12 C 18/2017- 168

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gordany Křivosudské a přísedících JUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [ulice] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] proti žalovaný: [celé jméno žalovaného], [IČO] sídlem [adresa žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] vedlejší účastník: [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 224 385 s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení 224 385 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 224 385 Kč od 28. 2. 2017 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 28 560 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28.2.2017, doplněnou podáním ze dne 23.7.2018, dále ze dne 23.7.2018 (do spisu vedeném pod sp. zn. 12 C 3/2017) a ze dne 14.8.2020 (rovněž do spisu pod sp. zn. 12 C 3/2017) domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu celkem 224 385 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 224 385 Kč od 28.2.2017 do zaplacení z titulu pracovního úrazu, který utrpěl dne 6. 11. 2015, kdy vykonával pro žalovaného pomocné práce při [anonymizována čtyři slova] [obec], kdy při pracích došlo k výbuchu vysokotlakého čistícího přístroje, který mu [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. Žalovaná částka představovala cestovné žalobcova otce při návštěvách žalobce do FN [obec] v období od 7.11.2015 do 28.10.2016 ve výši 14 532 Kč, dále částku 8 553 Kč za cestovné žalobce v době od 16.11.2015 do 24.11.2016, kdy jezdil z [obec] do [obec] na lékařské kontroly. Požadavek na zaplacení uplatnil u žalovaného právní zást. žalobce dopisem ze dne [číslo]. V žalované částce byl i požadavek na zaplacení 174 000 Kč za ošetřovatelskou péči poskytovanou mu [jméno] [příjmení] v době od 15.11.2015 do 31.8.2016, která mu obstarávala nákupy, úklid, vaření, pomáhala mu s osobní hygienou apod. tj. denně po dobu 6 hodin, po dobu 290 dnů péče a dále požadavek na zaplacení 27 300 Kč za ošetřovatelskou péči [jméno] [celé jméno žalobce], jeho bratrem v době od 1.9.2016 do 30.11.2016, který mu 3 hodiny denně, po dobu 91 dnů péče obstarával nákupy, úklid, vaření a pomáhal mu s osobní hygienou. Žalovaný byl vyzván dopisem právního zástupce žalobce ze dne 15.2.2017 vyzván k úhradě celkové částky 224 385 Kč do 7 dnů od doručení, kdy mu předžalobní výzva byla doručena dne 20.2.2017, v prodlení je od 28.2.2017. Tvrdil, že pro žalovaného vykonával pomocné zednické práce v různých lokalitách v rámci celého Ústeckého kraje, kdy místo výkonu práce určoval žalovaný podle aktuální potřeby a na konkrétní místo výkonu práce žalobce s dalšími zaměstnanci vozil jiný zaměstnance žalovaného. V den pracovního úrazu měl s žalovaným uzavřenou písemnou dohodu o provedení práce na dobu od 1.11.2015 do 30.11.2015. Žalobce tvrdil, že v inkriminovaný den měl žalobce od žalovaného pokyn, aby na [příjmení] [anonymizováno] dělal sanaci omítek a dále mu dal pokyn, aby pracovníkům firmy [anonymizováno], která tam současně dělala stavební práce, vycházel maximálně vstříc a kdykoliv cokoliv budou potřebovat, aby jim pomohl a to také dělal. V uvedený den [jméno] [příjmení] z firmy [anonymizováno] čistil betonové zdivo vysokotlakým čističem, přičemž žalobce spolu se spolupracovníkem [jméno] [příjmení] omytou omítku sanovali, tedy vyřezávali vyčuhující železa a kolem jejich zbytků začišťovali zdivo. [příjmení] [příjmení] byli vzdáleni asi 7 metrů. Před výbuchem na něho [jméno] [příjmení] zavolal a požádal ho, aby mu podržel a potáhnul hadici vysokotlakového čističe, neboť ji chtěl natlakovat a bál se, že by při tlakování mohla spadnout na zem a rozbít se. Žalobce tedy držel hadici a [příjmení] šel tlakovat, když v tu chvíli vybouchl přístroj směrem do jeho obličeje. O úraze byl sepsán Záznam o úrazu pouze částečně, kde jako jeho příčina je uvedeno špatně nebo nedostatečně odhadnuté riziko. Událost byla vyšetřována P ČR, která právnímu zástupci žalobce dopisem ze dne 24.11.2017 sdělila, že dospěl k závěru, že za zranění žalobce nenese odpovědnost jiná osoba, a proto byla věc dne 18.1.2016 založena jako vyřízená.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nárok uplatněný žalobou neuznal s tím, že s důvody svého nesouhlasu byl právní zástupce žalobce seznámen jeho dopisem ze dne 29.11.2016. Potvrdil, že dne 6.11.2016 došlo při opravě [anonymizována dvě slova] [obec], kterou žalovaný zabezpečoval svými zaměstnanci, ke zranění žalobce, tvrdil však, že k tomu došlo vlastní vinou žalobce, což je zřejmé mj. šetřením policie, která dospěla k závěru, že se v dané věci nejedná o podezření ze spáchání trestného činu. Protože byl opakovaně vyzýván právním zástupcem žalobce k plnění, požádal dopisem ze dne 30.11.2016 Policii ČR o zaslání usnesení o odložení věci sp. zn. KRPK [číslo]. Protože nebyl v trestním řízení zúčastněnou osobou, nemohla mu PČR poskytnout bližší informace. Ze závěru prošetřování policie je však zřejmé, že jako zaměstnavatel neporušil § 366 ZPr a neodpovídal za škodu vzniklou v důsledku plnění pracovního úkolu. Žalobce si přivodil zranění sám tím, že na místě úrazu neplnil žádné pracovní povinnosti, na místo vzniku úrazu nebyl jím přidělen a zdržoval se tam bez jeho vědomí, tedy bez přidělení pracovního úkolu zaměstnavatele. Do místa vzniku úrazu vstoupil ze zvědavosti, kdy v místě spatřil ležet vysokotlaký čistící stroj WAP, náležející jiné stavební společnosti, která se na provádění prací podílela. Tento čistící stroj bez vědomí stavební společnosti a bez vědomí odpovědného pracovníka dal do chodu, který neodbornou manipulací vybuchl a způsobil žalobci zranění s trvalými následky. Vysokotlaký čistící stroj obsluhoval specificky proškolený pracovník jiné stavební společnosti, která se souběžně ve vedlejších prostorách podílela na sanaci příslušených prostor a stroj patřil do jejího majetku, jejího užívání a jejich pracovníky.

3. V podání ze dne 21. 5. 2020 žalobce odmítl tvrzení žalovaného, že v důsledku vyřízení věci policejním orgánem není dána povinnost žalovaného k náhradě újmy na zdraví s tím, že závěry policejního orgánu se týkají pouze trestněprávní roviny a neřeší tak práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu. Doplnil, že práci pro žalovaného přestal vykonávat ode dne, kdy utrpěl pracovní úraz 6. 1. 2015, v den pracovního úrazu při provádění sanačních prací na [anonymizováno] [obec] měl navíc s žalovaným písemně uzavřenou dohodu o provedení práce na dobu od 1. 1. 2015 do 30. 11. 2015. Podle žalobce byla pracovní smlouva uzavřena jakmile se dohodli na podstatných náležitostech, jako je druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce, tedy v okamžiku, kdy si jí účastníci shodli na celém jejím obsahu. V případě ústního či konkludentního uzavření pracovní smlouvy či dohody vzniká mezi stranami takového jednání platný pracovněprávní vztah. Proto žalobci jako zaměstnanci v platném pracovním poměru náleží mimo jiné právo na náhradu škody, za kterou odpovídá zaměstnavatel či odškodnění pracovního úrazu. Žalobce nikdy od žalovaného písemné vyhotovení pracovní smlouvy přes jeho žádost neobdržel. Žalobce vyloučil, že by na místo vzniku pracovního úrazu vstoupil ze zvědavosti, trval na tom, že v inkriminovaný den mu dal žalovaný pokyn, aby dělal na žlutické přehradě sanaci omítek, kde stavební práce prováděla současně i [právnická osoba]. Trval na tom, že mu dal žalovaný pokyn, aby vycházel pracovníkům z této firmy maximálně vstříc a kdykoliv budou cokoliv potřebovat, aby jim pomohl; to také žalobce dělal a když bylo třeba, tak pracovníkům z této firmy pomohl. V inkriminovaný den pan [jméno] [příjmení], pracovník z firmy A-Blok čistil betonové zdivo hráze vysokotlakým čističem, přičemž žalobce spolu s jeho spolupracovníkem [jméno] [příjmení] omytou omítku sanovali, – tedy vyřezávali vyčuhující železa a kolem jejich zbytků začišťovali zdivo. [příjmení] [jméno] [příjmení] byli vzdáleni asi do 7 metrů. Před výbuchem šel žalobce pouze na jídlo a dále pracoval, když na něho [jméno] [příjmení] zavolal a požádal ho o pomoc, která spočívala v tam, aby mu žalobce podržel a potáhnul hadici vysokotlakového čističe, neboť ji chtěl natlakovat a bál se, že by při tlakování mohla spadnout na zem a rozbít se. Žalobce tedy držel hadici a [příjmení] šel tlakovat, když v tu chvíli vybouchl přístroj směrem do žalobcova obličeje.

4. Podáním ze dne 14. 8. 2020 žalobce dále doplnil, že po úrazu druhý kolega přiběhl a pomáhal mu ven z tunelu a více si nepamatoval, neboť byl v bezvědomí. Podle žalobce přístroj – vysokotlaká pistole k čištění [anonymizováno] byla ve vlastnictví stavební [právnická osoba]. Žalobce v místě výbuchu plnil pracovní úkol, neboť v den úrazu mu dal žalovaný pokyn, aby dělal na [anonymizována dvě slova] sanační práce – sanaci omítek a opravy; pokud by žalobce neplnil na místě úrazu pracovní úkol, vůbec by tam nejel. Na místo výkonu práce ho vezl [příjmení] [příjmení] vozidlem žalovaného. Považoval za nepravdivé, že by na místo výbuchu nebyl žalovaným vůbec přidělen, stejně jako žalobce i [příjmení] [příjmení] dostal od žalovaného jako zaměstnavatele pokyn, aby jel na [anonymizována dvě slova] a pak tam uvedený pracovní úkol. Policií ČR mu bylo sděleno, že pracovní úraz byl prošetřen postupem podle § 158 odst. 1 t. ř. a že dospěla k závěru, že na jeho zranění nenese odpovědnost jiná osoba, a proto byla 18. 1. 2016 věc založená jako vyřízená. Podle žalobce to, že měl pracovníkům firmy [anonymizováno] vycházet maximálně vstříc znamenalo, že jim musel pomáhat s tím, co zrovna požadovali, být jim nablízku a být kdykoliv připraven poskytnout požadovanou pomoc, plnit jejich pokyny a požadavky, podle pokynu žalovaného měl žalobce dělat všechno, o co pracovníci firmy [anonymizováno] požádají a mezi tyto práce patřila právě pomoc, kterou žalobce poskytl panu [příjmení]. Žalovaným nebylo žalobci přímo sděleno, aby vycházel vstříc konkrétní osobě, ale obecně všem pracovníkům firmy [anonymizováno] a tento pokyn dál žalovaný žalobci i panu [příjmení]. Podle žalobce se běžně stávalo, že žalovaný svým zaměstnancům dal pokyny před prací nebo konkrétní zaměstnance kontaktoval telefonicky, když jim sděloval, co mají dělat a vždy jim sděloval, že mají poslouchat danou firmu a být jejím pracovníkům k ruce. Žalobce tvrdil, že před započetím prací mu žalovaný neposkytl žádné školení z předpisů o bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci, nic takového žalobce neabsolvoval. Žalovaný svým zaměstnancům pouze vždy říkal:„ Kluci dejte na sebe pozor“.

5. Ve svém podání ze dne 13.9.2020 žalovaný tvrdil, že tvrzení žalobce nejsou pravdivá a jsou uváděna účelově, aby žalobě bylo vyhověno. Tvrdil, že k úrazu došlo v důsledku zřejmého excesu žalobce jako zaměstnance a neuposlechnutí pokynu nadřízeného, což žalobce sám potvrdil v rámci výslechu Policii České republiky. Tvrdil, že tvrzení žalobce není schopné odůvodnit oprávněnost a výši jím uplatněných nároků, neboť neunesl břemeno důkazní. Podle žalovaného úrazový děj popsaný žalobcem se nezakládá na pravdě s tím, že osoba, která pracovala s vysokotlakou pistolí nebyla kolegou žalobce. Žalovaný popřel, že by sám žalobce prováděl čištění zdí, natožpak, že by dal žalobci pokyn, aby jinému, mimo jeho společnost, pomáhal s tím, co zrovna požadoval. Podle žalovaného žalobce s [jméno] [příjmení] prováděli práce spočívající v sanaci a čištění zdí na [anonymizována dvě slova]. Společnost žalovaného prováděla stavební práce, respektive opravu degradovaných vzdušných líců betonových konstrukcí vodního díla; žalobce prováděl pomocné práce a následný úklid; žalobce prováděl pro žalovaného práci pouze příležitostně na dohodu o provedení práce podle potřeb žalovaného. Žalovaný tvrdil, že žalobce byl jím poučen v rámci bezpečnosti práce, jak písemnými pokyny, tak i ústně, což žalobce sám potvrdil policii. Nad rámec toho byl žalovaným přímo poučen, že na předmětnou vysokotlakou pistoli nesmí sahat a musí dodržovat odstup. Sám žalobce uvedl, že nebyl vyškolen na práce s vysokotlakou pistolí a že k tomu mohl pouze [jméno] [příjmení] a rovněž uvedl, že s pistolí navíc nemohl ani nesměl vykonávat činnost a že jim to šéf výslovně zakázal a že toto respektovali. V témže okamžiku na přehradě pracovala i [právnická osoba], s.r.o., [IČO] a s ní zřejmě spolupracující osoba samostatně výdělečně činná p. [jméno] [příjmení], který pracoval s vysokou tlakovou pistolí zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], kdy prováděl úklid hrubých nečistot. S ohledem na vysokou nebezpečnost byl pan tím [příjmení] speciálně vyškolen. Pro práci s tímto strojem je jedním ze základních požadavků, že v přímé blízkosti tohoto stroje se nesmí nikdo nacházet, protože stroj je nebezpečný. Z výpovědi, které učinili před policí žalobce, jeho kolega [příjmení] a p. [příjmení] se podává zcela odlišný úrazový děj, kdy se jeví jako nezpochybnitelný, neboť všechny tři výpovědi osob zúčastněných jsou v souladu a byly zajištěny v krátkém časovém odstupu od úrazu. Pan [příjmení] uvedl, že pracuje jako OSVČ a na hrázi prováděl vysokotlaké tryskání železobetonových konstrukcí v komunikační šachtě tlakovým strojem. Pro osobu, která se strojem nikdy nepracoval, je udržení stroje obtížné, sám se strojem pracuje 5 let. Běžně pracuje sám a pokud potřebuje stroj vypnout pokládá pistoli na zem. V inkriminovaném případě však požádal zaměstnance jiné společnosti jménem [jméno], aby mu ji podržel. [příjmení] si ji od něj převzal (což je zcela v rozporu s přímým pokynem žalovaného, aby na ni nesahal a navíc se jedná o faktický výkon práce pro jiného). Pan [příjmení] šel pak ke stroji, který stál venku. Jako osoba jediná znalá stroje uvedl k úrazovému ději, že se domnívá, že žalobce musel stroj zapnout a ten ho musel někam odmrštit, kde si způsobil předmětná zranění. [příjmení] [příjmení] podle žalobce a pana [příjmení] byl od nich při práci vzdálen minimálně 7 m, protože při čištění kolem odstřikuje voda se značnou silou na velkou vzdálenost. Žalobce pak o stroji uvedl, že neškolená osoba nemá šanci s pistolí manipulovat, a protože pan [příjmení] je robustní postavy, prostě silák, dokáže vysoký tlak zkrotit. Žalobce rovněž před policií uvedl, že se všichni pistole měli bát a ani on s ní nechtěl pracovat, toto navíc nemohl ani nesměl, protože šéf [celé jméno žalovaného] mu to výslovně zakázal. Rovněž uvedl, že se na jeho zranění nepodílela jiná osoba a sám neví, zda se jednalo o technickou závadu. Toto se shoduje i s výpovědí pana [příjmení], který dále uvedl, že si žalobce vzal wapku do ruky a zůstal ve vedlejší chodbě až po několika vteřinách slyšel spuštění wapky a křik žalobce. [příjmení] k němu, když viděl žalobce zraněného ležet na zemi a wapka ležela na zemi kousek od něho. V záznamu o úrazu je uvedeno, že se jednalo„ o neoprávněné stisknutí spouště tlakové pistole a následný pád“. Žalovaný dodává, že v uvedený den měl žalobce vykonávat práci pro žalovaného a že byla vyloučena technická závada či snad výbuch vysokotlakého čističe, jak vyplývá z vyšetřování policie. Žalovaný tvrdí, že žalobce v rozporu s jeho přímým pokynem jako nadřízeného zaměstnavatel se přiblížil k panu [příjmení] a disponoval s nebezpečným strojem – pomáhal zaměstnanci jiné společnosti, tedy vykonával práci pro jiného, a dokonce zřejmě sám stroj zapnul. K jeho poranění došlo jeho zaviněným jednáním při výkonu práce pro jiného, a to v přímém rozporu s pokynem žalovaného jako zaměstnavatele. Tímto jednáním došlo u žalobce k porušení jeho pracovních povinností a k úrazu tedy nedošlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, naopak se jednalo o zřejmý exces. Žalovaný navrhl, aby, pokud by soud dospěl k závěru, že se nejednalo o zřejmý exces a úraz se měl stát při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním, byl žalovaný zproštěn odpovědnosti k náhradě škody ve smyslu § 270 zákoníku práce, a to pro porušení povinností žalobcem pro jeho lehkomyslnost. Žalovaný primárně trval na tom, že žalobce jako postižený zaměstnanec svým zaviněným jednáním porušil právní a ostatní předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a toto bylo jedinou příčinou nemajetkové újmy žalobce. Skutečnost, že žalobce při výslechu uvedl, že„ s pistolí nemohl a ani nesměl vykonávat činnost a že jim to šéf [celé jméno žalovaného] výslovně zakázal a toto respektovali“ nezpochybnitelně dokládá, že žalovaný udělil žalobci pokyny ve smyslu zákoníku práce – konkrétní pokyn daný zaměstnanci jeho zaměstnavatelem, který žalobci vnímal svými smysly a porozuměl mu. V příkrém rozporu s tímto pokynem pak žalobce pokyn neuposlechl a vědomě a cíleně podstoupil nepřiměřené riziko. Žalovaný o své zaměstnance pečuje a dbá o to, aby nebyli vystaveni žádnému riziku, ale v možnostech žalovaného jako zaměstnavatele není, aby vynaložil více úsilí pro předejití rizika z konkrétního nebezpečí. K uvedené problematice se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2141/2011. Podle žalovaného jsou rovněž nepravdivá i další tvrzení žalobce; například inkriminovaný den nebyl žalovaný na místě úrazu a pokyn k práci žalobci a [příjmení] udělil tak, že jím vysvětlil, co mají v rámci práce na přehradě vykonat (co je náplní díla a jak má být vykonáno) a zaměstnanci v rámci práce na přehradě postupovali, když vykonávali každý den tutéž práci.

6. Vedlejší účastník na straně žalovaného neuznal žalobou uplatněný nárok a vyjádřil své přesvědčení, že je povinností žalobce, aby tvrdil všechny konkrétní potřebné skutečnosti, ze kterých pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky a pokud tuto povinnost nesplní, je důsledkem takového procesního postoje z hlediska jeho právního zájmu nepříznivé rozhodnutí ve věci. Ztotožnil se s vyjádřením žalovaného s tím, že nerozporoval, že došlo k úrazu, ale nesouhlasil s tvrzením žalobce, že by šlo o pracovní úraz. Nadnesl otázku, že pokud měl žalobce uzavřenou ústní pracovní smlouvu ještě před úrazem, proč v den úrazu měl uzavřenou dohodu o provedení práce na dobu od 1. 1. 2015 do 30. 1. 2015, poukázal, že žalobce nedoložil žádným důkazem existenci pracovní smlouvy před úrazem ani výši případné měsíční odměny. Poukázal na to, že z předložených podkladů vyplývá, že zranění žalobce nebylo způsobeno při plnění pracovních úkolů, kdy ze záznamu o pracovním úrazu zcela zřetelně vyplývá, že k úrazu došlo vzhledem k neodborné manipulaci s přístrojem, který náležel jiné stavební společnosti, která v danou dobu na témže místě vykonávala sanaci a čištění zdí, pro tuto společnost žalobce nepracoval a nebylo v jeho náplni práce, aby zacházel s přístrojem, k jehož ovládání neměl nezbytné proškolení a odborné znalosti. Pro případ, že by dospěl soud k závěru, že šlo o pracovní úraz, vyjádřil vedlejší účastník své přesvědčení, že byly naplněny liberační důvody zaměstnavatele podle § 270 zákoníku práce, podle kterého se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti tím pokud prokáže, že daný zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. Vedlejší účastník tak trval na tom, že z tvrzených skutečností a důkazů nevyplývá, že by se prokazatelně jednalo o pracovní úraz a navrhl zamítnutí žaloby.¨ 7. Základním předpokladem odpovědnosti za škodu, za kterou odpovídá zaměstnavatel zaměstnanci je, že škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (viz § 265, 267 zákoníku práce). Zaměstnanec pro zaměstnavatele plní pracovní úkoly především na základě pracovního poměru a dále z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pracovními úkoly se také rozumí plnění zaměstnavatelových příkazů, které udělil zaměstnanci.

8. Zaměstnanec může plnit pracovní úkoly taktéž z vlastní iniciativy, kdy nepotřebuje další oprávnění, přitom však nemůže porušit výslovný zákaz zaměstnavatele.

9. Podle ustanovení § 366 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním 10. Podle § 366 odst. 4 zák. práce je zaměstnavatel povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.

11. Aby soud mohl rozhodnout, zda je požadavek žalobce na zaplacení požadovaného cestovného a ošetřovného oprávněný musel na cestě k rozhodnutí řešit před svým rozhodnutím jako otázku prejudiciální (předběžnou), zda šlo v dané věci o úraz pracovní či nikoliv. Pro vyřešení prejudiciální otázky a tedy i pro konečné rozhodnutí čerpal a vycházel z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. 8. 2022, čj. 12 C 3/2017-188, přitom nešlo o provádění důkazů ve smyslu ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř.

12. Z uvedeného rozsudku a předložených důkazů má soud za zjištěné a prokázané dohodou o provedení prác, že byla uzavřena mezi účastníky 1. 11. 2015 a že podle této dohody byly pracovním úkolem žalobce pomocné práce, které měl vykonávat v době od 1. 11. 2015 do 30. 11. 2015 podle potřeby. Podle Záznamu o úrazu došlo k úrazu žalobce dne 6.11.2015 v 11:45 hodin v [anonymizována čtyři slova] [obec] s tím, že místo úrazu bylo pravidelným pracovištěm postiženého. Jako příčina úrazu bylo označeno špatné nebo nedostatečně odhadnuté riziko, jako příčina a okolnosti, za kterých došlo k úrazu bylo uvedeno, že šlo„ pravděpodobně o neoprávněné stisknutí spouště tlakové pistole a následný pád, při kterém došlo ke zranění obličeje. Zjhištěno bylo a prokázáno lékařskou zprávou Fakultní nemocnice [obec] ze dne 13. 11. 2015, že byl žalobce hospitalizován na oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie stomatologické kliniky pro [anonymizována tři slova], které utrpěl při práci na [anonymizována dvě slova]„ při výbuchu vysokotlakého čistícího přístroje [anonymizováno]“. Zjištěno bylo a prokázáno bylo zprávou PČR Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, územního odboru [obec a číslo] obecné kriminality ze dne 3. 1. 2017 l, že žalovanému bylo sděleno k jeho písemné žádosti, že pracovní úraz poškozeného [celé jméno žalobce] byl prošetřen postupem podle § 158 odst. 1 t. ř. a policie dospěla k závěru, že se nejedná o podezření ze spáchání trestného činu, a proto byla věc 18. 1. 2016 založená jako vyřízená.

13. Při zkoumání, zda k újmě na zdraví žalobce došlo při plnění pracovních dnů nebo v přímé souvislosti s ním se soud ve sporu vedeném pod sp. zn. 12 C 3/2007 zaměřil na zjištění, zda„ pomoc“ kterou žalobce poskytl svědkovi [příjmení] spočívající v podržení tryskací pistole a jejím spuštění do chodu byla učiněna na pokyn či se souhlasem žalovaného v souvislosti s výkonem jeho práce, zda žalobce na místě, kde došlo k jeho újmě plnil pracovní úkol, zda šlo o činnost konanou pro zaměstnavatele. Žalobce se nacházel na rizikovém pracovišti ve štole přehrady ve [obec] spolu se svědkem [příjmení], kde měli žalovaným vytyčen pracovní úkol, a to sanační práce, která spočívala ve vyřezávání vyčnívajících želez a začišťování zbytků zdiva. Ve vzdálenosti cca 7 m od nich pracoval svědek [příjmení], který nepatřil k zaměstnancům žalovaného, pracoval pro jinou společnost jako OSVČ s čistícím přístrojem [značka automobilu] a jako jediný specificky proškolený pracovník byl oprávněn s přístrojem zacházet. O rizikovosti pracoviště byl žalobce s ostatními zaměstnanci předem proškolen na školení, ale i ústně samotným žalovaným, který žalobci (i svědkovi [příjmení]) výslovně zakázal manipulaci s vysokotlakým čističem, kdy nemohl a nesměl s tryskací pistolí vykonávat činnost. Pokud žalobce vyslyšel žádost svědka svědka [příjmení], aby mu přístroj podržel v místě, kde svědek [příjmení] pracoval s tryskací pistolí, ocitl se v místě, kde neplnil žádné pracovní povinnosti, zdržoval se tam bez vědomí svého zaměstnavatele, bez přidělení pracovního úkolu. Pokud žalobce přes výslovný zákaz svého zaměstnavatele neopatrně manipuloval s tryskací pistolí, kterou uvedl do chodu a došlo k jeho újmě na zdraví, konal ze své iniciativy činnost, kterou poskytl v rozporu s výslovným zákazem zaměstnavatele, v rozporu se školením, které se mu dostalo při vědomí toho, že je to pouze svědek [příjmení], který pro práci s čističem byl speciálně odborně proškolen. Jediným důvodem, pro který došlo k žalobcově újmě na zdraví bylo překročení výslovného zákazu zaměstnavatele manipulovat s přístrojem [anonymizováno], kdy újma na zdraví byla žalobci způsobena při činnosti, při které nemohl z objektivního ani ze subjektivního hlediska sledovat plnění pracovních úkolů a vědomě podstoupil nepřiměřené riziko. V žádném případě se nejednalo o činnost konanou pro zaměstnavatele, ale šlo o činnost konanou pro jiného. Úraz, který žalobce utrpěl tak nelze považovat za úraz pracovní. Na základě provedeného dokazování soud ve sporu sp. zn. 12 C 3/2017 dospěl k závěru, že v dané věci se nejedná o úraz pracovní, kdy dokazováním bylo prokázáno, že zranění žalobce nebylo způsobeno při plnění pracovních úkolů ani v přímé souvislosti s ním, ke zranění došlo neodbornou manipulací s přístrojem, který náležel jinému, pro kterého žalobce nepracoval a nebylo v jeho náplni práce, aby zacházel s přístrojem, k jehož ovládání neměl nezbytné proškolení a odborné znalosti a s přístrojem zacházel přes výslovný zákaz svého zaměstnavatele. Prokázáno tak bylo, že k poranění žalobce došlo jeho zaviněným jednáním při výkonu práce pro jiného, a to v přímém rozporu s pokynem žalovaného jako zaměstnavatele, který svým zaviněným jednáním porušil právní předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a toto bylo jedinou příčinou nemajetkové újmy žalobce, za kterou jeho zaměstnavatel nenese odpovědnost.

14. Při závěru, že se v daném případě nejedná o pracovní úraz nemohl být žalobce ani úspěšný ve svém požadavku na náhradu újmy na zdraví, zde představované požadavkem na zaplacení cestovních náhrad a náhrady za ošetřovatelskou péči. Na základě provedeného řízení a dokazování soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Podle § 151 odst. 1 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl neúspěšný, soud proto úspěšnému žalovanému přiznal proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu (dále jen a.t.) činí odměna za jeden úkon právní služby 9 220 Kč dle § 7 bod 6, § 12 odst. 3, cit. vyhl.,: a) 27 660 Kč jakožto mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby po 9 220 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepis odvolání a účast advokátky na jednání dne 3.4.2023 dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t. b) 900 Kč tedy 3 paušální částky po á 300 Kč jako paušální náhrady hotových výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, když v řízení byly žalovanému poskytnuty 3 úkony právních služeb (viz shora), a to podle § 13 odst. 4 Advokátního tarifu. c) Celková částka nákladů řízení žalovaného, které je žalobce povinen zaplatit právnímu zástupci žalovaného je ve výši 28 560 Kč. Povinnost k zaplacení byla žalobci uložena ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst.1 o.s.ř. d) Žalobce byl neúspěšný, proto jej stíhá rovněž povinnost zaplatit náklady řízení, které vznikly právním zastoupením vedlejšího účastníka na straně žalovaného. Náklady řízení představují podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu (dále jen a.t.) následující částky, kdy se odměna za 1 úkon právní služby určuje částkou 9 220 Kč z tarifní hodnoty 224 385 Kč dle § 7 bod 6, cit. vyhl.,: e) 27 660 Kč jakožto mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby po 9 220 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, vyjádření k odvolání žalovaného a účast u jednání soudu 3.4. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t. f) 900 Kč tedy 3 paušální částky po á 300 Kč jako paušální náhrady hotových výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, když v řízení byly vedlejšímu účastníkovi poskytnuty 3 úkony právních služeb (viz shora), a to podle § 13 odst. 4 Advokátního tarifu. g) 600 Kč představující náhradu zmeškaného času za 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 cit. vyhl. k jednání dne 3. 4. 2023 Okresního soudu v Chomutově, když sídlo právního zástupce vedlejšího účastníka je na [obec a číslo]. h) 1 541,94 Kč představující cestovné právního zástupce vedlejšího účastníka z místa svého sídla v [obec a číslo] do [obec] a zpět k jednání dne 3. 4., 2023 osobním vozidlem [značka automobilu], reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], při průměrné spotřebě 7,5 l benzinu 95 /100 km, vzdálenosti cesty 186 km dle vyhl. č. 467/2022 Sb. o cestovních náhradách i) 6 447,40 Kč jakožto částka odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny za zastupování a náhrad ve smyslu § 137 odst. 3 písm. b) o.s.ř. (21% z výše uvedených částek v celkové výši 30 71,94 Kč) Celková částka nákladů řízení na straně vedlejšího účastníka je ve výši 37 149,34 Kč. Protože však byly právním zástupcem vedlejšího účastníka požadovany v částce nižší, tedy v částce 36 794,89 Kč, byly mu v této výši soudem přiznány. Tyto náklady řízení je žalobce povinen zaplatit právnímu zástupci vedlejšího účastníka (§ 149 odst.1 o.s.ř.). Povinnost k zaplacení byla žalobci uložena ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst.1 o.s.ř.