12 C 194/2021-64

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 65 200,45 Eur s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 65 200,45 Eur s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované povinnosti hradit náklady léčení a péče a další náklady související s léčením a péčí poškozeného, které žalobkyně vyplatí od [datum] a které do budoucna bude vyplácet poškozenému [jméno] [příjmení], a to tak, že vyplacené plnění za dobu od [datum] uhradí do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a budoucí plnění vždy do 15, dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k vyplacení těchto plnění, se odmítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 127 872,80 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalované žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 65 200,45 Eur s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení a dále náklady léčení a další náklady související s léčením a péčí poškozeného, které žalobkyně vyplatí od [datum] a které do budoucna bude vyplácet poškozenému [jméno] [příjmení].

2. V žalobě uvedla, že dne [datum] v 10:40 hodin došlo k dopravní nehodě, kdy pojištěný [jméno] [příjmení], jakožto řidič nákladního vozidla Tatra, [registrační značka], jel po silnici 1/3 ve směru jízdy od [obec] na [obec] a při odbočování vlevo na staveniště mj, ohrozil poškozeného [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“) na motocyklu [příjmení] [příjmení], [registrační značka] (AT) se spolujedoucí [jméno] [příjmení], který jej v době jeho odbočování chtěl předjet, přičemž v důsledku jednání řidiče [příjmení] musel prudce brzdit a následně došlo k jeho pádu. Poškozený v důsledku jednání řidiče [příjmení] utrpěl vážná zranění. Trestní řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 27/2019. Žalobkyně poukázala na objektivní odpovědnost provozovatele škodního vozidla za způsobenou škodu. Odpovědnostním pojistitelem provozovatele škodního vozidla zn. Tatra, [registrační značka] byla v době dopravní nehody žalovaná. Poškozený byl pojištěn u žalobkyně. Z titulu zákonného pojištění jsou ze strany žalobkyně vypláceny poškozenému sociální dávky a hrazeny další náklady léčení a péče. Poškozenému vznikl v příčinné souvislosti se škodnou událostí nárok na uplatnění nároků přímo vůči pojistiteli škůdce dle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném ke dni dopravní nehody. Uvedené ustanovení zakládá poškozenému přímý nárok na plnění proti pojistiteli škůdce, tedy žalované, přičemž jde o originámí právo založené zvláštním právním předpisem. Zákonnou cesí pak dle ust. § 332 rakouského sociálního zákoníku přešly na žalobkyni nároky vůči odpovědnostnímu pojistiteli škůdce, tj. žalované. Nárok žalobkyně a jeho rozsah je nutné s poukazem na judikaturu ESD posuzovat podle rakouského práva, jelikož místem vzniku škody v podobě vyplacených dávek je Rakousko. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě žalované částky dne [datum], přičemž stanovila lhůtu k plnění v délce 7 dní ode dne doručení. Předžalobní výzva byla žalované doručena dne [datum]. Žalovaná však dosud ničeho neuhradila.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok uplatněný žalobou ani v části neuznala. Nesporovala vznik nehody, avšak k jejímu průběhu s odkazem na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 4 T 27/2019-719 ze dne 14.6.2021 uvedla, že ke zranění motocyklisty došlo v důsledku jeho pádu na vozovku z důvodu, že se snažil vyhnout náhlé vzniklé překážce na vozovce před ním. Poškozený [jméno] [příjmení] jel až třetí v pořadí. První jel zesnulý francouzský motocyklista, druhá v pořadí za ním jela jeho manželka [příjmení] [jméno] [příjmení] na vlastním motocyklu, která ovšem nehodě bezpečně zabránila, nákladnímu automobilu se bezpečně vyhnula a poté zastavila. S odstupem za ní však jel poškozený [příjmení], který však na vzniklou situaci reagoval neadekvátně prudkým bržděním v důsledku čehož došlo jeho k pádu na vozovku a k jeho následným těžkým zraněním. Žalovaná uvedla, že v daném případě není dána odpovědnost provozovatele Tatry za újmu poškozeného, a tudíž ani povinnost žalované poskytnout za tuto újmu plnění z pojištění odpovědnosti. A není-li dán nárok poškozeného vůči žalované, nemohl takovýto neexistující nárok poškozeného přejít na žalobkyni. Žalovaná dále s odkazem na judikaturu ESD uvedla, že tvrzené nároky žalobkyně se neposuzují podle rakouského, nýbrž podle českého práva. Hraničním určovatelem relevantním pro určení rozhodného práva místo, kde vznikla tato přímá škoda, a to bez ohledu na nepřímé následky této nehody. V projednávaném případě spočívá škoda v poškození zdraví, v jehož světle se žalobcem tvrzený nárok musí řídit pouze českým právem.

4. V dané věci se jedná o žalobkyní vznesený nárok spočívající v tom, že žalobkyně jako rakouská zdravotní a sociální pojišťovna poskytla plnění, které byla dle rakouského práva nucena vyplatit na základě dopravní nehody, k níž došlo na území České republiky. S ohledem na cizí prvek v tomto řízení soud v prvé řadě konstatuje, že má za zjištěnou svou pravomoc (mezinárodní příslušnost) i místní příslušnost soudu. Pravomoc českých soudů je dána podle dle čl. 4 Nařízení Rady Evropských společenství (EU) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaná má na území ČR bydliště (resp. sídlo, viz čl. 63 Brusel I bis).

5. K rozhodnému právu soud konstatuje, že podle čl. 4 bodu 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) je rozhodným právem právo země, kde škoda vznikla bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Dle bodu 3 téhož článku vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem.

6. Je zřejmé, že závazkový vztah, z nějž žalobkyně dovozuje svůj nárok na pojistné plnění po žalované, se musí řídit českým právem, neboť k přímé škodě na zdraví poškozeného způsobené při dopravní nehodě došlo na území České republiky. Projev nepřímého následku – výplata plnění v rozsahu požadovaném žalobou - nemá na určení rozhodného práva vliv, soud tedy dospěl k závěru, že rozhodným právem je právo české (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 25 Cdo 589/2020).

7. V otázce aktivní legitimace žalobkyně soud vycházel z § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele. Zákon č. 168/1999 Sb. zapracovává do českého právního řádu směrnici Rady č. 72/166 EHS, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění („ první motorová směrnice“), ve znění směrnic Rady č. 72/430 EHS a [číslo] EHS, a směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2005/14/ES („ druhá motorová směrnice“). Podle čl. 3 odst. 1 první motorové směrnice má každý členský stát přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zajistil, že občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, byla kryta pojištěním. V případě náhrady škody lze pro účely krytí odškodnění sekundárních poškozených, jímž je žalobkyně, aplikovat na případy pojistného plnění vynaloženého na náklady léčby poškozeného ze strany zdravotní pojišťovny (regresní nárok podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění). Dále Evropský soudní dvůr rozsudcích ve věcech [příjmení] v . [anonymizována dvě slova], C [číslo] a [anonymizováno] de [anonymizováno] des [anonymizována dvě slova] v . Kordel a další, C [číslo], při výkladu čl. 85 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne [datum] o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen„ nařízení č. 883/2004“) dospěl k závěru, že vnitrostátní soudy jsou povinny uznat přechod práva (subrogaci) na žalobkyni jako instituci poskytující dávky, tedy její aktivní věcnou legitimaci, a rovněž rozsah a výši náhrady vyplacených dávek (invalidního důchodu), to však pouze potud, pokud tento rozsah či výše požadované náhrady nepřesahuje rozsah práv poškozeného vůči škůdci. Soud má s ohledem na uvedené za to, že žalobkyně je podle unijních i českých právních předpisů nositelem nároku vůči pojistiteli ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., byť pouze v částečném rozsahu (viz odůvodnění níže).

8. Podle čl. 15 nařízení Řím II rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy podle tohoto nařízení se řídí zejména a) základ a rozsah odpovědnosti, včetně určení osob, které mohou nést odpovědnost za své jednání; b) důvody pro vyloučení odpovědnosti, omezení odpovědnosti a rozdělení odpovědnosti; c) určení vzniku škody, její povahy a posouzení nebo nárokovaného odškodnění; d) opatření, která může soud přijmout v rozsahu své pravomoci podle procesního práva, aby zabránil vzniku nebo trvání škody na zdraví nebo na majetku anebo aby zajistil náhradu této škody; e) otázka, může-li dojít k převodu práva na uplatnění nároku na náhradu škody nebo odškodnění, včetně děděním; f) určení osob oprávněných k náhradě škody utrpěné jimi osobně; g) odpovědnost za jednání jiné osoby; h) způsob zániku závazku a pravidla o promlčení a prekluzi, včetně pravidel o počátku, přerušení a stavení běhu promlčecí doby nebo prekluzivních lhůt.

9. Podle českých právních předpisů bylo tedy třeba v prvé řadě ohledně základu nároku zkoumat podmínky odpovědnosti škůdce, jeho míru zavinění a případné spoluzavinění poškozeného.

10. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

11. Dne [datum] v 10:40 hodin došlo k dopravní nehodě, kdy [jméno] [příjmení], řidič nákladního vozidla Tatra, [registrační značka], jel po silnici 1/3 ve směru jízdy od [obec] na [obec] a při odbočování vlevo na staveniště došlo téměř ke střetu s poškozeným [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“), jedoucím na motocyklu [příjmení] [příjmení], [registrační značka] (AT) se spolujedoucí [jméno] [příjmení], který chtěl původně nákladní vozidlo Tatra v době jeho odbočování chtěl předjet. a kdy v reakci na situaci vzniklou pádem prvého motocyklisty, který se s vozidlem Tatra střetl, se snažil vyhnout náhlé vzniklé překážce na vozovce před ním, přičemž začal prudce brzdit a následně došlo k jeho pádu. Poškozený v důsledku pádu motocyklu utrpěl vážná zranění. Trestní řízení vůči obžalovanému [jméno] [příjmení] bylo vedeno u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 27/2019, tento byl pravomocným rozsudkem ze dne 14.6.2021 č.j. 4 T 27/2019-719 ve znění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.3.2022 č.j. 4 To 449/2021-756, zproštěn obžaloby. Vozidlo Tatra, reg. zn. 4 C4 [číslo] (provozovatel [příjmení] [jméno] [příjmení], [IČO], [datum narození], bytem [adresa]) bylo pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla pojištěno u žalované. Poškozený byl pojištěn u žalobkyně, která je rakouskou zdravotní a sociální pojišťovnou založenu zákonem, tato mu vyplácí sociální dávky a hradí náklady léčení a péče (shodné tvrzení účastníků, trestní spis Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 27/2019).

12. K průběhu dopravní nehody bylo zjištěno, že řidič nákladního vozidla Tatra, [registrační značka], při odbočování vlevo ze svého původního směru jízdy na staveniště nezaznamenal, že v předjížděcím jízdním pruhu zahájila předjíždění skupina motoristů. [příjmení] [příjmení] jel první v pořadí motocykl tovární značky Harley Davidson, [registrační značka], který řídil pan [příjmení] [jméno] [příjmení], který nákladní automobil v době jeho zahájení odbočování předjížděl protisměrným jízdním pruhem, čímž mu vytvořil překážku, na kterou již motocyklista nestačil reagovat a narazil do levého kola druhé nápravy. Za ním jel v pořadí druhý další motocykl řízený paní [příjmení] [jméno] [příjmení], která odbočující Tatru problémů minula bez střetu za její zadní částí. Třetí jel na svém motocyklu poškozený [jméno] [příjmení], který po prudkém brždění se svým motocyklem upadl (aniž by došlo k přímému střetu s [příjmení]). Za ním jely další dva motocykly řízené panem [jméno] [příjmení] a paní [příjmení] [anonymizováno] místem nehody projeli bez úhony (shodné tvrzení účastníků, trestní spis Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 27/2019).

13. Soud se s ohledem na nárok požadovaný žalobou, tedy náklady léčení a další náklady související s léčením a péčí poškozeného [jméno] [příjmení] zaměřil na skutková zjištění ohledně nehodového děje týkající se pádu a utrpěné škody na zdraví právě tohoto poškozeného. Příčinu dopravní nehody je nutno z technického hlediska spatřovat na straně řidiče [anonymizováno], který manévr levého odbočení Tatry vyhodnotil jako nebezpečí, v důsledku čehož začal intenzivně zpomalovat svůj motocykl, přičemž ke vzájemnému kontaktu s Tatrou nedošlo. Ze závěrů znalce vyplývá, že řidič motocyklu, jedoucí rychlostí 85,5 až 94,2 km/ hod. začal reagovat 7,2 až 8,5 sekund před zastavením motocyklu. Motocykl na dráze cca 24 metru intenzivně zpomaloval brzděním, následně došlo k jeho směrové nestabilitě, která byla doprovázena vznikem smykové stopy dlouhé cca 18 metrů a po pádu motocyklu na pravý bok se tento smýkal na dráze cca 25,5 metru do místa končené polohy při zanechávání dřecích stop (znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] který je obsahem trestního spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 27/2019). Ze vzájemné souvztažnosti pohybů jednotlivých vozidel vyplývá, že s ohledem na brzdnou stopu motocyklu řízeného řidičem [anonymizováno], je patrné, že motocykl se pohyboval v místě, kdy Tatra opouštěla koridor jeho pohybu nejméně 1,3 sekundy po střetu s prvním motocyklem. Na motocyklu řidiče [anonymizováno] nebyly zanechány žádné stopy, které by svědčily o kontaktu s Tatrou. V okamžiku, kdy tento motocyklista začal brzdit, tak Tatra vyklidila koridor jeho pohybu. Zatímco prvý motocyklista nemohl stačit na Tatru zareagovat, řidič [anonymizováno] na odbočení Tatry měl možnost reagovat (znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] posudek ze dne [datum] [číslo] které jsou obsahem trestního spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 27/2019). K důvodům a okolností pádu rakouského motocyklisty znalec zopakoval, že motocykl na zhruba těch 25 metrech intenzivně brzdil, ale z rychlosti vyšší 84 až 95 km/hod. K pádu došlo na základě intenzivního brzdění motocyklu, o čemž svědčí dlouhá brzdná stopa zanechána za zadním kolem brzdícího motocyklu, kdy došlo k zablokování zadního kola, a kdy v důsledku čehož došlo k odlehčení, což bylo způsobeno vyvozením poměrně značného momentu síly, vzhledem k tomu, že těžiště soustavy motocykl -osádka se nachází poměrně vysoko a vzhledem na poměrně malý rozvor motocyklu, se motocykl stal přetáčivým a směrově nestabilním, což vedlo v důsledku rotace okolo své osy k pádu motocyklu na pravý bok. Jinými slovy, pokud by rakouský motocvklista brzdil menším brzdným zpomalením, tudíž méně intenzivně, tak by nemuselo k pádu dojít. Dle znalce lze dovozovat, že pokud se střetu vyhnul v pořadí druhý jedoucí motocykl (řízení svědkyní [příjmení], pozn. soudu), tak motocvklista [anonymizováno] upadl kvůli tomu, že nejel z hlediska správné techniky jízdy tak, jak měl jet, neboť došlo k tzv. přebrzdění motocyklu a k jeho následnému pádu na vozovku. (protokol o výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] při hlavním líčení dne [datum], který je obsahem trestního spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 27/2019). V možnostech řidiče motocyklu [anonymizováno], pakliže by jel rychlostí pro daný úsek povolenou (90 km/hod.), při správné technice jízdy střetu s odbočujícím vozidlem tov. zn. Tatra bylo možno zabránit. Znalec dospěl k závěru, že bez jakékoli reakce (bez brždění) bylo v možnostech tohoto motocyklisty minout odbočující vozidlo tov. zn. Tatra za jeho zádí, aniž by došlo k jejich kontaktu. V případě, že by motocyklista brzdil na dráze do 8 m/s a vyvaroval se tak tzv.„ kopnému momentu“, který byl v posuzovaném případě příčinou jeho pádu, bylo v jeho možnostech s řízeným motocyklem zastavit v prostoru za levou stranou odbočujícího nákladního vozidla tov. zn. Tatra. Jako příčinu pádu poškozeného [jméno] [příjmení] označil znalec nesprávnou techniku jeho jízdy (protokol o výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] při hlavním líčení před odovlacím senátem dne [datum], který je obsahem trestního spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 27/2019).

14. Soud učinil po provedeném dokazování jednoznačný skutkový závěr, že k pádu motocyklisty [anonymizováno] na vozovku došlo v důsledku toho, že neadekvátně reagoval prudkým brzděním na nehodový střet sledující před sebou, kdy vozidlo Tatra křížilo i jeho jízdní dráhu. Z provedeného dokazování je zřejmé, že řidič motocyklu [anonymizováno] jel až třetí v pořadí. První jel zesnulý francouzský motocyklista, druhá v pořadí za ním jela [příjmení] [jméno] [příjmení] na vlastním motocyklu, která ovšem nehodě bezpečně zabránila, nákladnímu automobilu se bezpečně vyhnula a poté zastavila. S odstupem za ní jel poškozený [příjmení], který však na vzniklou situaci reagoval neadekvátně, došlo k přebrždění motocyklu a on následně upadl. Nebylo prokázáno, že by vozidlo Tatra poškozenému [příjmení] vzhledem s ohledem na okolnosti vytvořilo takovou překážku v provozu, na kterou by musel motocyklista reagovat natolik intenzivním bržděním. Řidič [anonymizováno] měl s ohledem na jeho vzdálenost od místa střetu vozidla Tatry a prvního motocyklisty, stejně tak na čas možný k reakci, možnost reagovat tak, aby vlastnímu pádu předešel. V jeho možnostech bylo s motocyklem zastavit v prostoru za levou stranou odbočujícího nákladního vozidla Tatra.

15. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními, a z tohoto důvodu lze odkázat na shora uvedené.

16. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. S odkazem na ust. § 135 o.s.ř, kdy soud není v občanském soudním řízení vázán zprošťujícím trestním rozsudkem, soud provedl dokazování a učinil svá vlastní skutková zjištění. S ohledem na skutečnost, že účastnici nenavrhovali opakovaný výslech jednotlivých svědků dopravní nehody, ani doplnění dokazování novým znaleckým posudkem, soud na základě jejich návrhu provedl při jednání důkaz trestním spisem, resp. jednotlivé důkazy, na které odkazuje výše při svých skutkových zjištění, provedl jejich přečtením. Znalecký posudek týkající se odborného posouzení průběhu nehodového děje a pohybu jednotlivých účastníků dopravní nehody soud provedl jako důkaz listinou. Soud má však za to, že s ohledem na odbornost a komplexnost znaleckého posudku, tato skutečnost nikterak nesnižuje sílu tohoto důkazního prostředku. Skutkový stav týkající se nehodového děje je tedy prokázán zejména znaleckými posudky, které se dle názoru soudu přesvědčivě vypořádává se všemi rozhodnými skutečnostmi.

17. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

18. Dle ust. § 2927 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. z.) ten, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

19. Dle odst. 2 cit. ust. se povinnosti nahradit škodu nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

20. Dle ust. § 2918 obč. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

21. Dle ust. § 2932 obč. z. střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody.

22. Vzhledem k žalobkyní požadované náhrady škody z titulu objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla Tatry je nutno uvést, že základem takovéto objektivní odpovědnosti je škoda vyvolaná zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, tedy zvlášť kvali kovaná událost, nikoliv zaviněné porušení povinností provozovatele. To znamená, že předpoklady vzniku této odpovědnosti jsou škoda, zvláštní povaha daného provozu a příčinná souvislost mezi nimi. Právní úprava vychází ze zásady, že ten, kdo určitý dopravní prostředek provozuje, má nést riziko nebezpečí, jež z tohoto provozu vyplývá pro okolí. Jde tedy o odpovědnost za následek bez ohledu na zavinění. I v případě objektivní odpovědnosti provozovatele však přichází v úvahu spoluzavinění poškozeného. Na jeho straně je nutno zvažovat takové jednání, které se na vzniku škody podílelo a bylo tedy jednou z příčin vzniku škody. V rozsahu, v jakém se poškozený podílel na vzniku škody, není dána odpovědnost provozovatele. Chybí zde totiž jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce, u objektivní odpovědnosti mezi vznikem škody a škodní událostí.

23. Byla-li škoda způsobena také (popřípadě výlučně) zaviněním poškozeného, v rozsahu tohoto zavinění je vyloučena odpovědnost škůdce. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a stanovení podílu, jímž sám poškozený přispěl ke škodlivému následku. Zásadně se vychází z míry zavinění každého z nich a zvažovat je třeba veškeré příčiny vzniku škody, spočívající jak v jednání škůdce tak v jednání poškozeného, a stejně jako u škůdce lze i u poškozeného brát v úvahu jen takové protiprávní jednání, jež bylo příčinou (jednou z příčin) vzniku škody (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 25 Cdo 43/2002, ze dne 28.5.2003).

24. Jestliže došlo ke střetu provozů dopravních prostředků, z něhož jejich provozovatelům, popř. některému z nich, vznikla škoda, je třeba jejich vztah při vypořádání škody posuzovat podle § 431 obč. zák. (nově § 2932 obč. z., pozn. soudu), které upravuje vypořádání škody vzniklé samotným provozovatelům následkem střetu mezi nimi. Jde o objektivní odpovědnost, neboť ustanovení § 431 obč. zák navazuje na právní úpravu podle ustanovení § 427 a § 428 obč. zák., (nově § 2927 odst. 1,2 obč. z., pozn. soudu), při níž je rozhodná účast, kterou měli provozovatelé na způsobení vzniklé škody. Vypořádání závislé na této účasti předpokládá zhodnocení všech skutkových okolností konkrétního střetu provozů, zejména pak těch okolností, které byly hlavními příčinami vzniklé škody (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.9.2003 sp.zn. 25 Cdo 238/2002 Sb.)

25. I při objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla bylo tedy na místě zkoumat možné spoluzavinění poškozeného. Zkoumání nehodového děje střetu vozidla Tatry s prvním motocyklistou nebylo předmětem podrobného dokazování v této věci, neboť v řízení je projednáván nárok žalobkyně na náhradu nákladů vynaložených na péči o poškozeného řidiče [anonymizováno]. Obecně lze však uvést, že přestože trestní řízení vedené proti obžalovanému řidiči vozidla Tatra bylo pravomocně skončeno se závěrem, že řidič vozidla Tatra střet s motocyklem řidiče [anonymizováno] (a ani s motocyklem [anonymizováno]) nezavinil, v případě nároku poškozeného by bylo nutné s ohledem na skutková zjištění o průběhu nehodového děje učiněná v trestním řízení, o objektivní odpovědnosti provozovatele Tatry alespoň v částečném rozsahu uvažovat, neboť o zavinění řidiče [anonymizováno] v rozsahu 100% s ohledem na průběh a příčinu dopravní nehody zcela jistě uvažovat nelze. 26. [příjmení] závěr se však netýká případu řidiče – poškozeného [příjmení]. Zde bylo na základě provedeného dokazování jednoznačně zjištěno, že k pádu motocyklisty Pesslera na vozovku došlo v důsledku jeho neadekvátně prudkého brzdění v reakci na nehodu před ním. Řidič [anonymizováno] měl s ohledem na jeho vzdálenost od místa střetu vozidla Tatry a prvního motocyklisty, stejně tak na časový odstup, možnost reagovat tak, aby vlastnímu pádu předešel. V jeho možnostech bylo s motocyklem zastavit v prostoru za levou stranou odbočujícího nákladního vozidla Tatra. Zavinění poškozeného shledal soud v tomto případě jako výlučné. K pádu a škodě na zdraví poškozeného [příjmení] došlo v důsledku reakce na tragickou událost, která se před ním odehrála, škoda však nevznikla v příčinné souvislosti s provozem vozidla tov. zn. Tatra. V daném případě šlo navíc o střet dvou provozů dle ust. § [číslo] obč.

27. Odpovědnost provozovatele vozidla Tatra za škodu na zdraví řidiče [anonymizováno] tak není dána. S ohledem na skutečnost, že není dána odpovědnost provozovatele Tatry za újmu poškozeného, není dána ani povinnost žalované poskytnout za tuto újmu plnění z pojištění odpovědnosti. A současně, není-li dán nárok poškozeného vůči žalované, nemohl neexistující nárok poškozeného přejít na žalobkyni. Soud s ohledem na uvedené žalobu s nárokem na zaplacení částky 65 200,45 Eur s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl.

28. Soud ve výroku II. rozsudku, s odkazem na § 43 odst. 2 o.s.ř., odmítnul žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhá po žalované„ povinnosti hradit náklady léčení a péče a další náklady související s léčením a péčí poškozeného, které žalobkyně vyplatí od [datum] a které do budoucna bude vyplácet poškozenému [jméno] [příjmení], a to tak, že vyplacené plnění za dobu od [datum] uhradí do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a budoucí plnění vždy do 15, dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k vyplacení těchto plnění“, tedy žalobu pod bodem II. žalobního petitu, neboť žaloba je v této části pro neurčitost výše požadovaného plnění neprojednatelná a žalobkyně přes výzvu soudu k odstranění vad žaloby tyto vady neodstranila, kdy při jednání dne [datum] uvedla, že bod II. žalobního petitu nebude jakkoliv opravovat.

29. Zcela nad rámec svého závěru uvádí, že i pro případ, že by základ nároku soudem shledán byl, by soud vycházel z § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele. Ust. § 6 odst. a) až d) zákona č. 168/1999 Sb. vymezuje nároky, na jejichž úhradu má pojištěný právo, taxativně. Nároky požadované žalobou nad rámec v ust. § 6 uvedených, by bylo nutné posoudit s ohledem na článek 85 nařízení č. 883/2004. S odkazem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu soud by soud otázku výkladu a uplatnění článku 85 nařízení č. 883/2004 posoudil následovně. Rozsah, v jakém vstupuje instituce poskytující dávky sociálního zabezpečení (podle předpisů jednoho členského státu Evropské unie), na které vznikl osobě (tedy přímo poškozenému) nárok v důsledku úrazu, k němuž došlo v jiném členském státě, do nároků příjemce dávek vůči škůdci, stanovil opakovaně Nejvyšší soud, naposledy v rozsudku ze dne 17.5. 2022 sp. zn. 25 Cdo 3215/2021. V tomto rozhodnutí uzavřel, že v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1334/2020, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 25 Cdo 589/2020, a nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1011/21,„ je nárok žalobkyně proti škůdci na regresní náhradu vyplacených sociálních dávek je dán. Rozhodným právem pro stanovení odpovědnosti za škodu způsobenou při dopravní nehodě na území České republiky je české hmotné právo, škůdce způsobivší dopravní nehodu odpovídá podle § [číslo], § 2914 a § 2972 o. z. za škodu při ní způsobenou. Podle českých právních předpisů je třeba rovněž zkoumat podmínky odpovědnosti škůdce, míru jeho zavinění a případně spoluzavinění poškozeného. Ze závěrů nálezu Ústavního soudu však vyplývá, že povaha a rozsah nároků žalobkyně vůči třetí straně se určuje podle právní úpravy státu zahraničního poskytovatele sociálního zabezpečení (v posuzované věci rakouského právního řádu). Současně bylo v nálezu Ústavního soudu postaveno na jisto, že tento nárok poškozeného je dán toliko vůči škůdci a není kryt pojištěním odpovědnosti.“ K tomu je však nutno dále uvést, že se Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17.5. 2022 sp. zn. 25 Cdo 3215/2021 zároveň vyjádřil i k otázce, v jakém rozsahu vstupuje instituce poskytující dávky sociálního zabezpečení (podle předpisů jednoho členského státu Evropské unie), na které vznikl poškozené osobě nárok v důsledku úrazu, k němuž došlo v jiném členském státě, do nároků příjemce dávek vůči pojistiteli odpovědnosti škůdce. S odkazem na rozsudek NS ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 25 Cdo 589/2020 a s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1011/21 vyslovil závěr,„ že zahraniční sociální pojistitel, který podle národního předpisu země, v níž působí, poskytl invalidní důchod osobě zraněné při dopravní nehodě na území České republiky, nemá přímý nárok na pojistné plnění za vyplacené částky proti českému pojistiteli odpovědnosti z provozu motorových vozidel.“. Tyto závěry jsou plně použitelné i v této věci, kde se žalobkyně jako zahraniční zdravotní a sociální pojišťovna, která poskytla mimo jiné poškozenému plnění i ve formě dávky sociálního zabezpečení, domáhá přímého nároku na pojistné plnění za vyplacené částky proti žalované jako českému pojistiteli odpovědnosti z provozu motorových vozidel. Žaloba by tak musela být v rozsahu těchto nároků též zamítnuta.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 127 872,80 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty dle kurzu ČNB (EUR / Kč) ke dni, kdy byly provedeny konkrétní úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 a. t., tedy za převzetí věci dne [datum] částka 14 980 Kč (kurz EUR = 25, 475 Kč, tarifní hodnota 1 660 981 Kč), písemné vyjádření ze dne [datum] částka 14 980 Kč (kurz EUR = 25, 475 Kč, tarifní hodnota 1 660 981 Kč), za písemné vyjádření ze dne [datum] částka 14 740 Kč (kurz EUR = 24, 685 Kč, tarifní hodnota 1 609 473 Kč), za písemné vyjádření ze dne [datum] částka 14 700 Kč (kurz EUR = 24,43 Kč, tarifní hodnota 1 592 846 Kč), za účast na jednání dne [datum] částka 14 740 Kč (kurz EUR = 24,67 Kč, tarifní hodnota 1 608 495 846 Kč), za písemné vyjádření ze dne [datum] částka 14 700 Kč (kurz EUR = 24, 395 Kč, tarifní hodnota 1 590 564 Kč), za účast na jednání dne [datum] částka 14 740 Kč (kurz EUR = 24, 555 Kč, tarifní hodnota 1 600 997 Kč) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 105 680 Kč ve výši 22 192,80 Kč.