12 C 195/2019-130

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 28. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, doručenou soudu dne 26.9.2019, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] (dále jen„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně uvedla, že namítané řízení bylo zahájeno dne 18.2.2016, přičemž do dne podání žaloby nebylo skončeno. Dané řízení je zatíženo průtahy. Žalobkyně žádala odškodnit nepřiměřenou délku řízení nikoliv pouze do dne podání žádosti o odškodnění u žalované, ale za celou délku řízení, pokud nebude předmětné řízení skončeno.

2. V podání ze dne 24.2.2020 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 27.3.2019 uplatnila nárok z důvodu a ve výši uvedené v žalobě. Žalovaná stručně popsala průběh namítaného řízení, které trvalo necelé 4 roky. Dle žalované je potřeba zohlednit sdílenou újmu účastníků, a dále uvedla, že význam není pro žalobkyni vyšší. S ohledem na okolnosti věci je délka namítaného řízení ještě přiměřená, přičemž určitou prodlevu během roku 2017 při vypracování znaleckého posudku lze tolerovat. Navíc je dle žalované požadovaná částka zcela nepřiměřená s ohledem na předmět řízení, jímž je náhrada škody ve výši 57 187 Kč s příslušenstvím.

3. V podání ze dne 5.5.2020 žalobkyně v reakci na vyjádření žalované uvedla, že se žalobkyně ani její manžel na nepřiměřené délce nepodíleli. Dle žalobkyně je namítané řízení zatíženo 2 lety průtahů z důvodu vypracování znaleckého posudku.

4. Dne 15.6.2021 se ve věci konalo jednání, během něhož účastníci setrvali na svých dosavadních tvrzeních a bylo provedeno dokazování. Skutková zjištění:

5. Ze shodných tvrzení stran stejně jako z listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně adresovaná žalované ze dne 27. 3. 2019 s potvrzením o doručení žalované téhož dne, přípis žalované ze dne 27. 3. 2019) vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne 27. 3. 2019 obrátila na žalovanou s žádostí o zaplacení újmy ve výši a z důvodu uvedeného v žalobě. Žalovaná o žádosti žalobkyně nerozhodla.

6. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

7. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony, rozhodnutí soudu a podání účastníků): Dne 18.2.2016 byl OS doručen návrh [jméno] [příjmení] a zdejší žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhali proti žalované [příjmení] pojišťovně zaplacení částky 57 187 Kč bez příslušenství coby náhrady škody odpovídající nákladům vynaloženým na opravu vozidla po autonehodě. Dne 23.3.2016 vydal OSelektronický platební rozkaz. Dne 7.4.2016 podala žalovaná [příjmení] pojišťovna odpor a dne 9.5.2016 se vyjádřila k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Přípisem ze dne 10.5.2016 byl odpor a vyjádření žalované zasláno žalobcům. Dne 18.8.2016 bylo nařízeno jednání na 23.9.2016. Podáním ze dne 11.5.2016 se ve věci vyjádřili žalobci. dne 23.9.2016 se ve věci konalo jednání, během něhož bylo prováděno dokazování a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Dle referátu z 18.10.2016 a usnesením z téhož dne OS uložil žalované, aby zaplatila zálohu na znalecký posudek, ta byla zaplacena 26.10.2016. Usnesením ze dne 13.2.2017 OS ustanovil znalce z oboru strojírenství, specializace autoopravárenství, a uložil mu dotazy ke zpracování ve znaleckém posudku. Dle referátu z 2.3.2017 byl spis zaslán znalci, který byl ustanoven. Dle úředního záznamu byl zaslán spis nesprávné osobě. Dle referátu ze dne 31.8.2018 bylo urgováno u znalce vrácení spisu přípisem z téhož dne, spolu s vypracovaným znaleckým posudkem. Dle úředního záznamu z 19.9.2018 se znalec omluvil za zpoždění se znaleckým posudkem z důvodu stěhování. Přípisem doručeným soudu 24.9.2018 se znalec omluvil za zpoždění s tím, že z důvodu stěhování kanceláře spis omylem založil do vyřízených věcí a zapomněl jej zpracovat. Dne 24.9.2018 znalec vyúčtoval znalečné a zaslal znalecký posudek. Usnesením ze dne 17.10.2018 bylo rozhodnuto o znalečném. Dle referátu z 18.10.2018 se OS dotázal účastníků řízení, zda trvají na výslechu znalce. Podáním ze dne 19.10.2018 se ve věci vyjádřili žalobci a dne 26.10.2018 se vyjádřila žalovaná. Dne 15.11.2018 byl vydán platební poukaz k proplacení znalečného. Dne 17.1.2019 bylo nařízeno jednání na 20.2.2019. E-mailem ze dne 18.2.2019 požádala žalovaná o odročení jednání z důvodu kolize. Dne 18.2.2019 bylo jednání odročeno na 27.3.2019. Dne 27.3.2019 se konalo jednání, během něhož byl proveden znalecký posudek a zároveň proběhl výslech znalce, a jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování, a to výslechem opravce vozidla. Dne 8.4.2019 byl předvolán svědek k jednání na 26.4.2019. Dne 26.4.2019 se konalo jednání, během něhož byl slyšen svědek, a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění znaleckého posudku. Opatřením předsedy OS ze dne 1.7.2019 byla věc přidělena k rozhodnutí zastupujícímu soudci. Usnesením ze dne 29.10.2019 bylo znalci uloženo, aby doplnil svůj znalecký posudek. Přípisem ze dne 6.1.2020 se OS dotázal na znalce, kdy lze očekávat doplněk znaleckého posudku. Dle úředního záznamu z 22.1.2020 bylo telefonicky hovořeno se znalcem, který přislíbil vypracování a zaslání znaleckého posudku do 27.1.2020. Dne 30.1.2020 bylo zasláno odborné vyjádření ustanoveného znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Přípisem zaslaným dne 18.2.2020 se OS dotázal účastníků, vyzval k odbornému vyjádření a dotázal se, zda budou trvat na výslechu znalce. Dne 28.2.2020 se ve věci vyjádřila žalovaná. Dne 8.6.2020 bylo nařízeno jednání na 26.6.2020. Dne 26.6.2020 se konalo jednání, během něhož bylo k důkazu provedeno odborné vyjádření a byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo uloženo žalované pojišťovně, aby zaplatila žalobcům částku ve výši 24 201 Kč, ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta. Dále ve spise založena žádost věc řešícího soudce ze dne 27.7.2020 o prodloužení lhůty k vypracování rozhodnutí z důvodu velkého množství skončených věcí. Rozsudek byl rozeslán účastníkům respektive jejich zástupcům dne 26.8.2020. Dne 25.8.2020 byl vydán platební poukaz k úhradě znalečného. Dne 26.8.2020 podali žalobci blanketní odvolání proti rozsudku. Přípisem ze dne 4.9.2020 byli OS vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 3.9.2020 žalobci doplnili své odvolání. Usnesením ze dne 4.9.2020 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Dne 4.9.2020 zaslali žalobci [příjmení] jednou větou žádost o osvobození od soudních poplatků, nějak nedoloženou. Přípisem ze dne 11.9.2020 se OS dotázal právního zástupce žalobců, zda trvají na svém návrhu na osvobození od soudních poplatků za situaci, kdy žalobci již soudní poplatek za odvolání zaplatili, přičemž se poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození nevrací. Přípisem doručeným soudu dne 11.9.2020 žalobci, respektive jejich právní zástupce stručně sdělil, že nežádají o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 25.9.2020 OS vyzval žalovanou k vyjádření se k odvolání. Dne 20.10.2020 byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Dne 26.10.2020 žalobci sdělili, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne 30.10.2020 bylo nařízené jednání u odvolacího soudu na 3.12.2020. Dne 3.12.2020 se konalo jednání před odvolacím soudem, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým Městský soud v Praze v napadené části zamítavého výroku a v dalších napadených částech rozsudek OS potvrdil. Usnesením ze dne 28.1.2021 OS vrátil nespotřebovanou zálohu na vypracování znaleckého posudku Spis byl vrácen zpět OS dne 17.12.2020.

8. Usnesením Ústavního soudu ČR sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] byla ústavní stížnost zdejší žalobkyně a [jméno] [příjmení] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], odmítnuta jako zjevně neopodstatněná s tím, že především představuje polemiku se závěrem odvolacího soudu [ulice] stížnost byla k Ústavnímu soudu podána dne 24.2.2021; zmíněné rozhodnutí Ústavního soudu bylo doručeno do datové schránky právního zástupce žalobkyně dne 17.3.2021 (srov. internetová databáze Ústavního soudu ČR dostupná na [webová adresa], doručenka do datové schránky).

9. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Právní úprava:

10. Soud věc posoudil ve světle níže uvedených zákonných ustanovení.

11. Podle ustanovení § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

12. Podle § 3 písm. a), b), c) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

13. Dle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Právní posouzení dané věci:

17. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobkyně se domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na požadovanou náhradu újmy.

18. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy na straně žalobkyně a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

19. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

20. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

21. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou původního řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

22. V dané věci začalo rozhodné období posuzovaného řízení běžet dne 18. 2. 2016, kdy byla OS doručena žaloba zdejší žalobkyně a dalšího žalobce. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu 17. 3. 2021, kdy bylo usnesení Ústavního soudu ČR doručeno právnímu zástupci žalobkyně. Celková délka posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobkyně, tedy činila cca 5 let a 1 měsíc.

23. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy (OS, který vydal platební rozkaz a poté rozsudek, a odvolací soud) a rovněž u Ústavního soudu. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

24. Původní řízení bylo dle soudu po skutkové stránce složitější, když předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobců na pojistné plnění po autonehodě. O skutkové složitosti věci svědčí též to, že vyvstala potřeba provést nechat vypracovat znalecký posudek a jeho doplnění, rovněž výslech svědka i znalce. Soud hodnotí věc po stránce hmotněprávní jako standardně složitou. Soud dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo složité i po stránce procesní, když byla vydána celá řada procesních rozhodnutí a činěno mnoho jiných procesních úkonů (byl ustanoven znalec a bylo rozhodováno o znalečném, výzva k doplnění blanketního odvolání žalobkyně, výzva k zaplacení soudního poplatku, konalo se několik jednání, k nimž byli účastníci předvoláváni, jednání bylo odročeno k žádosti žalované, byl předvolán svědek k výslechu, přeposílání podání mezi účastníky s výzvou k vyjádření se ve věci, předání spisu mezi soudy v souvislosti s odvoláním). V souhrnu tedy soud hodnotí posuzované řízení jako složitější.

25. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení ve smyslu nečinností či obstrukcí nepodílela. Soud však nemohl přehlédnout skutečnost, že žalobci požádali o osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení, aniž by svou žádost odůvodnili, a to navíc za situace, kdy již soudní poplatek za odvolání již zaplatili. OS se tedy dotazoval, zda na žádosti trvají, na což reagoval jejich právní zástupce tak, že netrvají. Žalobci dále podali blanketní odvolání, pročež museli být vyzváni k jeho doplnění. I uvedené tak mělo jistý vliv na délku posuzovaného řízení. Soud zároveň zaznamenal, že žalobkyně o urychlení původního řízení aktivně neusilovala (např. podáním stížnosti na průtahy či návrhem na určení lhůty). V této souvislosti však soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži.

26. Pokud jde o význam řízení, tak vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, kterým byl nárok majetkové povahy, se nejedná o řízení, u něhož se zvýšený význam se presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011).

27. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, tak soud v posuzovaném řízení zaznamenal jediný průtah, a sice v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku (v období od 2. 3. 2017, kdy byl spis zaslán znalci, do 24. 9. 2018, kdy znalec předložil vypracovaný znalecký posudek, tj. cca 1 rok a 6 měsíců). V daném ohledu soud uvádí, že k otázce prodlev při vypracování znaleckého posudku Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého stát nese primární odpovědnost i za průtahy způsobené prodlevami při vypracování znaleckého posudku (či znaleckých posudků), neboť vypracování znaleckého posudku je pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení třeba hodnotit jako součást úřední činnosti orgánu veřejné (státní) moci, a proto soudy a jiné příslušné státní orgány musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovávány k tomu kvalifikovanými znalci, a na to, aby ve vypracování znaleckého posudku nedocházelo k prodlevám. Naopak jsou-li prodlevy ve vypracování znaleckého posudku zapříčiněny nedostatkem součinnosti účastníků řízení, nebude zpravidla dána odpovědnost státu (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2138/2013). Nad rámec uvedeného byly úkony soudů činěny střídavě obratem a střídavě v přiměřených lhůtách, přičemž procesní postup byl relativně plynulý a koncentrovaný.

28. Soud má však za to, že zmíněný průtah byl ojedinělý, pročež jej v dané věci lze ještě tolerovat. Při učinění závěru o tolerovatelnosti výjimečných a ojedinělých průtahů či nekoncentrovaného postupu soudů vycházel soud z judikatury ESLP, který (jak uvedeno shora – srov. bod 19) zaujímá globální pohled na řízení, a dle něhož určitý průtah v jedné fázi řízení může být tolerován, jestliže celková délka řízení není nepřiměřená (viz např. rozhodnutí Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Takovým způsobem například ESLP toleroval více jak 12 měsíců trvající období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a čtyři měsíce (srov. rozhodnutí o přijatelnosti Krča proti České republice ze dne 18. 3 2003).

29. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé. Nedošlo tudíž ani k nesprávnému úřednímu postupu ani k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu.

30. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že požadavek žalobkyně na peněžité plnění není důvodný, přičemž není na místě ani samotné konstatování porušení práva, neboť k němu nedošlo. Ze shora uvedených důvodu bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. žaloba byla zamítnuta. K nákladům řízení:

31. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

32. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

33. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu a příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Ke lhůtě k plnění:

34. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal.