší soud v rámci odškodňovacího řízení ani nemůže po věcné stránce posuzovat zákonnost, resp. správnost postupu OČTŘ, neboť řízení o náhradě škody není řízením revizním, a tudíž nemůže docházet k přezkoumávání obsahové správnosti či zákonnosti rozhodnutí vydaných v namítaném řízení. Přezkum zákonnosti rozhodnutí je možný pouze v rámci instančního přezkumu odvolacím či dovolacím soudem a za podmínek stanovených zákonem pak Ústavním soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005).

39. Trestní stíhání mělo výrazný dopad do rodinné sféry žalobce, a to zejména na vztah s dcerou. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v době trestního stíhání žalobce probíhalo soudní řízení o svěření do péče jeho dcery. Právě skutečnost, že byl žalobce stíhán mělo vliv i na toto opatrovnické řízení, když jeho styk s dcerou byl omezován, a dokonce s odkazem na dosud neskončené trestní stíhání nebyla žalobci umožněna střídavá péče o jeho nezletilou dceru [anonymizováno], a nebyl mu umožněn přímý kontakt s dcerou bez přítomnosti třetích osob (probíhal asistovaný styk, přičemž po určitou dobu nemohla [anonymizováno] u žalobce přespávat). Soud má za prokázané, že kvůli nezákonnému trestnému stíhání nemohl žalobce trávit více času se svou dcerou a podílet se na její výchově, což je třeba posoudit jako výrazný zásah do rodinné sféry žalobce.

40. Žalobce dále tvrdil dopady trestního stíhání do sféry zdravotní, spočívající v nespavosti, žalobce zhubl o 15 kg, nikde se však neléčil (uvedené má soud prokázané pouze z účastnického výslechu žalobce).

41. Žalobce rovněž tvrdil, že trestní stíhání bylo [anonymizováno]. K tomu soud uvádí, že dle ustálené judikatury je [anonymizováno] trestního stíhání pouze důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení, pročež ji nelze přičítat státu k tíži, neboť zde dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje, tj. [anonymizováno] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Nicméně dle soudu nelze pominout, že nebýt nezákonného trestního stíhání, [anonymizováno] stíhání žalobce by nebyla, pročež soud vzal v úvahu, že uvedené zesiluje intenzitu negativních zásahů trestního stíhání do soukromé sféry poškozeného.

42. Nicméně soud nemohl pominout skutečnost, že z tvrzení žalobce i z provedeného dokazování (tj. zejména účastnický výslech i výslechy svědků) vyplynulo, že citelnou újmu žalobci způsobila poškozená [jméno] [příjmení] (matka dcery žalobce) a její partner, neboť [jméno] [příjmení] vydávala tiskové zprávy a informovala média o trestním stíhání žalobce, šířila informace o žalobci v jeho okolí, vynášela informace z trestního řízení a předávala je OSPOD a do civilního řízení o svěření jejich dcery do péče, instalovala s partnerem nahrávací zařízení na tělo dcery [anonymizováno], sledovala žalobce apod.. Jakkoli je zřejmé, že nebýt trestního stíhání, tak by zmíněné počítání [příjmení] [příjmení] patrně nemělo takovou váhu a tudíž dopad, tak nelze takové jednání, a tudíž ani takto způsobenou újmu, přičítat výhradně k tíží státu, neboť se jednalo o jednání soukromé osoby, nikoli OČTŘ. Nicméně i přesto má soud za prokázané jisté dopady do osobní sféry žalobce.

43. Žalobce dále tvrdil, že trestní stíhání mělo dopad do jeho pracovní sféry. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobci nebylo umožněno vystoupit v televizním pořadu [jméno] doma s tím, že je v [anonymizováno] persona non grata kvůli obvinění z týrání své partnerky, ukončil spolupráci na projektech se svědkem [příjmení], a musel tak kvůli trestnímu stíhání omezit své pracovní, resp. podnikatelské aktivity.

44. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) soud dále provedl srovnání s jinými případy odškodnění.

45. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací], bylo rozhodováno o odškodnění poškozeného, který byl stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí a znásilnění (tj. závažnější trestná činnost než u žalobce), za což mu hrozil trest odnětí svobody až na 2 až 10 let (více než u žalobce), stíhání trvalo cca 3 roky a 7 měsíců (tj. kratší dobu než u žalobce), poškozený byl na rozdíl od žalobce stíhán vazebně, stíhání nebylo medializováno, avšak věděla o něm rodina a kolegové, z vazby poškozený pokračoval v zaměstnání a stíhání tak nemělo vliv na jeho pracovní život (na rozdíl od žalobce), trestní stíhání však mělo vliv, stejně jako u žalobce, na řízení o styku s dcerou poškozeného; poškozenému se dostalo odškodnění ve výši 320 000 Kč.

46. Dále soud provedl srovnání s rozhodnutím zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] němž bylo rozhodováno o odškodnění žalobce, který byl stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu pohlavní zneužívání (závažnější trestná činnost než u žalobce), za což mu hrozil trest odnětí svobody 2 – 10 let (tj. více než žalobci), trestní stíhání trvalo cca 12 měsíců (tj. o 4 krát kratší dobu než u žalobce). U poškozeného byly prokázány zásahy do pracovní a osobní sféry i do společenského a rodinného života, a dostalo se mu odškodnění ve výši 350 000 Kč.

47. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že žalobci vznikla nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobní sféry v důsledku zahájení a vedení nezákonného trestního stíhání. Soud považuje za přiměřené odškodnit žalobce částkou ve výši 450 000 Kč.

48. Soud vzal v úvahu, že žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 50 000 Kč, pročež přiznal rozdíl (srov. výrok II.). Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (srov. výrok III.). K úrokům z prodlení:

49. Co se týče výše žalobou požadovaného příslušenství, úroky z prodlení byly požadovány od nesprávného data 9. 3. 2018.

50. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody či jiné újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

51. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 10. 9. 2018 Lhůta 6 měsíců by tak žalované uplynula dne 11. 3. 2019 (pondělí). Dne 10. 3. 2019 totiž připadal na neděli, pročež došlo k posunutí lhůty na následující pracovní den – srov. § 607 o.z. Žalovaná se tedy dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 12. 3. 2019 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Z uvedeného důvodu soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení v zákonné výši od uvedeného data do 27. 11. 2018, kdy žalovaná částečně plnila a ze zbylé částky do zaplacení. Zákonné úroky jsou odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., soud žalobci přiznal úroky z prodlení ve výši požadované v žalobě, tj. 8,75 % ročně (zákonná sazba za období prodlení žalované činila 9,75 % ročně) - srov. výrok II. K nákladům řízení:

52. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále soud postupoval dle § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož platí, že pokud některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

53. Ve světle citovaných ustanovení se pro účely náhrady nákladů řízení žalobce považuje za zcela úspěšného.

54. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč.

55. V daném případě bylo provedeno 9 úkonů právní služby dle § 11 advokátního tarifu: převzetí věci, podání žaloby, částečné zpětvzetí v návaznosti na plnění žalovanou, 5x účast na jednání soudu, doplnění tvrzení (tj. 27 900 Kč), a dále 9 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 2 700 Kč. Celková částka 30 600 Kč pak byla navýšena o 21% DPH na 37 026 Kč + soudní poplatek 2 000 Kč (srov. výrok IV.).

56. Soud nepřiznal náhradu za požadovaný úkon spočívající v žádosti o náhradu újmy u žalované, a to s odkazem na § 31 odst. 4 OdpŠk, dle něhož poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Ke lhůtě k plnění:

57. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.